88/2007 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. dubna 2006 byla v Ammánu podepsána
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Jordánského hášimovského království
o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dne 7. listopadu 2007
a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU JORDÁNSKÉHO HÁŠIMOVSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
Vláda České republiky a vláda Jordánského hášimovského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž by
byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky
či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze
smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob
vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v Jordánsku:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň z dividend;
(iii) daň na sociální
služby; (dále nazývané "jordánská daň");
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů
právnických osob; (dále nazývané "česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a)
(i) výraz "Jordánsko" označuje území Jordánského hášimovského království,
výsostné vody Jordánska a mořské dno a podloží výsostných vod, a zahrnuje jakoukoliv
oblast rozprostírající se za hranicemi výsostných vod Jordánska a mořské dno a podloží
jakékoliv takovéto oblasti, která, podle právních předpisů Jordánska a v souladu
s mezinárodním právem, je oblastí nebo v budoucnosti může být označena za oblast,
kde má Jordánsko svrchovaná práva pro účely průzkumu a těžby přírodních zdrojů, ať
živých či neživých;
(ii) výraz "Česká republika"označuje území České republiky, na
kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána
svrchovaná práva České republiky;
b) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Jordánsko;
c) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení
osob;
d) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního
státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem,
provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována
nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v Jordánsku, ministra financí
nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v České republice, ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která
je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní
společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním
státě.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného
kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoli nižší správní útvar nebo místní
úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění
v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém
má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy
(středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže postavení fyzické osoby nemůže být určeno podle písmen a)
až c), upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu,
v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) místo prodeje;
g) sklad ve vztahu k osobě, která vykonává činnost v oblasti skladování;
h) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby
nebo průzkumu přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor
s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle
než šest měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu, prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků
najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru
trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu
Šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění
nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování
jiným podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání
jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost
trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo
pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle používá v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem
podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci
4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti,
by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle
ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě
zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak, jestliže činnosti
takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku, nebude
tento zástupce považován za nezávislého zástupce ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu
ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu
nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat:
a) této stálé provozovně; nebo
b) prodejům zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného
druhu jako zboží prodávané prostřednictvím této stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna,
či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených
(jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných
podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize
za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního
podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední
při výpočtu zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných
výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve
formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů
nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící
služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí
podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky, které pobírá rezident smluvního státu z provozování lodí nebo
letadel v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo
kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které
se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv
zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
Tento odstavec
se nedotýká zdanění zisků společností, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které
jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů
státu, jehož je společnost, která vyplácí příjem, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit
nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent
hrubé částky úroků.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané a skutečně vlastněné
vládou druhého smluvního státu, včetně nižších správních útvarů a místních úřadů
tohoto státu, centrální bankou nebo jakoukoliv finanční institucí, která je zcela
vlastněna touto vládou jsou, bez ohledu na ustanovení odstavce 2, osvobozeny od zdanění
v prvně zmíněném státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
Či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i příjmy přirovnávané k
příjmům z půjčených peněz. Výraz nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována
za dividendu podle ustanovení článku 10 této smlouvy.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže
k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde. 6. Předpokládá se, že úroky
mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže
však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení,
z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo
stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je
stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu
nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky,
a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě
nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého
povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým
podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá rezident smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel
provozovaných v mezinárodní dopravě nebo ze zcizení movitého majetku sloužícího k
provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v předchozích
odstavcích, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve
druhém smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním
státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen
taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto
druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období
v úhrnu dosahuje nebo přesahuje 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím
nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů,
která je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna
v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20
zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě.
Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státe po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v
příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou
má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písmeno b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného
v mezinárodní dopravě rezidentem smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním
státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státe, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
PENZE A ANUITY
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu
ze zdrojů ve druhém smluvním státě z důvodu dřívějšího zaměstnání a anuity vyplácené
takovému rezidentu z takových zdrojů, podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce
2 této smlouvy zdanění jen v tomto druhém státě.
2. Výraz "anuity" označuje stanovené částky placené fyzické osobě opakovaně
ve stanovených lhůtách po dobu jejího života nebo během určitého nebo zjistitelného
časového období na základě závazku provádět platby náhradou za odpovídající a plnou
úhradu v penězích nebo penězi vyjádřitelnou.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním
smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické
osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen
ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická
osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu;
nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné
odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu.
Článek 20
STUDENTI A ŽÁCI
1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání
nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy student nebo žák, který je nebo bezprostředně
před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu
a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo praktické
výuky, vyučování nebo přípravy, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu,
že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou
předmětem odstavce 1, bude mít student nebo žák popsaný v odstavci 1, kromě toho,
právo v průběhu takového vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy
na stejná daňová osvobození, slevy nebo snížení; která přísluší rezidentům smluvního
státu, v němž se zdržuje.
Článek 21
OSTATNÍ PŘÍJMY
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně uvedeny
v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě. Avšak,
jestliže jsou takové příjmy pobírány ze zdrojů na území druhého smluvního státu,
mohou být takové příjmy rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. V případě rezidenta Jordánska bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Jestliže rezident Jordánska pobírá příjem z České republiky, částka daně z tohoto
příjmu zaplacená v České republice v souladu s ustanoveními této smlouvy bude, s
výhradou ustanovení jordánských vnitrostátních právních předpisů, započtena oproti
dani ukládané v Jordánsku tomuto rezidentu. Částka zápočtu však nepřesáhne částku
jordánské daně z tohoto příjmu vypočtenou v souladu s jordánskými daňovými zákony
a předpisy.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů, které mohou být,
v souladu s ustanoveními této smlouvy, rovněž zdaněny v Jordánsku, avšak povolí snížit
částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v
Jordánsku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené
před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být, v souladu
s ustanoveními této smlouvy, zdaněny v Jordánsku.
b) Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný
rezidentem České republiky je v České republice osvobozen od zdanění, Česká republika
může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít
v úvahu osvobozený příjem.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění
podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, kteří vykonávají tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním
rezidentům.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavce 7
nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu, odčitatelné pro účely
stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly
placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ
musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
jaké jsou nezbytné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních
předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy,
pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou, a zvláště pak za účelem
zabraňování podvodům nebo únikům ve vztahu k těmto daním. Výměna informací není omezena
článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti
stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto
státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů),
které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním
nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích
ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto
účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních
rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní
praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace,
jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
OMEZENÍ VÝHOD
1. Ustanovení této smlouvy (s výjimkou ustanoveních článku 25) se nepoužijí
ve vztahu ke společnostem nebo jiným osobám, které požívají zvláštního daňového režimu
(pokud jde například o sazbu daně a výpočet daňového základu) na základě právních
předpisů nebo správní praxe některého ze smluvních států. Ustanovení této smlouvy
se nepoužijí ani ve vztahu k příjmům pobíraným od takových společností nebo jiných
osob rezidentem druhého smluvního státu.
2. Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v
souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
3. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům
aplikovat ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů, která mají za cíl zabraňovat
daňovým unikům, obzvláště ustanovení o nízké kapitalizaci, převodních cenách, atd.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení
se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok
začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost, nebo později.
Článek 29
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět,
a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období
pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána
výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok
začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď,
nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v AMMÁNU dne 10. dubna 2006 ve dvou původních vyhotoveních, každé v
jazyce českém, arabském a anglickém. Všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv
rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu Za vládu České republiky: Jordánského hášimovského království: Petra Buzková, v.r. Ziad Fariz, v.r. ministryně školství, místopředseda vlády a ministr financí mládeže a tělovýchovy
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-163
ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Jordánského hášimovského království
o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu1) (dále
jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji
proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2)
(dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Jordánskem ve vztahu k Úmluvě mění
následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Vláda České republiky a vláda Jordánského hášimovského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž
by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové
úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) První věta článku 24 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
"Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.".
3) Text článku 27 odstavce 2 Smlouvy se nahrazuje následujícím textem:
"2. Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v
souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo
připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním
nastala k 1. lednu 2025 nebo později; a
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 13. června 2025 nebo později.
Ing. Andrea Sýkorová v. r.
pověřena řízením odboru Daně z příjmů
1) Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Jordánského hášimovského království
o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu byla
vyhlášena pod č. 88/2007 Sb.m.s.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.