3/2006 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 2. března 2005 byla
v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Korejské
lidově demokratické republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 dne 7. prosince
2005 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním odstavce
a) a odstavce b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné,
se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU KOREJSKÉ LIDOVĚ DEMOKRATICKÉ REPUBLIKY
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
A
A VLÁDA KOREJSKÉ LIDOVĚ DEMOKRATICKÉ REPUBLIKY,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, a za účelem podpořit
hospodářskou spolupráci mezi oběma zeměmi,
se dohodly takto:
Čl.1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo
obou smluvních států.
Čl.2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané
jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů
nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané
z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,
včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní
z celkového objemu mezd či platů, a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v Korejské lidově demokratické republice:
(1) podniková daň z příjmů;
(2) osobní daň z příjmů;
(3) majetková daň;
(dále nazývané "daň KLDR");
b) v České republice:
(1) daň z příjmů fyzických osob;
(2) daň z příjmů právnických osob;
(3) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného
nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu
Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních
států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny
v jejich daňových zákonech.
Čl.3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Korejská lidově demokratická republika", pokud je použit v
zeměpisném významu, označuje území, výsostné vody a vzdušný prostor,
kde KLDR vykonává svrchovaná práva v souladu se svými vnitrostátními
právními předpisy, a kontinentální šelf a výlučnou ekonomickou zónu,
kde KLDR vykonává jurisdikci v souladu s mezinárodním právem;
b) výraz "Česká republika"označuje území České republiky, na kterém
jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem,
vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Korejskou lidově demokratickou republiku;
d) výraz "osoba"zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení
osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje každou fyzickou osobu, která je
státním občanem některého smluvního státu;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo
letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení
v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď nebo letadlo provozováno
pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(1) v případě Korejské lidově demokratické republiky: ministerstvo
financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(2) v případě České republiky: ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase
podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva
vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů
tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných
právních předpisů tohoto státu.
Čl.4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy
každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena
v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa
vedení, místa registrace nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění
v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku
tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve
kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt
v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu,
ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném
státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém
se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je
státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem
pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Čl.5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé
místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti
vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení části podniku;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu, a
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby
přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor
s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor
trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu, prostřednictvím jeho zaměstnanců
nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze
pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního
státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá,
že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud
celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto
spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná
než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná
ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění
uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou
provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba
provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti
uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím
trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého
místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě
jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého
smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě
z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve
druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle
právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn.
Tento výraz pro účely této smlouvy zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví,
práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo
pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek,
pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za
nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání
nezávislého povolání.
Čl.7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik
vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny
ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat
této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém
smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit,
kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti
za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku
s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady
vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je
stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby
tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým
rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek
byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti,
že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení
podniku.
2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě
lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází
domovský přístav lodi nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním
státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účastí na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo
kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního
státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly
uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny
nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu
- a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu
byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky,
které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky
sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi
nezávislými podniky, může upravit tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne
k jiným ustanovením této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady
smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Čl.10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je
rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10
procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy
vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož
i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy
z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí
platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém
smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy,
svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o
jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy
jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé
základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků
nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž
mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže
skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň
takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Úroky z půjčky, která byla poskytnuta jedním smluvním státem, nižším
správním útvarem, místním úřadem nebo rezidentem tohoto státu vládě
druhého smluvního státu včetně nižšího správního útvaru nebo místního
úřadu, centrální bance nebo jakékoliv finanční instituci, která je
ovládána touto vládou, nepodléhají, bez ohledu na ustanovení odstavce
2, zdanění ve druhém smluvním státě.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem
na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,
a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo
dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům,
obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje
za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10
odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém
smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident
tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo
stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky
placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé
základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve
kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou
by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna
v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé
částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby
jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití
jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému,
včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní
nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu
nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv
průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním
poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle
toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad
nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků,
ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla
povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k
tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že
tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku
zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma
z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb,
která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními
předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením
této smlouvy.
Čl.13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení
nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, již má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou
má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení
takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo
takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení podílů na akciovém kapitálu společnosti, jejíž
majetek pozůstává přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku umístěného
ve smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.
4. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel, které vlastní podnik a které
tento podnik provozuje v mezinárodní dopravě, nebo movitého majetku
sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden
v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění
jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou
být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním
státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém
případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně,
může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období přesahuje
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část
příjmů, která je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém
státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písmeno b) se zahrnují
následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené s vykonáváním činnosti
příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto
státu pokračováno.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti
vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů
a účetních znalců.
Čl.15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení
článků 16, 18, 19 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání
není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,
mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu
zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu
na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže
všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou
má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmeno a) se zahrnují
následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce
v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písmeno b) označuje
osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a
riziko spojené s vykonáváním práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla,
které jsou provozovány v mezinárodní dopravě, zdaněny ve smluvním státě,
v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
Čl.16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
Čl.17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní
umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných
činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení
článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být
tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy z činností vykonávaných
umělcem nebo sportovcem ve smluvním státě na základě kulturní dohody
mezi smluvními státy. V takovém případě podléhají příjmy zdanění jen
ve smluvním státě, jehož je umělec nebo sportovec rezidentem.
Čl.18
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce
2 zdanění jen v tomto státě.
Čl.19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním
smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru
nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen
ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(1) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(2) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto
služeb.
2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které
zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru
nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17, 18 a 21 se použijí na platy, mzdy
a jiné podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti
s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním
státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání
nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy student nebo žák, který
je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném
státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování
nebo přípravy, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že
takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
PROFESOŘI A VÝZKUMNÍ PRACOVNÍCI
1. Fyzická osoba, která přijíždí do jednoho smluvního státu za účelem
výuky nebo provádění výzkumu na univerzitě, škole nebo jiné uznané
vzdělávací instituci v tomto smluvním státě a která je nebo bezprostředně
před tímto příjezdem byla rezidentem druhého smluvního státu, bude
v prvně zmíněném státě osvobozena od zdanění z odměn za takovou výuku
nebo výzkum, a to po období nepřesahující dva roky od data jejího prvního
příjezdu za tímto účelem.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužije na příjmy z výzkumu,
jestliže takový výzkum je vykonáván ne ve veřejném zájmu, ale zejména
v soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.22
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv,
o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají
zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z
nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže
příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
MAJETEK
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který
je vlastněn rezidentem jednoho smluvního státu a umístěn ve druhém
smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé
základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi nebo letadly, které vlastní podnik
a které tento podnik provozuje v mezinárodní dopravě, nebo movitým
majetkem, který slouží k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhá
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení
podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají
zdanění jen v tomto státě.
Čl.24
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní
majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn
ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z
příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové
dani zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část
daně z příjmů nebo majetkové daně, vypočtené před jejím snížením, která
poměrně připadá, podle toho, o jaký případ jde, na příjem nebo majetek,
který může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný
nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen
od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky
daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu
osvobozený příjem nebo majetek.
Čl.25
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu a jakákoliv právnická
osoba, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů
platných v jednom smluvním státě nebudou podrobeni ve druhém smluvním
státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou
nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu a
jakákoliv právnická osoba, osobní společnost nebo sdružení zřízené
podle právních předpisů platných v tomto druhém smluvním státě, kteří
jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení
se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které
nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, již má podnik jednoho smluvního státu
ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, již má k dispozici rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého
státu, kteří vykonávají tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního
státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní
úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku
11 odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého
smluvního státu, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků
takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu
prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního
státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení
zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek,
jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více
rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou
nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.26
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními
této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují
vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud její případ
spadá pod článek 25 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním
příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními
Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a
nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ
vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu
tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv
dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty
ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou
dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při
výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem
vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.27
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
jaké jsou nezbytné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou
předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se
Smlouvou, a zvláště pak za účelem zabraňování podvodům nebo únikům
ve vztahu k těmto daním. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré
informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným
způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů
tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů
a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní,
na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci
těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k
těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto
účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních
nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní
praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup,
nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.28
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických
misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných
pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
Čl.29
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně písemně oznámí diplomatickou cestou, že
jejich ústavní požadavky pro vstup této smlouvy v platnost byly splněny.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a
její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo
majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Čl.30
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním
písemné výpovědi Smlouvu vypovědět nejméně šest měsíců před koncem
každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne
vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo
majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 2. března 2005 ve dvou původních vyhotoveních, každé
v jazyce českém, korejském a anglickém, přičemž všechny texty jsou
autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický
text.
Za vládu Za vládu České republiky Korejské lidově demokratické republiky Mgr. Bohuslav Sobotka v. r. Ri Pyong Gap v. r. ministr financí mimořádný a zplnomocněný velvyslanec