68/1979 Sb.
Zákon
ze dne 20. června 1979
o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství
Změna: 118/1990 Sb.
Změna: 367/1990 Sb, 425/1990 Sb.
Federální shromáždění Československé socialistické republiky
se usneslo na tomto zákoně:
Úvodní ustanovení
§ 1
Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy
a vnitrostátního zasílatelství, jakož i práva a povinnosti
organizací a způsobnost státní správy na tomto úseku.
§ 2
(1) Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje
přemísťování osob (osobní doprava) a věcí (nákladní doprava)
silničními vozidly (silničními dopravními prostředky), jakož
i přemísťování silničních vozidel samých po pozemních
komunikacích, dopravních plochách a volném terénu.
(2) Silniční přeprava je vlastní přemístění osob a věcí
silničními vozidly po pozemních komunikacích, dopravních plochách
a volném terénu.
(3) Provozovatelem motorového nebo přípojného silničního
vozidla je organizace nebo osoba, která je zapsána v technickém
průkazu vozidla jako jeho držitel.
(4) Vnitrostátní zasílatelství je obstarávání vnitrostátní
dopravy věcí a výkonů spojených s dopravou vlastním jménem a na
cizí účet pro československou organizaci nebo občana, anebo pro
zahraniční právní subjekt, pokud mají sídlo (trvalý pobyt) na
území Československé socialistické republiky.
§ 3
(1) Organizace provozující silniční dopravu nebo vnitrostátní
zasílatelství jsou povinny vytvářet takové organizační, provozní
a technické podmínky, aby jimi vykonávané činnosti mohly plnit
svou funkci při plánovitém, hospodárném a efektivním uspokojování
přepravních potřeb národního hospodářství a obyvatelstva, zejména
z hlediska bezpečné, plynulé, včasné a kulturní dopravy osob
a věcí, v souladu s ochranou životního prostředí, rozvojem životní
úrovně a s potřebami obrany a ochrany státu.
(2) Ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě
jsou povinny kázní, pozorností a opatrností přiměřenou povaze
jejího provozu přispívat k její bezpečnosti, plynulosti
a hospodárnosti a zdržet se všeho, co by ji mohlo ohrozit.
ČÁST PRVNÍ
Silniční doprava
Hlava První
Všeobecná ustanovení
§ 5
Označování silničních vozidel
(1) Silniční vozidla určená pro nákladní dopravu a silniční
vozidla určená pro hromadnou osobní dopravu, jakož i silniční
vozidla určená pro nehromadnou osobní dopravu, pro něž to stanoví
tento zákon (§ 16 odst. 1 písm. d) a § 23 odst. 1), musí být
označena názvem (jménem) nebo všeobecně známou zkratkou nebo
znakem, jakož i sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy.
(2) Ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České
socialistické republiky 1) nebo ústřední orgán státní správy ve
věcech dopravy Slovenské socialistické republiky 2) (dále jen
!ústřední orgán republiky!) může v odůvodněných případech na návrh
příslušného ústředního orgánu povolit výjimku z označení vozidel;
na návrh příslušného ústředního orgánu může také povolit výjimku o
označení sídla orgánu nebo organizace, které působí na celém území
České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky
nebo Československé socialistické republiky.
(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o označování
silničních vozidel; může též stanovit povinnost označování jiných
silničních vozidel určených pro nehromadnou osobní dopravu, než
jsou uvedena v odstavci 1.
§ 6
Záznam o provozu silničního motorového vozidla
(1) Organizace, které provozují silniční dopravu motorovými
vozidly, a občané, kteří na základě povolení provozují silniční
dopravu motorovými vozidly pro cizí potřeby, jsou povinni vést o
provozu vozidla záznam, jehož vzor stanoví Federální statistický
úřad v součinnosti s federálním ministerstvem dopravy podle
zvláštních předpisů. 3)
(2) Řidič je povinen na vyzvání oprávněných orgánů 4) se
vykázat záznamem při provozu vozidla.
(3) Organizace a občané uvedení v odstavci 1 a ostatní
organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou odpovědni za
správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo potvrdili v záznamu
o provozu vozidla.
(4) Podrobnější úpravu vedení záznamu o provozu vozidla
stanoví prováděcí předpis.
§ 7
Bezpečnost a plynulost provozu v místě nakládky
a vykládky
Organizace, která má ve správě, vlastnictví nebo užívání místo
a zařízení pro nakládku a vykládku, je povinna v tomto místě a
zařízení vytvořit podmínky pro bezpečnost a plynulost provozu a
hospodárné využívání silničních dopravních prostředků; zejména je
povinna udržovat toto místo a zařízení ve stavu, který umožňuje
bezpečnou, plynulou a rychlou nakládku a vykládku, zajistit řádné
osvětlení, dostatečné zpevnění všech ploch používaných k jízdě
vozidel, včetně příjezdných cest, a jejich udržování v bezpečně
sjízdném stavu.
§ 8
Doprava osob silničními vozidly určenými pro
nákladní dopravu
(1) V ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní
dopravu se smí bez povolení přepravovat nejvýše šest osob starších
15 let
a) na pracoviště a zpět, je-li nezbytně nutné k plnění
hospodářsky důležitých úkolů,nebo
b) jde-li o osoby určené k naložení nebo vyložení nákladu;
přitom musí být zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.
(2) Doprava více než šesti osob v ložném prostoru motorového
vozidla určeného pro nákladní dopravu je dovolena jen na povolení
příslušného orgánu státní správy (§ 29 odst. 1, 2), které může být
uděleno, jen jsou-li splněny tyto podmínky:
a) doprava je nezbytně nutná k plnění hospodářsky důležitých
úkolů,
b) nelze užít vozidla určeného k dopravě osob,
c) je zajištěna bezpečnost přepravovaných osob a
d) byla přezkoušena technická způsobilost vozidla podle
zvláštních předpisů 5) a od přezkoušení neuplynula doba delší,
než stanoví prováděcí předpis.
(3) V ložném prostoru nákladního přívěsu zemědělského a
lesnického traktoru je dovoleno přepravovat osoby jen na
pracoviště a zpět, jestliže je to nezbytně nutné k plnění
hospodářských úkolů a je-li zajištěna bezpečnost přepravovaných
osob.
(4) Pro dopravu osob při živelní pohromě neplatí ustanovení
odstavců 1 až 3; pro dopravu osob k účelům civilní obrany a při
plnění úkolů Svazu pro spolupráci s armádou neplatí ustanovení
odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) a b).
(5) Podrobnější podmínky dopravy osob v ložném prostoru
silničních vozidel určených pro nákladní dopravu stanoví prováděcí
předpis.
§ 9
Doprava nebezpečných věcí
(1) Věci, pro jejichž vlastnosti může být v silniční dopravě
ohrožena bezpečnost osob a věcí, a věci vzbuzující odpor (dále jen
"nebezpečné věci") je dovoleno podávat k přepravě a přepravovat
jen při dodržení zvláštních podmínek stanovených prováděcím
předpisem a zvláštními předpisy, 6) zejména pro druh a konstrukci
vozidel, jejich příslušenství, výstroj a výbavu, pro jejich
zkoušení a označení, pro balení a označení nebezpečných věcí, pro
způsob provádění ložných operací, uložení a upevnění nebezpečných
věcí ve vozidle, pro osádku vozidla a doprovázející osoby, pro
způsob jízdy, zastavování, parkování a ostrahu vozidel.
(2) V osobní dopravě pro cizí potřeby je dovoleno vzít jako
zavazadlo do vozidla jen ty nebezpečné věcí a v tom rozsahu, v
němž to stanoví přepravní řád (§ 14). Přepravní řád stanoví též
způsob zajištění věcí, způsob jejich umístění ve vozidle a další
podmínky přepravy.
(3) Nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem lze
přepravovat jen na povolení, které udělí příslušný orgán státní
správy (§ 29 odst. 1 písm. b), § 39 odst. 1), pokud žadatel
osvědčí, že
a) jsou splněny podmínky stanovené pro jejich přepravu podle
odstavce 1 nebo vyplývající z vlastností nebezpečné věci,
b) jsou učiněna opatření proti uvolňování nebo unikání
nebezpečných věcí během přepravy.
§ 10
Doprava živých zvířat silničními vozidly určenými
pro nákladní dopravu
(1) Dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro
nákladní dopravu lze uskutečnit jen vozidly, jejichž konstrukce a
provedení zajišťují bezpečnost řidiče, obsluhy a ostatních
účastníků silničního provozu i bezpečnost přepravovaných zvířat a
zabraňují znečištění pozemní komunikace a obtěžování jejich
uživatelů.
(2) Prováděcí předpis stanoví pro dopravu živých zvířat
silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu podrobnější
podmínky.
§ 11
Mimořádné úkoly
(1) Vyžaduje-li to zdolání mimořádných naléhavých přepravních
potřeb, může okresní úřad nebo pověřený obecní úřad uložit
provozovatelům motorových nebo přípojných silničních vozidel na
dobu nezbytně nutnou a v nezbytně nutném rozsahu povinnost, aby
a) provedli za úhradu určité přepravní výkony, a to i mimo obvod
působnosti úřadu,
b) omezili provoz svých vozidel.
(2) Tarifní úhrady a případné náhrady škod vzniklých
provozovatelům silničních vozidel ze splnění uložených povinností
je povinen zaplatit ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena,
pokud ekonomické vyrovnání neprovedl podle zvláštních předpisů 7)
národní výbor, který povinnost uložil.
(3) Odvolání podané proti rozhodnutí o uložení povinnosti
podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.
HLAVA DRUHÁ
Silniční doprava pro cizí potřeby
Oddíl 1
Všeobecná ustanovení
§ 12
Vymezení pojmů
(1) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž
vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a organizací nebo
osobou, jejichž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah
založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí.
Silniční dopravou pro cizí potřeby je též doprava uskutečňovaná
při poskytování ubytovacích, rekreačních a jiných služeb.
(2) Silniční doprava pro cizí potřeby provozovaná k
uspokojování obecných přepravních potřeb a přístupná pro každého
podle předem vyhlášených podmínek je veřejnou dopravou; jiná
silniční doprava pro cizí potřeby je dopravou neveřejnou.
§ 13
Přepravní listina
(1) V nákladní silniční dopravě pro cizí potřeby doprovází
zásilku přepravní listina, která je dokladem o přepravě zásilky;
odesílatel je povinen odevzdat přepravní listinu provozovateli
silniční dopravy nejpozději při podání zásilky k přepravě.
(2) Provozovatelé silniční dopravy a jiné organizace a osoby
zúčastněné na přepravě jsou odpovědni za správnost a úplnost
údajů, které zapsali nebo ověřili v přepravní listině.
§ 14
Přepravní řád
(1) Podrobnější úpravu podmínek stanovených tímto zákonem, za
kterých se provádí přeprava osob a jejich zavazadel a přeprava
věcí v silniční dopravě pro cizí potřeby, stanoví přepravní řád.
(2) Přepravní řád podrobněji upraví
a) práva a povinnosti organizací a osob zúčastněných na přepravě,
b) ve kterých případech jsou cestující, odesílatel nebo příjemce
povinni zaplatit provozovateli dopravy za porušení ustanovení
přepravního řádu nebo tarifu, poškození nebo znečištění
vozidla nebo jiného zařízení provozovatele dopravy nebo
způsobení poruchy v dopravě peněžitou částkou, jejíž výši
stanoví přepravní řád až do 500 Kčs; zaplacením této částky
není dotčeno právo provozovatele dopravy na náhradu způsobené
škody,
c) podmínky, za kterých lze odepřít osobám přístup do vozidla
nebo je vyloučit z přepravy,
d) která zavazadla a zásilky jsou vyloučeny z přepravy,
e) ve kterých případech lze osoby, jejich zavazadla a zásilky
přepravovat jen za zvláštních podmínek, jakož i zvláštní
podmínky pro tuto přepravu,
f) závazný obsah přepravní listiny (§ 13), kdo je povinen zapsat
nebo ověřit jednotlivé údaje v přepravní listině a za jakých
podmínek lze od vyhotovení přepravní listiny upustit.
(3) Přepravní řád může stanovit, od kterých jeho ustanovení a
za jakých podmínek jsou přípustné odchylné místní úpravy a za
jakých podmínek je možno upustit od uplatnění práva na zaplacení
částky podle odstavce 2 písm. b).
§ 15
Tarify a náhrady
(1) Sazby za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby a
podmínky pro jejich použití jsou uvedeny v tarifech a jiných
cenových opatřeních. Prováděcí předpis nebo zvláštní předpis 8)
mohou stanovit, že za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby
se poskytuje náhrada nákladů, a určit podmínky a výši nebo způsob
výpočtu této náhrady.
(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí
zvláštní předpisy. 9) Tarify, které jsou jednotné pro celé území
Československé socialistické republiky, vyhlašuje po jejich
schválení federální ministerstvo dopravy.
(3) Obecně závazným právním předpisem mohou být stanoveny
pevné částky náhrad škod za malé poruchy v provozu, znečištění
nebo poškození vozidla nebo zařízení určeného k provozu, popřípadě
zvláštní způsob výpočtu určitých náhrad.
ODDÍL 2
Veřejná silniční doprava
§ 16
Povinnosti provozovatelů veřejné silniční dopravy
(1) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen
a) oznámit zahájení provozování dopravy nebo sdělit důvody, proč
nebylo provozování dopravy ke stanovenému dni zahájeno nebo
nebylo zahájeno ve stanoveném rozsahu, okresnímu národnímu
výboru;
b) provozovat dopravu ve stanoveném, popřípadě povoleném rozsahu
a za stanovených podmínek po celou dobu trvání oprávnění;
k zastavení provozu (přechodnému nebo trvalému) nebo k jeho
omezení je povinen si vyžádat souhlas okresního národního
výboru;
c) provozovat dopravu vlastním jménem;
d) označit silniční vozidla užívaná v provozu podle § 5;
e) vytvořit a udržovat technickou základnu odpovídající co do
rozsahu a vybavenosti potřebám dopravního provozu;
f) užívat v provozu jen vozidla, jejichž technický stav byl
shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula
doba delší než 1 rok, popř. kratší doba stanovená orgánem
státní správy, který provozování silniční dopravy povolil;
g) při provozu vozidel dodržovat bezpečnostní přestávky, doby
odpočinku a doby řízení stanovené pro řidiče silničních
motorových vozidel zvláštními předpisy.1)
(2) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy je
dále povinen
a) udržovat autobusová nádraží, která jsou v jeho správě,
b) vybavit zastávky na provozovaných linkách, popřípadě čekárny a
přístřešky na těchto zastávkách označením zastávky a jízdními
řády a toto vybavení udržovat,
c) udržovat čekárny zřízené v jeho objektech,
d) opatřit vozidla označením příslušné linky, z něhož je patrna
výchozí a konečná zastávka,
e) sestavit a včas vyhlásit pro linky jím provozované jízdní řády
a jejich změny a podle těchto jízdních řádů dopravu
provozovat.
(3) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen provádět
dopravu příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a jejich
zásilek podle zvláštních podmínek dohodnutých mezi ústředními
orgány republik a mezi ústředními orgány, jichž se tato doprava
týká.
§ 17
Oprávnění pracovníků provozovatelů veřejné
autobusové dopravy
(1) Ve veřejné autobusové dopravě jsou pracovníci dopravní
služby ve stejnokroji a pracovníci pověření kontrolou dopravní
služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem při
výkonu svých úkolů oprávněni
a) dávat cestujícím pokyny v zájmu bezpečnosti a plynulosti
dopravy,
b) vyloučit z přepravy osobu, která narušuje nebo ohrožuje
bezpečnost a plynulost dopravy, bezpečnost života nebo zdraví
osob, majetek nebo se neoprávněně zdržuje v autobusu,
popřípadě jí uložit zaplacení částky stanovené podle § 14 odst. 2 písm. b),
c) požadovat, aby osoba uvedená v ustanovení písmena b) prokázala
svou totožnost, a odmítne-li nebo nemůže-li totožnost
prokázat, vyzvat ji, aby je následovala k nejbližšímu útvaru
nebo příslušníku Veřejné bezpečnosti.
(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 mají stejné
oprávnění, pokud jde o udržování pořádku v provozních zařízeních a
prostorách provozovatele dopravy sloužících veřejnosti, jeho
pracovníci odpovědní za dohled v těchto zařízeních.
Jízdní řády
§ 18
(1) Jízdní řády vycházejí z hospodářských a kulturních potřeb
společnosti i jednotlivých územních oblastí; obsahují veškeré
údaje o pravidelné silniční dopravě, na kterou se vztahují, a
zajišťují optimální vzájemnou návaznost a návaznost na jízdní
řády ostatních provozovatelů veřejné osobní dopravy.
(2) Jízdní řády veřejné pravidelné autobusové dopravy a jejich
změny podléhají schválení
a) ústředního orgánu republiky, jde-li o linky dálkové,
mezinárodní a meziokresní; ústřední orgán republiky rozhodne,
jde-li o linky, které procházejí oběma republikami, v dohodě
s ústředním orgánem druhé republiky;
b) okresnímu národního výboru, jde-li o vnitrookresní linky.
(3) Ústřední orgán republiky může ve veřejném zájmu uložit
provedení změny jízdního řádu, jestliže se po schválení změny
jízdního řádu podstatně změnily rozhodné okolnosti nebo jsou
předpoklady pro lepší uspořádání dopravy v určité územní oblasti,
jímž je možno změnou jízdního řádu vyhovět.
(4) Změní-li se při provozování linky veřejné pravidelné
autobusové dopravy délka dopravní cesty v důsledku uzavírky
provozu na pozemní komunikaci nebo nařízení objížďky na dobu delší
než 7 dní, vyhlásí provozovatel dopravy nový jízdní řád pro tuto
linku odpovídající její skutečné délce; okresní národní výbor a u
meziokresních linek ústřední orgán republiky může na žádost
provozovatele dopravy povolit výjimku z této povinnosti.
§ 19
(1) Schvalování jízdních řádů a ukládání jejich změn se neřídí
obecnými předpisy o správním řízení.
(2) Prováděcí předpis stanoví náležitosti, způsob projednávání
a vyhlašování jízdních řádů.
§ 20
(1) Umístění zastávky veřejné pravidelné autobusové dopravy
uvedené v jízdním řádu stanoví okresní národní výbor, v jehož
územním obvodu se zastávka nově zřizuje nebo přemísťuje, v souladu
s požadavky provozu a s konkrétní přepravní situací; učiní tak se
souhlasem příslušného útvaru Veřejné bezpečnosti a po projednání
s orgánem (organizací), jemuž náleží správa příslušné pozemní
komunikace, a provozovatelem silniční dopravy, popřípadě dalšímu
orgány nebo organizacemi, jejichž zájmy jsou umístěním zastávky
dotčeny.
(2) Řízení o umístění zastávky se neřídí obecnými předpisy
o správním řízení.
§ 21
Sdružená doprava
V zájmu co nejlepšího zajišťování přepravních potřeb v souladu
se společenskými zájmy a s největší možnou úsporou společenské
práce je provozovatel veřejné silniční dopravy oprávněn provozovat
společně s provozovatelem jiného druhu dopravy sdruženou dopravu
podle jednotných přepravních a tarifních podmínek.
§ 22
Taxislužba
(1) Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se
zajišťuje bezprostřední a pohotová doprava osob a jejich zavazadel
silničními vozidly určenými pro nehromadnou osobní dopravu (osobní
taxislužba) a doprava věcí silničními vozidly o menší užitečné
hmotnosti určenými pro nákladní dopravu (nákladní taxislužba) a
při níž se přepravní smlouva uzavírá zpravidla přímo s řidičem
vozidla bez předchozí objednávky.
(2) Podmínky pro provozování taxislužby, pokud jde o vozidla,
jichž lze v taxislužbě používat, jejich vybavení a povinnosti
provozovatelů stanoví prováděcí předpis.
Oddíl 3
Neveřejná silniční doprava pro cizí potřeby
§ 23
(1) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí
potřeby, která je předmětem hospodářské činnosti, platí ustanovení
§ 16 odst. 1.
(2) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí
potřeby, která je prováděna ojediněle, příležitostně nebo
krátkodobě, platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. c).
HLAVA TŘETÍ
Silniční doprava pro vlastní potřeby
§ 24
(1) Silniční doprava pro vlastní potřeby organizace je
doprava, kterou organizace provádí pro vlastní potřeby a účely,
jakož i doprava věcí, které jsou předmětem její vlastní výrobní
nebo obchodní činnosti, pokud mezi organizací provádějící dopravu
a odběratelem nevznikne právní vztah založený smlouvou, jejímž
předmětem je přeprava osob nebo věcí.
(2) Socialistické organizace, které provozují silniční dopravu
pro vlastní potřeby, jsou povinny uspořádat tuto dopravu tak, aby
zabezpečovala včasné a řádné plnění úkolů plánovaných v jejich
hospodářské činnosti a aby přitom byly dopravní prostředky plně,
účelně a hospodárně využívány.
(3) Silniční doprava pro vlastní potřeby občana je
a) vlastní doprava jeho osoby, jeho příbuzných v řadě přímé, jeho
sourozenců a manžela, jakož i jiných osob, pokud tyto osoby
jsou příslušníky jeho domácnosti, 10)
b) doprava věcí pro jeho osobní potřeby, jakož i pro osobní
potřeby osob uvedených v ustanovení písmena a),
c) doprava věcí pro účely výkonu činnosti, k níž je oprávněn,
a to silničním vozidlem, jehož je občan oprávněn použít.
(4) Pro dopravu pro vlastní potřeby provozovanou podle
odstavce 3 písm. c) platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) a g).
HLAVA ČTVRTÁ
Oprávnění k provozování silniční
dopravy
ODDÍL 1
Oprávnění k provozování silniční
dopravy pro cizí potřeby
§ 25
(1) Provozovat veřejnou silniční dopravu na území celé
Československé socialistické republiky jsou oprávněny organizace
Československé státní automobilové dopravy.
(2) Jiná organizace nebo fyzická osoba2) mohou provozovat
silniční motorovou dopravu pro cizí potřeby za úplatu jen
obdrží-li k tomu, pokud nejde o případy uvedené v § 26, povolení
od příslušného orgánu státní správy.
§ 26
(1) Povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby
podle § 25 se nevyžaduje, jde-li o:
a) dopravu osob a věcí prováděnou v rámci péče o vlastní
pracovníky a členy družstev, kde obsahem členství je též
pracovní vztah, včetně jejich dopravy do zaměstnání a dopravy
jejich dětí do škol,
b) nepravidelnou hromadnou dopravu osoba prováděnou společenskou
nebo družstevní organizací pro své členy a jejich rodinné
příslušníky,
c) nepravidelnou hromadnou dopravu dětí za rekreačními, kulturními
nebo tělovýchovnými účely a do školských zařízení,
d) dopravu věcí, které jsou předmětem vlastní výrobní nebo
obchodní činnosti pro odběratele,
e) dopravu, kterou si na základě smlouvy o sdružení nebo o
družstevní spolupráci navzájem poskytují účastníci této
smlouvy,
f) dopravu cestujících, zavazadel a leteckých zásilek z letiště do
městského centra nebo místa ubytování a zpět, jakož i náhradní
dopravu prováděnou československým leteckým dopravcem,
g) dopravu pro organizace a zařízení vykonávající údržbu dálnic,
silnic a místních komunikací v rámci zimní údržby těchto
komunikací.
(2) Ústřední orgány republik v dohodě s federálním
ministerstvem dopravy stanoví, jaký druh dopravy, v jakém rozsahu
a za jakých podmínek mohou provozovat bez povolení jako doplněk
svého hlavního předmětu činnosti státní cestovní kanceláře.
§ 27
(1) Provozovatelé oprávnění k provádění silniční dopravy pro
cizí potřeby na základě povolení orgánu státní správy jsou povinni
mít v každém vozidle, kterým jsou oprávněni dopravu provádět,
doklad o uděleném povolení k dopravě a vykázat se jím na vyzvání
oprávněným orgánům, jakož i organizacím a osobám, pro něž přepravu
provádějí.
(2) Organizace a občané nesmějí k uspokojení své přepravní
potřeby použít služeb organizace nebo občana, o nichž je jim
známo, že k provedení dopravy nemají předepsané povolení ani k
němu nejsou oprávněni podle tohoto zákona nebo předpisů a opatření
podle něho vydaných.
ODDÍL 2
Oprávnění k provozování silniční
dopravy pro vlastní potřeby
ODDÍL 3
Povolovací řízení
§ 29
(1) Povolení k silniční dopravě udělují
a) okresní národní výbor, nemá-li doprava přesahovat obvod jeho
působnosti a nejde-li o dopravu nebezpečných věcí (§ 9 odst.
3),
b) okresní národní výbor, jde-li o vnitrostátní silniční dopravu
motorovými vozidly, i když přesahují územní obvod okresního
národního výboru, mimo povolení veřejné pravidelné autobusové
dopravy, a ústřední orgán republiky, jde-li o povolení k
veřejné pravidelné autobusové dopravě.
(2) Okresní národní výbor může přenést pravomoc k udělování
povolení k dopravě více než šesti osob v ložném prostoru
motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu (§ 8 odst. 2) na
městský národní výbor,
(3) Místně příslušným je národní výbor, v jehož územním obvodu
má být silniční doprava provozována; má-li být silniční doprava
provozována v územním obvodu dvou nebo více krajských národních
výborů, uděluje povolení ve vzájemné dohodě jeden z nich nebo
každý příslušný národní výbor pro svůj územní obvod.
(4) Je-li vozidlo, jímž má být provozována doprava, která je
předmětem hospodářské činnosti organizace, evidována v územním
obvodu okresního národního výboru mimo územní obvod národního
výboru příslušného k udělení povolení, udělí se povolení jen se
souhlasem okresního národního výboru, v jehož územním obvodu je
vozidlo evidováno.
(5) Vznikne-li pochybnost o tom, zda provedení dopravy podléhá
povolovacímu řízení, rozhodne orgán státní správy příslušný udělit
povolení k provedení této dopravy.
§ 30
Pokud orgán státní správy nenařídil k projednání žádosti o
povolení k silniční dopravě ústní jednání ani nestanovil lhůtu k
podání vyjádření, jsou účastníci řízení povinni zaslat své
připomínky do 15 dnů ode dne, kdy byli o žádosti orgánem státní
správy vyrozuměni.
§ 31
Povolení k provozování silniční dopravy se udělí, jen jestliže
a) žadatel má způsobilost k řádnému a bezpečnému provozování
dopravy;
b) stav pozemních komunikací, na nichž má být provozována
pravidelná autobusová doprava, umožňuje z hlediska bezpečnosti
a plynulosti provozu její provozování v požadovaném rozsahu.
§ 32
(1) Povolení se uděluje pro jeden přepravní výkon nebo pro
omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém
období, které činí u povolení k dopravě osob silničními vozidly
určenými pro nákladní dopravu nejvýše šest měsíců, u povolení pro
dopravu nebezpečných věcí nejvýše jeden rok, v ostatních případech
nejvýše deset let. V povolení se stanoví rozsah oprávnění; mohou v
něm být stanoveny další podmínky týkající se provozování dopravy,
zejména zahájení provozu, rozsahu dopravy, jejího omezení na
určitá roční období, balení a označení nebezpečných věcí apod.
(2) Povolení k provozování silniční dopravy opravňuje
provozovatele jen k provádění dopravy v územním obvodu určeném
povolujícím orgánem a přepravních výkonů, které v tomto územním
obvodu začínají nebo končí.
(3) Povolení k nepravidelné hromadné dopravě osob se vztahuje,
pokud v něm není stanoveno jinak, jen na dopravy účastníků, pro
něž byla objednána.
ODDÍL 4
Zánik oprávnění
§ 33
(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k silniční
dopravě, jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno.
(2) Příslušný orgán státní správy může povolení odejmout,
jestliže
a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů uvedených
provozovatelem dopravy nebo jeho zmocněncem,
b) provozovatel dopravy opětovně nebo po delší dobu neplní nebo
porušuje své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo
podmínkami stanovenými v povolení.
(3) Oprávnění k provozování silniční dopravy zaniká
a) provedením povoleného počtu přepravních výkonů,
b) uplynutím doby, na kterou bylo povolení uděleno,
c) zánikem organizace nebo úmrtím občana oprávněných k
provozování dopravy,
d) odnětím povolení podle odstavců 1 a 2,
e) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy,
jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele dopravy
o trvalém zastavení provozu.
HLAVA PÁTÁ
Zvláštní ustanovení pro městskou
hromadnou dopravu osob
provozovanou autobusy
§ 34
(1) Městskou hromadnou dopravu osob provozovanou autobusy
(dále jen "městská autobusová doprava") jsou oprávněny provozovat
organizace městské hromadné dopravy v rozsahu stanoveném ve
zřizovací listině. Jiné organizace mohou provozovat městskou
autobusovou dopravu, jen udělí-li k tomu povolení příslušný
městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy,
v Bratislavě Národní výbor hlavního města Bratislavy, a v rozsahu
stanoveném v povolení.
(2) Prodloužení nebo zavedení linek městské autobusové dopravy
mimo území města je možné, jen udělí-li k tomu povolení příslušný
okresní národní výbor.
§ 35
Orgánem státní správy
a) jemuž se podle § 16 odst. 1 písm. a) oznamuje zahájení
provozu, popřípadě důvody, pro které nebylo možno ke
stanovenému dni zahájit provoz buď vůbec, nebo ve stanoveném
rozsahu,
b) který podle § 16 odst. 1 písm. b) dává souhlas k zastavení,
omezení, rozšíření nebo jiné podstatné změně provozu,
c) který podle § 18 odst. 2 schvaluje jízdní řád pravidelné
autobusové dopravy,
d) který podle § 20 stanoví umístění zastávky pravidelné
autobusové dopravy na pozemní komunikaci,
je v městské autobusové dopravě městský národní výbor, v Praze
Národní výbor hlavního města Prahy a v Bratislavě Národní výbor
hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy;
jízdní řád linek městské autobusové dopravy procházejících územním
obvodem jiného místního (městského) národního výboru schvaluje
příslušný národní výbor po projednání s dotčeným národním
výborem.
HLAVA ŠESTÁ
Zvláštní ustanovení pro mezinárodní
silniční dopravu
§ 36
(1) Mezinárodní silniční doprava je doprava osob a věcí
silničními vozidly, při níž místo výchozí a místo cílové leží na
území dvou různých států.
(2) Ustanovení platná pro vnitrostátní silniční dopravu platí
i pro mezinárodní silniční dopravu s odchylkami uvedenými v § 37 až 39, a pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou
je Československá socialistická republika vázána.
§ 37
(1) Organizace československé státní automobilové dopravy
mohou provozovat bez povolení mezinárodní silniční dopravu osob a
věcí pro cizí i vlastní potřeby.
(2) Ostatní českoslovenští provozovatelé silniční dopravy
mohou provádět mezinárodní silniční dopravu bez povolení v tomto
rozsahu:
a) nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby,
b) ojedinělou nebo příležitostnou nehromadnou osobní dopravu pro
cizí potřeby, občané však jen bez nároku na odměnu,
c) provozovatelé oprávněni k provozování vnitrostátní taxislužby
nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby,
d) orgány Revolučního odborového hnutí nepravidelnou hromadnou
osobní dopravu n rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím
předpisem.
(3) Mezinárodní silniční dopravu, na kterou se nevztahují
ustanovení odstavců 1 a 2, mohou českoslovenští provozovatelé
silniční dopravy provádět jen na povolení orgánu státní správy.
§ 38
(1) Zahraniční provozovatel silniční dopravy může uskutečnit
dopravu do místa ležícího na území Československé socialistické
republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území
Československé socialistické republiky, jakož i přes území
Československé socialistické republiky (tranzitní doprava) po
předchozím povolení orgánu státní správy.
(2) Povolení se nevyžaduje
a) pro nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby
(individuální doprava),
b) na základě vzájemnosti pro nehromadnou osobní dopravu pro cizí
potřeby, pokud je prováděna oprávněným provozovatelem veřejné
dopravy,
c) pro nepravidelnou hromadnou osobní dopravu, jsou-li při téže
jízdě dopravovány tytéž osoby zpět do výchozího státu,
d) pro vjezd a výjezd vozidel, jimiž se neuskutečňuje doprava
osob nebo věcí.
(3) Na zahraniční provozovatele silniční dopravy se nevztahují
ustanovení § 5 a 6; zahraniční provozovatelé jsou však povinni
poskytnout československým orgánům statistické údaje podle
zvláštních předpisů. 15)
§ 39
(1) Povolení předepsané v § 37 odst. 3 a § 38 odst. 1 uděluje
ústřední orgán republiky nebo okresní národní výbor jím pověřený.
(2) Povolení se uděluje zpravidla k provedení jednoho
přepravního výkonu; může být uděleno i pro omezený nebo neomezený
počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí
nejvýše jeden rok.
(3) Doklad o povolení k mezinárodní silniční dopravě musí mít
osádka vozidla u sebe a na požádání příslušného orgánu státní
správy jej předložit.
(4) Orgány celní správy na hraničních přechodech kontrolují,
zda osádka vozidla zahraničního provozovatele má předepsané
povolení k mezinárodní silniční dopravě, a nemá-li osádka toto
povolení, nepovolí vjezd vozidla na území Československé
socialistické republiky; v odůvodněných případech mohou vydat
náhradní povolení. Jde-li o vozidlo československého
provozovatele, jsou orgány celní správy na hraničních přechodech
oprávněny kontrolovat, zda osádka vozidla má povolení k
mezinárodní silniční dopravě, nebo jde-li o dopravu, ke které není
předepsáno povolení, nebo je-li povolení starší než 6 měsíců, zda
má doklad o technické prohlídce vozidla předepsané prováděcím
předpisem; nemá-li osádka vozidla předepsané povolení, popřípadě
doklad o technické prohlídce vozidla, může orgán celní správy v
odůvodněných případech povolit výjezd vozidla z území
Československé socialistické republiky a základní data o vozidle a
jeho provozovateli oznámí bez prodlení písemně ústřednímu orgánu
republiky.
HLAVA SEDMÁ
Oprávnění
Československých provozovatelů
k provozování silniční dopravy v zahraničí
a zahraničních provozovatelů
k provozování silniční dopravy
v československé socialistické republice
§ 40
(1) Pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je
Československá socialistická republika vázána, smějí pouze ne
povolení udělené ústředním orgánem republiky provozovat silniční
dopravu
a) českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy
ležícími na území téhož cizího státu,
b) zahraniční provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy
ležícími na území Československé socialistické republiky;
přitom jsou povinni dodržovat československé právní předpisy
o silniční dopravě.
(2) Povolení se nevyžaduje pro nehromadnou dopravu osob pro
vlastní potřeby, a jde-li o ojedinělou nebo příležitostnou
dopravu, též pro cizí potřeby.
ČÁST DRUHÁ
Vnitrostátní zasílatelství
Povinnosti provozovatelů
§ 41
(1) Provozovatelé vnitrostátního zasílatelství jsou povinni
uspořádat poskytování zasílatelských služeb tak, aby společensky
odůvodněné požadavky osob a organizací na tyto služby byly řádně a
plynule uspokojovány.
(2) Provozovatel vnitrostátního zasílatelství je povinen
sestavit podrobné podmínky, za kterých bude zasílatelské služby
poskytovat (dále jen "zasílatelské podmínky") a podle těchto
podmínek zasílatelskou činnost vykonávat.
(3) Zasílatelské podmínky schvaluje
a) federální ministerstvo dopravy organizacím, které provozují
celostátní dráhy, plavebním podnikům řízeným federálním
ministerstvem dopravy, československým leteckým dopravcům
a organizaci řízené federálním ministerstvem dopravy
obstarávající vnitrostátní kontejnerovou dopravu;
b) okresní národní výbor, v jehož územním obvodu má provozovatel
své sídlo, organizacím československé státní automobilové
dopravy a ostatním provozovatelům vnitrostátního
zasílatelství.
(4) Schvalování zasílatelských podmínek se neřídí obecnými
předpisy o správním řízení.
§ 42
Organizace, které provozují vnitrostátní zasílatelství na
povolení, jsou povinny
a) oznámit okresnímu národnímu výboru zahájení zasílatelské
činnosti nebo sdělit důvody, proč nebyla činnost zahájena ke
stanovenému dni nebo ve stanoveném rozsahu,
b) vyžádat si k zastavení zasílatelské činnosti (přechodnému nebo
trvalému) nebo ke jejímu omezení souhlas okresního národního
výboru.
§ 43
Oprávnění k provozování vnitrostátního zasílatelství
(1) Organizace československé státní automobilové dopravy,
organizace, které provozují celostátní dráhy, plavební podniky
řízené federálním ministerstvem dopravy, českoslovenští letečtí
dopravci a organizace řízená federálním ministerstvem dopravy,
která obstarává vnitrostátní kontejnerovou dopravu, jsou
oprávněni vykonávat vnitrostátní zasílatelství bez povolení;
organizace oprávněné k provozování mezinárodního zasílatelství
jsou oprávněny provozovat bez povolení vnitrostátní zasílatelství
pro zahraniční právní subjekty, a jde-li o obstarávání
vnitrostátní dopravy, která navazuje na dopravu mezinárodní nebo
na kterou navazuje mezinárodní doprava, též pro československé
organizace a občany.
(2) Jiná socialistická organizace je oprávněna provozovat
vnitrostátní zasílatelství, jen obdrží-li k tomu povolení
okresního národního výboru, v jehož územním obvodu má své sídlo.
(3) Povolení k provozování vnitrostátního zasílatelství může
být omezeno časově nebo jen na některé druhy zasílatelských
výkonů, popřípadě jen na určitý územní obvod.
(4) Prováděcí předpis může stanovit, ve kterých případech není
k vykonávání zasílatelské činnosti povolení třeba.
§ 44
Zánik oprávnění
(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k
provozování vnitrostátního zasílatelství, jestliže pominuly
předpoklady, za kterých bylo uděleno.
(2) Příslušný orgán státní správy může odejmout povolení k
provozování vnitrostátního zasílatelství, jestliže
a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů učiněných
provozovatelem nebo jeho zmocněncem,
b) provozovatel opětovně nebo po delší dobu neplní nebo porušuje
své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami
stanovenými v povolení.
(3) Oprávnění k provozování vnitrostátního zasílatelství
zaniká
a) uplynutím doby, na kterou bylo uděleno,
b) zánikem oprávněné organizace,
c) odnětím povolení podle odstavců 1 a 2,
d) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy,
jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele o trvalém
zastavení zasílatelské činnosti.
ČÁST TŘETÍ
Ustanovení společná, přechodná
a závěrečná
Státní odborný dozor
v silniční dopravě a ve vnitrostátním zasílatelství
§ 46
(1) Státní odborný dozor vykonávají
a) ústřední orgán republiky nad přepravami nebezpečných věcí
a veřejné pravidelné autobusové dopravy a okresní národní
výbory v silniční dopravě, v městské autobusové dopravě též
městské národní výbory,
b) okresní národní výbory ve vnitrostátním zasílatelství
provozovaném organizacemi československé státní automobilové
dopravy a organizacemi uvedenými v § 43 odst. 2,
c) příslušné orgány státní správy ve vnitrostátním zasílatelství
provozovaném ústředně řízenými organizacemi uvedenými v § 43 odst. 1.
(2) Při výkonu státního odborného dozoru příslušné orgány
dozírají, zda provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního
zasílatelství dodržují podmínky a plní povinnosti stanovené tímto
zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení a opatřeními orgánů
státní správy.
§ 47
Vrchní státní odborný dozor vykonávají
a) ústřední orgány republik v případech uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) a b),
b) příslušné ústřední orgány státní správy v případech uvedených
v § 46 odst. 1 písm. c).
§ 48
(1) Provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního
zasílatelství jsou povinni umožnit pracovníkům pověřeným výkonem
státního odborného dozoru kdykoli nahlédnout do doklad§ a evidence
týkajících se provozování uvedených činností, stavu vozidel a
dopravních zařízení, jakož i přístup do vozidel a provozoven.
(2) Orgán státního odborného dozoru je oprávněn ve složitých
případech přibrat znalce, který má pak oprávnění příslušející
podle odstavce 1 pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného
dozoru.
§ 49
(1) Zjistí-li orgán státního odborného dozoru závadu, vyzve
provozovatele, popřípadě podle povahy věci přímo pracovníka
odpovědného za dodržování stanovených povinností, aby zjednali
nápravu; při výkonu dozoru může dávat příkazy a zákazy, jakož i
činit vhodná zatímní opatření k odstranění závad.
(2) Nebude-li zjednána náprava, vydá orgán státního odborného
dozoru rozhodnutí, v němž nařídí zjednání nápravy, popřípadě i
zastavení nezákonně prováděných činností.
Pokuty
§ 51
(1) Orgán státního odborného dozoru uloží pokutu až do výše
100 000 Kčs organizaci, která
a) provozuje silniční dopravu, městskou autobusovou dopravu nebo
vnitrostátní zasílatelství bez předepsaného povolení,
b) zastaví nebo podstatně omezí provoz veřejné silniční dopravy,
městské autobusové dopravy nebo vnitrostátního zasílatelství
bez předchozího souhlasu příslušného orgánu státní správy,
c) neprovede přepravní výkon nebo omezení provozu svých vozidel
uložené ji příslušným orgánem státní správy ke zdolání
mimořádně naléhavé přepravní potřeby,
d) neodstraní závadu zjištěnou při výkonu státního odborného
dozoru ve lhůtě stanovené v rozhodnutí, jímž bylo nařízeno
zjednání nápravy.
(2) Řízení o uložení pokuty lze zahájit jen do tří měsíců ode
dne, kdy se orgán státního odborného dozoru dověděl o porušení
povinností uvedených v odstavci 1, nejdéle však do jednoho roku
ode dne, kdy k porušení těchto povinností došlo.
(3) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti,
významu a době trvání protiprávního jednání, k míře zavinění a k
rozsahu způsobené škody.
(4) Pokuta je splatná do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí
o jejím uložení nabylo právní moci.
(5) Uložením pokuty organizací zůstává nedotčena trestní
odpovědnost jejich pracovníků i odpovědnost organizace podle
předpisů o náhradě škody.
§ 52
Pokutu za porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo
předpisy podle něho vydanými, které je přestupkem, 17) lze uložit
až do výše 5000 Kčs.
§ 53
Pokuty (§ 51 a 52) plynou do státního rozpočtu federace nebo
republik, anebo do rozpočtu národních výborů, a to podle
působnosti orgánu státní správy, který pokutu uložil.
§ 54
Vztah k správnímu řádu
Není-li výslovně stanoveno jinak. vztahují se na řízení podle
tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.
§ 55
Přechodná ustanovení
(1) Povolení k silniční dopravě udělená příslušnými orgány
státní správy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají
v platnosti; orgán státní správy oprávněný podle tohoto zákona k
udělení příslušného povolení však může povolení změnit, popřípadě
odejmout, není-li rozsah vydaného povolení nebo povolený způsob
provádění dopravy v souladu s ustanoveními tohoto zákona.
(2) Organizace městské hromadné dopravy provozující městskou
autobusovou dopravu ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mimo
území příslušného města, ať již v rámci vymezené zájmové oblasti
nebo na podkladě povolení, jsou oprávněny ji provozovat ve stejném
rozsahu i nadále. V dosavadním územním rozsahu jsou oprávněny
provozovat městskou autobusovou dopravu též organizace
československé státní automobilové dopravy, které ji provozují ke
dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Provozovatelé silniční dopravy a vnitrostátního
zasílatelství, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona
provozují činnosti, ke kterým podle dosavadních předpisů
nepotřebovali povolení, avšak potřebují je podle tohoto zákona,
jsou povinni si toto povolení opatřit do šesti měsíců ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona; neučiní-li tak, považují se za
neoprávněné provozovatele.
§ 56
Vymezení rozsahu platnosti právní úpravy
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na dopravu
a) prováděnou ozbrojenými silami, ozbrojenými sbory a k plnění
úkolů Lidových milicí,
b) prováděnou jednotkami požární ochrany při plnění jejich
úkolů,
c) související s plněním úkolů zdravotnické služby zajišťované
zdravotnickými zařízeními,
d) speciálními pohřebními vozidly organizací pohřební služby při
plnění úkolů této služby,
e) poštovních zásilek, pro něž platí zvláštní předpis; 18)
vykonává-li však dopravu poštovních zásilek pro poštu sjednaný
provozovatel dopravy, vztahující se na něho ustanovení
upravující oprávnění k provozování silniční dopravy pro cizí
potřeby.
§ 57
Zmocňovací ustanovení
(1) Federální ministerstvo dopravy vydá v dohodě se
zúčastněnými ústředními orgány obecně závazné právní předpisy k
provedení § 5 odst. 3, § 6 odst. 4, § 8 odst. 2 písm. d), a odst.
5, § 9 odst. 3, § 10 odst. 2, § 14 odst. 1, § 15 odst. 1 a 3, § 19 odst. 2, § 22 odst. 2, § 26 odst. 1 písm. c) a N), § 28 písm. c),
§ 37 odst. 2 písm. d), § 39 odst. 4, § 43 odst. 4 a obecně závazné
právní předpisy, které podrobněji upraví
a) provozování veřejné silniční dopravy a rozsah jejich platnosti
pro provozování neveřejné silniční dopravy, popřípadě pro
provozování silniční dopravy nemotorovými vozidly,
b) obsah žádosti a obsah rozhodnutí o žádosti o povolení k
provozování silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství,
c) provozování mezinárodní silniční dopravy,
d) obsah zasílatelské činnosti,
e) rozsah a výkon státního odborného dozoru v silniční dopravě a
vnitrostátním zasílatelství.
(2) Bude-li to vyžadovat koordinace a hospodárné využívání
dopravy, vydá federální ministerstvo dopravy v dohodě se
zúčastněnými ústředními orgány obecně závazné právní předpisy pro
zavádění dopravních systémů a k zabraňování nehospodárným jízdám
včetně usměrňování využití silniční dopravy z hlediska
vzdálenosti.
§ 58
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
1. zákon č. 57/1950 Sb., o úpravě podnikání v silniční dopravě;
2. vládní nařízení č. 36/1951 Sb., jímž se provádí zákon o úpravě
podnikání v silniční dopravě;
3. vládní nařízení č. 144/1965 Sb., o změně působnosti ve
vydávání povolení zahraničním provozovatelům silniční dopravy
k jednotlivým přepravám po území Československé socialistické
republiky;
4. vyhláška ministerstva dopravy č. 160/1952 Ú.l. (č. 202/1952
Ú.v.), kterou se vydávají podrobnější předpisy o úpravě
podnikání v silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 155/1955
Ú.l.(Ú.v.), vyhlášky č. 129/1962 Sb. a vyhlášky č. 146/1968
Sb.;
5. ustanovení § 95 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1958 Ú.l.
(Ú.v.), o provozu na silnicích;
6. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 54/1973 Sb., o
nepravidelné hromadné přepravě osob prováděné orgány
Revolučního odborového hnutí;
7. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 59/1974 Sb., o
provozování silniční taxislužby.
Husák v.r.
Indra v.r.
Štrougal v.r.
*) Podle přílohy k zákonu ČNR č. 49/1982 Sb. pravomoc přešla na
MNV střediskové obce, pokud doprava nemá přesahovat obvod
okresu a nejde o dopravu nebezpečných věcí.
1) Zákon české národní rady č. 58/1971 Sb., o určení ústředního
orgánu státní správy ve věcech dopravy.
1) Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 88/1980 Sb., o
bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních
vozidel, ve znění vyhlášky č. 62/1981 Sb.
Vyhláška Slovenského úřadu bezpečnosti práce č. 71/1980 Sb., o
bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních
vozidel.
§ 8, 9, 11, 12 výnosu ministerstva vnitra ČSR č.j.
SD/33-1908/75 o určování pracovní doby jízdních pracovníků
silniční a městské dopravy, reg. v částce 33/1975 Sb., ve znění
výnosu ministerstva vnitra ČSR č.j. SD/33-2831/77, reg. v
částce 2/1978 Sb.
Výnos ministerstva vnitra SSR č.j. SD-349/76-3 o určování
pracovní doby některých pracovníků silniční a městské dopravy,
reg. v částce 13/1976 Sb., ve znění výnosu ministerstva vnitra
SSR č.j. SD-4349/78-4, reg. v částce 29/1978 Sb.
2) Zákon Slovenské národní rady č. 33/1971 Sb., o stanovení
ústředního orgánu státní správy ve věcech dopravy v působnosti
Slovenské socialistické republiky.
2) Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.
3) § 47 nařízení vlády Československé socialistické republiky č.
153/1971 Sb., o informační soustavě organizací.
Vyhláška Federálního statistického úřadu a federálního
ministerstva financí č. 78/1977 Sb., o zavádění sjednocených
vzorů prvotních záznamů a běžných zápisů v informační soustavě
organizací.
4) Například § 41 odst. 1 písm. a) až c) vyhlášky federálního
ministerstva vnitra č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního
provozu.
5) § 79 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l.(Ú.v.), o
provozu na silnicích.
6) Např. § 11 vyhlášky ministerstva zdravotnictví Slovenské
socialistické republiky č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před
ionizujícím zářením.
§ 11 vyhlášky ministerstva zdravotnictví Slovenské
socialistické republiky č. 65/1972 Sb., o ochraně zdraví před
ionizujícím zářením.
§ 8 vyhlášky Ústředního báňského úřadu, ministerstva
chemického průmyslu a ministerstva všeobecného strojírenství
č. 62/1965 Sb., o výbušninách.
Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství České
socialistické republiky č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti
povrchových a podzemních vod.
Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství Slovenské
socialistické republiky č. 23/1977 Sb., o ochraně jakosti
povrchových a podzemních vod.
7) Např. § 20 a 21 zákona České národní rady č. 130/1974 Sb., o
státní správě ve vodním hospodářství.
§ 20 a 21 zákona Slovenské národní rady č. 135/1974 Sb., o
státní správě ve vodním hospodářství.
8) Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva
financí České socialistické republiky, ministerstva financí
Slovenské socialistické republiky a předsedy Státní banky
československé č. 160/1976 Sb., o finanční a úvěrové pomoci
družstevní a individuální bytové výstavbě.
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č.
57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových
vozidel při pracovních cestách.
9) Nařízení vlády Československé socialistické republiky č.
22/1971 Sb., kterým se stanoví seznam surovin, výrobků, výkonů
a služeb, jejichž ceny určuje Federální cenový úřad, ve znění
nařízení vlády Československé socialistické republiky č.
56/1972 Sb., a nařízení vlády Československé socialistické
republiky č. 46/1977 Sb.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č.
136/1973 Sb., o státním řízení v oblasti cen, ve znění
nařízení vlády Československé socialistické republiky č.
72/1978 Sb.
Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu
a Slovenského cenového úřadu č. 137/1973 Sb., o cenách, ve znění
vyhlášky Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu
a Slovenského cenového úřadu č. 73/1978 Sb.
10) § 115 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.
12) Vyhláška č. 160/1976 Sb.
13) Zákon č. 47/1958 Sb., o civilním letectví (letecký zákon)
(úplné znění č. 127/1976 Sb.).
14) § 12 odst. 3, § 91 odst. 1 a § 92 zákona č. 122/1975 Sb., o
zemědělském družstevnictví.
15) Zákon č. , o jednotné soustavě sociálně
ekonomických informací.
16) Nařízení vlády Československé socialistické republiky č.
22/1971 Sb., ve znění nařízení vlády Československé
socialistické republiky č. 58/1972 Sb., a nařízení vlády
Československé socialistické republiky č. 46/1977 Sb.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č.
136/1973 Sb., ve znění vlády Československé socialistické
republiky č. 72/1978 Sb.
Vyhláška č. 137/1973 Sb., ve znění vyhlášky č. 73/1978 Sb.
17) Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.
18) Zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).