22387/21/7700-10123-500852 Metodický pokyn k aplikaci lhůty pro podání daňového přiznání

U daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, stanoví zákon základní lhůtu pro podání daňového přiznání 3 měsíce po uplynutí zdaňovacího období. Tato lhůta dopadá na všechny případy podání daňového přiznání, s výjimkou daňového přiznání daňového subjektu, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem (dále jen "povinně auditovaný subjekt"²⁾ ) a s výjimkou případů uvedených v § 245 daňového řádu. Pouze pokud není ve lhůtě dle § 136 odst. 1 daňového řádu daňové přiznání podáno, je možné při splnění dalších zákonných podmínek³⁾ aplikovat odchylné lhůty pro podání daňového přiznání dle § 136 odst. 2 daňového řádu.

Tato lhůta dopadá na případy, kdy je daňové přiznání podáno . Tato lhůta nedopadá na řádné daňové přiznání podané poradcem⁴⁾ za daňový subjekt [i když bude podáno elektronicky, neboť poradci svědčí pro toto podání buď prodloužená šestiměsíční lhůta dle § 136 odst. 2 písm. b) daňového řádu, nebo základní tříměsíční lhůta dle § 136 odst. 1 daňového řádu, pokud bylo daňové přiznání v této lhůtě poradcem podáno], ani na daňové přiznání povinně auditovaného subjektu.

Tato lhůta dopadá na případy:

(pro kterýžto jde fakticky o lhůtu základní), a to bez ohledu na to, zda bylo daňové přiznání podáno do 3 měsíců po skončení zdaňovacího období nebo později; zda bylo či nebylo učiněno elektronicky; a zda je podal poradce či nikoliv; a dále

kdy daňové přiznání (ať už samotným daňovým subjektem, poradcem, nebo jinou oprávněnou osobou). Uplatnění plné moci k podání daňového přiznání poradcem je možné provést i současně se samotným podáním daňového přiznání. Nebude-li příslušná plná moc poradci předložena nejpozději s podáním daňového přiznání, je na místě aplikovat postup dle § 74 daňového řádu. Budou-li vady podání ve lhůtě stanovené správcem daně odstraněny (dodatečně doložena plná moc poradci), hledí se na podání jako bezvadné od počátku.

Vzhledem k tomu, že při splnění podmínek podání daňového přiznání předepsaným způsobem (elektronicky, resp. prostřednictvím poradce), dochází ex lege k prodloužení základní tříměsíční lhůty pro podání daňového přiznání souběžně s jejím teoretickým uplynutím, je možné zjistit délku lhůty pro podání daňového přiznání teprve po podání daňového přiznání.

Na základě zde uvedených podmínek, dojde k vyhodnocení, jaká lhůta pro podání daňového přiznání dopadá na konkrétní případ v souladu s § 136 daňového řádu a od toho bude také odvozena splatnost této daně dle § 135 odst. 3 daňového řádu⁵⁾.

Vzhledem k tomu, že správci daně nebude dopředu známo, jakou formou daňový subjekt podá daňové přiznání, nelze do doby podání ani určit lhůtu, ve které tak má být učiněno (s výjimkou povinně auditovaných subjektů, kterým svědčí prodloužená šestiměsíční lhůta). Proto správce daně přistoupí k vydání výzvy k podání daňového přiznání (dle § 145 odst. 1 daňového řádu) zpravidla až po uplynutí prodloužené šestiměsíční lhůty, pokud nemá specifické důvody pro odchylný postup. Stejně bude správce daně postupovat i v případě, že bude na základě § 36 daňového řádu individuálně prodloužena lhůta k podání daňového tvrzení a tato individuálně prodloužená lhůta by skončila dříve než prodloužená šestiměsíční lhůta [§ 136 odst. 2 písm. b) bod 2 daňového řádu].

Daňové přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí 12 měsíců, se podává nejpozději do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období (např. daň z nemovitých věcí, která je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů). Bez ohledu na to, zda daňové přiznání podává poradce či je činěno podání elektronicky, je daňový subjekt povinen učinit jeho podání v základní (jedno)měsíční lhůtě, tj. nejčastěji do 31. 1. daného zdaňovacího období. Tuto lhůtu lze prodloužit dle § 36 daňového řádu.

Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období (např. daň z přidané hodnoty, která je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů), pokud není zvláštním zákonem stanoveno jinak (např. § 38m⁹⁾ zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o daních z příjmů"). Bez ohledu na to, zda daňové přiznání podává poradce či je činěno podání elektronicky, je daňový subjekt povinen učinit jeho podání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

Lhůtu k podání daňového přiznání lze, ať se již jedná o lhůtu dle § 136 odst. 1 nebo odst. 2, nebo odst. 3 daňového řádu, prodloužit na základě individuální žádosti nebo z moci úřední. Jakákoliv žádost o prodloužení lhůty musí být vždy podána před tím, než lhůta uplyne (§ 36 odst. 1 daňového řádu) a ani tento případ prodloužení lhůty není výjimkou. Pro určení dne podání žádosti o prodloužení lhůty se aplikuje pravidlo zachování lhůty dle § 35 odst. 1 daňového řádu (§ 36 odst. 7 daňového řádu). K prodloužení lhůty k podání daňového přiznání (tedy lhůty dle § 136 odst. 1, odst. 2 i odst. 3 daňového řádu) může dojít až o 3 měsíce. V případě, že předmětem daně jsou i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může, na základě žádosti daňového subjektu, dojít k prodloužení lhůty až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Nejedná se tedy o prodloužení lhůty až "" 10 měsíců, ale až "" (celkových) 10 měsíců (§ 36 odst. 4 daňového řádu).¹⁰⁾

V individuální žádosti o prodloužení lhůty dle § 36 daňového řádu daňový subjekt v případě daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, navíc uvede, hodlá-li využít i prodloužení lhůty dle § 136 odst. 2 písm. a) daňového řádu (tj. čtyřměsíční prodloužená lhůta), nebo dle § 136 odst. 2 písm. b) bod 2 daňového řádu (tj. šestiměsíční prodloužená lhůta) daňového řádu. Neuvede-li tuto skutečnost, při posouzení žádosti se zohlední pouze základní tříměsíční lhůta. Pokud daňový subjekt uvede, že hodlá využít prodloužení lhůty dle § 136 odst. 2 písm. a) nebo b) bod 2 daňového řádu, a nedodrží-li následně podmínky pro toto prodloužení (elektronická forma, resp. podání činí poradce), nárok na prodloužení lhůty správcem daně dle § 36 daňového řádu zaniká.

Ke stejnému účinku (zániku nároku na prodloužení lhůty) dojde i v případě, že daňový subjekt v žádosti o prodloužení lhůty uvede, že hodlá využít prodloužení lhůty dle § 136 odst. 2 daňového řádu (elektronická forma podání či podání prostřednictvím poradce) a daňové přiznání bude podáno ve lhůtě dle § 136 odst. 1 daňového řádu [nebude splněna podmínka pro aplikaci lhůty dle § 136 odst. 2 písm. a), příp. písm. b) bod 2. daňového řádu].

Vzhledem k tomu, že daňový subjekt nemusí správci daně sdělovat, že hodlá využít prodloužení lhůty, které mu umožňuje § 136 odst. 2 písm. a) daňového řádu v případě podání daňového přiznání učiněného elektronicky nebo § 136 odst. 2 písm. b) bod 2 daňového řádu v případě podání daňového přiznání učiněného prostřednictvím poradce, může bez dalšího využít tohoto zákonného prodloužení lhůty, pokud učiní podání v souladu s daným ustanovením (tj. elektronicky, resp. prostřednictvím poradce). Lhůta pro podání daňového přiznání by se tak odvíjela od uskutečněného podání daňového přiznání, nikoliv od lhůty prodloužené na základě individuální žádosti (§ 36 odst. 4 daňového řádu), která by uplynula dříve než lhůta prodloužená zákonem (§ 136 odst. 2 písm. a), resp. § 136 odst. 2 písm. b) bod 2 daňového řádu).

Do § 245 daňového řádu byl vložen nový odstavec 2, který stanoví fikci pro posouzení uplynutí lhůty za předchozí zdaňovací období tak, že tato lhůta činí 6 měsíců po uplynutí tohoto zdaňovacího období.

Z důvodové zprávy k novele daňového řádu (zákon č. 283/2020 Sb.) k tomuto ustanovení je zřejmé, že cílem bylo nastavit snadno spravovatelný režim pro všechny dotčené daňové subjekty (s ohledem na zavedení další čtyřměsíční lhůty pro podání tvrzení elektronicky) a také zvolit přístup, který nepovede ke zhoršení stávajícího stavu a bude ve prospěch daňových subjektů, kterých se sjednocení lhůt dotýká. Pokud by byla striktně na všechny případy (tzn. i na případy prodloužení lhůty dle § 36 daňového řádu) aplikována pouze 6 měsíční lhůta, mohlo by k takovému zhoršení postavení dojít. Např. pokud by rozhodný den nastal v období po uplynutí 6 měsíců po skončení předcházejícího zdaňovacího období (např. 15. 7.), avšak stále ještě ve lhůtě stanovené dle § 36 daňového řádu (např. 1.8.).

V § 245 odst. 1 daňového řádu je uvedeno, kdy vzniká povinnost podat daňové tvrzení, které dosud nebylo podáno za předcházející zdaňovacího období, v případě, Pokud byla prodloužena lhůta, která by skončila později než 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, potom bude rozhodující pro posouzení lhůty pro podání daňového tvrzení za předcházející zdaňovací období lhůta prodloužená dle § 36 daňového řádu. V ostatních případech bude za lhůtu pro podání daňového tvrzení považována fikce uvedená v § 245 odst. 2 daňového řádu, tj. 6 měsíců po uplynutí předcházejícího zdaňovacího období.

Nevznikla-li daňovému subjektu ve zdaňovacím období daňová povinnost k , sdělí tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání¹¹⁾. Daňový subjekt nemusí v těchto případech podat daňové přiznání, pokud zákon nestanoví jinak (např. § 101 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty: "plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň").

V některých případech je zvláštním zákonem vyloučena i povinnost podat sdělení namísto daňového tvrzení (např. § 101 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty: "nevznikla-li identifikované osobě ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň, nesděluje tuto skutečnost správci daně." nebo také dle § 38mc zákona o daních z příjmů "Veřejně prospěšný poplatník a společenství vlastníků jednotek, kterým nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani z příjmů právnických osob, nejsou povinni sdělit tuto skutečnost správci daně.").

Před uplynutím lhůty k podání konkrétního daňového přiznání může daňový subjekt nahradit daňové přiznání, které již podal (řádné daňové přiznání), opravným daňovým přiznáním. V řízení se dále postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání a k předchozímu daňovému přiznání se nepřihlíží (§ 138 odst. 1 a 2 daňového řádu).

Podané daňové přiznání nelze vzít zpět (§ 73 odst. 4 daňového řádu), a proto v důsledku učiněného podání daňového přiznání je určena lhůta dopadající na toto podání dle § 136 daňového řádu a zároveň je tím určena i lhůta, ve které je možné nahradit toto daňové přiznání opravným daňovým přiznáním (§ 138 daňového řádu).

Bez ohledu na způsob (osoba podatele - daňový subjekt, poradce či jiná oprávněná osoba) či formu učiněného podání (listinou či elektronicky), dopadá na povinně auditovaný daňový subjekt k podání daňového přiznání pouze prodloužená šestiměsíční lhůta dle § 136 odst. 2 písm. b) bod 1 daňového řádu (příp. prodloužená lhůta dle § 36 odst. 4 daňového řádu) To znamená, že i když povinně auditovaný daňový subjekt učiní podání daňového přiznání v základní tříměsíční lhůtě, příp. prodloužené čtyřměsíční lhůtě, může toto podání nahradit opravným daňovým přiznáním ve lhůtě dle § 136 odst. 2 písm. b) bod 1 daňového řádu (příp. prodloužené lhůtě dle § 36 odst. 4 daňového řádu), a to bez ohledu na způsob a formu podání (to nezbavuje povinně auditovaný subjekt povinnosti učinit podání elektronicky dle § 72 odst. 6 daňového řádu).

Podání daňového přiznání v základní tříměsíční lhůtě lze učinit bez omezení způsobu (osoba podatele - daňový subjekt, poradce či jiná oprávněná osoba) či formy podání (listinou, elektronicky). Bude-li tedy učiněno podání daňového přiznání v základní tříměsíční lhůtě, lze toto podání nahradit opravným daňovým přiznáním v této lhůtě (§ 136 odst. 1 daňového řádu). Toto opravné daňové přiznání může být rovněž podáno bez ohledu na způsob a formu podání (to nezbavuje daňový subjekt povinnosti učinit podání elektronicky dle § 72 odst. 6 daňového řádu).

Pokud je podání daňového přiznání učiněno je možné toto podání nahradit opravným daňovým přiznáním učiněným opět elektronicky a to ve lhůtě dle § 136 odst. 2 písm. a) daňového řádu. Omezení se vztahuje pouze na formu podání, nikoliv na způsob (osobu podatele), což znamená, že podání opravného daňového přiznání může učinit oprávněná osoba odlišná od podatele, který učinil podání řádného daňového přiznání [§ 138 odst. 3 písm. a) daňového řádu].

Pokud je podání daňového přiznání učiněno poradcem , je možné toto podání nahradit opravným daňovým přiznáním učiněným opět poradcem a to ve lhůtě dle § 136 odst. 2 písm. b) bod 2 daňového řádu [§ 138 odst. 3 písm. b) daňového řádu]. Poradce je povinen učinit podání elektronicky (§ 72 odst. 6 daňového řádu).

Nebude-li daňové přiznání podané po řádném daňovém přiznání splňovat uvedená kritéria, nelze jej posoudit jako opravné daňové přiznání. V případě, že bude další daňové přiznání (tedy takové, které nelze vyhodnotit jako opravné) podáno před vyměřením daně, bude se jednat o nepřípustné podání, které nezahajuje další řízení a správce daně bude postupovat dle § 145a odst. 1 daňového řádu, tzn. že údaje uvedené v tomto daňovém přiznání využije při vyměření daně, pokud to stav řízení umožní. Nebude tedy možné vyměřit daň dle § 140 odst. 1 daňového řádu (tzv. konkludentně) a bude třeba, aby správce daně vydal platební výměr (ve kterém se vypořádá s případným využitím údajů z dalšího daňového přiznání), který řádně oznámí.

Pokud bude další daňové přiznání podáno po vyměření daně, bude toto podání posouzeno zpravidla jako dodatečné daňové přiznání, pokud to bude odpovídat jeho obsahu (§ 70 odst. 2 daňového řádu) a procesní situaci.

Tento metodický pokyn nabývá účinnosti šestým pracovním dnem po jeho podpisu.