108/1998 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. května 1997 byla v Praze podepsána
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o
zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dnem 3. února
1998.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy, jež je
pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu
financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a vláda Vietnamské socialistické republiky,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty v jednom nebo obou
smluvních státech.
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku včetně daní ze zisků
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou: (dále nazývané
"vietnamská daň"); (dále nazývané "česká daň").
a) ve Vietnamu:
(i)
osobní daň z příjmu;
(ii) daň ze zisku; a
(iii) daň z převodu zisku;
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň
z příjmů právnických osob; a
(iii) daň z nemovitostí;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí důležité změny, které budou
provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Vietnam" označuje Vietnamskou socialistickou republiku; pokud je použit
v zeměpisném významu, označuje celé jeho státní území včetně jeho teritoriálního
moře a jakékoliv přilehlé oblasti mimo jeho teritoriálního moře, kde má Vietnam podle
vietnamských právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem svrchovaná práva
průzkumu a využití přírodních zdrojů mořského dna a jeho podloží a vod nad tímto
dnem;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém mohou být
podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Vietnam nebo Českou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou
osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv
právnickou osobu nebo nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu"
označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu
a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník"
označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některéhosmluvního státu;
(ii)
každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů
platných v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli
dopravu lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem, který má místo svého skutečného
vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď nebo letadlo provozováno
jen mezi místy v druhém smluvním státě; a
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v
případě Vietnamu ministra financí nebo jeho zmocněnéhozástupce; a
(ii) v případě
České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz,
který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu,
které upravuje daně, na něž se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje
každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě
zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení, místa registrace nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která
je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě
nebo majetku v tomto státě umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou
smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má
stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem
v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se,
že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se
nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé místo
pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby
nebo průzkumu přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s tím
spojený, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo dozor déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem
jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých
podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest
měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá,
že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění
nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování
jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy,
poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro
podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv
spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa
pro podnikání vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě na účet
podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí
pro podnik, pokud taková osoba:
a) má k dispozici a obvykle používá v tomto státě oprávnění, které jí dovoluje
uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby ne-jsou omezeny na činnosti
uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého
místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou
provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu
zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
pojišťovací podnik jednoho smluvního státu má, s výjimkou zajistného, stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo
pojišťuje rizika tam umístěná prostřednictvím osoby jiné než nezávislý zástupce,
na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom
proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud činnosti takového zástupce jsou zcela nebo
téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého
ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním
státě nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny, nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního
státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva,
pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení
k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla
se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v
jakém je lze přičítat této stálé provozně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely podnikání stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna,
či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených
(jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo některé jiné jeho kanceláři ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných
podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize
za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídicí služby nebo, vyjma případu bankovního
podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední
při výpočtu zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných
výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo některé jiné jeho kanceláři ve formě
licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů
nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídicí
služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí
podniku nebo některé jiné jeho kanceláři.
4. Nic v tomto článku se nedotýká uplatnění jakéhokoli zákona smluvního státu,
pokud jde o stanovení daňové povinnosti osoby v případech, kdy jsou informace, které
má příslušný úřad tohoto státu k dispozici, nedostatečné pro výpočet zisků, které
mají být přičteny stálé provozovně, za předpokladu, že tento zákon bude uplatněn,
pokud to informace, které má příslušný úřad k dispozici, dovolí, v souladu se zásadami
tohoto článku.
5. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají
být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být
však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
6. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze
nakupovala zboží pro podnik.
7. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
8. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém se nachází místo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi
nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský
přístav lodi nebo člunu, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě,
v němž je provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo
jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které
se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv
zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená
nepřesáhne 10% hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou
dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti,
ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv
na společnosti, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií
podle právních předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v
němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit
nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným
vlastníkem úroků, daň takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků. Příslušné
úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2
a) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě budou osvobozeny od zdanění
v tomto státě, pokud jsou pobírány a skutečně vlastněny:
(i) vládou, nižším správním útvarem nebo místním úřademdruhého smluvního
státu; nebo
(ii) centrální bankou druhého smluvního státu;
b) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě budou osvobozeny od zdanění
v tomto státě do výše schválené vládou tohoto státu, pokud jsou pobírány a skutečně
vlastněny jakoukoliv osobou [jinou než uvedenou v písmenu a)], která je rezidentem
druhého smluvního státu, pokud transakce, na jejímž základě pohledávka vznikla, byla
v tomto smyslu schválena vládou prvně zmíněného smluvního státu.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných, či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a odměn spojených s těmito
cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále ukládaná za pozdní platbu se nepovažují
za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud
však plátce úroků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení,
z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo
stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, v němž je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi
oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen
na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce
je skutečným vlastníkem licenčních poplatků a je rezidentem druhého smluvního státu,
daň takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady
smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoli
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
nebo filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoli patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu
nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení
nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto
státu. Pokud však plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky
jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého
majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně takových
zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo
takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo letadel provozovaných v mezinárodní
dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozování těchto lodí, člunů nebo
letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného
vedení podniku.
4. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení podílů
nebo srovnatelných účastí na společnosti, jejíž jmění pozůstává zcela nebo hlavně
z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy mohou být takové příjmy zdaněny také v druhém
smluvním státě:
a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém smluvním
státě za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě může být v tomto druhém
smluvním státě zdaněna jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně;
nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období
přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v takovém případě
může být zdaněna v tomto státě jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností
vykonávaných v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu
pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20
zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě.
Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání
vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže jsou splněny všechny následující podmínky:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která
nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu nebo letadla provozovaného
v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného
vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá
jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která
je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Příjmy zmíněné v tomto článku budou bez ohledu na ustanovení odstavců
1 a 2 tohoto článku osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v němž umělec nebo sportovec
vykonává svoji činnost, za předpokladu, že tato činnost je hrazena z podstatné části
z veřejných fondů tohoto státu nebo druhého státu nebo je tato činnost vykonávána
na základě kulturní dohody nebo ujednání mezi smluvními státy.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu
jednoho smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění
pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby
jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i)
je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu
jen z důvodu poskytování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo úřadu podléhají
zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
druhého státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby
prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým
smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti a učni
1. Platby, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před
svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který
se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku,
dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku, nebudou zdaněny
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby mu jsou vypláceny ze zdrojů mimo
tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, na které se nevztahuje
odstavec 1, bude mít student nebo učeň uvedený v odstavci 1 mimo to nárok v průběhu
tohoto vzdělávání nebo výcviku na stejná daňová osvobození, úlevy nebo snížení, které
přísluší rezidentům státu, který navštěvuje.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv,
o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a
jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní
rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
2. M ajetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání,
může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, čluny a letadly, které jsou provozovány
v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí,
člunů a letadel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém se nachází místo
skutečného vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
Čl.23
Metody vyloučení dvojího zdanění
1. Ve Vietnamu bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Jestliže rezident
Vietnamu pobírá příjmy nebo zisky nebo vlastní majetek, který může být podle práva
České republiky a v souladu s touto smlouvou zdaněn v České republice, povolí Vietnam
zápočet na jeho daň z těchto příjmů nebo zisků nebo z tohoto majetku rovnající se
dani zaplacené v České republice. Částka zápočtu však nepřesáhne částku vietnamské
daně z těchto příjmů nebo zisků nebo z tohoto majetku vypočtenou před tím, než byl
zápočet poskytnut v souladu s daňovými předpisy a pravidly Vietnamu.
2. V České republice bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového
základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou
být podle ustanovení této smlouvy rovněž zdaněny ve Vietnamu, avšak povolí snížit
částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve
Vietnamu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené
před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být
podle ustanovení této smlouvy zdaněny ve Vietnamu.
b) Pro účely odstavce 2 písm. a) tohoto článku se bude mít za to, že daň
z příjmů zaplacená ve Vietnamu rezidentem České republiky ze zisků podniku dosažených
prostřednictvím stálé provozovny umístěné ve Vietnamu zahrnuje jakoukoli částku daně,
která by byla splatná jako vietnamská daň pro jakýkoli rok, nebýt osvobození nebo
snížení daně poskytnutého pro tento rok nebo jakoukoliv jeho část podle ustanovení
vietnamského zákona určeného pro poskytování časově omezených daňových úlev k podpoře
zahraničních investic za účelem rozvoje.
c) Pro účely odstavce 2 písm. a) tohoto článku se bude mít za to, že daň
zaplacená ve Vietnamu z dividend, na které se vztahuje článek 10 odst. 2, z úroků,
na které se vztahuje článek 11 odst. 2, a z licenčních poplatků, na které se vztahuje
článek 12 odst. 2, je 10 % hrubé částky těchto dividend, 10 % hrubé částky těchto
úroků a 10 % hrubé částky těchto licenčních poplatků.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo
mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména
s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení
článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních
států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto
druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7 nebo
článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu
prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči
rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku
takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči
rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto článku se nevztahuje na vietnamskou daň
z převodu zisku a vietnamské zdanění zemědělských výrobních činností.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují pouze na daně, na které se vztahuje
tato smlouva.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,
nebo jestliže její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení
opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou
dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění,
které není v souladu s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez
ohledu na jakákoli časová omezení ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou společně snažit vyřešit jakékoliv
obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy.
Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených
ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení
dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené
ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro
provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních
států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které
upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré
informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako
informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny
pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci daní nebo rozhodováním
o odvoláních ve vztahu k daním, na něž se Smlouva vztahuje. Tyto osoby nebo úřady
použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných
soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní
praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup nebo jejichž sdělení
by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad, které přísluší diplomatům
nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě
ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Smluvní státy si navzájem písemně oznámí diplomatickou cestou, že byly
splněny postupy požadované jejich právním řádem pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost datem pozdějšího z těchto oznámení.
2. Tato smlouva bude prováděna:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1.
lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně ukládané
za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího
po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět diplomatickou cestou podáním druhému
smluvnímu státu písemné nóty o vypovězení nejméně šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data vstupu v platnost Smlouvy.
V tomto případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1.
lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně ukládané
za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího
po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 23. května 1997 v českém, vietnamském
a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě rozdílností
výkladu bude rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník, CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za vládu Vietnamské socialistické republiky:
Nguyen Sinh Hung v. r.
ministr financí
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-171
ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1)
(dále jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření
k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2)
(dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Vietnamem ve vztahu k Úmluvě mění
následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Vláda České republiky a vláda Vietnamské socialistické republiky,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou
součástí:
"Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci
by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se provádějí následovně:
1) v obou smluvních státech, pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje
z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající
vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2025 nebo později;
2)
a) v České republice, pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací
období začínající 13. června 2025 nebo později; a
b) ve Vietnamu, pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 1. ledna 2026 nebo později.
Ing. Andrea Sýkorová v. r.
pověřena řízením odboru Daně z příjmů
1) Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
byla vyhlášena pod č. 108/1998 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.