5/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. března 1995 byla v Canbeře
podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a
zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 dnem 27. listopadu 1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Česká republika a Austrálie,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní
z příjmu, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému
zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně
prostřednictvím uspořádání, která se nazývají „treatyshopping“ a která jsou zacílena
na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích
jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v Austrálii:
daň z příjmů a daň z pronájmu přírodních zdrojů ve vztahu k projektům v pobřežních
vodách, týkajících se průzkumu a využívání ropných zdrojů, ukládané na základě federálních
zákonů Austrálie;
b) v České republice:
daně z příjmů.
2. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na veškeré daně stejného nebo v
zásadě podobného druhu, které budou ukládány podle federálních zákonů Austrálie nebo
zákonů České republiky po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich.
Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny
v jejich příslušných daňových zákonech týkajících se daní, na které se tato smlouva
vztahuje, v přiměřeném časovém období po těchto změnách.
Čl.3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz
"Austrálie", použitý v zeměpisném významu, nezahrnuje externí území vyjma:
(i) území
ostrova Norfolk;
(ii) území Vánočního ostrova;
(iii) území Kokosových ostrovů (Keeling);
(iv)
území ostrovů Ashmore a Cartier;
(v) území ostrova Heard a ostrovů Mc Donald; a
(vi)
území ostrovů Korálového moře,
a zahrnuje jakoukoliv oblast přilehlou k územním hranicím
Austrálie (včetně území specifikovaných v tomto písmenu), pro kterou je, v souladu
s mezinárodním právem, v současné době platný zákon Austrálie týkající se průzkumu
nebo využívání jakýchkoli přírodních zdrojů mořského dna a podloží pevninského prahu;
b) výraz "Česká republika", použitý v zeměpisném významu, označuje území, nad kterým
Česká republika vykonává podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním
právem svá svrchovaná práva;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát"
označují podle případu Austrálii nebo Českou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje
fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje
právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za společnost
nebo právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podle souvislosti podnik provozovaný rezidentem Austrálie
nebo podnik provozovaný rezidentem České republiky;
g) výraz "daň" označuje podle
souvislosti australskou daň nebo českou daň, avšak nezahrnuje žádné penále ani úrok
ukládaný podle právních předpisů každého ze smluvních států týkajících se jeho daní;
h) výraz "australská daň" označuje daň ukládanou Austrálií, na kterou se tato smlouva
vztahuje podle článku 2;
i) výraz "česká daň" označuje daň ukládanou Českou republikou,
na kterou se tato smlouva vztahuje podle článku 2;
j) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Austrálie, Daňového Komisaře nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v
případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro uplatňování této
smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu platného
v příslušné době, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy je osoba rezidentem jednoho smluvního státu, pokud
je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně.
2. Osoba není rezidentem smluvního státu pro účely této smlouvy, pokud je
podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
3. Jestliže fyzická osoba je podle předchozích ustanovení tohoto článku
rezidentem v obou smluvních státech, tato osoba bude považována za rezidenta pouze
v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt, nebo pokud má stálý byt v obou smluvních
státech nebo v žádném z nich, bude tato osoba považována za rezidenta pouze toho
smluvního státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy.
4. Pro účely odstavce 3 je státní příslušnost fyzické osoby ke smluvnímu
státu faktorem při stanovení míry jeho osobních a hospodářských vztahů k tomuto státu.
5. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude považována za rezidenta pouze toho smluvního
státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" ve vztahu k podniku označuje pro účely této
smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti
svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c)
kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, místo těžby ropy nebo plynu, lom nebo každé
jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) zemědělský, pastevecký nebo lesnický majetek;
a
h) staveniště nebo stavbu, instalační nebo montážní projekt, které trvají déle než
12 měsíců.
3. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu pouze z důvodu:
a) zařízení,
které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
nebo
b) zásoby zboží patřící podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění,
vystavení nebo dodání; nebo
c) zásoby zboží patřící podniku, která se udržuje pouze
za účelem zpracování jiným podnikem; nebo
d) trvalého zařízení pro podnikání, které
se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
nebo
e) trvalého zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem činností,
které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter, jako je reklama, poskytování
informací nebo vědecký výzkum nebo podobné činnosti.
4. Má se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě a provozuje
podnikatelskou činnost prostřednictvím této stálé provozovny, jestliže:
a) vykonává
v tomto státě déle než 12 měsíců dozor v souvislosti se staveništěm nebo stavbou,
instalačním nebo montážním projektem, které jsou uskutečňovány v tomto státě; nebo
b)
poskytuje služby, včetně poradenských a manažerských služeb v tomto smluvním státě
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tyto účely,
avšak pouze pokud takové činnosti trvají v tomto státě v rámci stejného nebo souvisejícího
projektu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více než šest měsíců v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období; nebo
c) těžké zařízení je užíváno v tomto státě podnikem,
pro podnik nebo na základě kontraktu s podnikem.
5. Osoba jednající ve smluvním státě jménem podniku druhého smluvního
státu -- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- je považována
za stálou provozovnu tohoto podniku v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) tato osoba
má k dispozici a obvykle používá v tomto státě plnou moc, která jí dovoluje uzavírat
smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro
podnik; nebo
b) jednajíc tak, osoba vyrábí nebo zpracovává pro podnik v tomto státě
zboží patřící tomuto podniku.
6. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím
osoby, která je makléřem, generálním komisionářem nebo jiným nezávislým zástupcem
a jedná v rámci své řádné podnikatelské činnosti jako makléř nebo zástupce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním
státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
8. Zásady uvedené v předchozích odstavcích tohoto článku se použijí pro
účely této smlouvy při stanovení, zda existuje stálá provozovna vně obou smluvních
států a zda podnik, který není podnikem některého smluvního státu, v něm má stálou
provozovnu.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy z nemovitého majetku mohou být zdaněny v tom smluvním státě, ve
kterém se tento nemovitý majetek nachází.
2. Výraz "nemovitý majetek" v tomto článku ve vztahu ke smluvnímu státu
má takový význam, jaký má podle zákonů tohoto státu, a zahrnuje:
a) pronájem pozemků
a jakoukoli další účast na pozemcích, ať zkultivovaných či nikoli, včetně práva na
průzkum ložisek nerostů, ropy nebo plynu nebo jiných přírodních zdrojů a práva těžit
z těchto ložisek nebo zdrojů; a
b) právo na proměnlivé nebo pevné platby buď za využívání,
nebo za právo na průzkum pro účely využívání ložisek nerostů, ropy nebo plynu, lomů
nebo jiných míst těžby nebo využívání přírodních zdrojů.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí pro příjmy z přímého užívání, pronájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Jakákoli účast nebo právo uvedené v odstavci 2 se považuje za umístěné
tam, kde jsou umístěny podle případu pozemky, ložiska nerostů, ropy nebo plynu, lomy
nebo přírodní zdroje nebo kde se provádí průzkum.
5. Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobodného povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu,
v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou, nebo s jinými podniky, se kterými
jedná.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku
vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou (včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh takto vynaložených), které by byly odpočitatelné, kdyby stálá provozovna
byla nezávislým subjektem, který hradil tyto výlohy, ať vznikly ve státě, ve kterém
je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Nic v tomto článku se nedotkne uplatnění jakéhokoli zákona smluvního
státu vztahujícího se k stanovení daňové povinnosti osoby v případech, kdy informace
dostupná příslušným úřadům tohoto státu je nedostatečná pro stanovení zisků, které
mají být přičteny stálé provozovně, za předpokladu, že tento zákon se uplatní v souladu
se zásadami tohoto článku, pokud to informace dostupné příslušnému úřadu dovolují.
6. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných
článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto
článku.
7. Nic v tomto článku se nedotkne působení jakéhokoli zákona jednoho smluvního
státu, který se týká daně ukládané ze zisků z pojištění nerezidentů, za předpokladu,
že jestliže příslušný zákon platný v každém ze smluvních států ke dni podpisu této
smlouvy bude pozměněn (jiným způsobem než v nepatrném ohledu, čímž by nebyl dotčen
jeho obecný charakter), smluvní státy se spolu vzájemně poradí tak, aby se shodly
na jakékoliv změně tohoto odstavce, která by byla odpovídající.
8. Jestliže:
a) rezident jednoho smluvního státu má bezprostřední právo,
ať přímo nebo prostřednictvím jednoho nebo více svěřených majetků, na podíly na podnikatelských
ziscích podniku, provozovaného ve druhém smluvním státě správcem svěřeného majetku
jiného, než je svěřený majetek, který je pokládán pro účely zdanění za společnost;
a
b) ve vztahu k tomuto podniku by tento správce, v souladu se zásadami článku 5,
měl stálou provozovnu v tomto druhém státě, podnik provozovaný tímto svěřenským správcem
se bude považovat za podnik provozovaný v tomto druhém státě, tímto rezidentem prostřednictvím
stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, a tento podíl na ziscích
z podnikání se přičte této stálé provozovně.
Čl.8
Lodě a letadla
1. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo
letadel podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 mohou být takovéto zisky zdaněny
ve druhém smluvním státě, pokud se jedná o zisky z provozování lodí nebo letadel
omezeného pouze na místa ve druhém státě.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí ve vztahu k podílům na ziscích z provozování
lodí a letadel plynoucích rezidentu jednoho smluvního státu z účasti na poolu, na
společné organizaci provozující dopravu nebo na mezinárodní provozní organizaci.
4. Zisky plynoucí z lodní nebo letecké přepravy cestujících, živého inventáře,
poštovních zásilek nebo zboží přepravovaného v jednom smluvním státě za účelem vyložení
na jiném místě v tomto státě jsou pro účely tohoto článku pokládány za zisky z provozování
lodí nebo letadel omezeného pouze na místa v tomto státě.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu; nebo
b) tytéž osoby
se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v některém z těchto případů jsou
oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které
se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky jednajícími
spolu zcela nezávisle, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty
do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Nic v tomto článku se nedotkne uplatnění jakéhokoliv zákona smluvního
státu vztahujícího se ke stanovení daňové povinnosti osoby, včetně stanovení v těch
případech, kdy je informace dostupná příslušnému úřadu tohoto státu nedostačující
pro stanovení příjmu, který má být přičten podniku, za podmínky, že se tento zákon
uplatní, je-li to možné, v souladu se zásadami tohoto článku.
3. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn
v tomto státě, jsou rovněž zahrnuty na základě odstavce 1 nebo 2 do zisků podniku
druhého smluvního státu a zdaněny v tomto státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky,
které by byly docíleny podnikem tohoto druhého státu, kdyby podmínky sjednané mezi
podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, jednajícími
spolu zcela nezávisle, prvně zmíněný stát upraví vhodně částku daně uložené z těchto
zisků v prvně zmíněném státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel
na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států
se za tím účelem vzájemně poradí.
4. Ustanovení odstavce 3 se neuplatní v případě podvodu.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu pro účely jeho daně, na které má bezprostřední nárok rezident druhého smluvního
státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost, která je vyplácí, rezidentem pro účely jeho daně, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne:
a) v Austrálii:
(i)
pět procent z té části hrubé částky dividend, která byla ofrankována (zaplacením
daně společnosti ze zisků) v souladu se zákony Austrálie vztahujícími se k daním,
jestliže podle těchto zákonů sazba daně z ofrankovaných dividend vyplácených nerezidentovi
společností, která je pro daňové účely rezidentem Austrálie, nepřesáhne pět procent
hrubé částky dividend;
(ii) 15 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních
případech; a
b) v České republice:
(i) pět procent z hrubé částky dividend, jestliže
jsou dividendy vypláceny společnosti (vyjma partnerství), která přímo vlastní nejméně
20 procent jmění společnosti vyplácející dividendy;
(ii) 15 procent z hrubé částky
dividend ve všech ostatních případech.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z podílů a
jiné příjmy srovnatelné s příjmy z podílů podle daňových předpisů toho smluvního
státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem pro účely jeho daně.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí, jestliže osoba bezprostředně oprávněná
k dividendám, která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě,
nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny
umístěné v tomto druhém státě a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, na které má bezprostřední nárok osoba, která není rezidentem druhého smluvního
státu, budou vyjmuty ze zdanění v tomto druhém státě, vyjma případů, kdy účast, pro
kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně
umístěné v tomto druhém státě. Tento odstavec se nepoužije ve vztahu k dividendám
vypláceným společností, která je rezidentem Austrálie pro účely australské daně a
která je také rezidentem České republiky pro účely české daně.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, na které má bezprostřední
nárok rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj,
a podle právních předpisů tohoto státu, ale daň takto uložená nepřesáhne 10 procent
hrubé částky úroků.
3. Výraz "úroky" v tomto článku zahrnuje úroky z vládních cenných papírů
nebo z obligací nebo dluhopisů, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti
nebo majících nebo nemajících právo účasti na zisku, úroky z jakékoliv jiné formy
zadlužení a veškerý jiný příjem srovnatelný s příjmem z půjčených peněz podle právních
předpisů vztahujících se k daním smluvního státu, v němž má příjem zdroj.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže osoba, která má bezprostřední
nárok na úrok a která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto druhém státě a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této
stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle
toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu
nebo osoba, která je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně. Pokud však osoba
platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě nebo
mimo obou smluvních států stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti
došlo k zadlužení, z něhož jsou placeny úroky, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovně nebo stálé základně, pak za zdroj takových úroků bude považován stát,
v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a osobou mající bezprostřední
nárok na úroky nebo mezi oběma a třetí osobou částka zaplacených úroků, které se
vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje částku, kterou by byl smluvil
plátce s osobou mající nárok na úroky, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů vztahujících se k dani každého
smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Úroky plynoucí z investic oficiálních devizových rezerv vládou jednoho
ze smluvních států, jeho peněžními ústavy nebo bankou vykonávající centrální bankovní
funkce v tomto státě, budou vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě a na které má
rezident druhého smluvního státu bezprostřední nárok, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto licenční poplatky mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém
je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak daň takto stanovená
nepřesáhne 10 procent z hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" v tomto článku označuje platby nebo připsání
na účet, ať opakované či nikoli, jakkoli popsané či vypočtené, v tom rozsahu, v jakém
jsou učiněny jako náhrada za:
a) užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského
práva, patentu, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu,
obchodní značky či jiného podobného majetku nebo práva; nebo
b) užití nebo za právo
na užití jakéhokoli průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení; nebo
c) poskytnutí
vědeckých, technických, průmyslových nebo obchodních znalostí nebo informací; nebo
d)
poskytnutí jakékoliv pomoci, která je přidružená a doplňková, a která je poskytována
jako prostředek umožňující užívání nebo provozování jakéhokoliv majetku nebo práva
zmíněného v písmenu a), jakéhokoliv zařízení uvedeného v písmenu b) nebo jakékoliv
znalosti či informace uvedené v písmenu c); nebo
e) příjem nebo za právo na příjem
obrazu nebo zvuku, nebo obojího, přenášeného veřejnosti prostřednictvím:
(i) satelitu;
nebo
(ii) kabelu, optického vlákna nebo podobné technologie; nebo
f) užití nebo za
právo na užití obrazu nebo zvuku, nebo obojího, v souvislosti s televizním nebo rozhlasovým
vysíláním, přenášeného prostřednictvím:
(i) satelitu; nebo
(ii) kabelu, optického
vlákna nebo podobné technologie; nebo
g) užití nebo za právo na užití:
(i) kinematografických
filmů; nebo
(ii) filmů nebo videonahrávek k užití v souvislosti s televizí; nebo
(iii) zvukových záznamů pro užití v souvislosti s rozhlasovým vysíláním; nebo
h) celkové
nebo částečné vzdání se užití nebo poskytnutí jakéhokoli majetku nebo práva uvedeného
v tomto odstavci.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže osoba bezprostředně oprávněná
k licenčním poplatkům, která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém
smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě,
nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto
druhém státě a jestliže majetek nebo právo, v souvislosti s nímž jsou licenční poplatky
hrazeny nebo připisovány na účet, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo
stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle
toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo
osoba, která je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně. Jestliže však plátce
licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve
smluvním státě nebo vně obou smluvních států stálou provozovnu nebo stálou základnu,
ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé
provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj
v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a osobou
mající bezprostřední nárok na licenční poplatky nebo které jeden i druhý udržuje
s třetí osobou, částka hrazených nebo připisovaných licenčních poplatků, s ohledem
na to, za co jsou hrazeny nebo připisovány na účet, přesahuje částku, kterou by byl
smluvil plátce s osobou mající nárok na licenční poplatky, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která přesahuje částku hrazených nebo připisovaných poplatků, bude
v tomto případě zdaněna podle právních předpisů vztahujících se k dani každého smluvního
státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Převod majetku
1. Příjmy, zisky nebo výnosy, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu
z převodu nemovitého majetku, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Příjmy, zisky nebo výnosy z převodu majetku jiného, než je nemovitý majetek,
který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního
státu v druhém smluvním státě, nebo který patří ke stálé základně, kterou rezident
prvně zmíněného státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně
příjmů, zisků nebo výnosů z převodu takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s
celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Příjmy, zisky nebo výnosy z převodu lodí nebo letadel provozovaných v
mezinárodní dopravě nebo majetku (jiného než nemovitého majetku), který slouží provozu
těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je podnik
provozující tyto lodě nebo letadla rezidentem.
4. Příjmy, zisky nebo výnosy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu
z převodu podílů nebo srovnatelných účastí na společnosti, jejíž majetek je tvořen
zcela nebo z podstatné části z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Nic v této smlouvě se nedotkne uplatnění právních předpisů smluvního
státu týkajících se zdaňování zisků kapitálové povahy, plynoucích z převodu majetku
jiného, než na který se uplatní jakýkoliv z předchozích odstavců tohoto článku.
6. Výraz "nemovitý majetek" má v tomto článku stejný význam jako v článku
6.
7. Umístění nemovitého majetku se pro účely tohoto článku určí v souladu
s článkem 6 odst. 4.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy pobírané fyzickou osobou, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, ze svobodného povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru podléhají
zdanění jen v tomto státě, pokud tato povolání nejsou vykonávána v druhém smluvním
státě a:
a) fyzická osoba se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období přesahující
v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období počínajícím nebo končícím v daňovém
roce tohoto druhého státu; nebo
b) má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém
státě pro účely provozování svých činností, přičemž v takovém případě taková část
příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje služby provozované při výkonu nezávislých
vědeckých, literárních, uměleckých, vzdělávacích nebo učitelských činností, jakož
i při výkonu nezávislých činností lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů
a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které fyzická osoba, která je rezidentem
jednoho smluvního státu, pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení
článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v
druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté
za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu
na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce
se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183
dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období počínajícím nebo končícím v daňovém roce
tohoto druhého státu; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejsou odečítatelné při stanovení
zdanitelných zisků stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel
v tomto druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní
dopravě rezidentem jednoho smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako
člen správní rady nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je rezidentem v
druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci (jako divadelní,
filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci) nebo sportovci z osobně vykonávaných
činností, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou této osobě samé, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení
článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
3. Příjmy z činností, o nichž se zmiňuje odstavec 1, vykonávaných v rámci
kulturní výměny ujednané mezi vládami smluvních států se bez ohledu na ustanovení
odstavce 1 vyjímají ze zdanění ve smluvním státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány.
Čl.18
Penze a renty
1. Penze (včetně vládních penzí) a renty vyplácené rezidentu jednoho smluvního
státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Výraz "renty" označuje stanovenou částku vyplácenou opakovaně v určených
termínech po dobu života nebo během určitého nebo zjistitelného časového období na
základě závazku platit náhradou za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi
vyjádřitelnou.
3. Jakékoliv alimenty nebo jiné platby výživného, které mají zdroj v jednom
smluvním státě a jsou vypláceny rezidentu druhého smluvního státu, podléhají zdanění
pouze v prvně zmíněném státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1. Odměny, jiné než penze nebo renty, vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
poskytované v rámci vládních funkcí podléhají zdanění pouze v tomto státě. Takové
odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou
prokazovány v tomto druhém státě a příjemce je rezidentem tohoto druhého státu, který:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestal rezidentem v tomto
státě pouze za účelem poskytování těchto služeb.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na odměny za služby prokázané v souvislosti
s jakoukoli průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou jedním smluvním státem,
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu. V tomto případě se použijí
ustanovení článku 15 nebo 16 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.20
Studenti a stážisté
Jestliže student nebo stážista, který je rezidentem jednoho smluvního státu
nebo který byl bezprostředně před svým příjezdem do druhého smluvního státu rezidentem
v tomto státě a který se přechodně zdržuje v tomto druhém státě pouze za účelem svého
vzdělávání, dostává platy ze zdrojů mimo tento druhý stát na úhradu nákladů výživy,
studia nebo výcviku, budou tyto platy vyjmuty ze zdanění v tomto druhém státě.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto
státě.
2. Jakékoliv takové příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze
zdrojů ve druhém smluvním státě mohou však být rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, pobírané rezidentem jednoho smluvního
státu, jestliže jsou skutečně spojeny se stálou provozovnou nebo stálou základnou
umístěnou ve druhém smluvním státě. V takovém případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Zdroj příjmu
1. Příjmy, zisky nebo výnosy plynoucí rezidentu České republiky, které podle
jednoho či více z článků 6 až 8 a 10 až 19 mohou být zdaněny v Austrálii, se pro
účely zákonů Austrálie týkajících se australské daně považují za příjmy ze zdrojů
v Austrálii.
2. Příjmy, zisky nebo výnosy plynoucí rezidentu Austrálie, které podle jednoho
či více z článků 6 až 8 a 10 až 19 mohou být zdaněny v České republice, se pro účely
článku 23 odst. 1 a zákonů Austrálie týkajících se australské daně považují za příjmy
ze zdrojů v České republice.
Čl.23
Metody vyloučení dvojího zdanění
1. S ohledem na ustanovení právních předpisů Austrálie platných v dané době,
které se vztahují na povolení zápočtu daně zaplacené v některé zemi mimo Austrálie
na australskou daň (což se nedotkne obecných zásad tohoto článku), bude povoleno
započíst českou daň, placenou na základě právních předpisů České republiky a v souladu
s touto smlouvou, ať přímo nebo srážkou, z příjmů plynoucích osobě, která je rezidentem
Austrálie, ze zdrojů v České republice na daň Austrálie připadající na tyto příjmy.
2. Jestliže společnost, která je rezidentem České republiky a není rezidentem
Austrálie pro účely australské daně, vyplácí dividendy společnosti, která je rezidentem
Austrálie a která kontroluje přímo či nepřímo nejméně 10 procent podílů s hlasovacím
právem na prvně zmíněné společnosti, bude zápočet uvedený v odstavci 1 zahrnovat
českou daň zaplacenou touto prvně zmíněnou společností z té části jejích zisků, z
nichž se dividendy vyplácí.
3. Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu
daně, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení
této smlouvy zdaněny také v Austrálii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou
z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Austrálii. Částka, o kterou
se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá na příjmy, jež v souladu s ustanoveními těchto článků mohou
být zdaněny v Austrálii.
4. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjmy, které podle
ustanovení této smlouvy podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě nebo jsou
vyjmuty ze zdanění v prvně zmíněném státě, mohou být tyto příjmy zohledněny v prvně
zmíněném státě při výpočtu částky daně splatné ze zbývajícího příjmu tohoto rezidenta.
Čl.24
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ
musí být předložen do čtyř let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění,
jež není v souladu s touto smlouvou.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl v dohodě
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které
není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoliv
časová omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou společně snažit vyřešit obtíže
nebo pochybnosti, které vzniknou při výkladu nebo uplatňování této smlouvy. Mohou
rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených
ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou rovněž vejít v přímý styk za jakýmkoliv
jiným účelem týkajícím se výkladu nebo uplatňování této smlouvy.
Čl.25
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro
uplatňování této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které
se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré
informace obdržené příslušným úřadem smluvního státu budou udržovány v tajnosti stejným
způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou
sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají
vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo
trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích,
a budou užity pouze k těmto účelům.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
příslušnému úřadu některého smluvního státu povinnost:
a) provést správní opatření,
která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi některého smluvního státu;
nebo
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů
nebo ve správním řízení tohoto nebo druhého státu; nebo
c) sdělit informace, které
by odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo sdělit informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
Čl.26
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad, které přísluší členům diplomatických
misí a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na
základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.27
Vstup v platnost
Oba smluvní státy si navzájem písemně oznámí, že byly splněny jejich požadované
zákonné a ústavní postupy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí
v platnost datem pozdějšího oznámení a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) v
Austrálii:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou z příjmů, které pobírá nerezident,
ve vztahu k příjmům pobíraným k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím
po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o ostatní australské
daně, ve vztahu k příjmům, ziskům nebo výnosům, za každý rok příjmu začínající 1.
července nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva
vstoupí v platnost;
b) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u
zdroje, ve vztahu k příjmům pobíraným k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o ostatní
české daně, ve vztahu k příjmům plynoucím v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna
nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v
platnost.
Čl.28
Výpověď
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou, avšak každý smluvní stát ji
může druhému smluvnímu státu vypovědět písemně diplomatickou cestou k 30. červnu
nebo dříve každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí období pěti let ode
dne, v němž Smlouva vstoupila v platnost; v takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) v Austrálii:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou z příjmů, které pobírá nerezident,
ve vztahu k příjmům plynoucím k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím
po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii) pokud jde o ostatní australské daně, ve vztahu
k příjmům, ziskům nebo výnosům, za každý rok příjmů počínající 1. ledna nebo později
v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, ve vztahu k příjmům plynoucím k 1.
lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii)
pokud jde o jiné české daně, ve vztahu k příjmům plynoucím v jakémkoliv daňovém roce
počínajícím 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Canbeře dne 28. března 1995 v českém a anglickém
jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v. r.
místopředseda vlády
a ministr financí
Za Austrálii:
Ralph Willis v. r.
ministr hospodářství
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-87
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a
zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu1 (dále jen „Smlouva“) v návaznosti
na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu
a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2 (dále jen „Úmluva“)
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Austrálií ve vztahu k Úmluvě mění
následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
„Česká republika a Austrálie,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru
daní z příjmu, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému
zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně
prostřednictvím uspořádání, která se nazývají „treatyshopping“ a která jsou zacílena
na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích
jurisdikcí),
se dohodly takto:“.
2)
a) První věta článku 24 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
„Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo
povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu
na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států,
předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.“.
b) Do článku 24 odstavce 3 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní následovně:
„Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených
ve Smlouvě.“.
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení jsou její
nedílnou součástí:
„a) Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v
souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
b) Jestliže výhoda plynoucí ze Smlouvy je osobě odepřena podle ustanovení
písmene a), příslušný úřad smluvního státu, který by jinak poskytl tuto výhodu, bude
nicméně považovat tuto osobu za osobu, která je oprávněna k této výhodě nebo k jiným
výhodám s ohledem na specifickou část příjmu, jestliže takový příslušný úřad na základě
žádosti od této osoby a po zvážení relevantních skutečností a okolností dojde k závěru,
že takové výhody by byly poskytnuty této osobě v případě neexistence takové transakce
nebo opatření. Příslušný úřad smluvního státu, kterému byla žádost podána podle tohoto
odstavce rezidentem druhého smluvního státu, se poradí s příslušným úřadem tohoto
druhého státu před tím, než tuto žádost zamítne.“.
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo
připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním
nastala k 1. lednu 2021 nebo později;
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 1. března 2021 nebo později; a
3) změny uvedené v odstavci 2) článku 1 se bez ohledu na ustanovení odstavců
1) a 2) tohoto článku provádí na případ předložený příslušnému úřadu smluvního státu
k 1. září 2020 nebo později, s výjimkou případů, které nebyly způsobilé k předložení
k tomuto datu podle Smlouvy před tím, než byla modifikována Úmluvou, a to bez ohledu
na zdaňovací období, ke kterému se případ vztahuje.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu byla vyhlášena pod č. 5/1996 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.)