D-82
POKYN
Výklad k ustanovení § 9 odst.1 písm. r) zákona č. 338/1992
Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákona č. 315/1993 Sb.
Referent:
JUDr. J. Darebný,
tel. 2454 3229
Č.j. 261/9 434/1994
ze dne 17. března 1994
Stavby, u kterých lze uplatnit nárok na osvobození od daně ze
staveb po provedení změn spočívajících ve změně systému vytápění,
je možné rozdělit do dvou skupin. V první skupině budou stavby,
u kterých dochází ke změně systému vytápění přechodem z pevných
paliv na vytápění plynem nebo elektřinou. Osvobozena bude stavba
nebo část stavby, kde přímo byla změna provedena (např. obytný
dům, ve kterém je umístěna kotelna, nebo stavba kotelny, která
slouží k vytápění rozsáhlé zástavby apod.). U staveb, které jsou
pouze napojeny na změněný systém vytápění, lze uplatnit nárok na
osvobození pouze tehdy, pokud v nich došlo ke stavebním
a technickým úpravám souvisejícím se změnou systému. Např. v nich
byly umístěny ovládací systémy, výměníkové stanice apod. Stejný
postup je třeba uplatnit u rodinných domů v případě, kdy je
kotelna umístěna mimo hlavní stavbu a netvoří přístavbu
k rodinnému domu. Pokud je i nadále ponechán ve změněném systému
původní zdroj vytápění na pevná paliva jako náhradní, je i v tomto
případě možné nárok na osvobození uplatnit. Za změnu systému
vytápění se však nepovažuje použití přenosných zdrojů vytápění
(přímotopné spotřebiče, elektrické radiátory s olejovou náplní
apod.), které mohou sloužit jen jako podpůrné zdroje tepla.
V případě, že je změna systému vytápění provedena pouze v části
stavby, minimálně však v celé bytové jednotce (např. jsou osazeny
akumulačními kamny jen některé byty), je možné uplatnit nárok na
osvobození na tuto část stavby, a to způsobem uvedeným v § 9 odst.
2 zákona.
Ve druhé skupině budou stavby, kde došlo ke změně systému
vytápění na systém využívající obnovitelné energie solární,
větrné, geotermální a biomasy. V tomto případě je možné uplatnit
nárok na osvobození na stavbu, kde je umístěno technologické
zařízení umožňující využití obnovitelné energie a současně i na
stavbu, která je pouze na systém napojena, a to i v případě, že na
této stavbě nebyly v souvislosti se změnou systému vytápění
provedeny žádné změny. Výše uvedené systémy vytápění však svojí
kapacitou musí zabezpečit vytápění celé stavby, na kterou je nárok
na osvobození uplatňován. Tento výklad vychází z ustanovení § 9
odst. 1 písm. m) zákona o dani z nemovitosti resp. z ustanovení
§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 12/1993 Sb., které umožňují osvobodit od
daně ze staveb mj. i stavby sloužící výlučně k umístění zařízení
pro využití obnovitelné energie. Je pak zřejmé, že ustanovení
§ 9 odst.1 písm. r) osvobozuje od daně i stavby, které jsou na
systém pouze napojeny.
Biomasou resp. využitím její obnovitelné energie se rozumí
organická hmota (dřevní, chlévská mrva apod.), která biologickým
procesem (např. kvašením nebo fermentací) nebo chemickým procesem
(např. suchou destilací) po určitou dobu ve zvláštním zařízení
umožňuje vznik plynu, který je pak následně využit k vytápění.
Přímé spalování biomasy není způsob vytápění, který by umožnil
uplatnit nárok na osvobození. Pokud jde o změny spočívající ve
snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, je možno
uplatnit nárok na osvobození pouze tehdy, pokud bylo vydáno na
tyto úpravy stavební povolení. Jde-li o stavební úpravy prováděné
pouze na základě ohlášení stavebních úprav nebo o úpravy,
u kterých ohlášení není třeba (např. instalace tepelně izolačních
materiálů do oken), nárok na osvobození uplatnit nelze.
Výklad k ustanovení § 13b zákona č. 338/1992 Sb., o dani
z nemovitostí, ve znění zákona č. 315/1993 Sb.
Při změně vlastnických nebo jiných práv k nemovitosti je
třeba při určení poplatníka daně z nemovitosti vycházet
z příslušných ustanovení části třetí zákona č. 338/1992 Sb., ve
znění zákona č. 315/1993 Sb. V ustanovení § 13 je uvedeno, že ke
změnám skutečností rozhodných pro daňovou povinnost, které
nastanou v průběhu zdaňovacího období se nepřihlíží. Za změny
skutečností je třeba považovat změny v předmětu daně, ale i změny
v subjektu daně, tj. v osobě poplatníka. Toto ustanovení navíc
stanoví, že zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, z čehož vyplývá,
že není možný přechod daňové povinnosti na jiného poplatníka
v průběhu kalendářního roku, samozřejmě kromě případů, kdy daňová
povinnost přechází na jiného poplatníka ze zákona např. přechod na
dědice (viz § 40 nebo § 57 zákona č.337/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů). Dále je v ustanovení § 13b zákona č.
338/1992 Sb. jednoznačně uvedeno, že daň z nemovitostí se vyměřuje
na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň
vyměřována.
Pokud se zváží všechny tyto okolnosti, je zřejmé, že daňové
povinnosti mají být plně vypořádány poplatníkem, který měl toto
postavení k 1. lednu roku, na který je daň vyměřována. Povinností
tohoto poplatníka je podat daňové přiznání, zaplatit daň, popř.
příslušenství daně. K tomuto poplatníkovi budou v průběhu
zdaňovacího období směřovat veškeré výzvy a rozhodnutí ke splnění
jeho povinnosti. Pokud tento poplatník daně přesto nesplní svoji
povinnosti do konce zdaňovacího období, je třeba využít ustanovení
§ 13b odst. 3. Povinnost na nového poplatníka přechází dnem 1.
ledna následujícího zdaňovacího období s tím, že je povinen plně
vypořádat nesplněné povinnosti původního poplatníka vzniklé ke dni
převodu nemovitosti i za dobu následující, tj. od okamžiku, kdy
byla podána žádost o vklad údajů do katastru nemovitostí a když se
stal jejím vlastníkem. Samozřejmě může tento poplatník splnit
daňovou povinnost původního poplatníka počínaje dnem, kdy došlo ke
změně vlastnických nebo jiných práv. Plněno bude ovšem jménem
původního poplatníka a na jeho osobní daňový účet. Vznikne-li
daňový přeplatek na osobním daňovém účtu původního poplatníka
zaplacením daně původním i novým poplatníkem, započítá se novému
poplatníkovi.
Ředitelka odboru 26:
JUDr. Zdena Zahrádková, v.r.