164/1997 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. června 1996 byla v Crans Montaně
podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Maltou o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dnem 6. června
1997.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy lze
nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Maltou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Česká republika a Malta,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to
aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové
úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom
nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
(dále
nazývané "česká daň");
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
b) na Maltě: (dále nazývaná "maltská daň").
daň z příjmů;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
5. Bez ohledu na ostatní ustanovení tohoto článku se tato smlouva nebude
vztahovat na daň placenou nebo splatnou na Maltě podle ustanovení pododdílu (13)
oddílu 56 zákona o dani z příjmů (Kap. 123) týkajícího se zdanitelného příjmu jakékoliv
osoby podnikající ve výrobě nafty vyráběné na Maltě nebo podle jakéhokoliv v zásadě
podobného ustanovení, které bude uplatněno po podpisu této smlouvy.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika", pokud je použit v zeměpisném významu, označuje území,
na kterém Česká republika může vykonávat podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem svá svrchovaná práva;
b) výraz "Malta" označuje Maltskou republiku,
a pokud je použit v zeměpisném významu, označuje ostrov Maltu, ostrov Gozo a ostatní
ostrovy maltského souostroví, včetně výsostných vod Malty, a jakoukoli oblast mimo
těchto výsostných vod, která v souladu s mezinárodním právem a podle maltského práva
týkajícího se kontinentálního šelfu je nebo může být označena jako území, na němž
mohou být vykonávána práva Malty ve vztahu k mořskému dnu a podloží a jejich přírodním
zdrojům;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo Maltu;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost
a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou
osobu nebo nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy
"podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují, podle
souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný
rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou
fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou
osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v
některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
lodí, letadlem nebo silničním vozidlem, která je provozována podnikem jednoho smluvního
státu, vyjma případů, kdy je loď, letadlo nebo silniční vozidlo provozováno pouze
mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě
České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Malty
ministra odpovědného za finance nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, každý výraz, který v ní
není definován, bude mít význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje
daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy
každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě
zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění
v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá
se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže
má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke
kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže
nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů
nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze
toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje
v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem
obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku
vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se
nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c)
kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv
jiné místo, kde se těží přírodní zdroje, včetně mimobřežního vrtu.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž
nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud trvá taková stavba,
projekt nebo dozor déle než devět měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských
a manažerských služeb, podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků
najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru
trvají na území smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest
měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží
patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných
činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; a
f) trvalé místo
pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených
v pododstavcích a) až e), pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající
z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku
a má a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku,
má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou
omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím
trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
v druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Jestliže však činnosti takového
zástupce jsou zcela nebo z převážné části věnovány ve prospěch tohoto podniku, nebude
tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu
nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního
státu, v němž je takový majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva,
pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení
k těžení nebo za výzkum nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě
a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v
jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou, nebo ve styku s ostatními sdruženými
podniky.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, které
byly vynaloženy na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve smluvním státě, v němž je stálá
provozovna umístěna, či jinde, a které by byly odečitatelné, kdyby stálá provozovna
byla nezávislým podnikem, který by uhradil tyto náklady.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají
být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být
však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze
nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
8. Ustanovení tohoto článku se nedotknou ustanovení práva smluvního státu
týkajících se zdaňování zisků z podnikání v oblasti pojišťovnictví.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, letadel nebo
silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby
se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním
z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny.2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně
zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém
státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného
státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány
mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené
z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení
této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem
vzájemně poradí.
3. Smluvní stát neupraví zisky podniku za okolností uvedených v odstavci
2 po uplynutí časových lhůt stanovených jeho vnitrostátními právními předpisy.
4. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, vědomého zanedbání
nebo nedbalosti.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak:
a) jsou-li dividendy vypláceny společností, která je rezidentem České
republiky, rezidentu Malty, který je jejich skutečným vlastníkem, česká daň takto
uložená nepřesáhne pět procent hrubé částky dividend;
b) jsou-li dividendy vypláceny
společností, která je rezidentem Malty, rezidentu České republiky, který je jejich
skutečným vlastníkem, maltská daň z hrubé částky dividend nepřesáhne daň uloženou
ze zisků, z nichž jsou dividendy vypláceny.
Tento odstavec se nedotýká zdaňování zisků
společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv
na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových
předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit
nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže tento rezident
je skutečným vlastníkem těchto úroků.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať již zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále za pozdní platbu se nepovažují
za úroky pro účely tohoto článku.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve
kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
4. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a příjemcem, který je skutečným
vlastníkem úroků, nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by
byl smluvil plátce s takovýmto příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která
ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního
státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak je-li
skutečný vlastník licenčních poplatků rezidentem druhého smluvního státu, daň takto
uložená nepřesáhne pět procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu
nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto
státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky
jdou k tíži této stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že takovéto
licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem licenčních poplatků nebo mezi oběma z nich a nějakou
další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby
nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna
podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením
této smlouvy.
Čl.13
Zcizení majetku
1. Příjmy nebo zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení
nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Příjmy nebo zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo movitého majetku, který patří stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání,
včetně příjmů nebo zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s
celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Příjmy nebo zisky ze zcizení akcií nebo obdobných podílů na společnosti,
jejíž aktiva sestávají přímo nebo nepřímo v zásadě z nemovitého majetku umístěného
v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.
4. Příjmy nebo zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel provozovaných
v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu nebo ze zcizení movitého majetku,
který slouží provozu těchto lodí, letadel nebo silničních vozidel, podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
5. Příjmy nebo zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě. Avšak takové příjmy mohou být zdaněny ve druhém smluvním státě, a to za následujících
okolností:
a) pokud má pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu
za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou
lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém smluvním státě;
nebo
b) pokud jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období dosahuje
nebo přesahuje v úhrnu 120 dnů během jakéhokoli dvanáctiměsíčního období začínajícího
nebo končícího v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů,
jakou pobírá z činnosti vykonávané v druhém smluvním státě, může být zdaněna v tomto
druhém státě.
2. Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí ustanovení
článku 15 odst. 3.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
chirurgů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu
pobírá ze zaměstnání, podléhají, s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19, zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období, která
nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo
za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži
stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se budou zahrnovat
následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů,
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní svátky, dovolené,
služební cesty spojené s výkonem činnosti, po kterých bylo v činnosti na území tohoto
státu pokračováno.
4. Výraz zaměstnavatel zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu, která
má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané
ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo silničního vozidla provozovaného
v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá
jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která
je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností, které osobně vykonává umělec nebo sportovec,
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec
nebo sportovec vykonává své činnosti.
3. Příjmy pobírané z činností definovaných v odstavci 1, vykonávaných v rámci
kulturní výměny mezi vládami obou států budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1
a 2 osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány.
Čl.18
Penze
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu
z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2,
zdanění pouze v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 vyplácené penze a jiné platby prováděné
na základě legislativy jednoho smluvního státu o sociálním zabezpečení podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním
smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické
osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny
však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány
v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem
tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování
těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Avšak takové penze podléhají zdanění pouze
ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem
tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné
odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu.
4. Pokud jsou platy, mzdy a jiné podobné odměny vypláceny na základě programu
jednoho smluvního státu o pomoci při rozvoji z fondů výlučně financovaným tímto státem
odborníkovi nebo dobrovolníkovi vyslanému do druhého smluvního státu se souhlasem
tohoto druhého státu, potom takové odměny podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném
státě.
Čl.20
Studenti a učni
Student nebo učeň, který se zdržuje v jednom smluvním státě pouze za účelem
svého vzdělávání nebo výcviku a který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do
tohoto státu byl rezidentem druhého smluvního státu, bude v prvně zmíněném státě
osvobozen od zdanění plateb, které dostává ze zdrojů mimo tento prvně zmíněný stát
na úhradu nákladů výživy, vzdělávání nebo výcviku.
Čl.21
Ostatní příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv,
o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze
v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní
rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě k vykonávání nezávislého povolání, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi, letadly a silničními vozidly, které jsou
provozovány podnikem jednoho smluvního státu v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem
sloužícím k provozování takovýchto lodí, letadel a silničních vozidel podléhá zdanění
pouze v tomto státě, ve kterém je podnik umístěn.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě Malty bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:
V
souladu s ustanoveními maltského zákona upravujícího zápočet zahraniční daně na maltskou
daň, pokud jsou do maltského zdanitelného příjmu zahrnuty příjmy ze zdrojů v České
republice v souladu s ustanoveními této smlouvy, bude česká daň z těchto příjmů započtena
na srovnatelnou maltskou daň splatnou z těchto příjmů.
2. V případě České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu,
ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo majetku, které mohou být v
souladu s ustanoveními této smlouvy také zdaněny na Maltě, avšak povolí snížit částku
daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené na Maltě.
Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před
jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu
s ustanoveními této smlouvy zdaněny na Maltě.
3. Pokud Smlouva stanoví, že příjmy mající zdroj v jednom smluvním státě
budou osvobozeny od zdanění v tomto státě, ať zcela nebo částečně, a podle platných
právních předpisů ve druhém smluvním státě podléhají takové příjmy zdanění s přihlédnutím
k částce, která je poukázána do tohoto druhého státu nebo obdržena v tomto druhém
státě a ne s přihlédnutím k celkové částce, potom se osvobození, které má být povoleno
v prvně zmíněném státě, použije pouze na tu část příjmu, která je poukázána do druhého
státu nebo obdržena ve druhém státě.
4. Pro účely povolení zápočtu se předpokládá, že daň splatná v České republice
nebo na Maltě, podle souvislosti, zahrnuje daň, která by jinak byla splatná ve smluvním
státě, avšak byla snížena nebo prominuta tímto státem podle jeho právních předpisů
o daňových úlevách.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo
tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni
státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci,
ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž uplatní
na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má ve
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků
tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní srážky, úlevy a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných
závazků, které přiznává svým rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst.
4 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu
prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči
rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku
takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči
rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty
druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění
nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky
prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 použijí
na daně všeho druhu a pojmenování, na které se vztahuje tato smlouva.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ
musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou
dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění,
které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu
na jakékoliv časové lhůty uvedené ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy.
Mohou také spolu konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění u případů, o kterých
Smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení
dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené
ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro
provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních
států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem
1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným
způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu
a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním
nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu
k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům.
Mohou uplatnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní
předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace,
které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním
řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily
jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší
členům diplomatických misí nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro vstup v platnost
této smlouvy byly splněny.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení ve smyslu odstavce
1 a její ustanovení se budou provádět:
a) v České republice:
(i) pokud jde o daně
vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1. lednu nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o ostatní
daně z příjmů a daně z majetku, na daně ukládané za každý daňový rok začínající 1.
ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost;
b) na Maltě:
ve vztahu k daním z příjmů pobíraných během každého kalendářního
roku nebo účetního období podle toho, o jaký případ jde, začínajícího 1. ledna nebo
později, bezprostředně následujícího po dni, k němuž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět diplomatickou cestou podáním písemné
výpovědi nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku začínajícího po
uplynutí období pěti let ode dne, kdy Smlouva vstoupila v platnost. V takovém případě
se Smlouva přestane provádět:
a) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané
srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím
po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z
majetku, na daně ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v
kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) na Maltě:
ve vztahu
k daním z příjmů pobíraných během každého kalendářního roku nebo účetního období
podle toho, o jaký případ jde, začínajícího 1. ledna nebo později, bezprostředně
následujícího po dni, k němuž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Crans Montaně dne 21. června 1996 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém
jazyce.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v. r.
Za Maltu:
John Dalli v. r.
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-80
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Maltou o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále jen "Smlouva") v návaznosti
na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu
a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2) (dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Maltou ve vztahu k Úmluvě mění
následovně:
1) Text preambule Smlouvy se nahrazuje následujícím textem:
"Česká republika a Malta,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) První věta článku 25 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
"Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.".
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení jsou její nedílnou
součástí:
"a) Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti,
že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření
nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda,
bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu
nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo
v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
b) Jestliže výhoda plynoucí ze Smlouvy je osobě odepřena podle ustanovení písmene
a), příslušný úřad smluvního státu, který by jinak poskytl tuto výhodu, bude nicméně
považovat tuto osobu za osobu, která je oprávněna k této výhodě nebo k jiným výhodám
s ohledem na specifickou část příjmu nebo majetku, jestliže takový příslušný úřad
na základě žádosti od této osoby a po zvážení relevantních skutečností a okolností
dojde k závěru, že takové výhody by byly poskytnuty této osobě v případě neexistence
takové transakce nebo opatření. Příslušný úřad smluvního státu, kterému byla žádost
podána podle tohoto odstavce rezidentem druhého smluvního státu, se poradí s příslušným
úřadem tohoto druhého státu před tím, než tuto žádost zamítne.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se provádějí následovně:
1) v obou smluvních státech, pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje
z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající
vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2021 nebo později;
2)
a) v České republice, pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací
období začínající 1. března 2021 nebo později;
b) na Maltě, pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 1. ledna 2022 nebo později; a
3) změna uvedená v odstavci 2) článku 1 se bez ohledu na ustanovení odstavců
1) a 2) tohoto článku provádí v obou smluvních státech na případ předložený příslušnému
úřadu smluvního státu k 1. září 2020 nebo později, s výjimkou případů, které nebyly
způsobilé k předložení k tomuto datu podle Smlouvy před tím, než byla modifikována
Úmluvou, a to bez ohledu na zdaňovací období, ke kterému se případ vztahuje.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi Českou republikou a Maltou o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena pod č. 164/1997 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.