14/2000 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 56/2010 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. října
1961 byla v Turínu přijata Evropská sociální charta.
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Evropská
sociální charta podepsána ve Štrasburku dne 27. května 1992.
Dne 1. ledna 1993 dopisem ministra zahraničních věcí Česká
republika oznámila generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, depozitáři
Charty, že v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva se
jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky
považuje za signatářský stát Evropské sociální charty ze dne
18. října 1961. Dne 30. června 1993 Výbor ministrů Rady Evropy na
496. zasedání delegátů ministrů potvrdil, že Česká republika je
považována za signatářský stát Evropské sociální charty.
S Chartou vyslovil souhlas Parlament České republiky,
prezident republiky Chartu ratifikoval. Ratifikační listina České
republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy dne
3. listopadu 1999.
Při ratifikaci Charty bylo učiněno následující prohlášení:
"V souladu s článkem 20 Evropské sociální Charty:
1. Česká republika se zavazuje, že bude sledovat cíle uvedené
v části I Charty;
2. Česká republika se považuje být vázána těmito ustanoveními
Charty:
Článek 1 odstavce 1, 2, 3 Článek 2 odstavce 1, 2, 3, 4, 5 Článek 3 odstavce 1, 2, 3 Článek 4 odstavce 2, 3, 4, 5 Článek 5 Článek 6 odstavce 1, 2, 3, 4 Článek 7 odstavce 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 Článek 8 odstavce 1, 2, 3, 4 Článek 11 odstavce 1, 2, 3 Článek 12 odstavce 1, 2, 3, 4 Článek 13 odstavce 1, 2, 3, 4 Článek 14 odstavce 1, 2 Článek 15 odstavec 2 Článek 16 Článek 17 Článek 18 odstavec 4 Článek 19 odstavec 9."
Evropská sociální charta vstoupila v platnost na základě
svého článku 35 odst. 2 dne 26. února 1965. Pro Českou republiku
vstoupila v platnost v souladu s ustanovením odstavce 3 téhož
článku dne 3. prosince 1999.
Anglické znění Charty a její překlad do českého jazyka se
vyhlašuje současně.
EVROPSKÁ SOCIÁLNÍ CHARTA
(Turín, 18. října 1961)
(PŘEKLAD)
PREAMBULE
Níže podepsané vlády, jsouce členy Rady Evropy,
majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší
jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany a uskutečnění ideálů
a principů, které jsou jejich společným dědictvím, a usnadnění
jejich hospodářského a sociálního pokroku, zejména zachováním
a dalším naplňováním lidských práv a základních svobod,
majíce na zřeteli, že v Evropské úmluvě o ochraně lidských
práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950
a v Protokolu k ní podepsaném v Paříži dne 20. března 1952 členské
státy Rady Evropy souhlasily s tím, že zajistí svému obyvatelstvu
občanská a politická práva a svobody stanovené v Úmluvě
a Protokolu,
majíce na zřeteli, že užívání sociálních práv by mělo být
zajištěno bez diskriminace z důvodu rasy, barvy, pohlaví,
náboženství, politického názoru, národního původu nebo sociálního
původu,
jsouce rozhodnuty společně vynaložit veškeré úsilí ke
zlepšení životní úrovně a na podporu sociálního blahobytu jak
městského, tak venkovského obyvatelstva prostřednictvím
příslušných institucí a činností,
shodly se na následujícím:
ČÁST I
Smluvní strany uznávají za cíl své politiky, o který budou
usilovat pomocí všech vhodných prostředků, jak na národní, tak na
mezinárodní úrovni, dosažení podmínek, za kterých budou účinně
naplňována následující práva a principy:
1. Každý musí mít příležitost získat prostředky ke svému
živobytí prací, kterou si svobodně zvolí.
2. Všichni pracovníci mají právo na spravedlivé pracovní
podmínky.
3. Všichni pracovníci mají právo na bezpečné a zdravotně
nezávadné pracovní podmínky.
4. Všichni pracovníci mají právo na spravedlivou odměnu,
která jim a jejich rodinám zajistí slušnou životní
úroveň.
5. Všichni pracovníci a zaměstnavatelé mají právo na svobodu
sdružování v národních a mezinárodních organizacích
k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů.
6. Všichni pracovníci a zaměstnavatelé mají právo kolektivně
vyjednávat.
7. Děti a mladé osoby mají právo na zvláštní ochranu před
fyzickými a morálními riziky, kterým jsou vystaveny.
8. Zaměstnané ženy v případě mateřství a ostatní zaměstnané
ženy, pokud je to vhodné, mají právo na zvláštní ochranu
ve své práci.
9. Každý má právo na vhodné způsoby odborného poradenství
pro volbu povolání s cílem získat pomoc při volbě
povolání, které by odpovídalo jeho osobním schopnostem
a zájmům.
10. Každý má právo na vhodné způsoby odborné přípravy.
11. Každý má právo využít jakýchkoli opatření, která mu
umožní dosáhnout co nejlepšího zdravotního stavu.
12. Všichni pracovníci a osoby, které jsou na nich závislé,
mají právo na sociální zabezpečení.
13. Každý, kdo nemá dostatečné prostředky, má právo na
sociální a zdravotní pomoc.
14. Každý má právo využívat služeb sociální péče.
15. Osoby zdravotně postižené mají právo na odborný výcvik,
rehabilitaci a sociální readaptaci bez ohledu na původ
a povahu jejich postižení.
16. Rodina jakožto základní jednotka společnosti má právo na
vhodnou sociální, právní a hospodářskou ochranu
k zajištění svého plného rozvoje.
17. Matky a děti bez ohledu na svůj rodinný stav a rodinné
vztahy mají právo na přiměřenou sociální a hospodářskou
ochranu.
18. Příslušníci jakékoliv smluvní strany mají právo vykonávat
na území kterékoli jiné smluvní strany výdělečnou
činnost, a to za stejných podmínek jako státní
příslušníci této smluvní strany, s výhradou omezení
založených na vážných důvodech hospodářského nebo
sociálního charakteru.
19. Migrující pracovníci, kteří jsou příslušníky smluvní
strany, a jejich rodiny mají právo na ochranu a pomoc na
území kterékoli jiné smluvní strany.
ČÁST II
Smluvní strany se zavazují za podmínek stanovených v části
III, že se budou považovat za vázané závazky stanovenými
v následujících článcích a odstavcích.
Čl.1
Právo na práci
S cílem zajistit účinný výkon práva na práci se smluvní
strany zavazují:
1. přijmout jako jeden ze svých prvořadých cílů
a odpovědností dosažení a udržení co nejvyšší a nejstabilnější
úrovně zaměstnanosti s cílem dosažení plné zaměstnanosti,
2. účinně chránit právo pracovníka vydělávat si na své
živobytí ve svobodně zvoleném zaměstnání,
3. zřídit a udržovat bezplatné služby zaměstnanosti pro
všechny pracovníky,
4. poskytovat a podporovat vhodné poradenství pro volbu
povolání, odborný výcvik a rehabilitaci.
Čl.2
Právo na spravedlivé pracovní podmínky
S cílem zajistit účinný výkon práva na spravedlivé pracovní
podmínky se smluvní strany zavazují:
1. stanovit přiměřenou denní a týdenní pracovní dobu,
postupně zkracovat pracovní týden, jak to dovolí růst
produktivity práce a další důležité činitele,
2. poskytovat placené volno v době veřejných svátků,
3. poskytovat minimálně dvoutýdenní placenou dovolenou ročně,
4. zajistit dodatkovou placenou dovolenou nebo zkrácení
pracovní doby pracovníkům v povoláních uznaných za
nebezpečná nebo zdraví škodlivá,
5. zajistit každý týden dobu odpočinku, která má pokud možno
připadnout na den uznávaný podle tradice nebo obyčeje
příslušné země nebo oblasti za den odpočinku.
Čl.3
Právo na bezpečné a zdravé pracovní podmínky
S cílem zajistit účinný výkon práva na bezpečné a zdravé
pracovní podmínky se smluvní strany zavazují:
1. vydávat právní předpisy k zajištění bezpečnosti práce
a ochrany zdraví při práci,
2. stanovit opatření k vynucení takových právních předpisů
formou dozoru,
3. projednat s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, tam
kde existují, opatření zaměřená ke zlepšení bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci.
Čl.4
Právo na spravedlivou odměnu za práci
S cílem zajistit účinný výkon práva na spravedlivou odměnu za
práci se smluvní strany zavazují:
1. uznat právo pracovníků na takovou odměnu za práci, která
jim i jejich rodinám zajistí slušnou životní úroveň,
2. uznat právo pracovníků na vyšší odměnu za přesčasovou
práci, s výhradou výjimek ve zvláštních případech,
3. uznat právo pracujících mužů a žen na stejnou odměnu za
práci stejné hodnoty,
4. uznat právo všech pracovníků na přiměřeně dlouhou
výpovědní lhůtu při ukončení zaměstnání,
5. dovolit srážky ze mzdy jen za podmínek a v rozsahu daném
vnitrostátními zákony nebo předpisy nebo podle
kolektivních smluv anebo podle rozhodčího nálezu.
Výkon těchto práv bude možné zajistit prostřednictvím
svobodně uzavřených kolektivních smluv, zákonnými metodami
stanovení mezd nebo jinými vhodnými způsoby podle vnitrostátních
podmínek.
Čl.5
Právo organizovat se
S cílem zajistit nebo podpořit svobodu pracovníků
a zaměstnavatelů vytvářet místní, národní nebo mezinárodní
organizace k ochraně jejich hospodářských a sociálních zájmů nebo
svobodu připojit se k takovým organizacím se smluvní strany
zavazují, že vnitrostátní právní předpisy nebudou takové nebo
nebudou aplikovány tak, aby bránily této svobodě. Rozsah, v jakém
se budou záruky stanovené v tomto článku vztahovat na policii,
bude stanoven vnitrostátními zákony nebo nařízeními. Princip
aplikace těchto záruk na členy ozbrojených sil a rozsah, v jakém
se budou vztahovat na osoby v této kategorii, bude rovněž stanoven
vnitrostátními zákony nebo nařízeními.
Čl.6
Právo kolektivně vyjednávat
S cílem zajistit účinný výkon práva kolektivně vyjednávat se
smluvní strany zavazují:
1. podporovat společné konzultace mezi pracovníky
a zaměstnavateli,
2. podporovat tam, kde je to potřebné a vhodné, mechanismy
pro dobrovolné vyjednávání mezi zaměstnavateli nebo
organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi pracovníků za
účelem stanovení podmínek zaměstnání kolektivními
smlouvami,
3. podporovat vytvoření a využívání vhodných mechanismů pro
smírčí a dobrovolné rozhodčí řízení pro urovnání
pracovních sporů,
a uznat:
4. právo pracovníků a zaměstnavatelů na kolektivní akci
v případě konfliktu zájmů, včetně práva na stávku,
s výhradou závazků vyplývajících z platné kolektivní
smlouvy, kterou před tím uzavřeli.
Čl.7
Právo dětí a mladých osob na ochranu
S cílem zajistit účinný výkon práva dětí a mladých osob na
ochranu se smluvní strany zavazují:
1. stanovit minimální věk pro přijetí do zaměstnání na
15 let s výjimkou dětí zaměstnaných určenými lehkými
pracemi, které neškodí jejich zdraví, morálce nebo
vzdělávání,
2. stanovit vyšší minimální věk pro přijetí do určitých
zaměstnání, která jsou považována za nebezpečná nebo
zdraví škodlivá,
3. stanovit, že osoby podléhající povinné školní docházce
nebudou zaměstnávány takovými pracemi, které by jim
bránily v plném využití možností vzdělávání,
4. stanovit, že pracovní doba osob mladších 16 let bude
omezena v souladu s potřebami jejich rozvoje, zejména
s ohledem na potřebu jejich přípravy k výkonu povolání,
5. uznat právo mladých pracovníků a učňů na spravedlivou
mzdu nebo jiné přiměřené příspěvky,
6. stanovit, že doba, kterou mladí lidé stráví přípravou
k výkonu zaměstnání během obvyklé pracovní doby se
souhlasem zaměstnavatele, je považována za část
pracovního dne,
7. stanovit, že zaměstnané osoby mladší 18 let mají každý
rok nárok nejméně na třítýdenní placenou dovolenou,
8. stanovit, že osoby mladší 18 let nebudou zaměstnávány
noční prací s výjimkou určitých povolání stanovených
vnitrostátními zákony nebo nařízeními,
9. stanovit, že osoby mladší 18 let zaměstnávané
v povoláních určených vnitrostátními právními předpisy
budou podléhat pravidelnému lékařskému dohledu,
10. zajistit zvláštní ochranu před fyzickým a mravním
ohrožením, jemuž jsou děti a mládež vystaveny, zejména
proti takovému ohrožení, které vyplývá přímo nebo nepřímo
z jejich práce.
Čl.8
Právo zaměstnaných žen na ochranu
S cílem zajistit účinný výkon práva zaměstnaných žen na
ochranu se smluvní strany zavazují:
1. poskytnout ženám před a po narození dítěte volno v celkové
délce nejméně 12 týdnů tak, že v této době obdrží placené
volno nebo přiměřené dávky sociálního zabezpečení nebo
podporu z veřejných fondů,
2. považovat za nezákonné, jestliže zaměstnavatel dá
pracovnici výpověď v době její nepřítomnosti, kdy je na
mateřské dovolené, nebo tak, aby výpovědní lhůta skončila
během takové nepřítomnosti,
3. stanovit, aby matky kojící své děti měly pro tento účel
nárok na dostatek volného času.
Čl.9
Právo na poradenství při volbě povolání
S cílem zajistit účinné uplatnění práva na odborné
poradenství při volbě povolání se smluvní strany zavazují
poskytovat nebo podporovat podle potřeby služby, které pomohou
všem osobám, včetně zdravotně postižených, řešit problémy
související s volbou povolání a odborným postupem, s náležitým
přihlédnutím k jejich osobním schopnostem a možnostem na trhu
práce; tato pomoc musí být poskytována zdarma jak mládeži, včetně
dětí ve školním věku, tak dospělým.
Čl.10
Právo na přípravu k výkonu povolání
S cílem zajistit účinný výkon práva na odbornou přípravu se
smluvní strany zavazují:
1. poskytovat nebo podporovat podle potřeby technickou
a odbornou přípravu všech osob, včetně osob zdravotně
postižených, po projednání s organizacemi zaměstnavatelů
a pracovníků, a poskytovat prostředky, které umožní
přístup k vyššímu technickému a vysokoškolskému vzdělání
výhradně podle schopností jednotlivce,
2. vytvořit nebo podporovat učňovský systém a jiné
systematické formy pro výcvik mladých chlapců a dívek
v jejich různých povoláních,
3. poskytovat nebo podporovat podle potřeby:
a) přiměřená a snadno dostupná výcviková zařízení pro
dospělé pracovníky,
b) zvláštní zařízení pro rekvalifikaci dospělých
pracovníků nutnou v důsledku technického vývoje nebo
nových trendů na trhu práce,
4. povzbuzovat plné využití poskytnutých možností takovými
vhodnými opatřeními, jako jsou:
a) snížení nebo zrušení poplatků nebo náhrady nákladů,
b) poskytnutí finanční podpory ve vhodných případech,
c) započítání času, který pracovník stráví během
zaměstnání při doplňkovém výcviku na žádost
zaměstnavatele, do normální pracovní doby,
d) zajištění účinnosti učňovských a všech ostatních forem
výcviku pro mladé pracovníky a náležité ochrany mladých
pracovníků obecně prostřednictvím odpovídající kontroly
po projednání s organizacemi zaměstnavatelů
a pracovníků.
Čl.11
Právo na ochranu zdraví
S cílem zajistit účinné uplatnění práva na ochranu zdraví se
smluvní strany zavazují bud' přímo nebo ve spolupráci s veřejnými
a soukromými organizacemi přijímat opatření zaměřená zejména na:
1. odstranění příčin nemocí v co nejvyšší možné míře,
2. poskytování poradenských a vzdělávacích služeb na podporu
zdraví a zvýšení odpovědnosti jednotlivce v záležitostech
zdraví,
3. co největší prevenci epidemických, endemických a jiných
nemocí.
Čl.12
Právo na sociální zabezpečení
S cílem zajistit účinné uplatnění práva na sociální
zabezpečení se smluvní strany zavazují:
1. vytvořit nebo udržovat systém sociálního zabezpečení,
2. udržovat systém sociálního zabezpečení na dostatečné
úrovni, přinejmenším na úrovni stejné, jaká se vyžaduje
pro ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce
(č. 102) o minimálních standardech sociálního zabezpečení,
3. usilovat o postupné zvýšení úrovně systému sociálního
zabezpečení,
4. učinit uzavřením patřičných dvoustranných a mnohostranných
smluv nebo jinými vhodnými prostředky za podmínek
stanovených v takových smlouvách opatření k zajištění:
a) rovného zacházení s vlastními státními příslušníky
a státními příslušníky ostatních smluvních stran, pokud
jde o práva sociálního zabezpečení, včetně zachování
nároků vyplývajících z právních předpisů sociálního
zabezpečení, bez ohledu na pohyb chráněných osob mezi
územími smluvních stran,
b) uznání, zachování a znovunabytí práv sociálního
zabezpečení prostřednictvím sčítání dob pojištění nebo
zaměstnání završených podle právních předpisů každé ze
smluvních stran.
Čl.13
Právo na sociální a lékařskou pomoc
S cílem zajistit účinné uplatnění práva na sociální
a lékařskou pomoc se smluvní strany zavazují:
1. zajistit, že každé osobě, která je bez přiměřených
prostředků a která není schopna si takové prostředky
zajistit bud' sama vlastním úsilím nebo je získat z jiných
zdrojů, zejména prostřednictvím dávek ze systému
sociálního zabezpečení, bude poskytnuta přiměřená pomoc
a v případě nemoci i péče nezbytná podle jejího stavu,
2. zajistit, že osoby, kterým je poskytována takováto pomoc,
nebudou z tohoto důvodu zkráceny na svých politických
a sociálních právech,
3. stanovit, že každému se může prostřednictvím kompetentních
veřejných nebo soukromých služeb dostat takového
poradenství a osobní pomoci nezbytné k zabránění,
odstranění nebo zmírnění stavu potřebnosti jednotlivce
nebo rodiny,
4. aplikovat ustanovení odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku na
základě principu rovného zacházení se svými státními
příslušníky i na příslušníky ostatních smluvních stran
Charty, kteří se nacházejí legálně na jejich území,
v souladu s jejich závazky vyplývajícími z Evropské úmluvy
o sociální a lékařské pomoci podepsané v Paříži
11. prosince 1953.
Čl.14
Právo využívat služby sociální péče
S cílem zajistit účinné uplatnění práva na využívání služeb
sociální péče se smluvní strany zavazují:
1. podporovat nebo poskytovat služby využívající metod
sociální práce, které přispívají k blahu a rozvoji jak
jednotlivců, tak skupin v komunitě a jejich přizpůsobení
společenskému prostředí,
2. povzbuzovat účast jednotlivců a dobrovolných a jiných
organizací při zakládání nebo udržování takových služeb.
Čl.15
Právo tělesně nebo duševně postižených
osob na odbornou přípravu k výkonu povolání,
rehabilitaci a na profesní a sociální readaptaci
S cílem zajistit účinný výkon práva tělesně nebo duševně
postižených osob na odbornou přípravu k výkonu povolání a na
profesní a sociální readaptaci se smluvní strany zavazují:
1. přijmout odpovídající opatření k poskytnutí možnosti
odborné přípravy pro výkon povolání, včetně zapojení
specializovaných veřejných nebo soukromých institucí,
je-li to nutné,
2. přijmout vhodná opatření k umístění zdravotně postižených
osob do zaměstnání, zejména pomocí specializovaných
zprostředkovatelen práce, zařízení pro chráněná zaměstnání
a vhodnými způsoby stimulace zaměstnavatelů k přijetí
zdravotně postižených osob do zaměstnání.
Čl.16
Právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu
S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny,
která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany
zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu
rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky,
daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek
novomanželům, a jinými vhodnými prostředky.
Čl.17
Právo matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu
S cílem zajistit účinné uplatnění práva matek a dětí na
sociální a hospodářskou ochranu se smluvní strany zavazují
přijmout všechna vhodná a potřebná opatření vedoucí k tomuto cíli,
včetně zřizování nebo provozování vhodných institucí nebo služeb.
Čl.18
Právo na výdělečnou činnost na území jiných smluvních stran
S cílem zajistit účinné uplatnění práva zahájit výdělečnou
činnost na území kterékoli jiné smluvní strany se smluvní strany
zavazují:
1. používat existující předpisy v liberálním duchu,
2. zjednodušit stávající formality a snížit nebo zrušit
správní a jiné poplatky placené zahraničními pracovníky
nebo jejich zaměstnavateli,
3. liberalizovat jednotlivě nebo obecně právní předpisy
upravující zaměstnávání zahraničních pracovníků,
a uznat:
4. právo svých státních příslušníků opustit svoji zemi
a vykonávat výdělečné činnosti na území jiných smluvních
stran.
Čl.19
Právo migrujících pracovníků
a jejich rodin na ochranu a pomoc
S cílem zajistit účinný výkon práva migrujících pracovníků
a jejich rodin na ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní
strany se smluvní strany zavazují:
1. udržovat přiměřené a bezplatné služby na pomoc uvedeným
pracovníkům, zejména při získávání přesných informací,
nebo ověřovat, zda jsou tyto služby udržovány, stejně
jako provést veškeré vhodné kroky, pokud to dovolují
vnitrostátní zákony a předpisy, proti zkreslující
propagandě týkající se vystěhovalectví
a přistěhovalectví,
2. přijmout ve vlastní pravomoci vhodná opatření usnadňující
odjezd, cestu a přijetí uvedených pracovníků a jejich
rodin a poskytovat jim podle vlastních pravomocí během
cesty nezbytné zdravotnické služby, lékařský dohled
a dobré hygienické podmínky,
3. podporovat případnou spolupráci mezi veřejnými
i soukromými sociálními službami v zemích vystěhovalectví
a přistěhovalectví,
4. zajistit uvedeným pracovníkům zdržujícím se oprávněně na
jejich území - pokud jsou tyto záležitosti upraveny
zákonem nebo právními předpisy, nebo podléhají-li
kontrole správních úřadů - zacházení ne méně příznivé,
než je zacházení s vlastními občany v následujících
záležitostech:
a) odměňování za práci, jiné pracovní podmínky a podmínky
zaměstnání,
b) členství v odborech a využívání výhod z kolektivního
vyjednávání,
c) ubytování,
5. zajistit uvedeným pracovníkům oprávněně se zdržujícím na
jejich území zacházení ne méně příznivé, než je zacházení
s vlastními občany, pokud jde o zaměstnanecké daně,
poplatky nebo příspěvky placené zaměstnanými osobami,
6. usnadnit v co nejvyšší možné míře sloučení rodiny
zahraničního pracovníka, kterému byl povolen pobyt na
daném území,
7. zajistit uvedeným pracovníkům oprávněně se zdržujícím na
jejich území zacházení ne méně příznivé, než je zacházení
s vlastními občany, pokud jde o právní řízení
v záležitostech uvedených v tomto článku,
8. zabezpečit, aby uvedení pracovníci usídlení v souladu se
zákonem na jejich území nebyli vyhoštěni, s výjimkou
ohrožení národní bezpečnosti nebo jednání proti veřejnému
zájmu nebo morálce,
9. povolit v zákonných mezích převod částí výdělků a úspor
těchto pracovníků podle jejich přání,
10. rozšířit ochranu a pomoc poskytovanou podle tohoto článku
na samostatně výdělečně činné migrující osoby, pokud lze
příslušná opatření vztahovat na tuto kategorii osob.
ČÁST III
Čl.20
Závazky
1. Každá smluvní strana se zavazuje:
a) považovat část I této Charty za deklaraci cílů, o jejichž
dosažení bude usilovat všemi vhodnými prostředky, jak je
uvedeno v úvodním odstavci této části,
b) považovat se za vázanou nejméně pěti z následujících článků
části II této Charty: články 1, 5, 6, 12, 13, 16 a 19,
c) kromě těchto článků vybraných v souladu s předchozím
pododstavcem se bude považovat vázána takovým počtem článků
nebo číslovaných odstavců části II Charty podle svého výběru za
předpokladu, že celkový počet článků nebo číslovaných odstavců,
kterými bude vázána, nebude menší než 10 článků nebo 45
číslovaných odstavců.
2. Články nebo číslované odstavce vybrané podle pododstavců
b) a c) odstavce 1 tohoto článku budou oznámeny generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy při uložení listiny o ratifikaci nebo
schválení příslušné smluvní strany.
3. Kterákoli smluvní strana může později prohlásit pomocí
oznámení generálnímu tajemníkovi, že se považuje za vázanou
jakýmikoliv články nebo číslovanými odstavci části II Charty,
které doposud nepřijala podle podmínek odstavce 1 tohoto článku.
Takovéto závazky budou následně považovány za nedílnou součást
ratifikace nebo schválení a budou mít stejné účinky od třicátého
dne po datu oznámení.
4. Generální tajemník sdělí všem signatářským vládám
a generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce jakékoliv
oznámení, které bude obdrženo podle této části Charty.
5. Každá smluvní strana bude udržovat systém inspekce práce
přiměřený vnitrostátním podmínkám.
ČÁST IV
Čl.21
Zprávy týkající se přijatých ustanovení
Smluvní strany budou podávat generálnímu tajemníkovi Rady
Evropy ve dvouletých intervalech a ve formě, která bude stanovena
Výborem ministrů, zprávy o provádění těch ustanovení části II
Charty, která přijaly.
Čl.22
Zprávy týkající se ustanovení, která nebyla přijata
Smluvní strany budou zasílat generálnímu tajemníkovi
v přiměřených intervalech na žádost Výboru ministrů zprávy ohledně
ustanovení části II Charty, která nepřijaly v době ratifikace nebo
schválení Charty nebo v následujících oznámeních. Výbor ministrů
stanoví čas od času, ohledně kterých ustanovení mají být zprávy
vyžádány a v jaké formě mají být zprávy poskytnuty.
Čl.23
Zasílání opisů
1. Každá smluvní strana zašle opisy svých zpráv podávaných
podle článků 21 a 22 těm svým vnitrostátním organizacím, které
jsou členy mezinárodních organizací zaměstnavatelů a odborů, jež
mají být podle článku 27 odst. 2 pozvány k účasti na zasedáních
Podvýboru Vládního sociálního výboru.
2. Smluvní strany budou odevzdávat generálnímu tajemníkovi
všechny připomínky ke zmíněným zprávám, které obdržely od těchto
vnitrostátních organizací, pokud o to tyto organizace požádaly.
Čl.24
Prošetřování zpráv
Zprávy zaslané generálnímu tajemníkovi Rady Evropy podle
článků 21 a 22 prošetří Výbor expertů, který bude mít k dispozici
připomínky odevzdané generálnímu tajemníkovi Rady Evropy podle
článku 23 odst. 2.
Čl.25
Výbor expertů
1. Výbor expertů bude složen nejvíce ze sedmi členů
jmenovaných Výborem ministrů ze seznamu smluvními stranami
navržených nezávislých, naprosto bezúhonných odborníků s uznávanou
odbornou způsobilostí v mezinárodních sociálních záležitostech.
2. Členové Výboru expertů budou jmenováni na šestileté
období. Mohou být jmenováni opětovně. Funkční období dvou členů
poprvé jmenovaných skončí však uplynutím čtyřletého období.
3. Členy, jejichž mandát má skončit uplynutím počátečního
čtyřletého období, vylosuje Výbor ministrů ihned po prvním
jmenování.
4. Člen Výboru expertů, který byl jmenován k nahrazení člena,
jehož mandát ještě neskončil, bude vykonávat funkci po zbytek
funkčního období svého předchůdce.
Čl.26
Účast Mezinárodní organizace práce
Mezinárodní organizace práce bude vyzvána, aby jmenovala
svého zástupce, který se účastní jednání Výboru expertů jako
poradce.
Čl.27
Podvýbor Vládního sociálního výboru
1. Zprávy smluvních stran a závěry Výboru expertů budou
předkládány k posouzení Podvýboru Vládního sociálního výboru Rady
Evropy.
2. Podvýbor se bude skládat z jednoho zástupce každé smluvní
strany. Vyzve nejvýše dvě mezinárodní organizace zaměstnavatelů
a nejvýše dvě mezinárodní odborové organizace, aby vyslaly
pozorovatele s poradním hlasem na jeho zasedání. Dále může nejvýše
se dvěma zástupci mezinárodních nevládních organizací s poradním
statutem při Radě Evropy konzultovat problematiku, pro kterou jsou
tyto organizace zvlášť kvalifikované, jako je například sociální
péče a sociální ochrana rodiny.
3. Podvýbor předloží Výboru ministrů zprávu se svými závěry
a přiloží k ní zprávu Výboru expertů.
Čl.28
Poradní shromáždění
Generální tajemník Rady Evropy předloží závěry Výboru expertů
Poradnímu shromáždění. Poradní shromáždění sdělí své názory na
tyto závěry Výboru ministrů.
Čl.29
Výbor ministrů
Dvoutřetinovou většinou hlasů členů oprávněných zasedat ve
Výboru ministrů může tento Výbor na základě zprávy Podvýboru a po
projednání s Poradním shromážděním dát každé smluvní straně
potřebná doporučení.
ČÁST V
Čl.30
Derogace v době války nebo nouzového stavu
1. V době války nebo v případě jiného veřejného nebezpečí,
které ohrožuje život národa, může jakákoliv smluvní strana
přijmout opatření derogující ze závazků podle této Charty v míře
striktně vyžadované naléhavostí situace za předpokladu, že
takováto opatření nejsou v rozporu s jinými závazky podle
mezinárodního práva.
2. Každá smluvní strana, která využila tohoto práva derogace,
bude v rozumných časových intervalech informovat generálního
tajemníka Rady Evropy o přijatých opatřeních a o důvodech těchto
opatření. Bude stejně tak informovat generálního tajemníka, kdy se
tato opatření přestanou uplatňovat a že ustanovení Charty, která
přijala, jsou opět plně uplatňována.
3. Generální tajemník bude obratem informovat ostatní smluvní
strany a generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce o všech
sděleních obdržených podle odstavce 2 tohoto článku.
Čl.31
Omezení
1. Práva a principy stanovené v části I, pokud jsou účinně
realizována, a jejich účinné uplatňování podle části II nebudou
podléhat jakýmkoliv restrikcím nebo omezením, která nejsou
specifikována v těchto částech, s výjimkou případů, kdy takováto
omezení jsou stanovena zákonem a jsou v demokratické společnosti
nezbytná na ochranu práv a svobod jiných nebo na ochranu veřejného
zájmu, národní bezpečnosti, veřejného zdraví nebo morálky.
2. Omezení povolená podle této Charty vůči právům a závazkům
zde stanoveným nebudou aplikována pro jakýkoliv jiný účel, než pro
který byla stanovena.
Čl.32
Vztah mezi Chartou a domácím
právem nebo mezinárodními smlouvami
Ustanovení této Charty nebudou na újmu těm ustanovením
domácího práva nebo jakékoliv dvoustranné nebo mnohostranné
smlouvy, které již platí nebo vstoupí v platnost, podle kterých je
chráněným osobám poskytováno příznivější zacházení.
Čl.33
Provádění pomocí kolektivních smluv
1. V těch členských státech, kde jsou ustanovení odstavců 1,
2, 3, 4 a 5 článku 2, odstavců 4, 6 a 7 článku 7 a odstavců 1, 2,
3 a 4 článku 10 části II této Charty obvykle ponechána dohodám
mezi zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů
a organizacemi pracovníků nebo kde jsou obvykle naplňována jinak
než zákonem, závazky z těchto odstavců mohou být plněny a budou
považovány za účinně dodržované, jestliže jejich dispozice budou
prostřednictvím takových dohod nebo jiných prostředků aplikovány
na velkou většinou dotčených pracovníků.
2. V členských státech, kde jsou tato ustanovení obvykle
aplikována pomocí právních předpisů, mohou smluvní strany převzít
tyto závazky a tyto závazky budou považovány za účinně dodržované
tehdy, jestliže tato ustanovení budou aplikována právními předpisy
na velkou většinu dotčených pracovníků.
Čl.34
Územní aplikace
1. Tato Charta se vztahuje na metropolitní území každé
smluvní strany. Každá signatářská vláda může při podpisu Charty
anebo při uložení své ratifikační listiny anebo listiny
o schválení upřesnit vyhlášením generálnímu tajemníkovi Rady
Evropy, které území považuje pro tento účel za své metropolitní
území.
2. Každá smluvní strana může při ratifikaci nebo schválení
této Charty anebo kdykoliv poté učinit prohlášení oznámením
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že bud' celá Charta anebo jen
její část se bude vztahovat na to anebo ta metropolitní území,
která jsou uvedena ve zmíněném prohlášení a jejichž mezinárodní
vztahy smluvní strana zabezpečuje anebo jejichž mezinárodní
odpovědnost bere smluvní strana na sebe. V tomto prohlášení
smluvní strana přesně určí články anebo odstavce části II Charty,
které přijímá jako závazné ve vztahu ke každému z území, která
jsou v prohlášení označena.
3. Charta vstoupí v platnost na území anebo územích
označených ve výše uvedeném prohlášení třicátým dnem po dnu, kdy
generální tajemník obdržel oznámení o prohlášení.
4. Každá smluvní strana může později vydat prohlášení
adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že ve vztahu
k jednomu nebo více územím, na která byla rozšířena platnost
Charty v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, považuje za závazné
další články anebo číslované odstavce, které dosud v souvislosti
s tímto územím anebo územími za závazné nepovažovala. Takovéto
dodatečné závazky budou považovány za neoddělitelnou součást
původního prohlášení ve vztahu k danému území a nabudou účinnosti
třicátým dnem od data, kdy bylo prohlášení vydáno.
5. Generální tajemník oznámí ostatním signatářským vládám
a generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce každé vydané
prohlášení, které mu bylo sděleno v souladu s tímto článkem.
Čl.35
Podpis, ratifikace a vstup v platnost
1. Tato Charta je otevřená k podpisu členům Rady Evropy. Bude
ratifikována nebo schválena. Ratifikační listiny nebo listiny
o schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
2. Tato Charta vstoupí v platnost třicet dnů po uložení páté
ratifikační listiny nebo listiny o schválení.
3. Pro každou signatářskou vládu, která ratifikuje Chartu
dodatečně, vstoupí v platnost třicet dnů po uložení její
ratifikační listiny nebo listiny o schválení.
4. Generální tajemník oznámí všem členům Rady Evropy
a generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, že Charta nabyla
platnosti, které smluvní strany ji ratifikovaly nebo schválily,
a dodatečné uložení každé ratifikační listiny nebo listiny
o schválení.
Čl.36
Změny
Každý člen Rady Evropy může předložit návrh na změnu této
Charty oznámením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Generální
tajemník odevzdá ostatním členům Rady Evropy tyto návrhy, které
posoudí Výbor ministrů a k nimž se vyjádří Poradní shromáždění.
Každý návrh na změnu schválený Výborem ministrů nabude platnosti
po uplynuti třiceti dnů ode dne, kdy všechny smluvní strany oznámí
generálnímu tajemníkovi přijetí této změny. Generální tajemník
uvědomí všechny členské státy Rady Evropy a generálního ředitele
Mezinárodního úřadu práce o vstupu takovýchto změn v platnost.
Čl.37
Vypovězení
1. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Chartu nejdříve
po uplynutí pětiletého období ode dne, kdy Charta ve vztahu k této
smluvní straně vstoupila v platnost, nebo před uplynutím každého
dalšího dvouletého období a v každém případě po šestiměsíční
výpovědní lhůtě oznámené generálnímu tajemníkovi Rady Evropy,
který o tom informuje ostatní smluvní strany a generálního
ředitele Mezinárodního úřadu práce. Takováto výpověď se netýká
platnosti Charty ve vztahu k ostatním smluvním stranám za
předpokladu, že počet smluvních stran nebude nikdy nižší než pět.
2. Každá smluvní strana může ve smyslu ustanovení
předcházejícího odstavce vypovědět každý přijatý článek nebo
odstavec části II Charty za předpokladu, že počet článků nebo
odstavců, kterými je tato smluvní strana vázána, nebude nikdy
nižší než 10 článků nebo 45 odstavců a že v tomto počtu článků
nebo odstavců budou i nadále zahrnuty články vybrané touto smluvní
stranou mezi těmi, které jsou výslovně zmíněny v článku 20
odst. 1 písm. b).
3. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Chartu nebo každý
článek nebo odstavec části II Charty za podmínek stanovených
odstavcem 1 tohoto článku, a to ve vztahu ke každému území, na
které se Charta uplatňuje ve smyslu prohlášení učiněného v souladu
s odstavcem 2 článku 34.
Čl.38
Příloha
Příloha k této Chartě tvoří její nedílnou součást.
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zplnomocněni,
podepsali tuto Chartu.
Dáno v Turínu 18. října 1961 ve francouzském a anglickém
jazyce, přičemž obě dvě znění mají stejnou platnost, v jednom
vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální
tajemník Rady Evropy odevzdá všem signatářům ověřené kopie shodné
s originálem.
Příl.
Rozsah Sociální charty, pokud jde o chráněné osoby
1. Aniž by byl dotčen odstavec 4 článku 12 a odstavec 4
článku 13, osoby chráněné články 1 až 17 zahrnují cizince pouze
tehdy, jestliže jde o státní příslušníky ostatních smluvních stran
legálně pobývající nebo řádně pracující na území dotyčné smluvní
strany, s tou výhradou, že tyto články mají být vykládány ve
světle ustanovení článků 18 a 19.
Tento výklad však nebrání tomu, aby jakákoliv smluvní strana
rozšířila obdobná práva na další osoby.
2. Každá smluvní strana poskytne uprchlíkům, tak jak jsou
definováni Úmluvou o právním postavení uprchlíků podepsanou
v Ženevě dne 28. července 1951, kteří se legálně nacházejí na
jejím území, co možná nejpříznivější zacházení a v žádném případě
ne méně příznivé než podle závazků přijatých smluvní stranou podle
zmíněné úmluvy a podle jiných existujících mezinárodních
instrumentů aplikovaných na tyto uprchlíky.
ČÁST I odstavec 18 a ČÁST II článek 18 odstavec 1
Má se za to, že tato ustanovení se netýkají otázek vstupu na
území smluvních stran a nedotýkají se ustanovení Evropské úmluvy
o usazování podepsané v Paříži dne 13. prosince 1955.
ČÁST II
Článek 1 odstavec 2
Toto ustanovení nebude vykládáno tak, že zakazuje nebo
povoluje jakoukoliv klausuli nebo praxi na ochranu odborů.
Článek 4 odstavec 4
Toto ustanovení nebude chápáno tak, že zakazuje okamžité
propuštění pro vážný přestupek.
Článek 4 odstavec 5
Má se za to, že smluvní strana může převzít závazek
vyžadovaný v tomto odstavci, pokud jsou srážky z platu zakázány
pro velkou většinu pracovníků bud' podle zákona, nebo kolektivní
smlouvy nebo rozhodčího nálezu, přičemž výjimky existují pouze
u osob, které nejsou chráněny podle těchto předpisů.
Článek 6 odstavec 4
Má se za to, že každá smluvní strana může, pokud jde o ni,
upravovat výkon práva na stávku zákonem za předpokladu, že
jakékoliv další omezení, které může uvalit na toto právo, může být
ospravedlněno podmínkami podle článku 31.
Článek 7 odstavec 8
Má se za to, že smluvní strana může převzít závazek
vyžadovaný v tomto odstavci, pokud naplní smysl tohoto závazku
tím, že podle zákona velká většina osob mladších 18 let věku
nebude zaměstnávána noční prací.
Článek 12 odstavec 4
Slova "a s výhradou podmínek stanovených v těchto smlouvách"
v úvodu k tomuto odstavci jsou zde uvedena mj. proto, že pokud jde
o dávky, které jsou k dispozici nezávisle na příspěvcích
pojištění, smluvní strana může vyžadovat dovršení stanovené doby
pobytu před tím, než takové dávky přizná státním příslušníkům
jiných smluvních stran.
Článek 13 odstavec 4
Vlády států, které nejsou smluvními stranami Evropské úmluvy
o sociální a lékařské pomoci, mohou ratifikovat toto ustanovení
Sociální charty, pokud poskytnou státním příslušníkům ostatních
smluvních stran zacházení, které je v souladu s ustanoveními
zmíněné úmluvy.
Článek 19 odstavec 6
Pro účely tohoto ustanovení se pod výrazem "rodina
zahraničního pracovníka" chápe přinejmenším jeho manželka
a závislé děti do věku dvaceti jedna roků.
ČÁST III
Má se za to, že Charta obsahuje právní závazky mezinárodního
charakteru, jejichž provádění podléhá výhradně dohledu podle části
IV Charty.
Článek 20 odstavec 1
Má se za to, že "číslované odstavce" mohou zahrnovat články
tvořené pouze jedním odstavcem.
ČÁST V
Článek 30
Výrazem "v době války nebo v případě jiného veřejného
nebezpečí" se míní též hrozba války.