54/2001 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. ledna
1996 byla ve Štrasburku přijata Evropská úmluva o výkonu práv
dětí.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku
dne 26. dubna 2000.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina
České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy,
depozitáře Úmluvy, dne 7. března 2001.
Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení
České republiky:
"Česká republika prohlašuje podle článku 1 odst. 4 Evropské
úmluvy o výkonu práv dětí, přijaté ve Štrasburku dne 25. ledna
1996, že tuto úmluvu použije na řízení o osvojení, řízení
o svěření dítěte do pěstounské péče a řízení o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti, jakož i na všechna další řízení
ve věcech rodinných, jež se dotýkají práv dítěte."
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 21 odst.
3 dne 1. července 2000. Pro Českou republiku vstoupila v platnost
podle odstavce 4 téhož článku dne 1. července 2001.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se
vyhlašují současně.
EVROPSKÁ ÚMLUVA
O VÝKONU PRÁV DĚTÍ
(PŘEKLAD)
Preambule
Členské státy Rady Evropy a další státy, podepsané níže,
majíce za to, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty
jejích členů;
majíce na zřeteli Úmluvu OSN o právech dítěte a zejména její
článek 4, který ukládá smluvním státům, aby přijaly příslušná
zákonodárná, správní a další opatření k zabezpečení práv zmíněnou
úmluvou přiznaných;
majíce na paměti obsah Doporučení 1121(1990) Parlamentního
shromáždění o právech dítěte;
jsouce přesvědčeny, že právům a zájmům dětí by se mělo
dostávat podpory a že za tím účelem by děti měly mít příležitost
vykonávat svá práva, zejména v řízení v rodinných věcech, jež se
jich týká;
uznávajíce, že děti by měly být náležitě informovány, aby se
těmto jejich právům a zájmům dostalo podpory, a že názory dětí by
měly být patřičně brány v úvahu;
uznávajíce významnou úlohu rodičů v ochraně a podporování
práv a zájmů dětí a majíce za to, že, je-li to nutné, státy by se
rovněž měly zúčastnit na této ochraně a podpoře;
domnívajíce se, současně, že v případě sporu je žádoucí, aby
se rodina pokusila dospět k dohodě před tím, než je záležitost
podána k soudu;
se dohodly na následujícím:
Hlava I
Rozsah působnosti a účel Úmluvy a použité výrazy
Čl.1
Rozsah působnosti a účel Úmluvy
1. Tato úmluva se použije na děti mladší osmnácti let.
2. Účelem této úmluvy je, v nejlepším zájmu dětí, podporovat
jejich práva, poskytnout jim procesní práva a usnadnit jejich
výkon tím, že bude zabezpečeno, aby děti, přímo nebo
prostřednictvím jiných osob nebo orgánů, byly informovány
o soudních řízeních, která se jich týkají, a mohly se jich
účastnit.
3. Pro účely této úmluvy výraz soudní řízení, které se týká
dítěte, znamená řízení v rodinných věcech, zejména pak to, v němž
jde o výkon rodičovské zodpovědnosti, o otázky pobytu a práva
styku s dítětem.
4. Každý stát při podpisu Úmluvy nebo při uložení ratifikační
listiny nebo listiny o přijetí či schválení Úmluvy nebo o přístupu
k ní, prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy,
určí alespoň tři druhy soudních řízení v rodinných věcech, na něž
se Úmluva použije.
5. Každá smluvní strana může dalším prohlášením doplnit druhy
rodinných věcí, na něž se tato Úmluva použije, nebo poskytnout
informace o použití článku 5, článku 9 odstavce 2, článku 10
odstavce 2 a článku 11.
6. Nic v této Úmluvě nebrání smluvním stranám v použití
příznivějších ustanovení na podporu a výkon práv dětí.
Čl.2
Použité výrazy
Pro účely této Úmluvy:
a) výraz "soudní orgán'' znamená soud nebo správní orgán mající
rovnocenné pravomoci;
b) výraz "osoby mající rodičovskou zodpovědnost" znamená rodiče
a jiné osoby nebo orgány oprávněné k částečnému nebo plnému
uplatňování rodičovské zodpovědnosti;
c) výraz "zástupce" znamená osobu, jako např. advokát, nebo orgán
určený k tomu, aby jménem dítěte vystupoval před soudními
orgány;
d) výraz "příslušné informace" znamená informace, které jsou
vhodné vzhledem k věku a chápání dítěte a které jsou mu
poskytovány v zájmu umožnit mu plný výkon jeho práv a jejichž
poskytnutí není na újmu blaha dítěte.
Hlava II
Procesní opatření na podporu výkonu práv dětí
A. Procesní práva dítěte
Čl.3
Právo na informace a na vyjádření názoru v řízení
Dítě, které má podle vnitrostátních předpisů dostatečnou
schopnost chápat situaci, bude mít v soudním řízení, které se jej
týká, zaručena následující práva nebo bude mít možnost se těchto
práv domáhat:
a) dostávat příslušné informace,
b) být konzultováno a moci vyjádřit svůj názor,
c) být informováno o možných důsledcích vyhovění jeho názoru
a o možných důsledcích jakéhokoliv rozhodnutí.
Čl.4
Právo požádat o ustanovení zvláštního zástupce
1. S výhradou článku 9 má dítě právo požádat osobně nebo
prostřednictvím jiných osob nebo orgánů o ustanovení zvláštního
zástupce v soudním řízení, které se jej týká, pokud podle
vnitrostátních předpisů osoby, mající rodičovskou zodpovědnost,
nemohou dítě z důvodu konfliktu zájmů zastupovat.
2. Smluvní státy mohou omezit právo stanovené v odstavci 1 na
děti, které mají podle vnitrostátních předpisů dostatečnou
schopnost chápat situaci.
Čl.5
Případná další procesní práva
Smluvní strany zváží možnost poskytnout dětem další procesní
práva v soudním řízení, který se jich týká, zejména:
a) právo požadovat pomoc vhodné osoby, dle jejich volby, která jim
pomůže vyjádřit jejich názor;
b) právo požadovat, samy nebo prostřednictvím vhodných osob nebo
orgánů. ustanovení zástupce a tam, kde je to na místě,
advokáta;
c) právo určit si svého vlastního zástupce;
d) právo vykonávat některá nebo všechna práva účastníka řízení.
B. Úloha soudních orgánů
Čl.6
Rozhodování
V řízení, které se týká dítěte, musí soudní orgán před
vynesením rozhodnutí:
a) posoudit, zda má informace dostatečné k tomu, aby mohl
rozhodnout v nejlepším zájmu dítěte a, je-li to třeba, opatřit
si další informace, zejména od osob, které mají rodičovskou
zodpovědnost;
b) pokud se podle vnitrostátních předpisů má zato, že dítě
dostatečně chápe
- zabezpečit, aby dítě obdrželo všechny příslušné informace,
- ve vhodných případech dítě vyslechnout, je-li to třeba
neveřejně, buď přímo nebo prostřednictvím jiných osob nebo
orgánů způsobem, který je přiměřený chápání dítěte, pokud to
není ve zjevném rozporu s nejlepšími zájmy dítěte,
- umožnit dítěti vyjádřit svůj názor;
c) vzít názor dítěte náležitě v úvahu.
Čl.7
Povinnost rychlého projednání věcí
V řízení, které se týká dítěte, je soudní orgán povinen konat
rychle, aby nedošlo ke zbytečným průtahům. K tomu musí směřovat
i procesní předpisy zabezpečující rychlý výkon rozhodnutí.
V naléhavých případech musí mít soudní orgán pravomoc vydat
rozhodnutí, jež jsou vykonatelná okamžitě.
Čl.8
Možnost projednání věci z moci úřední
V řízení, které se týká dítěte, musí mít soudní orgán
pravomoc, v případech vymezených vnitrostátními předpisy, kdy je
vážně ohroženo blaho dítěte, zahájit řízení z moci úřední.
Čl.9
Ustanovení zástupce
1. V řízení, které se týká dítěte, kdy podle vnitrostátních
předpisů z důvodů konfliktu zájmů jsou osoby, mající rodičovskou
zodpovědnost, vyloučeny ze zastupování dítěte, bude mít soudní
orgán pravomoc ustanovit dítěti pro toto řízení zvláštního
zástupce.
2. Smluvní strany zváží možnost stanovit, aby soudní orgán
mohl v případech řízení týkajících se dítěte ustanovit jiného
zástupce a tam, kde je to na místě, advokáta který bude dítě
zastupovat.
C. Úloha zástupců
Čl.10
1. V soudním řízení, které se týká dítěte, pokud to není
v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte, je zástupce povinen:
a) poskytovat dítěti příslušné informace, pokud se podle
vnitrostátního práva má zato, že dítě dostatečně chápe situaci;
b) objasňovat dítěti, pokud se podle vnitrostátního práva má zato,
že dítě i dostatečně chápe situaci, důsledky toho, když by jeho
názoru bylo vyhověno a možné důsledky jakéhokoliv jednání
učiněného zástupcem;
c) zjišťovat názory dítěte a zprostředkovat je soudnímu orgánu.
2. Smluvní strany zváží možnost rozšířit ustanovení odstavce
1 na osoby mající rodičovskou zodpovědnost.
D. Rozšíření použití určitých ustanovení
Čl.11
Smluvní strany zváží možnost rozšířit použití ustanovení
článků 3, 4 a 9 na řízení, která se týkají dětí a která probíhají
před jinými orgány, a na další otázky, týkající se dětí, jež
nejsou projednávány ve formálním řízení.
E. Vnitrostátní orgány
Čl.12
1. Smluvní strany budou prostřednictvím svých orgánů, které
mají mimo jiné funkce uvedené v odstavci 2, podporovat rozvoj
a výkon práv dětí.
2. Tyto funkce jsou následující:
a) podávat návrhy na posílení právní úpravy výkonu práv dětí;
b) vyjadřovat se k návrhům zákonů týkajících se výkonu práv dětí;
c) poskytovat všeobecné informace o výkonu práv dětí hromadným
sdělovacím prostředkům, veřejnosti a osobám a orgánům, které se
zabývají problematikou dětí;
d) zjišťovat názory dětí a poskytovat jim příslušné informace.
F. Různé
Čl.13
Zprostředkování a jiné způsoby řešení sporů
S cílem předcházet sporům, řešit spory nebo předcházet
soudním řízením týkajícím se dětí, smluvní strany budou podporovat
zprostředkování a další způsoby řešení sporů a jejich využití za
účelem dosažení dohody, v případech, kde je to namístě a které
smluvní strany vymezí.
Čl.14
Právní pomoc a poradenství
Zabezpečují-li vnitrostátní předpisy dětem právní pomoc nebo
poradenství v soudním řízení, které se jich týká, použijí se tato
ustanovení ve všech věcech upravených v článcích 4 a 9.
Čl.15
Vztah k jiným mezinárodním smlouvám
Tato úmluva nebrání použití jiných mezinárodních dokumentů,
které upravují specifické otázky ochrany dětí a rodiny, jichž
smluvní strana této úmluvy je nebo bude stranou.
Hlava III
Stálý Výbor
Čl.16
Ustavení a funkce Stálého výboru
1. Pro účely této úmluvy je ustaven Stálý výbor.
2. Stálý výbor sleduje problémy souvisící s Úmluvou a může
zejména:
a) posuzovat veškeré příslušné otázky, týkající se výkladu nebo
provádění Úmluvy. Závěry Stálého výboru, týkající se plnění
Úmluvy, mohou mít podobu doporučení, jež jsou přijímána
tříčtvrtinovou většinou hlasů;
b) navrhovat změny Úmluvy a posuzovat návrhy na její změnu podané
podle článku 20;
c) poskytovat radu a pomoc vnitrostátním orgánům plnícím funkce
podle článku 12 odstavce 2 a napomáhat jejich mezinárodní
spolupráci.
Čl.17
Složení
1. Každá smluvní strana může být ve Stálém výboru zastoupena
jedním nebo dvěma zástupci. Každá smluvní strana má jeden hlas.
2. Každý stát uvedený v článku 21, který není stranou této
úmluvy, může být ve Stálém výboru zastoupen pozorovatelem. Totéž
platí pro jiné státy a Evropské společenství poté, co budou
pozvány, aby k Úmluvě přistoupily podle ustanovení článku 22.
3. Pokud žádná smluvní strana alespoň měsíc před zahájením
zasedání nesdělí generálnímu tajemníkovi svoji námitku. Stálý
výbor může přizvat jako pozorovatele na všechna zasedání, některé
z nich nebo na část zasedání:
- kterýkoli stát, jenž není uveden v odstavci 2, i
- Výbor OSN pro práva dětí,
- Evropské společenství,
- kteroukoli mezinárodní vládní instituci,
- kteroukoli mezinárodní nevládní instituci, která plní jednu nebo
více funkcí uvedených v článku 12 odstavci 2,
- kteroukoli vnitrostátní, vládní nebo nevládní instituci, která
plní jednu nebo více funkcí uvedených v článku 12 odstavci 2.
4. Stálý výbor si může vyměňovat informace s příslušnými
organizacemi. které se zabývají otázkou výkonu práv dětí.
Čl.18
Zasedání
1. Na konci třetího roku po vstupu této úmluvy v platnost,
a z vlastní iniciativy kdykoli poté, svolá generální tajemník
zasedání Stálého výboru.
2. Stálý výbor se může usnášet, pouze je-li přítomna alespoň
polovina smluvních stran.
3. S výhradou ustanovení článků 16 a 20, usnesení Stálého
výboru se přijímají většinou přítomných členů.
4. S výhradou ustanovení této úmluvy Stálý výbor přijme svůj
jednací řád a jednací řád pracovních skupin, jež případně ustaví
k plnění příslušných ustanovení Úmluvy.
Čl.19
Zprávy Stálého výboru
Po každém zasedání Stálý výbor předloží smluvním stranám
a výboru ministrů Rady Evropy zprávu o svém jednání a přijatých
usneseních.
Hlava IV
Změny Úmluvy
Čl.20
1. Každá změna ustanovení této úmluvy, navržená smluvní
stranou nebo Stálým výborem, bude oznámena generálnímu tajemníkovi
Rady Evropy, který ji předá, nejpozději dva měsíce před příštím
zasedáním Stálého výboru, členským státům Rady Evropy, všem
signatářům, smluvním stranám. všem státům přizvaným k podpisu
Úmluvy podle ustanovení článku 21 a všem státům, jakož
i Evropskému společenství, pokud byly podle ustanovení článku 22
přizvány, aby k Úmluvě přistoupily.
2. Každá změna navržená podle ustanovení předchozího odstavce
bude projednána Stálým výborem, který předloží text, jenž byl
přijat tří čtvrtinovou většinou hlasů výboru ministrů ke
schválení. Po jeho schválení bude text předložen smluvním stranám
k přijetí.
3. Změna vstoupí v platnost prvého dne měsíce následujícího
po uplynutí jednoměsíční lhůty ode dne, kdy všechny smluvní strany
vyrozuměly generálního tajemníka o tom, že ji přijaly.
Hlava V
Závěrečná ustanovení
Čl.21
Podpis, ratifikace a vstup v platnost
1. Tato úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady
Evropy a dalším státům, které se zúčastnily jejího vypracování.
2. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení.
Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou
uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
3. Tato úmluva vstoupí v platnost prvního dne měsíce
následujícího po uplynutí tři měsíců ode dne, kdy tři státy,
z nichž alespoň dva jsou členy Rady Evropy, vyjádřily souhlas být
vázány Úmluvou podle ustanovení předchozího odstavce.
4. Vůči signatářskému státu, který vyjádří souhlas být touto
úmluvou vázán později, vstoupí Úmluva v platnost prvního dne
měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne uložení
ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení.
Čl.22
Nečlenské státy a Evropské společenství
1. Po vstupu této úmluvy v platnost může Výbor ministrů Rady
Evropy, z vlastní iniciativy nebo na návrh Stálého výboru a po
konzultaci se smluvními stranami, usnesením přijatým většinou
stanovenou v článku 20, pododstavec d) Statutu Rady Evropy
a jednomyslným rozhodnutím zástupců smluvních států oprávněných
zasedat ve Výboru ministrů, přizvat kterýkoli stát, jenž není
členem Rady Evropy, který se nezúčastnil vypracování této úmluvy,
jakož i Evropské společenství, aby k této úmluvě přistoupily.
2. Pro každý přistoupivší stát nebo Evropské společenství
vstoupí Úmluva v platnost prvního dne měsíce následujícího po
uplynutí tří měsíců ode dne uložení jeho listiny o přístupu
u generálního tajemníka Rady Evropy.
Čl.23
Územní rozsah
1. Stát může při podpisu této úmluvy nebo při uložení
ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení nebo listiny
o přístupu, určit na které území nebo na která území se tato
úmluva použije.
2. Smluvní strana může kdykoli poté, prohlášením zaslaným
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, rozšířit použití této úmluvy
na kterékoli další území v prohlášení uvedené, za jehož
mezinárodní vztahy odpovídá nebo jehož jménem je oprávněna
přijímat závazky. Vůči tomuto území vstoupí Úmluva v platnost
prvního dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne,
kdy prohlášení obdržel generální tajemník Rady Evropy.
3. Prohlášení provedené podle předchozích odstavců může být,
ohledně kteréhokoli území v něm uvedeného, vzato zpět, oznámením
zaslaným generálnímu tajemníkovi. Zpětvzetí nabude účinnosti
prvního dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne,
kdy generální tajemník oznámení obdržel.
Čl.24
Výhrady
K ustanovením této úmluvy nelze učinit žádnou výhradu.
Čl.25
Výpověď
1. Smluvní strana může kdykoliv tuto úmluvu vypovědět. a to
formou oznámení zaslaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
2. Výpověď nabude účinnosti prvního dne měsíce následujícího
po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy generální tajemník oznámení
obdržel.
Čl.26
Oznámení
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady
a všem signatářům, všem smluvním stranám a všem dalším státům
jakož i Evropskému společenství, které byly přizvány, aby k Úmluvě
přistoupily:
a) každý podpis;
b) každé uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, nebo
schválení nebo listiny o přístupu;
c) každé datum vstupu Úmluvy v platnost podle článků 21 nebo 22;
d) každou změnu přijatou podle článku 20 a den, kdy tato změny
nabývá platnosti;
e) každé oznámení podle ustanovení článků 1 a 23;
f) každou výpověď podle ustanovení článku 25;
g) každý jiný úkon, oznámení nebo sdělení týkající se této úmluvy.
Na důkaz čehož, níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni,
tuto úmluvu podepsali.
Dáno ve Štrasburku, 25. ledna 1996, v jazyce anglickém
a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom
vyhotovení, jež bude uloženo v archívu Rady Evropy. Generální
tajemník Rady Evropy zašle ověřenou kopii každému členskému státu
Rady Evropy a dalším státům, které se zúčastnily vypracování této
úmluvy, Evropskému společenství a každému státu, který bude
přizván, aby k Úmluvě přistoupil.