492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla

Schválený: 14.11.1991

492/1991 Sb.

VYHLÁŠKA

ministerstva financí České republiky

ze dne 14. listopadu 1991,

kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla

Změna: 582/1992 Sb.

Změna: 327/1993 Sb.

Změna: 246/1994 Sb.

Změna: 307/1995 Sb.

Změna: 317/1996 Sb.

Změna: 321/1997 Sb.

Změna: 323/1998 Sb.

Ministerstvo financí České republiky v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podle § 16 odst. 1 písm. c) vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví:

ČÁST PRVNÍ

Rozsah a podmínky pojištění

§ 1

(1) Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla uvedeného v § 2 této vyhlášky (dále jen "zákonné pojištění") vykonává Česká pojišťovna, akciová společnost (dále jen "pojišťovna"), a vztahuje se, pokud se dále nestanoví jinak, na odpovědnost za škodu provozovatele i řidiče motorového vozidla,

a) které podléhá evidenci motorových vozidel v České republice, a jde-li o motorové vozidlo, které této evidenci nepodléhá, jehož vlastník anebo ten, kdo má k němu právo hospodaření (dále jen "vlastník"), má trvalé bydliště (sídlo) v České republice, a to bez ohledu na to, kde uvedené vozidlo má trvalé stanoviště v České republice (dále jen "tuzemské motorové vozidlo") a týká se jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tuzemského motorového vozidla

1. v České republice;

2. v ostatních evropských státech, v Maroku, Tunisku, Iráku, Íránu a Izraeli;

b) které je evidováno nebo má trvalé stanoviště v cizině (dále jen "cizozemské motorové vozidlo"), pokud vstoupí na území České republiky v místě, které je v České republice a týká se jeho odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem v České republice.

(2) Za provozovatele motorového vozidla se pro účely této vyhlášky považuje i ten, kdo použije motorové vozidlo bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, jakož i fyzická nebo právnická osoba, u které je motorové vozidlo v opravě.

§ 2

(1) Motorovým vozidlem se pro účely této vyhlášky rozumí nekolejové vozidlo s vlastním pohonem, jakož i jiné nekolejové vozidlo bez vlastního pohonu, pro které se vydává technický průkaz vozidla, technické osvědčení vozidla nebo obdobný průkaz (dále jen "technický průkaz").

(2) Jízdní souprava tvořená motorovými vozidly, motorovým vozidlem a pracovním strojem nebo nářadím, se považuje pro účely této vyhlášky za jedno motorové vozidlo. Za jedno motorové vozidlo se však pro účely této vyhlášky nepovažuje jízdní souprava tehdy, jde-li o spojení motorových vozidel vlečným lanem nebo vlečnou tyčí při poskytování pomoci v nouzi, nejde-li o odtah prováděný v rámci podnikatelské činnosti nebo o jízdní soupravu téhož provozovatele.

§ 3

(1) Provozovatel i řidič motorového vozidla, na kterého se vztahuje zákonné pojištění (dále jen "pojištěný"), má právo, aby pojišťovna za něho nahradila v rozsahu a ve výši podle příslušných právních předpisů poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody způsobené provozem motorového vozidla jinému

a) na zdraví nebo usmrcením;

b) poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci;

c) vznikem jiné majetkové újmy; avšak jen pokud pojištěný za tuto škodu odpovídá podle zákona a pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Za škodu způsobenou jinému se považuje také škoda na zdraví nebo smrt provozovatele motorového vozidla, kterým byla škoda způsobena, pokud toto motorové vozidlo v době vzniku skutečnosti, kterou byla škoda způsobena, sám neřídil.

(3) Pojistnou událostí je vznik povinnosti pojištěného nahradit škodu podle odstavců 1 a 2. Rozhoduje-li o této náhradě škody oprávněný orgán, platí, že pojistná událost nastala teprve dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna plnit, nabylo právní moci.

(4) V případě smrti pojištěného nebo zániku právnické osoby má poškozený přímo vůči pojišťovně právo, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byla povinna nahradit za pojištěného.

§ 4

Pokud se pojišťovna k tomu písemně zavázala, je povinna nahradit v souvislosti s událostí, která je nebo by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny, za pojištěného náklady

a) obhajoby v trestním nebo v přestupkovém řízení vedeném proti pojištěnému;

b) soudního řízení o náhradě škody a právního zastoupení pojištěného;

c) mimosoudního projednání nároků poškozeného.

§ 5

Pojišťovna nehradí škodu:

a) na věci, pokud za ni pojištěný odpovídá svému manželu nebo příbuzným v řadě přímé anebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti; ¹⁾

b) na motorovém vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech dopravovaných tímto motorovým vozidlem; byla-li však škoda způsobena na věcech, které měly dopravované osoby s výjimkou osob uvedených pod písmenem a) v době, kdy ke škodě došlo, na sobě nebo u sebe, je pojišťovna povinna škodu nahradit;

c) kterou pojištěný uhradil nebo se zavázal uhradit nad rámec stanovený právními předpisy nebo nad rámec pravomocného rozhodnutí orgánu příslušného k rozhodnutí o náhradě škody;

d) vzniklou závodícím a soutěžícím účastníkům při motoristických závodech a soutěžích nebo při přípravných jízdách k nim a ani škodu na motorových vozidlech při nich použitých;

e) vzniklou České republice nebo jinému státu, tuzemským a cizozemským právnickým osobám vynaložením nákladů léčebné péče, dávek nemocenského pojištění a dávek důchodového zabezpečení poskytovaných z důvodů škody na zdraví způsobené provozem motorového vozidla

1. nebyla-li zjištěna osoba odpovědná za způsobenou škodu (§ 8), nebo

2. řidiči motorového vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena.

§ 6

Zákonné pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škody způsobené pracovní činností motorového vozidla jako pracovního stroje s výjimkou škod, které mají příčinu v jeho jízdě.

§ 7

(1) Náhradu platí pojišťovna poškozenému; poškozený však nemá právo na plnění proti pojišťovně, s výjimkou případů uvedených v § 3 odst. 4, v § 8, v § 9 odst. 2 a § 10 odst. 5. Nesouhlasí-li pojištěný, aby bylo plněno poškozenému, může složit pojišťovna plnění do notářské úschovy. Pokud pojištěný ani po výzvě a lhůtě určené pojišťovnou jí neoznámí důvodné námitky proti výplatě náhrady škody, pojišťovna ji poškozenému vyplatí.

(2) Má-li pojišťovna vyplatit náhradu poškozenému, kterému vzniklo i právo na plnění vůči pojišťovně ze smluvního pojištění věci zničené, poškozené nebo odcizené při téže pojistné události, je povinnost pojišťovny nahradit podle § 3 odst. 1 za pojištěného škodu na této věci splněna do výše plnění ze smluvního pojištění dnem jeho výplaty.

(3) Nahradil-li pojištěný poškozenému škodu nebo její část přímo, má právo, aby mu pojišťovna vydala to, co takto bezdůvodně získala, a to až do výše, v jaké byla povinna nahradit škodu poškozenému za pojištěného, nejde-li o případy podle ustanovení § 5.

§ 8

(1) Nebyla-li zjištěna osoba odpovědná za škodu na zdraví nebo usmrcením, způsobenou provozem motorového vozidla na území České republiky, má poškozený přímo proti pojišťovně právo, aby mu tuto škodu nahradila.

(2) Podmínkou uplatnění práva podle odstavce 1 je, že orgány dopravní policie škodní událost bezprostředně po jejím vzniku zjistily nebo jim byla účastníkem dopravní nehody bez zbytečného odkladu ohlášena. ²⁾

§ 9

(1) Pojišťovna je povinna plnit do 15 dnů po skončení šetření nutného ke zjištění její povinnosti plnit nebo po obdržení pravomocného rozhodnutí o výši náhrady škody. Šetření je skončeno, jakmile pojišťovna s poškozeným dohodla výši náhrady škody.

(2) Dnem, kdy pojišťovna písemně odmítla poškozenému nahradit škodu nebo její část, může poškozený uplatnit své nároky i proti pojišťovně u příslušného soudu.

§ 10

(1) Pojištěný je povinen pojišťovně nejpozději do 15 dnů po události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny, písemně oznámit, že došlo ke škodě, a dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu; dále je povinen předložit v dohodnuté lhůtě doklady, které si pojišťovna vyžádá a při projednávání náhrady škody postupovat v souladu s pokyny pojišťovny.

(2) Pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu pojišťovně písemně sdělit, že

a) byl proti němu uplatněn nárok na náhradu škody a vyjádřit se k požadované náhradě a její výši;

b) v souvislosti se skutečností, z níž škoda vznikla, bylo zahájeno trestní nebo přestupkové řízení; dále je povinen sdělit pojišťovně v případě, že se pojišťovna zavázala nahradit náklady obhajoby podle § 4 písm. a) jméno a adresu svého obhájce a zajistit, aby pojišťovna byla průběžně o stavu a výsledcích tohoto řízení informována;

c) právo na náhradu škody bylo uplatněno u soudu nebo u jiného příslušného orgánu.

(3) V řízení o náhradě škody je pojištěný povinen postupovat v souladu s pokyny pojišťovny a pojišťovně sdělit v případě, že se pojišťovna zavázala uhradit náklady řízení podle § 4 písm. b) a c), kdo ho bude zastupovat.

(4) Pojišťovna je oprávněna zčásti nebo zcela odmítnout plnění, jestliže pojištěný bez souhlasu pojišťovny

a) uzná povinnost nahradit škodu a její výši nebo

b) se zaváže uhradit promlčenou pohledávku.

(5) Nesplnil-li pojištěný oznamovací povinnost podle odstavce 1, má poškozený za podmínek uvedených v ustanovení § 8 odst. 2 přímo proti pojišťovně právo na plnění v témže rozsahu, v jakém by mu byla pojišťovna povinna nahradit škodu za pojištěného. Poškozený je povinen předložit pojišťovně doklady, které si k uplatnění tohoto práva vyžádá, zejména prokazující odpovědnost pojištěného. Pojišťovna je povinna bezodkladně a prokazatelně vyzvat pojištěného ke splnění oznamovací povinnosti.

§ 11

(1) Pojišťovna má právo na náhradu částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla proti pojištěnému, který

a) způsobil škodu úmyslně nebo po prokázaném požití alkoholického nápoje, po požití návykové látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo;

b) způsobil škodu provozem motorového vozidla, kterého podle pravomocného rozsudku v trestním řízení soudním použil nebo spolupoužil neoprávněně nebo si ho přivlastnil anebo svojí nedbalostí takové užití motorového vozidla umožnil;

c) řídil motorové vozidlo bez platného předepsaného řidičského oprávnění nebo v době zákazu činnosti řídit motorové vozidlo;

d) způsobil škodu motorovým vozidlem, které užil k provozu, ačkoliv podle platných předpisů ³⁾ tak učinit nesměl;

e) svěřil řízení motorového vozidla osobě, která neměla platné předepsané řidičské oprávnění nebo osobě, o níž věděl, že požila alkoholický nápoj, návykovou látku nebo lék označený zákazem řídit motorové vozidlo.

(2) Porušil-li pojištěný povinnost uloženou pravidly silničního provozu ohlásit orgánům dopravní policie nehodu, ⁴⁾ která je událostí, jež by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny, má proti němu pojišťovna právo na náhradu až do poloviny částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla. Stejné právo má pojišťovna proti pojištěnému, který bez vážných důvodů poruší povinnosti uvedené v § 10 odst. 1 a 2 a v § 12 odst. 4, a způsobilo-li toto porušení obtíže při šetření pojišťovny nutném ke zjištění její povinnosti plnit, zejména mělo-li za následek opožděné nebo neúplné uspokojení nároků poškozeného.

(3) Nastala-li skutečnost uvedená v odstavci 1 pod písmeny a), c) až e) nebo v odstavci 2 při plnění úkolů v pracovněprávním vztahu nebo v přímé souvislosti s ním, má pojišťovna právo na náhradu vůči zaměstnavateli.

(4) Proti pojištěnému, který v době, kdy nastala skutečnost, která byla důvodem vzniku pojistné události, byl v prodlení s placením pojistného, má pojišťovna právo na náhradu až do 50 % vyplacených částek.

(5) Výše náhrady, na kterou pojišťovně vznikne právo podle odstavců 1 až 4, nemůže přesáhnout úhrn částek, které pojišťovna vyplatila z důvodu pojistné události.

§ 12

(1) Pokud pojišťovna nahradila za pojištěného škodu, přechází na ni až do výše vyplacených částek právo pojištěného na náhradu škody proti jinému, případně jiné obdobné právo, které mu v souvislosti s jeho odpovědností za škodu vzniklo.

(2) Má-li pojištěný vůči poškozenému nebo jiné osobě právo na vrácení vyplacené částky, na snížení důchodu nebo na zastavení jeho výplaty, přechází toto právo na pojišťovnu, pokud za pojištěného tuto částku zaplatila nebo za něho vyplácí důchod.

(3) Na pojišťovnu přechází též právo pojištěného na úhradu těch nákladů řízení o náhradě škody, které pojištěnému byly přiznány proti odpůrci, pokud je pojišťovna za pojištěného zaplatila.

(4) Pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu pojišťovně oznámit, že nastaly okolnosti odůvodňující práva uvedená v předchozích odstavcích a předat jí doklady potřebné k uplatnění těchto práv.

Pojistné za tuzemské motorové vozidlo

§ 13

Za tuzemské motorové vozidlo vzniká povinnost platit pojistné přidělením státní poznávací značky a trvá do trvalého vyřazení motorového vozidla z provozu. Za motorové vozidlo, pro které se státní poznávací značka nepřiděluje (dále jen "motorové vozidlo bez státní poznávací značky"), vzniká povinnost platit pojistné dnem nabytí motorového vozidla a trvá do trvalého vyřazení motorového vozidla z provozu. Povinnost platit pojistné nevzniká za tuzemské motorové vozidlo se státní poznávací značkou a za tuzemské motorové vozidlo bez státní poznávací značky, které je provozováno orgánem nebo organizací, jejichž příjmy a výdaje jsou příjmy a výdaji státního rozpočtu, okresním úřadem nebo rozpočtovou organizací zřízenou okresním úřadem, (dále jen "vozidlo státní rozpočtové organizace").

§ 14

(1) Povinnost platit pojistné má ten, kdo je v době vzniku této povinnosti zapsán v technickém průkazu jako držitel motorového vozidla (dále jen "držitel"). V ostatních případech má tuto povinnost vlastník motorového vozidla.

(2) Povinnost podle odstavce 1 zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém Policie České republiky přijala oznámení o odcizení vozidla. Pro vracení nespotřebovaného pojistného pojišťovnou platí obdobně § 21 odst. 2.

(3) Bylo-li odcizené motorové vozidlo nalezeno, vzniká povinnost podle odstavce 1 prvním dnem kalendářního měsíce, ve kterém bylo vlastníku motorové vozidlo vráceno na základě protokolu o předání věci vydaného Policií České republiky. Pro placení pojistného platí obdobně ustanovení § 15 odst. 3.

(4) V době, kdy podle odstavců 2 a 3 nevzniká povinnost platit pojistné osobám uvedeným v odstavci 1, má povinnost platit pojistné ten, kdo vozidlo odcizil, nebyl-li zjištěn, ten, kdo vozidlo užívá.

§ 15

(1) Pojistné se platí najednou na celý kalendářní rok a je splatné nejpozději do konce února tohoto roku.

(2) Dojde-li do konce února kalendářního roku ke změně v osobě držitele motorového vozidla, je pojistné na celý kalendářní rok splatné nejpozději před zápisem změny držitele tohoto vozidla nebo před převzetím motorového vozidla bez státní poznávací značky.

(3) Vznikne-li povinnost platit pojistné v průběhu kalendářního roku, platí se poměrná část pojistného na dobu od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato povinnost vznikla, do konce kalendářního roku. Toto pojistné je splatné do pěti kalendářních dnů od nabytí motorového vozidla a činí nejméně 20 Kč. Při výpočtu poměrné části pojistného se přihlíží k výši pojistného zaplaceného již podle § 18.

(4) V případě změny držitele nebo vlastníka motorového vozidla vzniká povinnost platit poměrnou část pojistného za dobu, po kterou není prokázáno, že pojistné zaplatil předchozí držitel nebo vlastník.

§ 16

(1) Kdo je povinen platit pojistné, je povinen si je sám vypočíst podle příslušných ustanovení této vyhlášky. Pojistné se platí bez vyzvání v hotovosti v pojišťovně, převodem z účtu vedeného u peněžního ústavu nebo poštovní poukázkou zvlášť za každé motorové vozidlo. Při placení pojistného převodem z účtu vedeného u peněžního ústavu se platí zvlášť za každé motorové vozidlo, jestliže pojištěný nemá více než 10 motorových vozidel. V dokladu o zaplacení pojistného musí být uvedena státní poznávací značka motorového vozidla, za které se platí pojistné. Nemá-li motorové vozidlo státní poznávací značku, uvede se evidenční číslo přidělené provozovatelem nebo číslo podvozku. Pokud nemá číslo podvozku, uvede se číslo karosérie a není-li ani číslo karosérie, pak číslo motoru.

(2) Pojistné se platí na účet té organizační jednotky pojišťovny, v jejímž obvodu je motorové vozidlo v evidenci, a jde-li o motorové vozidlo bez státní poznávací značky, v jejímž obvodu je trvalé bydliště (sídlo) držitele nebo vlastníka.

§ 17

Částky vyplacených pojistných plnění za škody způsobené provozem vozidel státních rozpočtových organizací a náklady s tím spojené hradí pojišťovně Ministerstvo financí podle zvláštního právního předpisu.⁵⁾

§ 18

Pojistné za motorové vozidlo se zvláštní státní poznávací značkou

Povinnost platit pojistné má i ten, komu byla přidělena zvláštní státní poznávací značka podle druhu motorového vozidla, pro které byla vydána, a doby, na kterou byla přidělena, nejméně však ve výši pojistného za jeden kalendářní měsíc. Pojistné je splatné nejpozději šestým kalendářním dnem po jejím přidělení. V případě prodloužení platnosti zvláštní poznávací značky je pojistné splatné následující den po prodloužení její splatnosti. Jestliže se zvláštní státní poznávací značka přiděluje na dobu neurčitou, platí se pojistné podle ustanovení § 13 této vyhlášky.

§ 19

(1) Nebylo-li pojistné uvedené v § 15 odst. 1 zaplaceno včas, zvyšuje se o 40 % roční sazby pojistného za každý i započatý kalendářní měsíc prodlení, nejméně však o 100 Kč, a zaokrouhluje se na celé koruny dolů.

(2) Nebylo-li pojistné uvedené v § 15 odst. 3 zaplaceno včas, zvyšuje se o 40 % z poměrné části pojistného za každý i započatý kalendářní měsíc prodlení, nejméně však o 100 Kč, a zaokrouhluje se na celé koruny dolů.

(3) Zvýšení pojistného podle odstavce 1 nebo 2 platí i pro toho, kdo zaplatil nižší pojistné, než byl povinen zaplatit.

§ 20

Pojistné za cizozemské motorové vozidlo

(1) Povinnost platit pojistné za cizozemské motorové vozidlo kromě případů uvedených v odstavci 5 vzniká dnem vstupu tohoto vozidla na území České republiky. Pojistné se platí za celou dobu pobytu, nejméně však na jeden měsíc, a je splatné dnem vstupu na území České republiky. Vybere je pohraniční celnice a odvede je na určený účet té organizační jednotky pojišťovny, v jejímž obvodu cizozemské motorové vozidlo vstoupilo na území České republiky.

(2) Při prodlužování pobytu cizozemského motorového vozidla v České republice nad dobu, na kterou bylo zaplaceno pojistné nebo nad dobu platnosti pojištění cizozemské pojišťovny platného pro území České republiky, vzniká prvním dnem prodloužené doby povinnost platit pojistné na dobu prodloužení, nejméně však na jeden měsíc. Pojistné je splatné prvním dnem prodloužené doby a platí se pojišťovně, v jejímž obvodu se cizozemské motorové vozidlo v tento den nachází.

(3) Nebylo-li pojistné zaplaceno podle odstavců 1 a 2, vybere je pohraniční celnice v dvojnásobné výši stanovené v § 22 odst. 3 a 4 při výjezdu cizozemského motorového vozidla z území České republiky a odvede na určený účet té organizační jednotky pojišťovny, v jejímž obvodu cizozemské motorové vozidlo území České republiky opouští.

(4) Platit pojistné podle předchozích odstavců je povinen ten, kdo při vstupu nebo výjezdu má cizozemské motorové vozidlo ve skutečné moci.

(5) Povinnost platit pojistné za cizozemské motorové vozidlo podle odstavců 1 až 4 nevzniká

a) na dobu, na kterou se prokáže jeho řidič mezinárodní kartou automobilového pojištění platnou v České republice;

b) za motorové vozidlo, na které se vztahuje dohoda uzavřená Kanceláří zákonného pojištění motorových vozidel pro území České republiky, podle níž se existence pojištění nemusí prokazovat.

§ 21

(1) Při změně držitele nebo vlastníka motorového vozidla se zaplacené pojistné nevrací. Vypořádání poměrné části nespotřebovaného pojistného původní držitel nebo vlastník motorového vozidla dohodne s jeho novým držitelem nebo vlastníkem.

(2) Nespotřebované pojistné v případě trvalého vyřazení motorového vozidla z provozu vrátí pojišťovna na žádost pojištěného na základě jím předložených dokladů prokazujících zaplacení pojistného a trvalé vyřazení motorového vozidla z provozu. Nespotřebované pojistné se vrací plátci pojistného po odečtení správních nákladů spojených s přijetím úhrady pojistného a vrácením jeho nespotřebované části.

(3) Zaplacené pojistné za cizozemské motorové vozidlo podle § 22 odst. 3 se nevrací.

ČÁST DRUHÁ

Sazby pojistného

§ 22

(1) Pro účely placení pojistného podle této vyhlášky se motorová vozidla dělí na skupiny stanovené v odstavcích 2 a 3.

(2) Za tuzemské motorové vozidlo včetně motorového vozidla se zvláštní státní poznávací značkou se platí roční pojistné takto:

a) dvoukolové  motorové  vozidlo  a  motorová  tříkolka s celkovou
   hmotností do 400 kg se zdvihovým objemem válců
   1. do 50 cm3 včetně                         168,-
   2. nad 50 cm3 do 350 cm3 včetně             420,-
   3. nad 350 cm3 do 500 cm3 včetně            780,-
   4. nad 500 cm3                             1188,-
b) osobní  automobil do  celkové  hmotnosti  3500 kg  včetně všech
   modifikací odvozených od osobního automobilu, motorová tříkolka
   s celkovou hmotností nad 400 kg
   1. se zdvihovým objemem válců
      do 1000 cm3 včetně nebo na
      elektrický pohon                         912,-
   2. se zdvihovým objemem válců
      nad 1000 cm3 do 1350 cm3 včetně         2124,-
   3. se zdvihovým objemem válců
      nad 1350 cm3 do 1850 cm3 včetně         2952,-
   4. se zdvihovým objemem válců
      nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně         4524,-
   5. se zdvihovým objemem válců
      nad 2500 cm3                            7128,-
c) obytný automobil do celkové
    hmotnosti 8000 kg                         3432,-
d) sanitní automobil                          3432,-
e) tahač návěsů                               9000,-
f) ostatní automobily a pojízdný pracovní
   stroj se státní poznávací značkou
   1. do celkové hmotnosti 3500 kg
      včetně                                  5676,-
   2. od celkové hmotnosti 3500 kg
      do 12000 kg včetně                      9240,-
   3. nad celkovou hmotnost 12000 kg         13200,-
g) zemědělský nebo lesnický traktor
   se státní poznávací značkou, pojízdný
   pracovní stroj bez státní poznávací
   značky                                      360,-
h) motorový ruční vozík, jednonápravový
   kultivační traktor, traktor, kterému se
   nepřiděluje státní poznávací značka, nebo
   vysokozdvižný vozík                         132,-
 i) autobus určený pro provoz jen v městské
    hromadné dopravě a trolejbus
   1. autobus                                 5508,-
   2. trolejbus                               2472,-
 j) ostatní autobusy
   1. do celkové hmotnosti 5000 kg
      včetně                                  9108,-
   2. nad celkovou hmotnost 5000 kg          15180,-
k) přípojné vozidlo
   1. určené k tažení motorovými vozidly
      s výjimkou motorových vozidel
      uvedených v písmenech a), e) a h)
      s celkovou hmotností do 750 kg
      včetně                                    96,-
      s celkovou hmotností nad 750 kg          180,-
   2. určené k tažení motorovým vozidlem
      uvedeným pod písmenem e) - návěs        3828,-
   3. pojistné za přípojné vozidlo určené
      k tažení motorovými vozidly
      uvedenými v písmenech a) a h) je
      zahrnuto v sazbách pojistného za tato
      motorová vozidla
l) za  motorové  vozidlo  s  právem  přednostní  jízdy  s výjimkou
   sanitního  vozu, za  motorové vozidlo  taxislužby nebo  vozidlo
   určené k  půjčování se platí pojistné  ve výši jedenapůlnásobku
   příslušné  sazby  pojistného  podle  skupin  motorových vozidel
   uvedených v písmenech a) až k)
m) za  motorové  vozidlo  vyrobené  do  roku  1952 včetně se platí
   pojistné  ve výši  tří dvanáctin  a za  motorové vozidlo, jemuž
   byla dopravním inspektorátem  Policie České republiky přidělena
   zvláštní  státní  poznávací  značka  -  trvale manipulační jako
   vozidlu   historickému,  se   platí  pojistné   ve  výši  jedné
   dvanáctiny příslušné  sazby pojistného podle  skupin motorových
   vozidel uvedených pod písmeny a) až k).

(3) Cizozemské motorové vozidlo, na které se vztahuje povinnost platit pojistné podle ustanovení § 20:


                                               měsíční pojistné za
                                            každý i započatý měsíc
                                                      pobytu v Kčs

a) Dvoukolové motorové vozidlo
   a motorová tříkolka                                    1000,-

b) Osobní automobil do celkové
   hmotnosti 3500 kilogramů včetně                        3000,-

c) Ostatní motorová vozidla, nelze-li je
   zahrnout pod písmena a) nebo b)                        5000,-

d) Pojistné za přípojné vozidlo určené
   k tažení motorovými vozidly
   uvedenými pod písmeny a) až c) je
   zahrnuto v sazbách pojistného za tato
   vozidla.

(4) Za motorové vozidlo určené pro přepravu nebezpečných věcí ⁶⁾ se platí pojistné ve výši dvojnásobku příslušné sazby pojistného uvedené podle skupin motorových vozidel uvedených v odstavcích 2 a 3.

ČÁST TŘETÍ

Společná ustanovení

§ 23

(1) Řidič motorového vozidla je povinen mít u sebe při jízdě doklad o zaplacení posledního splatného pojistného a předložit jej na výzvu kontrolního orgánu. To neplatí pro řidiče cizozemského motorového vozidla, kterému podle § 20 odst. 5 písm. b) nevzniká povinnost platit pojistné.

(2) Dokladem o zaplacení pojistného je potvrzení o zaplacení pojistného vydané pojišťovnou nebo výpis z účtu vedeného u peněžního ústavu nebo podací lístek poštovní poukázky nebo podle § 20 odst. 5 písm. a) platná karta automobilového pojištění.

§ 24

(1) Orgány příslušné pro přihlašování motorových vozidel do evidence, pro provádění kontroly silničního provozu a pro vyšetřování dopravních nehod zjišťují, zda poslední splatné pojistné za zákonné pojištění bylo řádně a včas zaplaceno a na zjištěné závady upozorňují pojišťovnu.

(2) Orgány příslušné pro celní odbavování na hraničních přechodech jsou povinny kontrolovat splnění povinností řidiči cizozemských motorových vozidel podle ustanovení § 20.

(3) Kancelář zákonného pojištění motorových vozidel pro území České republiky je povinna včas informovat orgány příslušné k celnímu odbavování o tom, ohledně kterých provozovatelů a řidičů cizozemských motorových vozidel byla uzavřena dohoda, podle které se existence jejich pojištění nemusí prokazovat.

§ 25

Od uplatnění práva uvedeného v § 11, 12 a 21 může pojišťovna upustit zčásti nebo zcela, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. Ze stejných důvodů může pojišťovna upustit od vymáhání částek zvýšení pojistného podle § 19.

§ 26

Není-li touto vyhláškou stanoveno jinak, použijí se přiměřeně příslušná ustanovení těch právních předpisů, které právní vztahy, vznikající z pojištění, upravují.

ČÁST ČTVRTÁ

Závěrečná ustanovení

§ 27

(1) Právní vztahy z tohoto pojištění vzniklé před účinností této vyhlášky se řídí předcházející právní úpravou.

(2) Pokud však bylo pojistné na rok 1992 zaplaceno přede dnem 1. ledna 1992 podle předcházející právní úpravy, musí ten, kdo je povinen platit pojistné, doplatit je do konce února roku 1992 do výše stanovené touto vyhláškou.

(3) Pokud bylo pojistné za rok 1993 zaplaceno přede dnem 1. ledna 1993 podle předcházející právní úpravy, musí ten, kdo je povinen platit pojistné, doplatit je do konce února 1993 do výše stanovené touto vyhláškou.

(4) Pojistné na rok 1995, pokud bylo zaplaceno přede dnem 1. ledna 1995 v částce nižší, je ten, kdo má pojistné platit, povinen doplatit do konce února 1995 do výše stanovené touto vyhláškou. Pokud ten, který je povinen pojistné platit, zaplatil částku vyšší, než je výše pojistného na rok 1995, je pojišťovna povinna mu na jeho žádost přeplatek vrátit.

§ 28

Zrušuje se vyhláška ministerstva financí České socialistické republiky č. 123/1974 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel provozovaného Českou státní pojišťovnou, ve znění vyhlášky č. 137/1990 Sb.

§ 29

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.

Ministr:

Ing. Špaček v.r.

1) § 115 občanského zákoníku.

2) § 3 odst. 2 zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

3) Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 299/1996 Sb.

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel.

4) § 38 odst. 3 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu).

5) Vyhláška č. 205/1991 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České republiky a o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, ve znění nařízení vlády č. 48/1995 Sb. a vyhlášky č. 166/1997 Sb.

6) § 22 až 24 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb.

§ 18 až 22 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 187/1994 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě.