129/1976 Sb., o Úmluvě o provádění důkazů v cizině v občanských a obchodních věcech

Schválený:
129/1976 Sb.
Vyhláška
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. srpna 1976
o Úmluvě o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních
Změna: 68/2014 Sb.m.s.
Dne 18. března 1970 byla v Haagu na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém sjednána Úmluva o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 6. února 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval s prohlášením k článku 16, podle něhož důkazy mohou být prováděny na území Československé socialistické republiky bez předchozího povolení na základě vzájemnosti a s prohlášením k článku 18, podle něhož diplomatický zástupce, konzulární úředník nebo komisionář oprávněný k provádění důkazů podle článků 15, 16 a 17 může na základě vzájemnosti požádat o provedení procesního úkonu příslušný československý soud nebo československé státní notářství, jimž postoupí spis prostřednictvím ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky v Praze nebo ministerstva spravedlnosti Slovenské socialistické republiky v Bratislavě.
Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 12. května 1976.
Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v platnost na základě svého článku 38 odst. 2 dnem 11. července 1976.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
Úmluva
o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních
Smluvní státy této Úmluvy,
přejíce si usnadnit zasílání a vyřizování dožádání a umožnit sblížení různých způsobů, jichž se užívá k těmto účelům,
přejíce si zdokonalit vzájemnou součinnost justičních orgánů ve věcech občanských nebo obchodních,
rozhodly se uzavřít za tím účelem Úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
 
Část I
Dožádání
Čl.1
Ve věcech občanských a obchodních může justiční orgán smluvního státu podle vlastních právních předpisů žádat cestou dožádání od příslušného orgánu jiného smluvního státu, aby byl proveden důkaz nebo jiný soudní úkon.
Dožádáním nelze žádat o provedení důkazu, který není určen pro použití v soudním řízení, které se koná nebo bude konat.
Výraz "jiné soudní úkony" nezahrnuje ani doručování soudních písemností, ani předběžných opatření a výkonu rozhodnutí.
Čl.2
Každý smluvní stát označí ústřední orgán, který je pověřen přijímat dožádání došlá od justičního orgánu jiného smluvního státu a předat je příslušnému orgánu za účelem provedení. Organizace ústředního orgánu se řídí právem dožádaného státu.
Dožádání jsou zasílána ústřednímu orgánu dožádaného státu bez prostřednictví jiného úřadu tohoto státu.
Čl.3
Dožádání obsahuje tyto údaje:
a) označení dožadujícího orgánu a pokud možno též dožádaného orgánu,
b) označení a adresu účastníků, popř. jejich zástupců,
c) povahu řízení, v němž se o provedení důkazu žádá s uvedením všech potřebných skutečností,
d) požadovaný důkaz nebo jiné soudní úkony, které mají být provedeny.
V odůvodněných případech bude dožádání obsahovat mimo jiné:
e) jména a adresy osob, které mají být vyslechnuty,
f) otázky, které mají být položeny vyslýchaným osobám, nebo skutečnosti, o nichž mají být vyslechnuty,
h) žádost, aby důkaz byl proveden pod přísahou nebo věrohodným ověřením, jakož i zvláštní formu, které má být použito,
i) zvláštní způsob nebo řízení, jejichž použití se požaduje podle článku 9.
Dožádání může obsahovat též informace potřebné pro použití článku 11.
Ověření ani podobné formality nemohou být požadovány.
Čl.4
Dožádání musí být vyhotoveno v jazyku dožádaného orgánu nebo musí být připojen překlad do tohoto jazyka.
Každý členský stát však musí přijmout dožádání vyhotovené v jazyce francouzském nebo anglickém anebo je-li připojen překlad do jednoho z těchto jazyků, ledaže použil výhrady stanovené v článku 33.
Každý členský stát, který má více úředních jazyků a nemůže s ohledem na vnitrostátní právo přijímat dožádání v jednom z těchto jazyků pro celé své státní území, musí dát na vědomí prohlášením, v kterém jazyku má být dožádání vyhotoveno nebo přeloženo s ohledem na jeho provedení v určených částech jeho území. V případě, že povinnosti plynoucí z tohoto prohlášení nebudou bez závažných důvodů splněny, jdou náklady za překlad do požadovaného jazyka na vrub dožadujícího státu.
Každý členský stát může prohlášením určit jazyk nebo jazyky jiné než jsou uvedeny v předcházejících odstavcích, ve kterých může být dožádání zasláno jeho ústřednímu orgánu.
Každý překlad připojený k dožádání musí být ověřen buď diplomatickým zástupcem nebo konzulem, anebo přísežným tlumočníkem nebo jinou osobou pověřenou k tomu v jedné z obou zemí.
Čl.5
Jestliže ústřední orgán má za to, že ustanovení Úmluvy nebyla dodržena, uvědomí o tom neprodleně orgán dožadujícího státu, který mu zaslal dožádání, a sdělí námitky proti dožádání.
Čl.6
Jestliže orgán, jemuž bylo dožádání předáno, je nepříslušný, předá je z úřední povinnosti a bez odkladu orgánu, který je pro to příslušný podle práva dožádaného státu.
Čl.7
Dožadující orgán, požádá-li o to, bude informován o datu a místě, kde má být řízení uskutečněno, aby se ho mohli účastnit účastníci, mající na něm zájem, popřípadě i jejich zástupci. Toto sdělení se zašle přímo uvedeným účastníkům nebo jejich zástupcům, jestliže dožadující orgán o to požádá.
Čl.8
Každý smluvní stát může prohlásit, že justiční funkcionáři dožadujícího orgánu jiného smluvního státu mohou být přítomni při výkonu dožádání. Toto opatření může být podmíněno předchozím souhlasem příslušného orgánu, označeného státem, který prohlášení vydal.
Čl.9
Justiční orgán, který provádí dožádání, použije, pokud jde o procesní postup, práva svého státu.
Vyhoví však přání dožadujícího orgánu, aby se postupovalo podle zvláštní formy, ledaže by tato forma nebyla slučitelná s právním řádem dožádaného státu, nebo že by její použití nebylo možné buď s ohledem na soudní zvyklosti dožádaného státu nebo pro nesnáze v praxi.
Dožádání musí být provedeno urychleně.
Čl.10
Při vyřizování dožádání použije dožádaný orgán donucovacích prostředků v těch případech a v té míře, jež stanoví právo dožádaného státu při provádění dožádání jeho orgánů nebo na žádost účastníka, který na tom má zájem.
Čl.11
Dožádání se neprovede, jestliže osoba, jíž se týká, se dovolává osvobození nebo zákazu podat důkaz, které jsou stanoveny:
a) buď právním řádem státu dožádaného,
b) nebo právním řádem státu dožadujícího, je-li to uvedeno v dožádání, popřípadě potvrzeno dožadujícím orgánem na žádost dožádaného orgánu.
Kromě toho může každý smluvní stát prohlásit, že bude uznávat oprávnění a zákazy stanovené právním řádem jiných států než státu dožadujícího a dožádaného, a to v rozsahu stanoveném v takovém prohlášení.
Čl.12
Výkon dožádání může být odmítnut pouze tehdy, jestliže
a) výkon v dožádaném státě nepatří do pravomoci justičních orgánů nebo
b) dožádaný stát dojde k závěru, že vzhledem k povaze výkonu dožádání by byla dotčena jeho svrchovanost nebo bezpečnost.
Výkon nemůže být odmítnut jen proto, že vnitrostátní právo dožádaného státu stanoví pro daný případ výlučnou pravomoc, nebo proto, že nepřipouští uplatnění nároku žalobou.
Čl.13
Doklady o provedení dožádání zašle dožádaný orgán orgánu dožadujícímu stejnou cestou, jaká byla použita pro dožádání.
Nebylo-li dožádání provedeno zcela nebo zčásti, musí být dožadující orgán ihned vyrozuměn stejnou cestou, s uvedením důvodů.
Čl.14
Z výkonu dožádání nemůže vzniknout povinnost k náhradě poplatků nebo nákladů, bez ohledu na jejich povahu.
Dožádaný stát však může požadovat od dožadujícího státu náhradu odměn placených znalcům a tlumočníkům a nákladů spojených s použitím zvláštní formy vyžádané dožadujícím státem podle článku 9, odstavec 2.
Dožádaný orgán, podle jehož právního řádu jsou účastníci sami povinni zajistit důkazy, a který nemůže provést dožádání sám, může tím pověřit osobu k tomu způsobilou, souhlasí-li s tím dožadující orgán. Při vyžádání tohoto souhlasu oznámí dožádaný orgán přibližnou výši nákladů, kterou by si takový postup vyžádal. Udělí-li dožadující orgán svůj souhlas, bude povinen tyto náklady nahradit. Pokud takový souhlas neudělí, není dožadující orgán povinen tyto náklady hradit.
 
Část II
Provádění dokazování prostřednictvím diplomatických zástupců, konzulárních úředníků a komisionářů
Čl.15
Diplomatický zástupce nebo konzulární úředník jednoho smluvního státu může ve věcech občanských nebo obchodních provádět na území jiného smluvního státu a v obvodu, kde vykonává své funkce, důkazy bez použití donucení k účelům řízení vedeného před soudem státu, který zastupuje, pokud jde o příslušníky tohoto státu.
Každý smluvní stát může prohlásit, že důkaz může být proveden diplomatickým zástupcem nebo konzulárním úředníkem jen tehdy, jestliže k tomu na jejich žádost nebo žádost podanou jejich jménem přivolí příslušný orgán, který učiní toto prohlášení.
Čl.16
Diplomatický zástupce nebo konzulární úředník jednoho smluvního státu může na území jiného smluvního státu a v obvodu, kde vykonává své funkce, provádět důkazy bez použití donucení k účelům řízení vedeného před soudem státu, který zastupuje, i pokud jde o příslušníky státu, kde vykonává své funkce, nebo o příslušníky státu třetího, jestliže
a) příslušný orgán určený státem, kde vykonává své funkce, k tomu dal povolení buď obecně nebo pro každý případ zvlášť a
b) diplomatický zástupce nebo konzulární úředník dbá podmínek, které tento příslušný orgán stanovil ve svém povolení.
Každý smluvní stát může prohlásit, že důkazy podle tohoto článku mohou být prováděny bez předchozího povolení.
Čl.17
Ve věcech občanských a obchodních může každý, kdo je k tomu řádně zmocněn, provádět bez použití donucovacích prostředků na území některého smluvního státu důkazy ve věcech týkajících se řízení vedeného před soudem jiného smluvního státu, jestliže:
a) dá k tomu příslušný orgán ustanovený státem, kde se úkon provádí, svolení buď obecně nebo pro každý jednotlivý případ a
b) budou dodrženy podmínky, které stanovil příslušný orgán v tomto svolení.
Každý smluvní stát může prohlásit, že uvedené důkazy mohou být prováděny bez jeho předchozího souhlasu.
Čl.18
Každý smluvní stát může prohlásit, že diplomatický zástupce, konzulární úředník nebo komisionář oprávněný k provádění důkazů podle článků 15, 16 a 17 může se obrátit na příslušný orgán určený shora uvedeným státem se žádostí, aby mu byla poskytnuta potřebná pomoc při provádění důkazů s použitím donucení.
Jestliže příslušný orgán vyhoví takové žádosti, použije donucovacích prostředků, které jsou přiměřené a které jsou stanoveny pro řízení před vlastními orgány.
Čl.19
Příslušný orgán může při udělování souhlasu podle článku 15, 16 a 17 nebo prohlášení podle článku 18 stanovit podmínky, které pokládá za vhodné, zejména pokud jde o hodinu, datum a místo provedení důkazu. Může též požadovat, aby tato hodina, datum a místo byly jí sděleny předem a včas; v takovém případě může být zástupce shora uvedeného orgánu přítomen při provádění důkazu.
Čl.20
Při provádění důkazů podle některého z článků této části mohou být zúčastněné osoby právně zastoupeny.
Čl.21
Je-li diplomatický zástupce, konzulární úředník nebo komisionář oprávněn provést důkaz podle článku 15, 16 nebo 17,
a) může provádět všechny důkazy, které nejsou neslučitelné s právem státu, kde se úkon provádí, nebo nejsou v rozporu se souhlasem uděleným na základě shora uvedených článků a za týchž podmínek vyslýchat pod přísahou nebo místopřísežně;
b) každou žádost, aby se zúčastněná osoba dostavila k provedení důkazu nebo aby důkaz podala, je třeba sepsat v jazyce místa, kde má být dokazování provedeno, nebo opatřit překladem do tohoto jazyka s výjimkou případů, kdy se jedná o osobu, která je příslušníkem státu, kde se řízení koná;
c) v předvolání se uvede, že předvolaný může být právně zastoupen a jde-li o stát, který neučinil prohlášení uvedené v článku 18, že není povinen se dostavit ani se účastnit provádění důkazů;
d) dokazování může být provedeno způsobem stanoveným právem, kterého se použije u soudu, u něhož se vede řízení, jestliže tento způsob není zakázán právním řádem státu, kde se úkon provádí;
e) osoba, na niž se důkazní povinnost vztahuje, může se odvolat na oprávnění a zákazy stanovené v článku 11.
Čl.22
Skutečnost, že důkaz nemohl být proveden podle ustanovení této části proto, že se mu zúčastněná osoba odmítla podrobit, nebrání tomu, aby o provedení důkazu bylo potom požádáno podle ustanovení první části.
 
Část III
Všeobecná ustanovení
Čl.23
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu prohlásit, že nebude provádět dožádání, jejichž předmětem je řízení známé ve státech oblasti Common Law pod označením "pre-trial discovery of documents".
Čl.24
Každý smluvní stát může pověřit kromě ústředního orgánu i jiné orgány, přičemž stanoví rozsah jejich působnosti. Dožádání se však vždy mohou zasílat ústřednímu orgánu.
Federální státy mohou určit více ústředních orgánů.
Čl.25
Každý smluvní stát, kde platí více právních řádů, může pověřit orgány jednoho z těchto právních řádů výlučným oprávněním provádět dožádání podle této Úmluvy.
Čl.26
Každý smluvní stát, jehož ústavní předpisy to vyžadují, může od dožadujícího státu požadovat náhradu dožádání za použití prostředků k vynucení účasti při provedení důkazu, nákladů účasti takové osoby a nákladů za sepsání protokolu při provádění důkazu.
Použije-li některý stát ustanovení předchozího odstavce, může každý jiný smluvní stát požadovat od něho náhradu odpovídajících nákladů.
Čl.27
Ustanovení této Úmluvy nebrání tomu, aby smluvní stát
a) prohlásil, že dožádání mohou být zasílána jeho justičním orgánům jinými cestami, než jak to stanoví článek 2;
b) dovolil svými vnitřními předpisy nebo na základě praxe provádět úkony, na které se Úmluva vztahuje podle méně omezujících podmínek;
c) dovolil svými vnitřními předpisy nebo na základě praxe i jiné způsoby provádění důkazů, než stanoví tato Úmluva.
Čl.28
Tato Úmluva nebrání tomu, aby se smluvní státy dohodly na odchylné úpravě:
a) článku 2, pokud jde o způsoby odesílání dožádání;
b) článku 4, pokud jde o používání jazyků;
c) článku 8, pokud jde o přítomnost justičních funkcionářů při výkonu dožádání;
d) článku 11, pokud jde o osvobození a zákazy svědecky vypovídat;
e) článku 13, pokud jde o odesílání vyřízení dožádání;
f) článku 14, pokud jde o úpravu nákladů;
g) ustanovení části II.
Čl.29
Tato Úmluva nahradí ve vztazích mezi státy, které ji budou ratifikovat, články 8 až 16 Úmluv o civilním řízení, podepsaných v Haagu dne 17. července 1905 a 1. března 1954, pokud tyto státy jsou smluvními stranami některé z těchto Úmluv.
Čl.30
Tato Úmluva se nedotýká použití článku 23 Úmluvy z roku 1905, ani článku 24 Úmluvy z roku 1954.
Čl.31
Dodatkových dohod mezi smluvními státy k Úmluvám z roku 1905 a 1954 lze použít také pro tuto Úmluvu, ledaže by se příslušné státy dohodly jinak.
Čl.32
Touto Úmluvou nejsou dotčeny úmluvy, jejichž stranami jsou nebo budou smluvní státy, a které obsahují ustanovení o otázkách upravených touto Úmluvou; tím nejsou dotčeny články 29 až 31.
Čl.33
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu vyloučit zcela nebo zčásti použití ustanovení druhého odstavce článku 4, jakož i druhé kapitoly. Žádná jiná výhrada se nepřipouští.
Každý smluvní stát může kdykoliv odvolat výhradu, kterou učiní; účinnost výhrady zanikne šedesátý den po sdělení jejího odvolání.
Jakmile některý stát učiní výhradu, může každý jiný stát tím dotčený použít stejného postupu ve vztahu ke státu, který výhradu učinil.
Čl.34
Každý stát může kdykoliv vzít zpět či změnit své prohlášení.
Čl.35
Každý smluvní stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí buď při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu anebo později, orgány uvedené v článcích 2, 8, 24, 25.
Oznámí popřípadě za týchž podmínek
a) pověření orgánů, na něž se diplomatičtí zástupci nebo konzulární úředníci musí obracet podle článku 16 a těch orgánů, které mohou udělit oprávnění nebo poskytnout pomoc podle článků 15, 16 a 18;
b) pověření orgánů, které mohou dát komisionáři povolení podle článku 17 nebo poskytnout pomoc podle článku 18;
c) prohlášení týkající se článků 4, 8, 11, 15, 16, 17, 18, 23 a 27;
d) každé odvolání nebo změny shora uvedených pověření a prohlášení;
e) každé odvolání výhrad.
Čl.36
Rozpory, k nimž by došlo mezi smluvními státy při použití této Úmluvy, se projednají diplomatickou cestou.
Čl.37
Tuto Úmluvu mohou podepsat státy zastoupené na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.
Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Čl.38
Tato Úmluva vstoupí v platnost 60 dní po uložení třetí ratifikační listiny podle článku 37 odst. 2.
Úmluva vstoupí v platnost pro každý smluvní stát, který ji bude ratifikovat později, šedesátý den po uložení ratifikační listiny.
Čl.39
Každý stát nezastoupený na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém, který je členem Konference nebo Organizace spojených národů nebo její odborné organizace, anebo smluvní stranou Statutu Mezinárodního soudního dvora, může přistoupit k této Úmluvě po jejím vstupu v platnost podle článku 36, odst. 1.
Listina o přístupu bude uložena na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro přistupující stát šedesátý den po uložení listiny o přístupu.
Přistoupení je účinné jen ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními státy, které prohlásí, že s přístupem souhlasí. Toto prohlášení bude uloženo na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí, které zašle diplomatickou cestou jeho ověřený opis každému smluvnímu státu.
Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím státem a státem, který prohlásil, že přijímá tento přístup, šedesátý den po uložení prohlášení o tomto přijetí.
Čl.40
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu prohlásit, že tato Úmluva se vztahuje na všechna území, která z hlediska mezinárodního zastupuje, nebo na jedno či více z nich. Toto prohlášení se stane účinným, jakmile Úmluva pro uvedený stát nabude platnosti.
Později musí být každé rozšíření platnosti v tomto směru oznámeno ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro území, jichž se rozšíření týká, šedesátý den po oznámení uvedeném v předchozím odstavci.
Čl.41
Tato Úmluva bude v platnosti 5 let ode dne vstupu v účinnost podle článku 38 odst. 1 též pro státy, které ji budou ratifikovat nebo k ní přistoupí později.
Úmluva bude mlčky obnovena vždy o 5 let, nebude-li vypovězena.
Výpověď bude oznámena nejpozději 6 měsíců před uplynutím 5letého období ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Výpověď se může omezit na některá území, na něž se Úmluva vztahuje.
Výpověď bude účinná jen pro stát, který ji notifikoval. Pro ostatní smluvní státy zůstane Úmluva v platnosti.
Čl.42
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí oznámí státům uvedeným v článku 37, jakož i státům, které přistoupí podle ustanovení článku 39:
a) podpisy a ratifikace uvedené v článku 37,
b) datum, jímž tato Úmluva vstoupí v platnost podle ustanovení článku 38, odst. 1,
c) přístupy podle článku 39 a datum, jímž nabudou účinnosti,
d) rozšíření podle článku 40 a datum, jímž nabudou účinnosti,
e) pověření, výhrady a prohlášení uvedená v článku 33 a 35,
f) výpovědi podle článku 41 odst. 3.
Na důkaz čehož níže podepsaní, náležitě zmocněni, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Haagu, dne 18. března 1970 v anglickém a francouzském jazyku, přičemž oba texty mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu vlády Nizozemí a jehož ověřený opis bude předán diplomatickou cestou každému státu zastoupenému na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.