46/2023 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. listopadu 2022 byla v Andorra
la Vella podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Andorrským knížectvím o zamezení
dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a o zabránění daňovému úniku a
vyhýbání se daňové povinnosti.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dne 31. října 2023.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A ANDORRSKÝM KNÍŽECTVÍM O ZAMEZENÍ DVOJÍMU
ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU A O ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU A VYHÝBÁNÍ
SE DAŇOVÉ POVINNOSTI
ČESKÁ REPUBLIKA A ANDORRSKÉ KNÍŽECTVÍ,
přejíce si dále rozvíjet své hospodářské
vztahy a posílit svou spolupráci v daňových záležitostech,
majíce v úmyslu uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu
a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému
zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně
prostřednictvím uspořádání, která se nazývají „treaty-shopping“ a která jsou zacílena
na získání úlev stanovených v této smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích
jurisdikcí),
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za dané z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v Andoře:
(i) daň z příjmů společností (impost sobre societats);
(ii)
osobní daň z příjmů (impost sobre la renda de les persones físiques);
(iii) daň z
příjmů pro daňové nerezidenty (impost sobre la renda dels no-residents fiscals);
(iv)
daň splatná ze zvýšení hodnoty nemovitého majetku (impost sobre les plusvalues en
les transmissions patrimonials immobiliáries);
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z
příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitých věcí.
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny provedené
v jejich daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Andorra“ označuje Andorrské knížectví, a pokud je použit
v zeměpisném významu, označuje území Andorrského knížectví;
b) výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém
jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána
svrchovaná práva České republiky;
c) výrazy Jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Andorru;
d) výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná
sdružení osob;
e) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výraz „podnik“ se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
g) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního
státu“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního
státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo
letadlem, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi
místy v jednom smluvním státě a podnik, který provozuje loď nebo letadlo, není podnikem
tohoto státu;
i) výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i) v Andoře, ministra odpovědného
za finance nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v České republice, ministra financí
nebo jeho zmocněného zástupce;
j) výraz „státní příslušník“, ve vztahu ke smluvnímu státu, označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem tohoto smluvního státu; a
(ii)
každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle
právních předpisů platných v tomto smluvním státě;
k) výraz „činnost“ zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a
jiných činností nezávislého charakteru.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar
nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je
podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo
majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) tato osoba se považuje za rezidenta pouze toho státu, ve kterém
má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, považuje
se za rezidenta pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy
(středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, považuje
se za rezidenta pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, považuje se za rezidenta pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, budou se příslušné úřady smluvních států snažit
určit vzájemnou dohodou smluvní stát, u něhož se bude mít za to, že je tato osoba
pro účely Smlouvy rezidentem, berouce do úvahy místo jejího hlavního vedení, místo,
kde byla založena či jinak právně ustavena a jakékoliv další významné faktory. Pokud
taková dohoda nebude nalezena, tato osoba nebude oprávněna k jakékoliv daňové úlevě
nebo daňovému osvobození, která je stanovena nebo které je stanoveno Smlouvou.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby
přírodních zdrojů a
g) farmu, plantáž, zemědělskou pastvinu nebo jiné místo, kde jsou vykonávány
zemědělské, lesnické nebo jiné podobné činnosti.
3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo
dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá
déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých
podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest
měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto Článku výraz „stálá provozovna“
nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti pro podnik;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání
jakéhokoliv spojem činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud taková činnost nebo, v případě písmene f), celková činnost trvalého
místa k výkonu činnosti je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na
účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má
se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého
místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom
proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního
státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny, nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, kterých by byla mohla dosáhnout, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto
vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
6. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
MEZINÁRODNÍ VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu z provozování lodí nebo letadel
v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky
z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují:
a) zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů
a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží,
pokud je takový pronájem nebo takové používání, údržba nebo pronájem, podle toho,
o jaký případ jde, nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní
dopravě.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení,
kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo
kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže
v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích
vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy, a které se liší od podmínek,
které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by,
nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám
docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a
následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto
druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem
prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké
by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním
ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se
za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí, jestliže soudní, správní nebo jiné
právní řízem vedlo ke konečnému rozhodnutí, že díky jednání, které dalo vzniknout
úpravě zisků podle odstavce 1, je jeden ze zúčastněných podniků podroben trestu souvisejícímu
s podvodem, hrubou nedbalostí nebo vědomým zanedbáním.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, však mohou být rovněž zdaněny v tomto státě, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 10 procent kapitálu
společnosti vyplácející dividendy;
b) 10 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, včetně příjmů z jiných práv
na společnosti, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií
podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk nebo provádí
platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj
v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem
druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě.
2. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných, či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto Článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve
kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže
k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
4. Úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto
státu. Jestliže však plátce úroků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního
státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojem s níž došlo k zadlužení,
z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, mají
tyto úroky zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě však mohou
být rovněž zdaněny v tomto státě, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak
jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu,
daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky licenčních poplatků, které jsou uvedeny v
odstavci 3 písmenu a);
b) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků, které jsou uvedeny
v odstavci 3 písmenu b).
3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby
jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:
a) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo
vědeckému, včetně kinematografických filmů;
b) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného vzorce nebo postupu a jakéhokoliv zakázkového softwaru, nebo jakéhokoliv
průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují
na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7.
5. Licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je
rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není
rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky
jdou k tíži takové stálé provozovny, mají tyto licenční poplatky zdroj v tom státě,
ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou Částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem),
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které podnik smluvního státu provozující lodě nebo letadla v
mezinárodní dopravě pobírá ze zcizení těchto lodí nebo letadel, nebo ze zcizení movitého
majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen
v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů, jejichž hodnota plyne z více než 50 procent přímo nebo nepřímo
z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státe, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce vykonává zaměstnám ve druhém státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dnů v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve
druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují
následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě,
po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4. Odstavec 2 tohoto článku se nepoužije na odměny pobírané rezidentem
jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě
a vyplácené zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem tohoto
druhého státu, jestliže:
a) příjemce poskytuje služby během tohoto zaměstnání jiné osobě než
zaměstnavateli, a tato osoba, přímo nebo nepřímo, dohlíží, řídí nebo kontroluje způsob,
jakým jsou tyto služby vykonávány; a
b) tyto služby tvoří nedílnou součást činností vykonávaných touto osobou.
5. Odměny pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání,
které vykonává jako člen standardní posádky lodi nebo letadla na palubě lodi nebo
letadla, která je provozována nebo které je provozováno v mezinárodní dopravě, avšak
nikoliv na palubě lodi nebo letadla, která je provozována nebo které je provozováno
pouze v rámci druhého smluvního státu, podléhají bez ohledu na předchozí ustanovení
tohoto článku zdanění jen v prvně zmíněném státě.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto jeho osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z uměleckých nebo sportovních činností osobně vykonávaných
umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci, nýbrž jiné osobě, mohou být
tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve
kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy pobírané z činností
vykonávaných v jednom smluvním státě umělci nebo sportovci, kteří jsou rezidenti
druhého smluvního státu, jestliže návštěva prvně zmíněného státu je zcela nebo převážně
financována z veřejných fondů druhého smluvního státu nebo jeho nižších správních
útvarů nebo místních úřadů. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen v tom smluvním
státě, jehož je umělec nebo sportovec rezidentem.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění
jen v tomto státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění
jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická
osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu;
nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů,
které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve
druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem
tohoto státu.
3. Ustanovení Článků 14, 15, 16a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a
jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo
obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem
nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích Článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na jiné příjmy, než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 21
MAJETEK
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který
je vlastněn rezidentem jednoho smluvního státu a umístěn ve druhém smluvním státě,
může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek podniku smluvního státu, který provozuje lodě nebo letadla v
mezinárodní dopravě, představovaný těmito loděmi nebo letadly a movitým majetkem
sloužícím k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhá zdanění jen v tomto státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě.
Článek 22
ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
S výhradou ustanovení právních předpisů jednoho smluvního státu týkajících
se zamezení dvojímu zdanění, bude v případě rezidenta tohoto státu dvojímu zdanění
zamezeno následovně:
a) Jestliže rezident tohoto státu pobírá příjem nebo vlastní majetek,
který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém státě, prvně
zmíněný stát povolí snížit daň tohoto rezidenta o Částku rovnající se dani zaplacené
ve druhém státě. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně, vypočtené
před jejím snížením, která poměrně připadá na pobíraný příjem z druhého státu nebo
vlastněný majetek ve druhém státě.
b) Jestliže rezident tohoto státu pobírá příjem nebo vlastní majetek,
který je v souladu s ustanoveními této smlouvy vyňat v tomto státě ze zdanění, tento
stát může za účelem výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto
rezidenta vzít v úvahu vyňatý příjem nebo majetek.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty některého smluvního
státu, nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené
povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci příslušného státu,
kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
3. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků
tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení dané z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11
odstavce 5 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy
placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné
pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku
jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovém
zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby
byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců, včetně prostřednictvím společné komise složené
z nich samotných nebo jejich zástupců.
5. V případě, že Česká republika, na základě smlouvy nebo dohody o zamezení
dvojímu zdanění uzavřené s nějakou třetí jurisdikcí po datu podpisu Smlouvy, odsouhlasí
zahrnutí arbitrážního ustanovení do takové smlouvy nebo dohody s takovou třetí jurisdikcí,
příslušné úřady České republiky a Andorry zahájí co možná nejdříve jednání, aby uzavřely
doplňující protokol mající za cíl doplnění arbitrážního ustanovení do Smlouvy.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené
smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud
takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů
obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému
použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace,
jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřence nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
6. Pokud jde o výměnu informací na žádost, žádosti o informace mohou být
učiněny pouze ve vztahu k obdobím začínajícím 1. ledna 2015 nebo později.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Ustanovení Smlouvy se nedotýkají daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
NÁROK NA VÝHODY
1. Jestliže se dá usuzovat, a to s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí z této smlouvy bylo jedním z hlavních cílů
jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucího nebo vedoucí
k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy, nebude poskytnuta
ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody
v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení této smlouvy.
Před tím, než bude výhoda rezidentu jednoho smluvního státu odepřena ve druhém smluvním
státě z důvodu předchozí věty, se příslušné úřady smluvních států vzájemně poradí.
2. Jestliže výhoda plynoucí z této smlouvy je osobě odepřena podle ustanovení
odstavce 1, příslušný úřad smluvního státu, který by jinak poskytl tuto výhodu, bude
nicméně považovat tuto osobu za osobu, která je oprávněna k této výhodě nebo k jiným
výhodám s ohledem na specifickou část příjmu nebo majetku, jestliže takový příslušný
úřad na základě žádosti od této osoby a po zvážení relevantních skutečností a okolností
dojde k závěru, že takové výhody by byly poskytnuty této osobě v případě neexistence
transakce nebo opatření, která je uvedena nebo které je uvedeno v odstavci 1. Příslušný
úřad smluvního státu, kterému byla žádost podána, se poradí s příslušným úřadem druhého
státu před tím, než žádost učiněnou podle tohoto odstavce rezidentem tohoto druhého
státu zamítne.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem přijetí pozdějšího z těchto oznámení a její
ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo
majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 29
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit
platnost Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku
následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě
se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla
obdržena výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na příjmy nebo
majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po
roce, v němž byla obdržena výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Andorra la Vella 23. listopadu 2022 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém, katalánském a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické.
V případě jakéhokoliv rozdílu mezi texty bude rozhodujícím anglický text.
Za Českou republiku Za Andorrské knížectví Ivan Jan Čárek v. r. Eric Jover Comas v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ministr financí České republiky v Andorrském knížectví