184/1995 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. října 1994
byla v Tallinnu podepsána Smlouva mezi Českou republikou
a Estonskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst.
2 dnem 26. května 1995.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na
Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Estonskou republikou
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní
z příjmu a z majetku
Česká republika a Estonská republika,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku,
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z části
příjmu nebo majetku včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v Estonské republice:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň z pozemků;
(dále nazývané "estonská daň");
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo
podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy
vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států
si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výraz "Estonsko" znamená Estonskou republiku, a pokud je použit
v zeměpisném významu, znamená území Estonska a jakoukoliv
oblast sousedící s výsostnými vodami Estonska, na které mohou
být podle zákonů Estonska a v souladu s mezinárodním právem
vykonávána práva Estonska týkající se mořského dna a jeho
podloží a jejich přírodních zdrojů;
b) výraz "Česká republika" znamená území České republiky, na
kterém jsou podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Českou republiku nebo Estonsko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého
smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou lodí nebo letadlem, která je provozována
podnikem jednoho smluvního státu, pokud taková doprava není
uskutečňována jen mezi místy v druhém smluvním státě;
ch)výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Estonska ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato
smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního
státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je
podrobena zdanění v tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze
zdrojů v tomto státě nebo majetku v tomto státě umístěného.
Pro účely této smlouvy budou vláda smluvního státu, jeho nižší
správní útvary a místní úřady považovány za rezidenta tohoto
smluvního státu.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku
vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, budou příslušné
úřady smluvních států usilovat o vyřešení otázky vzájemnou dohodou
a určí pro takovou osobu způsob uplatnění Smlouvy.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se
těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo
dohlížecí nebo poradenské činnosti s nimi spojené, avšak pouze
trvá-li tato stavba, projekt nebo činnosti déle než šest
měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců
nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tyto účely, avšak
pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území
druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující
v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku
předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo
dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého
výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik
přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) -- e),
pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto
spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba --
jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 --
jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle
používá plnou moc, která ji dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto
státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti
uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány
prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé
provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné
činnosti. Jestliže však činnosti takového zástupce jsou zcela nebo
z převážné části věnovány zájmům podniku, nebude tento zástupce
považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle
zákonů smluvního státu, v němž je dotyčný majetek umístěn. Výraz
zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro
která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky,
budovy, opce nebo podobná práva k získání nemovitého majetku,
právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek,
pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se
nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Jestliže vlastnictví akcií nebo jiných práv na společnosti
opravňuje vlastníka akcií nebo práv na společnosti k požívání
nemovitého majetku, jehož je společnost majitelem, příjmy
z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání
takových práv mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je
nemovitý majetek umístěn.
5. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce
3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by
byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek
a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou
provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou
provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna, či jinde. Náklady, které povolí smluvní stát
odečíst, budou zahrnovat pouze náklady odpočitatelné podle
vnitrostátních předpisů tohoto státu.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení
odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo
letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění pouze v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt
těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto
podniku a následně zdaněny.Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, rezidentovi druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní
nejméně 25 % majetku společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou
způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých
jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou podle
daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně
patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo
z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá
rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Avšak úroky uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou být
zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a podle
právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným
vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky
úroků.
Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou
způsob aplikace těchto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky, které mají zdroj
v jednom smluvním státě a které plynou a jsou skutečně vlastněny
vládou druhého státu, včetně jeho nižších správních útvarů
a místních úřadů, ústřední bankou nebo jakoukoliv finanční
institucí zcela vlastněnou touto vládou, nebo úroky plynoucí
z půjček garantovaných touto vládou, budou vyjmuty ze zdanění
v prvně zmíněném státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících
právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních
cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií
a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo
dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro
účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Pokud však osoba
platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve
smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž
souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto
úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak
za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě,
vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Avšak takové licenční poplatky mohou být také zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj a v souladu s právními
předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem
licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 %
hrubé částky z licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států mohou upravit vzájemnou dohodou
způsob aplikace těchto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo
nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití
průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za
informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však
plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom
smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na
užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, nebo podílů na společnosti, jejíž jmění
je tvořeno převážně takovým majetkem, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke
stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně
takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které plynou podniku jednoho smluvního státu ze
zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě,
nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo
letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden
v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy pobírané fyzickou osobou, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé
činnosti, podléhají zdanění jen v tomto státě, nemá-li tato osoba
pro účely provozování svých činností pravidelně k dispozici stálou
základnu ve druhém smluvním státě. Jestliže má nebo měla takovou
stálou základnu, příjem může být zdaněn v druhém státě, ale pouze
v rozsahu, který lze přičíst této stálé základně. Pro účely tohoto
odstavce se má za to, že fyzická osoba má ve smluvním státě stálou
základnu v daňovém roce, jestliže její pobyt v tomto státě trvá
nejméně 183 dnů v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím
nebo končícím v tomto roce.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období začínajícím nebo končícím v příslušném finančním roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být
odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného rezidentem
jednoho smluvního státu na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní
dopravě zdaněny v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního
státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu
společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec, nebo hudebník, nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků
7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo
sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy, o nichž se zmiňuje tento článek, budou bez ohledu na
ustanovení odstavců 1 a 2 vyjmuty ze zdanění ve smluvním státě,
v němž umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost, za
předpokladu, že tato činnost je hrazena z podstatné části
z veřejných fondů tohoto státu, jeho nižšího správního útvaru nebo
místního úřadu.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího
zaměstnání rezidentu některého smluvního státu podléhají
s výhradou ustanovení odstavce 2 článku 19 zdanění pouze v tomto
státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo
agenturou nebo institucí zcela vlastněnou státem, správním
útvarem nebo místním úřadem fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu orgánu nebo
agentuře nebo instituci, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním
státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická
osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním občanem tohoto státu, nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý
smluvní stát, správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo
agentura nebo instituce zcela vlastněná tímto státem, správním
útvarem nebo místním úřadem fyzické osobě za služby závislého
charakteru prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo
místnímu úřadu nebo agentuře nebo instituci, podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním občanem
tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem, správním útvarem
nebo místním úřadem tohoto státu nebo agenturou nebo institucí
zcela vlastněnou státem, správním útvarem nebo místním úřadem.
Čl.20
Studenti, profesoři a výzkumní pracovníci
1. Platy, které student nebo učeň nebo stážista, který je nebo
byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na
úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platy jsou mu vypláceny
ze zdrojů mimo tento stát.
2. Fyzická osoba, která navštíví jeden smluvní stát za účelem
výuky nebo provádění výzkumu na univerzitě, vysoké škole nebo jiné
uznávané vzdělávací instituci v tomto smluvním státě a která je
nebo byla bezprostředně takovou návštěvou rezidentem druhého
smluvního státu, bude osvobozena od zdanění v prvně zmíněném
smluvním státě z odměn za takovou výuku nebo výzkum na období
nepřesahující dva roky ode dne první návštěvy za takovým účelem.
3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se neuplatní na příjmy
z výzkumu, pokud je takový výzkum prováděn nikoliv pro veřejný
zájem, nýbrž v prvé řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo
osob.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
a které mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává
v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze
v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy
z nemovitého majetku, který je definován v odstavci 2 článku 6,
jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v některém
smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, pro
které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou
provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi nebo letadly, provozovanými
v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu, a movitým
majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí nebo letadel,
podléhá zdanění pouze v tomto státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Estonska bude dvojímu zdanění zamezeno
následovně:
a) Jestliže rezident Estonska pobírá příjmy nebo vlastní majetek,
který v souladu s touto smlouvou může být zdaněn v České
republice, Estonsko, pokud jeho vnitrostátní předpisy
neposkytují výhodnější zacházení, povolí:
Takové snížení však v žádném případě nepřekročí část daně
z příjmů nebo z majetku v Estonsku, vypočtené před jejím
snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být
podle ustanovení této smlouvy zdaněny v České republice.
(i) jako snížení daně z příjmů tohoto rezidenta, částku
rovnající se dani z příjmů zaplacenou v České republice,
(ii) jako snížení daně z majetku tohoto rezidenta, částku
rovnající se dani z majetku zaplacenou v České republice.
b) Pro účely písmene a), jestliže společnost, která je rezidentem
Estonska, obdrží dividendy od společnosti, která je rezidentem
České republiky, ve které vlastní alespoň 10 % akcií s úplným
hlasovacím právem, daň zaplacená v České republice bude
obsahovat nejen daň zaplacenou z dividend, ale i daň ze zisku
společnosti, ze kterého byly dividendy vypláceny.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění
zamezeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout
do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy nebo
majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy
rovněž zdaněny v Estonsku, avšak povolí snížit částku daně
vypočtenou z takového základu o částku daně zaplacené
v Estonsku. Toto snížení však nepřesáhne takovou část české
daně vypočtenou před snížením, která poměrně připadá na příjmy
nebo majetek, které mohou být podle ustanovení této smlouvy
zdaněny v Estonsku;
b) pokud v souladu s ustanoveními této smlouvy nebo vnitrostátních
předpisů je příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem
České republiky osvobozen ze zdanění v České republice, Česká
republika může při výpočtu daně z ostatního příjmu nebo majetku
tohoto rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 se bude mít za to, že výraz "daň
zaplacená v České republice", respektive "daň zaplacená
v Estonsku" zahrnuje jakoukoliv daň, která by byla splatná, kdyby
podle zákonů České republiky nebo Estonska na podporu ekonomického
rozvoje nebylo poskytnuto osvobození nebo snížení daně.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na
rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na
ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou
rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu
osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým
vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, odstavce 7
článku 11 a odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentovi
druhého smluvního státu, odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby
byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.
Podobně, jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči
rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení
zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných
podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného
státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela anebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo
osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou
podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku
2 vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných
prostředcích, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem, nebo jestliže případ spadá pod odstavec 1
článku 24, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření,
které vede ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními této
smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního
státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto
smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na
časové limity ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem
zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se
ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze
zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není
v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem
1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle
vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám
nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají
vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva,
trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním
o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto
informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace při
veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi některého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Vlády smluvních států si navzájem oznámí, že byly splněny
ústavní požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.
2. Tato smlouva vstoupí v platnost datem pozdějšího oznámení ve
smyslu odstavce 1 a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu
vypovědět diplomatickou cestou podáním písemné výpovědi nejméně
šest měsíců před koncem každého kalendářního roku. V tomto případě
se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána
výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Tallinnu dne 24. října 1994
v anglickém jazyce.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v. r.
místopředseda vlády
a ministr financí
Za Estonskou republiku:
Andres Lipstok v. r.
ministr financí