207/1919 Sb., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků

Zákon z 30. prosince 1917, z. ř. č. 523, o úrazovém pojištění horníků a předposlední odstavec § 1 zákona z 28. prosince 1887, z. ř. č. 1 na rok 1888, o úrazovém pojištění dělníků se zrušují a zákony z 28. prosince 1887, z. ř. č. 1 na rok 1888 (zákon úrazový) a z 20. července 1894, z. ř. č. 168, ve znění zákona z 21. srpna 1917, z. ř. č. 363, takto se mění a doplňují:

Všichni dělníci a závodoví horníci, zaměstnaní v továrnách a hutích, v dolech na nerosty nevyhrazené, v loděnicích a lomech, jakož i v zařízeních náležejících k těmto podnikům, dále dělníci a závodoví úředníci, zaměstnaní v podnicích horních, podrobených dozoru horních úřadů, a v závodech k nim náležejících, ve vrtacích podnicích na vyhrazené nerosty a v podnicích na těžbu horního vosku a asfaltu jsou pojištěni podle ustanovení tohoto zákona proti následkům úrazů přicházejících se při provozování podniků (úrazů podnikových).

Zřízence podniků státních a zemských může ministr sociální péče, dohodna se se zúčastněnými ministry a vyslechna zúčastněné úrazové pojišťovny, pojistné povinnosti podle tohoto zákona zprostiti, náleží-li jim a jejich příslušníkům podle služebního předpisu všeobecně platného, pro případ podnikového úrazu nárok na zaopatření, které se rovná odškodnému, stanovenému v tomto zákoně, po případě v článku VII. zákona ze dne 20. července 1894, z. ř. č. 168, jakož i v § 65 zákona z 30. března 1888, z. ř. č. 33, a má-li dále příslušná nemocenská nebo bratrská pokladna nárok na náhradu, která by měla podle posléze uvedeného ustanovení, kdyby zřízenci nebyly pojistné povinnosti zproštěni, a mají-li zřízenci stejný vliv na rozhodování o odškodněném, jaký jest zaručen pojištěncům u pojišťoven, zřízených podle tohoto zákona.

Za plat nebo mzdu podle tohoto zákona pokládají se tantiemy, podíly na zisku a jiné odměny za práci, jakož i naturální požitky.

Běžné věci pojišťovny, zejména rozhodování o nárocích na odškodné, obstará správní výbor, který se skládá z předsedy představenstva nebo jeho náměstka, z 9 členů představenstva a tří jejich náhradníků. Po 3 členech a po 1 náhradníku volí do správního výboru každá ze tří skupin představenstva, totiž skupina podnikatelů, skupina pojištěnců a skupina osob, povolaných do představenstva ministrem sociální péče.

O každém úrazu, který se stane při provozování podniku, podrobeného pojistné povinnosti, a kterým osoba, v podniku tom zaměstnaná, byla usmrcena nebo utrpěla tělesné poranění, které způsobilo smrt, anebo neschopnost práce trvající aspoň tři dny, budiž podnikatelem, nebo tím, kdo za úrazu podnik měl říditi, do týdne po úrazu podáno písemné oznámení přímo příslušné úrazové pojišťovně nebo úřadovně pojišťovnou pověřené.

Řízení o nároku. Vliv na léčení. Zadržení důchodu.

Nelze-li odškodné stanoviti ve lhůtách shora uvedených, úrazová pojišťovna může přiznati oprávněné osobě zatímní odškodné. Úrazová pojišťovna nemůže žádati, aby jí bylo vráceno vyplacené zatímní odškodné, byl-li nárok na odškodné konečným rozhodnutím zamítnut.

Osoby, kterým nebylo odškodné úrazovou pojišťovnou vyměřeno, musí svůj nárok oznámiti příslušné pojišťovně, než uplyne jeden rok ode dne, kdy se následky úrazu objevily, nejpozději však do dvou roků ode dne úrazu, sice nároku svého pozbudou.

Státní dozor nad pojišťovnami, zřízenými podle tohoto zákona, vykonává zemský úřad politický, v jehož správním obvodě je sídlo pojišťovny, a v dalším pořadu ministr sociální péče.

V případech, ve kterých podle tohoto zákona přísluší politickým úřadům rozhodovati, rozhodují politické úřady v dohodě s horními úřady, jde-li o podniky podrobené dozoru těchto úřadů.

Povinnost zaopatřovacích pokladen bratrských, poskytovati zaopatřovací platy svým členům, trvale neschopným vydělávati, trvá i tenkráte, když výdělečná nezpůsobilost vznikla z úrazu podnikového; ale tento nárok na zaopatřovací pokladnu odpočívá potud, pokud důchod úrazový a plat zaopatřovací dohromady převyšují dvě třetiny pracovního výdělku, který byl vzat za základ při vyměřování důchodu úrazového.

Vyňaty z tohoto ustanovení jsou toliko smlouvy, které byly sjednány pro úraz podnikový před 1. březnem 1886 mezi soukromou pojišťovnou a podnikatelem podniku, povinného podle tohoto zákona pojištěním, o pojištění osob v tomto závodě zaměstnaných a náležejících pod ustanovení § 1, a jejichž platnost ještě nepominula v době, kdy se počne působnost pojištění v § 1 naznačeného. Pojišťovna zřízená podle § 9, v jejím obvodě jest onen závod, vstoupí v takovéto smlouvy na místo podnikatele a pojištěnců mocí zákona tak, že pojišťovna podle zákona tohoto zřízená za dobu, po kterou pojišťovací smlouva bude ještě platna, jest povinna platiti pojistné vždy při splatnosti soukromé pojišťovně a že za to sama obdrží všechny částky, které onen soukromý pojišťovací ústav jest povinen vyplatiti podle pojišťovací smlouvy pro nastalé podnikové úrazy.

Na železniční zřízence, pojištěné podle čl. I., č. 1, nebo podle článku V., jakož i na takové státní zřízence pojištěné podle čl. V., které musí dráha podle podmínek koncesních nebo podle jiných platných ustanovení dopravovati bez nároku na zaplacení, nevztahuje se zákon z 5. března 1869, z. ř. č. 27, mimo případy §§ 46 a 47 zákona o úrazovém pojištění dělníků, přísluší-li jim nárok na odškodnění podle ustanovení tohoto zákona.