229/1995 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. února 1994 byla v Bangkoku
podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a královskou vládou Thajského království
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 14. srpna 1995.
Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost dnem 14. srpna
1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a královskou vládou Thajského království o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a královská vláda Thajského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž by
byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky
či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom
nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu, ukládané jménem smluvního
státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku,
daní z objemu platů a mezd placených podnikem a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v případě České
republiky:
-- daň z příjmů fyzických osob; a
-- daň z příjmů právnických osob;
(dále
nazývané "česká daň");
b) v případě Thajska:
-- daň z příjmu; a
-- daň z příjmu z pohonných
hmot;
(dále nazývané "thajská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo podobného
druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní.
Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny
v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" znamená území České republiky, které podle českých zákonů
a v souladu s mezinárodním právem spadá pod zákonodárství České republiky;
b) výraz
"Thajsko" znamená Thajské království a zahrnuje jakoukoliv oblast sousedící s výsostnými
vodami Thajského království, která podle thajských zákonů a v souladu s mezinárodním
právem spadá pod zákonodárství Thajského království;
c) výrazy "jeden smluvní stát"
a "druhý smluvní stát" označují podle případu Thajsko nebo Českou republiku;
d) výraz
"osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob a rovněž
jakýkoli subjekt považovaný za daňový subjekt podle platného daňového zákona každého
smluvního státu;
e) výraz "společnost" označuje právnickou osobu nebo nositele práv,
považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního
státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podle situace podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního
státu;
g) výraz "daň" označuje podle případu českou daň nebo thajskou daň;
h) výraz
"státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem
některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost, sdružení
nebo jakýkoli subjekt zřízený podle práva platného v některém smluvním státě;
i) výraz
"mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem,
která je provozována podnikem smluvního státu, pokud taková doprava není uskutečňována
jen mezi místy v druhém smluvním státě; a
j) výraz "příslušný úřad" označuje v případě
České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce a v případě Thajska
ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této
smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje
daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" znamená
každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z
důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa registrace, místa vedení nebo jakéhokoliv
jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je v tomto státě
podrobena zdanění pouze z důvodu příjmů ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá
se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má
stálý být v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému
má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže
být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže
nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém
se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d)
jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení
pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c)
kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje;
g) farmu nebo plantáž;
h) sklad patřící osobě poskytující
skladovací zařízení pro jiné;
i) staveniště nebo stavbu, montážní nebo instalační
projekt nebo dohlížecí činnosti s tím spojené, trvá- -li takové staveniště, projekt
nebo činnosti po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců;
j) poskytování
služeb, včetně konzultačních, rezidentem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků, pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest
měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
3. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá,
že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění
nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se
udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku,
která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro
podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací
pro podnik;
b e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze
za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností,
které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech
a) -- e), pokud celková činnost trvalého zařízení pro podnikání, vyplývající z tohoto
spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
4. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná
než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném smluvním státě, pokud tato osoba:
a) má k dispozici a obvykle používá
v prvně zmíněném státě plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku,
pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik;
b) nemá takovou
plnou moc, avšak obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží patřící podniku,
ze které pravidelně realizuje objednávky nebo provádí dodávky jménem podniku; nebo
c)
nemá takovou plnou moc, avšak obvykle zajišťuje objednávky v prvně zmíněném státě
výhradně nebo téměř výhradně pro podnik nebo pro podnik a jiné podniky, které jsou
tímto podnikem kontrolovány nebo v něm mají rozhodující podíl.
5. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud je činnost takovéhoto
zástupce provozována výhradně nebo téměř výhradně jménem tohoto podniku nebo jménem
tohoto podniku a jiných podniků, které jsou tímto podnikem kontrolovány nebo v něm
mají rozhodující podíl, nemá se za to, že jde o nezávislého zástupce ve smyslu tohoto
odstavce.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém
smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního
státu, v němž je dotyčný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva,
pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na nemovitosti, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení
k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla
se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Příjmy nebo zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává
svoji činnost tímto způsobem, mohou být příjmy nebo zisky podniku zdaněny v tomto
druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně
příjmy nebo zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla
zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku,
vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna
umístěna či jinde. Nepovolí se však odečíst částky, které byly zaplaceny (jinak než
jako náhrada skutečných výloh) stálou provozovnou vedení podniku nebo některé jeho
jiné kanceláři ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných platů za
využívání patentů nebo jiných práv, nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté
služby, za správu a řízení, nebo, pokud nejde o bankovní podnik, ve formě úroků z
peněz zapůjčených stálé provozovně. Podobně při stanovení zisků stálé provozovny
se nepřihlédne k částkám, jimiž stálá provozovna zatíží (jinak než za skutečné výlohy)
vedení podniku nebo některou jeho jinou kancelář ve formě licenčních poplatků, náhrad
nebo jiných podobných platů za využívání patentů nebo jiných práv, nebo ve formě
provize za zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení, nebo, pokud nejde o bankovní
podnik, ve formě úroků z peněz zapůjčených vedení podniku nebo některé jeho jiné
kanceláři.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě jisté procentní provize z hrubého
příjmu podniku nebo stálé provozovny nebo rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení
zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v
tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné příjmy nebo zisky na základě skutečnosti,
že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Příjmy nebo zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže příjmy nebo zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Příjmy nebo zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování letadel
v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.
2. Příjmy nebo zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí
v mezinárodní dopravě mohou být zdaněny ve druhém smluvním státě, avšak daň uložená
v tomto druhém státě bude snížena na částku odpovídající 50 % této daně.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí také pro příjmy nebo zisky z účasti
na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby
se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky
nezávislými, mohou jakékoliv příjmy nebo zisky, které by, nebýt těchto podmínek,
byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do příjmů nebo zisků tohoto podniku a následně zdaněny.Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním
státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená
nepřesáhne 10 % hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou
dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti,
ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv
na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle zákonů
státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v
tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné,
a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně
nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené
zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém
státě. Nic v tomto odstavci nebrání smluvnímu státu uložit daň podle práva tohoto
státu na převod zisků provedený stálou provozovnou tam umístěnou.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém
je jejich zdroj, v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce
úroků jejich skutečným vlastníkem a je-li společností, která je rezidentem v tomto
druhém smluvním státě, daň takto vyměřená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků, pokud
jsou přijímány jakoukoli finanční institucí (včetně pojišťovací společnosti).
Příslušné
úřady smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky, které mají zdroj v jednom
smluvním státě a placené vládě druhého smluvního státu, budou osvobozeny od daně
v prvně zmíněném státě. Pro účely tohoto odstavce výraz "vláda"
a) v případě Thajska
znamená královskou vládu Thajského království a zahrnuje:
(i) Bank of Thailand;
(ii)
Export-Import Bank of Thailand;
(iii) místní úřady; a
(iv) takové instituce, jejichž
kapitál je plně vlastněn královskou vládou Thajského království nebo jakýmkoli místním
úřadem, jak může být čas od času odsouhlaseno příslušnými úřady obou smluvních států;
b)
v případě České republiky znamená vládu České republiky a zahrnuje:
(i) Českou národní
banku;
(ii) Konsolidační banku;
(iii) místní úřady; a
(iv) takové instituce, jejichž
kapitál je plně vlastněn vládou České republiky nebo jakýmkoli místním úřadem, jak
může být čas od času odsouhlaseno příslušnými úřady smluvních států.
4. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo
majících nebo nemajících právo účasti na zisku dlužníka a zvláště příjmy z vládních
cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených
s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy a rovněž příjmy, které daňové
zákony smluvního státu, ve kterém mají tyto příjmy zdroj, považují za podobné příjmům
z půjček. Penále za pozdní platbu se rovněž považují za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto
státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne,
má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti
došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát,
v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem
úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být také zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak
je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená
nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky licenčních poplatků, pokud jsou placeny za zcizení
nebo užití nebo poskytnutí práva na užití autorských práv k dílům literárním, uměleckým
nebo vědeckým kromě kinematografických filmů, filmů nebo nahrávek užívaných pro rádiové
nebo televizní vysílání;
b) 10 % hrubé částky licenčních poplatků, pokud jsou placeny
za zcizení patentů, ochranných známek, vzorů nebo modelů, plánů, tajných vzorců nebo
postupů;
c) 15 % hrubé částky licenčních poplatků v ostatních případech.
Příslušné
úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za zcizení nebo za užití nebo za poskytnutí práva na
užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických
filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, počítačového programu, plánu, tajného vzorce
nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení,
nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém
smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé
povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V těchto případech se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním
státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s
níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně
nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním
státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě,
nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků
docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)
nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které plynou podniku jednoho smluvního státu ze zcizení lodí
nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží
provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku nebo majetkových hodnot jiných
než uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku a v odstavci 3 článku 12 podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem. Nic v tomto odstavci
nebrání smluvním státům ve zdanění zisků nebo příjmů z prodeje nebo převodu podílů
nebo jiných cenných papírů.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Pokud rezident jednoho smluvního státu pobírá příjmy ze svobodného
povolání nebo jiných nezávislých činností podobného charakteru z druhého smluvního
státu, podléhá zdanění v tomto druhém státě, ale pouze v rozsahu, v jakém lze přičítat
tyto příjmy službám poskytovaným v tomto státě. Při stanovení příjmu přisouditelného
těmto službám se povolí odečíst náklady vynaložené na poskytování těchto služeb včetně
přiměřených správních výloh a výloh vedení takto vynaložených, ať vznikly ve státě,
ve kterém jsou služby poskytovány, či jinde.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a
19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním
státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání
vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě
po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není
rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, odměny pobírané z důvodu
zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě
podnikem jednoho smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá
jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující
umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo
jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě,
mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec
nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se neuplatní na odměny nebo
zisky, platy, mzdy a jiné podobné odměny pobírané z aktivit provozovaných ve smluvním
státě umělcem nebo sportovcem, pokud návštěva v tomto smluvním státě je z podstatné
části hrazena z veřejných fondů druhého smluvního státu včetně jeho místních úřadů
a statutárních orgánů.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné odměny vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu
některého smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení odstavce 2 článku 19 zdanění
pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto
státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu orgánu podléhají zdanění pouze v tomto
státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže
služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto
státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu, nebo
(ii) se nestala rezidentem v
tomto státě jen z důvodu poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý smluvní
stát, správní útvar nebo místní úřad tohoto státu, fyzické osobě za služby prokázané
tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže
fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s obchodní nebo
průmyslovou činností prováděnou některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu se použijí ustanovení článků 15, 16 a 18.
Čl.20
Studenti a učni
1. Fyzická osoba, která bezprostředně před návštěvou jednoho smluvního
státu byla rezidentem druhého smluvního státu a jejíž návštěva v prvně zmíněném státě
se koná pouze za účelem:
a) studia na univerzitě nebo jiné uznávané vzdělávací instituci;
nebo
b) učebního poměru s cílem výkonu řemesla nebo obchodu; nebo
c) studia nebo provádění
výzkumu, jakožto příjemce darů, příspěvků nebo prémií od vládních, náboženských,
dobročinných, vědeckých, literárních nebo vzdělávacích organizací; bude vyjmuta ze
zdanění v prvně zmíněném státě z:
(i) platů na úhradu výživy, vzdělání, studia, výzkumu
nebo výcviku obdržených ze zahraničí;
(ii) darů, příspěvků nebo prémií.
2. Student nebo učeň uvedený v odstavci 1 bude, pokud se týče příjmů z
osobních služeb, požívat v průběhu tohoto studia nebo výcviku stejné výjimky, úlevy
nebo snížení daní, jako mají rezidenti tohoto státu, který navštívil.
Čl.21
Profesoři, učitelé a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě bezprostředně
před vykonáním návštěvy ve druhém smluvním státě a která na základě pozvání univerzity,
vysoké školy, školy nebo podobné uznávané vzdělávací instituce tohoto druhého smluvního
státu navštěvuje tento druhý smluvní stát po období nepřesahující dva roky pouze
za účelem výuky nebo výzkumu nebo obojího na takovéto vzdělávací instituci, bude
vyjmuta ze zdanění v tomto druhém smluvním státě z jakýchkoli platů za tuto výuku
nebo výzkum.
2. Na příjmy z výzkumu se tento článek uplatní, pouze pokud je takovýto
výzkum fyzickou osobou vykonáván pro veřejný zájem a nikoli přednostně ve prospěch
jiné soukromé osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o nichž se nepojednává
v předcházejících článcích této smlouvy, mohou být zdaněny ve státě, ve kterém je
jejich zdroj.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V České republice bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Pokud
rezident České republiky obdrží příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy
zdaněny v Thajsku, Česká republika povolí snížit částku české daně vypočtenou z příjmu
tohoto rezidenta o částku rovnající se dani zaplacené v Thajsku. Takové snížení však
nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá
na tyto příjmy.
b) Pro účely písmene a) se má za to, že výraz "daň zaplacená v Thajsku"
zahrnuje částku thajské daně, která by byla zaplacena, kdyby na ni nebylo poskytnuto
osvobození nebo snížení podle zvláštního zákonného ustanovení připraveného za účelem
podpory ekonomického rozvoje v Thajsku, platného v den podpisu této smlouvy nebo
zavedeného později jako změna nebo doplněk tohoto ustanovení.
2. V Thajsku bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Pokud rezident
Thajska obdrží příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v České
republice, Thajsko povolí snížit částku thajské daně vypočtenou z příjmu tohoto rezidenta
o částku rovnající se dani zaplacené v České republice. Takové snížení však nepřesáhne
tu část thajské daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na tyto
příjmy.
b) Pro účely písmene a) se má za to, že výraz "daň zaplacená v České republice"
zahrnuje částku české daně, která by byla zaplacena, kdyby na ni nebylo poskytnuto
osvobození nebo snížení podle zvláštního zákonného ustanovení připraveného za účelem
podpory ekonomického rozvoje v České republice, platného v den podpisu této smlouvy
nebo zavedeného později jako změna nebo doplněk tohoto ustanovení.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo
tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni
státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků
tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty
v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému
zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění
a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky
prvně zmíněného státu.
4. Ustanovení tohoto článku nebudou vykládána jako závazek jednoho smluvního
státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním
rezidentům.
5. Výraz "zdanění" v tomto článku znamená daně, které jsou předmětem této
smlouvy.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že opatření jednoho
nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něho ke zdanění, které není v souladu
s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje
vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního
státu, jehož je rezidentem. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení
opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl dohodou s
příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není
ve shodě s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu
na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou obtíže
nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou
rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených ve
smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro
aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních
států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Veškeré informace obdržené smluvním
státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle
vnitrostátních předpisů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně
soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž
se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním
o odvoláních. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům.
Mohou zveřejnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala
právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit
informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním
správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by
odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší
diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny
v Praze co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její
ustanovení se budou uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na
částky vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce,
v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daňové
roky nebo zdaňovací období začínající k 1. lednu nebo později roku následujícího
po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti po neomezenou dobu, ale každý ze
smluvních států může nejpozději do 30. června každého kalendářního roku začínajícího
po uplynutí pěti let od data, kdy Smlouva vstoupila v platnost, dát druhému smluvnímu
státu diplomatickou cestou písemnou výpověď. V tomto případě se Smlouva přestane
uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo
připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daňové roky nebo zdaňovací
období začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce,
v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Bangkoku dne 12. února 1994 v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky:
Ivan Kočárník v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za vládu Thajského království:
Prasong Soonsiri v. r.
ministr zahraničních věcí
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-169
ke Smlouvě mezi vládou České republiky a královskou vládou Thajského království
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu1) (dále
jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji
proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2)
(dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Thajskem ve vztahu k Úmluvě mění
následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Vláda České republiky a královská vláda Thajského království,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž
by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové
úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) Do článku 25 odstavce 2 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní
následovně:
"Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové
lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.".
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou
součástí:
"Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v
souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo
připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním
nastala k 1. lednu 2025 nebo později; a
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 13. června 2025 nebo později.
Ing. Andrea Sýkorová v. r.
pověřena řízením odboru Daně z příjmů
1) Smlouva mezi vládou České republiky a královskou vládou Thajského království
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu byla
vyhlášena pod č. 229/1995 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.