80/2005 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 9/2011 Sb.m.s.
Změna: 18/2013 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. května 1992 byla v New Yorku
přijatá Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsaná v New Yorku dne 18. června 1993.
Listina o schválení Úmluvy Českou republikou byla uložena u generálního tajemníka
Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 7. října 1993.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 23 odst. 1 dne 21. března
1994 a téhož dne vstoupila v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
RÁMCOVÁ ÚMLUVA Organizace SPOJENÝCH NÁRODŮ O ZMĚNĚ KLIMATU
(PŘEKLAD)
SMLUVNÍ STRANY TÉTO ÚMLUVY
UZNÁVAJÍCE, že změna klimatu Země a její nepříznivé důsledky jsou společným
zájmem celého lidstva,
ZNEPOKOJENY tím, že lidské činnosti vedou k neustálému narůstání koncentrací
skleníkových plynů v atmosféře a tento nárůst zvyšuje přirozený skleníkový efekt
a že to povede v průměru k dalšímu oteplování zemského povrchu a atmosféry a pravděpodobně
nepříznivě ovlivní přírodní ekosystémy a lidstvo jako takové,
ZAZNAMENÁVAJÍCE, že největší podíl na dřívějších a současných globálních
emisích mají rozvinuté země, že množství emisí na obyvatele je v rozvojových zemích
stále relativně malé a že podíl rozvojových zemí na globálních emisích bude narůstat,
aby mohly být uspokojeny jejich sociální a rozvojové potřeby,
VĚDOMY si úlohy a významu pohlcování a ukládání skleníkových plynů v ekosystémech
pevnin a oceánů,
ZAZNAMENÁVAJÍCE, že existuje celá řada nejasností, co se týče předpovědí
změn klimatu, zvláště s ohledem na časové rozvržení, velikost a jejich regionální
projevy,
BEROUCE V ÚVAHU, že globální povaha změny klimatu si žádá co nejširší spolupráci
všech zemí a jejich účast v účinné a přiměřené mezinárodní reakci, v souladu s jejich
společnými, i když rozdílnými odpovědnostmi a možnostmi a s jejich sociálními a hospodářskými
podmínkami,
PŘIPOMÍNAJÍCE příslušná opatření z prohlášení přijatého na Konferenci Organizace
spojených národů o životním prostředí ve Stockholmu dne 16. června 1972,
PŘIPOMÍNAJÍCE ROVNĚŽ, že státy mají v souladu s Chartou Organizace spojených
národů a v souladu se zásadami mezinárodního práva suverénní právo využívat své vlastní
zdroje na základě svých vlastních koncepcí ochrany životního prostředí a rozvoje
a mají odpovědnost zajistit, aby činnosti v rámci jejich rozsahu působnosti nebo
dohledu nezpůsobily škodu na životním prostředí jiného státu nebo v oblastech mimo
dosah jejich vnitrostátní působnosti,
ZNOVU POTVRZUJÍCE zásadu suverenity států v mezinárodní spolupráci týkající
se změny klimatu,
UZNÁVAJÍCE, že by státy měly přijmout účinné právní předpisy, že by environmentální
normy a cíle a priority hospodaření měly odrážet souvislosti životního prostředí
a vývoje, na který se vztahují, a že normy zavedené v některých zemích mohou být
neadekvátní a mohou vyvolávat neopodstatněné ekonomické a sociální náklady v dalších,
zejména rozvojových zemích,
PŘIPOMÍNAJÍCE ustanovení usnesení Valného shromáždění č. 44/228 ze dne
22. prosince 1989, týkající se Konference Organizace spojených národů o životním
prostředí a rozvoji, a usnesení 43/53 ze dne 6. prosince 1988, 44/207 ze dne 22.
prosince 1989, 45/212 ze dne 21. prosince 1990 a 46/169 ze dne 19. prosince 1991
o ochraně světového klimatu pro současné a budoucí generace lidstva,
PŘIPOMÍNAJÍCE také ustanovení usnesení Valného shromáždění č. 44/206 ze
dne 22. prosince 1989 o možných nepříznivých účincích zvýšení hladiny moří na ostrovní
a pobřežní oblasti, zvláště nížinné pobřežní oblasti, a příslušná ustanovení usnesení
Valného shromáždění č. 44/172 ze dne 19. prosince 1989 o provádění akčního plánu
boje proti desertifikaci,
PŘIPOMÍNAJÍCE dále Vídeňskou úmluvu na ochranu ozonové vrstvy z roku 1985
a Montrealský protokol z roku 1987 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, naposledy
upraveného a pozměněného dne 29. června 1990,
ZAZNAMENÁVAJÍCE ministerské prohlášení ze druhé světové konference o klimatu
přijaté 7. listopadu 1990,
VĚDOMY si cenné analytické práce prováděné mnoha státy v oblasti změny
klimatu a významného přínosu Světové meteorologické organizace, Programu Organizace
spojených národů pro životní prostředí a činnosti dalších orgánů a organizací v rámci
systému Organizace spojených národů, stejně jako dalších mezinárodních a mezivládních
orgánů, k výměně výsledků vědeckého výzkumu a k jeho koordinaci,
UZNÁVAJÍCE, že kroky vedoucí k pochopení a k zaujetí postoje vůči změně
klimatu budou z environmentálního, sociálního i ekonomického hlediska nejúčinnější,
když budou založeny na příslušných vědeckých, technických a ekonomických poznatcích
a když budou soustavně přehodnocovány z hlediska nových zjištění v uvedených oblastech,
UZNÁVAJÍCE, že různé akce zaměřené na změnu klimatu mohou být samy o sobě
z ekonomického hlediska oprávněné a mohou také napomáhat řešit další problémy životního
prostředí,
UZNÁVAJÍCE rovněž jako potřebné, aby rozvinuté země okamžitě, pružným způsobem
a na základě jasných priorit učinily první kroky směrem ke komplexním strategiím
vůči změně klimatu na globální, národní, a kde je tak dojednáno, na regionální úrovni,
které by braly v úvahu všechny skleníkové plyny s patřičným zřetelem na jejich relativní
podíl na zesilování skleníkového efektu,
UZNÁVAJÍCE dále, že nížinné a další malé ostrovní země, země s nížinnými
pobřežními, aridními a semiaridními oblastmi nebo oblastmi vystavenými záplavám,
suchu či rozšiřování pouště a rozvojové země s křehkými horskými ekosystémy jsou
zvláště citlivé na nepříznivé účinky změny klimatu,
UZNÁVAJÍCE specifické potíže zemí, a to zejména rozvojových, jejichž hospodářství
jsou obzvláště závislá na produkci, využití a exportu fosilních paliv v důsledku
opatření k omezení emisí skleníkových plynů,
POTVRZUJÍCE, že reakce na změnu klimatu by měly být integrovaným způsobem
koordinovány se sociálním a hospodářským rozvojem, se snahou vyhnout se nepříznivým
dopadům na tento rozvoj, při plném respektování zákonité prioritní potřeby rozvojových
zemí dosáhnout trvalého hospodářského růstu a vymýcení chudoby,
UZNÁVAJÍCE, že všechny země, zvláště rozvojové země, potřebují přístup
ke zdrojům potřebným k dosažení trvalého sociálního a hospodářského rozvoje a že
pro přiblížení tomuto cíli bude muset spotřeba energie rozvojových zemí narůstat
při zohlednění možností k dosažení vyšší energetické hospodárnosti a ke kontrole
emisí skleníkových plynů obecně, také prostřednictvím uplatnění nových technologií
za podmínek, které činí tato uplatnění ekonomicky a sociálně výhodnými,
ODHODLÁNY chránit klimatický systém pro současné i budoucí generace
SE DOHODLY NA TOMTO:
Čl.1
Definice1)
Pro účely této úmluvy se:
1. "nepříznivými účinky změny klimatu" rozumějí takové změny ve fyzickém
prostředí nebo v biotě v důsledku změny klimatu, které mají výrazně škodlivé účinky
na složení, regenerační schopnosti či produktivitu přirozených a řízených ekosystémů,
nebo na činnost sociálně-ekonomických systémů, nebo na lidské zdraví a blahobyt;
2. "změnou klimatu" rozumí taková změna klimatu, která je vázána přímo
nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle
přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek;
3. "klimatickým systémem" rozumí veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra
a geosféra a jejich vzájemné ovlivňování;
4. "emisemi" rozumí uvolňování skleníkových plynů nebo jejich prekurzorů
do atmosféry nad určitou oblastí po určitou dobu;
5. "skleníkovými plyny" rozumějí ty plynné složky atmosféry, jak přírodní
tak antropogenní, které absorbují a opětovně vyzařují infračervené záření;
6. "organizací regionální hospodářské integrace" rozumí organizace
vytvořená suverénními státy dané oblasti, která má pravomoci v souvislosti se záležitostmi
upravenými touto úmluvou nebo jejími protokoly a je náležitě pověřena, v souladu
se svými vnitřními ustanoveními, podepisovat, ratifikovat, přijímat či schvalovat
uvedené dokumenty nebo k nim přistupovat;
7. "rezervoárem" rozumí ta část nebo ty části klimatického systému,
kde jsou skleníkové plyny nebo jejich prekurzory ukládány;
8. "propadem" rozumí proces, činnost nebo mechanismus, který odstraňuje
skleníkový plyn, aerosol či prekurzor skleníkového plynu z atmosféry;
9. "zdrojem" rozumí jakýkoli proces nebo činnost, při kterých se uvolňuje
do atmosféry skleníkový plyn, aerosol či prekurzor skleníkového plynu.
Čl.2
Cíl
Konečným cílem této úmluvy a jakýchkoli souvisejících právních dokumentů,
které konference smluvních stran případně přijme, je dosáhnout, v souladu s odpovídajícími
opatřeními úmluvy, stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni,
která by umožnila předejít nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického
systému. Této úrovně by mělo být dosaženo v takovém časovém období, které umožní
ekosystémům, aby se přirozenou cestou přizpůsobily změně klimatu, přičemž by nebyla
ohrožena produkce potravin, a hospodářskému rozvoji, aby mohl pokračovat udržitelným
způsobem.
Čl.3
Zásady
Při svých činnostech směřujících k naplnění cílů této úmluvy a k provedení
jejích ustanovení se smluvní strany řídí, mimo jiné, těmito zásadami:
1. smluvní strany by měly chránit klimatický systém ve prospěch současných
a budoucích generací lidstva na základě rovnosti a v souladu s jejich společnými,
i když rozdílnými, odpovědnostmi a odpovídajícími schopnostmi. V této souvislosti
by měly smluvní strany rozvinutých zemí zaujmout vedoucí postavení v boji proti změně
klimatu a z ní plynoucích negativních důsledků;
2. v úvahu by měly být plně brány specifické potřeby a zvláštní podmínky
smluvních stran rozvojových zemí, zejména těch, které jsou obzvláště vystavené nepříznivým
účinkům změny klimatu, a smluvních stran, zejména smluvních stran rozvojových zemí,
které by v souvislosti s touto úmluvou měly nést nadměrné nebo nepřiměřené zatížení;
3. smluvní strany by měly předběžně učinit opatření k předvídání, prevenci
či minimalizaci příčin vedoucích ke změně klimatu a zmírnit tak její nepříznivé účinky.
Pokud existuje hrozba vážné nezvratné škody, neměl by nedostatek úplné vědecké jistoty
sloužit jako důvod k odkladu takových opatření za předpokladu, že přístupy a opatření
řešící problém změny klimatu jsou nákladově efektivní a jsou schopny zajistit celosvětový
prospěch při nejnižších možných nákladech. Aby bylo dosaženo těchto cílů, zmíněné
přístupy a opatření by měly brát v úvahu různé sociálně-ekonomické souvislosti, být
komplexní, zahrnovat všechny příslušné zdroje, propady a rezervoáry skleníkových
plynů, stejně jako všechna odvětví hospodářství. Úsilí zúčastněných smluvních stran
ve věci klimatu by mělo být vynakládáno ve vzájemné spolupráci;
4. smluvní strany mají právo a měly by podporovat udržitelný rozvoj.
Přístupy a opatření k ochraně klimatického systému před změnou způsobenou člověkem
by měly odpovídat specifickým podmínkám každé smluvní strany, měly by být integrovány
do vnitrostátních rozvojových programů a měly by brát v úvahu, že hospodářský rozvoj
je základem pro přijetí opatření vůči změně klimatu;
5. smluvní strany by měly spolupracovat při rozvíjení podpůrného a
otevřeného mezinárodního hospodářského systému, který by vedl k udržitelnému hospodářskému
růstu a rozvoji všech smluvních stran, zvláště smluvních stran rozvojových zemí,
a tak jim umožnit lépe se vyrovnávat s problémem změny klimatu. Opatření přijatá
v boji proti změně klimatu, včetně jednostranných opatření, by se neměla stát nástrojem
svévolné či nespravedlivé diskriminace či skrytým omezením v mezinárodním obchodě.
Čl.4
Závazky
1. Všechny smluvní strany, berouce v úvahu své společné, ale rozdílné
odpovědnosti a své konkrétní národní a regionální priority, cíle a podmínky, budou:
a) rozvíjet, pravidelně doplňovat, zveřejňovat a zpřístupňovat konferenci
smluvních stran, v souladu s článkem 12, národní inventury antropogenních emisí ze
zdrojů a snížení pomocí propadů všech skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský
protokol, za použití srovnatelných postupů dohodnutých konferencí smluvních stran;
b) formulovat, uplatňovat, zveřejňovat a pravidelně aktualizovat národní
a případně regionální programy obsahující opatření ke zmírnění změny klimatu se zaměřením
na antropogenní emise podle zdrojů a jejich snížení v důsledku propadů u všech skleníkových
plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, a opatření, která by usnadnila
přiměřenou adaptaci změně klimatu;
c) ve vzájemné spolupráci podporovat vývoj, využití a rozšiřování,
včetně převodu technologií, postupů, procesů, které vedou ke kontrole, omezení či
prevenci antropogenních emisí skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský
protokol, a to ve všech příslušných odvětvích včetně energetiky, dopravy, průmyslu,
zemědělství, lesnictví a nakládání s odpady;
d) podporovat udržitelné hospodaření s místy propadu a rezervoáry všech
skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, včetně biomasy, lesů,
oceánů, stejně tak jako ostatních pevninských, pobřežních a mořských ekosystémů,
a ve vzájemné spolupráci podporovat jejich ochranu a rozvoj;
e) spolupracovat při přípravě na adaptaci vůči dopadům změny klimatu,
vyvíjet a rozpracovávat odpovídající a integrované plány pro postupy v pobřežních
zónách, pro vodní zdroje a zemědělství a pro ochranu a obnovu oblastí, zvláště v
Africe, které jsou postiženy suchem a desertifikací i záplavami;
f) v přiměřeném rozsahu zohledňovat změnu klimatu v systémech jejich
sociální, hospodářské a environmentální politiky a opatření, využívat vhodné metody,
např. posouzení dopadu na životní prostředí, které budou definované a určené na národní
úrovni, s ohledem na minimalizaci nepříznivých účinků jimi realizovaných projektů
a opatření ke zmírnění či přizpůsobení se změně klimatu na hospodářství, na zdraví
obyvatelstva a na kvalitu životního prostředí;
g) ve vzájemné spolupráci podporovat vědecký, technologický, technický,
společensko-hospodářský a ostatní výzkum, systematická sledování a rozvoj datových
archivů týkajících se klimatického systému a zaměřených na prohloubení znalostí a
snížení či odstranění zbývajících nejasností, které se týkají příčin, účinků, velikosti
a časového postupu změny klimatu, a hospodářských a sociálních důsledků různých strategií
vůči této změně;
h) ve vzájemné spolupráci podporovat úplnou, otevřenou a rychlou výměnu
příslušných vědeckých, technologických, technických, společensko-hospodářských a
právních informací, které souvisejí s klimatickým systémem a změnou klimatu a s hospodářskými
a společenskými důsledky různých strategií vůči změně klimatu;
i) ve vzájemné spolupráci podporovat vzdělávání, výuku a povědomí veřejnosti
v souvislosti se změnou klimatu a povzbuzovat co nejširší účast v tomto procesu,
včetně nevládních organizací;
j) sdělovat konferenci smluvních stran informace, týkající se realizace
opatření v souladu s článkem 12.
2. Smluvní strany rozvinutých zemí a další smluvní strany zahrnuté
v příloze I přijímají následující konkrétní závazky:
a) každá z těchto smluvních stran přijme národní2) přístupy a odpovídající
opatření ke zmírnění změny klimatu s tím, že omezí své antropogenní emise skleníkových
plynů a že bude chránit a rozšiřovat své propady a rezervoáry skleníkových plynů.
Tyto přístupy a opatření budou důkazem, že rozvinuté země zaujímají vedoucí postavení
při změnách dlouhodobých tendencí antropogenních emisí v souladu s cílem úmluvy,
že uznávají, že jestliže se koncem tohoto desetiletí sníží antropogenní emise oxidu
uhličitého a dalších skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol,
přispěje to k těmto změnám, a přitom se bere v úvahu rozdílnost ve výchozích podmínkách
a přístupech těchto smluvních stran a v jejich hospodářských strukturách a zdrojových
základnách, jejich potřeba udržet silný a udržitelný hospodářský růst, dostupné technologie
a další specifické okolnosti, stejně tak jako potřeba rovnocenného a odpovídajícího
příspěvku každé z těchto smluvních stran ke globálnímu úsilí s ohledem na výše uvedený
cíl. Tyto smluvní strany mohou takové přístupy a opatření provádět společně s ostatními
smluvními stranami a mohou jiným smluvním stranám pomáhat při dosahování cíle úmluvy,
zejména v tom, o čem pojednává toto písmeno;
b) v zájmu podpory pokroku směřujícímu k tomuto cíli, každá z těchto
smluvních stran sdělí do šesti měsíců ode dne, kdy pro ni tato úmluva vstoupila v
platnost, a poté již pravidelně v souladu s článkem 12 podrobné informace o svých
přístupech a opatřeních podle písmena a) i o svých předpokládaných antropogenních
emisích podle zdrojů a sníženích v důsledku propadů skleníkových plynů, na něž se
nevztahuje Montrealský protokol, po dobu stanovenou v písmenu a), s cílem návratu
ať již jednotlivě nebo společně na úroveň antropogenních emisí oxidu uhličitého a
dalších skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, dosaženou
k roku 1990. Tyto informace přezkoumá konference smluvních stran na svém prvním zasedání
a poté již pravidelně, v souladu s článkem 7;
c) výpočty emisí podle zdrojů a snížení v důsledku propadů skleníkových
plynů pro účely písmene b) by měly brát v úvahu nejlepší dostupné vědecké poznatky,
včetně efektivní kapacity míst propadu a jednotlivých příspěvků těchto plynů ke změně
klimatu. Konference smluvních stran zváží a odsouhlasí postupy pro tyto výpočty na
svém prvním zasedání a dále je bude pravidelně přezkoumávat;
d) na svém prvním zasedání přezkoumá konference smluvních stran přiměřenost
písmen a) a b). Toto přezkoumání se provede s ohledem na nejlepší dostupné vědecké
informace a posouzení změn klimatu a jejich dopadů, stejně tak jako příslušných technických,
společenských a hospodářských informací. Na základě tohoto přezkoumání podnikne konference
smluvních stran příslušné kroky, které mohou zahrnovat přijetí změn závazků obsažených
v písmenech a) a b). Konference smluvních stran na svém prvním zasedání rovněž rozhodne
o kritériích pro společné provádění opatření, jak je naznačeno v písmenu a). Druhé
přezkoumání písmen a) a b) proběhne nejpozději do 31. prosince 1998 a dále v pravidelných
intervalech určených konferencí smluvních stran, dokud nebude cíle úmluvy dosaženo;
e) každá z těchto smluvních stran:
i) případně koordinuje s dalšími
takovými smluvními stranami příslušné hospodářské a správní nástroje k dosažení cílů
úmluvy;
ii) identifikuje a pravidelně přezkoumává své vlastní politiky a zvyklosti,
které podporují činnosti směřující k vyšší úrovni antropogenních emisí skleníkových
plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, než jaké by jinak bylo dosaženo;
f) konference smluvních stran přezkoumá nejpozději do 31. prosince
1998 dostupné informace, aby mohla rozhodnout o případných změnách seznamů v přílohách
I a II podle potřeby a se souhlasem dotčené smluvní strany;
g) jakákoli smluvní strana, která není uvedena v příloze I, může ve
své listině o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení nebo kdykoli poté oznámit
depozitáři, že hodlá být vázána písmeny a) a b). Depozitář o takovém oznámení uvědomí
ostatní signatáře a smluvní strany.
3. Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté
v příloze II poskytnou nové a dodatečné finanční zdroje, aby byly pokryty odsouhlasené
plné náklady smluvních stran rozvojových zemí při plnění závazků podle čl. 12 odst.
1. Poskytnou rovněž takové finanční zdroje, včetně zdrojů určených na převod technologií,
které smluvní strany rozvojových zemí potřebují na pokrytí odsouhlasených plných
přírůstkových nákladů na prováděcí opatření ve smyslu odstavce 1 tohoto článku a
které jsou dohodnuty mezi smluvní stranou rozvojové země a mezinárodním subjektem
či subjekty v souladu s článkem 11. Při uskutečňování těchto závazků je třeba brát
v úvahu potřebu přiměřenosti a předvídatelnosti toku fondů a významnost odpovídajícího
rozdělení zátěže mezi smluvní strany rozvinutých zemí.
4. Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté
v příloze II budou rovněž pomáhat smluvním stranám rozvojových zemí zvláště vystaveným
nepříznivým účinkům změny klimatu tím, že pokryjí náklady na přizpůsobení se těmto
nepříznivým účinkům.
5. Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté
v příloze II učiní veškeré možné kroky k podpoře, usnadnění a financování převodu
environmentálně vhodných technologií a know-how ostatním smluvním stranám, zvláště
stranám rozvojových zemí, aby jim umožnily provést opatření úmluvy. Smluvní strany
rozvinutých zemí v tomto procesu podpoří rozvoj a rozšiřování domácích kapacit a
technologií smluvních stran rozvojových zemí. Ostatní smluvní strany a organizace,
které k tomu mají předpoklady, mohou pomoci rovněž při usnadňování převodu technologií.
6. Při uskutečňování závazků podle odstavce 2 konference smluvních stran
povolí smluvním stranám, které jsou uvedeny v příloze I a jsou v procesu transformace
na tržní hospodářství, určitou míru flexibility tak, aby se zvýšila schopnost těchto
smluvních stran zabývat se změnou klimatu, s ohledem na dřívější úroveň antropogenních
emisí skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol.
7. Rozsah, v jakém budou smluvní strany rozvojových zemí účinně uskutečňovat
své závazky obsažené v úmluvě, bude záviset na účinném uskutečnění závazků smluvních
stran rozvinutých zemí v souvislosti s finančními zdroji a převodem technologií a
bude plně zohledňovat skutečnost, že hospodářský a sociální rozvoj a vymýcení chudoby
jsou prvořadými a základními prioritami smluvních stran rozvojových zemí.
8. Při uskutečňování závazků podle tohoto článku zúčastněné smluvní
strany náležitě zváží, jaké akce jsou podle této úmluvy nezbytné, včetně akcí souvisejících
s financováním, pojištěním a převodem technologií, aby se uspokojily specifické potřeby
a zájmy smluvních stran rozvojových zemí plynoucí z nepříznivých účinků změny klimatu
nebo z dopadu opatření, které těmto nepříznivým účinkům čelí, a to zvláště:
a) v malých ostrovních zemích,
b) v zemích s nížinnými pobřežními oblastmi,
c) v zemích s aridními a semiaridními oblastmi, zalesněnými oblastmi
a s oblastmi náchylnými k úbytku lesů,
d) v zemích s oblastmi náchylnými k přírodním katastrofám,
e) v zemích s oblastmi náchylnými k suchu a desertifikaci,
f) s vysokým znečištěním ovzduší ve městech,
g) v zemích s oblastmi křehkých ekosystémů, včetně horských ekosystémů,
h) v zemích, jejichž hospodářství je velmi závislé na příjmu z produkce,
zpracování a exportu nebo na spotřebě fosilních paliv a příslušných energeticky náročných
výrobků,
i) v zemích bez přístupu k moři a v tranzitních zemích. Konference
smluvních stran může případně přijmout další opatření s ohledem na tento odstavec.
9. Smluvní strany ve svých opatřeních týkajících se financování a převodu
technologií plně přihlédnou ke konkrétním potřebám a zvláštním situacím v nejméně
rozvinutých zemích.
10. Smluvní strany, v souladu s článkem 10, přihlédnou při uskutečňování
závazků úmluvy k situaci smluvních stran, a zvláště smluvních stran rozvojových zemí,
jejichž hospodářství je ohroženo nepříznivými účinky opatření, kterými čelí změně
klimatu. To se týká zvláště smluvních stran, jejichž hospodářství je silně závislé
na příjmu z produkce, zpracování a exportu nebo na využívání takových fosilních paliv,
pro něž tyto smluvní strany nemohou bez vážných obtíží nalézt alternativy.
Čl.5
Výzkum a systematická sledování
Při uskutečňování svých závazků podle čl. 4 odst. 1 písm. g) smluvní
strany:
a) podporují a podle potřeby dále rozvíjejí mezinárodní a mezivládní
programy a sítě nebo organizace určené k definování, řízení, posuzování a financování
výzkumu, shromažďování údajů a k systematickému sledování a berou přitom v úvahu
snahu zamezit zdvojení těchto snah;
b) podporují mezinárodní a mezivládní úsilí k posílení systematického
sledování, kapacit a možností státního vědeckého a technického výzkumu, zvláště v
rozvojových zemích, usnadňují přístup k údajům a analýzám získaným z oblastí mimo
rámec národní působnosti;
c) berou v úvahu zvláštní zájmy a potřeby rozvojových zemí a spolupracují
při rozšiřování jejich endogenních kapacit a možností podílet se na úsilí podle písmen
a) a b).
Čl.6
Vzdělávání, odborné vzdělávání a povědomí veřejnosti
Při uskutečňování svých závazků podle čl. 4 odst. 1 písm. i) smluvní
strany:
a) na národní a případně subregionální a regionální úrovni v souladu
s vnitrostátními právními a správními předpisy a v rámci svých odpovídajících možností
podporují a usnadňují:
i) rozvíjení a provádění programů vzdělávání a programů týkajících
se povědomí veřejnosti se zaměřením na změnu klimatu a její účinky,
ii) přístup veřejnosti
k informacím, které se týkají změny klimatu a jejích účinků,
iii) účast veřejnosti
v akcích zaměřených na změnu klimatu a její účinky a při vyvíjení odpovídajících
protiopatření,
iv) výchovu vědeckého, technického a řídicího personálu;
b) na mezinárodní úrovni, při vzájemné spolupráci a kde je to vhodné,
s využitím stávajících subjektů, podporují:
i) rozvoj a výměnu materiálů o výchově
a povědomí veřejnosti v oblasti změny klimatu a jejích účinků,
ii) rozvoj a provádění
vzdělávacích a výchovných programů, včetně posilování státních institucí, a výměny
nebo přidělování pracovníků pro výuku expertů v této oblasti, zvláště pro rozvojové
země.
Čl.7
Konference smluvních stran
1. Zřizuje se konference smluvních stran.
2. Konference smluvních stran, jako nejvyšší orgán této úmluvy, pravidelně
přezkoumá provádění této úmluvy a jakýchkoli souvisejících právních dokumentů, které
konference smluvních stran přijme, a v rámci svého mandátu učiní rozhodnutí, která
jsou nezbytná pro účinné provádění této úmluvy. K dosažení tohoto cíle:
a) pravidelně zkoumá závazky smluvních stran a institucionální opatření
v rámci úmluvy, a to z hlediska cílů úmluvy, zkušeností získaných při jejím provádění
a vývoje vědeckých a technických poznatků;
b) podporuje a usnadňuje výměnu informací o opatřeních, která smluvní
strany přijaly ve věci změny klimatu a jejích účinků, a to při zohlednění různosti
okolností, odpovědností a schopností smluvních stran a jejich závazků v rámci úmluvy;
c) na žádost dvou či více smluvních stran usnadňuje koordinaci opatření,
která byla přijata ve věci změny klimatu a jejích účinků, a to při zohlednění různosti
okolností, odpovědností a schopností smluvních stran a jejich závazků v rámci úmluvy;
d) v souladu s cílem a ustanoveními úmluvy podporuje a vede práce na
rozvoji a pravidelném zlepšování srovnatelných metodologií, které má schválit konference
smluvních stran, mimo jiné za účelem přípravy inventur skleníkových plynů ze zdrojů
a snížení pomocí propadů a pro hodnocení účinnosti opatření k omezení emisí a podpoře
odstraňování těchto plynů;
e) na základě všech dostupných informací a v souladu s opatřeními úmluvy
posuzuje provádění úmluvy smluvními stranami, celkovou účinnost opatření přijatých
na základě této úmluvy, zvláště v oblasti životního prostředí a v oblasti sociální
a hospodářské, a stejně tak i kumulativní dopady a míru přiblížení se k cíli;
f) zvažuje a přijímá pravidelné zprávy o provádění úmluvy a zajišťuje
jejich zveřejňování;
g) připravuje doporučení v jakékoli záležitosti nezbytné pro provádění
úmluvy;
h) usiluje o mobilizaci finančních zdrojů v souladu s čl. 4 odst. 3,
4 a 5 a s článkem 11;
i) zřizuje pomocné orgány, jaké se jeví nezbytné pro provádění úmluvy;
j) přezkoumává zprávy předložené pomocnými orgány a poskytuje jim obecné
pokyny;
k) konsensem schvaluje a přijímá jednací řád a finanční pravidla pro
vlastní činnost a pro pomocné orgány;
l) vyhledává a využívá podle potřeby služby, spolupráci a informace
nabízené příslušnými mezinárodními, mezivládními i nevládními organizacemi;
m) vykonává takové další funkce, které jsou potřebné k dosažení cíle
úmluvy, stejně tak jako všechny další funkce svěřené jí touto úmluvou.
3. Na svém prvním zasedání přijme konference smluvních stran vlastní jednací
řád a rovněž jednací řád pro pomocné orgány ustavené na základě úmluvy, včetně postupů
při rozhodování v záležitostech, které nejsou zatím obsaženy v rozhodovacích postupech
určených úmluvou. Takové postupy mohou zahrnovat specifické určení většiny vyžadované
pro přijetí určitých rozhodnutí.
4. První zasedání konference smluvních stran svolá dočasný sekretariát
podle článku 21 a koná se nejpozději rok po dni vstupu této úmluvy v platnost. Dále
se budou běžná zasedání konference smluvních stran konat každý rok, nerozhodne-li
konference smluvních stran jinak.
5. Mimořádná zasedání konference smluvních stran se konají v termínech,
které považuje konference smluvních stran za nezbytné, nebo na písemnou žádost některé
ze smluvních stran za předpokladu, že během šesti měsíců ode dne, kdy sekretariát
sdělil tuto žádost smluvním stranám, bude žádost podpořena alespoň jednou třetinou
smluvních stran.
6. Organizace spojených národů, její specializované agentury a Mezinárodní
agentura pro atomovou energii, stejně jako členské státy či státy se statutem pozorovatele,
které nejsou zatím stranou úmluvy, se mohou zúčastnit zasedání konference smluvních
stran jako pozorovatelé. Jakákoli instituce nebo agentura, vnitrostátní nebo mezinárodní,
vládní či nevládní, která má kvalifikaci v záležitostech uvedené úmluvy a která uvědomila
sekretariát o svém přání účastnit se zasedání konference smluvních stran v roli pozorovatele,
může být přijata, pokud nejméně jedna třetina smluvních stran nepředloží námitky.
Přijetí a účast pozorovatelů je předmětem jednacího řádu schváleného konferencí smluvních
stran.
Čl.8
Sekretariát
1. Zřizuje se sekretariát.
2. Funkce sekretariátu jsou:
a) připravovat zasedání konference smluvních stran a jejích pomocných
orgánů ustavených na základě úmluvy a poskytovat jim veškeré požadované služby,
b) shromažďovat a rozšiřovat zprávy, které jsou mu předloženy,
c) poskytovat na základě požadavku pomoc smluvním stranám, zvláště
smluvním stranám rozvojových zemí, při sestavování a předávání informací, které jsou
vyžadovány v souladu s úmluvou,
d) připravovat zprávy o své činnosti a předkládat je konferenci smluvních
stran,
e) zajišťovat nezbytnou koordinaci se sekretariáty příslušných mezinárodních
orgánů,
f) pod obecným dohledem konference smluvních stran vstupovat do správních
a smluvních ujednání, která jsou žádoucí pro účinný výkon jeho funkcí,
g) vykonávat další funkce sekretariátu specifikované v úmluvě a v kterémkoli
z jejích protokolů a takové další funkce, které určí konference smluvních stran.
3. Na svém prvním zasedání jmenuje konference smluvních stran stálý sekretariát
a učiní opatření pro jeho fungování.
Čl.9
Pomocný orgán pro vědecké a technologické poradenství
1. Zřizuje se pomocný orgán pro vědecké a technologické poradenství, aby
poskytoval konferenci smluvních stran a podle potřeby jejím dalším pomocným orgánům
aktuální informace a rady týkající se vědeckých a technologických záležitostí se
vztahem k úmluvě. Tento orgán je otevřený účasti všech smluvních stran a je mnohaoborový.
Je složen ze zástupců vlád příslušných pro danou odbornost. Pravidelně informuje
konferenci smluvních stran o všech aspektech své činnosti.
2. Pod vedením konference smluvních stran a v součinnosti se stávajícími
příslušnými mezinárodními orgány tento orgán:
a) poskytuje posouzení stavu vědeckého poznání ve vztahu ke změně klimatu
a jejím účinkům;
b) připravuje vědecká posouzení účinků opatření, která byla přijata
v rámci provádění úmluvy;
c) identifikuje inovační, účinné a nejnovější technologie a know-how
a poskytuje rady o způsobech a prostředcích podpory vývoje nebo o převodu těchto
technologií;
d) poskytuje rady o vědeckých programech, o mezinárodní spolupráci
ve výzkumu a vývoji ve vztahu ke změně klimatu a o způsobech a prostředcích k podpoře
rozšiřování vlastních kapacit v rozvojových zemích;
e) odpovídá na vědecké, technologické a metodologické otázky, které
tomuto orgánu položí konference smluvních stran a její pomocné orgány.
3. Funkce a podmínky činnosti tohoto orgánu může dále rozpracovat konference
smluvních stran.
Čl.10
Pomocný orgán pro provádění úmluvy
1. Zřizuje se pomocný orgán pro provádění úmluvy, který je nápomocen konferenci
smluvních stran při hodnocení a zpracování přehledu účinného provádění úmluvy. Tento
orgán je otevřen účasti všech smluvních stran a je složen ze zástupců vlád, kteří
jsou odborníky v záležitostech souvisejících se změnou klimatu. O všech aspektech
své práce pravidelně informuje konferenci smluvních stran.
2. Tento orgán pod vedením konference smluvních stran:
a) zvažuje informace sdělené v souladu s čl. 12 odst. 1 a hodnotí všeobecný
souhrnný účinek postupů jednotlivých smluvních stran s přihlédnutím k nejnovějším
vědeckým poznatkům týkajícím se změny klimatu;
b) zvažuje informace získané v souladu s čl. 12 odst. 2 s cílem pomoci
konferenci smluvních stran při provádění přezkoumání podle čl. 4 odst. 2 písm. d);
c) vhodným způsobem napomáhá konferenci smluvních stran při přípravě
a provádění jejích rozhodnutí.
Čl.11
Finanční mechanismus
1. Definuje se mechanismus pro poskytování finančních zdrojů v podobě grantů
či úlev, včetně převodu technologií. Provádí se pod dohledem a kontrolou konference
smluvních stran, která rozhodne o strategii, programových prioritách a o kritériích
způsobilosti ve vztahu k této úmluvě. Jeho provoz bude svěřen jednomu nebo několika
ze stávajících mezinárodních subjektů.
2. Finanční mechanismus má rovnocennou a vyváženou účast všech zúčastněných
smluvních stran v rámci průhledného systému řízení.
3. Konference smluvních stran a subjekt či subjekty pověřené provozem
finančního mechanismu se dohodnou na opatřeních, jimiž shora uvedené odstavce uvedou
v činnost, včetně:
a) způsobů zajištění, aby financované projekty vztahující se ke změně
klimatu byly v souladu se strategií, programovými prioritami a kritérii způsobilosti
tak, jak je určila konference smluvních stran;
b) způsobů, podle kterých bude možné určitá finanční rozhodnutí znovu
prověřit s ohledem na tyto strategie, programové priority a kritéria způsobilosti;
c) předkládání pravidelných zpráv konferenci smluvních stran příslušnými
subjekty o jejich finančních operacích v souladu s požadavkem kontrolovatelnosti
podle shora uvedeného odstavce 1;
d) určení výše finanční částky nezbytné a dostupné pro provádění této
úmluvy předvídatelným a identifikovatelným způsobem a určení podmínek, za kterých
bude tato částka pravidelně přezkoumávána.
4. Na svém prvním zasedání učiní konference smluvních stran opatření k
uskutečnění výše uvedených zásad, přičemž přezkoumá a vezme v úvahu prozatímní opatření
uvedená v čl. 21 odst. 3 a rozhodne, zda tato prozatímní ustanovení budou zachována.
Během následujících čtyř let konference smluvních stran přezkoumá finanční mechanismus
a přijme příslušná opatření.
5. Smluvní strany rozvinutých zemí mohou poskytovat a smluvní strany rozvojových
zemí mohou využívat finanční zdroje k provádění úmluvy prostřednictvím bilaterálních,
oblastních a dalších multilaterálních vazeb.
Čl.12
Poskytování informací o provádění úmluvy
1. V souladu s čl. 4 odst. 1 poskytne každá smluvní strana konferenci
smluvních stran prostřednictvím sekretariátu tyto informace:
a) národní inventury antropogenních emisí ze zdrojů a snížení pomocí
propadů všech skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, a to
v rozsahu svých možností, při využití srovnatelných metodologií rozvinutých a dohodnutých
konferencí smluvních stran;
b) všeobecný popis kroků učiněných nebo předpokládaných stranou s ohledem
na provádění úmluvy;
c) jakékoli další údaje, které považuje smluvní strana za relevantní
pro dosažení cíle úmluvy a které považuje za vhodné zahrnout do svého sdělení, včetně
případných údajů relevantních pro odhad celosvětových trendů emisí.
2. Každá smluvní strana rozvinuté země a každá další smluvní strana
uvedená v příloze I zahrne do svého sdělení tyto informace:
a) podrobný popis přístupů a opatření, které přijala k uskutečnění
svých závazků podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a b);
b) konkrétní odhad účinků přístupů a opatření podle písmene a) na antropogenní
emise ze zdrojů a snížení pomocí propadů skleníkových plynů za období podle čl. 4
odst. 2 písm. a).
3. Navíc každá smluvní strana rozvinutých zemí a každá smluvní strana uvedená
v příloze II zahrne podrobnosti o opatřeních přijatých v souladu s čl. 4 odst. 3,
4 a 5.
4. Smluvní strany rozvojových zemí mohou dobrovolně navrhnout projekty
k financování, včetně zvláštních technologií, materiálů, vybavení, technik či postupů,
které jsou nutné k provádění takových projektů, a současně s tím, je-li to možné,
odhadovat všechny dodatečné náklady na snížení emisí a zvýšené odbourávání skleníkových
plynů, stejně tak jako z toho vyplývající zisk.
5. Každá smluvní strana rozvinutých zemí a každá další smluvní strana uvedená
v příloze I uskuteční své úvodní sdělení do šesti měsíců po dni, kdy pro ni vstoupí
úmluva v platnost. Každá smluvní strana, která není uvedena v příloze, uskuteční
úvodní sdělení do tří let po dni, kdy pro ni vstoupí úmluva v platnost, nebo od obdržení
finančních prostředků v souladu s čl. 4 odst. 3. Smluvní strany, které patří k nejméně
rozvinutým zemím, mohou uskutečnit své úvodní sdělení podle vlastního uvážení. Konference
smluvních stran určí frekvenci dalších sdělení pro všechny smluvní strany s tím,
že vezme v úvahu různý časový rozvrh uvedený v tomto odstavci.
6. Informace poskytované smluvními stranami podle tohoto článku předá sekretariát
co nejdříve konferenci smluvních stran a příslušným pomocným orgánům. Postupy předávání
informací mohou být dále v případě nutnosti zvažovány konferencí smluvních stran.
7. Od svého prvního zasedání učiní konference smluvních stran na požádání
opatření, která usnadní smluvním stranám rozvojových zemí získávat technickou a finanční
podporu při zajišťování a předávání informací podle tohoto článku, jakož i při identifikaci
technických a finančních potřeb spojených s navrhovanými projekty a opatřeními podle
článku 4. Tato podpora může být poskytnuta ostatními smluvními stranami, příslušnými
mezinárodními organizacemi a popřípadě i sekretariátem.
8. Jakákoli skupina smluvních stran může, v souladu se zásadami přijatými
konferencí smluvních stran a pokud to konferenci smluvních stran předem oznámí, vypracovat
společné sdělení o plnění svých závazků ve smyslu tohoto článku, a to za předpokladu,
že toto sdělení bude obsahovat informace za všechny tyto smluvní strany o plnění
jejich individuálních závazků vyplývajících z úmluvy.
9. Informace, obdržené sekretariátem a označené jako důvěrné, budou v souladu
s kritérii, která zavede konference smluvních stran, sekretariátem shromažďovány
tak, aby byla zaručena jejich důvěrnost, a to dříve, než budou poskytnuty dalším
orgánům podílejícím se na výměně a přezkoumávání informací.
10. S ohledem na odstavec 9 a aniž jsou dotčeny schopnosti jednotlivých
smluvních stran zveřejnit kdykoli své sdělení, zpřístupní sekretariát veřejnosti
sdělení smluvní strany podle tohoto článku, jakmile je předloženo konferenci smluvních
stran.
Čl.13
Řešení otázek provádění úmluvy
Konference smluvních stran na svém prvním zasedání zváží založení multilaterálního
konzultačního procesu, který bude na požádání k dispozici všem smluvním stranám a
který bude řešit otázky týkající se provádění úmluvy.
Čl.14
Urovnávání sporů
1. V případě sporu mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo
uplatňování této úmluvy hledají sporné strany řešení jednáním nebo jakýmkoli jiným
smírným prostředkem urovnávání sporů podle vlastní volby.
2. Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě
nebo kdykoli později může strana sporu, která není regionální organizací hospodářské
integrace, předat písemné prohlášení depozitáři, že ve věci sporu o výklad nebo uplatňování
této úmluvy uznává jeden nebo oba z následujících prostředků urovnávání sporů za
závazný ipso facto a bez další dohody ve vztahu k jakékoli straně sporu, která přijala
stejný závazek:
a) postoupení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru;
b) rozhodčí řízení v souladu s postupy, které mají strany sporu přijmout
na zasedání výkonného orgánu, jak nejdříve to bude možné, formou přílohy o rozhodčím
řízení.
Strana sporu, která je regionální organizací hospodářské integrace,
může učinit prohlášení s podobným účinkem ve vztahu k rozhodčímu řízení v souladu
s postupy podle písmene b).
3. Prohlášení učiněné podle odstavce 2 zůstane v platnosti, dokud neuplyne
doba stanovená v souladu s podmínkami jeho platnosti nebo do uplynutí tří měsíců
od uložení písemného oznámení o jeho odvolání u depozitáře.
4. Nové prohlášení, oznámení o jeho odvolání nebo vypršení prohlášení neovlivní
žádným způsobem řízení dosud projednávané před Mezinárodním soudním dvorem nebo před
rozhodčím soudem, pokud se strany sporu nedohodnou jinak.
5. Kromě případu, kdy strany sporu přijaly stejný prostředek urovnávání
sporů podle odstavce 2, pokud by po dvanácti měsících po oznámení sporu jednou ze
stran nebyly strany sporu schopny spor urovnat prostředkem podle odstavce 1, postoupí
se spor na žádost kterékoli z těchto stran ke smíření.
6. Na žádost jedné strany sporu se ustaví smírčí komise. Tato komise se
skládá ze stejného počtu členů jmenovaných jednotlivými zúčastněnými stranami nebo,
pokud strany sporu sdílejí stejný zájem na smíření, skupinou s tímto zájmem, a předsedou,
kterého společně zvolí takto jmenovaní členové.
7. Další způsoby smírčího řízení budou co nejdříve přijaty konferencí smluvních
stran v příloze o smírčím řízení.
8. Ustanovení tohoto článku se uplatní na každý příslušný právní dokument,
který konference smluvních stran přijme, pokud tento dokument nestanoví jinak.
Čl.15
Změny úmluvy
1. Změny této úmluvy mohou být navrženy kteroukoli smluvní stranou.
2. Změny úmluvy se přijímají na běžném zasedání konference smluvních stran.
Znění každé navrhované změny úmluvy sdělí sekretariát smluvním stranám alespoň šest
měsíců před zasedáním, na němž se má rozhodnout o jejím přijetí. Sekretariát rovněž
sdělí navrhované změny signatářům úmluvy a pro informaci též depozitáři.
3. Smluvní strany vyvinou veškeré úsilí, aby ve věci navrhovaných změn
úmluvy dosáhly dohody konsensem. Jestliže všechny snahy o konsensus byly vyčerpány
a nebylo dosaženo žádné dohody, změna se jako poslední východisko přijme tříčtvrtinovou
většinou hlasů smluvních stran přítomných a hlasujících na zasedání. Přijatou změnu
předá sekretariát depozitáři, který ji rozešle všem smluvním stranám.
4. Listiny o přijetí změny se uloží u depozitáře. Změna přijatá v souladu
s odstavcem 3 vstoupí v platnost pro smluvní strany, které ji přijaly, devadesátým
dnem po dni, kdy depozitář obdržel listinu o jejím přijetí alespoň třemi čtvrtinami
stran úmluvy.
5. Změna vstoupí v platnost pro kteroukoli další smluvní stranu devadesát
dní po dni jejího uložení listiny o přijetí uvedené změny u depozitáře.
6. Pro účely tohoto článku se "přítomnými a hlasujícími smluvními stranami"
rozumějí smluvní strany přítomné a hlasující buď kladně, nebo záporně.
Čl.16
Přijetí a změny příloh úmluvy
1. Přílohy úmluvy tvoří její nedílnou část, a pokud není výslovně stanoveno
jinak, odkaz na úmluvu je současně odkazem na kteroukoli její přílohu. Aniž je dotčeno
ustanovení čl. 14 odst. 2 písm. b) a článku 7, přílohy se omezí na seznamy, formuláře
a na další popisné materiály vědeckého, technického, procesního nebo správního charakteru.
2. Přílohy úmluvy se navrhují a přijímají podle čl. 15 odst. 2, 3 a 4.
3. Příloha přijatá v souladu s odstavcem 2 vstoupí v platnost pro všechny
smluvní strany úmluvy šest měsíců po dni, kdy depozitář oznámil těmto smluvním stranám
její přijetí, s výjimkou smluvních stran, které písemně upozornily depozitáře během
uvedené doby, že tuto přílohu nepřijímají. Pro smluvní strany, které stáhly své sdělení
o nepřijetí, vstoupí příloha v platnost devadesátým dnem po dni, kdy oznámení o takovém
stažení obdržel depozitář.
4. Návrh, přijetí a vstup v platnost změn příloh úmluvy je předmětem stejného
postupu, jako je v případě návrhu, přijetí a vstupu v platnost příloh úmluvy v souladu
s odstavci 2 a 3.
5. Jestliže přijetí přílohy nebo změny přílohy obsahuje změnu úmluvy, nevstoupí
taková příloha nebo taková změna přílohy v platnost po tu dobu, pokud nevstoupí v
platnost příslušná změna úmluvy.
Čl.17
Protokoly
1. Na kterémkoli řádném zasedání může konference smluvních stran přijímat
protokoly k úmluvě.
2. Znění jakéhokoli navrhovaného protokolu bude sděleno smluvním stranám
prostřednictvím sekretariátu alespoň šest měsíců před takovým zasedáním.
3. Požadavky pro vstup v platnost jakéhokoli protokolu se stanoví touto
úmluvou.
4. Pouze smluvní strany úmluvy mohou být stranami protokolu.
5. Rozhodnutí v rámci určitého protokolu mohou učinit pouze smluvní strany,
kterých se protokol týká.
Čl.18
Hlasovací právo
1. Každá strana úmluvy má jeden hlas, nestanoví-li odstavec 2 jinak.
2. Organizace regionální hospodářské integrace, v záležitostech, na něž
se vztahují její pravomoci, smí uplatňovat své hlasovací právo s počtem hlasů rovným
počtu svých členských států, které jsou stranami úmluvy. Taková organizace neuplatní
své hlasovací právo, jestliže toto právo uplatní kterýkoli z jejích členských států,
a naopak.
Čl.19
Depozitář
Depozitářem úmluvy a protokolů přijatých v souladu s článkem 17 je generální
tajemník Organizace spojených národů.
Čl.20
Podpis
Tato úmluva je otevřena k podpisu pro členské státy Organizace spojených
národů nebo kteroukoli jejich specializovanou agenturu nebo pro smluvní strany statutu
Mezinárodního soudního dvora a pro organizace regionální hospodářské integrace v
Riu de Janeiru během Konference OSN o životním prostředí a rozvoji a poté v sídle
Organizace spojených národů v New Yorku od 20. června 1992 do 19. června 1993.
Čl.21
Prozatímní opatření
1. Funkce sekretariátu podle článku 8 vykonává prozatímně sekretariát,
který byl ustanoven Valným shromážděním OSN rezolucí 45/212 ze dne 21. prosince 1990,
a to až do uskutečnění první konference smluvních stran.
2. Vedoucí prozatímního sekretariátu uvedeného v odstavci 1 úzce spolupracuje
s Mezivládním panelem o změně klimatu, aby bylo zajištěno, že komise může reagovat
na potřebu objektivního vědeckého a technického poradenství. Konzultovány mohou být
rovněž ostatní příslušné vědecké orgány.
3. Mezinárodním subjektem pověřeným provozem finančního mechanismu ve smyslu
článku 11 bude Globální fond pro životní prostředí rozvojového programu Organizace
spojených národů, Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí a Mezinárodní
banky pro rekonstrukci a rozvoj, a to na prozatímní bázi. V této souvislosti bude
Globální fond pro životní prostředí vhodně rekonstruován a členství v něm se všeobecně
rozšíří tak, aby byly splněny požadavky článku 11.
Čl.22
Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení
1. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení
státy a organizacemi regionální hospodářské integrace. Úmluva je otevřena pro přistoupení
počínaje dnem, kdy bude uzavřena pro podpis. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení
nebo přistoupení jsou uloženy u depozitáře.
2. Každá organizace regionální hospodářské integrace, která se stane stranou
úmluvy, aniž by se stranou úmluvy stal kterýkoli její členský stát, je vázána všemi
závazky podle této úmluvy. V případě takových organizací, kdy jeden nebo více jejich
členských států je stranou této úmluvy, organizace a její členské státy rozhodnou
o příslušných odpovědnostech za výkon svých závazků podle úmluvy. V takových případech
organizace a její členské státy nebudou moci vykonávat práva podle úmluvy současně.
3. Ve svých listinách o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení
organizace regionální hospodářské integrace vyhlásí rozsah svých pravomocí v záležitostech
upravovaných úmluvou. Tyto organizace uvědomí rovněž depozitáře, který obratem uvědomí
smluvní strany o jakýchkoli podstatných úpravách v rozsahu jejich pravomocí.
Čl.23
Vstup v platnost
1. Úmluva vstupuje v platnost devadesátým dnem po dni uložení padesáté
listiny o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení.
2. Pro každý stát nebo organizaci regionální hospodářské integrace, které
ratifikují, přijmou nebo schválí úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení padesáté listiny
o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení, vstupuje úmluva v platnost devadesátým
dnem po dni uložení listin o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení tímto
státem nebo organizací regionální hospodářské integrace.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 nepovažuje se každá listina uložená organizací
regionální hospodářské integrace za doplňkovou k listinám, které uložily její členské
státy.
Čl.24
Výhrady
K této úmluvě nemohou být učiněny žádné výhrady.
Čl.25
Odstoupení
1. Kdykoli po uplynutí tří let ode dne vstupu této úmluvy v platnost pro
určitou smluvní stranu může tato smluvní strana od úmluvy odstoupit písemným oznámením
depozitáři.
2. Každé takové odstoupení nabude účinku po uplynutí jednoho roku ode dne
jeho obdržení depozitářem nebo k pozdějšímu datu, které může být upřesněno v oznámení
o odstoupení.
3. Jakákoli smluvní strana, která odstupuje od úmluvy, bude pokládána za
odstoupivší rovněž od jakéhokoli protokolu, jehož je stranou.
Čl.26
Platná znění
Prvopis této úmluvy, jejíž znění v jazyce anglickém, arabském, čínském,
francouzském, ruském a španělském mají stejnou platnost, je uložen u generálního
tajemníka Organizace spojených národů.
NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této úmluvě
své podpisy.
V New Yorku devátého května tisíc devět set devadesát dva.
Příl.I
Austrálie Maďarskoa Belgie Malta Běloruskoa Německo Bulharskoa Nizozemsko Československoa Norsko Dánsko Nový Zéland Estonskoa Polskoa Evropské společenství Portugalsko Finsko Rakousko Francie Rumunskoa Irsko Ruská federacea Island Řecko Itálie Spojené království Velké Británie a Severního Irska Japonsko Spojené státy americké Kanada Španělsko Kypr Švédsko Litvaa Švýcarsko Lotyšskoa Turecko Lucembursko Ukrajinaa
Příl.II
Austrálie Nizozemsko Belgie Norsko Dánsko Nový Zéland Evropské společenství Portugalsko Finsko Rakousko Francie Řecko Irsko Spojené království Velké Británie a Severního Irska Island Spojené státy americké Itálie Španělsko Japonsko Švédsko Kanada Švýcarsko Lucembursko Turecko Německo
1) Názvy článků jsou vloženy pouze jako pomůcka pro snazší orientaci v textu.
2) Včetně přístupů a opatření přijatých organizacemi regionální hospodářské integrace.
a Země, kde probíhá proces přechodu k tržnímu hospodářství.