55/1956 Sb.
ZÁKON
ze dne 30. listopadu 1956
o sociálním zabezpečení.
Změna: 34/1958 Sb.
Změna: 41/1958 Sb.
Změna: 17/1959 Sb.
Změna: 40/1961 Sb.
Změna: 105/1961 Sb.
Změna: 32/1962 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:
ČÁST PRVÁ
Úvodní ustanovení.
§ 1
Účel zákona.
Ústava 9. května zaručuje všem občanům právo na zaopatření ve
stáří, při nezpůsobilosti k práci a při nemožnosti obživy. Toto
právo bylo občanům zajištěno národním pojištěním. Jeho součástí
bylo též důchodové zabezpečení zaměstnanců. Rozvoj našeho
národního hospodářství a jeho úspěchy umožňují přebudovat
důchodové zabezpečení zaměstnanců a přičlenit k němu sociální péči
o všechny občany, kteří jí potřebují. Účelem takto vytvořeného
sociálního zabezpečení je přispět v souladu s rozvojem výrobních
sil ještě více k zvýšení hmotné i kulturní úrovně pracujících
a k výstavbě socialismu v našem státě. Dávky a služby sociálního
zabezpečení poskytuje stát. Zaměstnanci neplatí na jejich úhradu
zvláštní příspěvky.
ČÁST DRUHÁ
Důchodové zabezpečení.
DÍL I.
Důchodové zabezpečení zaměstnanců.
ODDÍL PRVNÍ
Základní ustanovení.
§ 3
Osobní rozsah.
(1) Na dávky důchodového zabezpečení podle tohoto dílu zákona
mají nárok:
a) zaměstnanci,
b) domáčtí dělníci,
c) žáci učilišť státních pracovních záloh,
d) učňové,
pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále
jen "zaměstnanci"), jakož i pozůstalí po zaměstnancích.
(2) Zaměstnancem ve smyslu tohoto zákona je též, kdo je činný
pro socialistický sektor v poměru, který má obsah zaměstnaneckého
pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny
náležitosti předepsané pro vznik zaměstnaneckého pracovního
poměru; předchozí ustanovení však neplatí, jestliže taková osoba
je z důvodu této činnosti pojištěna již podle jiných předpisů na
dávky obdobné dávkám důchodového zabezpečení.
(3) Jako zaměstnanci mají nárok na dávky důchodového
zabezpečení s odchylkami stanovenými v prováděcích předpisech
(§ 32):
a) studenti vysokých škol a vědečtí aspiranti;
b) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti,
vědečtí badatelé, výkonní umělci a artisté, uznaní příslušnou
vrcholnou organisací, pokud jde o činnost, kterou nevykonávají
v zaměstnaneckém pracovním poměru;
c) jiní pracovníci, o kterých to stanoví státní úřad sociálního
zabezpečení a Ústřední rada odborů společnou vyhláškou
v úředním listě.
§ 4
Obsah důchodového zabezpečení
zaměstnanců. Výčet dávek.
(1) Z důchodového zabezpečení se poskytují zaměstnancům dávky
ve stáří a při trvalé pracovní neschopnosti; pozůstalým po
zaměstnancích se poskytují dávky při ztrátě živitele.
(2) Z důchodového zabezpečení zaměstnanců se poskytují tyto
dávky:
1. důchody:
a) starobní,
b) invalidní a částečný invalidní,
c) invalidní a částečný invalidní při pracovním úrazu,
d) vdovský,
e) vdovecký,
f) sirotčí,
g) manželky,
h) za výsluhu let,
ch) osobní,
i) sociální;
2. výchovné k důchodům;
3. zvýšení důchodů pro bezmocnost.
§ 5
Pracovní kategorie.
(1) Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují
do tří pracovních kategorií:
a) do I. pracovní kategorie patří zaměstnání pod zemí v dolech
a zaměstnání výkonných letců;
b) do II. pracovní kategorie patří zaměstnání vykonávaná za
zvlášť těžkých pracovních podmínek;
c) do III. pracovní kategorie patří ostatní zaměstnání.
(2) Vláda určuje, která zaměstnání se zařazují do II.
pracovní kategorie. Seznam zaměstnání zařazených do II. pracovní
kategorie se uveřejní vyhláškou státního úřadu sociálního
zabezpečení v úředním listě.
(3) Zaměstnancem I. (II.) pracovní kategorie se rozumí
zaměstnanec, který byl zaměstnán v I. (II.) pracovní kategorii po
dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 9 odst. 1 a § 13) nebo jemuž
vznikl nárok na důchod následkem pracovního úrazu (§ 16) utrpěného
při výkonu tohoto zaměstnání, jestliže ke dni vzniku nároku na
důchod
a) takové zaměstnání trvalo, nebo
b) neuplynulo více než dva roky ode dne výstupu z takového
zaměstnání, nebo
c) neuplynulo více než pět let ode dne změny zaměstnání, k níž
došlo z důvodů zdravotních na doporučení posudkové komise
sociálního zabezpečení (§ 70) nebo v obecném zájmu.
(4) Náhradní doby (§ 6 odst. 2) se započítávají jako doba
zaměstnání v I. (II.) pracovní kategorii, bylo-li takové
zaměstnání přerušeno jen jimi.
§ 6
Doba zaměstnání.
Náhradní doby.
(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik nebo výši nároků na
dávky určitou dobu zaměstnání, rozumí se jí:
1. doba zaměstnání (§ 3) od 1. ledna 1957,
2. před tímto dnem:
a) doba národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění
zaměstnaneckého,
b) doba pracovního poměru, po kterou byl zaměstnanec účasten
veřejného nebo jemu obdobného pensijního zaopatření,
c) doba činnosti postavené na roveň době důchodového pojištění
zvláštními předpisy.
(2) Byl-li zaměstnanec zaměstnán nebo pojištěn (odstavec 1)
aspoň rok, započítávají se - nestanoví-li tento zákon nebo
předpisy podle něho vydané jinak - do doby zaměstnání v III.
pracovní kategorii tyto náhradní doby:
1. v období do 30. září 1948 v rozsahu stanoveném podle odstavce 4:
a) doba vojenské služby,
b) doby odbojové činnosti a věznění z politických nebo
rasových důvodů v době nesvobody;
2. v období od 1. října 1948:
a) doba přípravy na povolání po skončení povinné školní
docházky studiem na výběrových a vysokých školách, doba
vědecké aspirantury, jakož i doba odborného nebo
politického školení,
b) doba vojenské služby v československých ozbrojených silách
a ve spojeneckých armádách,
c) doba výcviku nebo školení pro nové zaměstnání prováděných
se souhlasem orgánu sociálního zabezpečení,
d) doba, po kterou měl zaměstnanec nárok na peněžité dávky
nemocenského pojištění poskytované místo mzdy,
e) doba, po kterou žena pečovala o dítě (§ 24) mladší osmi let
nebo o nezletilce, který pro svůj trvale nepříznivý
zdravotní stav potřeboval stálé péče.
(3) Kryje-li se doba zaměstnání s náhradní dobou, započte se
jen jedna z nich, a to ta, jejíž zápočet je pro zaměstnance
výhodnější; to platí též, kryjí-li se doby zaměstnání nebo
náhradní doby navzájem.
(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě
s ministerstvy národní obrany a vnitra a s Ústřední radou odborů
vyhláškou v úředním listě, které doby podle odstavce 2 č. 1
a v jakém rozsahu se započítávají do doby zaměstnání; v dohodě
s Ústřední radou odborů může též stanovit, které jiné činnosti
a v jakém rozsahu se kladou na roveň době zaměstnání (odstavec 1 č. 2 písm. c).
§ 7
Přerušení zaměstnání.
Zachování nároků.
(1) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu nepřesahující pět
let, započítává se doba zaměstnání před přerušením; trvalo-li však
přerušení zaměstnání déle než pět let, započítává se doba
zaměstnání před přerušením, jestliže zaměstnání po něm trvalo
aspoň tři roky.
(2) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu, po kterou je
poskytován důchod invalidní, částečný invalidní nebo za výsluhu
let, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako kdyby
zaměstnanec nevystoupil ze zaměstnání, doba přerušení se však
nezapočítává do doby zaměstnání. To platí též, bylo-li zaměstnání
přerušeno na dobu delší než 2 roky z jiných vážných důvodů. O tom,
bylo-li zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost
zaměstnance výkonný orgán okresního národního výboru. Žádost je
nutno podat nejpozději do dvou roků od výstupu ze zaměstnání.
§ 8
Průměrný roční výdělek.
(1) Důchody se vyměřují z průměrného ročního výdělku.
(2) Průměrný roční výdělek se vypočítává z hrubých výdělků za
posledních 10 kalendářních let před vznikem nároku na důchod, po
případě za posledních 5 kalendářních let, jestliže to je pro
zaměstnance výhodnější. Průměrný roční výdělek až do částky
24.000 Kčs se bere za podklad vyměření důchodu plně, nad tuto
částku, nejvýše však celkem do 60.000 Kčs, jednou třetinou.
(3) Průměrný roční výdělek zaměstnance staršího 60 let
a průměrný roční výdělek zaměstnance I. pracovní kategorie nebo
ženy, kteří jsou starší 55 let, se vypočítává za kalendářní léta
před dovršením tohoto věku, je-li tento průměrný roční výdělek
vyšší než průměrný roční výdělek vypočtený podle odstavce 2;
starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod osoby, která
již požívá nebo požívala některý z těchto důchodů, nesmí být
vyměřen z nižšího průměrného ročního výdělku, než kolik činil
průměrný roční výdělek, z něhož byl již důchod vyměřen.
(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě
s Ústřední radou odborů podrobnosti vyhláškou v úředním listě;
přitom může stanovit, že některé doby, po které zaměstnanec
(důchodce) neměl výdělek, se vylučují z období rozhodného pro
výpočet průměrného ročního výdělku.
ODDÍL DRUHÝ
Dávky.
Starobní důchod.
§ 9
Podmínky nároku.
(1) Starobní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán
(§ 6) nejméně 20 roků, jestliže v době trvání zaměstnání nebo
nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 60
let, zaměstnanec I. pracovní kategorie nebo žena věku aspoň 55
let.
(2) Zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) po dobu kratší než
20 let, avšak nejméně 5 let, náleží starobní důchod, jestliže
v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu
z něho dosáhl věku aspoň 65 let.
§ 10
Výše starobního důchodu.
(1) Základní výměra starobního důchodu (§ 9 odst. 1)
zaměstnance I. pracovní kategorie činí 60 %, zaměstnance II.
pracovní kategorie 55 % a zaměstnance III. pracovní kategorie
50 % průměrného ročního výdělku.
(2) Byl-li zaměstnanec I. anebo II. pracovní kategorie
zaměstnán do dne vzniku nároku na starobní důchod déle než 20 let
a zaměstnanec III. pracovní kategorie déle než 25 let, přičítají
se k základní výměře důchodu za každý další rok zaměstnání
v I. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 2 %,
v II. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 1,5 % a
v III. pracovní kategorii od 26. roku zaměstnání 1 %
průměrného ročního výdělku; přitom se náhradní doba péče o dítě
[§ 6 odst. 2 č. 2 písm. e)] nezapočítává do doby zaměstnání
rozhodné pro výši důchodu.
(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých
pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení nároku na důchod
podle odstavce 2 do prvých 20 roků (zaměstnanci III. pracovní
kategorie do prvých 25 roků) zaměstnání vždy nejprve doba
zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II.
a naposled doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.
(4) Starobní důchod zaměstnance staršího 65 let, který byl
zaměstnán po dobu kratší než 20 let, avšak aspoň 5 let (§ 9 odst. 2), činí poměrnou část z 50 % průměrného ročního výdělku,
která odpovídá poměru doby zaměstnání k době 20 let.
§ 11
Nároky na starobní důchod po dobu zaměstnání
Zaměstnancům, kteří vykonávají zaměstnání po splnění podmínek
pro vznik nároku na starobní důchod, náleží starobní důchod,
popřípadě jeho třetina nebo jiná část podle toho, ve které
pracovní kategorii jsou zaměstnáni a jakého věku dosáhli.
Podrobnou úpravu těchto nároků stanoví vláda, která též určí, jak
se těmto zaměstnancům jejich nároky na starobní důchod zvyšují za
každý další rok zaměstnání.
Invalidní a částečný invalidní důchod.
§ 12
Podmínky nároku.
(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží
zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na
důchod (§ 13), jestliže se v době trvání zaměstnání nebo do dvou
roků po výstupu z něho stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu
invalidním nebo částečně invalidním.
(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná
invalidita, stanoví vláda; vyhlásí je státní úřad sociálního
zabezpečení v úředním listě.
§ 13
Potřebná doba zaměstnání.
(1) Doba zaměstnání (§ 6) potřebná pro nárok na invalidní
nebo částečný invalidní důchod činí u zaměstnanců
ve věku nad 20 let do 22 let .......... 1 rok,
nad 22 let do 24 let .......... 2 roky,
nad 24 let do 26 let .......... 3 roky,
nad 26 let do 28 let .......... 4 roky,
nad 28 let .................... 5 roků.
U zaměstnanců ve věku nad 28 let se doba zaměstnání potřebná pro
nárok zjišťuje z posledních deseti let počítaných zpět od vzniku
invalidity (částečné invalidity). U zaměstnance mladšího 20 let
stačí i doba zaměstnání kratší než rok.
(2) Získal-li zaměstnanec dobu zaměstnání v některém
z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li dále zaměstnán, považuje se
za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém
pásmu.
(3) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný
invalidní) důchod se pokládá vždy za získanou, jde-li o vdovu,
která byla zaměstnána v době smrti svého manžela nebo vstoupila do
zaměstnání nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský
důchod a pokračovala v zaměstnání až do dne, kdy se stala
invalidní (částečně invalidní).
§ 14
Výše invalidního a částečného
invalidního důchodu.
(1) Základní výměra invalidního důchodu činí 50 % průměrného
ročního výdělku.
(2) Trvalo-li zaměstnání do dne vzniku nároku na invalidní
důchod déle než 15 let, přičítají se k základní výměře důchodu za
16. a každý další rok zaměstnání:
v I. pracovní kategorii .......... 2 %, v II. pracovní kategorii .......... 1,5 %, v III. pracovní kategorii ......... 1 %
průměrného ročního výdělku. Náhradní doba péče o dítě [§ 6 odst.
2 č. 2 písm. e)] se nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro
výši důchodu.
(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých
pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle
odstavce 2 do prvých 15 roků zaměstnání vždy nejprve doba
zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II.
pracovní kategorii a naposledy doba zaměstnání v I. pracovní
kategorii.
(4) Částečný invalidní důchod zaměstnance I. pracovní
kategorie činí 35 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 32 %
a zaměstnance III. pracovní kategorie 30 % průměrného ročního
výdělku.
§ 15
Zvýšení invalidního důchodu
pracujících důchodců.
(1) Pracujícímu důchodci se zvyšuje nárok na invalidní důchod
za každý rok zaměstnání po dni vzniku nároku na tento důchod,
nejdříve však od 16. roku celkové doby zaměstnání; zvýšení činí
v I. pracovní kategorii 2 %, v II. pracovní kategorii 1,5 %
a v III. pracovní kategorii 1 % průměru hrubých ročních výdělků
dosažených po dni vzniku nároku na důchod.
(2) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se provede vždy po dvou
letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.
(3) Do doby zaměstnání potřebné pro zvýšení invalidního
důchodu se nezapočítávají náhradní doby.
§ 16
Invalidní a částečný invalidní důchod
při pracovním úrazu.
(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží bez
ohledu na délku doby zaměstnání, jestliže se zaměstnanec stal
v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od výstupu
z něho invalidním nebo částečně invalidním (§ 12 odst. 2)
následkem pracovního úrazu.
(2) Pracovním úrazem je úraz, který zaměstnanec utrpěl:
a) při výkonu zaměstnání nebo v souvislosti s ním, počítajíc v to
cestu do práce a zpět, pokud ji zaměstnanec podstatně
nepřerušil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,
b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při
odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné
činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,
c) při výkonu veřejné funkce.
(3) Pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání
uvedené v příloze k tomuto zákonu, jestliže vznikly za podmínek
v ní stanovených. Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě
s ministerstvem zdravotnictví a s Ústřední radou odborů doplňovat
a měnit seznam nemocí z povolání; doplňky a změny vyhlásí
v úředním listě.
(4) Kde se v tomto zákoně mluví o invalidním nebo částečném
invalidním důchodu, míní se tím také invalidní nebo částečný
invalidní důchod při pracovním úrazu, pokud ze zákona nebo
z předpisů podle něho vydaných nevyplývá jinak.
§ 17
Výše invalidního a částečného
invalidního důchodu
při pracovním úrazu.
(1) Základní výměra invalidního důchodu při pracovním úrazu
činí 65 % průměrného ročního výdělku. Ustanovení § 14 odst.
2 a 3 a § 15 platí i tu.
(2) Částečný invalidní důchod při pracovním úrazu zaměstnance
I. pracovní kategorie činí 45 %, zaměstnance II. pracovní
kategorie 42 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 40 %
průměrného ročního výdělku.
Společná ustanovení pro starobní
a invalidní důchod.
§ 18
Nové vyměření starobního
a invalidního důchodu.
(1) Je-li poživatel starobního důchodu zaměstnán po 65. roce
věku, a jde-li o poživatele důchodu ze zaměstnání I. pracovní
kategorie nebo ženu, po 60. roce věku, aspoň po dobu dvou roků,
vyměří se důchod znovu (§§ 10 a 11) z průměrného ročního výdělku
vypočteného za kalendářní léta před vznikem nároku na nové
vyměření, je-li nový důchod vyšší než dosavadní důchod zvýšený
podle § 11. Nové vyměření důchodu se provede vždy po dvou letech,
pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně též pro poživatele
invalidního důchodu bez ohledu na jeho věk, je-li zaměstnán po dni
vzniku nároku na invalidní důchod.
§ 19
Nejvyšší a nejnižší výměra
starobního a invalidního důchodu.
(1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance I. pracovní
kategorie činí nejvýše 90 %, starobní a invalidní důchod ostatních zaměstnanců nejvýše
85 % průměrného ročního výdělku. Starobní
a invalidní důchod spolu s jakýmkoliv důchodem z důchodového
zabezpečení (pojištění, zaopatření), včetně důchodů z penzijního
nadlepšení, nesmí však přesahovat
u zaměstnance I. pracovní kategorie částku 2200 Kčs,
u zaměstnance II. pracovní kategorie částku 1800 Kčs a
u zaměstnance III. pracovní kategorie částku 1600 Kčs
měsíčně. Vláda může nařízením zvýšit tyto nejvyšší výměry důchodů.
(2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a invalidní důchod činí
nejméně 400 Kčs měsíčně, starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně
300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani invalidní důchod zaměstnance
staršího 20 let nesmí však být vyšší než 90 % průměrného ročního
výdělku.
Důchody pozůstalých.
§ 20
Všeobecné podmínky.
Důchod vdovský, vdovecký a sirotčí náležejí:
a) po zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro
nárok na invalidní důchod, neuplynulo-li od skončení
zaměstnání do dne smrti více než 2 roky, nebo po zaměstnanci,
který zemřel následkem pracovního úrazu,
b) po poživateli důchodu starobního, invalidního, částečného
invalidního a důchodu za výsluhu let.
§ 21
Vdovský důchod.
(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti
zaměstnance (důchodce).
(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od
smrti zaměstnance (důchodce) vdově, jestliže
a) je invalidní (§ 12 odst. 2), nebo
b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod
(§ 24), nebo
c) vychovala aspoň 3 děti, nebo
d) dosáhla věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti, nebo
e) dosáhla věku 50 let, nebo
f) její manžel zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného
v zaměstnání I. pracovní kategorie a vdova dosáhla ke dni jeho
smrti věku 40 let.
(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá
z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova
v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45
let a vychovala aspoň 2 děti.
(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se
některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku
dřívějšího nároku na vdovský důchod.
(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích
odstavcích též ženě, jejíž manželství se zaměstnancem (důchodcem)
bylo rozvedeno (rozloučeno), jestliže byla v době jeho smrti
odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.
(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti
hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila se zaměstnancem
(důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj
odkázána výživou.
(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však
splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při
opětovném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním
manželu nárok nenáležel, nebo by náležel v nižší výměře.
§ 22
Výše vdovského důchodu.
(1) Vdovský důchod činí 70 %
a) starobního, invalidního (částečného invalidního) důchodu nebo
důchodu za výsluhu let, který důchodce požíval v době smrti,
b) starobního nebo invalidního důchodu, na který by měl
zaměstnanec (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle
toho, který z důchodů je vyšší.
(2) Vdově po poživateli částečného invalidního důchodu může
být vyměřen v případech hodných zřetele vdovský důchod
z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného
invalidního důchodu nárok, kdyby byl invalidní.
(3) Rozvedené ženě náleží vdovský důchod jen do výše
výživného (§ 21 odst. 5).
§ 23
Vdovecký důchod.
(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po zaměstnankyni
(důchodkyni), je-li invalidní (§ 12 odst. 2) a byl-li poslední rok
před smrtí zaměstnankyně (důchodkyně) odkázán výživou na její
výdělek (důchod).
(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdovského důchodu.
§ 24
Sirotčí důchod.
(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti
zemřelého zaměstnance (důchodce).
(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho
děd (bába) nebo pěstoun, který byl zaměstnancem (důchodcem),
jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno
výživou.
(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní
docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku
věku, jestliže dítě
a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na
budoucí povolání nebo
b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale
neschopno k práci.
(4) Po několika zaměstnancích (důchodcích) náleží dítěti jen
jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.
§ 25
Výše sirotčího důchodu.
Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí čtvrtinu,
oboustranně osiřelého dítěte polovinu důchodu, z něhož se vyměřuje
vdovský (vdovecký) důchod. Sirotčí důchod jednostranně osiřelého
dítěte činí nejméně 120 Kčs měsíčně, oboustranně osiřelého dítěte
nejméně 240 Kčs měsíčně. Jde-li o dvě nebo několik dětí, nesmí být
sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na
jedno dítě z úhrnu výchovného k invalidnímu důchodu (§ 30 odst.
3).
Jiné dávky.
§ 26
Důchod manželky.
(1) Manželce zaměstnance, který získal dobu zaměstnání
potřebnou pro nárok na invalidní důchod (§ 13), nebo poživatele
důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za
výsluhu let náleží důchod manželky, jestliže se stala invalidní
(§ 12 odst. 2) nebo dosáhla věku 65 let a není výdělečně činná ani
nepožívá důchod podle předpisů o důchodovém zabezpečení nebo podle
jiných předpisů.
(2) Důchod manželky může být přiznán také družce, která je
odkázána svou výživou na zaměstnance (důchodce).
(3) Důchod manželky činí 100 Kčs měsíčně.
(4) Nárok na důchod manželky nezaniká skončením manželského
soužití.
§ 27
Důchod za výsluhu let.
Zaměstnancům činným v zaměstnáních, která pro svou zvláštní
povahu kladou mimořádné nároky na schopnosti a organismus
zaměstnance, náleží po určité době zaměstnání bez zřetele na
zdravotní stav a věk důchod za výsluhu let. Podrobnosti stanoví
vláda.
§ 28
Osobní důchod.
(1) Zvlášť zasloužilým pracovníkům v oboru hospodářství,
vědy, kultury, správy a v jiných úsecích veřejné činnosti nebo
pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda může
stanovit podrobnosti.
(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového
zabezpečení (pojištění).
§ 29
Sociální důchod.
Potřebným osobám, které jsou starší 65 let nebo invalidní
(§ 12 odst. 2) může být přiznán sociální důchod. Státní úřad
sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem financí,
které osoby se považují za potřebné a v jaké výši se důchod
vyměřuje.
§ 30
Výchovné k důchodům.
(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 24) poživatele důchodu
starobního, invalidního, částečného invalidního, za výsluhu let,
osobního a sociálního. Výchovné nenáleží na dítě, jež má nárok na sirotčí důchod
nebo na něž přísluší přídavek na děti (výchovné
podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených
sil). Výchovné rovněž nenáleží na dítě, na něž nepřísluší přídavek
na děti jen proto, že zaměstnanec nesplnil stanovené podmínky.
(2) Výchovné činí měsíčně
------------------------------------------------------------------
při důchodu na 1 na 2 na 3 na 4 na 5
dítě děti děti děti dětí
------------------------------------------------------------------
Kčs Kčs Kčs Kčs Kčs Kčs
------------------------------------------------------------------
do 1400 70 170 430 690 950
nad 1400 70 170 400 640 880
------------------------------------------------------------------
Při více dětech se zvyšuje částka výchovného, která náleží
důchodci na 5 dětí, na každé další dítě měsíčně
o 260 Kčs při důchodu do 1400 Kčs a
o 240 Kčs při důchodu nad 1400 Kčs.
(3) Výchovné činí měsíčně
------------------------------------------------------------------ při na 1 na 2 na 3 na 4 na 5 invalidním dítě děti děti děti dětí důchodu ------------------------------------------------------------------ Kčs Kčs Kčs Kčs Kčs Kčs ------------------------------------------------------------------ do 1400 120 260 480 700 950 nad 1400 120 260 460 660 880 ------------------------------------------------------------------
Při více dětech se zvyšuje částka výchovného, která náleží
poživateli invalidního důchodu na 5 dětí, na každé další dítě
měsíčně
o 260 Kčs při důchodu do 1400 Kčs a
o 240 Kčs při důchodu nad 1400 Kčs.
(4) Jestliže poživatel důchodu je zároveň uživatelem
zemědělské půdy ve výměře nad 0,5 ha (v pastvinářské nebo
pícninářské oblasti nad 2 ha) nebo žije s takovým uživatelem půdy
ve společné domácnosti jako člen rodiny, činí výchovné
------------------------------------------------------------------
na 1 na 2 na 3 na 4
dítě děti děti děti
------------------------------------------------------------------
Kčs Kčs Kčs Kčs
------------------------------------------------------------------
k důchodu 70 170 310 490
k invalidnímu důchodu 120 260 420 600
------------------------------------------------------------------
měsíčně a zvyšuje se o 220 Kčs na každé další dítě.
Ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském
pojištění zaměstnanců, platí obdobně.
(5) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob,
náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné
výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno. Vzniknou-li někomu
nároky na výchovné na totéž dítě podle různých předpisů o
důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření), přizná se jen
vyšší výchovné.
(6) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky
dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.
(7) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí
se výchovné této osobě.
(8) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do
jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně
poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává.
§ 31
Zvýšení důchodů (výchovného)
pro bezmocnost.
Důchody mohou být zvýšeny až o polovinu, je-li důchodce
trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou.
Sirotčí důchod lze zvýšit pro bezmocnost až od 7. roku věku
dítěte. Také výchovné na dítě starší 7 let může být zvýšeno až
o polovinu, je-li dítě trvale bezmocné.
Prováděcí předpisy.
§ 32
Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě se
zúčastněnými ústředními orgány stanovit vyhláškou v úředním listě
podrobnosti, zejména která zaměstnání se považují za zaměstnání
pod zemí v dolech, jakož i stanovit odchylky od ustanovení tohoto
dílu zákona, vyžaduje-li toho zvláštní povaha činnosti některých
skupin zaměstnanců nebo způsob jejich odměňování.
DÍL II.
Důchodové zabezpečení příslušníků ozbrojených sil,
kteří nejsou účastni důchodového zaopatření
podle zvláštních předpisů.
§ 34
(1) Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni
důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů a stali se
invalidními nebo částečně invalidními (§ 12 odst. 2) následkem
úrazu nebo onemocnění vzniklých při obraně Československé
republiky, při výkonu jiných povinností v ozbrojených silách nebo
v souvislosti s pobytem na frontě, náleží:
a) invalidní nebo částečný invalidní důchod jako při pracovním
úrazu (§§ 16 a 17), jestliže byli bezprostředně před vstupem
do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci; částečný invalidní
důchod činí 45 % průměrného ročního výdělku;
b) invalidní důchod ve výši 65 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 45
% z částky 12 000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem
do ozbrojených sil důchodově
zabezpečeni jako zaměstnanci.
(2) Důchod náležející podle odstavce 1 písm. a) se vyměří
z průměrného ročního výdělku, nejméně však z částky 12.000 Kčs
ročně.
§ 35
Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni
důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů a stali se
v době, kdy vykonávali službu v ozbrojených silách, invalidními
nebo částečně invalidními následkem úrazu neb onemocnění vzniklých
za jiných okolností, než jak je uvedeno v § 34 odst. 1, náleží
a) invalidní nebo částečný invalidní důchod podle § 14, jestliže
byli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově
zabezpečeni jako zaměstnanci; ustanovení § 34 odst. 2 platí i tu; částečný
invalidní důchod činí 35 % průměrného ročního
výdělku;
b) invalidní důchod ve výši 50 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 35
% z částky 12.000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem
do ozbrojených sil důchodově
zabezpečeni jako zaměstnanci.
§ 36
(1) Dávky podle § 34 náležejí též osobám, které se staly
invalidními nebo částečně invalidními v příčinné souvislosti poškozením zdraví,
jež utrpěly následkem účasti v boji proti
fašismu jako příslušníci ozbrojených útvarů, anebo následkem
věznění z důvodů fašistické persekuce v době nesvobody.
(2) Dávky podle § 35 náležejí též osobám, které nejsou příslušníky ozbrojených
sil, jestliže se staly invalidními nebo
částečně invalidními následkem úrazu, jenž byl bez jejich zavinění
způsoben bojovým prostředkem. Mladistvým osobám náleží však až do
skončení povinné školní docházky jen polovina důchodu, na který by
měly nárok podle předchozí věty.
DÍL III.
Společná ustanovení o dávkách
důchodového zabezpečení.
§ 39
Vznik a zánik nároku na dávku.
(1) Nárok na dávku vzniká splněním časově poslední podmínky
nároku. Nelze-li zjistit, kdy byla poslední podmínka nároku
splněna, vzniká nárok dnem, kdy byl uplatněn.
(2) Nárok na dávku zaniká, jestliže odpadla některá z jeho
podmínek, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané
nestanoví jinak.
§ 40
Povinnosti důchodce.
(1) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen ohlásit do 15 dnů
všechny změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na
dávku, její výši a výplatu. Nehlásí-li poživatel starobního
důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu (§ 11)
za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena
jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 41 odst. 2).
(2) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen osvědčit v dané
lhůtě, že trvají skutečnosti rozhodné pro další poskytování dávky
nebo pro její výši; neučiní-li tak, může být výplata dávky
zastavena.
(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem
může být zastavena, zdráhá-li se osoba, jejíž zdravotní stav je
třeba zjistit, podrobit se lékařskému vyšetření přesto, že byla
upozorněna na možné zastavení výplaty dávky.
§ 41
Změna dávky a její vrácení.
(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že
dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech,
nebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její
výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží nebo se její výplata
zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode
dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již
vyplacena. Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené se provede ode
dne, od něhož náleží.
(2) Nebyla-li splněna povinnost uložená v § 40 odst. 1 nebo
jestliže přiznání či výplata dávky byly přivoděny tvrzením
nepravdivých nebo zatajením rozhodných skutečností anebo bylo-li
soudně zjištěno, že poskytnutí dávky bylo vylouděno trestným
činem, dávka se odejme nebo sníží ode dne, od něhož nenáležela buď
vůbec nebo v poskytované výši; zároveň může být požadováno vrácení
neprávem poskytnutých částek. O povinnosti vrátit tyto částky rozhodují výkonné
orgány okresních národních výborů, pokud jim
náleží rozhodování o dávkách důchodového zabezpečení. Částky
neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo
později přiznané dávky téhož oprávněného; přitom platí obdobně
předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.
§ 42
Omezení výplaty dávek.
(1) Vznikne-li nárok na starobní důchod v době, po kterou se vyplácí nemocenské,
posuzuje se nárok zaměstnance na starobní
důchod a jeho výši stejně jako nárok zaměstnance, který vykonává
zaměstnání.
(2) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po
dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského
pojištění z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní nebo
částečný invalidní důchod podle §§ 34 a 35 se vyplácí nejdříve po
skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo
k poškození zdraví.
(3) Je-li důchodce, který nemá povinnost vyživovat jiné
osoby, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší šesti měsíců,
důchod se počínajíc sedmým měsícem nevyplácí. Důchodci nebo jeho
opatrovníku může však být vyplácena část důchodu na úhradu
osobních potřeb a závazků důchodcových. Po návratu z léčebny
vyplatí se důchodci důchod zpětně za poslední tři měsíce.
§ 43
Výplata dávek jiné osobě.
(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo
účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány
zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí lidový soud jeho
bydliště na návrh manžela, opatrovníka dětí nebo výkonného orgánu
místního národního výboru osobu, které má být dávka vyplácena
místo oprávněnému. O návrhu rozhodne soudce usnesením. Vyhoví-li
soud návrhu, je příjemce dávky povinen použít jí toliko ve
prospěch oprávněného a osob, které je povinen vyživovat.
(2) Za dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody
delší tří měsíců, důchod nenáleží; manželce nebo dětem (§ 24)
důchodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné.
§ 44
Souběh nároků na důchody.
(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní,
důchod za výsluhu let, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo
podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu, náleží jen jeden,
a to vyšší.
(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů
uvedených v odstavci 1 a pro nárok na důchod vdovský nebo sirotčí,
náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné
polovině; k výchovnému a ke zvýšení důchodu pro bezmocnost se
nehledí.
§ 45
Způsob výplaty dávek.
(1) Důchody se vyplácejí dopředu v měsíčních splátkách
zaokrouhlených na celé koruny nahoru.
(2) Pro výplatu dávek do ciziny platí předpisy mezistátních
úmluv. Výplata dávek do cizích států, s nimiž není úmluva
uzavřena, řídí se směrnicemi, které vydá státní úřad sociálního
zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 46
Neplatná právní jednání.
Nároky na dávky nemohou být dány v zástavu; postoupeny mohou
být jen pro pohledávky na úhradu osobních potřeb (výživné), a to
až do poloviny dávky. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy
o exekuci na plat.
ČÁST TŘETÍ
Zabezpečení důchodců v nemoci.
§ 49
(1) Důchodci a jejich rodinní příslušníci mají nárok na
preventivní a léčebnou péči. Náležejí jim též dávky obdobné věcným
dávkám poskytovaným podle předpisů o nemocenském pojištění
zaměstnanců. Z peněžitých dávek jim náleží podpora při narození
dítěte a pohřebné.
(2) Preventivní a léčebnou péči poskytují orgány zdravotní
správy. Lázeňskou péči poskytuje zdravotní správa na vrub
sociálního zabezpečení. Ostatní věcné jakož i peněžité dávky
poskytují orgány sociálního zabezpečení.
(3) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě
s ministerstvem zdravotnictví podrobnosti.
(4) Ustanovení této části zákona se nevztahují
a) na důchodce, kteří jsou z důvodu své pracovní činnosti
pojištěni pro případ nemoci a mateřství, ani na jejich rodinné
příslušníky,
b) na osoby, které jsou účastny vojenské nemocenské péče.
c) na družstevníky, jejich rodinné příslušníky, důchodce, kteří
byli před vznikem nároku na důchod družstevníky, a na
pozůstalé po družstevnících a po těchto důchodcích.
ČÁST ČTVRTÁ
Sociální péče.
§ 50
Všeobecné ustanovení.
Stát pomáhá osobám, jež potřebují jeho pomoci, zejména osobám
se změněnou pracovní schopností, dětem a občanům starým nebo těžce
poškozeným na zdraví ke zlepšení jejich hmotných poměrů
a k rozvoji jejich kulturního života poskytováním služeb nebo
dávek, a to radou, pracovním umisťováním, ústavním zaopatřením
a doplňkovou péčí.
DÍL I.
Péče o osoby se změněnou
pracovní schopností.
§ 51
Úvodní ustanovení.
(1) Výkonné orgány okresních národních výborů umisťují do
zaměstnání v pracovním poměru osoby se změněnou pracovní
schopností na místa vhodná pro tyto osoby se zřetelem na jejich
pracovní kvalifikaci, po případě doporučují jich přijetí za členy
výrobních družstev a jednotných zemědělských družstev; za tím
účelem jim umožňují výcvik a školení pro získání odborné
kvalifikace, aby se mohly pracovně vhodně uplatnit.
(2) Výkonné orgány okresních národních výborů jsou oprávněny
provádět v rozpočtových, hospodářských a jiných organisacích (dále
jen "závody") výběr pracovních míst pro osoby se změněnou pracovní
schopností.
§ 52
Osoby se změněnou pracovní schopností.
(1) Osobami se změněnou pracovní schopností jsou osoby, které
pro trvalé poškození zdraví mají podstatně omezený výběr
zaměstnání.
(2) Za osoby se změněnou pracovní schopností se považují též
osoby, které pro trvalé poškození zdraví, jež nastalo před
započetím pravidelné pracovní činnosti, nebo pro vrozené vady mají
podstatně omezený výběr zaměstnání, zejména mládež s těžkými
zdravotními vadami po dosažení věku, v němž končí povinná školní
docházka.
(3) Ustanovení tohoto zákona, pokud jednají o osobách se
změněnou pracovní schopností, se vztahují též na poživatele
důchodů, na něž nárok je podmíněn nepříznivým zdravotním stavem,
čítajíc v to i sociální důchody; to platí též pro poživatele
obdobných důchodů poskytovaných podle jiných předpisů.
§ 53
Výcvik a školení.
Výcvik a školení osob se změněnou pracovní schopností se
provádí:
a) na pracovištích v závodech,
b) ve výcvikových kursech,
c) ve výcvikových střediscích.
§ 54
Hmotné zabezpečení před umístěním
a po dobu výcviku a školení.
Osobám se změněnou pracovní schopností se v odůvodněných
případech poskytuje před umístěním do zaměstnání a po dobu, po
kterou se podrobují výcviku nebo školení, hmotné zabezpečení
a náhrada nutných výloh spojených s výcvikem nebo školením. Hmotné
zabezpečení může se za týchž podmínek poskytovat též příslušníkům
jejich rodin odkázaným na ně výživou.
§ 55
Plán pracovních míst.
(1) Pracovní místa pro osoby se změněnou pracovní schopností
zajišťují se každoročně plánem pracovních míst pro tyto osoby;
plán sestavují výkonné orgány krajských národních výborů podle
směrnic vydaných státním úřadem sociálního zabezpečení v dohodě se
státním úřadem plánovacím a zúčastněnými ústředními úřady.
(2) Neplnění plánu pracovních míst pro osoby se změněnou
pracovní schopností se považuje za neplnění státního hospodářského
plánu.
§ 56
Rozmisťování mládeže
s těžkými zdravotními vadami.
(1) Rozmisťování mládeže s těžkými zdravotními vadami do
učebních a pracovních poměrů řídí státní úřad sociálního
zabezpečení v dohodě s ministerstvy pracovních sil, zdravotnictví,
školství a kultury a za součinnosti ostatních zúčastněných
ústředních úřadů.
(2) V plánech rozmístění dorostu se podle požadavků orgánů
sociálního zabezpečení vyhradí počet učebních a pracovních míst
potřebný pro mládež s těžkými zdravotními vadami.
Pracovní uplatnění a jeho ochrana.
§ 57
Závody, v nichž jsou pracovní místa vhodná pro osoby se
změněnou pracovní schopností, nemohou uzavření pracovního
(učebního) poměru s osobou se změněnou pracovní schopností
odmítnout s poukazem na její zdravotní stav, jestliže druh práce
a ostatní pracovní podmínky na tomto místě jsou podle rozhodnutí
výkonného orgánu okresního národního výboru pro uchazeče vhodné
vzhledem k jeho schopnostem. O přijetí osob se změněnou pracovní
schopností doporučených za členy družstev (§ 51) rozhodne
příslušný orgán družstva.
§ 58
(1) Závody mohou rozvázat pracovní (učební) poměr se
zaměstnanci, kteří byli do závodu umístěni jako osoby se změněnou
pracovní schopností, jakož i se zaměstnanci, kteří v závodě
dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu (§ 9), jen
po předchozím souhlasu příslušného výkonného orgánu okresního
národního výboru. Toto ustanovení se nevztahuje na rozvazování
pracovních poměrů se zaměstnanci provozu ve veřejné dopravě.
(2) Pozbude-li zaměstnanec následkem úrazu nebo nemoci
schopnosti k práci požadované na pracovním místě, které dosud
zastával, je závod povinen přeřadit jej na takové pracovní místo,
kde druh požadované práce a pracovní podmínky jsou pro něj vhodné
vzhledem k jeho schopnostem. Rozvázat pracovní poměr s takovým
zaměstnancem může závod jen po předchozím souhlasu příslušného
výkonného orgánu okresního národního výboru.
§ 59
Povinnost závodů.
Závody jsou pro splnění účelu tohoto zákona zejména povinny:
a) zřizovat ke splnění plánu pracovních míst pro osoby se
změněnou pracovní schopností (§ 55) pracovní místa vhodná pro
tyto osoby a obsazovat je osobami, jež do závodu doporučí
výkonný orgán okresního národního výboru;
b) provádět výcvik svých zaměstnanců, jejichž pracovní schopnost
se následkem úrazu nebo nemoci trvale změnila, jakož i osob se
změněnou pracovní schopností, jež byly do závodu umístěny,
a zajistit jim místa odpovídající jejich kvalifikaci;
c) dbát toho, aby pracovní podmínky a zařízení na pracovišti
vyhovovaly potřebám osob se změněnou pracovní schopností;
náklady spojené s nezbytnou úpravou pracoviště pro osoby se
změněnou pracovní schopností jdou na vrub závodu.
§ 60
Dozor.
Výkonné orgány národních výborů dozírají, zda závody plní
povinnosti uložené jim při umisťování osob se změněnou pracovní
schopností, a sledují, zda osoby se změněnou pracovní schopností
umístěné v závodě nepotřebují další pomoci. Za součinnosti
posudkových komisí sociálního zabezpečení (§ 70) dozírají, zda
zaměstnání těchto osob a podmínky, za nichž je vykonávají, nemají
nepříznivý vliv na jejich zdravotní stav.
DÍL II.
Ústavní zaopatření.
§ 61
Ústavy sociální péče.
(1) Ústavní zaopatření se poskytuje v ústavech sociální péče,
a to
a) v ústavech pro staré osoby;
b) v ústavech pro osoby s trvalými tělesnými nebo smyslovými
vadami, jichž ošetřování ve zdravotnickém zařízení není nutné;
c) v ústavech pro osoby, jež pro trvale upravené chorobné stavy
nepotřebují léčebné péče ve zdravotnickém zařízení, avšak
potřebují ústavního zaopatření.
(2) Vláda může stanovit, že ještě jiné ústavy, zejména
některé ústavy pro děti a mládež s trvalými tělesnými, smyslovými
nebo duševními vadami se považují za ústavy sociální péče.
(3) V ústavech se poskytuje osobám v nich umístěným potřebné
zaopatření, příležitost k vhodné pracovní činnosti a kulturní
péče.
§ 62
Zřizování a správa ústavů
sociální péče a dozor na ně.
(1) Ústavy sociální péče zřizují, provozují a udržují výkonné
orgány národních výborů, dobrovolné organisace, církve
a náboženské společnosti; zřizovat je mohou též podniky a jednotná
zemědělská družstva. Zásady pro zřizování, organisaci a správu
těchto ústavů stanoví státní úřad sociálního zabezpečení.
(2) Dozor na ústavy sociální péče náleží státnímu úřadu
sociálního zabezpečení; vykonává jej prostřednictvím výkonných
orgánů národních výborů.
DÍL III.
Doplňková péče.
§ 64
(1) Výkonné orgány národních výborů vyhledávají osoby, jež
potřebují zvláštní péče. Podle potřeby mohou jim zejména zajistit
stravování za výhodnějších podmínek, poskytnout přiměřenou věcnou
nebo peněžitou výpomoc a po případě i jinak pečovat o zlepšení
jejich životních podmínek a uspokojování kulturních potřeb;
k těmto účelům mohou být zřizovány jídelny, kluby a jiná zařízení.
(2) Osobám trvale těžce poškozeným na zdraví se poskytují
výhody, zejména při osobní dopravě, a to za podmínek a v rozsahu,
jež státní úřad sociálního zabezpečení po projednání s příslušnými
ministerstvy stanoví vyhláškou v úředním listě.
DÍL IV.
Péče o rodinné příslušníky osob
povolaných ke službě v branné moci.
ČÁST PÁTÁ
Organisace a řízení.
DÍL I.
Organisace.
§ 67
Orgány sociálního zabezpečení.
Orgány sociálního zabezpečení jsou státní úřad sociálního
zabezpečení, slovenský úřad sociálního zabezpečení a výkonné
orgány národních výborů.
§ 68
Státní úřad sociálního zabezpečení
a slovenský úřad sociálního zabezpečení.
(1) Státní úřad sociálního zabezpečení je ústředním úřadem se
sídlem v Praze. V jeho čele je předseda jmenovaný vládou. Předseda
je odpovědný vládě.
(2) Slovenský úřad sociálního zabezpečení je slovenským
orgánem se sídlem v Bratislavě. V jeho čele je předseda jmenovaný
sborem pověřenců; je odpovědný sboru pověřenců a je povinen dbát
zásadních směrnic předsedy státního úřadu sociálního zabezpečení.
(3) Státní úřad sociálního zabezpečení a slovenský úřad
sociálního zabezpečení mají způsobilost být účastníky řízení před
soudy.
§ 69
Působnost orgánů sociálního zabezpečení.
(1) Sociální zabezpečení podle tohoto zákona provádějí
výkonné orgány národních výborů. Státní úřad sociálního
zabezpečení vykonává působnost, která je mu vyhrazena tímto
zákonem, a rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení, pokud
předseda úřadu v dohodě se zúčastněnými členy vlády a s Ústřední
radou odborů nepřenese vyhláškou v úředním listě rozhodování
o těchto dávkách na výkonné orgány národních výborů.
(2) Okresní a krajské národní výbory volí jako své výkonné
orgány komise sociálního zabezpečení rad národních výborů. Vláda
stanoví složení a organizaci těchto komisí.
(3) Komise sociálního zabezpečení rad národních výborů
rozhodují o dávkách, službách a ostatních věcech sociálního
zabezpečení, o kterých to stanoví Státní úřad sociálního
zabezpečení v dohodě s Ústřední radou odborů vyhláškou v Úředním
listě. Vyhláškou Státního úřadu sociálního zabezpečení vydanou
v dohodě s Ústřední radou odborů se též stanoví způsob jednání
komisí sociálního zabezpečení.
(4) Vláda může na návrh Ústřední rady odborů nebo národních
výborů nařízením stanovit, jak ještě více přiblížit sociální
zabezpečení pracujícím a jak zvýšit jejich účast na provádění
a kontrole sociálního zabezpečení.
§ 70
Posudkové komise sociálního zabezpečení.
(1) Posudkové komise sociálního zabezpečení zřízené jako
znalecké orgány při výkonných orgánech okresních a krajských
národních výborů provádějících sociální zabezpečení (dále jen
"posudkové komise") podávají posudky nebo návrhy ve všech
případech, kde rozhodnutí o dávce (službě) závisí na zdravotním
stavu nebo pracovní schopnosti, zejména
a) v řízení o dávkách důchodového zabezpečení,
b) pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností,
c) pro obnovení a udržení pracovní schopnosti léčením nebo
opatřením vhodných pomůcek.
(2) Podrobnosti o organisaci a činnosti posudkových komisí
stanoví státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy
zdravotnictví a spravedlnosti a s Ústřední radou odborů.
DÍL II.
Řízení.
§ 71
Žádost o dávku (službu).
O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost,
která se podává u výkonného orgánu okresního národního výboru,
v jehož obvodu žadatel bydlí.
§ 72
Součinnost žadatele.
(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat
skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši
a výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně
připustit o nich čestné prohlášení.
(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním
stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna
podrobit se lékařskému vyšetření.
§ 73
Součinnost zdravotnických zařízení.
Výkonná zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánů
sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu
v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky
a zprávy o průběhu nemoci a vydávat opisy chorobopisů, jichž je
třeba k rozhodnutí o dávce (službě).
§ 74
Náklady.
(1) Věcné a osobní náklady na vyšetření zdravotního stavu pro
účely tohoto zákona včetně nákladů na posudkové komise, jakož
i náklady na zřízení a udržování výcvikových středisek [§ 53 písm. c)], na provádění výcviku (školení) v nich a ve výcvikových
kursech [§ 53 písm. b)] jdou na vrub státu.
(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, po případě
i jiné nutné výlohy osobám, jež se na vyzvání podrobí vyšetření
zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise.
Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě
s ministerstvem financí a s Ústřední radou odborů podrobnosti;
přitom též stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlý výdělek.
§ 75
Přechod nároků při úmrtí oprávněného.
(1) Zemřela-li osoba po uplatnění nároku na dávku, vstupují
do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti
oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh
(družka) a sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho
smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí
být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.
(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze
splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit
členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1;
budou-li takto vyplaceny, nemohou být předmětem řízení
o projednání dědictví.
§ 76
Ohlašovací povinnost zaměstnavatele.
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vést záznamy o okolnostech
rozhodných pro nárok na dávku, zejména o době a druhu zaměstnání,
o výši výdělku svých zaměstnanců, jakož i o uzavření pracovního
poměru s důchodcem, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení;
podrobnosti stanoví státní úřad sociálního zabezpečení vyhláškou
v úředním listě. Na vyzvání orgánu sociálního zabezpečení jsou
zaměstnavatelé povinni kdykoliv podat hlášení o okolnostech
rozhodných pro přiznání dávky. Orgány sociálního zabezpečení mají
právo správnost a úplnost hlášení přezkoumat.
(2) Zavinil-li zaměstnavatel nesprávným hlášením nebo
neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání, že byla poskytnuta
dávka neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen
nahradit neprávem vyplacené dávky. O povinnosti nahradit neprávem rozhodují výkonné
orgány okresních národních výborů, pokud jim
náleží rozhodování o dávkách důchodového zabezpečení; od
požadování náhrady mohou zcela nebo zčásti upustit.
(3) Nárok na náhradu se promlčuje do jednoho roku ode dne,
kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta
neprávem.
§ 77
Vstup do závodů.
Pověření zaměstnanci orgánů sociálního zabezpečení jsou
oprávněni vstupovat do závodů a na pracoviště, pokud je toho třeba
pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění rozhodných skutečností
pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení. To platí též
o členech posudkových komisí, jestliže se prokáží pověřením orgánu
sociálního zabezpečení.
§ 78
Rozhodnutí.
Opravné prostředky.
(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se
vydává vždy písemně.
(2) Poučení o opravném prostředku má obsahovat údaj, zda je
rozhodnutí konečné, či zda je možno proti němu podat opravný
prostředek, do jaké lhůty a kde. Chybí-li v rozhodnutí poučení
o opravném prostředku nebo je-li neúplné, může účastník řízení
žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno, aby bylo
doplněno. Lhůta k opravnému prostředku počíná pak běžet ode dne,
kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení
nesprávné a účastník proto podal opravný prostředek po lhůtě,
považuje se opravný prostředek za podaný včas.
(3) Požádal-li účastník řízení před uplynutím lhůty
k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu,
počíná běžet nová lhůta ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady
doručeny.
(4) O opravných prostředcích proti rozhodnutím státního úřadu
sociálního zabezpečení ve věcech upravených tímto zákonem
rozhodují soudy; o odvoláních proti rozhodnutím výkonných orgánů
národních výborů se rozhoduje ve správním řízení.
(5) Opravný prostředek proti rozhodnutí o odnětí, snížení
nebo zastavení výplaty dávky nemá odkladný účinek.
ČÁST ŠESTÁ
Ustanovení přechodná a závěrečná.
DÍL I.
Přechodná ustanovení.
§ 80
(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1957 i nároky
na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před tímto dnem
a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.
(2) Nároky na dávky (zaopatřovací požitky), které vznikly do
31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém
zabezpečení a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských
požitcích zaopatřovacích, a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto
do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních
předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané
nestanoví jinak; řízení se však provede podle ustanovení tohoto
zákona.
§ 81
(1) Dávky (zaopatřovací požitky) poskytované podle
dosavadních předpisů uvedených v § 80 odst. 2 se považují za dávky
podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31.
prosince 1956, a další trvání nároku na ně se posuzuje podle
ustanovení tohoto zákona, pokud tento zákon nebo předpisy podle
něho vydané nestanoví jinak.
(2) Z dávek uvedených v odstavci 1 mohou být sníženy nebo
odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy,
a) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů
o důchodovém pojištění,
b) zaopatřovací požitky invalidů vyměřené podle zákona č.
164/1946 Sb. pro ztrátu výdělečné schopnosti do 65 %,
c) zaopatřovací požitky vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb.
rodičům a sourozencům a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb.
rodičům,
d) přídavek za zranění přiznaný osobě, na niž se vztahuje
ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému
invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou.
(3) Bude-li poživateli důchodu nebo zaopatřovacích požitků
uvedených v odstavci 2 přiznán invalidní nebo částečný invalidní
důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození
zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky.
Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí
ustanovení § 44 odst. 2 obdobně.
§ 82
(1) Dávky (zaopatřovací požitky) vyplácené ke dni 31.
prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za
dávky vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny.
(2) Krácení důchodu, prováděné ke dni 31. prosince 1956 podle
dosavadních předpisů pro souběh důchodu s výdělkem, zaniká
počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957.
(3) Starobní důchod, na nějž vznikl nárok do 30. září 1956,
náleží pracujícímu důchodci i za účinnosti tohoto zákona v plné
výši. Za dobu zaměstnání, po kterou by podle § 10 odst. 4 a 5
náležel starobní důchod jen ve výši jedné třetiny, se nárok na
tento důchod zvyšuje za každý rok zaměstnání o 2 %, 1,5 % nebo 1
% průměru hrubých ročních výdělků, které důchodce měl po 31.
prosinci 1956, a to podle toho, v které pracovní kategorii byl
v té době zaměstnán; ustanovení o novém vyměření starobního
důchodu (§ 18) tu neplatí.
(4) Zjistí-li se přezkoumáním zdravotního stavu, že poživatel
invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok do 31. prosince 1956, je
jen částečně invalidní, sníží se jeho dosavadní důchod, čítajíc
v to i nároky uvedené v §§ 83 a 84, na 60 % dosavadní výše; takto
snížený důchod se posuzuje nadále jako částečný invalidní důchod
podle tohoto zákona.
§ 83
(1) Nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření ke dni
31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vl. nař.
č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 7
odst. 1 a 2 vl. nař. č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikne
nárok po 31. prosinci 1956, zachovávají v dosavadní výši, jestliže
nepřevyšují 250 Kčs měsíčně, jde-li o důchod starobní nebo
invalidní, a 125 Kčs měsíčně, jde-li o důchody pozůstalých;
převyšuje-li dosavadní výše těchto nároků uvedené částky,
zachovávají se ve výši jedné poloviny, nejméně však ve výši těchto
částek. Zvýšení důchodu však nepřísluší k starobnímu důchodu, na
nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné
třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu;
tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.
(2) Nároky na nejnižší výměru důchodů, zajištěné předpisy
§ 6 odst. 1 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 6 odst. 1 vl. nař. č.
114/1950 Sb. a § 10 odst. 1 vl. nař. č. 115/1950 Sb., zůstávají
nedotčeny; nepříslušejí však, jde-li o starobní důchod, na nějž
vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny
(§ 10 odst. 4 a 5), ani jde-li o částečný invalidní důchod.
Ustanovení § 82 odst. 4 není tím dotčeno.
§ 84
(1) Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají nároků, které byly
upraveny vládním nařízením č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků
z dosavadního pensijního nadlepšení.
(2) Důchody z pensijního nadlepšení vyplácené ke dni 31.
prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za
důchody vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny; důchody, na
něž vznikne nárok za účinnosti tohoto zákona, se nezdaňují.
(3) Důchody z pensijního nadlepšení nepříslušejí k starobnímu
důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve
výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému
invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.
(4) Důchody z pensijního nadlepšení se nezapočítávají do nejvyšší výměry starobního
a invalidního důchodu zaměstnance I.
pracovní kategorie (§ 19 odst. 1). Důchody z penzijního nadlepšení
zaměstnanců II. a III. pracovní kategorie se snižují o částku,
o niž úhrn důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) a důchodu
z penzijního nadlepšení převyšuje 85 % průměrného ročního výdělku.
Pozůstalým po zaměstnanci, který by měl nárok na důchod
z penzijního nadlepšení snížený podle předchozí věty, náležejí
z penzijního nadlepšení důchody pozůstalých vypočtené ze sníženého
důchodu; to platí též pro důchody pozůstalých po důchodci.
§ 85
Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě
s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě podrobnosti
k provedení tohoto dílu zákona. Přitom může stanovit odchylky od
ustanovení § 81 odst. 1; může zejména stanovit, že se některé
dávky téhož druhu slučují v jedinou dávku a za které dávky podle
tohoto zákona se považují dávky poskytované podle dosavadních
předpisů, avšak v tomto zákoně již neupravené.
DÍL II.
Závěrečná ustanovení.
§ 86
Zhodnocení různých druhů
zabezpečení (zaopatření, pojištění).
Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými
ústředními orgány vyhláškou v úředním listě
a) stanoví, jak se zhodnotí zaměstnancům, členům jednotných
zemědělských družstev, členům výrobních družstev a osobám
samostatně hospodařícím doba jejich důchodového zabezpečení
(pojištění) při přestupu do některého jiného druhu důchodového
zabezpečení (pojištění) a jak se zhodnotí doba rozhodná pro
nároky na důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených sil při
jejich přestupu do důchodového zabezpečení (pojištění),
b) upraví souběh důchodů poskytovaných podle tohoto zákona
s důchody náležejícími podle jiných předpisů, a to obdobně
podle ustanovení § 44,
c) stanoví, které důchody poskytované podle jiných předpisů a za
jakých podmínek se zvyšují obdobně podle ustanovení tohoto
zákona o zvýšení starobního a invalidního důchodu (§§ 11
a 15), jestliže jejich poživatelé jsou zaměstnáni.
§ 87
Úprava pensijních nároků
založených na závazcích
rozpočtových a hospodářských organisací.
Vláda upraví nařízením pensijní nároky, které rozpočtové
a hospodářské organisace státního a družstevního socialistického
sektoru plní nebo jsou zavázány plnit podle smluvních ujednání se
zaměstnanci nebo jako náhradu škody vzniklé na nárocích
zaměstnanců z důchodového zabezpečení (pojištění).
§ 88
Odstranění tvrdostí.
Předseda státního úřadu sociálního zabezpečení může
odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto
zákona.
§ 89
Zrušení státní komise
důchodového zabezpečení.
Státní komise důchodového zabezpečení zřízená ustanovením
§ 7 zákona č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, se
zrušuje.
§ 90
Úprava pojištění (zabezpečení)
členů družstev a osob
samostatně hospodařících.
(1) Vláda upraví nařízením nemocenské a důchodové pojištění
členů jednotných zemědělských družstev, nemocenské pojištění
a důchodové zabezpečení členů výrobních družstev a důchodové
pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob
samostatně hospodařících; přitom může úpravu podrobností svěřit
prováděcím předpisům.
(2) Proti rozhodnutím vrcholných orgánů výrobních družstev
o pojištění, o vyměřovacím základě, o pojistném a o jiných
otázkách pojistného poměru členů výrobních družstev lze podat
opravný prostředek k lidovému soudu, v jehož obvodě člen družstva
bydlí; přitom platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu
upravující řízení ve sporech z pojištění zaměstnanců.
§ 91
Zrušovací ustanovení.
(1) Zrušují e veškeré předpisy o věcech upravených tímto
zákonem. Zejména se zrušují:
a) zákon č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence
a oběti války a fašistické persekuce, ve znění čl. III. zákona
č. 242/1949 Sb.,
b) zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, pokud upravuje důchodové pojištění, vyjma
§§ 110 až 112,
c) vládní nařízení č. 173/1949 Sb., o přestupech některých osob,
vyňatých před 1. říjnem 1948 z pojistné povinnosti
veřejnoprávního důchodového pojištění, do národního pojištění,
d) vládní nařízení č. 174/1949 Sb., jímž se určuje, jakým
způsobem se splňuje základní podmínka pro vznik nároků na
dávky národního důchodového pojištění u sezónních zaměstnanců
v zemědělství a lesnictví,
e) vládní nařízení č. 30/1950 Sb., o přestupech mezi veřejným
pensijním zaopatřením a národním (veřejnoprávním) důchodovým
pojištěním a o přestupech ve veřejném pensijním zaopatření,
f) vládní nařízení č. 44/1950 Sb., o některých přestupech
v sociálním pojištění (zaopatření) před 1. říjnem 1948,
g) vládní nařízení č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé
nároky pracujících důchodců národního pojištění,
h) zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění,
pokud upravuje důchodové zabezpečení,
ch) vládní nařízení č. 101/1952 Sb., o úpravě podmínek pro trvání
nároků na některé důchody z důchodového zabezpečení,
i) vládní nařízení č. 22/1953 Sb., o úpravě důchodů z důchodového
zabezpečení a zaopatření osob nepřátelských lidově
demokratickému zřízení,
j) vládní nařízení č. 25/1953 Sb., o přesunu působnosti
v některých věcech důchodového zabezpečení a nemocenského
pojištění,
k) ustanovení §§ 6 až 12 vládního nařízení č. 42/1953 Sb.,
o opatřeních v oboru mezd, důchodů a některých sociálních
dávek v souvislosti se zrušením lístkového systému zásobování.
(2) Dokud nebudou vydány předpisy podle tohoto zákona, užije
se dosavadních prováděcích předpisů, pokud nejsou v rozporu
s tímto zákonem; podmínky a rozsah nároků upravených těmito
dosavadními předpisy se však posuzují podle ustanovení tohoto
zákona.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r. Tesla v. r. Kopecký v. r. Uher v. r. Ing. Jankovcová v. r. Beran v. r. Poláček v. r. Jonáš v. r. Barák v. r. Reitmajer v. r. Ing. Šimůnek v. r. Dr. Škoda v. r. Dr. Kyselý v. r. Bukal v. r. Plojhar v. r. Dvořák v. r. Dr. Šlechta v. r. Dr. Kahuda v. r. Bakuľa v. r. gen.plukovník Lomský v.r. David v. r. Dr. Neuman v. r. Ďuriš v. r. Ouzký v. r. Krajčír v. r. Pospíšil v. r. Krosnář v. r. Ing. Púčik v. r. Machačová v. r. Dr. Vlasák v. r. Dr. Nejedlý v. r. Zatloukal v. r.
Příl. 1
Seznam nemocí z povolání
+----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+ |Čís.| Nemoc z povolání | vzniklá v podnicích | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+ | 1 | Onemocnění z olova a jeho sloučenin | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 2 | Onemocnění z fosforu a jeho sloučenin | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 3 | Onemocnění z fluoru a jeho sloučenin | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 4 | Onemocnění ze rtuti a jejích sloučenin | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 5 | Onemocnění z arsenu a jeho sloučenin | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 6 | Onemocnění z manganu a jeho sloučenin | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 7 | Onemocnění ze sirouhlíku | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 8 | Onemocnění ze sirovodíku | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 9 | Onemocnění z kysličníku uhelnatého | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 10 | Onemocnění z kyanových sloučenin | K č. 1 - 18: | +----+----------------------------------------------------------+ | | 11 | Onemocnění z benzenu a jeho homologů | ve kterých látky vedle uvedené se | +----+----------------------------------------------------------+ vyrábějí, zpracovávají, používají | | 12 | Onemocnění z nitro- a amino- sloučenin benzenu | nebo se vyskytují jako vedlejší | | | nebo jeho homologů a jejich odvozenin | výrobky či vůbec jinak | +----+----------------------------------------------------------+ | | 13 | Onemocnění z halogenisovaných uhlovodíků mastné řady | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 14 | Onemocnění z dusičných esterů glycerinu a dusičných | | | | esterů jiných látek mastné řady | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 15 | Onemocnění z látek bojových | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 16 | Onemocnění z ionisujícího záření a ze záření s obdobným | | | | účinkem | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 17 | Poškození elektromagnetickým zářením o vlnové délce | | | | řádu cm | | +----+----------------------------------------------------------+ | | 18 | Onemocnění kožní rakovinou nebo kožními změnami, | | | | majícími sklon k přechodu v rakovinu, způsobená látkami | | | | vyvolávajícími rakovinu, kde škodlivina je v příčinné | | | | souvislosti s výkonem zaměstnání | | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+ | 19 | Kožní onemocnění účinkem škodlivin, která jsou v příčinné| | | | souvislosti s výkonem zaměstnání a kde onemocnění nutí | | | | ke změně zaměstnání | K č. 19 a 20: | +----+----------------------------------------------------------+ | | 20 | Onemocnění rakovinou plic z radioaktivních látek nebo | v nichž jsou zaměstnanci vydáni | | | počasný chorobný stav, který způsobuje odůvodněné | tomuto nebezpečí | | | podezření z tohoto onemocnění | | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+ | 21 | Onemocnění přenosnými a parasitárními nemocemi | Na všech zdravotnických | | | | pracovištích, kde prokazatelný | | | | styk s infekčně nemocnými nebo | | | | s infekčním materiálem je součástí| | | | výkonu zaměstnání | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 22 | Tropické choroby přenosné a parasitární | v nichž jsou zaměstnanci ve | | | | zvýšené míře vydáni těmto | | | | onemocněním při pobytu v tropech | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+ | 23 | Nemoci přenosné se zvířat na lidi buď přímo nebo | v nichž jsou zaměstnanci vydáni |
| | prostřednictvím přenašečů | tomuto nebezpečí anebo kde | | | | onemocnění vzniklo prokazatelně | | | | výkonem zaměstnání | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 24 | Onemocnění vyvolané prací ve stlačeném vzduchu | v nichž se používá kesonů, |
| | | potápěcích zvonů nebo skafandrů | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 25 | Onemocnění kostí, kloubů, svalů, cév a nervů končetin | |
| | způsobené při práci otřesy o vysokých frekvencích | K čl. 25 - 26: |
+----+----------------------------------------------------------+ |
| 26 | Onemocnění dolních dýchacích cest a plic způsobené | v nichž jsou zaměstnanci vydáni |
| | hliníkovým prachem a prachem z hliníkových slitin | tomuto nebezpečí | | | (zaprášení plic hliníkem - fibrosa plic | | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 27 | Onemocnění dolních cest dýchacích a plic z berylia | |
| | a jeho sloučenin | | +----+----------------------------------------------------------+ |
| 28 | Onemocnění zaprášením plic prachem obsahujícím | |
| | kysličník křemičitý (silikosa): | | | | a) při kterém jsou zjištěny typické rtg znaky a | | | | klinicko-funkcionální poruchy z tohoto onemocnění; | |
| | poruchy funkce způsobené současnou inaktivní | K č. 27 - 29: |
| | tuberkulosou se hodnotí tak, jakoby byly způsobeny | | | | silikosou | v nichž jsou zaměstnanci vydáni | | | b) ve spojení s aktivní tuberkulosou | tomuto nebezpečí | +----+----------------------------------------------------------+ |
| 29 | Onemocnění zaprášením plic asbestovým prachem | |
| | (asbestosa): | | | | a) při kterém jsou zjištěny typické rtg znaky a | | | | klinicko-funkcionální poruchy z tohoto onemocnění, | | | | b) ve spojení s plicní rakovinou | | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 30 | Onemocnění dolních dýchacích cest a plic škodlivými | jež dopravují nebo zpracovávají |
| | účinky Thomasovy moučky | Thomasovu strusku nebo | | | | zpracovávají, uskladňují nebo | | | | dopravují Thomasovu moučku | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 31 | Onemocnění z chromových sloučenin | v nichž se tyto sloučeniny |
| | | vyrábějí, zpracovávají nebo kde | | | | se jich používá | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 32 | Onemocnění hluchotou nebo těžkou nedoslýchavostí | v nichž jsou zaměstnanci vydáni | | | způsobenou hlukem | nadměrnému hluku |
+----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 33 | Onemocnění šedým zákalem | v nichž jsou zaměstnanci vydáni |
| | | nadměrnému působení krátkovlnných | | | | tepelných paprsků | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 34 | Onemocnění nystagmem v těžkých a složitých tvarech | v dolech |
+----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 35 | Onemocnění nervu loketního otlakem | v brusírnách skla |
+----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 36 | Rozedma plic foukačů skla | v nichž jsou zaměstnanci vydáni |
| | | tomuto nebezpečí | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
| 37 | Profesionální nedomykavost hlasivek nebo uzlíky | v divadlech a školách |
| | na hlasivkách, nutící ke změně zaměstnání; | | | | u zpěváků a herců z povolání a učitelů | | +----+----------------------------------------------------------+-------------- ---------------------+
Obsah zákona.
Část prvá Úvodní ustanovení §§ 1-2
Část druhá Důchodové zabezpečení.
Díl I. Důchodové zabezpečení zaměstnanců
Oddíl první. Základní ustanovení. §§ 3-8
Oddíl druhý. Dávky. §§ 9-33
Díl II. Důchodové zabezpečení příslušníků
ozbrojených sil, kteří nejsou účastni
důchodového zaopatření podle zvláštních
předpisů. §§ 34-38
Díl III. Společná ustanovení o dávkách
důchodového zabezpečení. §§ 39-48
Část třetí Zabezpečení důchodců v nemoci. § 49
Část čtvrtá Sociální péče
Všeobecné ustanovení. § 50
Díl I. Péče o osoby se změněnou
pracovní schopností. § 51-60
Díl II. Ústavní zaopatření. § 61-63
Díl III. Doplňková péče. § 64
Díl IV. Péče o rodinné příslušníky
osob povolaných ke službě v branné moci. § 65
Díl V. Prováděcí předpisy. § 66
Část pátá Organisace a řízení.
Díl I. Organisace. §§ 67-70
Díl II. Řízení. §§ 71-79
Část šestá Přechodná a závěrečná ustanovení.
Díl I. Přechodná ustanovení §§ 80-85
Díl II. Závěrečná ustanovení. §§ 86-92
Příloha Seznam nemocí z povolání. k § 16 odst. 3