297/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. června 1995
byly v Bruselu přijaty:
Dohoda mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními
státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich
ozbrojených sil
a
Dodatkový protokol k Dohodě mezi členskými státy
Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými
v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil.
Jménem České republiky byly Dohoda a Dodatkový protokol
podepsány v Bruselu dne 2. listopadu 1995.
S Dohodou a Dodatkovým protokolem vyslovil souhlas Parlament
České republiky a prezident republiky Dohodu a Dodatkový protokol
ratifikoval. Ratifikační listiny byly uloženy u vlády Spojených
států amerických, depozitáře Dohody a Dodatkového protokolu, dne
27. března 1996.
Dohoda i Dodatkový protokol byly předběžně prováděny ode dne
22. prosince 1995 na základě ustanovení Dohody o právní úpravě
podmínek tranzitu vojsk Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)
a dalších států zúčastněných v Partnerství pro mír přes území
České republiky v souvislosti s operací "IMPLEMENTATION FORCE",
sjednané výměnou dopisů ze dne 18. a 21. prosince 1995, vyhlášené
pod č. 296/1996 Sb.
Dohoda vstoupila v platnost v souladu se zněním svého článku
V odst. 3 dnem 13. ledna 1996 a pro Českou republiku vstoupila
v platnost dnem 26. dubna 1996.
Dodatkový protokol na základě svého článku II odst. 3 vstoupil
v platnost dnem 1. června 1996 a tímto dnem vstoupil v platnost
i pro Českou republiku.
Český překlad Dohody a Dodatkového protokolu se vyhlašují
současně. Do anglického znění Dohody a Dodatkového protokolu lze
nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu
obrany.
DOHODA
mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy
zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu
jejich ozbrojených sil
Členské státy Severoatlantické smlouvy, podepsané ve Washingtonu
4. dubna 1949, a státy, které přijaly pozvání k Partnerství pro
mír, vydané a podepsané hlavami států a vlád členských států
Organizace Severoatlantické smlouvy v Bruselu 10. ledna 1994,
a které schvalují rámcový dokument Partnerství pro mír;
vytvářejíce společně státy účastnící se Partnerství pro mír;
berouce v úvahu, že ozbrojené síly jednoho členského státu této
Dohody mohou být po dohodě vyslány a přijaty na území jiného
členského státu;
vědomy si, že rozhodnutí o vyslání a přijetí ozbrojených sil
budou i nadále předmětem samostatných dohod mezi dotčenými
členskými státy;
přejíce si však, aby byl definován statut těchto ozbrojených sil
nacházejících se na území jiného členského státu;
odvolávajíce se na Dohodu mezi členskými státy Severoatlantické
smlouvy týkající se statutu jejich ozbrojených sil podepsanou
v Londýně 19. června 1951;
dohodly se na následujícím:
Čl.I
Až na výjimky uvedené v této Dohodě a kterémkoliv doplňkovém
protokolu týkajícím se jejich smluvních stran budou všechny
členské státy této Dohody uplatňovat ustanovení Dohody mezi
smluvními stranami Severoatlantické smlouvy týkající se statutu
jejich ozbrojených sil, podepsané v Londýně 19. června 1951, dále
nazývané jen "NATO SOFA", jako kdyby všechny členské státy této
Dohody byly smluvními stranami NATO SOFA.
Čl.II
1. Kromě oblasti, na niž se vztahuje NATO SOFA, bude se tato
Dohoda vztahovat na území všech členských států této Dohody, které
nejsou smluvními stranami NATO SOFA.
2. Pro účely této Dohody se bude mít za to, že odkazy na oblast
Severoatlantické smlouvy, obsažené v NATO SOFA, se týkají rovněž
území zmíněných v odstavci 1 tohoto článku a že odkazy na
Severoatlantickou smlouvu se týkají rovněž Partnerství pro mír.
Čl.III
Pro účely provádění této Dohody ve věcech týkajících se
smluvních stran, jež nejsou smluvními stranami NATO SOFA, se
ustanovení NATO SOFA upravující podávání žádostí nebo postupování
sporů Radě NATO, předsedovi stálých zástupců Rady NATO nebo
rozhodci vykládají tak, že dotčené smluvní strany mají jednat mezi
sebou bez použití vnější jurisdikce.
Čl.IV
Tato Dohoda může být doplněna nebo jinak pozměněna v souladu
s mezinárodním právem.
Čl.V
1. Tato Dohoda bude otevřena podpisu kterýmkoliv státem, který
je buď smluvní stranou NATO SOFA, nebo který přijal pozvání
k Partnerství pro mír a schvaluje rámcový dokument Partnerství pro
mír.
2. Tato Dohoda podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení.
Ratifikační listiny, doklady o přijetí nebo doklady o schválení
budou uloženy u vlády Spojených států amerických, která oznámí
všem signatářským státům každé takové uložení.
3. Třicet dní poté, co tři signatářské státy, z nichž alespoň
jeden je smluvní stranou NATO SOFA a z nichž alespoň jeden přijal
pozvání k Partnerství pro mír a schvaluje rámcový dokument
Partnerství pro mír, uložily své ratifikační listiny, doklady
o přijetí nebo doklady o schválení, vstoupí tato Dohoda v platnost
ve vztahu k těmto státům. Pro každý další signatářský stát vstoupí
v platnost třicet dní po datu uložení jeho listin.
Čl.VI
Tato Dohoda může být vypovězena kteroukoliv smluvní stranou této
Dohody podáním písemného oznámení o výpovědi vládě Spojených států
amerických, která bude informovat všechny signatářské státy
o každém takovém oznámení. Výpověď vstupuje v platnost jeden rok
po obdržení oznámení vládou Spojených států amerických. Po
uplynutí této roční lhůty přestane tato Dohoda platit pro tu
smluvní stranu, která ji vypověděla, s výjimkou řešení
nevyřízených nároků, které vznikly přede dnem, kdy se stala
výpověď účinnou, ale bude nadále platit pro zbývající smluvní
strany.
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni svými
vládami, podepsali tuto Dohodu.
Dáno v Bruselu dne 19. června 1995 v jazyce anglickém
a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost a budou
v jednom originále uloženy v archivu vlády Spojených států
amerických. Vláda Spojených států amerických zašle jejich ověřené
kopie všem signatářským státům.
DODATKOVÝ PROTOKOL
k Dohodě mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními
státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu
jejich ozbrojených sil
Členské státy tohoto Dodatkového protokolu k Dohodě mezi
členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy
zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených
sil, dále označované jen "Dohoda";
berouce v úvahu, že vnitrostátní legislativa některých smluvních
stran Dohody neumožňuje trest smrti;
se dohodly na následujícím:
Čl.I
Má-li jurisdikci v souladu s ustanoveními Dohody, nebude žádný
členský stát tohoto Dodatkového protokolu vykonávat trest smrti na
žádném příslušníkovi ozbrojených sil a jejich civilní složky a na
osobách na nich závislých z jakéhokoliv jiného členského státu
tohoto Dodatkového protokolu.
Čl.II
(1) Tento Protokol bude otevřen k podpisu pro kteréhokoliv
signatáře Dohody.
(2) Tento Protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení.
Ratifikační listiny, doklady o přijetí nebo doklady o schválení
budou uloženy u vlády Spojených států amerických, která oznámí
všem signatářským státům každé takové uložení.
(3) Tento Protokol vstoupí v platnost 30 dní po datu uložení
ratifikačních listin, dokladů o přijetí nebo dokladů o schválení
třemi signatářskými státy, z nichž alespoň jeden bude smluvní
stranou NATO SOFA a alespoň jeden bude stát, který přijal pozvání
k přistoupení k Partnerství pro mír a schvaluje rámcový dokument
Partnerství pro mír.
(4) Tento Protokol vstoupí v platnost pro každý další
signatářský stát dnem uložení ratifikačních listin, dokladů
o přijetí nebo dokladů o schválení u vlády Spojených států
amerických.
Dáno v Bruselu dne 19. června 1995 v anglickém a francouzském
jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost a budou v jednom
původním vyhotovení uloženy v archivu vlády Spojených států
amerických. Vláda Spojených států amerických zašle jejich ověřené
kopie všem signatářským státům.
DOHODA
mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich
ozbrojených sil
Londýn, 19. června 1951
Smluvní strany Severoatlantické smlouvy podepsané ve Washingtonu
4. dubna 1949,
- berouce v úvahu, že ozbrojené síly jedné smluvní strany mohou
být po dohodě vyslány ke službě na území jiné smluvní strany;
- vědomy si, že rozhodnutí vysílat i nadále ozbrojené síly
a podmínky, za kterých budou vysílány, budou předmětem
samostatných dohod mezi zainteresovanými smluvními stranami, pokud
tyto podmínky nejsou stanoveny touto Dohodou;
- přejíce si však, aby byl definován statut těchto ozbrojených
sil, pokud se nacházejí na území jiné smluvní strany;
dohodly se na následujícím:
Čl.I
1. V této Dohodě výraz:
a. "ozbrojená síla" označuje příslušníky pozemních, námořních nebo
vzdušných ozbrojených sil jedné smluvní strany nacházející se
na území jiné smluvní strany v oblasti Severoatlantické smlouvy
v souvislosti s jejich služebními povinnostmi za předpokladu,
že obě tyto zainteresované smluvní strany se mohou dohodnout,
že určití jedinci, jednotky nebo útvary nebudou považovány za
součást "ozbrojených sil" pro účely této Dohody;
b. "civilní složka" označuje civilní personál doprovázející
ozbrojené síly smluvní strany, který je zaměstnán u ozbrojených
sil této smluvní strany a který není bez státní příslušnosti
ani není občanem státu, který není smluvní stranou
Severoatlantické smlouvy ani není občanem státu nebo osobou
s trvalým pobytem ve státě, v němž jsou ozbrojené síly
rozmístěny;
c. "závislá osoba" označuje manžela či manželku příslušníka
ozbrojených sil nebo civilní složky nebo dítě tohoto
příslušníka závislé na jeho nebo její podpoře;
d. "vysílající stát" označuje smluvní stranu, které patří
ozbrojené síly;
e. "přijímající stát" označuje smluvní stranu, na jejímž území se
nacházejí ozbrojené síly nebo civilní složka, bez ohledu na to,
zda jde o umístění nebo o tranzit přes toto území;
f. "vojenské orgány vysílajícího státu" označuje ty orgány
vysílajícího státu, které jsou zákonem tohoto státu zmocněny
uplatňovat vůči příslušníkům ozbrojených sil nebo jejich
civilní složky právní předpisy tohoto státu, týkající se
vojenství;
g. "Rada NATO" označuje Radu ustanovenou článkem 9
Severoatlantické smlouvy nebo kterýkoliv její pomocný orgán
zmocněný jednat jejím jménem.
2. Tato Dohoda se vztahuje na orgány státní správy smluvních
stran v rámci jejich území, na něž se Dohoda uplatňuje nebo
vztahuje v souladu s Článkem XX, stejně jako se vztahuje na
centrální orgány těchto smluvních stran, ovšem za předpokladu, že
majetek ve vlastnictví orgánů státní správy nebude považován za
majetek ve vlastnictví smluvní strany ve smyslu Článku VIII.
Čl.II
Je povinností ozbrojených sil a jejich civilní složky a jejich
příslušníků, jakož i osob na nich závislých respektovat zákony
přijímajícího státu a zdržet se jakékoliv činnosti neslučitelné
s duchem této Dohody, a zvláště se zdržet jakékoliv politické
činnosti v přijímajícím státu. Je rovněž povinností vysílajícího
státu přijmout za tímto účelem potřebná opatření.
Čl.III
1. Za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku
a v souladu s formalitami stanovenými přijímajícím státem, pokud
jde o vstup a odchod ozbrojených sil a jejich příslušníků, jsou
tito příslušníci osvobozeni od povinností vyplývajících z vízových
a pasových předpisů a celní a pasové kontroly při vstupu či
odchodu z území přijímajícího státu. Budou rovněž osvobozeni od
povinností vyplývajících z předpisů přijímajícího státu
o registraci a kontrole cizinců, čímž však nezískávají právo
k trvalému pobytu a trvalému bydlišti na území přijímajícího
státu.
2. U příslušníků ozbrojených sil budou vyžadovány pouze
následující doklady. Na požádání musí být předloženy:
a. osobní identifikační karta vydaná vysílajícím státem, uvádějící
jméno, datum narození, hodnost, služební číslo (je-li uděleno),
funkci a fotografie;
b. individuální nebo kolektivní rozkaz k přesunu v jazyce
vysílajícího státu a v jazyce anglickém a francouzském, vydaný
příslušným úřadem vysílajícího státu nebo Severoatlantické
smlouvy a potvrzující status jednotlivce či skupiny jako
příslušníka či příslušníků ozbrojených sil a potvrzující
nařízený přesun. Přijímající stát může vyžadovat, aby rozkaz
k přesunu byl spolupodepsán jeho příslušným zástupcem.
3. Členové civilní složky a osoby na nich závislé musí být takto
označeni ve svých pasech.
4. Vystoupí-li příslušník ozbrojených sil nebo civilní složky ze
zaměstnaneckého poměru vysílajícího státu a není-li repatriován,
musí o tom orgány vysílajícího státu okamžitě informovat orgány
přijímajícího státu a poskytnout požadované informace. Obdobně
budou orgány vysílajícího státu informovat orgány přijímajícího
státu o kterémkoliv svém příslušníkovi, který je nepřítomen déle
než dvacet jeden den.
5. Požádá-li přijímající stát o odchod příslušníka ozbrojených
sil či civilní složky ze svého území nebo nařídil-li vyhoštění pro
bývalého příslušníka ozbrojených sil či civilní složky nebo pro
osobu závislou na příslušníkovi či bývalém příslušníkovi, jsou
orgány vysílajícího státu povinny přijmout dotčenou osobu na
vlastním území nebo jiným způsobem zajistit, aby tato osoba
opustila území přijímajícího státu. Tento odstavec platí pouze pro
osoby, které nejsou občany přijímajícího státu a vstoupily na
území přijímajícího státu jako příslušníci ozbrojených sil či
civilní složky nebo za účelem stát se těmito příslušníky, a pro
osoby na nich závislé.
Čl.IV
Přijímající stát buď:
a. přijme jako platné - bez řidičské zkoušky či poplatku
- řidičské oprávnění nebo průkaz nebo vojenské řidičské
oprávnění vydané vysílajícím státem nebo jeho příslušným
orgánem příslušníku ozbrojených sil nebo civilní složky; nebo
b. vydá své vlastní řidičské oprávnění nebo průkaz kterémukoliv
příslušníkovi ozbrojených sil či civilní složky, který je
držitelem řidičského oprávnění nebo průkazu nebo vojenského
řidičského oprávnění vydaného vysílajícím státem nebo jeho
příslušným orgánem s tím, že nebude vyžadována žádná řidičská
zkouška.
Čl.V
1. Příslušníci ozbrojených sil budou za obvyklých okolností
nosit uniformu. Dohodnou-li se orgány vysílajícího a přijímajícího
státu jinak, bude nošení civilního oděvu připuštěno za stejných
podmínek jako pro příslušníky ozbrojených sil přijímajícího státu.
Pravidelné jednotky či formace ozbrojených sil musí mít na sobě
při přechodu hranic uniformu.
2. Služební vozidla ozbrojených sil či civilní složky musí být
označena kromě poznávací značky i národním rozlišovacím znakem.
Čl.VI
Příslušníci ozbrojených sil mohou vlastnit a nosit při sobě
zbraně pod podmínkou, že je k tomu opravňují jejich nařízení.
Orgány vysílajícího státu vstřícně zváží požadavky přijímajícího
státu v této věci.
Čl.VII
1. Na základě ustanovení tohoto článku
a. vojenské orgány vysílajícího státu budou oprávněny vykonávat na
území přijímajícího státu veškeré trestní a disciplinární
jurisdikce, jež jim propůjčuje právo vysílajícího státu, ve
vztahu ke všem osobám podléhajícím právním předpisům tohoto
státu, týkajícím se vojenství;
b. orgány přijímajícího státu budou oprávněny k výkonu jurisdikce
nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky a nad osobami
na nich závislými ve vztahu k deliktům spáchaným na území
přijímajícího státu, které jsou trestné podle zákonů tohoto
státu.
2.
a. Vojenské orgány vysílajícího státu budou oprávněny k výkonu
výlučné jurisdikce nad osobami podléhajícími právním předpisům
tohoto státu, týkajícím se vojenství, pokud jde o delikty,
včetně deliktů týkajících se bezpečnosti tohoto státu,
trestných podle zákonů vysílajícího státu, ne však podle zákonů
přijímajícího státu.
b. Orgány přijímajícího státu budou oprávněny vykonávat výlučnou
jurisdikci nad příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky
a osobami na nich závislými ve vztahu k činům, včetně činů
týkajících se bezpečnosti tohoto státu, které jsou trestné
podle jeho práva, ne však podle práva vysílajícího státu.
c. Pro účely tohoto odstavce a odstavce 3 tohoto článku delikt
proti bezpečnosti státu zahrnuje:
(i) vlastizradu;
(ii) sabotáž - špionáž či porušení jakéhokoliv zákona
týkajícího se státního a služebního tajemství tohoto
státu nebo tajemství vztahujícího se k národní obraně
státu.
3. V případech kolize práva platí následující pravidla:
a. Vojenské orgány vysílajícího státu mají prvotní právo vykonávat
jurisdikci nad příslušníkem ozbrojených sil či civilní složky,
pokud jde o
(i) delikty výlučně proti majetku či bezpečnosti tohoto
státu nebo delikty výlučně proti osobě či majetku jiného
příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky tohoto
státu nebo osobě na něm závislé;
(ii) delikty plynoucí z jednání či opomenutí při výkonu
služby.
b. V případě jakéhokoliv jiného deliktu mají prvotní právo
vykonávat jurisdikci orgány přijímajícího státu.
c. Rozhodne-li se stát, který má prvotní právo, nevykonat
jurisdikci, uvědomí o tom co nejdříve orgány druhého státu.
Orgány státu, který má prvotní právo, zváží vstřícným způsobem
žádost orgánů druhého státu o vzdání se tohoto práva
v případech, kdy tento druhý stát přisuzuje takovému zřeknutí
se práva zvláštní důležitost.
4. Z předchozích ustanovení tohoto článku nevyplývá pro vojenské
orgány vysílajícího státu právo vykonávat jurisdikci nad osobami,
které jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo osobami
s trvalým pobytem na jeho území, pokud nejsou příslušníky
ozbrojených sil vysílajícího státu.
5.
a. Orgány přijímajícího a vysílajícího státu si budou navzájem
pomáhat při zatčení příslušníků ozbrojených sil či civilní
složky nebo osob na nich závislých na území přijímajícího státu
a při jejich předání orgánu, kterému přísluší výkon jurisdikce
v souladu s výše uvedenými ustanoveními.
b. Orgány přijímajícího státu okamžitě uvědomí vojenské orgány
vysílajícího státu o zatčení kteréhokoliv příslušníka
ozbrojených sil či civilní složky nebo osoby závislé.
c. Je-li obžalovaný příslušník ozbrojených sil či civilní složky,
nad nímž přísluší výkon jurisdikce přijímajícímu státu, v rukou
státu vysílajícího, zůstane ve vazbě v tomto státě až do doby,
kdy bude obviněn přijímajícím státem.
6.
a. Orgány přijímajícího a vysílajícího státu si budou navzájem
pomáhat při všech nezbytných vyšetřováních deliktů a při
shromažďování a předkládání důkazů, včetně jejich zajištění
a -- v odůvodněných případech -- při předávání předmětů
spojených s deliktem. Předání takových předmětů může být
podmíněno jejich navrácením ve lhůtě stanovené orgánem, který
je poskytl.
b. Orgány smluvních stran se navzájem neprodleně uvědomí
o konečném vyřízení všech případů, v nichž dochází ke kolizi
práva vykonávat jurisdikci.
7.
a. Trest smrti nesmí být orgány vysílajícího státu vykonán
v přijímajícím státu, jestliže v podobných případech právní řád
přijímajícího státu nestanoví takový trest.
b. Orgány přijímajícího státu vstřícným způsobem zváží žádost
orgánů vysílajícího státu o pomoc při výkonu trestu odnětí
svobody vyneseného orgány vysílajícího státu v souladu
s ustanoveními tohoto článku na území přijímajícího státu.
8. Bylo-li proti obžalovanému vedeno trestní řízení v souladu
s ustanoveními tohoto článku orgány jedné smluvní strany a byl-li
obžalovaný zproštěn viny, nebo byl-li odsouzen a odpykává si, či
odpykával si trest nebo byl-li mu trest prominut, nemůže být znovu
souzen pro tentýž delikt na tomtéž území orgány jiné smluvní
strany. Ovšem žádná ustanovení tohoto odstavce nebrání vojenským
orgánům vysílajícího státu ve vedení soudního řízení proti
příslušníkovi jeho ozbrojených sil za jakékoliv porušení
disciplíny plynoucí z jednání či opomenutí, které zakládá
skutkovou podstatu deliktu, za který byl souzen orgány jiné
smluvní strany.
9. Kdykoliv je příslušník ozbrojených sil či civilní složky nebo
osoba závislá soudně stíhán v rámci jurisdikce přijímajícího
státu, má nárok:
a. na bezodkladné a rychlé soudní řízení;
b. být před zahájením soudního řízení informován o konkrétním
obvinění či obviněních vznesených proti němu;
c. být konfrontován se svědky svědčícími proti němu;
d. na povinné předvolání svědků v jeho prospěch, spadají-li tito
do jurisdikce přijímajícího státu;
e. mít na svou obhajobu právního zástupce dle vlastního výběru
nebo bezplatného či přiděleného právního zástupce za podmínek
platných v době pobytu na území přijímajícího státu;
f. mít k službám kvalifikovaného tlumočníka, považuje-li to za
nutné; a
g. komunikovat se zástupcem vlády vysílajícího státu,
a povoluje-li to soudní řád, má nárok na přítomnost tohoto
zástupce u soudního řízení.
10.
a. Pravidelné vojenské jednotky či formace ozbrojených sil mají
právo policejně chránit jakékoliv tábory, zařízení či jiné
prostory, které mají v držení na základě dohody s přijímajícím
státem. Vojenská policie ozbrojených sil může přijmout všechna
příslušná opatření k zajištění a udržení pořádku a bezpečnosti
těchto objektů.
b. Mimo tyto objekty bude vojenská policie rozmístěna jen na
základě dohod s orgány přijímajícího státu a ve spolupráci
s těmito orgány, a pouze pokud je toto rozmístění nezbytné pro
udržení disciplíny a pořádku mezi členy ozbrojených sil.
11. Každá smluvní strana se bude snažit přijmout ustanovení,
která považuje za nezbytná k zajištění přiměřené bezpečnosti
a ochrany zařízení, vybavení, majetku, záznamů a oficiálních
informací jiných smluvních stran na jejím území a pro potrestání
osob, které porušují zákony přijaté k tomuto účelu.
Čl.VIII
1. Každá smluvní strana se vzdává nároků vůči kterékoliv jiné
smluvní straně na náhradu škod na jakémkoliv majetku, který jí
patří a který užívají její pozemní, námořní či vzdušné ozbrojené
síly, jestliže tato škoda:
(i) byla způsobena příslušníkem nebo zaměstnancem ozbrojených
sil jiné smluvní strany při výkonu jeho služebních
povinností v souvislosti s činností Severoatlantické
smlouvy; nebo
(ii) vznikla v důsledku použití jakéhokoliv vozidla, plavidla či
letadla patřícího jiné smluvní straně a používaného jejími
ozbrojenými silami, za předpokladu, že vozidlo, plavidlo
nebo letadlo, které způsobilo škodu, bylo použito
v souvislosti s činností Severoatlantické smlouvy nebo že
škoda byla způsobena na majetku takto použitém.
Smluvní strana se vzdá nároků na odměnu za záchranu lodi nebo
nákladu na moři vůči kterékoliv jiné smluvní straně za
předpokladu, že zachraňované plavidlo či náklad patřily jiné
smluvní straně a byly užívány jejími ozbrojenými silami
v souvislosti s činností Severoatlantické smlouvy.2.
a. V případě škody způsobené nebo vzniklé způsobem uvedeným
v odstavci 1 na jiném majetku ve vlastnictví smluvní strany
a nacházejícím se na jejím území určí jediný rozhodce, vybraný
v souladu s pododstavcem b. tohoto odstavce -- pokud se dotčené
smluvní strany nedohodly jinak -- odpovědnost kterékoliv jiné
smluvní strany a stanoví výši škody.
b. Rozhodce uvedený v pododstavci a. bude vybrán na základě dohody
mezi dotčenými smluvními stranami z občanů přijímajícího státu,
kteří vykonávají či vykonávali vysokou soudní funkci.
Nejsou-li dotčené smluvní strany schopny dohodnout se během
dvou měsíců na osobě rozhodce, může kterákoliv z těchto stran
požádat předsedu zástupců Rady NATO, aby vybral osobu
s uvedenou kvalifikací.
c. Jakékoliv rozhodnutí přijaté rozhodcem je pro smluvní strany
závazné a konečné.
d. Výše náhrady stanovená rozhodcem bude rozdělena v souladu
s ustanoveními odstavce 5 e. (i), (ii) a (iii) tohoto článku.
e. Odměna pro rozhodce bude stanovena na základě dohody mezi
dotčenými smluvními stranami a společně s nezbytnými náklady
souvisejícími s výkonem jeho povinností bude rovným dílem
uhrazena smluvními stranami.
f. Každá smluvní strana se však vzdává svého nároku v případě, že
škoda je menší než:
Kterákoliv jiná smluvní strana, jejíž majetek byl zničen při
stejném incidentu, se rovněž vzdá svého nároku do výše uvedené
částky. V případě značných rozdílů devizového kurzu mezi těmito
měnami se smluvní strany dohodnou na příslušné úpravě těchto
částek.Belgie: 70.000 BFr Lucembursko: 70.000 LFr Kanada: 1.460 CAD Nizozemí: 5.320 Fl Dánsko: 9.670 Kr Norsko: 10.000 Kr Francie:490.000 FFr Portugalsko: 40.250 Es Island: 22.800 Kr Spojené království: 500 GBP Itálie: 850.000 Li Spojené státy: 1.400 USD.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku výraz "ve vlastnictví
smluvní strany" v případě plavidla označuje plavidlo i bez posádky
pouze se základním vybavením, najaté nebo jinak opatřené touto
stranou jako loď pouze se základním vybavením a bez posádky či
získané touto stranou jako kořist (s výjimkou případů, kdy riziko
ztráty nebo odpovědnost nese osoba jiná než tato smluvní strana).
4. Každá smluvní strana se vzdává všech svých nároků vůči druhé
smluvní straně v souvislosti se zraněním či úmrtím kteréhokoliv
příslušníka jejich ozbrojených sil, byl-li tento příslušník právě
ve výkonu služby.
5. Nároky (jiné než smluvní nároky a ty, na které se vztahuje
odstavec 6 nebo 7 tohoto článku) vznikající z jednání nebo
opomenutí ze strany příslušníků ozbrojených sil či civilní složky,
ke kterému došlo při výkonu služby, nebo plynoucí z jakéhokoliv
jiného jednání, opomenutí či události, za kterou jsou ozbrojené
síly či civilní složka právně odpovědné a které na území
přijímajícího státu způsobí škodu třetí straně, která není smluvní
stranou, budou řešeny přijímajícím státem v souladu
s následujícími ustanoveními:
a. Nároky budou registrovány, projednány a řešeny či soudně
posuzovány v souladu se zákony a nařízeními přijímajícího státu
s ohledem na nároky vznikající z činností jeho vlastních
ozbrojených sil.
b. Přijímající stát může řešit jakékoliv takové nároky a platbu
dohodnuté nebo soudem určené částky provede přijímající stát ve
své měně.
c. Tato platba, ať na základě dohody nebo soudního rozhodnutí
případu příslušným soudem přijímajícího státu nebo konečné
rozhodnutí tohoto soudu zamítající platbu je pro smluvní strany
závazné a nezvratné.
d. Každý případ úhrady odškodného přijímajícím státem bude oznámen
dotčeným vysílajícím státům společně s úplnými údaji a návrhem
odškodného v souladu s níže uvedenými pododstavci e. (i), (ii)
a (iii). Neobdrží-li smluvní strana odpověď do dvou měsíců, je
navrhované odškodné považováno za přijaté.
e. Náklady způsobené uspokojováním nároků podle předcházejících
pododstavců a odstavce 2 tohoto článku budou rozděleny mezi
smluvní strany následovně:
(i) Nese-li odpovědnost pouze jediný vysílající stát,
částka uložená soudem je rozdělena v poměru 25 % k tíži
přijímajícího státu a 75 % k tíži vysílajícího státu.
(ii) Nese-li odpovědnost za škodu více než jeden stát, bude
částka uložená soudem rozdělena rovnoměrně mezi tyto
státy; není-li však přijímající stát jedním
z odpovědných států, přispěje částkou rovnající se
polovině částky každého vysílajícího státu.
(iii) Byla-li škoda způsobena ozbrojenými silami smluvních
stran a není-li možné přisoudit ji konkrétně jedné nebo
více ozbrojeným silám, bude přiznaná nebo soudem
uložená částka rozdělena rovnoměrně mezi dotčené
smluvní strany; není-li však přijímající stát jedním
ze států, jehož ozbrojené síly způsobily tuto škodu,
přispěje částkou rovnající se polovině částky každého
dotčeného vysílajícího státu.
(iv) Každých šest měsíců bude dotčeným vysílajícím státům
zasílán výkaz částek zaplacených přijímajícím státem
v průběhu uplynulých šesti měsíců s ohledem na každý
případ, kdy bylo navrhované dělení na procentuálním
základě přijato, společně s žádostí o náhradu. Tato
náhrada bude provedena v co nejkratší době a ve měně
přijímajícího státu.
f. V případech, kdy by použití ustanovení pododstavců b. a e.
tohoto odstavce mělo smluvní straně způsobit vážné těžkosti,
může tato strana požádat Radu NATO, aby řešila případ jiným
způsobem.
g. Proti příslušníkovi ozbrojených sil či civilní složky nebude
vedeno soudní řízení za účelem výkonu jakéhokoliv rozhodnutí
vydaného proti němu v přijímajícím státě v záležitosti
vyplývající z výkonu jeho služby.
h. S výjimkou případů, kdy se na nároky uvedené v odstavci 2
tohoto článku vztahují ustanovení pododstavce e. tohoto
odstavce, se ustanovení tohoto odstavce nevztahují na nároky
vzniklé z nebo v souvislosti s navigací či provozem lodi nebo
nakládáním, převozem či vykládáním nákladu, kromě nároků
souvisejících s úmrtím či zraněním, na něž se nevztahují
ustanovení odstavce 4 tohoto článku.
6. Nároky uplatňované vůči příslušníkům ozbrojených sil nebo
civilní složky vyplývající z protiprávních jednání nebo opomenutí
v přijímajícím státě, jichž se dopustili mimo plnění služebních
povinností, budou řešeny následujícím způsobem:
a. Úřady přijímajícího státu zváží požadovanou výši náhrady
a stanoví náhradu osobě uplatňující nároky, čestně
a spravedlivě s přihlédnutím k okolnostem případu, včetně
chování poškozené osoby a vypracují o dané záležitosti zprávu.
b. Tato zpráva bude doručena úřadům vysílajícího státu, které bez
prodlení rozhodnou, zda nabídnou platbu ex gratia, a pokud ano,
v jaké výši.
c. Pokud je platba ex gratia nabídnuta a přijme-li ji osoba
uplatňující nároky jako plnou náhradu svého nároku, provedou
platbu úřady vysílajícího státu samy a budou informovat úřady
přijímajícího státu o svém rozhodnutí a o zaplacené částce.
d. Žádným z ustanovení tohoto odstavce nebude dotčena jurisdikce
soudů přijímajícího státu zahájit řízení proti příslušníkovi
ozbrojených sil nebo civilní složky, nedošlo-li k uspokojení
nároku v plném rozsahu.
7. Nároky plynoucí z nedovoleného použití jakéhokoliv vozidla
ozbrojených sil vysílajícího státu se budou řešit podle odstavce
6 tohoto článku s výjimkou případů právní odpovědnosti ozbrojených
sil nebo civilní složky.
8. Vznikne-li spor v tom, zda k protiprávnímu jednání nebo
opomenutí příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky došlo
při plnění služebních povinností nebo zda bylo použití vozidla
ozbrojených sil vysílajícího státu neoprávněné, je tento spor
předán rozhodci jmenovanému podle odstavce 2 b. tohoto článku
a jeho rozhodnutí v této otázce bude konečné a nezvratné.
9. Vysílající stát nebude pro příslušníky ozbrojených sil nebo
civilní složky nárokovat imunitu ze soudní jurisdikce
přijímajícího státu ve smyslu občanskoprávní jurisdikce soudů
přijímajícího státu s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 g.
tohoto článku.
10. Úřady vysílajícího a přijímajícího státu budou spolupracovat
při získávání důkazů pro spravedlivé projednání věci před soudem
a při vyřízení nároků, které jsou předmětem sporu smluvních
stran.
Čl.IX
1. Příslušníci ozbrojených sil nebo civilní složky a osoby na
nich závislé mohou kupovat místní zboží nezbytné pro jejich
vlastní spotřebu a využívat takové služby, jaké potřebují, a to za
stejných podmínek jako občané přijímajícího státu.
2. Zboží, které je vyžadováno z místních zdrojů pro zajištění
existence ozbrojených sil nebo civilní složky, se bude za
obvyklých okolností kupovat prostřednictvím institucí, které
takové zboží kupují pro ozbrojené síly přijímajícího státu. Aby se
zabránilo negativnímu dopadu těchto nákupů na ekonomiku
přijímajícího státu, určí kompetentní úřady tohoto státu, bude-li
to nutné, položky, jejichž nákup by měl být omezen nebo zakázán.
3. Podle již platných smluv nebo podle smluv, které by mohly být
později v budoucnu uzavřeny mezi zmocněnými představiteli
vysílajícího a přijímajícího státu, úřady přijímajícího státu
převezmou plnou odpovědnost za vypracování vhodných ujednání za
účelem zajištění budov a pozemků pro ozbrojené síly nebo civilní
složku podle jejich požadavku, jakož i zařízení a služeb s nimi
souvisejících. Tyto smlouvy a ujednání budou, pokud to bude možné,
v souladu s předpisy, kterými se řídí ubytování podobného
personálu přijímajícího státu. Nestanoví-li konkrétní smlouva
jinak, budou práva a povinnosti vyplývající z obsazení nebo
užívání těchto budov, pozemků, zařízení a služeb určena zákony
přijímajícího státu.
4. Požadavky ozbrojených sil nebo civilní složky na práci
místního civilního obyvatelstva budou uspokojovány stejným
způsobem jako srovnatelné požadavky přijímajícího státu a ve
spolupráci s úřady přijímajícího státu prostřednictvím pracovních
úřadů. Pracovní podmínky, konkrétně mzdy, doplatky a podmínky
ochrany pracujících budou stanoveny právním řádem přijímajícího
státu.
Tito civilní pracovníci zaměstnaní u ozbrojených sil nebo civilní
složky nebudou za žádných okolností považováni za členy těchto
ozbrojených sil nebo civilní složky.
5. Nemají-li ozbrojené síly nebo civilní složka v místě, kde je
rozmístěna, přiměřenou lékařskou službu nebo zubního lékaře, mohou
její příslušníci a osoby na nich závislé využívat lékařskou nebo
stomatologickou službu, včetně hospitalizace, za stejných podmínek
jako srovnatelný personál přijímajícího státu.
6. Přijímající stát zváží co nejvstřícnějším způsobem žádosti
o poskytnutí cestovních výhod a slevy jízdného pro příslušníky
ozbrojených sil nebo civilní složky. Tyto cestovní výhody a slevy
budou předmětem zvláštních dohod mezi zainteresovanými vládami.
7. Na základě obecných nebo zvláštních dohod mezi smluvními
stranami zajistí úřady ozbrojených sil neprodleně platby v místní
měně za zboží, ubytování a služby poskytnuté podle odstavců 2, 3,
4, a pokud to bude nutné, podle odstavců 5 a 6 tohoto článku.
8. Ozbrojené síly ani civilní složka ani jejich příslušníci ani
osoby na nich závislé nebudou na základě tohoto článku zproštěni
povinnosti platit daně nebo poplatky za nákupy a za služby
podléhající zdanění podle daňových předpisů přijímajícího státu.
Čl.X
1. Tam, kde daňové zatížení u kterékoliv formy zdanění
v přijímajícím státě závisí na místě pobytu nebo bydliště, nebudou
časová období, kdy příslušník ozbrojených sil nebo civilní složky
žije na území přijímajícího státu výhradně z důvodů, že je
příslušníkem takové ozbrojené síly nebo civilní složky, považována
za dobu trvalého pobytu nebo za období zakládající změnu trvalého
pobytu nebo bydliště pro účely takovéhoto zdanění. Příslušníci
ozbrojených sil nebo civilní složky budou v přijímajícím státě
osvobozeni od daně z platu a dalších příjmů, které jim vysílající
stát jako takovým příslušníkům vyplácí, a budou osvobozeni od daní
rovněž z veškerého hmotného movitého majetku, který se nachází
v přijímajícím státě výlučně z důvodů jejich dočasné přítomnosti
v tomto státě.
2. Žádné z ustanovení tohoto článku nezbavuje příslušníka
ozbrojených sil nebo civilní složky daňové povinnosti ve vztahu
k výdělečné činnosti jiné než jeho zaměstnání jako takového
příslušníka provozované v přijímajícím státě a, s výjimkou platu
a dalších příjmů a hmotného movitého majetku zmíněných v odstavci
1, žádné z ustanovení tohoto článku nezbavuje příslušníka
ozbrojených sil nebo civilní složky daňové povinnosti uložené
podle zákonů přijímajícího státu, a to i v případě, že je
považován za osobu s místem pobytu nebo trvalého bydliště mimo
území přijímajícího státu, neboť na tohoto příslušníka se vztahují
právní předpisy tohoto státu.
3. Žádné ustanovení tohoto článku se nevztahuje na "clo", jak je
definováno v odstavci 12 článku XI.
4. Pro účely tohoto článku termín "příslušník ozbrojených sil"
nezahrnuje žádnou osobu, která by byla občanem přijímajícího
státu.
Čl.XI
1. Není-li touto Dohodou výslovně stanoveno jinak, podléhají
příslušníci ozbrojených sil nebo civilní složky, jakož i osoby na
nich závislé zákonům a nařízením uplatňovaným celními orgány
přijímajícího státu. Konkrétně mají celní orgány přijímajícího
státu právo, na základě obecných podmínek stanovených zákony
a nařízeními přijímajícího státu, příslušníky ozbrojených sil nebo
civilní složky a osoby na nich závislé podrobit prohlídce
a kontrolovat obsah jejich zavazadel a vozidel a zabavit určité
druhy zboží na základě těchto zákonů a nařízení.
2.
a. Dočasný dovoz a zpětný vývoz služebních vozidel ozbrojených sil
nebo civilní složky po vlastní ose bude od cla osvobozen po
předložení triptiku v podobě, která je uvedena v příloze této
Dohody.
b. Dočasný dovoz těchto vozidel, který se neuskuteční po jejich
vlastní ose, se bude řídit ustanoveními odstavce 4 tohoto
článku a jejich zpětný vývoz podle odstavce 8.
c. Služební vozidla ozbrojených sil nebo civilní složky budou
osvobozena od všech daní, které se platí v souvislosti
s používáním silnic.
3. Úřední dokumenty s úředním razítkem nebudou podrobeny celní
prohlídce. Avšak kurýři bez ohledu na jejich statut, kteří tyto
dokumenty přepravují, musí mít individuální cestovní rozkaz,
vydaný podle odstavce 2 b. článku III. V tomto cestovním rozkaze
bude uveden počet přepravovaných zásilek a potvrzení, že tyto
zásilky obsahují pouze úřední dokumenty.
4. Ozbrojené síly mohou bezcelně dovážet svou techniku
a přiměřené množství potravin, zásob a jiného zboží pro výhradní
potřebu ozbrojených sil a, v případech, kdy je takové využití
povoleno přijímajícím státem, pro potřebu civilní složky a osob
závislých. Při tomto bezcelním dovozu bude na celnici společně se
stanovenými celními doklady uloženo potvrzení, které bude mít
formu dohodnutou mezi přijímajícím a vysílajícím státem a bude
podepsáno osobou k tomu účelu zmocněnou vysílajícím státem. Určení
osoby zmocněné podepisovat tato potvrzení, vzory příslušných
podpisů a razítek budou zaslány celní správě přijímajícího státu.
5. Příslušník ozbrojených sil nebo civilní složky, který
přijíždí poprvé služebně do přijímajícího státu, nebo osoby na něm
závislé přijíždějící poprvé s cílem připojit se k tomuto
příslušníkovi mohou na dobu služebního přidělení dovézt své osobní
věci a nábytek bezcelně.
6. Příslušníci ozbrojených sil nebo civilní složky mohou dočasně
bezcelně dovézt svá soukromá motorová vozidla pro svou osobu nebo
osoby na nich závislé. Tento článek nezakládá povinnost udělit jim
výjimku z placení silniční daně pro soukromá vozidla.
7. Zboží dovážené úřady ozbrojených sil, s výjimkou zboží
určeného výhradně pro potřebu těchto sil a civilní složky, a zboží
dovážené příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky jiné, než
je uvedeno v odstavcích 5 a 6 tohoto článku, není na základě
tohoto článku osvobozeno od cla nebo od plnění jiných podmínek.
8. Zboží dovezené bezcelně podle odstavce 2 b., odstavců 4, 5
nebo 6:
a. může být zpětně vyvezeno bezcelně za podmínky, že se zbožím,
které bylo dovezeno podle odstavce 4, je celnici předložen
certifikát vydaný podle tohoto odstavce; celní orgány jsou však
oprávněny si ověřit, že zpětně vyvezené zboží odpovídá popisu
uvedenému v certifikátu, je-li přiložen, a že zboží bylo
skutečně dovezeno za podmínek odstavce 2 b., odstavců 4, 5 nebo
6;
b. nebude za obvyklých okolností určeno k prodeji v přijímajícím
státě nebo nebude darováno; ve zvláštních případech lze však
tento prodej povolit za podmínek, které určují příslušné úřady
přijímajícího státu (například po zaplacení cla a daně
a v souladu s požadavky obchodních a devizových předpisů).
9. Zboží zakoupené v přijímajícím státě se z něj bude vyvážet
pouze podle směrnic platných v přijímajícím státě.
10. Pro přechod hranic udělí celní úřady pravidelným jednotkám
nebo formacím zvláštní režim za předpokladu, že o přechodu hranic
budou příslušné celní úřady náležitě předem uvědoměny.
11. Přijímající stát učiní zvláštní opatření k tomu, aby bylo
možné dodávat bez jakýchkoliv poplatků a daní palivo, olej
a maziva pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil nebo
civilní složky.
12. Pro odstavce 1 - 10 tohoto článku:
"poplatek" znamená celní poplatky a všechny ostatní poplatky
a daně, které se platí při dovozu nebo vývozu, kromě poplatků
a daní, které jsou pouze poplatky za poskytované služby;
"import (dovoz)" zahrnuje vyzvednutí z celního skladu nebo
nepřetržité celní úschovy pod podmínkou, že toto zboží nebylo
v přijímajícím státě vypěstováno, vyrobeno ani zpracováno.
13. Ustanovení tohoto článku se vztahují na dotčené zboží nejen
při jeho dovozu do a vývozu z přijímajícího státu, ale rovněž také
při průvozu územím smluvní strany; pro tento účel termín
"přijímající stát" v tomto článku označuje i smluvní stranu,
jejímž územím je zboží prováženo.
Čl.XII
1. Celní nebo daňové úřady přijímajícího státu mohou požadovat
jako podmínku pro udělení úlevy nebo osvobození od cla, které tato
Dohoda umožňuje, splnění nezbytných podmínek, které mohou být
shledány jako nezbytné, aby se zabránilo jakémukoliv zneužití.
2. Tyto úřady mohou odmítnout udělit jakoukoliv úlevu od placení
daní nebo cla, kterou tato Dohoda umožňuje, pro dovoz těch druhů
zboží do přijímajícího státu, které jsou pěstovány, vyráběny nebo
zpracovávány v tomto státě a které byly z tohoto státu vyvezeny
bez zaplacení daní nebo cla, které by se jinak za tento vývoz
musely zaplatit, nebo za něž daně nebo clo bylo vráceno. Zboží
vyzvednuté z celního skladu bude považováno za dovezené, jestliže
bylo považováno za vyvezené z důvodu uložení v celním skladu.
Čl.XIII
1. S cílem zabránit deliktům proti ustanovením celních
a daňových zákonů a nařízení si budou úřady přijímajícího
a vysílajícího státu navzájem pomáhat při vedení vyšetřování
a sbírání důkazů.
2. Úřady ozbrojených sil vyvinou veškeré úsilí v rámci své
pravomoci, aby zajistily, že všechno zboží, které má být zabaveno
celními a daňovými úřady přijímajícího státu nebo jejich jménem,
bude předáno těmto úřadům.
3. Úřady ozbrojených sil vyvinou veškeré úsilí v rámci své
pravomoci, aby zajistily, že členové ozbrojených sil nebo civilní
složky nebo osoby na nich závislé zaplatí příslušné celní poplatky
a daně nebo pokuty.
4. Služební vozidla a věci, které patří ozbrojeným silám nebo
jejich civilní složce a nikoli příslušníku těchto ozbrojených sil
nebo civilní složky, zabavené úřady přijímajícího státu z důvodů
porušení celních a daňových zákonů nebo předpisů budou předány
příslušným orgánům ozbrojených sil.
Čl.XIV
1. Ozbrojené síly, civilní složka a jejich příslušníci, jakož
i osoby na nich závislé se budou řídit devizovými předpisy
vysílajícího státu a zároveň se budou řídit předpisy přijímajícího
státu.
2. Devizové orgány vysílajícího a přijímajícího státu mohou
vydávat zvláštní předpisy platné pro ozbrojené síly nebo civilní
složky nebo jejich příslušníky a osoby na nich závislé.
Čl.XV
1. Podle odstavce 2 tohoto článku zůstane tato Dohoda
v platnosti i v případě nepřátelských akcí, na něž se vztahují
ustanovení Severoatlantické smlouvy, s tou výjimkou, že ustanovení
o řešení nároků na odškodné obsažená v odstavcích 2 a 5 článku
VIII se nevztahují na válečné škody a že ustanovení této Dohody,
především článků III a VII, budou neprodleně přezkoumána dotčenými
smluvními stranami, které se mohou dohodnout na změnách, které
budou považovat žádoucí pro provádění této Dohody ve vzájemných
vztazích.
2. V případě takových nepřátelských akcí má každá smluvní strana
právo dát jiné smluvní straně šedesátidenní výpověď a pozastavit
provádění kterýchkoliv ustanovení této Dohody. Pokud dojde
k uplatnění tohoto práva, projednají smluvní strany neprodleně
sjednání vhodných ustanovení, která by nahradila pozastavená
ustanovení.
Čl.XVI
Veškeré spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo
provádění této Dohody budou řešeny jednáním mezi těmito stranami
bez použití vnější jurisdikce. Nestanoví-li ustanovení této Dohody
výslovně jinak, budou spory, které nelze řešit přímým jednáním,
postoupeny Radě NATO.
Čl.XVII
Kterákoliv smluvní strana může kdykoli požádat o revizi
jakéhokoli článku této Dohody. Žádost se adresuje Radě NATO.
Čl.XVIII
1. Tato Dohoda bude ratifikována a ratifikační listiny budou co
nejdříve uloženy u vlády USA, která oznámí všem signatářským
státům datum uložení ratifikačních listin.
2. Třicet dní po uložení ratifikačních listin čtyřmi
signatářskými státy vstoupí ve vztazích mezi těmito státy tato
Dohoda v platnost. Pro každý další signatářský stát vstoupí tato
Dohoda v platnost 30 dní ode dne uložení jeho ratifikačních
listin.
3. Po svém vstupu v platnost bude tato Dohoda po schválení Radou
NATO a za podmínek, které tato Rada může stanovit, otevřena
k přistoupení pro kterýkoliv stát, který přistupuje
k Severoatlantické smlouvě. Přistoupení vstoupí v platnost po
uložení listin o přistoupení u vlády USA, která bude informovat
všechny signatářské státy i přistupující stát o datu jejich
uložení. Pro všechny státy, jejichž listiny o přistoupení se
ukládají, vstoupí tato Dohoda v platnost 30 dnů od uložení těchto
listin.
Čl.XIX
1. Kterákoli smluvní strana může tuto Dohodu vypovědět po
uplynutí období čtyř let od data, kdy Dohoda vstoupila v platnost.
2. Výpověď Dohody kteroukoli smluvní stranou bude provedena
písemným sdělením adresovaným touto smluvní stranou vládě USA,
která bude informovat ostatní smluvní strany o každém takovém
oznámení a o datu, kdy jej obdržela.
3. Výpověď nabude účinnosti jeden rok poté, co vláda USA obdrží
oznámení. Po uplynutí doby jednoho roku pozbývá Dohoda platnosti
pro smluvní stranu, která ji vypověděla, zůstává však nadále
v platnosti pro zbývající smluvní strany.
Čl.XX
1. Podle ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto článku se tato Dohoda
týká pouze metropolitního území smluvní strany.
2. Kterýkoliv stát však může při uložení dokladu o ratifikaci
nebo přistoupení nebo kdykoliv poté prohlásit oznámením vládě
Spojených států amerických, že se tato Dohoda bude vztahovat
(považuje-li to stát činící prohlášení za nezbytné k uzavření
zvláštní dohody mezi tímto státem a každým z dotčených
vysílajících států) na veškerá území nacházející se v oblasti
Severoatlantické smlouvy, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá.
Tato Dohoda se začne vztahovat na území uvedená v prohlášení
třicet dnů od obdržení tohoto oznámení vládou Spojených států
amerických nebo třicet dnů od uzavření zvláštních dohod, jsou-li
požadovány, nebo poté, co vstoupí v platnost podle článku XVIII,
v závislosti na tom, které datum je pozdější.
3. Stát, který učinil prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku
o rozšíření platnosti stávající Dohody na kterékoliv území, za
jehož mezinárodní vztahy je odpovědný, může podle ustanovení
článku XIX tuto Dohodu vypovědět pro toto území odděleně.
Na důkaz toho níže podepsaní, zplnomocnění zástupci podepsali
tuto Dohodu.
Dáno v Londýně dne 19. června 1951 v jazyce anglickém
a francouzském, přičemž oba texty mají stejnou platnost a budou
v jednom původním vyhotovení uloženy v archivu vlády Spojených
států amerických. Vláda Spojených států amerických zašle jejich
ověřené kopie všem signatářským a přistoupivším státům.