162/1953 Ú.l., kterou se upravuje řízení ve věcech daňových a vydávají se společné předpisy k provedení daňových zákonů

Schválený:
162/1953 Ú.l.
VYHLÁŠKA
ministra financí
ze dne 2. června 1953,
kterou se upravuje řízení ve věcech daňových a vydávají se společné předpisy k provedení daňových zákonů.
Ministr financí stanoví podle
§ 19 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu,
§ 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 74/1952 Sb., o dani z výkonů,
§ 11 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 75/1952 Sb., o důchodové dani družstev a jiných organisací,
§ 22 odst. 3 č. 10 a 11 zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy,
§ 24 odst. 2 č. 2 a 3 zákona č. 77/1952 Sb., o zemědělské dani,
§ 23 odst. 3 č. 2 a 3 zákona č. 78/1952 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva,
§ 7 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 79/1952 Sb., o živnostenské dani,
§ 20 odst. 2 a § 21 odst. 2 zákona č. 80/1952 Sb., o domovní dani, a
§ 17 odst. 2 a 3 zákona č. 81/1952 Sb., o dani z představení:
 
Část první.
Všeobecná ustanovení.
 
§ 1.
Účel vyhlášky.
(1) Tato vyhláška upravuje řízení ve věcech daňových a provádí daňové zákony zejména v otázkách, jež jsou všem daním společné. Cílem daňového řízení je, aby správně byly zjištěny a včas do státní pokladny odvedeny daně, které podle jednotlivých daňových zákonů jsou povinni platit jak podniky a jiné organisace socialistického sektoru, tak i jednotliví občané a jiní poplatníci daním podléhající. Daňové věci je třeba projednávat urychleně a bez zbytečných formalit. Při tom dlužno dbát socialistické zákonnosti a všemožně upevňovat finanční kázeň podniků i jednotlivých občanů při plnění občanských povinností, aby tak byly zjištěny finanční prostředky potřebné podle státního rozpočtu k řádnému plnění všech státních funkcí.
(2) Podle ustanovení této vyhlášky se koná řízení ve věcech daňových před národními výbory a před ministerstvem financí.
 
§ 2.
Rozsah platnosti.
(1) Tato vyhláška platí pro řízení ve věcech týkajících se daní, které jsou upraveny zákony uvedenými v úvodní větě této vyhlášky, daně z literární a umělecké činnosti a jiných jakkoliv nazvaných daní nebo dávek, pro které zákony je upravující stanovily podpůrnou platnost zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících nebo jeho některých ustanovení. Zvláštní ustanovení předpisů platných pro jednotlivé daně o řízení v některých věcech upravených touto vyhláškou zůstávají nedotčena. Ustanovení § 4 odst. 3, § 20 odst. 1, § 30 odst. 1, § 31 a §§ 41 až 44 této vyhlášky neplatí pro daň z obratu a pro daň z výkonů.
(2) Jednotlivých ustanovení této vyhlášky se použije i pro řízení v jiných věcech než daňových, jestliže pro tyto věci podle předpisů je upravujících platí obdobně předpisy o řízení ve věcech daňových. Předpisů této vyhlášky o vymáhání daní správní exekucí daňovou (§§ 51 až 95) použije se též pro vymáhání jakkoliv nazvaných peněžitých plnění, jež vykonávají orgány ustanovené pro správní exekuci daňovou (na př. správní poplatky, pokuty uložené v trestním řízení správním, pojistné pro státní pojišťovnu a j.).
(3) Placením daně podle této vyhlášky je též odvádění daně z obratu, daně z výkonů, daně ze mzdy, daně z představení a daně z literární a umělecké činnosti vybírané srážkou.
 
§ 3.
Příslušnost národních výborů a ministerstva financí.
(1) Správu daní vykonávají národní výbory a ministerstvo financí.
(2) Věcnou příslušnost národních výborů stanoví zákony o jednotlivých daních a předpisy podle nich vydané.
(3) Pokud místní příslušnost národních výborů není jinak upravena předpisy o jednotlivých daních (na př. § 15 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona o dani ze mzdy, § 12 vyhlášky ministerstva financí č. 370/1952 Ú. l., kterou se provádí zákon o domovní dani, § 13 odst. 2 zákona o dani z představení, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 9 zákona č. 59/1950 Sb., o dani z literární a umělecké činnosti), řídí se místem poplatníkova bydliště nebo sídla. Nemá-li poplatník bydliště nebo sídlo v tuzemsku, je pro věci, u nichž se jinak místní příslušnost řídí místem bydliště nebo sídla, příslušný obvodní národní výbor Praha 1, je-li hlavní pramen poplatníkova příjmu v českých krajích, a ústřední národní výbor v Bratislavě, je-li hlavní pramen poplatníkova příjmu na Slovensku. Nelze-li příslušný národní výbor určit podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle ustanovení této vyhlášky, stanoví jej ministerstvo financí.
(4) Příslušnost národních výborů k exekučnímu vymáhání daní upravuje § 52.
(5) Národním výborem se v dalších ustanoveních této vyhlášky rozumí národní výbor vykonávající správu daně v první stolici, pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že jde o všeobecné označení národních výborů všech stupňů.
(6) Národním výborem vyššího stupně se rozumí národní výbor, který je bezprostředně nadřízen národnímu výboru vykonávajícímu správu daně v první stolici.
(7) Ministerstvu financí přísluší nejvyšší vedení a dozor. Odvolací stolicí je ministerstvo financí ve věcech, o kterých v první stolici rozhodl krajský národní výbor.
 
§ 4.
Právní pomoc a delegace.
(1) Místně příslušný národní výbor může požádat za provedení jednotlivých úkonů kterýkoliv jiný národní výbor téhož nebo nižšího stupně, může-li dožádaný národní výbor žádaný úkon snadněji nebo rychleji vykonat. Dožádaný národní výbor je povinen dožádání vyhovět nebo žádajícímu národnímu výboru sdělit překážky. Vznikne-li mezi národními výbory spor o účelnosti dožádání, rozhodne národní výbor nadřízený dožádanému národnímu výboru. Poplatník ani třetí osoba, které se provedení úkonu týká, nemůže namítat nepříslušnost dožádaného národního výboru.
(2) Orgány národní bezpečnosti, jiné orgány státní správy, soudy, státní notářství a jednotná odborová organisace jsou povinny poskytovat v mezích své působnosti národním výborům účinnou pomoc v daňovém řízení, zejména sdělovat jim informace potřebné pro daňové řízení a jiné zprávy, o které budou požádány.
(3) Na návrh poplatníka nebo k podnětu národního výboru může národní výbor vyššího stupně určit (delegovat) z důležitých důvodů k provádění daňového řízení jiný národní výbor svého obvodu. Je-li z důležitých důvodů třeba, aby byl delegován jiný místní národní výbor z jiného okresu v témže kraji, rozhodne o delegaci krajský národní výbor. V ostatních případech rozhoduje o delegaci ministerstvo financí. Rozhodnutí o delegaci sdělí poplatníkovi národní výbor, který byl ve věci dosud příslušný. Proti rozhodnutí o delegaci není přípustný opravný prostředek.
 
§ 5.
Osoby zúčastněné na řízení.
(1) Poplatníkem se v této vyhlášce rozumí, kdo podle daňových zákonů je povinen daň platit nebo odvádět; poplatníky se proto v této vyhlášce rozumějí též podniky, jež jsou povinny odvádět daň z obratu nebo daň z výkonů, a pořadatelé, kteří jsou povinni odvádět daň z představení. U daně ze mzdy a u daně z literární a umělecké činnosti vztahují se ustanovení této vyhlášky týkající se poplatníka též na všechny plátce, kteří jsou povinni daň srážet a odvádět.
(2) Ustanovení této vyhlášky týkajících se poplatníka použije se přiměřeně též v řízení o daňové povinnosti přecházející na dědice (§ 35) a v řízení o daňové povinnosti jiných osob, které jsou povinny daň platit podle jiných zákonů než daňových (národní a komunální podniky podle zákonů o znárodnění a pod.), jakož i v řízení o vybrání nezaplacených daní od osob, které za daň osobně ručí nebo které jsou vlastníky věcí, na nichž pro daň vázne zástavní právo (§ 46 odst. 2 a 3).
(3) V daňovém řízení spolupůsobí též jiné osoby, které jsou k účasti na řízení povolány buď podle všeobecného předpisu nebo podle opatření národního výboru.
 
§ 6.
Podání ve věcech daňových.
(1) Podle předpisů o jednotlivých daních jsou poplatníci povinni podávat o své daňové povinnosti národnímu výboru přiznání nebo hlášení a některá další podání na vydaných tiskopisech. Veškerá jiná podání ve věcech daňových (oznámení, žádosti, návrhy, námitky a j.) lze učinit buď písemně nebo ústně do protokolu, po případě telegraficky, pokud předpisy o jednotlivých daních nebo tato vyhláška nestanoví výslovně, že mají být učiněna písemně.
(2) Národní výbor může z důležitých důvodů v jednotlivých případech svolit k tomu, aby ústně do protokolu bylo učiněno také podání, pro které je předepsán vydaný tiskopis, nebo o kterém je stanoveno, že má být učiněno písemně. Podává-li se ústně do protokolu podání, pro které je předepsán vydaný tiskopis, musí být k sepsání protokolu použito tohoto tiskopisu nebo musí mít protokolární zápis všechny náležitosti, které jsou předepsány pro přiznání, hlášení nebo jiné podání, jež má být učiněno na vydaném tiskopise, předepsané doklady musí být k protokolu připojeny. Poplatníka, který svoje přiznání nebo hlášení činí ústně do protokolu, je třeba upozornit, že přiznání nebo hlášení učiněné protokolárně bude přezkoušeno stejně jako přiznání nebo hlášení učiněné písemně.
(3) Přiznání, hlášení nebo jiné podání ve věcech daňových musí být vlastnoručně podepsáno osobou, která je způsobilá k jednání a která za správnost a úplnost přiznání, hlášení nebo jiného podání odpovídá.
(4) Telegrafické podání musí být do tří dnů po odeslání telegramu opakováno písemně nebo ústně do protokolu. Mělo-li telegrafické podání ostatní předepsané náležitosti, stačí, bude-li nedostatek vlastnoručního podpisu odstraněn dodatečným stručným projevem souhlasu s obsahem telegrafického podání; projev souhlasu je třeba učinit písemně nebo ústně do protokolu do tří dnů po odeslání telegramu.
(5) Rozhodným pro řízení je obsah podání, i když je nesprávně označeno.
(6) Má-li přiznání, hlášení nebo jiné písemné podání poplatníka formální vady, pro které není způsobilé k projednání a jež jinak nelze odstranit, vrátí je národní výbor poplatníkovi, aby podle pokynu v přiměřené lhůtě vady odstranil, a poučí ho o následcích spojených s jejich neodstraněním. Předloží-li poplatník opravené přiznání, hlášení nebo jiné podání v určené lhůtě, hledí se na ně tak, jako by se to stalo v den, kdy bylo podáno po prvé; předloží-li však opravené podání až po uplynutí lhůty, považuje se za podané dnem, kdy bylo podáno po opravě. Vrátí-li je poplatník neopravené nebo nevrátí-li je vůbec, postupuje národní výbor tak, jako by nebylo vůbec podáno.
 
§ 7.
Způsobilost k jednání.
(1) Daňová přiznání, hlášení a jiná podání podepisují a v daňových věcech jednají:
a) jednotlivé fysické osoby ve vlastních věcech daňových, jsou-li svéprávné;
b) za fysické nesvéprávné osoby jejich zákonní zástupci; nezletilci, jakož i ti, kdo jsou zbaveni svéprávnosti jen částečně, mohou též sami jednat a podepisovat v daňových věcech týkajících se zdanění mzdy za jejich práci nebo příjmů za jejich jinou činnost;
c) za národní a komunální podniky, družstva a jiné právnické osoby ti, kdo podle předpisů upravujících právní poměry právnických osob jsou oprávněni jménem právnické osoby jednat;
d) za sdružení osob, jež nejsou právnickými osobami, ti, kdo ze zákona nebo podle smlouvy za sdružení jednají. Pokud je k jednání v témže řízení oprávněno více osob, může jim národní výbor uložit, aby určily společného zmocněnce; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, oznámí jim národní výbor, koho z nich považuje za zmocněnce ostatních;
e) za majetkové podstaty pod národní správou národní správci
;
f) za dědice, není-li známo, kdo dědicem je, opatrovník, kterého ustanoví soud.
(2) Národní výbor může žádat, aby osoby uvedené v odstavci 1 písm. b) až f) prokázaly, že jsou oprávněny zastupovat osobu, za kterou přiznání, hlášení nebo jiné podání podepsaly nebo v jejíž věci jednají.
 
§ 8.
Zmocnění a plná moc.
(1) Poplatníci (zákonní zástupci) mohou jednat v daňových věcech též prostřednictvím zmocněnců, pokud národní výbor neuzná za nutnou jejich osobní součinnost.
(2) Zmocněncem může být každá svéprávná osoba, která je občansky bezúhonná. Zmocněncem nemůže být, kdo za účelem výdělečným se neoprávněně zabývá zastupováním ve věcech daňových nebo v jiných věcech. Národní výbor může odmítnout jako zmocněnce osobu, která ztěžuje nebo maří řízení; o tom musí národní být pro poplatníka zpravit a zároveň učinit potřebné opatření, aby poplatník nebo jiný jeho zmocněnec mohl včas vykonat úkony mu příslušející.
(3) Zmocnění musí být prokázáno písemnou plnou mocí znějící na zastupování ve věcech daňových, která se připojí ke spisům. Lze ji udělit též ústně do protokolu. Plné moci není třeba, účastní-li se jednání zmocněnec i poplatník zároveň.
(4) Zmocněncem může být též jednotná odborová organisace, jde-li o zastupování jejího člena; za ni jednají v daňovém řízení její funkcionáři nebo zaměstnanci. Zmocnění nemusí prokazovat, pokud národní výbor vzhledem k významu nebo rozsahu jednání plnou moc nepožaduje.
(5) Zmocnění nemusí zpravidla prokazovat manžel nebo druh jednající za druhého manžela nebo druha anebo osoba jednající za blízké příbuzné žijící s ní ve společné domácnosti; blízkými příbuznými se zde rozumějí příbuzní v pokolení přímém, osvojitelé a osvojenci a sourozenci. Národní výbor může i v těchto případech žádat, aby zmocnění bylo prokázáno; učiní tak zejména, lze-li soudit, že nebylo vůbec dáno, nebo nebyl-li by bez průkazu zmocnění výsledek jednání náležitě zajištěn.
(6) Neprokázal-li zmocněnec svoje zmocnění plnou mocí, ač je k tomu povinen, třeba jen proto, že v případech uvedených v odstavcích 4 a 5 národní výbor plnou moc požaduje, může s ním národní výbor jednat pouze s výhradou, že plnou moc předloží dodatečně v přiměřené lhůtě, kterou národní výbor určí. Na podkladě řízení s takovou nezmocněnou osobou nelze ve věci rozhodnout, dokud plná moc nebude předložena nebo dokud marně neuplyne lhůta určená k předložení plné moci. Osobu, která má dodatečně plnou moc předložit, třeba poučit, že nepředloží-li plnou moc ve stanovené lhůtě, bude národní výbor postupovat tak, jako by za poplatníka nikdo nejednal.
(7) Poplatníci, kteří se trvale zdržují v cizině nebo tam mají sídlo, jsou povinni jmenovat zmocněnce bydlícího v tuzemsku; neučiní-li tak ani po upozornění na tuto povinnost, mohou jim být písemnosti pro ně určené doručovány veřejnou vyhláškou podle § 15 odst. 2.
 
§ 9.
Trestnost jednání ve věcech daňových.
(1) Ve vyhláškách a výzvách k podání přiznání, hlášení nebo jiných oznámení a před protokolárním jednáním ve věcech daňových je třeba poučit poplatníky, že nepodání nebo opožděné podání přiznání, hlášení nebo jiného povinného oznámení, jakož i neúplné, nesprávné a nepravdivé údaje mohou být stíhány podle trestního zákona správního č. 88/1950 Sb., po případě podle trestního zákona č. 86/1950 Sb.
(2) Jednání uvedená v odstavci 1 jsou trestná buď jako přestupky podle §§ 61 a 62 nebo podle § 91 tr. z. spr. nebo jako trestné činy podle §§ 148 až 150 tr. z. Pro řízení o přestupcích platí trestní řád správní č. 89/1950 Sb., pro řízení o trestných činech trestní řád č. 87/1950 Sb.
 
§ 10.
Lhůty a poučení o opravných prostředcích.
(1) Poplatníkům a jiným osobám zúčastněným na řízení určí národní výbor přiměřenou lhůtu k provedení úkonů, k nimž jsou povinni, není-li lhůta stanovena všeobecně zákonem nebo prováděcími předpisy. Lhůtu kratší osmi dní může národní výbor určit jen pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. Při určení lhůty národní výbor zároveň uvede, jaké následky nastanou, nebude-li lhůta dodržena.
(2) V každém rozhodnutí, opatření, výzvě nebo sdělení, proti kterému může ten, komu se vydává, podat opravný prostředek, musí být uvedeno poučení, kde a v jaké lhůtě může být opravný prostředek podán. Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže být na újmu tomu, komu bylo sděleno. Přesahuje-li lhůta uvedená v poučení lhůtu stanovenou zákonem nebo prováděcími předpisy, je opravný prostředek podaný ve lhůtě uvedené v poučení považovat za včas podaný.
(3) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den doručení písemného rozhodnutí, výzvy nebo sdělení anebo den, kdy nastala jiná skutečnost určující počátek lhůty.
(4) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne posledního týdne nebo měsíce, který jménem nebo číselným označením odpovídá dni, ve kterém nastala událost určující počátek lhůty; není-li takového dne v posledním měsíci lhůty, připadá konec lhůty stanovené podle měsíců na poslední den v měsíci.
(5) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští pracovní den.
(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 platí obdobně též pro lhůty, jimiž jsou podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle této vyhlášky vázány národní výbory.
(7) K zachování lhůty pro podání nebo vyřízení, které se posílá poštou (písemně nebo telegraficky), stačí, bylo-li aspoň v poslední den lhůty dáno na poštu na adresu toho, komu má být poštou dodáno. Obálky, v nichž národním výborům došla podání učiněná poštou, nebo aspoň jejich části s adresou a s razítkem podacího poštovního úřadu, musí zůstat připojeny u podání, je-li toho třeba pro zjištění, zda byla zachována lhůta.
 
§ 11.
Prodloužení lhůt a navrácení v předešlý stav.
(1) Národní výbor může z důležitých důvodů na žádost poplatníka nebo jiného účastníka lhůtu prodloužit; může také povolit novou lhůtu, prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti (navrácení v předešlý stav). Jde-li o lhůtu, kterou stanovil národní výbor vyššího stupně, rozhoduje o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav národní výbor, který lhůtu stanovil.
(2) Povolí-li národní výbor k žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav lhůtu určenou počtem dní, týdnů nebo měsíců, počítá se povolená lhůta vždy ode dne následujícího po doručení rozhodnutí.
(3) Žádost za prodloužení lhůty ani žádost za navrácení v předešlý stav nemají odkladný účinek. Na první žádost za prodloužení lhůty povolí národní výbor v každém případě prodloužení lhůty aspoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, za jejíž prodloužení bylo žádáno.
(4) Na žádost za prodloužení lhůty nemůže však národní výbor povolit delší prodloužení lhůty, než poplatník žádal. Nerozhodne-li národní výbor o žádosti za prodloužení lhůty před uplynutím žádané lhůty, bylo tím žádané prodloužení lhůty mlčky povoleno; úkon poplatníka provedený po takto prodloužené lhůtě je opožděný.
(5) Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav není přípustný samostatný opravný prostředek.
(6) O povolování lhůt k zaplacení daně nebo zálohy na daň platí ustanovení § 41.
 
§ 12.
Doručení.
(1) Doručení písemností ve věcech daňových nařizuje a jeho způsob určuje národní výbor. Poplatníkům (jich zástupcům a zmocněncům) a jiným osobám zúčastněným na řízení se písemnosti ve věcech daňových doručují takto:
a) poštou jako listovní zásilky s doručenkou, musí-li doručení být prokázáno, jinak bez doručenky; v naléhavých případech lze písemnost doručit jako zásilku spěšnou. Pro zásilky s doručenkou je třeba používat obálek odlišné úpravy (barvy) od zásilek bez doručenky. Písemnosti zvlášť důležité, zejména písemnosti, jež mají být doručenky do vlastních rukou adresátových, podávají se na poštu doporučeně. Označení, že zásilka má být doručena do vlastních rukou adresátových, musí být na doručence nápadně vyznačeno;
b) orgány národních výborů, zejména jde-li o doručení písemností místních národních výborů v místech, kde by doručení poštou bylo nehospodárné, jakož i v případech zvlášť naléhavých;
c) adresát může písemnost převzít přímo u národního výboru; její převzetí potvrdí na spise;
d) má-li být písemnost doručena při úředním úkonu, obstará její doručení orgán, který má úkon vykonat. Doručenka se v těchto případech nepřipojuje; výkon doručení se osvědčí v protokole, který se o úkonu sepisuje.
(2) Adresátovi lze doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoliv jinde bude zastižen.
(3) Písemnosti určené orgánům státu a jiným organisacím, pokud jsou u nich k přijímání písemností určeni zvláštní zaměstnanci (podatelna), doručují se těmto zaměstnancům; jinak se doručí funkcionáři nebo zaměstnanci, který je oprávněn písemnost přijmout.
(4) Písemnosti určené příslušníkům ozbrojených sborů v činné službě doručují se prostřednictvím představeného těchto osob. Není-li znám představený vojáků v činné službě, doručí se písemnost prostřednictvím posádkové správy. Není-li znám představený příslušníků národní bezpečnosti v činné službě, doručí se písemnost prostřednictvím nejbližší součásti národní bezpečnosti. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na písemnosti, které jsou adresovány na vlastní byt jednotlivých příslušníků ozbrojených sborů v činné službě nebo na jejich zmocněnce.
(5) Písemnosti určené osobám, které jsou ve vazbě nebo na nichž se vykonává trest, doručují se prostřednictvím velitelství ústavu.
(6) Písemnosti určené osobám, kterým přísluší právo exteritoriality, nebo osobám v exteritoriálních budovách nebo místnostech nebo v bytech osob exteritoriálních, zašlou se ministerstvu financí, které zařídí jejich doručení prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí.
(7) Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno. Na to musí doručovatel adresáta upozornit, odpírá-li písemnost přijmout; na doručence uvede datum a důvod, proč přijetí bylo odepřeno, a poznamená, že adresáta upozornil na následky bezdůvodného odepření přijetí; zásilku i s doručenkou vrátí národnímu výboru. Národní výbor posoudí, zda se zásilka považuje za doručenou, ježto odepření přijetí bylo bezdůvodné, nebo učiní další potřebné opatření, nebyl-li adresát povinen písemnost převzít.
 
§ 13.
Náhradní doručení.
(1) Nemohla-li být zásilka doručena, poněvadž adresát nebyl zastižen, ačkoliv adresa je správná a adresát se v místě doručení zdržuje, může být písemnost adresovaná na byt doručena každé zletilé osobě v domácnosti spolubydlící, a kdyby takové nebylo, pronajímateli nebo osobě pověřené v domě dozorem, pokud tam bydlí a jsou ochotni písemnost přijmout; na pracovišti se doručí vedoucímu dílny nebo oddělení, kde adresát pracuje, nebo jeho nejbližšímu spolupracovníku, pokud jsou ochotni zásilku přijmout. Národní výbor uvede na obálce písemnosti osobu, které nesmí být při náhradním doručení písemnost doručena pro její zájem na věci nebo z jiných důvodů.
(2) Nelze-li písemnost doručit ani způsobem uvedeným v odstavci 1, ač se adresát v místě určení zdržuje, uloží poštovní doručovatel zásilku na poště, a není-li poštovní úřad v místě doručení, u místního národního výboru. Doručovatel národního výboru uloží písemnost obdobně u národního výboru, jehož písemnost doručuje; jde-li však o doručení v jiné obci než v sídle tohoto národního výboru, uloží písemnost u místního národního výboru v obci, kde se má písemnost doručit. O uložení musí doručovatel adresáta uvědomit oznámením, ve kterém uvede, že jde o písemnost ve věci daňové; oznámení zanechá ve schránce na dopisy v jeho bytě nebo je upevní na dvéře vchodu do jeho bytu, po případě na vhodném místě jeho pracoviště a podle možnosti vyrozumí o tom osoby ze sousedství v domě nebo na pracovišti s požádáním, aby adresáta upozornily. Tyto okolnosti uvede na doručence, na které vyznačí, kterého dne a kde byla písemnost uložena; doručenku vrátí národnímu výboru. Den uložení se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl.
(3) Nezdržuje-li se adresát v místě určení a může-li doručovatel ihned zjistit adresu jeho pobytu, zašle sám doručovatel písemnost za adresátem, není-li na zásilce výslovně uvedeno, že písemnost nemá být za adresátem do jiného místa zasílána.
(4) Zjistí-li doručovatel, že adresát zemřel, že na místě, kde podle adresy má být doručeno, je neznámý nebo se tam již nezdržuje a jeho nová adresa není známa, vrátí písemnost národnímu výboru a sdělí příčinu, proč písemnost nebyla doručena. Národní výbor určí po potřebném šetření, komu nebo jak má být písemnost doručena.
 
§ 14.
Doručení do vlastních rukou.
(1) Do vlastních rukou adresátových se doručí písemnosti, pro které je tak výslovně stanoveno (na př. § 86 odst. 3) nebo u kterých to národní výbor určí. Takové zásilky se podávají na poštu doporučeně.
(2) Nebyl-li adresát zastižen na místě, kde mu taková písemnost má být doručena, ač se v místě doručení zdržuje, zanechá tam doručovatel způsobem stanoveným v § 13 odst. 2 oznámení, že pro nepřítomnost adresáta nemohl doručit písemnost finančního referátu národního výboru, která má být doručena do vlastních rukou adresáta, a že v určený den a hodinu znovu přijde ji doručit; zároveň adresáta upozorní, že není-li mu možné, aby v určenou dobu byl přítomen k přijetí písemnosti, bude písemnost uložena u poštovního úřadu, po případě u národního výboru, kde si ji bude moci do tří dnů po uložení vyzvednout.
(3) Nepodaří-li se ani v době určené v oznámení písemnost adresátovi doručit, zanechá mu doručovatel vyrozumění o uložení písemnosti, ve kterém jej upozorní, že nevyzvedne-li si uloženou písemnost do tří dnů, považuje se poslední den této lhůty za den doručení.
(4) O uložení platí obdobně ustanovení § 13 odst. 2. Na doručence vyznačí doručovatel den uložení. Po bezvýsledném uplynutí tří dnů ode dne uložení vrátí doručovatel písemnost i s doručenkou národnímu výboru. Poslední den této lhůty považuje se za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl.
 
§ 15.
Doručení veřejnou vyhláškou a doručení do ciziny. Ustanovení opatrovníka.
(1) Písemnosti určené osobám, jejichž pobyt není znám, doručí se veřejnou vyhláškou tím, že se doručovaná písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů na desce národního výboru, jemuž přísluší, aby určil způsob doručení (§ 12 odst. 1). Doručení se považuje za vykonané posledním dnem této doby.
(2) Ustanovení odstavce 1 může být použito i tehdy, má-li být písemnost doručena poplatníkovi, který se trvale zdržuje v cizině nebo tam má sídlo, a který nejmenoval zmocněnce bydlícího v tuzemsku ani po upozornění na tuto povinnost (§ 8 odst. 7). Toto upozornění může být poplatníkovi sděleno zároveň s doručením první písemnosti, která se mu do ciziny zašle zpravidla přímo jako doporučená zásilka na zpáteční lístek vydaný poštovní správou pro doporučené zásilky do ciziny, v případech zvlášť závažných prostřednictvím ministerstva financí, které požádá ministerstvo zahraničních věcí o zprostředkování doručení cestou zastupitelských úřadů; zároveň s písemností, která má být doručena do ciziny skrze ministerstvo zahraničních věcí, je třeba předložit ministerstvu financí její opis.
(3) Jde-li o doručení do státu, se kterým je doručování ve věcech daňových (správních) upraveno platnou mezinárodní smlouvou, řídí se způsob doručení ustanovením této smlouvy.
(4) Písemnosti určené do ciziny tuzemským příslušníkům zaměstnaným u československých zastupitelských úřadů v cizině předloží národní výbor s návrhem na doručení přímo ministerstvu zahraničních věcí. Také v těchto případech se připojí opis písemnosti, která má být do ciziny doručena.
(5) Je-li z důvodů zvlášť naléhavých nezbytné nutné, aby podle obsahu doručované písemnosti byl proveden nějaký úkon, který přísluší vykonat poplatníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo písemnost doručit na jeho adresu do ciziny, podá národní výbor lidovému soudu návrh, aby soud stanovil poplatníkovi opatrovníka podle § 61 odst. 2 občanského zákoníka. Národní výbor zároveň předloží soudu písemnost, která má být poplatníkovi doručena a návrh vyhlášky, kterou je třeba uveřejnit vyvěšením na soudní desce, po případě i jiným způsobem. Doručení se pokládá za vykonané, jakmile byla vyhláška na soudní desce vyvěšena a písemnost doručena opatrovníkovi.
 
Část druhá.
Zjištění daňového základu a stanovení daně.
 
§ 16.
Zásady daňového řízení a poplatníkovo spolupůsobení.
(1) Při zjištění daňového základu a stanovení daně řídí se národní výbor zásadou materiální pravdy a volného ocenění důkazních prostředků. Jako důkazů lze zásadně použít všeho, co slouží ke zjištění skutečného stavu věci. Hlavním prostředkem pro zjištění daňového základu a stanovení daně je povinné spolupůsobení poplatníkovo.
(2) Poplatník spolupůsobí při zjištění daňového základu a při stanovení daně včasným a řádným splněním všech povinností, jež stanoví zákon a předpisy k provedení zákona vydané. Jeho povinností je poskytnout národnímu výboru jasně, úplně a pravdivě veškeré údaje a důkazy o všech skutečnostech rozhodných pro včasné a správné zjištění daňového základu a pro stanovení daně.
 
§ 17.
Všeobecná oznamovací povinnost. Daňová registrace.
(1) Všichni poplatníci jsou povinni oznámit na všeobecnou výzvu ministerstva financí příslušným národním výborům údaje a okolnosti, jichž je třeba k registraci poplatníků (plátců i příjemců mezd).
(2) Vlastníci (poživatelé) a trvalí uživatelé budov, jakož i hospodářské organisace spravující nebo trvale užívající budovy, jež jsou ve vlastnictví státu, jsou povinni předložit každého roku okresnímu národnímu výboru seznam osob, které v budově bydlely v uplynulém roce. Tiskopis seznamu vydá a lhůtu k jeho předložení určí ministerstvo financí.
(3) Soud vedoucí podnikový rejstřík podle zákona č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, zašle okresnímu národnímu výboru (finančnímu referátu), v jehož obvodu je sídlo podniku podléhajícího zápisu, opis vyhlášky o každém zápisu do podnikového rejstříku, který se týká zřízení podniku, jeho vstupu do likvidace nebo výmazu.
 
§ 18.
Součinnost třetích osob.
(1) Hospodářské organisace, rozpočtové organisace a ostatní zařízení a organisace, jež jsou účetními jednotkami (§ 6 odst. 1 vládního nařízení č. 41/1952 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci), jsou povinny oznamovat příslušným národním výborům skutkové okolnosti, jež mohou přispět ke správnému zjištění daňových základů a stanovení daní fysickým osobám. Zejména jsou povinny oznamovat do 30 dnů po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí okresním národním výborům příslušným podle bydliště příjemců jednak odměny a honoráře, které vyplatily v uplynulém čtvrtletí fysickým osobám nebo pro fysické osoby za vykonané dílo, provedenou práci nebo výkon, pokud tyto odměny a honoráře zásadně nepodléhají dani ze mzdy nebo dani z literární a umělecké činnosti, jednak částky, které fysickým osobám nebo pro ně vyplatily za přenechání užívání majetkových předmětů a práv.
(2) V řízení daňovém je každá fysická osoba povinna na výzvu národního výboru vydat svědectví nebo vypovídat jako znalec nebo osoba přezvědná. Také právnická osoba je povinna na výzvu národního výboru písemně sdělit skutečnosti týkající se daňové povinnosti jiných osob, na něž bude dotázána, nebo podat posudek o okolnostech, jichž posuzování patří do oboru její působnosti; nemůže však být tázána na skutečnosti, o nichž podle odstavce 3 nelze vyslýchat svědka. Svědecká výpověď se podává ústně do protokolu (§ 24). Výpověď znalce nebo přezvědné osoby může být podána též písemně.
(3) Jako svědka, znalce nebo přezvědnou osobu nelze vyslýchat toho, kdo by výpovědí:
a) prozradil státní tajemství;
b) porušil povinnost mlčenlivosti uloženou výslovně státem nebo uznanou státem, pokud nebyl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.
(4) Svědek (znalec, přezvědná osoba) může výpověď odepřít, jestliže by výpovědí mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Jeho blízkými osobami jsou jeho manžel, osoby, které jsou s ním nebo s jeho manželem příbuzné buď v pokolení přímém anebo v pokolení pobočném až do bratrance (sestřenice) včetně, a jiné osoby, které s ním žijí ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením. Svědek (znalec, přezvědná osoba) musí národnímu výboru oznámit důvod odepření výpovědi; národní výbor rozhodne o oprávněnosti odepřít výpověď.
(5) V předvolání svědka, znalce nebo přezvědné osoby k ústnímu jednání je třeba upozornit předvolaného na důsledky podle § 90 trestního zákona správního pro případ, že by se bez omluvy k ústnímu jednání nedostavil. Před výslechem poučí národní výbor vyslýchaného o důvodech, pro které ho nelze vyslýchat (odstavec 3) a pro které by lze odepřít výpověď (odstavec 4); zároveň jej poučí také o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčovat. Svědka (znalce) národní výbor přitom upozorní na význam svědecké výpovědi (znaleckého posudku) s hlediska obecného zájmu a na trestní následky podle trestního zákona (§ 161); obdobně upozorní přezvědnou osobu na následky neúplné nebo nepravdivé výpovědi podle trestního zákona správního (§ 91).
(6) Osoby povinné výpovědí jsou také povinny předložit národnímu výboru ve lhůtě jím stanovené listinné doklady a jiné písemnosti, které mají a které národní výbor označí za rozhodné v daňových věcech jiné osoby.
 
§ 19.
Jak se má vyplnit a kdy se má podat přiznání nebo hlášení.
(1) Daňové přiznání nebo hlášení je povinen podat ten, komu to zákon ukládá nebo koho národní výbor k tomu vyzve.
(2) Poplatník je povinen přiznání nebo hlášení vyplnit jasně, pravdivě a úplně ve všech jeho rubrikách a připojit předepsané doklady; které doklady mají být podle předpisů o jednotlivých daních k přiznání nebo hlášení připojeny, je předtištěno na tiskopise přiznání nebo hlášení.
(3) Podle jednotlivých daňových zákonů a předpisů podle nich vydaných jsou poplatníci povinni podat přiznání nebo hlášení v těchto lhůtách:
1. hlášení o dani z obratu je třeba podat do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za bezprostředně předcházející měsíc, nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 1 %;
2. pro daň z výkonů platí o hlášení obdobně ustanovení o dani z obratu;
3. přiznání k důchodové dani družstev a jiných organisací je třeba podat do 31. března za uplynulý kalendářní rok; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10 %;
4. plátci daně ze mzdy podávají hlášení na vplatním lístku (poštovní poukázce) při odvodu sražené daně, kterou jsou povinni odvést do tří dnů po výplatě mezd. Příjemci pobírající mzdu z ciziny jsou povinni podat přiznání do konce února po uplynutí kalendářního roku; nebylo-li přiznání podáno včas, může být daň zvýšena až o 10 %;
5. přiznání k zemědělské dani je třeba podat každoročně do 31. ledna na běžný rok; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10 %;
6. přiznání k dani z příjmů obyvatelstva je třeba podat do 31. ledna za uplynulý kalendářní rok; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10 %;
7. hlášení o živnostenské dani je třeba podat každoročně do 30. června za první pololetí a do 31. prosince za druhé pololetí běžného roku; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10 %;
8. přiznání k domovní dani podle stavu k 1. lednu 1953 bylo třeba podat do 15. února 1953; nové přiznání se podává jen při vzniku nebo změně daňové povinnosti, a to do patnácti dnů ode dne, kdy nastaly tyto skutečnosti; hospodářské organisace a družstva podají nové přiznání do třiceti dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí, v němž nastal vznik nebo změna daňové povinnosti; nebylo-li přiznání podáno včas, může být daň zvýšena až o 10 %;
9. hlášení o dani z představení je třeba podat do pěti dnů po uplynutí týdne, v němž představení bylo pořádáno;
10. plátci daně z literární a umělecké činnosti vybírané srážkou jsou povinni podat hlášení do konce měsíce následujícího po uplynutí čtvrtletí, přesahuje-li úhrn daně čtvrtletně 200 Kčs, jinak do konce měsíce následujícího po uplynutí pololetí. Poplatníci této daně, pokud se jim daň vyměřuje, jsou povinni podat přiznání do 31. ledna za uplynulý kalendářní rok; nebylo-li přiznání podáno včas, může být daň zvýšena až o 5 %.
(4) Tiskopisy přiznání nebo hlášení je možno koupit u okresních národních výborů, po případě u místních národních výborů. Bude-li prodej daňových přiznání v jednotlivých letech svěřen ještě jiným prodejním místům, budou na to poplatníci upozorněni ve veřejných vyhláškách o podávání daňových přiznání.
 
§ 20.
Stanovení daně bez přiznání nebo hlášení.
(1) Nepodal-li poplatník přiznání nebo hlášení včas, je národní výbor oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které má po ruce nebo které si opatří. Národní výbor může však i od poplatníka, který přiznání nebo hlášení včas nepodal, požadovat údaje a doklady o skutečnostech rozhodných pro správné zjištění daňových základů a stanovení daně, zejména může jej vyzvat k dodatečnému podání přiznání nebo hlášení. I když poplatník výzvě národního výboru vyhoví nebo z vlastního podnětu podá přiznání nebo hlášení po lhůtě stanovené zákonem nebo prodloužené na jeho žádost národním výborem (§ 11), nemůže v odvolání proti stanovení daňového základu a daně činit námitky proti tomu, že národní výbor stanovil základ daně nebo daň podle pomůcek a dokladů, které měl po ruce nebo které si opatřil bez jeho součinnosti; může však vést důkazy o věcné nesprávnosti stanoveného daňového základu nebo daně.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, jestliže poplatník ani na výzvu národního výboru ve lhůtě jím stanovené nepředložil doklady, které byl povinen připojit k přiznání nebo hlášení, nebo neopravil nebo nedoplnil přiznání nebo hlášení zřejmě vadné nebo neúplné.
 
§ 21.
Šetření o přiznání.
(1) Daňová přiznání včas podaná a doložená předepsanými doklady přezkoumá národní výbor s použitím všech pomůcek, jež má po ruce, a provede potřebná šetření o tom, zda přiznání je věcně správné, úplné a pravdivé.
(2) Při tomto šetření lze zásadně použít všech důkazních prostředků, jež jsou způsobilé ke zjištění materiální pravdy o rozhodných skutečnostech a ke zjištění úplnosti přiznání. V jednotlivých případech určí důkazní prostředky a způsob provedení důkazů národní výbor přihlížeje k obsahu všech pomůcek, ke skutečnostem známým obecně nebo národnímu výboru z jeho úřední činnosti a k údajům přiznání a jeho příloh.
 
§ 22.
Výzva k odstranění pochybností.
(1) Vzniknou-li pochybnosti o správnosti nebo úplnosti přiznání a dokladů poplatníkem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí národní výbor poplatníku tyto pochybnosti a vyzve jej, aby se k nim vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal, po případě aby podrobně rozvedl přiznaný zisk nebo příjem a náklady nebo výdaje vynaložené na jeho dosažení, nebo rozvedl jiné číselné údaje, pokud mohou být pro stanovení daňového základu nebo daně rozhodné.
(2) Všechny pochybnosti o skutkových okolnostech uvedených poplatníkem, jež jsou rozhodné pro stanovení daňového základu nebo daně, jakož i důvody pochybností sdělí národní výbor poplatníkovi pokud možno jednou výzvou, a to přesně, srozumitelně a způsobem umožňujícím poplatníkovi podat přesnou a jasnou odpověď nebo důkaz o správnosti a úplnosti jeho údajů.
(3) Ve výzvě určí národní výbor přiměřenou lhůtu k odpovědi a poplatníka upozorní na následky, které jej stihnou, jestliže na výzvu včas neodpoví nebo veškeré pochybnosti v odpovědi neodstraní (§ 25 odst. 2 a 3).
(4) Odpověď na výzvu je poplatník povinen podat písemně, pokud národní výbor ve výzvě nebo dodatečně na návrh poplatníka neuzná za vhodné, aby odpověď byla podána ústně do protokolu u národního výboru (§ 24). Před ukončením ústního jednání se v protokole zapíše, zda výzva byla v celém rozsahu projednána nebo zda a které okolnosti má poplatník ještě prokázat nebo vysvětlit, jakým způsobem a v jaké lhůtě.
 
§ 23.
Výzva k ústnímu jednání.
(1) Uzná-li to národní výbor za potřebné, může vyzvat poplatníka i mimo případy uvedené v § 22 odst. 4, aby se dostavil do příslušné úřadovny k ústnímu jednání. Ve výzvě sdělí národní výbor poplatníkovi, které pomůcky nebo doklady má s sebou přinést, a upozornit poplatníka na následky, které jej stihnou, nevyhoví-li výzvě bez náležité omluvy (§ 25 odst. 2 a 3). Při předvolání osob pracujících je třeba dobu nebo lhůtu k jednání podle možnosti stanovit tak, aby předvolaná osoba mohla výzvě vyhovět bez újmy v plnění svých pracovních úkolů.
(2) Poplatníkovi nepřísluší náhrada za nutná vydání na cestu k národnímu výboru ani za ušlou mzdu nebo za jiný ušlý příjem.
 
§ 24.
Protokol o ústním jednání.
(1) O ústním jednání před národním výborem se sepíše protokol, který má obsahovat:
a) označení národního výboru;
b) místo a čas jednání;
c) předmět jednání, přesné označení poplatníka, a nejde-li o jednání s poplatníkem, též jméno, příjmení a adresu osoby ve věci jednající;
d) jména a příjmení úředních osob, které se jednání zúčastnily;
e) vylíčení průběhu jednání souvislým zápisem nebo formou otázek a odpovědí, označení dokladů a jiných listin národnímu výboru při jednání odevzdaných nebo podstatný obsah listin k nahlédnutí předložených, udělená poučení, vyjádření poučených osob, jejich návrhy a pod.
(2) Protokol podepíší osoby, které se jednání zúčastnily. Před podepsáním třeba protokol znovu přečíst a v protokolu zapsat, že se tak stalo, po případě co bylo před podpisem v protokolu opraveno nebo jinak změněno. Místa přeškrtnutá mají zůstat čitelná. Odepře-li osoba na jednání zúčastněná podpis nebo vzdálila-li se před podpisem protokolu, vyznačí se tato okolnost v protokolu s uvedením důvodu, proč osoba jednající protokol o jednání nepodepsala. Bezdůvodné odepření podpisu není důkazní moci protokolu na závadu. Na to třeba osobu podpis odpírající upozornit.
(3) Národní výbor vydá poplatníkovi, s nímž bylo ústně jednáno, opis protokolu, jestliže jej poplatník žádá.
 
§ 25.
Ocenění výsledků jednání o přiznání.
(1) Národní výbor porovná číselné údaje a jiná skutková tvrzení poplatníka s vlastními pomůckami a výsledky šetření provedeného z úřední povinnosti a zhodnotí důkazy, jež na návrh poplatníka nebo z úřední povinnosti byly provedeny. Skutečnosti potvrzené nebo osvědčené veřejnou listinou se považují za prokázané, nebyl-li dokázán opak. Průkazní moc jiných důkazů ocení národní výbor podle volného uvážení. Přihlížeje při tom ke všemu, co bylo zjištěno nebo je známo o skutečnostech rozhodných pro stanovení daňového základu nebo daně, uváží a ve spise vyznačí, které skutečnosti a z jakých důvodů považuje nebo nepovažuje za pravdivé nebo prokázané a jaké důsledky z toho vyplývají pro stanovení daňového základu nebo daně, po případě pro otázku daňové povinnosti vůbec.
(2) Pomůcek a výsledků šetření, které si národní výbor opatřil nebo které provedl z úřední povinnosti, je národní výbor oprávněn použít zejména tehdy, jestliže poplatník bez dostatečné omluvy náležitě nespolupůsobil při projednání přiznání na př. tím, že
a) na výzvu, která mu byla řádně a včas doručena, se ve stanovené lhůtě nedostavil k ústnímu jednání o přiznání, požadované doklady nepředložil nebo dotazy protokolárně mu sdělené jasně a úplně nezodpověděl;
b) na výzvu k odstranění pochybností o přiznání včas neodpověděl, všechny pochybnosti nevyvrátil, pravdivost a správnost svých údajů neprokázal nebo přiznaný zisk, příjem, náklady nebo výdaje či jiné číselné údaje náležitě nerozvedl;
c) nevyhověl jiné výzvě národního výboru ke spolupůsobení při zjišťování daňového základu nebo stanovení daně, ač k tomu byl povinen.
(3) Právní následky poplatníkovy neúčasti při projednání přiznání (odstavec 2) nemohou přesahovat meze jeho neúčasti; jinak platí zde obdobně ustanovení § 20 odst. 1.
(4) Uzná-li to národní výbor za potřebné, může přezkoušet správnost a úplnost přiznání provedením daňové kontroly u poplatníka.
 
§ 26.
Přezkoušení daňových hlášení a jiných podání.
(1) O přezkoušení daňových hlášení platí obdobně ustanovení §§ 21 až 25, pokud nevyplývá jinak ze zákonných a jiných předpisů o jednotlivých daních, o kterých se podle daňových zákonů podávají hlášení (§ 19 odst. 3).
(2) Přezkoušení správnosti, úplnosti a pravdivosti daňových hlášení a dokladů s nimi předložených provede národní výbor podle ustanovení odstavce 1 zejména tehdy, je-li hlášení formálně vadné, je-li nejasné nebo obsahuje-li vnitřní rozpory, vyplývají-li z obsahu hlášení a z dokladů s ním podaných pochybnosti o správnosti, úplnosti nebo pravdivosti hlášení, jakož i v jiných případech, uzná-li to za potřebné. Jinak se daňová hlášení zpravidla přezkoumají provedením daňové kontroly u poplatníka.
(3) Ustanovení §§ 21 až 25 se použije obdobně pro přezkoušení jiných podání ve věcech daňových, pokud nevyplývá jinak z předpisů jednotlivé daňové věci upravujících.
 
§ 27.
Daňová kontrola.
(1) Daňovou kontrolou se zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro stanovení daně u poplatníka nebo na místě, kde to účel kontroly vyžaduje. Kontrola se vykonává zejména přezkoušením povinných záznamů a dokladů, nahlédnutím do účetních knih, účetních dokladů a jiných písemností účetní evidence nebo místní prohlídkou a ohledáním. Kontrolu vykonávají orgány určené národním výborem, které jsou povinny vůči poplatníkovi a jiným osobám při kontrole zúčastněným vykázat se písemným pověřením národního výboru k provedení kontroly. Kontrolu lze vykonat, pokud vybrání daně není promlčeno.
(2) Podle předpisů o jednotlivých daních a podle zvláštních směrnic ministerstva financí o provádění daňové kontroly stanoví národní výbor, u kterých daní a ve kterých případech se daňová kontrola vykonává soustavně nebo periodicky a kdy se provádí jen podle potřeby. O kontrole bude poplatník předem zpraven, uzná-li to národní výbor za vhodné.
(3) Poplatníci (jejich zástupci nebo zmocněnci) i jiné osoby jsou povinni dovolit a umožnit kontrolujícím orgánům vstup do provozních místností v obvyklých provozních hodinách nebo do jiných místností, zařízení nebo na pozemky, kde to účel kontroly vyžaduje, předložit jim potřebné doklady a dát jim žádaná vysvětlení obdobně jako v řízení o poplatníkově přiznání nebo hlášení.
(4) Je-li obava, že poplatník řádné provedení kontroly znemožní nebo ztíží, může národní výbor a v naléhavých případech kontrolní orgán zařídit zajištění knih, dokladů a jiných předmětů, jichž je k provedení kontroly nezbytně třeba. Zajištění nařízené kontrolním orgánem pozbude účinnosti, jestliže je národní výbor neschválí do 8 dnů; o schválení musí poplatníka vyrozumět.
(5) Na návrh poplatníka a v odůvodněných případech i z úřední povinnosti může národní výbor stanovit, že podrobná prohlídka knih a dokladů se provede v místnostech národního výboru nebo v jiných místnostech, které určí.
(6) O provedení daňové kontroly se sepíše protokol obdobně podle ustanovení § 24. Při provádění kontroly se zjištěné skutečnosti zároveň projednají s poplatníkem obdobně podle ustanovení §§ 21 až 25. Zůstanou-li některé skutečnosti neobjasněné, provede o nich národní výbor dodatečně řízení podle týchž ustanovení, pokud je to pro stanovení daňového základu nebo daně potřebné.
(7) V protokole o provedení daňové kontroly se výslovně uvede, zda poplatník žádá, aby jej národní výbor zvlášť zpravil o výši daně, která podle výsledku provedené kontroly se mu předepíše, nebo zda poplatník podle protokolu, jehož opis mu bude vydán, vzal výši této daně na vědomí a daň neprodleně vyrovná.
 
§ 28.
Stanovení a předpis daně.
(1) Podle výsledku řízení provedeného podle ustanovení §§ 20 až 27 stanoví národní výbor základ daně a výši daně, jež má být poplatníkovi předepsána. Pokud se základ daně nebo daň stanoví odchylně od základů a daně, jak je poplatník přiznal nebo za řízení uznal, musí být ze spisu patrno, podle jakých pomůcek nebo na podkladě čeho národní výbor základ daně a daň stanovil, jakož i důvody rozdílu od přiznání nebo hlášení anebo od základu a daně, jež poplatník za řízení uznal. Obdobně musí být ze spisů patrno, jak byl daňový základ zjištěn a daň stanovena, stalo-li se tak bez přiznání nebo hlášení (§ 20).
(2) Stanoví-li národní výbor základ daně a daň podle pomůcek, které má po ruce nebo které si opatřil (§ 20 a § 25), přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro poplatníka, i když v přiznání nebo hlášení nebo za řízení nebyly uplatněny.
(3) Stanovený základ daně a daň sdělí národní výbor
1. platebními výměry jednotlivě všem poplatníkům
a) důchodové daně družstev a jiných organisací,
b) daně z příjmů obyvatelstva,
c) daně z literární a umělecké činnosti, pokud se nevybírá srážkou u plátce,
d) daně ze mzdy, pokud poplatníci pobírají mzdu z ciziny;
2. jedním předpisným seznamem všem poplatníkům zemědělské daně bydlícím v obvodu téhož místního národního výboru; místní národní výbor vyloží předpisný seznam k veřejnému nahlédnutí po dobu třiceti dní a počátek i dobu vyložení veřejně vyhlásí;
3. platebním výměrem jen v případě rozdílu mezi daní vypočtenou v přiznání nebo hlášení a daní stanovenou národním výborem
a) poplatníkům daně z obratu,
b) poplatníkům daně z výkonu,
c) plátcům daně ze mzdy,
d) plátcům povinným srážet daň s literární a umělecké činnosti,
e) poplatníkům živnostenské daně,
f) poplatníkům domovní daně; v obcích do 2000 obyvatel může národní výbor sdělit stanovenou daň všem poplatníkům, kteří ji nesprávně vypočetli, hromadně jedním seznamem;
4. výměrem o stanovení daně z představení pořadateli, který daň správně nezaplatil.
(4) Formuláře výměrů a seznamů uvedených v odstavci 3 stanoví ministerstvo financí.
(5) Stanovená daň se účetně předepíše na účtě poplatníka u národního výboru. Způsob předpisu se řídí směrnicemi pro účetní evidenci státních příjmů.
 
§ 29.
Nahlížení do spisů. Odůvodnění stanovené daně.
(1) Poplatníci (jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci) mají právo nahlédnout u národního výboru do svých přiznání, hlášení a jiných podání, do protokolů s nimi sepsaných a do příloh a jiných písemností, které národnímu výboru dodali, a podle potřeby učinit si z nich výpisy nebo poznámky. Ve stejném rozsahu může poplatník (jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec) použít též písemností týkajících se jeho daňové věci, pokud za něj jednal národní správce spravující jeho majetek.
(2) Do jiných písemností národního výboru ve svých daňových věcech mohou poplatníci (jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci) nahlédnout jen se souhlasem národního výboru. Národní výbor nedá k tomu souhlas, brání-li tomu obecný zájem nebo není-li obsah těchto písemností pro stanovení daně rozhodný. Proti odepření nahlédnutí do těchto písemností není přípustný samostatný opravný prostředek.
(3) Odchyluje-li se předepsaná daň v neprospěch poplatníka od jeho přiznání, hlášení nebo jiného oznámení, je poplatník oprávněn žádat v odvolací lhůtě, aby mu byly písemně nebo ústně sděleny číselné údaje a důvody o rozdílu mezi daňovým základem a daní, jež přiznal nebo za řízení uznal, a základem nebo daní, jež národní výbor stanovil.
(4) Doba počínající dnem, který následuje po podání žádosti podle odstavce 3, a končící dnem, kdy byl poplatníkovi doručen výměr o číselných údajích a důvodech rozdílu, se do odvolací lhůty nepočítá.
 
§ 30.
Odvolání ve věcech daňových.
(1) Proti stanovení daňového základu a daně (§ 28) a proti každému jinému rozhodnutí národního výboru, který v daňové věci rozhodl v první stolici, má poplatník právo podat odvolání, pokud podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle ustanovení této vyhlášky není opravný prostředek vyloučen. Proti výzvě k podání přiznání nebo hlášení a proti jiným opatřením předcházejícím stanovení daňového základu a daně nelze se samostatně odvolat. Jiná osoba než poplatník je oprávněna podat odvolání, pokud tak předpisy o jednotlivých daních nebo tato vyhláška výslovně stanoví.
(2) Odvolání lze podat písemně nebo ústně do protokolu, pokud předpisy o jednotlivých daních nebo tato vyhláška nestanoví výslovně, že má být podáno písemně.
(3) Lhůta k podání odvolání činí patnáct dní a počíná dnem následujícím po dni doručení výměru o stanovení daně nebo jiného rozhodnutí. Sděluje-li se základ daně a daň poplatníkům hromadně jedním seznamem (§ 23 odst. 1 zákona o zemědělské dani, § 19 odst. 1 poslední věta zákona o domovní dani), počíná lhůta k podání odvolání dnem následujícím po dni, jímž končí doba vyložení seznamu k veřejnému nahlédnutí. U daně z literární a umělecké činnosti činí lhůta k podání odvolání třicet dní po doručení platebního výměru.
(4) Odvolání se podává u národního výboru, který daňový základ a daň stanovil nebo vydal jiné rozhodnutí v první stolici. Bylo-li odvolání podáno u nepříslušného národního výboru, postoupí je tento národní výbor příslušnému národnímu výboru; bylo-li příslušnému národnímu výboru odesláno ve lhůtě (odstavec 3), považuje se za včas podané.
(5) Odvolání podaná opožděně nebo osobou neoprávněnou a odvolání podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle této vyhlášky nepřípustná národní výbor odmítne. Proti jeho rozhodnutí může osoba, jejíž odvolání národní výbor odmítl, podat odvolání.
(6) Odvolání nemá odkladný účinek, není-li v této vyhlášce jinak stanoveno (§ 46 odst. 2 a 3). V odvolání je třeba uvést, proti čemu se námitky činí a z jakého důvodu. V odvolání proti dodatečně stanovené dani nelze činit námitky proti daňovému základu, pokud byl již před podáním odvolání proti dodatečné dani pravomocně stanoven.
(7) Předpisy o jednotlivých daních po případě tato vyhláška stanoví, kdy o odvolání rozhoduje národní výbor, který základ daně a daň stanovil nebo vydal jiné rozhodnutí v první stolici. Ve všech ostatních případech rozhoduje o odvolání národní výbor vyššího stupně.
(8) Je-li třeba, aby řízení na základě odvolání bylo doplněno, doplní řízení národní výbor, který základ daně a daň stanovil nebo vydal jiné rozhodnutí v první stolici. Je-li k rozhodnutí o odvolání příslušný národní výbor vyššího stupně, předloží mu národní výbor první stolice odvolání se spisy a s průvodní zprávou o výsledcích doplněného řízení. Pro řízení o odvolání platí obdobně ustanovení §§ 21 až 28. Národní výbor vyššího stupně má v odvolacím řízení táž oprávnění a tytéž povinnosti jako národní výbor vykonávající správu daně v první stolici. Může tudíž v rozhodnutí o odvolání měnit daňový základ a stanovit daň i v neprospěch poplatníka.
(9) Proti rozhodnutí příslušného národního výboru o odvolání není přípustný opravný prostředek.
 
§ 31.
Obnova řízení.
(1) Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím může být obnoveno na žádost poplatníka nebo z úřední povinnosti:
a) vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez viny poplatníka nebo národního výboru;
b) zjistilo-li se až po rozhodnutí, že listina, o kterou se rozhodnutí opírá, byla podvržena nebo zfalšována, že výpověď svědka nebo znalce, jež měla pro rozhodnutí podstatný význam, byla křivá nebo že rozhodnutí bylo přivoděno jiným činem soudně trestným;
c) záviselo-li rozhodnutí na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li o ní příslušný národní výbor, úřad nebo soud v podstatných bodech jinak.
(2) Žádost za obnovu řízení musí být podána u národního výboru, který o věci rozhodl v první stolici, a to do třiceti dnů po dni, kdy se žadatel dověděl o důvodech obnovy, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které se vybrání daně promlčuje. Okolnosti obnovu odůvodňující musí být v žádosti osvědčeny. Národní výbor může nařídit obnovu řízení z úřední povinnosti, pokud vybrání daně není promlčeno.
(3) O obnově řízení rozhoduje národní výbor, který vydal rozhodnutí, jehož se důvod obnovy řízení týká. Týká-li se důvod obnovy řízení rozhodnutí dvou stolic, rozhoduje národní výbor, který vydal rozhodnutí v druhé stolici. V rozhodnutí povolujícím nebo nařizujícím obnovu řízení se vysloví, v jakém rozsahu má být řízení obnoveno. Pokud řízení nebylo dotčeno důvodem, pro který se obnova povoluje nebo nařizuje, zůstává nedotčeno. Povolením nebo nařízením obnovy řízení se zrušuje rozhodnutí, pokud se ho důvod obnovy řízení týká.
(4) Proti zamítavému rozhodnutí o žádosti za obnovu řízení může se žadatel odvolat.
 
§ 32.
Sdělování daňových dat a zapůjčování daňových spisů.
(1) Všechny osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na řízení ve věcech daňových, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o tom, co se dověděly při svém spolupůsobení v daňovém řízení, pokud nebudou této povinnosti zproštěny.
(2) Národním výborům, pokud nejsou příslušné k provádění řízení ve věcech daňových, jiným orgánům státní správy, soudům, prokuraturám a státním notářstvím lze sdělit daňová data nebo jiný obsah daňových spisů jen tehdy, dovolují-li to předpisy, podle nichž je o sdělení daňových dat žádáno, nebo pokud je toho třeba z důležitých důvodů v obecném zájmu.
(3) O návrzích na zproštění povinnosti mlčenlivosti a o žádostech za sdělení daňových dat nebo jiného obsahu daňových spisů rozhoduje národní výbor. V pochybnostech si vyžádá souhlas národního výboru vyššího stupně nebo jeho prostřednictvím ministerstva financí. Zvláštní předpisy o zproštění povinnosti mlčenlivosti u zaměstnanců národních výborů zůstávají nedotčeny.
(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí obdobně o zapůjčování daňových spisů, žádá-li o ně soud, prokurátor, státní notářství, národní výbor nebo jiný orgán státní správy. V žádosti za vydání spisů musí být uvedeno, k jakému účelu, na čí návrh a kterého obsahu spisů má být v řízení před soudem, národním výborem nebo jiným státním orgánem použito. Národní výbor příslušný k rozhodnutí o žádosti za zapůjčení spisů ve svém vyřízení stanoví, co z obsahu spisů nesmí být vyjeveno soukromým osobám, nebo učiní jiné vhodné opatření, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno.
 
Část třetí.
Splatnost daní a jejich úhrada.
 
§ 33.
Daňová povinnost a splatnost daně.
(1) Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy vznikly skutečnosti, které podle zákona daňovou povinnost zakládají. Daňové povinnosti odpovídá na straně státu daňový nárok.
(2) Předpisy upravující jednotlivé daně stanoví, v jaké výši a kdy je daň nebo záloha na daň splatná, t. j. do kterého dne nebo v jaké lhůtě má být zaplacena. Je-li pro zaplacení daně nebo zálohy na daň stanovena lhůta, je dnem splatnosti poslední den lhůty.
(3) Částka, o kterou byla daň zvýšena z důvodu, že přiznání nebo hlášení nebylo podáno včas (§ 19 odst. 3), je součástí daně, i když není splatná zároveň s daní.
 
§ 34.
Daňový nedoplatek a příslušenství daně.
(1) Splatná, ale nezaplacená daň nebo záloha na daň je daňovým nedoplatkem (dluhem). Kdo daň nebo zálohu na daň do dne splatnosti nezaplatil, je daňovým dlužníkem. Daňovému nedoplatku odpovídá na straně státu daňová pohledávka.
(2) Příslušenství daně tvoří penále pro nezaplacení daně včas a exekuční náklady. Jaké penále je povinen platit ten, kdo nezaplatí daň včas, stanoví zákon. Druh a výši exekučních nákladů stanoví § 95.
 
§ 35.
Přechod daňové povinnosti na dědice.
(1) Daňová povinnost, která vznikla (§ 33 odst. 1) před smrtí fysické osoby, přechází na dědice. Dědic má tytéž povinnosti a práva, jež příslušela zůstaviteli. Daně nezaplacené zůstavitelem a jejich příslušenství jsou dluhem dědice bez rozdílu, zda se staly splatnými před smrtí zůstavitele anebo po jeho smrti.
(2) Daňové nedoplatky zůstavitele hradí dědic podle ustanovení § 514 občanského zákoníku až do výše ceny nabytého dědictví spolu s ostatními závazky, které na něho přešly smrtí zůstavitelovou. Je-li více dědiců, hradí každý z nich závazky zůstavitelovy částkou, která odpovídá poměru ceny jeho dědictví k ceně úhrnu toho, čeho se dědictvím dostalo všem dědicům dohromady. Stejnou povinnost mají odkazovníci, pokud podle ustanovení § 537 občanského zákoníka odpovídají za závazky zůstavitelovy.
(3) Byly-li zůstavitelovi věřitelé vyzváni vyhláškou soudu podle ustanovení § 332 občanského soudního řádu k oznámení svých nároků, oznámí národní výbor všechny daňové nedoplatky zůstavitelovy. Není-li výše daně dosud stanovena, národní výbor požádá soud o přiměřené prodloužení lhůty, aby zůstavitelovy daně za dobu po jeho úmrtí mohly být stanoveny. Lhůtu povolenou soudem třeba dodržet.
 
§ 36.
Zajištění daňové povinnosti při zániku právnické osoby.
(1) Vstoupí-li právnická osoba podléhající dani do likvidace, jsou osoby oprávněné jednat za právnickou osobu v době likvidace (likvidátoři) povinny oznámit národnímu výboru do 15 dní po zahájení likvidace den vstupu právnické osoby do likvidace, jakož i jména, příjmení a adresy likvidátorů.
(2) Jakmile národní výbor zjistí, že právnická osoba vstoupila do likvidace nebo že má zaniknout jiným způsobem, učiní opatření potřebná k urychlenému stanovení daňových základů a daní a k vybrání nedoplatků na všech daních za celou dobu až do zániku právnické osoby. Podle potřeby zajistí přiměřenou úhradu na nesplatné nebo nepředepsané daně podle ustanovení § 96. Nelze-li takto dostatečnou úhradu zajistit, protože dlužník je předlužen nebo neschopen platit, podá národní výbor lidovému soudu příslušnému podle sídla právnické osoby návrh na nařízení exekuční likvidace (§§ 570 až 600 občanského soudního řádu).
 
§ 37.
Způsob placení daní.
(1) Daně se platí národnímu výboru (§ 3) v penězích československé měny. Při každé platbě musí být udáno, na kterou daň je platba určena.
(2) Daně lze platit:
a) převodem z účtu u Státní banky československé nebo u jiného peněžního ústavu na příslušný účet národního výboru u Státní banky československé;
b) v hotovosti vplatním lístkem (poštovní poukázkou) u poštovního úřadu nebo u peněžního ústavu pro příslušný účet národního výboru u Státní banky československé;
c) v hotovosti výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, jež mají být vymoženy exekucí, a není-li jinak nařízeno v exekučním příkaze (§ 55 odst. 2);
d) v hotovosti zaměstnanci národního výboru, pokud byl národním výborem pověřen, aby od poplatníků přijímal platby na daně v hotovosti;
e) v hotovosti poštovnímu doručovateli, je-li pověřen vybíráním daňových nedoplatků;
f) přeplatkem na jiné dani.
(3) Jedním příkazem [odstavec 2 písm. a)] nebo jedním vplatním lístkem [odstavec 2 písm. b)] lze témuž národnímu výboru platit několik daní, jsou-li u Státní banky československé účtovány na jednom účtě národního výboru a je-li udáno, jaké částky z celkové platby jsou určeny na jednotlivé daně.
 
§ 38.
Den platby.
(1) Za den platby se považuje:
a) u převodu z účtů u peněžních ústavů den, kdy peněžní ústav přijal řádný příkaz majitele účtu k převodu platby; nemohl-li být příkaz vzhledem ke stavu účtu proveden v tento den nebo jde-li o převod bez příkazu majitele účtu, platí za den platby den, kdy převod byl na vrub účtu plátce skutečně proveden;
b) u plateb vykonaných v hotovosti vplatním lístkem den, kdy poštovní úřad nebo peněžní ústav hotovosti přijal;
c) u plateb vykonaných v hotovosti poštovnímu doručovateli nebo pověřenému zaměstnanci národního výboru anebo výkonnému úředníku při exekuci, jakož i u hotovostí v exekuci zabavených a u výtěžků exekuce den, kdy poštovní doručovatel, pověřený zaměstnanec národního výboru anebo výkonný úředník hotovost převzal;
d) u převodů daňových nedoplatků přeúčtovaných na žádost poplatníka den, kdy národní výbor žádost přijal, pokud v tento den bylo možno přeplatek přeúčtovat (§ 45 odst. 3); nebylo-li možno přeplatek v den přijetí žádosti přeúčtovat nebo jde-li o přeplatek převedený bez žádosti, platí za den platby den, kdy převod byl na vrub přeplatkového účtu skutečně proveden.
(2) Den platby podle odstavce 1 písm. a) nebo b) vyznačí peněžní ústav nebo poštovní úřad na dokladu o platbě, který je určen pro národní výbor. Pokud platba tímto způsobem vykonaná nebude Státní bankou československou připsána k dobru účtu národního výboru, může ten, kdo tvrdí, že platbu vykonal, reklamovat platbu jen u peněžního ústavu nebo u poštovního úřadu.
(3) Národní výbory kontrolují při zaúčtování plateb (§ 39), zda peněžní ústavy provádějí včas příkazy k převodu plateb z účtů poplatníků na účty národních výborů. Příčiny opožděného provádění příkazu zjišťují zejména v případech, kdy platba vykonaná převodem z účtu u Státní banky československé nebude připsána k dobru účtu národního výboru do dvou pracovních dnů po dni platby podle odstavce 1 písm. a), je-li účet poplatníka u téže pobočky Státní banky jako účet národního výboru, a do pěti pracovních dnů, je-li účet poplatníka u jiné pobočky Státní banky nebo u jiného peněžního ústavu než účet národního výboru, na který se platba převádí. Zjistí-li národní výbor neodůvodněné průtahy, připomene peněžnímu ústavu povinnost odstranit příčinu průtahů. Opakují-li se neodůvodněné průtahy, oznámí to národní výbor ústředí Státní banky československé nebo Investiční banky a zároveň ministerstvu financí, a jde-li o státní spořitelnu, přímo ministerstvu financí - hlavní správě státních spořitelen v Praze.
 
§ 39.
Zaúčtování platby.
(1) Národní výbor přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Zaúčtuje ji nejprve na příslušenství daně, pokud v den zaúčtování platby je již předepsáno nebo se zároveň předepíše, pak na zbývající nedoplatek, počínajíc nejstarší částkou splatné daně, a konečně na běžnou povinnost daně nebo zálohy na daň.
(2) Platbu vykonanou bez postačitelného označení daně přijme národní výbor na účtě nejasných plateb a vyzve plátce, aby dodatečně určil, na kterou daň byla platba vykonána; k odpovědi určí přiměřenou lhůtu. Dojde-li odpověď ve lhůtě, zaúčtuje se platba na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy platba byla vykonána. Neodpoví-li plátce včas, určí národní výbor, na kterou daň se platba zaúčtuje; v tomto případě platí za den platby den, kdy národní výbor platbu na daň zaúčtoval.
 
§ 40.
Penále z daně zaplacené opožděně.
(1) Dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nebo zálohu na daň nejpozději v den její splatnosti. Penále se počítá za každý den prodlení, počínajíc dnem následujícím po dni splatnosti až včetně do dne platby.
(2) Penále z daňových částek, jež se staly splatnými před předepsáním daně, vypočte se ihned po předpisu daně, jinak zásadně při zaúčtování každé platby. Penále se počítá z nedoplatku zaokrouhleného na celé koruny dolů. Pokud penále počítané k uvedeným termínům jednotlivě nepřevyšuje 5 Kčs, předepíše se za celou dobu najednou až před koncem roku, kdy se zároveň dopočítá za celou uplynulou dobu; nečiní-li ani 5 Kčs, předepíše se až v roce příštím, jestliže částka, která se má celkem předepsat, převyšuje 5 Kčs. Vypočtené a předepsané penále je ihned splatné (§ 39 odst. 1); pro splatnost penále je nerozhodné, kdy bude dlužník o předpisu penále zpraven.
(3) Předpis penále se sdělí dlužníkovi během roku, jestliže to stav jeho účtu vyžaduje, jinak najednou za celou uplynulou dobu před koncem každého roku. Po doručení sdělení o předpisu penále může dlužník podat odvolání. O odvolání rozhodne národní výbor, který penále vypočetl a předepsal, jestliže odvolání plně vyhoví; jinak rozhodne o odvolání národní výbor vyššího stupně.
(4) V případě posečkání daně nebo povolení splátek se penále počítá jen za podmínek stanovených v § 41. Při odkladu exekuce podle § 63 zůstává povinnost zaplatit penále nedotčena.
(5) Byla-li rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela nebo zčásti odepsána, odepíše se z úřední povinnosti též penále, jež z odepsané daně bylo předepsáno, pokud v rozhodnutí není vysloveno jinak. Byl-li daňový nedoplatek dlužníkovi prominut pro jeho platební neschopnost (§ 43) nebo odepsán pro nedobytnost (§ 44), odepíše se jen penále, které nebylo uhrazeno.
(6) U daně z představení se při opožděném zaplacení daně vybírá jednorázové penále ve výši 5 % částky, která nebyla včas zaplacena (zvýšení daně). O předpisu tohoto zvýšení a o odvolání proti předpisu zvýšení platí obdobně ustanovení § 11 zákona o dani z představení.
(7) Za penále se v této vyhlášce považují též úroky z prodlení, poplatek z prodlení nebo přirážka pro zmeškání, pokud se při opožděném zaplacení jednotlivých daní vybírají podle předpisů platných pro tyto daně.
 
§ 41.
Posečkání daně a povolení splátek.
(1) Dlužníku může být na žádost povoleno posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení daně spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných vážných důvodů možné celý nedoplatek od dlužníka najednou vybrat. Povolení může být vázáno na podmínky. Není-li v rozhodnutí, jímž posečkání nebo splátky byly povoleny, vysloveno jinak, nepočítá se z nedoplatku, jehož posečkání nebo zaplacení ve splátkách bylo povoleno, penále za dobu od podání žádosti až do zaplacení, dodrží-li dlužník podmínky, za kterých posečkání nebo splátky byly povoleny.
(2) Posečkána může být též částka, o které lze očekávat, že bude odepsána rozhodnutím o odvolání nebo jiným rozhodnutím, jímž se předepsaná daň snižuje nebo promíjí. Nedojde-li k očekávanému odpisu daně, penále se dopočítá.
(3) O žádostech za povolení splátek nebo za posečkání nedoplatku rozhoduje národní výbor, jemuž má být daň zaplacena (§ 37 odst. 1). Shledá-li podle výsledku řízení odůvodněným, aby byly povoleny splátky nebo posečkání poplatníkovi, jehož nedoplatek převyšuje 100.000 Kčs, předloží žádost k rozhodnutí národnímu výboru vyššího stupně.
(4) Proti rozhodnutí příslušného národního výboru o žádosti za splátky nebo posečkání nedoplatku není přípustný opravný prostředek.
 
§ 42.
Oprava daně neprávem předepsané.
(1) Pravomocně předepsaná daň se na žádost nebo z úřední povinnosti opraví:
a) byla-li předepsána někomu, kdo podle zákona není povinen daň platit;
b) došlo-li při výpočtu nebo předpisu daně k chybě v počítání, psaní nebo k jinému omylu, který je zřejmou nesprávností, zejména jde-li o dvojí předpis téže daně; v tomto případě se oprava provede odpisem nesprávného předpisu.
(2) Opravu daně podle odstavce 1 provede národní výbor, který je ke stanovení daně příslušný. Shodně s opravou daně se opraví také příslušenství.
(3) Nevyhověl-li národní výbor žádosti poplatníka za opravu daně, může poplatník proti jeho rozhodnutí podat odvolání.
(4) Opravu daně nelze povolit, jestliže ten, komu daň byla předepsána, daň vědomě zaplatil a za opravu daně nepožádal před uplynutím lhůty, ve které se vybrání daně promlčuje.
 
§ 43.
Prominutí daňového nedoplatku.
(1) Předepsaná daň s příslušenstvím může být na žádost dlužníka nebo zčásti prominuta, byla-li by jejím vymáháním vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob, jež jsou svou výživou podle zákona na něho odkázány. Bylo-li proti stanovení daně podáno odvolání, lze nedoplatek prominout jen tehdy, bylo-li již o odvolání rozhodnuto nebo vezme-li poplatník odvolání zpět. Prominutím daně se rozumí též upuštění od stanovení a předpisu daně, která dosud nebyla stanovena a předepsána.
(2) Prominutí nedoplatku může být učiněno závislé na podmínkách; zejména může být vázáno podmínkou, že dlužník část nedoplatku zaplatí ve lhůtě, kterou národní výbor v rozhodnutí určí, a pod.
(3) O žádostech za prominutí nedoplatku rozhoduje národní výbor, u kterého je daň předepsána, nebo který má stanovit daň, žádá-li poplatník o prominutí daně dosud nepředepsané. Shledá-li národní výbor odůvodněným prominutí částky převyšující 50.000 Kčs, předloží žádost k rozhodnutí národnímu výboru vyššího stupně.
(4) Proti rozhodnutí příslušného národního výboru o žádosti za prominutí nedoplatku není přípustný opravný prostředek.
 
§ 44.
Odpis daňového nedoplatku pro nedobytnost.
(1) Daňový nedoplatek se z úřední povinnosti odepíše, je-li zcela nedobytný; nedoplatek se považuje za nedobytný, zůstalo-li bezvýsledným vymáháním na dlužníku i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo je-li pravděpodobné, že by exekuce neposkytla většího výtěžku, než je třeba k úhradě exekučních nákladů.
(2) Odpis nedobytného nedoplatku nepřevyšujícího 50.000 Kčs povoluje národní výbor, u kterého nedoplatek vázne. Odpis nedoplatku převyšujícího 50.000 Kčs povoluje národní výbor vyššího stupně. O odpisu se dlužník nezpravuje; jeho dluh trvá dále, dokud vybrání daně není promlčeno.
(3) Je-li dána možnost, že nedobytný nedoplatek bude po odpisu aspoň zčásti vymožen (dubiosní pohledávka), zařídí příslušný národní výbor, aby byl evidován na podrozvahových účtech. Nedoplatky, jež jsou evidovány na podrozvahových účtech, je třeba exekučně zajistit a vymáhat, jakmile je k tomu dána možnost, nebo aspoň včas provést jiný úkon, jímž se promlčení nedoplatku přetrhuje.
 
§ 45.
Přeúčtování a vrácení daňových přeplatků.
(1) Částka plateb převyšující splatnou daň a její příslušenství je daňovým přeplatkem.
(2) Platba, kterou poplatník vykonal v době, kdy daň není splatná a poplatníkovi ještě nemůže být známa ani pravděpodobná výše daně nebo zálohy na daň, je platbou nad povinnost. Vzniknou-li pochybnosti o tom, proč poplatník vykonal platbu, která se jeví jako platba nad povinnost, přešetří národní výbor z úřední povinnosti, zda nejde o chybu při stanovení nebo při předpisu daně, o platbu určenou na jinou daň nebo jinému národnímu výboru anebo o platbu, kterou chtěl plátce uhradit jinou povinnost než daňovou.
(3) Přeplatek na jedné dani přeúčtuje národní výbor z úřední povinnosti na nedoplatek jiné daně nebo jakékoliv dávky téhož poplatníka. Nemá-li poplatník nedoplatek na jiných daních nebo dávkách, vrátí mu národní výbor přeplatek, jestliže o to poplatník požádá. Okolnost, že poplatník žádající za vrácení daňového přeplatku nemá nedoplatek na jiných daních nebo dávkách, zjistí národní výbor, není-li mu nic jiného o tom známo, jen u národních výborů, u kterých podle předpisů o věcné a místní příslušnosti národních výborů (§ 3) by se nedoplatek mohl vyskytnout. Přeplatky příslušející rozpočtovým a hospodářským organisacím se přeúčtují na jejich povinnosti u jiných národních výborů jen tehdy, jestliže sama organisace o to žádá; jinak se přeplatek vrátí na účet organisace u příslušného peněžního ústavu.
(4) Fysické osoby žádající o vrácení přeplatku převyšujícího 4000 Kčs nebo o jeho přeúčtování ve prospěch třetí osoby jsou povinny v žádosti vysvětlit, proč daň přeplatily. Vznikl-li přeplatek platbou vykonanou nad povinnost, vrátí se v ročních splátkách po 4000 Kčs. V odůvodněných případech může národní výbor povolit, aby přeplatek byl vrácen ve vyšších splátkách nebo v celé částce najednou.
(5) Nepožádá-li poplatník, jehož daňová povinnost již zcela zanikla, za vrácení daňového přeplatku do tří let od konce roku, v němž se stal pravomocným poslední předpis daně, na které je přeplatek, nárok na přeplatek zaniká; přeplatek se zúčtuje ve prospěch státu. Přeplatek nepřevyšující 5 Kčs se zúčtuje ve prospěch státu ihned po posledním pravomocném stanovení daně, jestliže poplatník jiným daním nepodléhá; podléhá-li jiné dani, přeplatek se přeúčtuje, i když na jiné dani není nedoplatek.
(6) Kdo vědomě platil daň za jiného, není oprávněn žádat, aby mu národní výbor platbu vrátil z důvodu, že nebyl k platbě povinen. Vznikl-li poplatníkovi přeplatek, který je možno vrátit, může být se souhlasem poplatníka vrácen tomu, kdo platil.
(7) O žádosti za vrácení nebo přeúčtování přeplatku rozhoduje národní výbor, u něhož je přeplatek. Proti jeho rozhodnutí může poplatník podat odvolání.
(8) O vrácení přeplatku na dani z představení platí ustanovení § 9 vyhlášky č. 372/1952 Ú. l.
 
Část čtvrtá.
Vymáhání daní.
 
§ 46.
Na kom může být daň vymáhána.
(1) Daň s příslušenstvím může být vymáhána na tom, kdo podle daňového nebo jiného zákona je povinen ji zaplatit (§ 5).
(2) Na osobách, které za daň osobně ručí, může být daň s příslušenstvím vymáhána, byla-li povinnost osob ručících stanovena rozhodnutím národního výboru. Proti rozhodnutí o ručení lze podat odvolání jen co do přípustnosti ručení a co do částek daně a příslušenství, jichž zaplacení se ručiteli ukládá, ne však proti daňovému základu a dani, jež byla poplatníku stanovena. Odvolání má odkladný účinek.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o uplatnění zástavního práva k věcem, na kterých pro daň vázne zástavní právo, jsou-li v držení osoby třetí, která osobně není povinna daň zaplatit. Podle pravomocného rozhodnutí, může být daň vymáhána jen exekucí na věci zástavním právem postižené.
(4) Je-li podle předpisů o jednotlivých daních několik osob zavázáno zaplatit daň rukou společnou a nerozdílnou, může být celá daň vymáhána na kterékoliv z nich nebo zároveň na všech.
(5) Podle § 24 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, může se národní výbor hojit na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového obou manželů také pro daňový nedoplatek s příslušenstvím, který je dluhem jen jednoho z manželů.
 
§ 47.
Vybrání daní z účtů podniků u peněžních ústavů.
(1) Od státních, národních a komunálních podniků a od jiných hospodářských organisací (dále jen „podniky“), pokud pro ně neplatí ustanovení § 50, vymáhají se daně včas nezaplacené a jejich příslušenství vybráním z obratových, běžných nebo zvláštních účtů podniků u Státní banky československé nebo u jiných peněžních ústavů (dále jen „peněžní ústavy“) podle příkazu k úhradě, který vydá národní výbor.
(2) Příkaz k úhradě vydá národní výbor, není-li daň zaplacena do 8 dnů ode dne, kdy se stala splatnou. V příkazu uvede částku nezaplacené daně, den (dny), kdy se daň stala splatnou, jaké příslušenství daně má být uhrazeno, jakož i druh účtu, z něhož má být úhrada vybrána. Příkaz se doručí peněžnímu ústavu a jeho opis podniku.
(3) Proti příkazu k úhradě může podnik podat námitky u národního výboru, který příkaz vydal. O námitkách rozhodne tento národní výbor, jestliže námitkám plně vyhoví; jinak rozhodne o námitkách národní výbor vyššího stupně. Proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
 
§ 48.
Provedení úhrady na příkaz národního výboru.
(1) Peněžní ústav splní příkaz národního výboru k úhradě daně najednou, je-li na účtě podniku dostatek prostředků, jinak postupně, jakmile prostředky na účet připlynou, až do úplného zaplacení daňového nedoplatku s příslušenstvím. Před úhradou tohoto nedoplatku může peněžní ústav provádět jen platby, které podle předpisů o platebním a zúčtovacím styku mají přednost před odvody do státního rozpočtu (mzdy a platy s příslušenstvím a odvody odpisů). Zástavní práva nabytá před doručením příkazu peněžnímu ústavu pro pohledávky jiných věřitelů zůstávají nedotčena.
(2) Peněžní ústav neprovede příkaz k úhradě, prokáže-li mu podnik před provedením platby, že proti příkazu podal námitky. Opis rozhodnutí o námitkách sdělí národní výbor peněžnímu ústavu s doložkou, zda a v jakém rozsahu má být úhrada provedena. Podle tohoto sdělení je peněžní ústav povinen úhradu provést.
 
§ 49.
Včasné provádění plateb z účtů u peněžních ústavů.
(1) Peněžní ústavy jsou povinny poskytovat národním výborům na jejich žádost informace o stavu obratových, běžných a zvláštních účtů podniků, i o tom, proč příkazy podniků k převodu platby na daně nebo příkazy národních výborů k úhradě daní z účtů podniků nebyly včas a řádně splněny.
(2) Peněžní ústavy jsou povinny dovolit zaměstnancům národních výborů, kteří se vykáží pověřením finančního referenta národního výboru nebo jeho zástupce anebo hlavního (vedoucího) účetního hlavní účtárny (účtárny) státních příjmů, aby bez překážek přezkoumávali správnost a včasnost plateb, které peněžní ústavy převádějí na daně podniků z jejich obratových, běžných nebo zvláštních účtů.
(3) Zjistí-li národní výbor, že nedoplatek podniku nelze vybrat z jeho obratového, běžného nebo zvláštního účtu u peněžního ústavu, vyzve příslušný dozorčí orgán (hlavní správu nebo dozorčí orgán jí podřízený), aby buď zajistil náhradu nedoplatku nebo se do 30 dnů vyjádřil obdobně podle § 437 občanského soudního řádu o exekučním prostředku, jehož lze užít, a o majetku, který může být postižen exekucí podle ustanovení §§ 65 až 95. Národní výbor upozorní dozorčí orgán zároveň, že nevyjádří-li se ve lhůtě, provede národní výbor proti podniku exekuci podle platných předpisů.
 
§ 50.
Vymáhání daňových nedoplatků státu, lidových družstev a některých právnických osob.
(1) Nebyla-li včas zaplacena daň, kterou má platit rozpočtová organisace, vyzve národní výbor tuto organisaci písemnou upomínkou, aby nedoplatek s příslušenstvím neprodleně zaplatila. Ve výzvě uvede nezaplacenou daň, den (dny), kdy se stala splatnou, a jaké penále je organisace povinna za dobu od splatnosti až do zaplacení daně zároveň s nedoplatkem uhradit.
(2) Nebyla-li daň s příslušenstvím vyrovnána ani ve lhůtě stanovené upomínkou, požádá národní výbor za nápravu rozpočtovou organisaci, která je bezprostředně nadřízená organisaci dluhující daň. Zůstala-li i tato výzva bezvýslednou, požádá národní výbor o odpomoc národní výbor vyššího stupně; zůstala-li bezvýslednou jeho žádost za zjednání nápravy, jež byla zaslána ministerstvu nebo jinému ústřednímu úřadu, požádá o odpomoc ministerstvo financí.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro vymáhání nedoplatků družstev uvedených v § 1 písm. a) vl. nař. č. 176/1950 Sb.*) a právnických osob uvedených ve vyhlášce č. 356/1952 Ú. l.**). Zůstane-li upomínka bezvýslednou, požádá národní výbor dozorčí orgán uvedený v § 1 odst. 2 vl. nař. č. 176/1950 Sb., pokud se týče ve vyhlášce č. 356/1952 Ú. l. za zjednání nápravy nebo za vyjádření obdobně podle § 49 odst. 3.
 
§ 51.
Druhy exekuce a exekuční titul.
(1) Pokud není v §§ 47 až 50 stanoveno jinak, vymáhají se daně včas nezaplacené a jejich příslušenství buď exekucí soudní podle ustanovení občanského soudního řádu nebo správní exekucí daňovou podle ustanovení této vyhlášky (dále jen „správní exekuce“).
(2) Exekučním titulem pro soudní nebo správní exekuci je výkaz nedoplatků, v němž národní výbor potvrdil, že je vykonavatelný.
 
§ 52.
Příslušnost ve věcech exekučních.
(1) Podat návrh na povolení soudní exekuce nebo nařídit výkon správní exekuce náleží národnímu výboru, jemuž má být daň zaplacena (§ 37 odst. 1). Na jeho dožádání může vykonat správní exekuci kterýkoliv národní výbor téhož stupně, v jehož obvodu je majetek, na který se má exekuce vykonat, nebo v jehož obvodu bydlí osoba, na které má být nedoplatek vymáhán.
(2) Místní národní výbor může požádat za výkon správní exekuce nadřízený okresní národní výbor nebo jiný okresní národní výbor, v jehož obvodu je majetek, na který se má exekuce vykonat, nebo v jehož obvodu bydlí dlužník, na kterém má být nedoplatek vymáhán.
(3) Na dožádání místního národního výboru, jemuž má být daň zaplacena, může podat návrh na povolení soudní exekuce nadřízený okresní národní výbor.
(4) Národní výbor, který podal návrh na povolení soudní exekuce, má v soudním exekučním řízení postavení vymáhajícího věřitele. Na jeho dožádání může za něj jednotlivé úkony provést kterýkoliv jiný národní výbor.
(5) Za národní výbory jako vymáhající věřitele jednají před soudem jejich funkcionáři nebo zaměstnanci tím pověření. Zaměstnanci pověření jednáním před soudem jsou povinni svoje pověření soudu prokázat.
 
§ 53.
Nařízení správní exekuce.
(1) Správní exekuci nařizuje národní výbor tím, že přímo vykoná první exekuční úkon nebo přikáže vykonat správní exekuci jednotlivým zaměstnancům, kteří pak působí z příkazu národního výboru jako výkonní úředníci (exekuční příkaz).
(2) Národní výbor může pověřit výkonem jednotlivých exekučních úkonů i jiné osoby. Při provádění nařízených úkonů mají tyto osoby stejná oprávnění i povinnosti jako výkonní úředníci, není-li v příkazu národního výboru stanoveno jinak.
(3) Okresní národní výbor může pověřit výkonem jednotlivých exekučních úkonů místní národní výbor, v jehož obvodu je majetek, na který se má exekuce vykonat, nebo v jehož obvodu bydlí osoba, na které má být nedoplatek vymáhán. Výkonného úředníka určí v tom případě místní národní výbor.
 
§ 54.
Průkaz výkonného úředníka.
Výkonný úředník je povinen vůči dlužníkovi a osobám třetím, jež jsou na výkonu exekuce zúčastněny, vykázat se před výkonem exekučního úkonu písemným příkazem národního výboru (§ 53) a osobním průkazem o tom, že je pověřen vykonáváním správní exekuce.
 
§ 55.
Oprávnění výkonných úředníků.
(1) Výkonní úředníci jsou oprávněni, vyžaduje-li to účel exekuce, prohledat dlužníkův byt a jiné místnosti dlužníkovy nebo místnosti, v nichž má dlužník majetek, všechny jeho skříně a jiné schránky, a je-li třeba i oděv, který má na sobě, šetříce náležité jeho osoby. Mohou dát otevřít uzamčené dvéře dlužníkova domu, dvéře do jeho bytu, jeho zamčené místnosti, skříně a jiné schránky.
(2) Pokud není v exekučním příkaze (§ 53) jinak uvedeno, je výkonný úředník oprávněn přijmout platby, jež mají být vymoženy exekucí. Na přijatou platbu je povinen vydat stvrzenku.
(3) Není-li při exekučním úkonu přítomen dlužník ani některá zletilá osoba náležející k jeho rodině nebo jím k dozoru ustanovená, musí výkonný úředník přibrat k exekučnímu úkonu dvě hodnověrné zletilé osoby za svědky. Tito svědkové podepisují zájemní protokol (§ 67).
 
§ 56.
Zachování pořádku při exekuci.
(1) Výkonný úředník je oprávněn učinit všechna opatření, jichž je třeba, aby byl při exekučním úkonu zachován pořádek.
(2) Osoby, které ruší exekuční úkon, odstraní výkonný úředník z místa úkonu, i když jsou zúčastněny na úkonu exekuce.
(3) Není-li výkonný úředník s to, aby sám zjednal pořádek při výkonu exekuce, požádá o podporu nejbližší součást národní bezpečnosti.
 
§ 57.
Výkon exekuce ve dny pracovního klidu a v noci.
Ve dnech pracovního klidu a v noci smí výkonný úředník vykonat exekuční úkony jen tehdy, dal-li k tomu národní výbor výslovný souhlas v exekučním příkaze. Dobou noční se zde rozumí doba od 21. hodiny večer do 6. hod. ráno.
 
§ 58.
V jakém rozsahu může být exekuce vykonána.
(1) Exekuce nesmí být vykonána ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k úhradě vymáhaného nedoplatku s příslušenstvím.
(2) Výkonný úředník upustí od exekučního úkonu, prokáže-li mu dlužník, že vymáhaný nedoplatek byl i s příslušenstvím zaplacen, že příslušný národní výbor povolil posečkání nedoplatku, splátky na jeho zaplacení nebo odklad exekuce, nebo zaplatí-li dlužník vymáhaný nedoplatek s příslušenstvím v hotovosti výkonnému úředníku, pokud je oprávněn platbu přijmout, nebo na poštovním úřadě nebo u peněžního ústavu.
 
§ 59.
Nepřípustnost exekuce.
Ustanovení občanského soudního řádu a jiných zákonů nebo předpisů podle nich vydaných, podle nichž jsou určité věci, pohledávky nebo práva zcela vyloučeny ze soudní exekuce, nebo podle nichž je soudní exekuce na věci, pohledávky nebo práva přípustná jen v určitých mezích nebo s určitými omezeními, platí obdobně též pro exekuci správní (zejména §§ 437, 438, 511 a 516 občanského soudního řádu a § 85 této vyhlášky).
 
§ 60.
Námitky dlužníka proti exekuci.
(1) Proti jednotlivým exekučním úkonům nebo opatřením může dlužník podat námitky. Proti exekučnímu příkazu (§ 53) nejsou samostatné námitky přípustny. Proti souhlasu národního výboru k výkonu exekuce v den pracovního klidu nebo v noci (§ 57) nelze námitky podat.
(2) Námitkami může dlužník uplatňovat zejména, že
a) exekuce byla nařízena předčasně, poněvadž vymáhané daně nejsou ještě splatné (§ 33), nebo že proti rozhodnutí o povinnosti platit daň bylo podáno odvolání s odkladným účinkem (§ 46 odst. 2 a 3.);
b) vymáhané daně byly posečkány nebo bylo povoleno zaplatit je ve splátkách (§ 41) nebo byl povolen odklad exekuce (§ 63);
c) daňová pohledávka zanikla na př. zaplacením (§§ 37 a 38), prominutím (§ 43) nebo promlčením;
d) exekuce byla nařízena proti osobě, která není dlužníkem (§ 34 odst. 1 a § 46 odst. 1);
e) zabavení bylo vykonáno ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k uspokojení vymáhané pohledávky s příslušenstvím (§ 58 odst. 1);
f) byly zabaveny věci z exekuce vyloučené (§§ 59 a 85);
g) exekuční úkon nařídil nebo vykonal národní výbor, který není k tomu příslušný (§ 52);
h) výkonný úředník překročil oprávnění jemu příslušející (§ 55) nebo jednal jinak nesprávně;
i) národní výbor nařídil předčasně prodej zabavených věcí (§ 72 odst. 2 a 3);
j) dlužník není povinen hradit požadované exekuční náklady.
(3) Námitkami proti exekuci nemůže dlužník uplatňovat okolnosti, které byl nebo je oprávněn uplatnit proti platebnímu výměru nebo jinému rozhodnutí, jímž byla daň stanovena.
(4) Námitky, které mohl dlužník uplatnit proti dřívějšímu exekučnímu úkonu nebo opatření nebo které již byly pravomocně zamítnuty, jsou vyloučeny.
(5) Proti zabavení pohledávky může podat i námitky též poddlužník (§ 86 odst. 4).
(6) Námitky nemají odkladný účinek s výjimkou případu uvedeného v § 72 odst. 2.
(7) Námitky je třeba podat do 15 dnů u národního výboru, který exekuční úkon nařídil nebo opatření učinil. Tento národní výbor o námitkách rozhodne, jestliže námitkám plně vyhoví; jinak rozhodne o námitkách národní výbor vyššího stupně. Proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
(8) Bylo-li námitkám vyhověno, učiní národní výbor, který nařídil exekuční úkon nebo učinil jiné opatření, proti němuž námitky byly vzneseny, potřebná další opatření.
 
§ 61.
Odpor třetích osob proti exekuci a práva na uspokojení z předmětů exekuce.
(1) Tvrdí-li třetí osoba, že má k předmětu exekuce právo, které nepřipouští výkon exekuce, může proti exekuci podat odpor u národního výboru, který exekuční úkon nařídil nebo vykonal.
(2) Nevyhoví-li národní výbor odporu nebo nerozhodne-li o něm do 30 dnů, může osoba, která odpor uplatnila, podat proti státu zastoupenému tímto národním výborem žalobu o vyloučení věci z exekuce podle ustanovení § 674 občanského soudního řádu.
(3) Bylo-li žalobě pravomocně vyhověno, národní výbor exekuci zruší.
(4) Po skončení exekuce lze odporem uplatňovat jen nárok na její výtěžek.
(5) Exekuci nemůže odporovat osoba, které k předmětu exekuce přísluší právo zástavní nebo jiné právo na uspokojení z věci exekucí postižené. Může pouze žádat u národního výboru, aby z výtěžku exekuce byla uspokojena v pořadí svého práva, třeba její pohledávka není ještě splatná. O takové žádosti bude rozhodnuto v řízení o rozvrhu výtěžku exekuce (§ 94). Ustanovení § 67 odst. 1 a § 93 o způsobu exekuce na věci dlužníka, které jsou v moci osoby třetí, zůstává nedotčeno.
 
§ 62.
Zrušení a omezení exekuce.
(1) Národní výbor, který nařídil exekuci, zruší exekuci i mimo případy námitek dlužníka (§ 60) nebo odporu třetích osob (§ 61), jestliže zjistí na návrh dlužníka, třetí osoby nebo z úřední povinnosti, že
a) exekuce nebyla přípustná,
b) byla provedena proti někomu, kdo není dlužníkem,
c) nastaly okolnosti, jimiž pozbyla podkladu,
d) nelze očekávat, že exekuce poskytne větší výtěžek, než je třeba k úhradě hotových výdajů.
(2) Zrušení exekuce se omezí jen na některé z předmětů, na něž se vede exekuce, jsou-li důvody pro zrušení dány jen u těchto předmětů.
(3) Částečně se exekuce zruší též tehdy, byla-li vykonána ve větším rozsahu než je třeba k úhradě vymáhaného nedoplatku s příslušenstvím.
 
§ 63.
Odklad exekuce.
(1) Exekuce může být na návrh nebo z úřední povinnosti částečně nebo úplně odložena:
a) žádá-li dlužník o posečkání vymáhaných nedoplatků nebo o povolení splátek (§ 41) nebo o prominutí daňového nedoplatku (§ 43);
b) jsou-li proti exekuci uplatňovány námitky (§ 60) nebo odpor, po případě žaloba o vyloučení věci z exekuce (§ 61);
c) zjišťují-li se důvody, které mohou mít za následek částečné nebo úplné zrušení exekuce (§ 62).
(2) Odklad může být učiněn závislým méně a podmínkách. Všechny provedené exekuční úkony zůstanou zachovány, pokud národní výbor rozhodující o odkladu exekuce nenařídí jinak.
(3) O odkladu exekuce rozhoduje v případě uvedeném v odstavci 1 písm. a) národní výbor, jemuž přísluší rozhodnout o posečkání, o splátkách nebo o prominutí nedoplatku; v ostatních případech rozhoduje národní výbor, který vykonal exekuci nebo nařídil ji vykonat.
 
§ 64.
Navrácení v předešlý stav a obnova v exekučním řízení.
Navrácení v předešlý stav a obnova řízení jsou v exekučním řízení vyloučeny.
 
§ 65.
Předměty správní exekuce.
Správní exekuce může být vedena jen
a) na movité věci,
b) na peněžité pohledávky plat,
c) na nároky na vydání nebo dodání věcí movitých a na tyto věci po jich vydání nebo dodání.
 
§ 66.
Prostředky exekuce na movité věci.
Exekuce na movité věci se vykoná jejich zabavením a prodejem.
 
§ 67.
Zájemní protokol.
(1) Věci, které má dlužník ve své moci, jakož i dlužníkovy věci, které má jiná osoba ochotná je vydat, zabaví se tím, že je výkonný úředník protokolárně sepíše a popíše (zájemní protokol). Především jest zabavit věci, jež jsou zvlášť cenné, snadno prodejné a věci, jichž může dlužník nejsnáze postrádat.
(2) V protokole se uvede především, kde a kdy byl sepsán, kdo byl ze zúčastněných osob přítomen a pro jaký dluh se zabavení provádí.
(3) Zabavené věci třeba sepsat a popsat takovým způsobem, aby bezpečně bylo možno zjistit jejich totožnost a aby byla vyloučena jejich záměna. V popisu se u každé věci též uvede, jakého výtěžku lze jejím prodejem asi dosáhnout.
(4) V zájemním protokole poznamená výkonný úředník také:
a) zaplatil-li při výkonu něco dlužník na svůj dluh nebo někdo jiný za něho; plátce v protokolu potvrdí, že mu výkonný úředník vydal stvrzenku na zaplacenou částku;
b) námitky, pokud je dlužník oznámil při výkonu zabavení; výkonný úředník poučí dlužníka, že námitky je třeba podat u národního výboru do 15 dnů;
c) oznámená práva třetích osob, pro která lze zabavení odporovat (§ 61 odst. 1) nebo žádat za uspokojení ze zabavených věcí (§ 61 odst. 5); výkonný úředník poučí toho, kdo takové právo mu oznámil, že toto právo musí být uplatněno u národního výboru;
d) zjištění, že zabavené věci nebo některé z nich byly již dříve zabaveny správní exekucí pro jinou pohledávku nebo exekucí soudní;
e) má-li dlužník ještě jiné věci vhodné k zabavení a proč takové věci nebyly zabaveny.
(5) Protokol podepíší osoby při výkonu zúčastněné; odepřel-li podpis dlužník nebo osoba za něho přítomná, poznamená to výkonný úředník v protokole s udáním důvodů.
(6) Není-li při zabavení přítomen dlužník ani žádná zletilá osoba náležející k jeho rodině nebo zmocněnec dlužníka, zpraví národní výbor dlužníka o zabavení písemně a doručí mu zároveň opis zájemního protokolu.
 
§ 68.
Zúčtování zabavených peněz a uschování jiných zabavených věcí.
(1) V zájemním protokole nebo ve zvláštním zápise, který musí být k protokolu připojen, budiž zapsáno, které zabavené věci byly dlužníkovi odebrány a jak bylo s nimi naloženo, a které mu byly ponechány v opatrování.
(2) Zabavené peníze československé měny odešle výkonný úředník národnímu výboru ke zúčtování.
(3) Zabavené cizozemské peníze, zlato, stříbro a jiné drahé kovy nebo drahé kameny, jakož i předměty z drahých kovů nebo s drahými kameny výkonný úředník převezme a odevzdá je národnímu výboru, který je ihned odvede Státní bance československé, aby je vzala do úschovy a po pravomoci zabavení je odkoupila. O zabavení cizozemských peněz a drahých kovů zpraví národní výbor zároveň příslušný krajský národní výbor, aby posoudil nesplnění odvodové povinnosti podle devisových předpisů.
(4) Pokud národní výbor nenařídil jinak, náleží výkonnému úředníku rozhodnout, zda též jiné zabavené věci mají být dlužníkovi odebrány a vhodným způsobem uschovány nebo mají-li být ponechány dlužníkovi v opatrování. Zpravidla se dlužníkovi odeberou věci zvlášť cenné, zejména hodí-li se k tomu, aby byly uschovány u národního výboru. Jiné zabavené věci se vezmou do úschovy, nejsou-li u dlužníka v bezpečí nebo z jiných důležitých důvodů; uschovají se v dražebně, je-li zřízena, nebo u ústavu, který se takovou úschovou zabývá, nebo se odevzdají do úschovy jinému vhodnému schovateli. Převzetí zabavených věcí odevzdaných k uložení nebo do úschovy potvrdí příjemce v protokole nebo ve zvláštním potvrzení, které se k protokolu připojí. Se souhlasem dlužníka mohou být zabavené věci u něho uloženy ve zvláštní místnosti, která se uzamkne, po případě i jiným vhodným způsobem zajistí. Klíč se odevzdá schovateli nebo se uschová u národního výboru.
(5) Pokud zabavené věci byly ponechány u dlužníka, upozorní výkonný úředník dlužníka nebo osoby přítomné za něho při zabavení, že zabavené věci nesmějí být poškozeny, zničeny, odstraněny nebo zcizeny a že takové jednání je trestné.
 
§ 69.
Další zabavení pro nedoplatky téhož dlužníka.
(1) Další zabavení věcí, které jsou již správní exekucí zabaveny, vykoná se poznámkou v zájemním protokole sepsaném o prvním zabavení; v poznámce se vykáží nedoplatky, pro které se další zabavení provádí.
(2) O dalším zabavení je třeba dlužníka zpravit.
 
§ 70.
Účinky zabavení.
(1) Zabavením nabývá stát pro vymáhanou pohledávku exekučního zástavního práva k zabaveným věcem.
(2) Zástavní právo k věcem, které byly ponechány dlužníkovi v opatrování, zaniká uplynutím tří let ode dne zabavení, jestliže nebyly v této lhůtě dány do dražby ani do úschovy podle § 68, pokud zástavní právo nezaniklo již dříve, zejména v důsledku zániku daňové pohledávky.
 
§ 71.
Zabavení týchž věcí exekucí správní a soudní.
(1) Pro pořadí zástavního práva je rozhodná doba, kdy byl o zabavení sepsán zájemní protokol, po případě kdy byla o dalším zabavení učiněna poznámka v tomto protokole. To platí zejména též pro pořadí exekučních zástavních práv nabytých k téže věci v exekuci správní a soudní.
(2) Národní výbory a lidové soudy zpravují se vzájemně o nabytých zástavních právech z úřední povinnosti. Pokud národní výbor a soud nestanoví vzájemnou dohodou jiný způsob, jak si budou nabytá zástavní práva vzájemně sdělovat, zjistí bezprostředně před nařízením prodeje zabavených věcí vhodným dotazem (na př. telefonicky), zda proti témuž dlužníku není vedena jak soudní tak i správní exekuce. V kladném případě si národní výbor a soud zašlou navzájem opisy zájemních protokolů se sdělením dne nebo lhůty, ve které zabavené věci mají být prodány. V záporném případě si národní výbor v zájemním protokole poznamená, že soudní exekuce vedena nebyla.
(3) Zjistí-li národní výbor z opisu soudního zájemního protokolu, že věci tam popsané byly zabaveny též v exekuci správní, poznamená na opisu soudního protokolu, které z věcí v tomto opise seznamenaných byly zabaveny správní exekucí, pro jaké nedoplatky a kdy se tak stalo, jakož i číslo zájemního protokolu národního výboru. Obdobně poznamená v zájemním protokole sepsaném ve správní exekuci, které věci byly zabaveny též v exekuci soudní, kdy se tak stalo, kdy mají být prodány, výši pohledávky vymáhané soudní exekucí a jméno, příjmení a adresu vymáhajícího věřitele, jakož i označení soudu a spisovou značku soudního zájemního protokolu. Tyto poznámky zapsané na opise soudního protokolu a ve správním protokole je třeba datovat a podepsat. Obdobně se učiní poznámka o zjištění, že proti témuž dlužníku je sice vedena exekuce správní i soudní, že však žádné věci zabavené v exekuci správní nebyly zabaveny exekucí soudní. Opis zájemního soudního protokolu vrátí národní výbor soudu co nejdříve.
(4) Soudy podle předpisů pro ně vydaných postupují obdobně a poznámkou opatřené opisy zájemních protokolů národních výborů vracejí co nejdříve.
(5) Předchází-li zástavní právo nabyté správní exekucí zástavnímu právu nabytému v soudní exekuci, provede národní výbor prodej věcí zabavených správní exekuci, pokud je to k uspokojení vymáhaných daňových nedoplatků třeba. O použití výtěžku správní exekuce platí ustanovení § 94. Jestliže zástavní právo nabyté soudní exekucí předchází zástavnímu právu nabytému v exekuci správní, upustí národní výbor od prodeje věcí zabavených soudní exekucí a vymáhá daňové nedoplatky exekucí na jiný majetek dlužníka, není-li pravděpodobné, že daňové nedoplatky mohou být uhrazeny z prodeje věcí již zabavených.
 
§ 72.
Kdy lze zabavené věci prodat.
(1) Na příkaz národního výboru budou zabavené věci prodány.
(2) Mezi dnem zabavení a dnem prodeje musí projít aspoň tři týdny, pokud dlužník nesouhlasí s prodejem před uplynutím této lhůty.
(3) Byly-li proti zabavení podány včas námitky anebo byl-li proti exekuci uplatněn odpor před prodejem z volné ruky (§ 74) nebo před oznámením dražby dlužníkovi (§ 77 odst. 3), nesmí být prodej proveden, pokud o námitkách anebo o odporu nebylo rozhodnuto, po případě pokud neuplynulo třicet dnů od podání odporu (§ 61 odst. 2).
 
§ 73.
Odhad zabavených věcí.
(1) Zabavené věci je třeba před prodejem odhadnout, pokud nejde o zboží, pro které je vládou, příslušným ministerstvem nebo krajským národním výborem stanovena maloobchodní cena (dále jen „stanovená maloobchodní cena“).
(2) Odhady provádějí přísežní soudní znalci. Věci menší hodnoty může odhadnout též jiný způsobilý znalec, po případě výkonný úředník, je-li sám způsobilý odhadnout věci, jež mají být prodány.
(3) Odhad věcí, jež mají být prodány v dražbě, provede se bezprostředně před dražbou, pokud jejich povaha nebo množství nevyžaduje, aby odhad byl proveden dříve.
(4) Náklady odhadů jdou na vrub dlužníka.
 
§ 74.
Prodej z volné ruky.
(1) Věci, s nimiž výhradně nebo převážně obchodují národní a komunální podniky nebo podniky lidových družstev nebo jichž tyto podniky používají ve výrobě nebo k provozu, nabídne národní výbor příslušnému podniku, aby je do třiceti dnů převzal za stanovenou maloobchodní cenu zmenšenou o obchodní srážku nebo za cenu odhadní, jde-li o věci, pro které není stanovena maloobchodní cena.
(2) Věci, které příslušný podnik ve stanovené lhůtě nepřevzal nebo které nebylo třeba žádnému podniku přednostně nabídnout, mohou být prodány z volné ruky za stanovenou maloobchodní cenu nebo za cenu odhadní jiným zájemcům. Má-li být prodáno více věcí, o které má zájem více osob, rozprodají se pokud možno největšímu jich počtu. Je-li zájemců víc než věcí, dá národní výbor přednost zasloužilým pracovníkům ve výrobě.
(3) Nelze-li dosáhnout ceny uvedené v odstavci 2, může národní výbor k návrhu dlužníka povolit, aby věci byly prodány z volné ruky za cenu, kterou stanoví národní výbor se souhlasem dlužníka. Tato cena nesmí být nižší než dvě třetiny stanovené maloobchodní ceny nebo odhadní ceny.
(4) Místo prodeje nebo převzetí prodaných věcí určí národní výbor. Pokud prodej z volné ruky nebyl sjednán písemně (nabídkou a jejím přijetím), sepíše se o prodeji protokol. V něm se uvedou též jména a adresy osob, které věci koupily. Tyto osoby podpisem protokolu potvrdí, že koupené věci převzaly.
(5) Zabavené věci nemohou být z volné ruky prodány zaměstnancům a funkcionářům národních výborů a členům jejich rodin; také jiným osobám, které se jakkoliv zúčastnily na řízení v daňových věcech dlužníka, ani členům jejich rodin nesmí národní výbor zabavené věci prodat z volné ruky. Je-li pro nabytí věcí předepsáno určité oprávnění, nemůže být zabavená věc prodána osobě, která takového oprávnění nemá.
 
§ 75.
Prodej věcí podléhajících zkáze a jiné naléhavé prodeje.
(1) Pro prodej věcí podléhajících zkáze platí ustanovení § 74 s těmito odchylkami:
a) národní výbor stanoví lhůtu, do které zabavené věci musí být prodány; ustanovení § 72 odst. 2 a 3 pro tyto případy neplatí;
b) lhůta podle § 74 odst. 1 se přiměřeně zkrátí;
c) k povolení prodeje podle § 74 odst. 3 se nevyžaduje souhlas dlužníka;
d) se souhlasem dlužníka může národní výbor povolit prodej věcí za cenu, která dosahuje aspoň jedné poloviny stanovené maloobchodní nebo odhadní ceny.
(2) U zboží podléhajícího zkáze může být pro prodej podle odstavce 1 vzata za podklad cena odhadní, i když jde o zboží, pro které je stanovena maloobchodní cena, shledá-li to národní výbor vzhledem ke stavu zboží odůvodněným.
(3) Nebude-li možno věci prodat ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 písm. a), odevzdají se zabavené věci dlužníkovi k volnému nakládání; exekuční zástavní právo tím zanikne.
(4) Ustanovení odstavce 1 až 3 platí obdobně, jde-li o věci, které by odkladem prodeje pozbyly značně na ceně nebo jichž uskladnění nebo opatrování by způsobilo nepoměrně vysoké náklady. O tom, že národní výbor zabavené věci za takové považuje, třeba dlužníka zpravit.
 
§ 76.
Určení místa a doby dražby.
(1) Věci, které nebyly prodány z volné ruky podle § 74, prodají se v dražbě.
(2) Dražba se koná buď v místě, kde jsou zabavené věci, nebo na jiném místě, které určí národní výbor tak, aby se dražby mohlo zúčastnit co nejvíce dražitelů. Přeprava věcí na místo dražby se koná na náklad dlužníka a na jeho nebezpečí.
(3) Dražební rok stanoví národní výbor zpravidla tak, aby mezi oznámením dražby dlužníkovi a dnem dražby uplynulo nejméně 15 dní. Doba dražby budiž určena na vhodnou dobu, aby se dražby mohli zúčastnit pracující.
 
§ 77.
Vyhlášení dražby.
(1) Dražbu vyhlásí národní výbor vyhláškou o dražbě, v níž uvede:
a) místo, den a hodinu dražby, jakož i jméno a zaměstnání dlužníka;
b) věci, jež budou prodány, podle jich druhů a stanovenou maloobchodní nebo odhadní cenu, pokud je dána;
c) místo a čas, kde a kdy je možno před dražbou věci prohlédnout.
(2) Vyhláška o dražbě se vyvěsí na úřední tabuli národního výboru a vyhlásí se způsobem v místě obvyklým v obci, kde jsou věci do dražby dané, zejména však v místě, kde se má dražba konat, a v jeho okolí. Vyhlášku o dražbě doručí národní výbor též lidovému soudu, v jehož obvodu bude dražba konána a v jehož obvodu byly věci do dražby dané zabaveny.
(3) Vyhlášení dražby oznámí národní výbor dlužníkovi a všem věřitelům, kteří mají na věcech do dražby daných zástavní právo nebo jiné právo na uspokojení z těchto věcí a jsou národnímu výboru známi (§ 61 odst. 5 a § 75).
(4) Výkonný úředník k tomu určený se včas před dražbou přesvědčí, zda dražba byla řádně vyhlášena a zda byla oznámena dlužníkovi, jakož i věřitelům, jichž pohledávky mají být z výtěžku uspokojeny; k návrhu výkonného úředníka zařídí národní výkon, aby případné závady nebo nedostatky byly včas odstraněny.
 
§ 78.
Jak se koná dražba.
(1) Dražbu koná výkonný úředník, který určí pořadí, ve kterém zabavené věci budou vydraženy přihlížeje podle možnosti k přání dlužníka. Před zahájením dražby výkonný úředník poučí přítomné, jakým způsobem se draží a jaké právní účinky má udělení příklepu.
(2) Výkonný úředník a dlužník nesmějí dražit. Dražit nemohou také osoby, které by podle platných předpisů nemohly nabýt předmětu dražby.
(3) Výkonný úředník vyvolá věc, jejich soubor nebo množství, udá odhadní nebo stanovenou maloobchodní cenu (vyvolací cena), nejnižší podání a vyzve přítomné, aby dražili.
(4) Nejnižší podání činí dvě třetiny vyvolací ceny, nestanovil-li národní výbor jako nejnižší podání částku vyšší.
(5) Výkonný úředník vyhlašuje učiněná podání. Draží se, pokud dražitelé činí podání vyšší. Dražitel je vázán svým podáním, pokud jiný neučinil vyšší podání. Nebylo-li po dvojím vyhlášení učiněno vyšší podání, upozorní výkonný úředník, že třetím vyhlášením posledního podání bude dražení ukončeno. Po třetím hlasitém vyhlášení nejvyššího podání přiklepne výkonný úředník věc poslednímu podateli.
(6) Vydražitel musí nejvyšší podání ihned zaplatit. Neučiní-li tak, draží se věc znovu. Vydražitel se však již nesmí dražby této věci zúčastnit.
(7) Po zaplacení nejvyššího podání vydá výkonný úředník věc vydražiteli. Závady váznoucí na věci zanikají proti vydražiteli zaplacením nejvyššího podání.
(8) Vydražil-li věc zástupce nebo zmocněnec rozpočtové nebo hospodářské organisace, který prokázal svoje oprávnění dražit pro organisaci, nemusí nejvyšší podání ihned zaplatit; je však povinen odevzdat výkonnému úředníku písemné prohlášení, že organisace zaplatí nejvyšší podání do 8 dnů. Po převzetí prohlášení vydá mu výkonný úředník vydraženou věc.
 
§ 79.
Skončení dražby.
(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí k úhradě vymáhaných nedoplatků s příslušenstvím, jakož i pohledávek, jež mají být z výtěžku uspokojeny před vymáhanými nedoplatky. Při tom se přihlédne k případné platbě, kterou při dražebním roku dlužník nebo někdo jiný za něho hotově složil. Zabavené věci, jež vzhledem k dosaženému výtěžku již nebylo třeba prodat, odevzdají se dlužníkovi nebo jiné osobě, která je oprávněna je přijmout.
(2) Nevedla-li dražba k úplné úhradě a jestliže zůstaly neprodány některé ze zabavených věcí, které až dosud byly v úschově, zařídí výkonný úředník další jich úschovu u dosavadního schovatele, pokud národní výbor nenařídil jinak.
 
§ 80.
Protokol o dražbě.
(1) Výkonný úředník sepíše o dražbě protokol, v němž uvede místo dražby, pro jaký dluh se dražba koná, dobu zahájení a skončení dražby, zda byl přítomen dlužník nebo kdo jiný za něho a zaplatil-li před skončením dražby dlužník něco na svůj dluh nebo učinil-li tak za něho někdo jiný.
(2) O výkonu dražby se v protokole zapíše zejména:
a) vyvolané věci a položky, pod nimiž jsou zapsány v zájemním protokole;
b) vyvolací cena a nejnižší podání;
c) nejvyšší podání, za které věc byla prodána, a jméno, příjmení a bydliště vydražitelovo;
d) které z vyvolaných věcí nebyly prodány a jak bylo s nimi naloženo.
(3) Jednotlivá podání se v protokole nezapisují; vydražitelé protokol nepodpisují.
 
§ 81.
Prodej nevydražených věcí.
(1) Nevedla-li dražba k úplné úhradě proto, že za vybavené věci nebylo nabídnuto ani nejnižší podání, nařídí národní výbor opětovnou dražbu.
(2) Pro opětovnou dražbu mohou být zabavené věci nově odhadnuty, uplynula-li od původního odhadu delší doba nebo shledá-li to národní výbor z jiných důvodů opodstatněným. U zboží, pro které je stanovena maloobchodní cena, může být při opětovné dražbě vzata za podklad jeho cena odhadní, shledá-li to národní výbor vzhledem ke stavu zboží odůvodněným.
(3) Věcí, pro které se ani při opětovné dražbě nenajde kupec, mohou být prodány z volné ruky za cenu rovnající se aspoň nejnižšímu podání podle vyvolací ceny při posledním dražebním roku.
(4) K neprodaným věcem zanikne exekuční zástavní právo uplynutím tří let ode dne posledního dražebního roku, na kterém měly být prodány, pokud nezaniklo již dříve, zejména v důsledku zániku daňové pohledávky nebo nezrušil-li národní výbor jich zabavení dříve na návrh dlužníka nebo z úřední povinnosti. Ustanovení § 521 odst. 2 občanského soudního řádu zůstává nedotčeno; mají-li být v soudním exekučním řízení převzaty věci vymáhajícím věřitelem, považuje se za vymáhajícího věřitele také stát, jehož exekuční zástavní právo bylo nabyto správní exekucí.
 
§ 82.
Prostředky exekuce na peněžité pohledávky a plat.
Exekuce na pohledávky a plat se vykoná jejich zabavením.
 
§ 83.
Peněžité pohledávky.
Jako peněžité pohledávky lze zabavit veškeré nároky na peněžitá plnění, a to i na nároky splatné v budoucnosti.
 
§ 84.
Plat.
Jako plat lze zabavit bez ohledu na název a druh:
a) veškeré peněžité i naturální mzdy z pracovního (učebního) poměru, jakož i opakující se úplaty za práci osobně konanou pro tutéž osobu;
b) veškeré úplaty nahrazující pracovní příjem z důvodu dočasné nebo trvalé pracovní nezpůsobilosti, jakož i důchody z důchodového zabezpečení a platy jim na roveň postavené.
 
§ 85.
Rozsah zabavení.
(1) O rozsahu a o nepřípustnosti zabavení pohledávek a platů správní exekucí platí obdobně (§ 59) zejména tato ustanovení platná pro exekuci soudní:
a) ustanovení §§ 530 a 531, §§ 533 až 536, § 537 odst. 3, § 538, § 540 a § 541 odst. 2 občanského soudního řádu;
b) nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na peněžité pohledávky a plat;
c) nařízení ministra spravedlnosti č. 12/1953 Sb., o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu;
d) vyhláška ministra spravedlnosti č. 55/1953 Ú. l., o rozsahu přípustnosti exekuce na pracovní odměnu chovanců výchoven dorostu a osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody;
d) ustanovení § 13 odst. 2 zákona o domovní dani.
(2) Z ustanovení uvedených v odstavci 1 vyplývají pro zabavování pohledávek a platů správní exekucí zejména tato omezení:
a) z exekuce jsou vyloučeny peněžité pohledávky a platy uvedené v § 530 odst. 1 občanského soudního řádu, pokud není stanoveno v § 4 odst. 1 a v § 6 odst. 2 nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., které z nich a v jakém rozsahu exekuci podléhají;
b) nezabavitelná část platu se počítá z čistého platu; čistý plat se vypočte podle ustanovení § 535 odst. 1 občanského soudního řádu a §§ 2 až 4 nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb. Nezabavitelnou jest především základní částka 240 Kčs měsíčně, 54 Kčs týdně nebo 9 Kčs denně a tolik třetin této základní částky (t. j. kolikrát 80 Kčs, 18 Kčs nebo 3 Kčs), kolika osobám dlužník poskytuje podle zákona úhradu na osobní potřeby. Tyto nezabavitelné částky se odečtou od čistého platu, po případě od částky 1800 Kčs při měsíčním, 414 Kčs při týdenním a 69 Kčs při denním platu, jestliže čistý plat tuto hranici převyšuje. Ze zbytku čistého platu jsou pro přednostní pohledávky zabavitelny dvě třetiny; přednostními pohledávkami jsou podle ustanovení § 533 písm. c) občanského soudního řádu též pohledávky státu na daních a jiných veřejných dávkách spolu s jejich příslušenstvím. Pro pohledávky, které nejsou přednostními, je zabavitelná jen jedna třetina. Podle § 534 občanského soudního řádu uspokojují se přednostní pohledávky nejprve z třetiny vyhrazené pro přednostní pohledávky, a nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, z třetiny, z níž lze uspokojit i nepřednostní pohledávky, podle pořadí zabavení. Převyšuje-li čistý plat 1800 Kčs měsíčně, 414 Kčs týdně, nebo 69 Kčs denně, je pro jakékoliv pohledávky zabavitelná ještě celá částka čistého platu převyšující uvedenou hranici. Částku platu podléhající exekuci určí na žádost poddlužníka nebo jiného účastníka národní výbor; je-li plat zabaven též exekucí soudní, přísluší soudu, aby na žádost poddlužníka nebo jiného účastníka určil částku platu podléhající exekuci;
c) omezení uvedená pod písm. b) platí též pro zabavení nároků výměnkářů proti osobám smluvně povinným výměnek poskytovat a pro zabavení nároků členů jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu proti družstvu za odpracované pracovní jednotky;
d) pohledávky jednotlivě hospodařících zemědělců a členů jednotných zemědělských družstev z povinných dodávek zemědělských výrobků státu mohou být zabaveny jen do výše jedné pětiny; národní výbor může po slyšení dlužníka vyslovit zabavení další části pohledávek až do výše další pětiny, je-li to možné se zřetelem k hospodářským a sociálním poměrům dlužníka;
e) proti jednotnému zemědělskému družstvu může národní výbor nařídit správní exekuci zabavením jeho pohledávek z povinných dodávek zemědělských výrobků státu do jedné pětiny těchto pohledávek, avšak jen tehdy, jestliže se příslušný okresní národní výbor na výzvu národního výboru, který má nařídit správní exekuci, vyjádří, že tyto pohledávky mohou být exekucí postiženy, a jen v rozsahu jím označeném a nepřevyšujícím jednu pětinu pohledávek, nebo jestliže se okresní národní výbor do 30 dnů od doručení výzvy nevyjádří (§ 50 odst. 3);
f) nároky vlastníků (spoluvlastníků) budov, pokud jsou jimi fysické osoby, na nájemné proti jednotlivým nájemníkům jsou z exekuce vyloučeny, pokud tito vlastníci jsou podle § 12 zákona o domovní dani povinni odvádět nájemné na zvláštní účet nájemného u státní spořitelny. Z nájemného, které již bylo nebo bude odvedeno na zvláštní účet nájemného u státní spořitelny, je podle § 13 odst. 2 zákona o domovní dani zabavitelná část, která zůstane na zvláštním účtě nájemného po úhradě domovní daně a případných dědických dávek a částek převedených na účet oprav budovy.
(3) Zabavení postihuje všechny nároky dlužníka vzniklé z právního důvodu zabavené pohledávky.
(4) Nedosahuje-li dlužníkův plat v době doručení platební zápovědi poddlužníkovi (§ 86) ani částky, která je exekuci podrobena [odstavec 2 písm. b) a c)], exekuce zaniká. Exekuce zaniká též, poklesne-li dlužníkův plat později pod tuto částku na dobu nejméně 1 roku.
(5) U pohledávek za povinné dodávky zemědělských výrobků státu [odstavec 2 písm. d) a e)] platí provedené zabavení pro všechny dodávky zemědělských výrobků jednomu poddlužníkovi (výkupnímu místu) v běžném kalendářním roce.
 
§ 86.
Způsob zavádění peněžitých pohledávek a platů.
(1) Zabavení peněžité pohledávky nebo platu (dále jen „pohledávky“) se provede platební zápovědí, kterou národní výbor zakáže poddlužníkovi, aby svému věřiteli (daňovému dlužníkovi) platí, a současně zakáže dlužníkovi jakkoliv nakládat s pohledávkou, zejména ji vybrat; oběma zároveň oznámí, že doručením platební zápovědi poddlužníkovi bylo zabavení vykonáno a že stát tím nabyl zástavního práva k pohledávce. Jde-li o pohledávku jen z části zabavitelnou (§ 85), uvede národní výbor, že zápověď se nevztahuje na nezabavitelnou část pohledávky. Dlužníka zpraví národní výbor o zabavení opisem platební zápovědi.
(2) V platební zápovědi upozorní národní výbor dlužníka a poddlužníka na povinnosti dlužníka a práva národního výboru (§ 87).
(3) Platební zápověď se doručí poddlužníkovi do vlastních rukou. Je-li poddlužníkem stát (státní úřad, zařízení státní správy, národní výbor), doručí se zápověď poukazujícímu orgánu; shledá-li to národní výbor vhodným, oznámí zabavení zároveň účtárně, příslušné výplatu zúčtovat. Platební zápověď o zabavení pohledávky z dodávky zemědělských výrobků státu se doručí poddlužníkovi (výkupnímu místu) a zároveň státní spořitelně, je-li dlužníkem zemědělec, nebo pobočce Státní banky československé, je-li dlužníkem jednotné zemědělské družstvo.
(4) Dlužník i poddlužník mohou proti zabavení pohledávky podat námitky podle § 60.
 
§ 87.
Povinnosti dlužníka a práva národního výboru.
(1) Po právní moci platební zápovědi je dlužník povinen:
a) dát národnímu výboru všechny zprávy, které jsou potřebné k vydobytí zabavené pohledávky;
b) vydat mu listiny, které má o pohledávce, a zástavu nebo jiné věci, jakož i splnit vzájemná plnění, jichž je třeba ke splatnosti zabavené pohledávky.
(2) Pravomocné zabavení pohledávky opravňuje národní výbor uplatnit na ni práva dlužníka jménem státu. Není však oprávněn uzavřít na účet dlužníka smír ani prominout dluh poddlužníkovi.
(3) Žalobě, kterou národní výbor jménem státu podal, nelze odporovat námitkami z právního vztahu mezi poddlužníkem a státem.
 
§ 88.
Vyjádření poddlužníka.
(1) Zároveň s platební zápovědí vyzve národní výbor poddlužníka, aby se vyjádřil do 15 dnů
a) zda a v jaké výši zabavenou pohledávku uznává, kdy je pohledávka splatná a zda ji národnímu výboru zaplatí;
b) zda byla pro zabavenou pohledávku zřízena zástava a jaká;
c) zda a na jakém vzájemném plnění je jeho platební povinnost závislá;
d) zda a které nároky činí jiné osoby na zabavenou pohledávku;
e) zda a pro které nároky jiných věřitelů vázne na pohledávce zástavní právo;
f) zda, kterým věřitelem a u kterého soudu je pohledávka zažalována.
(2) Jde-li o zabavení platu, je poddlužník povinen oznámit jeho výši, a není-li u něho dlužník již zaměstnán, adresu nového zaměstnavatele, pokud je mu známa.
(3) Poddlužník se může vyjádřit písemně nebo ústně do protokolu u národního výboru. Poddlužník odpovídá za škodu, která státu vznikne tím, že odepře vyjádření nebo se vyjádří nepravdivě nebo neúplně.
(4) Ve výzvě je třeba poddlužníka upozornit, že dnem doručení platební zápovědi je povinen dlužníkovu pohledávku zadržet nebo příslušné částky dlužníkova platu srážet a že zadržené peníze je povinen odvést, jakmile mu národní výbor sdělí, že platební zápověď nabyla právní moci.
 
§ 89.
Výzva k placení.
(1) Jakmile platební zápověď nabude právní moci, sdělí to národní výbor poddlužníku s výzvou, aby zabavenou pohledávku podle její splatnosti zaplatil národnímu výboru.
(2) Dojde-li ke zrušení platební zápovědi, zpraví o tom národní výbor poddlužníka s poučením, že zástavní právo zaniklo a že zabavenou pohledávku nemá proto platit národnímu výboru.
 
§ 90.
Uplatnění práva na zabavenou pohledávku.
(1) Trvá-li zabavení pohledávky po právu a nezaplatí-li dlužník splatnou pohledávku přes výzvu, kterou mu národní výbor vydal, podá národní výbor jménem státu na poddlužníka žalobu, kterou opoví dlužníkovi. Byla-li pohledávka již zažalována, vstoupí národní výbor do řízení o žalobě jako účastník (§ 415 občanského soudního řádu).
(2) V případě obmeškání s vymáháním zabavené pohledávky nebo opominutí odpovědi řízení dlužníkovi odpovídá národní výbor za škodu dlužníkovi tím vzniklou.
(3) Zaplacením zabavené pohledávky národnímu výboru zbaví se poddlužník svého závazku vůči dlužníkovi do výše této platby.
(4) Činí-li si na zabavenou pohledávku též jiné osoby, je poddlužník oprávněn a na výzvu národního výboru povinen složit pohledávku podle její splatnosti u soudu. Soud rozvrhne složenou pohledávku mezi oprávněné podle pořadí jejich práv; postupuje při tom podle § 546 občanského soudního řádu.
 
§ 91.
Exekuce na pohledávky zapsané na nemovité věci.
Byla-li zabavena peněžitá pohledávka zapsaná na nemovité věci, podá národní výbor příslušnému soudu návrh, aby zřízení exekučního zástavního práva bylo zapsáno ve veřejné knize. K návrhu připojí ověřený opis platební zápovědi s ověřeným opisem průkazu o doručení platební zápovědi poddlužníkovi.
 
§ 92.
Exekuce na pohledávky z vkladních knížek a z jiných cenných papírů.
(1) Pohledávky z vkladních knížek (vkladních listů), ze životních pojistek, ze směnek, šeků, obligací, zástavních listů a z jiných cenných papírů (dále jen „cenné papíry“) je možno zabavit jen tehdy, jestliže se tyto cenné papíry najdou u dlužníka nebo u třetí osoby ochotné je vydat. Zabavení se provede tím, že výkonný úředník sepíše cenné papíry v zájemním protokole podle ustanovení o zabavení věcí movitých (§ 67), převezme je a odevzdá je se zájemním protokolem národnímu výboru. Zabavením nabývá stát pro vymáhanou pohledávku zástavního práva k zabavené pohledávce.
(2) Národní výbor zařídí vše, čeho je třeba k zachování a k výkonu práv ze zabavených cenných papírů. Realisace pohledávek se provede realisačními úkony přiměřenými povaze cenných papírů; způsob určí národní výbor. Jde-li o vybrání zabaveného vkladu z vkladní knížky, z níž je výplata vázána na heslo, podpis, průkazní lístek nebo jinou skutečnost, vázanost neplatí; národní výbor vydá peněžnímu ústavu písemné potvrzení o tom, že vklad byl správní exekucí pravomocně zabaven.
 
§ 93.
Exekuce na nároky dlužníka na vydání nebo dodání věcí movitých a cenných papírů.
(1) Jsou-li dlužníkovy movité věci nebo cenné papíry u třetí osoby, která není ochotná je vydat, nebo má-li třetí osoba dodat dlužníkovi movité věci nebo cenné papíry, vykoná se exekuce zabavením nároků na vydání nebo dodání takových věcí nebo cenných papírů. Zabavení těchto nároků a jich uplatnění se provede obdobně jako u peněžitých pohledávek (§§ 86 až 90).
(2) Vydáním nebo dodáním věcí nebo cenných papírů národnímu výboru nebo výkonnému úředníku určenému národním výborem přechází zástavní právo na vydané nebo dodané věci nebo na pohledávky z vydaných nebo dodaných cenných papírů, a to v pořadí, jehož stát nabyl zabavením nároků na jich vydání nebo dodání.
(3) O dalším výkonu exekuce na vydané nebo dodané věci platí ustanovení §§ 72 až 81; o dalším výkonu exekuce na pohledávky z vydaných nebo dodaných cenných papírů platí ustanovení § 92 odst. 2.
 
§ 94.
Použití výtěžku správní exekuce.
(1) Je-li stát prvním věřitelem, který z výtěžku exekuce má být uspokojen, uhradí národní výbor z výtěžku exekuce vymáhané nedoplatky s příslušenstvím podle předpisů o zaúčtování platby (§ 39). Případný zbytek vydá národní výbor dlužníkovi, je-li stát jediným věřitelem, který z výtěžku exekuce má být uspokojen; jinak jej složí u lidového soudu, který je obecným soudem dlužníka.
(2) Přijal-li národní výbor výtěžek správní exekuce, ačkoliv zástavnímu právu státu nabytému správní exekucí předcházelo zástavní právo pro pohledávku jiného věřitele nebo jiné právo na přednostní uspokojení z výtěžku exekuce, složí národní výbor celý výtěžek u lidového soudu, který je obecným soudem dlužníka.
(3) Výtěžek správní exekuce složený u soudu rozdělí lidový soud mezi oprávněné podle §§ 523 až 526 občanského soudního řádu. Má-li jinému věřiteli připadnout jen menší část výtěžku, může národní výbor soudu navrhnout, aby výtěžek byl až do provedení rozvrhového usnesení ponechán u národního výboru.
 
§ 95.
Exekuční náklady.
(1) Náklady na správní exekuci hradí dlužník, pokud exekuce nebyla provedena neprávem.
(2) Náhrada nákladů na správní exekuci záleží jednak v náhradě nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje, jednak v náhradě hotových výdajů.
(3) Náhrada nákladů za výkon zabavení činí při vymáhaném nedoplatku do 100 Kčs 2 Kčs, při vymáhaném nedoplatku přes 100 Kčs 2 % vymáhaného nedoplatku. Bylo-li pro týž nedoplatek vykonáno zabavení několika samostatnými úkony, náhrada nákladů za výkon zabavení z téhož nedoplatku se počítá jen jednou. Náhrada nákladů za výkon zabavení se vybere i při dalším zabavení podle § 69.
(4) Náhrada nákladů za výkon prodeje činí při výtěžku prodeje do 100 Kčs 2 Kčs, při výtěžku přes 100 Kčs 2 % výtěžku.
(5) Náhrada nákladů se počítá z částky zaokrouhlené na celé koruny dolů.
(6) Bylo-li ve správní exekuci od výkonu zabavení upuštěno jen proto, že dlužník nebo někdo jiný za něho v době, kdy výkon byl již započat, zaplatil zcela nebo zčásti vymáhané nedoplatky s příslušenstvím, dlužno přece zaplatit náhradu nákladů za výkon zabavení, jakmile výkonný úředník oznámil dlužníku nebo jeho zástupci příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu zájemního protokolu nebo jakmile platební zápověď byla odeslána. Náhradu hotových výdajů hradí dlužník, i když exekuční úkon nebyl vykonán.
(7) Náhrada nákladů na správní exekuci se vymáhá zároveň s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí.
 
Část pátá.
Zajištění úhrady na nesplatnou nebo nepředepsanou daň.
 
§ 96.
Výměr o zajištění úhrady a jeho provedení.
(1) Je-li obava, že nesplatná nebo nepředepsaná daň za běžný rok nebo za léta minulá bude nedobytná v době, kdy je možno vymáhat ji exekucí (§ 51), nebo že v té době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, zajistí národní výbor na úhradu takové daně peněžité pohledávky poplatníka nebo jeho věci a cenné papíry až do částky, kterou podle pomůcek, jež má národní výbor po ruce, bude poplatník povinen zaplatit, až se daň stane splatnou nebo až bude stanovena a předepsána.
(2) Úhradu na nesplatnou nebo nepředepsanou daň zajistí národní výbor zejména:
a) jde-li o poplatníka, jehož daňová povinnost již zanikla nebo zřejmě záhy zanikne, na př. likvidací podniku nebo zánikem jiného pramene poplatníkova příjmu;
b) jde-li o důvodné podezření ze zkrácení nebo ohrožení daně;
c) hodlá-li se poplatník vystěhovat do ciziny;
d) plní-li tuzemský dlužník svůj závazek vůči devisovému cizozemci, který podléhá zdanění v tuzemsku.
(3) Zajištění úhrady na nesplatnou nebo nepředepsanou daň nařídí národní výbor výměrem, ve kterém uvede částku daně, na kterou má být úhrada zajištěna, jakým způsobem má být úhrada zajištěna, jakož i důvody nařízeného zajištění úhrady. Výměr je ihned vykonatelný.
(4) Poplatníkovu peněžitou pohledávku zajistí národní výbor příkazem poplatníkovu dlužníku, aby pohledávku podle její splatnosti složil až do částky uvedené v příkaze na poplatníkův zvláštní účet u státní spořitelny v sídle národního výboru a aby to oznámil národnímu výboru. Opis příkazu zašle národní výbor poplatníkovi a upozorní jej, že může nakládat se vkladem na zvláštním účtě u státní spořitelny jen se souhlasem národního výboru. Právní účinky zabavení nebo zastavení poplatníkovy pohledávky nebo její postoupení kterékoliv třetí osobě, pokud k němu dojde po doručení příkazu poplatníkovu dlužníku, nastanou jen co do částky pohledávky, jež nebude vyčerpána úhradou daně, pro kterou pohledávka byla zajištěna. Opisem příkazu vydaného poplatníkovu dlužníku zpraví národní výbor také příslušnou státní spořitelnu.
(5) Poplatníkovy věci a cenné papíry se zajistí tím, že národní výbor přikáže výkonnému úředníku, aby ihned po doručení výměru (odstavec 3) zabavil věci a cenné papíry poplatníka a podle potřeby zařídil jejich úschovu obdobně podle §§ 67, 68 a 92. Byly-li zabaveny hotové peníze nebo věci, které je třeba ihned prodat (§ 75), složí se výtěžek na zvláštní účet poplatníka u státní spořitelny; o složeném výtěžku platí obdobně ustanovení odstavce 4.
(6) Proti výměru (odstavec 3) může poplatník podat odvolání. Poplatníkův dlužník může proti příkazu (odstavec 4) podat námitky. Odvolání poplatníka ani námitky jeho dlužníka nemají odkladný účinek. Rozhodne o nich národní výbor, který výměr nebo příkaz vydal, jestliže odvolání nebo námitkám plně vyhoví; jinak rozhodne národní výbor vyššího stupně.
(7) Zajištění poplatníkových věcí nebo cenných papírů se neprovede a vykonané zabavení věcí nebo cenných papírů nebo zajištění pohledávek národní výbor zruší, složí-li poplatník dostatečnou jistotu na svůj účet u národního výboru.
 
§ 97.
Zajištění úhrady srážkou z platů do ciziny.
(1) Na daně, které podle platných předpisů jsou povinni platit devisoví cizozemci, zajistí se přiměřená úhrada z platů, které devisovým cizozemcům nebo v jejich prospěch konají jejich dlužníci mající sídlo nebo bydliště v tuzemsku (dále jen „tuzemští plátci“). Před provedením platu devisovému cizozemci nebo v jeho prospěch komukoliv jinému jsou tuzemští plátci povinni oznámit příslušnému národnímu výboru (odstavec 2):
a) jméno a příjmení (firmu) a přesnou adresu devisového cizozemce, jemuž je plat určen, po příště též jméno a příjmení (firmu) a přesnou adresu toho, komu má být ve prospěch devisového cizozemce placeno;
b) právní důvod nároku devisového cizozemce na plat a celkovou výši jeho nároku;
c) částku, která má být devisovému cizozemci nebo v jeho prospěch placena, jakož i dobu splatnosti této částky.
(2) Příslušným podle odstavce 1 je obvodní národní výbor Praha 1, má-li tuzemský plátce sídlo nebo bydliště v českých krajích, a ústřední národní výbor v Bratislavě, má-li plátce sídlo nebo bydliště na Slovensku.
(3) Oznámení podle odstavce 1 není tuzemský plátce povinen podat, jde-li o
a) mzdy zaměstnancům za práci vykonávanou v tuzemsku nebo jiné platby podléhající dani ze mzdy;
b) platby za zboží, pokud v ceně zboží není zahrnut plat za přenechání užívání majetkových předmětů a práv;
c) výtěžek z realisace kapitálových hodnot;
d) úroky ze vkladů na vkladních knížkách nebo vkladních listech;
e) odměny právním zástupcům bydlícím v cizině za zastupování před cizozemskými soudy nebo úřady;
f) platy ve prospěch devisového cizozemce komukoliv v tuzemsku, není-li k takovému platu třeba povolení podle devisových předpisů.
(4) Tuzemský plátce může svůj závazek oznámený podle odstavce 1 proplatit bez srážky na daň, jestliže mu příslušný národní výbor ve lhůtě 30 dnů po dni podání oznámení nedoručí příkaz k zajištění úhrady podle § 96 odst. 4 nebo platební zápověď podle § 86. Předpisy devisové zůstávají nedotčeny. Pokud je k provedení platu třeba povolení podle devisových předpisů, je tuzemský plátce povinen v žádosti za udělení tohoto povolení prokázat, že oznámení podle odstavce 1 u příslušného národního výboru podal a kdy se tak stalo, po případě jakou částku z platu srazil a složil podle příkazu národního výboru na zvláštní účet u státní spořitelny nebo zaplatil na podkladě platební zápovědi přímo národnímu výboru na úhradu dlužné daně devisového cizozemce.
(5) Koná-li tuzemský plátce témuž devisovému cizozemci nebo v jeho prospěch opětující se platy podléhající oznámení podle odstavce 1, může příslušný národní být stanovit, jakou poměrnou část je tuzemský plátce povinen na daně devisového cizozemce z každého platu zadržet a že tyto částky má platit přímo národnímu výboru na úhradu daně, jíž je devisový cizozemec povinen. V takovém případě může národní výbor zároveň povolit, že až do vydání jiného rozhodnutí není tuzemský plátce povinen jednotlivé platy konané témuž devisovému cizozemci nebo v jeho prospěch národnímu výboru oznamovat.
 
Část šestá.
Přechodná a závěrečná ustanovení.
 
§ 98.
Přechodná ustanovení.
(1) Veškerá rozhodnutí, opatření a jiné úkony, učiněné po 31. prosinci 1952 ve věcech, pro které platí tato vyhláška, považují se za učiněné podle ní, jestliže odpovídají předpisům zákona o přímých daních nebo ustanovením této vyhlášky.
(2) Tato vyhláška platí i pro řízení zahájená před její účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností této vyhlášky, zůstávají však zachovány.
(3) Tato vyhláška platí také pro daně, které byly upraveny zákonem o přímých daních, a pro jiné zrušené daně, pokud řízení o nich bude konáno ještě po dni účinnosti této vyhlášky.
(4) Oznámení podle § 18 odst. 1 za první čtvrtletí 1953 podají organisace, jež jsou oznámením povinny, do 30. července 1953 zároveň s oznámením za druhé čtvrtletí 1953.
 
§ 99.
Účinnost.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 8. června 1953.*)
Ministr:
Kabeš v. r.
*) Vládní nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti družstvům a jiným právnickým osobám.
**) Vyhláška ministra spravedlnosti č. 356/1952 Ú. l., kterou se vypočítávají právnické osoby požívající ochrany v exekuci a příslušné dozorčí orgány.
*) Peněžité částky v této vyhlášce jsou uvedeny v nových penězích podle zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě.