88/2000 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 97/2005 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne
12. května 1999 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou
republikou a Moldavskou republikou o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dne
26. dubna 2000. Její ustanovení se budou provádět v souladu se
zněním článku 28 písm. a) a b).
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad
rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
MOLDAVSKOU REPUBLIKOU
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
ČESKÁ REPUBLIKA A MOLDAVSKÁ REPUBLIKA,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty
jednoho nebo obou smluvních států.
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
(dále nazývané "česká daň");
(dále nazývané "moldavská daň").
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
b) v Moldavsku:
(i) daň z příjmů podniků;
(ii) daň z příjmů fyzických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně
stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po
podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady
smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které
budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na
kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
b) výraz "Moldavsko" označuje Moldavskou republiku, a pokud je
použit v zeměpisném významu, označuje území Moldavska, včetně
jeho vnitřních vod a vzdušného prostoru, na kterém Moldavská
republika, v souladu s normami mezinárodního práva, vykonává
svrchovaná práva ve vztahu k průzkumu a těžbě přírodních
zdrojů;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Českou republiku nebo Moldavsko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, právnickou osobu,
společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za
právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik
provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle právních předpisů platných v některém
smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,
letadlem, železničním nebo silničním vozidlem, provozovanou
podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď,
letadlo, železniční nebo silniční vozidlo provozováno pouze
mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce;
(ii) v případě Moldavska ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít
každý výraz, který v ní není definován, takový význam, jenž mu
náleží podle právních předpisů tohoto státu, které upravují daně,
na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro
účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů
tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého
bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa vedení nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát
a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu.
Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena
zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto
státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ke kterému má užší
osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve
kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle
ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá
se, že je rezidentem toho státu, v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo
zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu, a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo
dozor s tím spojený, avšak pouze pokud taková stavba, projekt
nebo dozor trvá déle než 12 měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských
služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento
účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu tři měsíce v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění,
vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik
přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k vykonávání
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající
z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2,
osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje
odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má
a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy
jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba
provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány
prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly
z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle
ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv
jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je
rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží
podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek
umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví,
práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se
na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na
proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě,
čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení
odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky,
které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně
výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať
vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro
účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem,
pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
6. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z provozování lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel
v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Zisky z provozování lodí, letadel, železničních nebo
silničních vozidel v mezinárodní dopravě pro účely tohoto článku
zahrnují:
a) zisky z pronájmu lodí, letadel, železničních a silničních
vozidel bez posádky, a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně
přívěsů a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů)
používaných pro přepravu zboží,
pokud takový pronájem nebo používání, údržba nebo pronájem, podle
toho o jaký případ jde, je nahodilý ve vztahu k provozování lodí,
letadel, železničních nebo silničních vozidel v mezinárodní
dopravě.3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky pobírané
z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní
organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly
sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které
by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale
vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny.Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem
jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto
uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem
je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní
nejméně 25 procent jmění společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z jiných práv, které jsou podrobeny stejnému
daňovému režimu jako příjmy z akcií podle daňových zákonů státu,
jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14
podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je
umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém
státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent
hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo
účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher,
které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům.
Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely
tohoto článku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve
smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení
s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky
jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je
stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce,
z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou
další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb,
která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu
s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků
je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů
nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se
vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo
vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve
smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není
rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla
povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je
stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by
byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního
státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé
základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel, železničních nebo
silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem
smluvního státu nebo ze zcizení movitého majetku, který slouží
k provozování těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních
vozidel, podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
ze zcizení akcií nebo jiných podobných práv na společnosti, které pobírají
více
než 50 procent jejich hodnoty přímo nebo nepřímo z nemovitého majetku
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než
který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru,
podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů,
kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním
státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém
smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých
činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze
přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém
státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období
přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období
začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém
případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho
činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna
v tomto druhém státě.
2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se
zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů,
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle,
národní svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené
s vykonáváním činnosti příjemce v tomto státě, po kterých bylo
v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny,
kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se
zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů,
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle,
národní svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se
zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti
na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b)
označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese
odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být
odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi,
letadla, v železničním nebo silničním vozidle provozovaném
v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, jehož je podnik
provozující loď, letadlo, železniční nebo silniční vozidlo
rezidentem.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného
obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako
na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový,
rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem
nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení
článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají
s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto
státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze,
vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě
za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo
úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají
zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby
jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo
úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy,
mzdy a jiné podobné odměny a penze za služby prokázané
v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou
některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy,
vzdělávání nebo výcviku student nebo učeň, který je nebo
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl
rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku,
nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto
platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Ostatní příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají
zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této
smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než
příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6
odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem
jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou
k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
3. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o
nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj
ve
druhém smluvním státě, mohou být rovněž, bez ohledu na ustanovení odstavců
1 a
2, zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným
v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který
je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto
druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly, železničními nebo
silničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě podnikem
smluvního státu a movitým majetkem, který slouží k provozování
těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel,
podléhá zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění jen v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem
nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát
povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se
dani z majetku zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu
část daně z příjmů nebo daně z majetku, podle toho, o jaký případ
jde, vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na
příjmy nebo majetek, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy,
příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho
smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát
může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo
majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo
majetek.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou
podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou,
zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení
se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby,
které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty
smluvního státu, nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému
zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou
jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým
jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci příslušného
státu, kteří jsou ve stejné situaci.
3. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně
z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává
svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11
odst. 6 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu
druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně
jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu
druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako
kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela
nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním
nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny
v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení
článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné
prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 24
odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření
vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude
se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným
úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které
není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude
uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních
právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou
vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu
konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk
za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže
se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna uskutečnit prostřednictvím komise složené ze
zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat
takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo
vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a
pojmenování, jež jsou ukládány jménem smluvních států nebo jejich nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v
rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2. Veškeré
informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem
jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu
a
budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů),
které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, jež jsou uvedeny v první
větě, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním
o
opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí
tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných
soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána
tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo
druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo
v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů
diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší
na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě
ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
Každý ze smluvních států diplomatickou cestou oznámí druhému
splnění postupů požadovaných jeho vnitrostátními právními předpisy
pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost
dnem pozdějšího z těchto oznámení a následně se bude v obou
státech provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou
cestou, podáním písemné výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest
měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po
období pěti let ode dne vstupu v platnost Smlouvy. V takovém
případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla
dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 12. května 1999 ve dvou původních
vyhotoveních, každé v jazyce českém, moldavském a anglickém,
přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv
rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za Českou republiku
Mgr. Ivo Svoboda v. r.
ministr financí
Za Moldavskou republiku
Nicolae Luchian v. r.
náměstek ministra financí