17/1985 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 22. října 1984
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou
a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku
Dne 5. května 1981 byla v Praze podepsána Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Italskou republikou
o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění
daňovému úniku.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění
Československé socialistické republiky a prezident Československé
socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly
vyměněny v Římě dne 26. června 1984.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 dnem
26. června 1984.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Chňoupek v. r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou
a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku
Československá socialistická republika a Italská republika,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru
daní z příjmu a zabránění daňovému úniku, se dohodly na dále
uvedených ustanoveních:
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či
sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve
prospěch každého ze smluvních států, jeho nižších správních útvarů
nebo územních korporací, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané z příjmu nebo
z částí příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd placených podniky
a daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Československu:
1 - odvod ze zisku a daň ze zisku;
2 - daň ze mzdy;
3 - daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
4 - daň zemědělská;
5 - daň z příjmů obyvatelstva;
6 - daň domovní
včetně jakékoli srážky u zdroje, jakékoli zálohy nebo platby
předem na daně uvedené výše (dále nazývané "československá daň);
b) v Itálii:
1 - daň z příjmu fyzických osob (l'imposta sul reddito delle
persone fisiche);
2 - daň z příjmu právnických osob (l'imposta sul reddito delle
persone giuridiche);
3 - místní daň z příjmů (l'imposta locale sui redditi),
i když se tyto daně vybírají srážkou u zdroje (dále nazývané
"italská daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo
podobného druhu, které budou vybírány po podpisu této smlouvy
vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních
států si vzájemně sdělí významné změny, které budou provedeny v
jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou
republiku;
b) výraz "Itálie" označuje Italskou republiku;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Československo nebo Itálii;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nositele práv,
považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podnik provozovaný osobou mající
bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, případně podnik
provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě;
g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečněnou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány
podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v jednom
smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen
mezi místy v druhém smluvním státě;
h) výraz "státní příslušníci" označuje:
(i) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany
některého smluvního státu,
(ii) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení
osoby, které byly zřízeny podle práva platného v
některém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Itálie ministerstvo financí;
(ii) v případě Československa ministra financí Československé
socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci
této smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva
tohoto státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato
smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je
podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu
svého bydliště, stálého pobytu, místa skutečného vedení nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje
osoby, které jsou podrobeny zdanění v tomto státě jen z příjmů ze
zdrojů v tomto státě umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1
bydliště v obou smluvních státech, postupuje se takto:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě,
ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou smluvních
státech, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě,
ke kterému má nejužší osobní a hospodářské vztahy (středisko
životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato
osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý
byt v žádném smluvní státě, předpokládá se, že má bydliště v
tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech
nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá
se, že má bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním
občanem.
d) Jestliže je tato osoba státní občanem obou smluvních států nebo
jestliže není státní občanem žádného z nich, vynasnaží se
příslušné úřady smluvních států upravit otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení
odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má
sídlo v tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy
trvalé zařízení pro podniká, jehož prostřednictvím podnik vykonává
zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) staveniště nebo montáž, jestliže trvají déle než 12 měsíců.
3. Za stálou provozovnu se nepovažuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k
dodání zboží patřícího podniku;
b) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých
rešerší nebo podobných činností, které mají přípravný nebo
pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku
druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého
se vztahuje odstavec 5 - se považuje za "stálou provozovnu" v
prvně zmíněném státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou
mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat
smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na
nákupy zboží pro podnik.
5. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v
některém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné
činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává
svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne),
neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělských
a lesních podniků mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém
je takový majetek umístěn.
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem
smluvního státu, v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v
každém případě příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý
inventář zemědělských a lesních podniků a práva pro která platí
předpisy občanského práva vztahující se na pozemky. Za nemovitý
majetek se považuje kromě toho právo požívání nemovitého majetku a
práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k
těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů.
Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání,
nájmu nebo pachtu a každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z
nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zdaněny
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce
3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by
byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a
byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jeho je stálou
provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou
včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly ve
státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit
zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě
rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje
ustanovení odstavce 2, aby tento stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro
účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem,
pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní
dopravě mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je
umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy
je na palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve státě, ve
kterém je domovský přístav této lodi, nebo není-li domovský
přístav, ve smluvním státě, ve kterém má provozovatel lodi
bydliště či sídlo.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na
poolu, společném provozu nebo na jiné mezinárodní provozní
organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku
včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek
by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto
podmínkám docíleny být nemohly.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom
smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v
němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nemůže přesáhnout
15 % hrubé částky dividend, jestliže osoba, která dividendy
pobírá, je jejich skutečným příjemcem. Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsoby aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, která
slouží k výplatě dividend.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z akcií, požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů,
zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, a
příjmy z jiných podílů na společnosti, které jsou podle právních
předpisů státu, ve kterém má sídlo společnost, která dividendy
vyplácí, postaveny daňově na roveň příjmům z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě
vykonává v druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a
jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří
k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém
případě mohou být dividendy zdaněny v tomto druhém smluvním státě
podle jeho vnitrostátních právních předpisů.
5. Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním státě
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto
dividendy jsou vypláceny osobě mající bydliště či sídlo v tomto
druhém státě nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
skutečně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které
jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo
z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být
zdaněny pouze v tomto druhém státě, jestliže je tato osoba jejich
skutečným příjemcem.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z
veřejných půjček, obligací, opatřených i neopatřených zástavním
právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku, a z
pohledávek všeho druhu, jakož i všechny jiné výnosy postavené na
roveň příjmům z půjček daňovými právními předpisy státu, ve kterém
je zdroj těchto příjmů.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce
úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, skutečně patří k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě mohou být
úroky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho
vnitrostátních právních předpisů.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k
pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi dlužníkem a skutečným příjemcem úroků,
nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou
by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo
takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto
naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může
být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého
smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a
placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny jen v tomto druhém státě, jestliže tato osoba je
jejich skutečným příjemcem.
2. Nehledě na ustanovení odstavce 1, mohou být licenční
poplatky uvedené v odstavci 3 b) zdaněny také ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto
státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 5 % z hrubé
částky licenčních poplatků, jestliže osoba, která licenční
poplatky pobírá, je jejich skutečným příjemcem.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje:
a) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k
užití práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo
vědeckému včetně kinematografických a televizních filmů;
b) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo přivolení k
užití patentu, ochranné známky výrobní nebo obchodní, návrhu
nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu,
jakož i za užití nebo za přivolení k užití průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení, pokud není nemovitým
majetkem, o němž se pojednává v článku 6, a za informace, které
se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce
licenčních poplatků, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a
jestliže právo nebo majetek, která dávají vznik licenčním
poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou být
licenční poplatky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho
vnitrostátních právních předpisů.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom
smluvním státě, jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší
správní útvar, územní korporace nebo osoba, mající bydliště či
sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník licenčních poplatků, ať
má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v
jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána
smlouva, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která
nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je
stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se
zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku
zvláštních vztahu existujících mezi dlužníkem a skutečným
příjemcem, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami,
částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která jí
přesahuje může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením
této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, který je definován v
článku 6 odstavec 2, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve
kterém je tento majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v
druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé
základně, kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má
v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně
takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Zisky ze zcizení lodí nebo
letadel využívaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku,
který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, mohou být zdaněny
jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného
vedení podniku.
3. Zisky ze zcizení majetku, který není uveden v odstavcích 1
a 2, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém má
zcizitel bydliště či sídlo.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním
státě pobírá z nezávislého povolání nebo jiné nezávislé činnosti,
mohou být zdaněny jen v tomto státě, pokud tato osoba nemá obvykle
k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu
své činnosti. Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu,
mohou být příjmy zdaněny v druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v
jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz "nezávislé povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle
vykonávané činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské
nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právních
zástupců, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které osoba mající
bydliště v jednom státě pobírá z důvodu placeného zaměstnání,
mohou být s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v
tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním
státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté
za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním
státě pobírá z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1
zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dnů v daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který nemá bydliště či sídlo v druhém státě, a
c) odměny nejsou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být
odměny pobírané z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na
palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve
smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení
podniku.
Čl.16
Tantiemy
Tantiémy, náhrady za účast ve správních orgánech a jiné
podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním
státě pobírá jako člen správní nebo dozorčí rady společnosti,
která má sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci,
jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní umělci a
hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně,
mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává umělec
nebo sportovec v této vlastnosti, neplynou tomuto umělci nebo
sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 odstavec 1 zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji
činnost.
3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu
na ustanovení předchozích odstavců 1 a 2 tohoto článku osvobozují
od zdanění ve státě, ve kterém se tyto činnosti vykonávají,
jestliže se tyto činnosti vykonávají v rámci kulturní dohody
sjednané mezi smluvními státy.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího
zaměstnání osobě, která má bydliště v některém smluvním státě,
mohou být s výhradou ustanovení článku 19 odstavec 2 zdaněny pouze
v tomto státě.
Čl.19
Veřejná funkce
1.
a) Odměny jiné než penze, vyplácené některým smluvním
státem, nižším správním útvarem nebo územní korporací
tohoto státu fyzické osobě za služby prokázané tomuto
státu, nižšímu správnímu útvaru nebo korporaci mohou
být zdaněny pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však mohou být zdaněny pouze v druhém
smluvním státě, jestliže služby byly vykonávány v tomto
státě, příjemce má bydliště v tomto druhém smluvním
státě a
(i) je státním občanem tohoto státu, nebo
(ii) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu
konání těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené některým smluvním státem, nižším
správním útvarem nebo územní korporací tohoto státu buď
přímo nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě za
služby prokázané tomuto státu, nižšímu správnímu útvaru
nebo korporaci, mohou být zdaněny jen v tomto státě.
b) Takové penze však mohou být zdaněny pouze v druhém
smluvním státě, jestliže příjemce má v tomto státě
bydliště a je státním občanem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze
za služby prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti
prováděné některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo
územní korporací tohoto státu.
Čl.20
Profesoři a učitelé
Profesoři nebo učitelé, kteří se dočasně zdržují v jednom
smluvním státě po dobu nepřesahující dva roky, aby tam vyučovali
nebo prováděli výzkum na univerzitě, koleji, škole nebo a jiném
vyučovacím ústavu, jehož cílem není dosažení zisku, a kteří mají
nebo bezprostředně před tímto pobytem měli bydliště v druhém
smluvním státě, se osvobodí v prvně zmíněném smluvním státě od
daně z odměn za toto vyučování nebo výzkum.
Čl.21
Studující
Platy, které student nebo praktikant, který má nebo měl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
bydliště v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze proto, aby tam pokračoval ve studiu nebo ve
vzdělávání, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo
vzdělání, nepodléhají zdanění v tomto státě s podmínkou, že
pocházejí ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby mající bydliště či sídlo v některém smluvním
státě, o nichž se výslovně nepojednává v předchozích článcích této
smlouvy, mohou být zdaněny jen v tomto státě bez ohledu na to,
odkud plynou.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než
příjmy z nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2,
jestliže příjemce takových příjmů mající bydliště či sídlo v
jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné, a právo nebo majetkové hodnoty, pro které
se příjmy platí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k
této stálé základně. V tomto případě se tyto příjmy mohou zdanit v
tomto druhém státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů.
Čl.23
Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění
Bylo dohodnuto, že dvojí zdanění se vyloučí v souladu s
ustanoveními následujících odstavců tohoto článku:
1. V případě Itálie:
Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v Itálii má příjmy,
které mohou být zdaněny v Československu, může Itálie při
vyměřování svých daní z příjmu uvedených v článku 2 této smlouvy
zahrnout do zdanitelného základu těchto daní tyto příjmy, pokud
tomu nebrání výslovná ustanovení této smlouvy.
Itálie v takovém případě odečte od daní takto vyměřených daň
z příjmů zaplacenou v Československu, avšak částka, která se
odečte, nemůže přesáhnout podíl italské daně vztahující se na tyto
příjmy, který odpovídá poměru těchto příjmů k celkovému příjmu.
Žádnou částku však nebude povoleno odečíst, jestliže určitá
část příjmu bude v Itálii podrobena na žádost příjemce konečné
srážkové dani u zdroje podle italských vnitrostátních předpisů.
2. V případě Československa:
a) Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v Československu pobírá
příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny
v Itálii, vyjme Československo s výhradou ustanovení uvedených
pod písmenem b) tyto příjmy ze zdanění. Československo však
může při výpočtu částky daně z ostatních příjmů této osoby
použít tutéž sazbu daně, jako by příjmy, o které jde, nebyly ze
zdanění vyňaty.
b) Československo může při ukládání daní osobám, které mají v
Československu bydliště či sídlo, zahrnout do základu daní
příjmy, které mohou být podle ustanovení článků 10, 12, 16 a
17 této smlouvy zdaněny také v Itálii. Československo povolí
snížit částku daně, kterou vybírá z příjmů této osoby, o částku
rovnající se dani zaplacené v Itálii. Částka, o kterou se daň
sníží, avšak nepřesáhne takovou část československé daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy
přijaté z Itálie.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou
podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni
státní příslušníci tohoto druhé státu, kteří jsou ve stejné
situaci. Toto ustanovení platí bez ohledu na ustanovení článku 1
také pro osoby, které nemají bydliště či sídlo ani v jednom ani v
obou smluvních státech.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniku tohoto druhého státu, které
vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám majícím
bydliště v druhém smluvním státě osobní úlevy, srážky a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které
přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11
odstavec 4 a článku 12 odstavec 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě
mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě odčitatelné pro
stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek,
jako by byly placeny osobě mající bydliště či sídlo v prvně
zmíněném státě.
4. Podniky jednoho státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou mající
bydliště či sídlo v druhém státě nebo větším počtem takových osob,
nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, který jsou nebo budou moci být
podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na
ustanovení článku 2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho
nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle
na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního
státu, ve kterém má bydliště či sídlo, nebo pokud její případ
spadá pod ustanovení článku 24 odstavec 1, příslušnému úřadu
smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být
předložen během dvou roků po té, kdy bylo poprvé oznámeno opatření
vedoucí ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se
snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě
s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při
aplikaci této smlouvy.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk
za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže
se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců
příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušní úřady smluvních států si budou vyměňovat
informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo
vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se
vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou, jakož i pro
zabránění daňovému úniku a daňovým podvodům. Výměna informací není
omezena článkem 1. Informace přijaté smluvním státem budou
udržovány v tajnosti stejně jako informace přijaté podle
vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být sděleny
jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se
zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje
tato smlouva, řízením nebo trestním stíháním ve věci těchto daní
nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve věci těchto daní.
Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům.
Mohou brát tyto informace v úvahu při veřejných soudních řízeních
nebo ve svých rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána
tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;
b) sdělit údaje, které by nemohly být dosaženy na základě právních
předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého
státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily obchodní, průmyslové
nebo pracovní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž
sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Ustanovení této smlouvy se nedotýká daňových výsad, které
přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných
pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Čl.28
Žádosti o vrácení přeplatků
1. Daně vybrané v jednom státě srážkou u zdroje budou vráceny
na žádost zájemce nebo státu, ve kterém má tento zájemce bydliště
či sídlo, jestliže právo vybrat tyto daně je omezeno ustanovením
této smlouvy.
2. Žádosti o vrácení je nutno předložit ve lhůtách
stanovených právními předpisy státu, který je povinen daň vrátit,
a musí být provázeny úředním osvědčením státu, ve kterém má
poplatník bydliště či sídlo, že podmínky pro nárok na osvobození
od daně nebo snížení daně, stanovené ve smlouvě, jsou splněny.
3. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou v
souladu s ustanoveními článku 25 této smlouvy způsoby aplikace
tohoto článku. Mohou také dohodou stanovit jiný postup pro
uplatňování nároků na snížení daní, upravené touto smlouvou.
Čl.29
Nabytí platnosti
1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou
vyměněny v Římě v době co nejkratší.
2. Tato smlouva nabude platnosti dnem výměny ratifikačních
listin a její ustanovení se budou aplikovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky přiznané
nebo vyplacené počínaje 1. lednem roku následujícího po roce,
ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně vybírané za všechna
zdaňovací období končící počínaje 1. lednem roku následujícího
po roce, ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny.
3. Ustanovení smlouvy mezi Československou socialistickou
republikou a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění příjmů
a majetku v oboru námořní a letecké dopravy, podepsané v Praze 28.
srpna 1973, se přestanou aplikovat, jakmile se započne aplikovat
tato smlouva.
Čl.30
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu
vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před
koncem každého kalendářního roku počínaje pátým rokem po roce, ve
kterém smlouva nabyla platnosti.
2. V tomto případě se smlouva přestane aplikovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky přiznané
nebo vyplacené počínaje 1. lednem kalendářního roku
následujícího po roce, ve kterém byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně vybírané za všechna
zdaňovací období, která započnou počínaje 1. lednem
kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byla dána
výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, byvše k tomu řádně zmocněni,
podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 5. května 1981 ve dvou vyhotoveních, každé v
jazyce českém, italském a francouzském, přičemž vyhotovení v
jazyce francouzském bude rozhodující v případě sporu.
Za Československou socialistickou republiku:
L. Lér v. r.
Za Italskou republiku:
Edoardo Speranza v. r.
Příl.1
Protokol
ke smlouvě mezi Československou socialistickou republikou
a Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku
V okamžiku podpisu smlouvy uzavřené tohoto dne mezi
Československou socialistickou republikou a Italskou republikou
o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění
daňovému úniku dohodli podepsaní dále uvedená ustanovení, která
jsou nedílnou částí smlouvy.
a) Pokud jde o článek 7 odstavec 3, rozumí se "náklady
vynaloženými na cíle sledované touto stálou provozovnou"
náklady přímo se vztahující na činnost této stálé provozovny.
b) Pokud jde o článek 25 odstavec 1, znamená výraz "nezávisle na
opravních prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo", že
počátek řízení cestou dohody není dán na výběr se sporným
řízením podle vnitrostátních předpisů, které je nutno v každém
případě co nejdříve zahájit, jestliže spor se vztahuje na
aplikaci daní, která není v souladu se smlouvou.
Na důkaz toho, podepsaní podepsali tento protokol.
Dáno v Praze dne 5. května 1981 ve dvou vyhotoveních, každé
v jazyce českém, italském a francouzském, přičemž vyhotovení
v jazyce francouzském bude rozhodující v případě sporu.
Za Československou socialistickou republiku:
L. Lér v. r.
Za Italskou republiku:
Edoardo Speranza v. r.