124/1995 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. dubna 1992
byla v Soulu podepsána Smlouva mezi Českou a Slovenskou
Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Výměnou nót Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze
dne 18. března 1994 a Velvyslanectví Korejské republiky v Praze ze
dne 11. dubna 1994 bylo dohodnuto, že Smlouva mezi Českou
a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní
z příjmu ze dne 27. dubna 1992 bude považována za uzavřenou mezi
Českou republikou a Korejskou republikou.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly
vyměněny v Praze dne 3. března 1995.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst.
1 dnem 3. března 1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění,
jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu
zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou
republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky a vláda Korejské
republiky
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem
některého ze smluvních států, jeho nižších správních útvarů nebo
místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně ukládané
z celkového příjmu nebo z jednotlivých částí příjmu, včetně daní
ze zisků pocházejících ze zcizení movitého nebo nemovitého
majetku, daní z celkového objemu mezd placených podniky a daní
z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou
a) v případě Československa:
(i) daně ze zisku;
(ii) daň ze mzdy;
(iii) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
(iv) daň zemědělská;
(v) daň z příjmů obyvatelstva; a
(vi) daň domovní;
(dále nazývané "československá daň");
b) v případě Koreji:
(i) daň z příjmu;
(ii) daň společností; a
(iii) daň obyvatelstva;
(dále nazývané "korejská daň").
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně
stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu
této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné
úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které
budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výraz "Československo" označuje Českou a Slovenskou Federativní
Republiku;
b) výraz "Korea" označuje území Korejské republiky včetně jakékoli
oblasti přilehlé k výsostným vodám Korejské republiky, která
v souladu s mezinárodním právem byla nebo v budoucnu bude podle
zákonů Korejské republiky označena jako území, na němž mohou
být vykonávána výsostná práva Korejské republiky, týkající se
mořského dna a podloží a jejich přírodních zdrojů;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Československo nebo Koreu;
d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo
nositele práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný
rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost a sdružení,
zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou lodí, člunem nebo letadlem, která je provozována
podnikem smluvního státu, pokud loď, člun nebo letadlo nejsou
provozovány pouze mezi místy ležícími v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Československa, ministra financí České
a Slovenské Federativní Republiky nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v případě Koreje, ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato
smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu
této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa hlavního úřadu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria. Avšak tento výraz nezahrnuje osobu, která je
podrobena zdanění v tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze
zdrojů v tomto státě umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
takto:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním
státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou
smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom
smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy
(středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato
osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý
byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem
v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech
nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom
smluvním státě, jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států
nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států
tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že
je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení. V případě pochybností vyřeší příslušné úřady
smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se
těží přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo stavba nebo montáž se považují za stálou
provozovnu, pouze trvají-li déle než devět měsíců.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá
provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo
dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e)
tohoto odstavce, pokud celková činnost trvalého zařízení,
vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný
charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba --
jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 --
jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle
používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto
státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, pokud činnost této osoby není omezena na činnosti uvedené
v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím
trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle
ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), nečiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle
zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz
"nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva
vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku
a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení
k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů;
lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu svobodného povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení
odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky,
které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou
provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení
odstavce 2 tohoto článku, aby tento smluvní stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob
rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu
se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí,
člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen v tomto
smluvním státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt
těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto
podniku a následně zdaněny.Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (nikoli však osobní společnost, která nemá právní
subjektivitu), která vlastní přímo nejméně 25 % kapitálu
společnosti vyplácející dividendy;
b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých
jsou dividendy vypláceny.3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv -- s výjimkou pohledávek -- s podílem na
zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou
podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových
předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné,
a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně
váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho,
o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
smluvního státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je
umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá
rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, podle právních předpisů tohoto státu,
ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto
uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2:
a) úroky, jejichž zdroj je v jednom smluvním státě a které pobírá
vláda druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních
útvarů nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého
státu nebo jakákoli jiná vládní finanční instituce nebo
jakýkoli rezident tohoto druhého smluvního státu s ohledem na
pohledávky zaručené nebo nepřímo financované vládou tohoto
druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů
nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého smluvního
státu nebo jiná vládní finanční instituce, budou osvobozeny od
daně v dříve zmíněném smluvním státě;
b) úroky placené v souvislosti s prodejem na úvěr průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení nebo placené v souvislosti
s prodejem na úvěr jakéhokoliv zboží jedním podnikem druhému
podniku budou podléhat zdanění pouze ve smluvním státě, v němž
je skutečný vlastník rezidentem.
4. Pro účely odstavce 3, termíny "centrální banka" a "vládní
finanční instituce" znamenají:
a) v případě Koreje:
(i) Banku Koreje;
(ii) Korejskou vývozní a dovozní banku;
(iii) Korejskou rozvojovou banku;
(iv) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda
Korejské republiky, o níž se tak příležitostně dohodly
vlády obou smluvních států;
b) v případě Československa:
(i) Státní banku československou;
(ii) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda
České a Slovenské Federativní Republiky, o níž se tak
příležitostně dohodly vlády obou smluvních států.
5. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo ne doložku
o účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjem z vládních cenných
papírů a příjem z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a odměn
spojených s těmito cennými papíry, obligacemi a dluhopisy.
6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar,
místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící
úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti
došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj
takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo
takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto
posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního
státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě,
které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Avšak licenční poplatky uvedené v odstavci 3 písm. a), mohou
být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj,
a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce
skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto
stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky z licenčních poplatků.
Licenční poplatky uvedené v odstavci 3 písm. b) budou osvobozeny
od zdanění ve smluvním státě, v němž je jejich zdroj.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo
na užití:
a) patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního
nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují
na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo
vědecké;
b) autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému,
včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro
rozhlasové nebo televizní vysílání.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné
a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním
poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé
základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo
článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, jeho správní
útvar, místní orgán nebo rezident tohoto státu. Jestliže však
plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně, předpokládá se, že
tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém
je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou
z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna
podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky rezidenta jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku, zmíněného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém
smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé
základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových
zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo
spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí a letadel provozovaných v mezinárodní
dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí
a letadel, budou zdaněny jen ve smluvním státě, jehož je podnik
rezidentem.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden
v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze
svobodného povolání nebo jiné činnosti nezávislého charakteru,
budou zdaněny jen v tomto státě, pokud příjemce nemá obvykle
k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své
činnosti. Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu, mohou
být příjmy zdaněny v druhém smluvním státě, avšak pouze v rozsahu,
v jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, podléhají
s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen
v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním
státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté
za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, budou
bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném
státě, jestliže budou splněny všechny následující podmínky:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
které nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo
letadla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem smluvního
státu podléhají zdanění v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního
státu pobírá jako člen správní rady společnosti nebo jiného
podobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jakožto
na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový,
rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém smluvním státě.
2. Jestliže příjmy z uměleckých nebo sportovních činností, které
osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplynou tomuto umělci nebo
sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy, které pobírají umělci nebo sportovci, kteří jsou
rezidenti jednoho smluvního státu, z činností vykonávaných ve
druhém smluvním státě na základě speciálního programu kulturní
výměny dohodnutého mezi vládami obou smluvních států, budou bez
ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 vyjmuty ze zdanění v tomto
druhém smluvním státě.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího
zaměstnání rezidentu smluvního státu budou s výhradou ustanovení
odstavce 1 článku 19 této smlouvy zdaněny pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním orgánem tohoto
státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu
nebo správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním
státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě
a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené některým smluvním státem, nižším správním
útvarem nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo, nebo
z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané
tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu orgánu,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním
příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem, nižším správním
útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se rovněž použijí na
odměny nebo penze placené, v případě Koreje, Bankou Koreje
a Korejskou společností pro podporu obchodu a v případě
Československa, Československou státní bankou a Československým
obchodním centrem.
Čl.20
Studenti
1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na
úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny
v tomto státě za předpokladu, že takové platy jsou mu vypláceny ze
zdrojů mimo tento stát.
2. Studující na univerzitě nebo na jiné vysokoškolské instituci
v jednom smluvním státě nebo učeň, který se zdržuje ve druhém
smluvním státě po jedno nebo více období nepřesahující 183 dny
v jakémkoli dvanáctiměsíčním období a který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem rezidentem prvně zmíněného
státu, nebude v tomto druhém státě zdaněn z odměn za služby
poskytované v tomto druhém státě za předpokladu, že tyto služby
jsou spojeny s jeho studiem nebo výcvikem a tato odměna vytváří
výdělek nezbytný pro jeho výživu.
Čl.21
Profesoři a výzkumní pracovníci
Fyzická osoba, která je nebo byla rezidentem jednoho smluvního
státu bezprostředně před příjezdem do druhého smluvního státu
a která navštíví tento druhý smluvní stát na pozvání univerzity,
vysoké školy, výzkumného ústavu nebo jiné podobné instituce,
uznávané vládou v tomto druhém smluvním státě, na období
nepřesahující dva roky výhradně za účelem výuky nebo výzkumu nebo
obojího v takové instituci, bude osvobozena od zdanění v tomto
druhém smluvním státě z odměn za takovou výuku nebo výzkum.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať
mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících
článcích této smlouvy, budou zdaňovány pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na příjmy, jiné než
příjmy z nemovitého majetku jak je definován v odstavci 2 článku
6, pokud příjemce takového příjmu, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost ve
druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo
majetek, které dávají vznik tomuto příjmu, jsou skutečně spojeny
s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho,
o jaký případ jde.
Čl.23
Zamezení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Koreje bude dvojímu zdanění zamezeno
následovně:
V souladu s ustanoveními korejských daňových předpisů, které
upravují zápočet daně zaplacené v jiné zemi než Koreji na daň
v Koreji (kterých se nedotknou dále uvedené zásady), bude
československá daň (s výjimkou v případě dividend daně zaplacené
ze zisků, z nichž se vyplácí dividendy) placená na základě čs.
právních předpisů a v souladu s touto smlouvou, ať přímo nebo
srážkou z příjmů ze zdrojů v Československu započtena na daň
Koreje, která má být zaplacena z těchto příjmů. Zápočet však
nepřesáhne tu poměrnou část korejské daně, kterou jsou příjmy ze
zdrojů v Československu zatíženy vzhledem k celkovému příjmu
podléhajícímu korejské dani.
2. V případě rezidenta Československa bude dvojímu zdanění
zamezeno následovně:
Československo může při ukládání daní rezidentům zahrnout do
základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou
být podle ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny v Koreji,
avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu
o částku rovnající se dani zaplacené v Koreji. Částka, o kterou se
daň sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy,
které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Koreji.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 se bude mít za to, že daň zaplacená
z dividend, úroků a licenčních poplatků v jednom smluvním státě,
zahrnuje daň, která by jinak byla zaplacena v tomto státě
v souladu s ustanoveními této smlouvy, avšak byla snížena nebo
příjem byl osvobozen v tomto státě podle jeho daňového programu na
podporu ekonomického rozvoje.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.
Nehledě na ustanovení článku 1 se toto ustanovení vztahuje i na
osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů
osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým
rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11
odst. 8 a článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné
výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je
rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely
stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek,
jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně
zmíněném státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo
osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou
podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny
ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se, bez ohledu na ustanovení článku
2, vztahují na daně všeho druhu a názvu.
Čl.25
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné
prostředky, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států,
předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je
rezidentem, nebo pokud jeho případ spadá pod odstavec 1 článku
24, toho smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ
musí být předložen do tří let od oznámení opatření vedoucího ke
zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního
státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto
smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolukonzultovat zamezení
dvojímu zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se
ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců
příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není
v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem
1. Informace přijaté smluvním státem budou udržovány v tajnosti
stejně jako informace přijaté podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a mohou být sděleny jen osobám nebo úřadům
(včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním
nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním
o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto
informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace při
veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají příslušným orgánům některého smluvního státu
povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi některého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové,
hospodářské nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo
jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních
dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou
vyměněny v Praze co nejdříve. Smlouva nabude platnosti výměnou
ratifikačních listin.
2. Smlouva se bude uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje na částky vyplácené
nebo poukázané osobám, které nejsou rezidenty, dnem, kdy
Smlouva nabude platnosti;
b) pokud jde o ostatní daně, na daňové roky začínající 1. ledna
nebo později kalendářního roku, v němž Smlouva vstoupí
v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou, avšak každý ze
smluvních států může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou
cestou v den nebo přede dnem 30. června každého kalendářního roku
od pátého roku následujícího po roce, v němž byly vyměněny
ratifikační listiny, a v tomto případě se Smlouva přestane
uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené
nebo poukázané osobám, které nejsou rezidenty, dnem 1. ledna
nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně, na daňové roky začínající 1. ledna
nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Soulu dne 27. dubna roku tisícího
devítistého devadesátého druhého v českém, korejském a anglickém
jazyce, přičemž všechny texty mají stejnou platnost. V případě
jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující anglický text.
Za Českou a Slovenskou
Federativní Republiku:
Vladimír Dlouhý v. r.
ministr hospodářství
Za Korejskou
republiku:
Lee Sang Ock v. r.
ministr zahraničních věcí