41/1984 Sb.
Vyhláška
federálního ministerstva dopravy
ze dne 30. března 1984
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
Změna: 248/1991 Sb.
Federální ministerstvo dopravy stanoví v dohodě se
zúčastněnými ústředními orgány podle § 16 odst. 1 písm. b)
vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění
zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 13/1956
Sb.:
ČÁST PRVNÍ
Základní podmínky provozu vozidel
§ 1
Všeobecná ustanovení
(1) Na pozemních komunikacích 1) se smí používat jen vozidel,
která svou konstrukcí, provedením a technických stavem splňují
požadavky bezpečného a plynulého provozu, neohrožují bezpečnost
a zdraví osob, neznečišťují a nepoškozují pozemní komunikace a nad
míru přípustnou podle jednotlivých ustanovení této vyhlášky
neznehodnocují životní prostředí.
(2) Podmínky, které musí vozidlo splňovat z hlediska
konstrukce a provedení, jsou uvedeny v části druhé až páté této
vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda vozidlo je zapsáno
v evidenci vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či
nikoliv.
(3) Silničním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro
účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které splňuje podmínky uvedené
v odstavcích 1 a 2 a je vyrobené a určené k provozu na pozemních
komunikacích.
(4) Zvláštním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro
účely této vyhlášky rozumí vozidlo vyrobené a určené k jiným
účelům než k provozu na pozemních komunikacích, po nichž se
pohybuje pouze ve výjimečných případech. Je to např. zemědělský
a lesnický traktor, jednonápravový kultivační traktor a jeho
přívěs, samojízdný zemědělský a lesnický stroj, pojízdný pracovní
stroj a jeho souprava a motorový ruční vozík. Pojízdným pracovním
strojem není vozidlo, které je postaveno na kompletním podvozku
automobilu nebo jeho přívěsu a návěsu.
(5) Základní rozdělení a druhy vozidel uvádí zvláštní
předpis. 2)
(6) Ustanovení této vyhlášky platná pro autobusy platí, pokud
není stanoveno jinak, též pro trolejbusy.
(7) Pro tramvaje platí § 11 odst. 1 písm. a) až c), § 12 odst. 2, § 21 odst.
1 věta prvá a odst. 2, 3 a 7, § 22 odst. 1, 2,
6 a 8, § 23 odst. 1, § 27 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 28 odst.
1 věta prvá a odst. 2, § 31 odst. 10, § 33 odst. 1, 4 až 7, § 41 odst. 1 a 2, §
43 odst. 3 věta prvá a odst. 5, 7 a 8, § 44 odst.
1, 2, 4 a přiměřeně 5, § 46 odst. 2, § 47 odst. 1, 2 a 4, § 48 odst. 1, 2,
4 a 6, § 49 odst. 1 a 3, § 50 odst. 1 věta prvá
a čtvrtá, odst. 3 a 4, § 53 odst. 1 s výjimkou druhé aliney, odst.
2 a odst. 3 věta prvá, druhá a čtvrtá, § 54 odst. 1 věta prvá, §
55 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 57 odst. 3 a 6.
(8) Ustanovení této vyhlášky platná pro nákladní automobily
(kategorie N) a jejich přípojná vozidla platí i pro speciální
automobily 2) a jejich přípojná vozidla, a pokud není stanoveno
jinak, též pro silniční tahače.
(9) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na vozidla
ozbrojených sil a ozbrojených sborů, která určí příslušná
ministerstva; pro tato vozidla mohou příslušné orgány stanovit
zvláštní podmínky.
§ 2
Způsobilost vozidel k provozu
(1) V provozu na pozemních komunikacích se smí užívat jen
vozidel,
a) která se shodují se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li
schválena jejich technická způsobilost k provozu,
b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka, pokud této
povinnosti podléhají.
(2) Na pozemních komunikacích se smí užívat pásových vozidel,
jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo ocelovými pásy
s pryžovými polštáři na opěrných plochách; nosné kladky musí být
samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně
40 mm.
(3) Pro vozidla v mezinárodním provozu se použije ustanovení
této vyhlášky, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní
smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.
3) Vozidlem v mezinárodním provozu se rozumí vozidlo, které
a) náleží osobě nebo organizaci, která má trvalý pobyt (sídlo)
mimo území Československé socialistické republiky,
b) není evidováno v Československé socialistické republice a
c) je na území Československé socialistické republiky dočasně
dovezeno; za dočasně dovezené se nepovažuje vozidlo, které je
na území Československé socialistické republiky déle než jeden
rok bez přerušení trvajícího déle než tři měsíce.
(4) Jízdní souprava vozidel je v mezinárodním provozu,
splňuje-li alespoň jedno její vozidlo podmínky odstavce 3.
§ 3
Schvalování technické způsobilosti typů vozidel
(1) Technickou způsobilost typů vozidel, která mají být
hromadně podle typu vyráběna nebo hromadně podle typu dovážena,
schvaluje na žádost výrobce nebo dovozce ústřední orgán státní
správy ve věcech dopravy České republiky 5) nebo ústřední orgán
státní správy ve věcech dopravy Slovenské republiky 6) (dále jen
"příslušný orgán republiky"), a to podle konečného provedení
prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených
vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace. Podmínkou
schválení typu je splnění podmínek stanovených v části druhé až
páté této vyhlášky a zabezpečení náhradních dílů a servisu po dobu
nejméně 10 let po dokončení výroby nebo dovozu vozidel schváleného
typu. Hromadnou výrobou a hromadným dovozem se pro účely této
vyhlášky rozumí výroba nebo dovoz více než 5 vozidel stejného typu
a provedení celkem.
(2) Ke schválení technické způsobilosti typu vozidla se
vyžaduje schválení vozidla nebo jeho výstroje a součástí podle
předpisů o homologaci (ověřování shodnosti) 7) z hledisek
stanovených v části druhé a třetí této vyhlášky; schvalování
provádí federální ministerstvo dopravy, potřebné zkoušky provádějí
a protokoly o nich vystavují organizace, 8) které tím pověří
federální ministerstvo dopravy po projednání s jejich nadřízeným
ústředním orgánem. Není-li stanoven způsob zkoušení typu vozidla,
jeho výstroje a součástí předpisy uvedenými ve větě první,
provádějí se zkoušky podle jednotných podmínek stanovených
federálním ministerstvem dopravy. Nestanoví-li zvláštní předpis
7) povinnost ověřovat, zda jsou v průběhu sériové výroby typu
vozidla, jeho výstroje a součástí plněny podmínky schválené
homologace, musí tak příslušné organizace 8) učinit nejméně jednou
za rok, a to na náklad výrobce (dovozce).
(3) Výrobce nebo dovozce je povinen k žádosti o schválení
technické způsobilosti typu vozidla předložit zejména
a) celkový technický popis vozidla s typovým listem,
b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů, pohotovostní
a celkové hmotnosti a jejího rozdělení na jednotlivé nápravy,
c) výkres vnějšího a vnitřního osvětlení včetně vyznačení úhlů
geometrické viditelnosti, typů svítidel a jejich
charakteristiky,
d) výkres s uvedením úhlů výhledu řidiče,
e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie a ovládací síly,
f) schéma brzdových zařízení s uvedením činnosti a ovládací síly,
g) schéma elektrické instalace včetně uvedení typu zařízení nebo
přístrojů,
h) charakteristiku doporučených pneumatik a jejich huštění
a charakteristiku ráfků s potvrzením výrobců (§ 25 odst. 2)
,
i) seznam výbavy a výstroje vozidla,
j) návod k obsluze a údržbě, údaj o počtu ujetých kilometrů do
jednotlivých druhů oprav vozidla, dobu (počet ujetých km), po
kterou nebudou při předepsaném seřízení motoru a palivové
soustavy překročeny přípustné emise škodlivin, seznam
náhradních dílů a dílenskou příručku (popřípadě další obchodně
technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem),
k) protokoly o zkoušce vozidla a jeho částí a homologační
protokoly,
l) technické údaje pro kontrolu a seřízení vozidla a jeho částí
(diagnostické údaje) včetně zvláštních upozornění pro potřebu
stanic technické kontroly,
m) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje podmínky stanovené touto
vyhláškou, nebo seznam požadovaných výjimek se zdůvodněním,
m) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje podmínky stanovené touto
vyhláškou, nebo seznam požadovaných výjimek se zdůvodněním.
n) v případě dovozu doklad o shodnosti se schváleným typem vydaný
výrobcem vozidla (osvědčení shody).
(4) Příslušný orgán republiky může předepsat předložení další
technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů,
stanoviska orgánu hygienické služby, protipožární ochrany apod.,
uložit provedení úplných provozních zkoušek typu vozidla,
popřípadě dalších zkoušek, a stanovit podmínky pro tyto zkoušky.
(5) Výrobce nebo dovozce je povinen na požádání zapůjčit
příslušnému orgánu republiky na přiměřenou dobu vozidlo, jehož typ
má být nebo je schválen k ověření v provozu včetně soupravy dílů
k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během
zkoušek.
(6) Příslušný orgán republiky při schválení technické
způsobilosti typu vozidla se souhlasem federálního ministerstva
vnitra stanoví, zda vozidlo bude vzhledem ke své konstrukci
a jízdním vlastnostem evidováno a opatřeno státní poznávací
značkou nebo zda se připouští k provozu bez státní poznávací
značky. Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob
používání vozidla, stanoví další, popřípadě zvláštní podmínky
provozu. Pro typ, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví
"Osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla" a "Základní
technický popis schváleného typu vozidla" s omezenou platností,
který je pro výrobce nebo dovozce podkladem k vyplnění technického
průkazu pro vozidlo, které bude evidováno a opatřeno státní
poznávací značkou, nebo technického osvědčení pro vozidlo, které
nebude opatřeno státní poznávací značkou.
(7) Zkoušky typu vozidla podle odstavců 4 a 5 se provádějí na
náklad výrobce, popřípadě dovozce vozidla.
(8) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby
příslušnému orgánu republiky ke schválení každou změnu, kterou
hodlá provést na typu již schváleném a která by se odlišovala od
údajů v podkladech požadovaných v odstavci 3 nebo údajů
v "Základním technickém popisu schváleného typu vozidla". Dovozce
je povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem
upravených vozidel.
(9) Schválení technické způsobilosti typu vozidla platí pro
všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která svým provedením
a výbavou plně odpovídají schválenému typu.
(10) Schválení technické způsobilosti typů není třeba pro
vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 7. 1972, jejichž nejvyšší
konstrukční rychlost nepřevyšuje 15 km/h; toto ustanovení se
nevztahuje na kolové a pásové traktory.
§ 4
Schvalování technické způsobilosti výstroje
a součástí vozidel
(1) Technickou způsobilost výstroje a součástí důležitých pro
bezpečnost silničního provozu, které jsou hromadně vyráběny nebo
které jsou dovezeny prostřednictvím dovozce, schvaluje příslušný
orgán republiky na základě předložených vzorků a příslušné
dokumentace. U výstroje a součástí, které jsou schvalovány podle
předpisů o homologaci, schválí příslušný orgán republiky pouze
jejich použití na typu vozidla.
(2) Pro schválení typů hasicích přístrojů (§ 78) platí
zvláštní předpisy. 9)
(3) Zařízení k pohonu silničního motorového vozidla
poháněného zkapalněným plynem propan-butan musí být schváleno
podle zvláštního předpisu.9a)
§ 5
(1) Zjistí-li se po schválení technické způsobilosti typu
vozidla, popřípadě jeho výstroje a součástí, konstrukční nebo
výrobní závady, uloží příslušný orgán republiky výrobci nebo
dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu. Za tím
účelem může uložit provedení provozních zkoušek, popřípadě
zapůjčení vozidla k jejich provedení. Podle závažnosti závad může
také výrobci nebo dovozci zakázat uvádění vozidel do provozu,
popřípadě zakázat další provoz vozidel do provozu již uvedených.
Náklady spojené s odstraněním závad a provedením provozních
zkoušek hradí výrobce, popřípadě dovozce.
(2) Příslušné orgány republik mohou u výrobce, dovozce,
prodejní organizace, popřípadě v opravně kdykoli ověřit, zda
vozidla, jejich součásti a výstroj odpovídají schválenému typu
a zda jsou dodrženy podmínky stanovené při schválení technické
způsobilosti. Federální ministerstvo dopravy sleduje, jak se ve
výrobě i dovozu uplatňují, dodržují a osvědčují ustanovení této
vyhlášky. Výrobci, dovozci, prodejní organizace a opravny jsou
povinni těmto orgánům kontrolu umožnit.
(3) V zájmu jednotné technické politiky v dopravě zabezpečuje
federální ministerstvo dopravy vzájemnou součinnost a koordinaci
příslušných orgánů republik. K tomu využívá podkladů poskytovaných
příslušnými orgány republik, zejména stejnopisů opatření vydaných
v souvislosti se schvalováním technické způsobilosti typů vozidel,
součástí a výstroje a v souvislosti s udělováním souhlasu
k hromadným stavbám a přestavbám vozidel.
§ 5a
Schvalování technické způsobilosti
jednotlivého vozidla
(1) Technickou způsobilost vozidla, které se neshoduje s typem
vozidla schváleným podle § 3 této vyhlášky, schvaluje na žádost
příslušný orgán státní správy.9b) K žádosti musí být přiloženo
a) technický popis vozidla alespoň v rozsahu technického průkazu,
b) doklad o technické prohlídce vozidla ve stanici technické
kontroly v České a Slovenské Federativní Republice, od níž při
podání žádosti neuplynula doba delší než tři měsíce,
c) návod k údržbě a obsluze vozidla (k nahlédnutí).
Je-li to nutné pro posouzení technické způsobilosti vozidla, může
orgán státní správy žádat předložení další dokumentace nebo
dokladů nebo provedení jízdních zkoušek vozidla a stanovit pro
tyto zkoušky podmínky.
(2) Předpokladem schválení technické způsobilosti vozidla k
provozu je
a) řádný technický stav vozidla,
b) splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této
vyhlášky s případnými odchylkami uvedenými v odstavcích 3 a 4.
(3) O nových vozidel dovezených do České a Slovenské
Federativní Republiky se připouštějí tyto odchylky:
a) symboly ovladačů a sdělovačů nemusí odpovídat ustanovení § 21 odst. 3
,
b) nouzová zásoba paliva nemusí být signalizována kontrolním
světlem podle § 35 odst. 7,
c) koncová část výfukového potrubí může směřovat dolů k vozovce,
d) elektrická instalace nemusí odpovídat příslušné ČSN podle § 42 odst. 1,
e) nemusí být zásuvka pro přenosnou svítilnu podle § 42 odst. 2,
f) nemusí být boční směrové světlo podle § 48 odst. 3,
g) rozsvícení předních a zadních světel do mlhy je možné při
zapnutých obrysových, potkávacích i dálkových světlech,
h) výrobní štítek nemusí obsahovat všechny předepsané údaje podle
§ 76 odst. 1,
j) homologační štítek nemusí mít vyznačeny všechny homologace
podle § 76 odst. 4.
(4) U ojetých vozidel se kromě odchylek uvedených v odstavci 3
připouštějí tyto další odchylky:
a) zajištění dveří nemusí mít dvě jednoznačně rozlišitelné polohy
podle § 33 odst. 3,
b) šířka dveří do obytné nástavby vozidel nesmí být menší než 550
mm,
c) nemusí být uzamykatelný uzávěr palivové nádrže podle § 35 odst.
4,
d) výfukové potrubí vedené svisle vzhůru nad vozidlo může mít
vyústění i v pravé polovině vozidla a nemusí přesahovat o více
než 100 mm, přitom však musí být opatřeno klapkou nebo
odvodňovacím ventilem v nejnižším místě a výfukový systém musí
být těsný,
e) u vozidel kategorie N1 nemusí být odpojovač elektrického
zařízení podle § 42 odst. 4,
f) osvětlení státní poznávací značky, zpětný světlomet a doplňková
obrysová světla nemusí být homologována podle příslušného
předpisu EHK a nemusí být označena homologační značkou podle §
43 odst. 1,
g) nemusí být nastavování světlometů z místa řidiče a štítek se
základním nastavením světlometů,
h) nemusí být svítilna se zpětným světlem,
i) přední světlomety do mlhy trvale zabudované do karoserie
vozidla mohou mít žlutou barvu světla,
j) nemusí být elektricky vyhřívané zadní sklo,
k) větrák vytápěcího a větracího systému může být jednorychlostní,
l) zakončení ovládací páky jednostopých motorových vozidel musí
být zakončeno koulí o průměru větším než 15 mm,
m) nemusí být homologační štítek podle § 76 odst. 4,
n) ve výfukových plynech kontrolovaných při volnoběhu motoru nesmí
objem oxidu uhelnatého (CO) překročit 3,5% a od roku 1993 kromě
toho objem nespálených uhlovodíků (HC) nesmí překročit 800 ppm.
(5) Ojetým vozidlem se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo,
které již bylo provozováno a evidováno v České a Slovenské
Federativní Republice nebo v jiném státě.
§ 6
Stavba jednotlivého vozidla 10)
(1) Souhlas ke stavbě jednotlivého vozidla se udělí, jen
jestliže stavěné vozidlo je odlišné od vozidel hromadně vyráběných
nebo dovážených prostřednictvím dovozce a jde-li o
a) speciální vozidlo určené k plnění důležitých speciálních
přepravních úkolů nebo k odstranění hygienicky závadných,
namáhavých nebo nebezpečných ručních prací při nakládce
a vykládce,
b) sportovní vozidlo a motoristická organizace žádost doporučí;
stavba sportovního vozidla se však nepovolí, je-li z přiložené
dokumentace zřejmé, že úpravy, jimiž se vozidlo bude lišit od
vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím
dovozce, jsou takového druhu, že zamýšleného cíle lze
výhodněji dosáhnout úpravou vozidla,
c) stavbu vozidla s novými konstrukčními prvky; za nové
konstrukční prvky nelze pokládat takové úpravy a změny, které
je možné provést a vyzkoušet na hromadně vyráběných vozidlech
nebo které se vyskytují na vozidlech zahraniční výroby,
d) stavbu vozidla (vozíku) pro tělesně postižené osoby, jejichž
tělesný stav neumožňuje použít vozidla hromadně vyráběného
nebo dováženého prostřednictvím dovozce,
e) stavbu elektromobilu, jestliže žadatel předloží vyjádření
Svazu pro spolupráci s armádou.
(2) Souhlas ke stavbě jednotlivého přípojného vozidla se
udělí jen, jde-li o přípojné vozidlo
a) k tažnému vozidlu kategorie M1, byly-li ke stavbě použity
základní díly (např. úplné nápravy, popřípadě hlavy kol, kola,
brzdová ústrojí) používané u některého schváleného motorového
nebo přípojného vozidla,
b) k tažnému vozidlu kategorie M1 stavěné podle dokumentace,
která byla schválená pro účely jednotlivých staveb určitých
provedení těchto přípojných vozidel,
c) k vozidlu kategorie N, jestliže stavěné vozidlo je odlišné od
vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím
dovozce.
(3) Hromadnou stavbou se rozumí stavba více než 5 vozidel
stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle jednotné
dokumentace.
§ 7
Přestavba jednotlivého vozidla 11)
(1) Souhlas k přestavbě jednotlivého vozidla se neudělí,
jde-li o
a) přestavbu vozidla na autobus, s výjimkou speciálních vozidel
s autobusovým podvozkem nebo autobusovou karosérií,
b) přestavbu na vozidlo shodné s jiným současně vyráběným
(dováženým) schváleným typem, s výjimkou přestavby nákladního
automobilu na speciální.
(2) Změna druhu paliva k pohonu motoru se nepovažuje za
přestavbu, umožňuje-li tuto změnu u téhož typu vozidla výrobce.
Při schvalování změny stávajícího druhu pohonu na pohon
zkapalněným plynem propan-butan se přiměřeně použijí ustanovení
zvláštního předpisu o podmínkách provozu silničních motorových
vozidel poháněných stlačeným plynem.12a)
(3) Hromadnou přestavbou se rozumí přestavba více než 5
vozidel stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle
jednotné dokumentace.
§ 9
Schvalování technické způsobilosti trolejbusů
a tramvají
Schvalování technické způsobilosti typů trolejbusů a tramvají
se řídí předpisy platnými pro drážní vozidla. 13)
§ 10
Kategorie vozidel
(1) Vozidla se pro účely této vyhlášky dělí do těchto
kategorií:
a) silniční motorová vozidla, která mají dvě kola nebo mají tři
kola a jejich celková hmotnost nepřevyšuje 1 t (kategorie L),
b) silniční motorová vozidla určená pro dopravu osob, která mají
tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají
nejméně čtyři kola (kategorie M),
c) silniční motorová vozidla určená pro dopravu věcí, která mají
tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají
nejméně čtyři kola (kategorie N),
d) přípojná vozidla (kategorie O),
e) zvláštní vozidla uvedená v části třetí,
f) vozidla uvedená v části čtvrté.
(2) Do kategorie L patří motorová vozidla
a) se dvěma koly, šlapátky a objemem válců nepřesahujícím 50
kubických cm (kategorie L1 - mopedy),
b) se třemi koly a objemem válců nepřesahujícím 50 kubických cm
(kategorie L2),
c) se dvěma koly a pevnými stupačkami (kategorie L3 - skútry
a motocykly),
d) se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné střední rovině
vozidla a objemem válců přesahujícím 50 kubických cm
(kategorie L4),
e) se třemi koly umístěnými souměrně k podélné střední rovině
vozidla a objemem válců přesahujícím 50 kubických cm
(kategorie L5).
(3) Do kategorie M patří motorová vozidla,
a) která jsou určena pro dopravu jen sedících osob v počtu
nejvýše devět včetně řidiče a celkovou hmotností nepřevyšující
3,5 t (kategorie M1 - osobní automobily); do této kategorie se
zahrnují též vozidla
- konstruovaná především pro dopravu osob, která mohou být za
sedadlem řidiče upravena pro přepravu věcí,
- konstruovaná především pro dopravu věcí, která mohou být za
sedadlem řidiče snadno upravena 14) pro dopravu více než tří
osob,
- která mohou být upravena jako obytná;
b) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče
a celkovou hmotnost nepřevyšující 5 t (kategorie M2
- autobusy),
c) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče
a celkovou hmotnost převyšující 5 t (kategorie M3 - autobusy).
(4) Do kategorie N patří nákladní automobily
a) s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t (kategorie N1),
b) s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující
12 t (kategorie N2),
c) s celkovou hmotností převyšující 12 t (kategorie N3).
(5) Přípojná vozidla se zařazují do kategorie O a dělí se na
a) jednonápravové přívěsy s celkovou hmotností nepřevyšující
0,75 t (kategorie O1),
b) přípojná vozidla s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t,
pokud nepatří do kategorie O1, (kategorie O2),
c) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak
nepřevyšující 10 t (kategorie O3),
d) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 10 t
(kategorie O4).
ČÁST DRUHÁ
Podmínky konstrukce a provedení vozidel
§ 11
Rozměry vozidel a jízdních souprav
(1) Největší přípustné rozměry vozidel a jízdních souprav
(dále jen "souprava") včetně nákladu jsou
a) celková šířka..........................................2,50 m,
- přípojného vozidla za osobní automobil...............2,30 m,
- přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo.....1,00 m,
- samojízdných zemědělských a lesnických strojů
a pojízdných pracovních strojů.......................3,00 m,
- tramvají.............................................2,65 m;
b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů
v nejnižší pracovní poloze)............................4,00 m,
- přípojného vozidla za osobní automobil ne větší
než 1,8 násobek rozchodu jeho kol, nejvýše však......3,00 m;
c) celková délka
- jednotlivého vozidla (sólo) s výjimkou návěsu.......12,00 m,
- kloubového autobusu a trolejbusu....................18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s návěsem...............15,50 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem.......18,00 m,
- soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy
nebo s návěsem a jedním přívěsem....................22,00 m,
- přípojného vozidla za osobní automobil (včetně oje)..8,00 m,
- tramvaje (sólo) včetně spřáhel......................18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje
včetně spřáhel......................................40,00 m;
d) délka přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo nesmí
být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však smí činit
2,50 m;
e) délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než 1/3
celkové délky, nejvýše však smí činit 3,50 m.
(2) Pevné části vozidla - s výjimkou vozidel se skříňovou
karosérií a autobusů - nesmějí překročit obrys ložné míry
stanovený zvláštními předpisy pro přepravu po železnici. 15)
(3) Největší šířku vozidla smějí přesahovat dopředu i dozadu
sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky
v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobná zařízení
namontovaná na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí
největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo
centimetrů.
(4) Vozidla a soupravy - s výjimkou tramvají a jejich souprav
- smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360 úhlových stupních
s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6,7 m šířky
vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná
část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m,
u kloubových autobusů, kloubových trolejbusů a souprav trolejbusů
se speciálním spojovacím zařízením o více než 1,2 m tečnu vnějšího
kruhu zatáčky. Hodnota vnějších stopových průměrů zatáčení
jednotlivého vozidla při zatáčení doleva nebo doprava smí být
nejvýše 20 m. 16)
(5) Pro používání vozidel, která včetně nákladu přesahují
stanovené rozměry, na pozemních komunikacích, platí zvláštní
předpisy. 17)
(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 12
Vyznačení obrysů vozidel a jejich souprav
(1) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo
polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí
mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení
největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být
alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně
upevněné na vozidle. 18) Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.7.1972.
(2) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,50 m, popřípadě 2,
65 m u tramvají, samojízdné zemědělské a lesnické stroje (§ 69),
pojízdné pracovní stroje (§ 70) a pracovní stroje a speciální
automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní
dráze [§ 52 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních
čelních plochách co nejblíže k dolním a bočním obrysům vozidla
označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, směřujícími od
podélné střední roviny vozidla pod úhlem 45 úhlových stupňů dolů.
Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha
tohoto označení musí být 0,10 čtverečního metru, přičemž tato
plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm.
V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení
výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno
označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při
přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.
(3) Volný konec antény, která je delší než 1,40
m - s výjimkou výsuvných antén - musí být připevněn k vozidlu tak,
aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Nosiče zavazadel
a lyží, reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel
taxislužby a jiná příslušenství vozidel musí být spolehlivě
přichyceny k vozidlu, nesmějí s výjimkou jejich uchycení,
přesahovat půdorysný obrys střechy vozidla a nesmějí mít žádné
hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí
musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Nosiče zavazadel a lyží
musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů.
§ 13
Hmotnost připadající na nápravu, celková hmotnost vozidla 19)
a hmotnost připadající na kladku u pásového vozidla
(1) Hmotnost vozidla - s výjimkou vozidel uvedených v § 69
a 70 - nesená koly jednotlivých náprav a vyplývající z okamžité
hmotnosti vozidla musí být rovnoměrně rozložena. U vozidel
v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení hmotnosti vozidla
na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud
to dovoluje konstrukce pneumatiky, nejvýše však 15 % hmotnosti
připadající na nápravu. Hmotnost připadající na jednotlivé řízené
nápravy motorového vozidla (včetně kloubového autobusu) - měřeno
při stání na vodorovné vozovce - nesmí poklesnout pod 20 %
a u ostatních autobusů pod 25 % okamžité hmotnosti vozidla. Pro
zemědělské a lesnické traktory platí ustanovení § 67 odst. 4.
(2) Hmotnost připadající na nápravu motorových a jejich
přípojných vozidel opatřených koly s pneumatikami nesmí překročit
a) u jednoduché nápravy 10 t a plošné měrné zatížení tvrdé
vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 1000 kPa,
b) u jednoduché hnací nápravy 11 t a plošné měrné zatížení tvrdé
vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 800 kPa,
c) u dvounápravy s dílčím rozvorem
od 1,0 m do 1,1 m .................... 11,5 t,
přes 1,1 m do 1,2 m .................. 13 t,
přes 1,2 m do 1,3 m .................. 14,5 t,
přes 1,3 m do 1,4 m .................. 16 t,
přes 1,4 m do 2,0 m .................. 18 t,
přitom však hmotnost připadající na jednu nápravu nesmí
překročit 10 t,
d) u trojnápravy s rozvorem krajních náprav
nepřesahujícím 2,3 m ................. 22 t,
nepřesahujícím 2,8 m ................. 24 t.
U jednoduché nápravy, na kterou připadá hmotnost menší než 10 t
nesmí být ekvivalent plošného měrného zatížení větší, než je
uvedeno v písmeně a). Dvounápravou se rozumí dvě za sebou umístěné
jednoduché nápravy, jejichž středy jsou při přípustné hmotnosti od
sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li
dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za
jednoduchou nápravu. Trojnápravou se rozumí tři za sebou umístěné
jednoduché nápravy, jejichž odpružení má vzájemnou vazbu.
(3) Celková hmotnost smí být nejvýše
a) u motorových vozidel se dvěma nápravami ................ 16 t,
b) u motorových vozidel se dvěma nápravami, u nichž
na hnací nápravu připadá hmotnost 11 t, za podmínky
stanovené v odst. 2 písm. b) ........................... 17 t,
c) u přívěsů se dvěma nápravami ........................... 20 t,
d) u motorových vozidel a přívěsů se třemi nápravami ...... 24 t,
e) u motorových vozidel a přívěsů se čtyřmi
a více nápravami ....................................... 32 t,
f) u kloubových autobusů .................................. 28 t,
g) u souprav .............................................. 48 t,
h) u pásových vozidel ..................................... 18 t.
(4) Jestliže má vozidlo kola, která nejsou opatřena
pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim
rovnocenné), nesmí být hmotnost vozidla připadající na jednu
nápravu větší než 4 t.
(5) Pro používání vozidel a souprav, jejichž okamžitá
hmotnost přesahuje přípustnou celkovou hmotnost stanovenou
v odstavci 3 nebo u nichž hmotnost připadající na nápravu
přesahuje hmotnost uvedenou v odstavci 2, platí zvláštní předpisy.
20)
(6) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových
pásech, nesmí hmotnost připadající na jednu vodící kladku, na
rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti vyšší
než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího
vozidla hmotnost připadající na vodící kladku zvednutou o 60 mm
nebyla vyšší než dvojnásobek hmotnosti přípustné pro vodící kladku
na rovné vozovce.
(7) Pásové vozidlo smí působit svou hmotností na vozovku mezi
první a poslední vodící kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Je-li
hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu
nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední
a zadní dosedací plochy alespoň 3 m, může dosahovat 6 t na 1
m vozovky.
(8) Zapojení vozidel a provoz souprav je dovolen jen za
těchto podmínek:
- okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů
nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční
rychlostí do 25 km za hodinu nejvýše 2,5 násobku okamžité
hmotnosti tahače; celková hmotnost jednonápravového přívěsu 21)
však smí činit nejvýše trojnásobek celkové hmotnosti tažného
vozidla,
- okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů
nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční
rychlostí vyšší než 25 km za hodinu nejvýše 1,4 násobku
okamžité hmotnosti tahače,
- prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou
okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,
- náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně
rozložen a řádně zajištěn,
- vozidla kategorie O1, která nejsou vybavena zařízením pro
provozní brzdění, mohou být zapojována jen za vozidla, jejichž
pohotovostní hmotnost je nejméně dvojnásobkem okamžité
hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické
způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak.
§ 14
Brzdy vozidel
(1) Není-li stanoveno jinak, musí být každé vozidlo vybaveno
nejméně dvěma na sobě nezávislými brzdovými zařízeními, z nichž
jedno umožňuje dostatečně jemné odstupňovatelné ovládání pohybu
vozidla a jeho účinné a spolehlivé zastavení (provozní brzdění),
druhé zajišťuje udržení stojícího vozidla (parkovací brzdění).
Brzdová zařízení na vozidlech kategorie M a N musí být taková, aby
v případě poruchy soustavy pro provozní brzdění umožňovala
zastavit vozidlo nouzovým brzděním. Vozidla vyrobená nebo dovezená
po 1. 1. 1985 musí z hlediska brzdění splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy 22) a musí být podle nich schválena.
(2) Soustava provozního brzdění musí umožnit ovládání pohybu
vozidla a jeho spolehlivé, rychlé a účinné zastavení při jakékoli
rychlosti a při každé okamžité hmotnosti a na všech svazích (ve
stoupání i klesání), které při provozu vozidla přicházejí v úvahu.
Účinek provozního brzdění musí být odstupňovatelný. 23) Řidič musí
mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy
trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul obě ruce z řízení vozidla.
24)
(3) Nouzové brzdění musí umožnit zastavit vozidlo při poruše
provozního brzdění. Musí být odstupňovatelné a musí působit
nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho podélné
střední roviny. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze
svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení
vozidla nejméně jednou rukou.
(4) Parkovací brzdění musí umožnit udržení stojícího vozidla
nebo soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného
vozidla na svahu (ve stoupání i klesání) i za nepřítomnosti
řidiče. Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací
brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně
mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo
z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič
musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze
změny polohy trupu, u přípojných vozidel musí být umožněno
ovládání z pravé strany nebo ze zádi vozidla osobou stojící na
zemi. U přívěsů určených pro dopravu osob musí být ovládání
parkovacího brzdění uvnitř vozidla.
(5) Pro nájezdové brzdění se využívá sil, které vyvolává
přiblížení přívěsu k tažnému vozidlu.
(6) Odlehčovací brzdění musí umožnit omezení rychlosti
vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu, aniž se použije
provozního, nouzového nebo parkovacího brzdění motorového vozidla.
Jeho úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat
toto brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž
musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.
(7) Průběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní
soupravy, při kterém
a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič
jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně řídit brzdění
soupravy,
b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž
zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,
c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované
brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném
umístění v soupravě.
(8) Poloprůběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do
jízdní soupravy, při kterém
a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič
jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně řídit brzdění
soupravy,
b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána dvěma různými
zdroji, z nichž jedním může být svalová síla řidiče,
c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované
brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném
umístění v soupravě.
(9) Samočinné brzdění je brzdění, které musí automaticky
zastavit přípojné vozidlo (vozidla), při oddělení vozidel, která
byla spřažena do jízdní soupravy, včetně přetržení spojovacího
zařízení, aniž by zbytek jízdní soupravy přestal být brzděn.
(10) Předepsaný brzdný účinek musí být dosažen bez blokování
kol a aniž by vozidlo vybočovalo ze směru jízdy. Účinek provozního
brzdění musí působit na kola téže nápravy souměrně k podélné
střední rovině vozidla. U vozidel kategorie M, N, O3 a O4 musí být
účinek provozního brzdění rozdělen na jednotlivé nápravy v mezích
předepsaných z hlediska bezpečnosti při jakékoliv okamžité
hmotnosti vozidla a za různých adhezních podmínek.
(11) Mechanické části brzdového zařízení, zejména pedál
a jeho uchycení, hlavní válce a jejich písty (pro kapalinové
soustavy), brzdič (pro vzduchotlakové soustavy), spojení mezi
pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich
písty (pro kapalinové nebo vzduchotlakové soustavy) a klíče
brzdového ústrojí s pákami klíčů musí být dostatečně dimenzovány,
snadno přístupné pro údržbu a musí dávat nejméně takové záruky
bezpečnosti, jako se požadují na ostatních podstatných částech
vozidla (například mechanismu řízení); za těchto podmínek se
mechanické části brzdového zařízení považují za neporušitelné.
Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla
s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část
z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se
podstatněji deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.
(12) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno
vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě
toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou
rezervu zdvihu, aby po hřátí brzd nebo po určitém opotřebení
brzdového obložení odpovídajícím hodnotě seřízení předepsané
výrobcem vozidla byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno
provést ihned seřízení. U vozidel o celkové hmotnosti nejméně 5,
5 t musí být možná kontrola tloušťky brzdového obložení bez
demontáže brzdových bubnů a celých štítů.
(13) Spojení vzduchotlakových nebo smíšených brzdových
systémů vozidel v soupravách musí být pro zajištění vzájemné
zaměnitelnosti v soupravách provedeno vzduchotlakovým
dvouhadicovým propojovacím systémem s předepsanými spojkovými
hlavicemi. 25) Hadice musí být opleteny měkkým pozinkovaným drátem
nebo musí být provedeny ve dvou různobarevných vrstvách a musí být
vyřazeny, jsou-li tak poškozeny, že je přerušena souvislost
opletení nebo odkryta spodní vrstva. Jsou přípustné hadice
z jednobarevných plastických materiálů určených pro tento účel
(například ve tvaru šroubovice).
(14) Bez souhlasu výrobce vozidla nesmějí být u vozidel
v provozu prováděny zásahy do brzdových systémů, včetně případného
odebírání energie pro vedlejší spotřebiče. V žádném případě
nesmějí ostatní spotřebiče pro svou činnost odebírat energii
z okruhů pružinové brzdy a dále nesmějí odebírat energii ani
z ostatních částí brzdového systému tak, aby hladina energie v něm
poklesla pod předepsanou hodnotu.
(15) Na dostatečném počtu zásobníků energie vzduchotlakových
a vzduchokapalinových brzd musí být zařízení pro vypouštění
kondenzátu. Vypouštěcí zařízení musí být na nejnižším místě
zásobníků a musí směřovat dolů k vozovce. Pokud zařízení není
automatické, musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát
nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů
musí být toto zařízení, pokud není automatické, konstruováno tak,
aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez
jakéhokoli nářadí.
(16) Brzdové soustavy musí být těsné. Vzduchotlakové brzdové
soustavy musí být opatřeny přípojkami 26) pro kontrolní měření
tlaku v soustavě. Přípojky musí být snadno přístupné.
§ 15
Brzdy vozidel kategorie M a N
(1) U vozidel kategorie M a N mohou mít soustavy zajišťující
provozní, nouzové a parkovací, popřípadě odlehčovací brzdění
společné části, přičemž musí mít nejméně dva na sobě nezávislé
ovládací orgány. Ovládací orgány provozního a parkovacího brzdění
musí být vždy nezávislé.
(2) Pokud se účinku předepsaného pro provozní brzdění dosáhne
pouze energií ze zásobníku, řidičem jen řízenou, musí být na
vozidle nejméně dva na sobě nezávislé zásobníky energie
a odpovídající počet na sobě nezávislých převodů brzdového
zařízení.
(3) V případě poruchy části brzdových zařízení, s výjimkou
částí, které se pokládají za neporušitelné, musí být schopna
soustava pro nouzové brzdění nebo neporušená část soustavy pro
provozní brzdění zastavit vozidlo s účinkem předepsaným pro
nouzové brzdění, přičemž síla na ovládacím orgánu nesmí překročit
předepsanou mezní hodnotu (§ 21). V případě poruchy v části
brzdového zařízení musí být zajištěno doplňování energie do
neporušených částí, pokud je to nutné k dosažení účinku
předepsaného pro nouzové brzdění.
(4) Soustava pro provozní brzdění musí být, ať již je
kombinována se soustavou pro nouzové brzdění či nikoli, provedena
tak, aby při poruše v části jejího převodu byla brzděna ještě část
kol při působení na ovládací orgán pro provozní brzdění. Zbývající
brzdný účinek musí přitom dosahovat nejméně 30% účinku
předepsaného pro provozní brzdění. Porucha v části hydraulického
nebo pneumatického převodu brzdového zařízení musí být
signalizována řidiči.
(5) U vozidel určených k tažení přípojných vozidel, jejichž
brzdy ovládá řidič motorového vozidla, musí být zajištěno, aby
motorové vozidlo mohlo být zabrzděno ještě s účinkem předepsaným
pro nouzové brzdění, jestliže brzdy přípojného vozidla selžou nebo
se přeruší spojení mezi vozidly. Vstupuje-li v činnost nouzové
brzdění motorového vozidla, musí být brzděno odstupňovatelně
rovněž přípojné vozidlo kategorie O3 a O4.
(6) Motorová vozidla s brzdami s hydraulickým převodem
a motorová vozidla s brzdovými soustavami uváděnými v činnost
energií ze zásobníku musí být vybavena výstražným zařízením.
Poruchu některé části hydraulického převodu signalizuje optické
výstražné zařízení, jež vstupuje v činnost nejpozději při
sešlapování brzdového pedálu. Je přípustné, aby místo tohoto
požadavku optické zařízení signalizovalo, že hladina v nádržce
brzdové kapaliny poklesla pod předepsanou hodnotu. U soustav
uváděných v činnost energií ze zásobníku musí optické nebo
akustické výstražné zařízení signalizovat, že hladina energie
v kterékoli části soustavy poklesla pod předepsanou hodnotu.
Optické výstražné zařízení musí být umístěno v zorném poli řidiče
a musí vydávat signální světlo červené barvy viditelné i za
denního světla; musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno
zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu.
Akustický signál musí jednoznačně a výrazně změnit spektrum
vnitřního hluku ve vozidle v místě řidiče při jinak nejvyšší
hladině tohoto hluku.
§ 16
Brzdy přípojných vozidel
(1) Přípojná vozidla kategorie O1, pokud musí být vybavena
soustavou pro provozní brzdění (§ 13 odst. 8), mohou mít tuto
soustavu průběžného, poloprůběžného nebo nájezdového typu.
Přípojná vozidla kategorie O2 musí mít soustavu pro provozní
brzdění, a to průběžného, poloprůběžného nebo nájezdového typu.
Přípojná vozidla kategorie O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní
brzdění průběžného nebo poloprůběžného typu. Nájezdové brzdění
není přípustné pro návěsy a přípojná vozidla kategorie O3 a O4.
(2) Přípojná vozidla, která mají soustavu pro provozní
brzdění, musí mít také soustavu, která zajišťuje parkovací
brzdění.
(3) Brzdové soustavy průběžného a poloprůběžného typu musí
být vybaveny zařízením, které zajišťuje za jízdy samočinné
zastavení přípojných vozidel v případě jejich odpojení nebo
utržení od motorového vozidla.
(4) Přípojná vozidla kategorie O3 a O4 musí mít soustavu pro
provozní brzdění takovou, aby v případě poruchy v jejím převodu
bylo ještě možno brzdit část kol s účinkem rovnajícím se nejméně
30% účinku předepsaného pro provozní brzdění. Do neporušené části
se musí i nadále dodávat energie pro brzdění.
§ 17
Brzdy vozidel kategorie L
(1) Vozidla kategorie L musí mít dvě brzdové soustavy
navzájem nezávislé, s nezávislými ovládacími orgány. Nejméně jedna
z brzdových soustav musí působit na brzdové plochy připojené ke
kolům přímo nebo částmi dostatečně robustní konstrukce. U vozidel
kategorie L1 až L4 musí jedna z brzdových soustav působit na
přední kolo nebo kola a druhá na zadní kolo nebo kola. Každá
brzdová soustava u vozidel kategorie L5 musí uvádět v činnost
brzdy všech kol.
(2) Vozidla kategorie L5 musí mít zařízení pro parkovací
brzdění, přičemž tomuto účelu může sloužit jedna z brzdových
soustav uvedených v odstavci 1.
§ 18
Účinek brzd
(1) V rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla
musí být brzdy vždy schopny zastavit vozidlo nejméně na vzdálenost
27) uvedenou v následujících tabulkách, aniž by byla překročena
nejvyšší přípustná ovládací síla (§ 21).
a) Vozidla kategorie L ------------------------------------------------------------------------------- -------------------- Jmenovitá Nejdelší počáteční jmenovitá rychlost V0 brzdná Brzdění brzdou Hmotnost vozidla Vzorec (V s dolním dráha indexem 0) (s) v m v km/h ------------------------------------------------------------------------------- -------------------- L1 zadní řidič s je menší nebo rovno zlomku; 40 29,1 v čitateli je V0 na druhou, ve jmenovateli 55 zadní řidič a spolujezdec s je menší nebo rovno zlomku; 40 21,3 v čitateli je V0 na druhou, ve jmenovateli 75 zadní a přední řidič s je menší nebo rovno zlomku; 40 14,6 současně v čitateli je V0 na druhou, ve jmenovateli 110 ------------------------------------------------------------------------------- -------------------- L2 přední a zadní postupně řidič až s je menší nebo rovno zlomku; 40 14,6 současně celková hmotnost v čitateli je V0 na druhou, (souměrné vozidla ve jmenovateli 110 vozidlo) přední a zadní postupně řidič až s je menší nebo rovno zlomku; 40 16,0 současně celková hmotnost v čitateli je V0 na druhou, (nesouměrné vozidla ve jmenovateli 100 vozidlo) zvlášť přední postupně řidič až s je menší nebo rovno zlomku; 40 35,5 a zadní celková hmotnost v čitateli je V0 na druhou, vozidla ve jmenovateli 45 ------------------------------------------------------------------------------- -------------------- L3 přední řidič s je menší nebo rovno zlomku; 40 16,0 v čitateli je V0 na druhou, ve jmenovateli 100 zadní řidič s je menší nebo rovno zlomku; 40 20,0 v čitateli je V0 na druhou, ve jmenovateli 80 přední a zadní řidič s je menší nebo rovno zlomku; 60 27,7 současně v čitateli je V0 na druhou, ve jmenovateli 130 zadní řidič a spolujezdec s je menší nebo rovno zlomku; 40 16,8 v čitateli je V0 na druhou, ve jmenovateli 95 ------------------------------------------------------------------------------- -------------------- L4 přední a zadní postupně řidič až s je menší nebo rovno zlomku; 60 30,0 současně celková hmotnost v čitateli je V0 na druhou, vozidla ve jmenovateli 120 ------------------------------------------------------------------------------- -------------------- L5 s je menší nebo rovno zlomku; 60 30,0 přední a zadní postupně řidič až v čitateli je V0 na druhou, současně celková hmotnost ve jmenovateli 120 vozidla s je menší nebo rovno zlomku; 40 32,0 zvlášť přední postupně řidič až v čitateli je V0 na druhou, a zadní celková hmotnost ve jmenovateli 50 vozidla ------------------------------------------------------------------------------- -------------------- b) Vozidla kategorie M ------------------------------------------------------------------------------ Jmenovitá Nejdelší počáteční jmenovitá rychlost V0 brzdná Brzdění brzdou Vzorec (V s dolním dráha indexem 0) (s) v m v km/h ------------------------------------------------------------------------------ M1 provozní s je menší nebo rovno součtu 0,1 krát V0 80 50,7 a zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 150 nouzovou s je menší nebo rovno součtu 0,1 krát V0 80 93,4 a dvojnásobku zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 150 ------------------------------------------------------------------------------ M2 a M3 provozní s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 60 36,7 a zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 130 nouzovou s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 60 64,4 a zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 130 ------------------------------------------------------------------------------ c) Vozidla kategorie N ------------------------------------------------------------------------------ Jmenovitá Nejdelší počáteční jmenovitá rychlost V0 brzdná Brzdění brzdou Vzorec (V s dolním dráha indexem 0) (s) v m v km/h ------------------------------------------------------------------------------ N1 provozní s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 70 53,1 a zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 115 nouzovou s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 70 95,7 a dvojnásobku zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 115 ------------------------------------------------------------------------------- N2 provozní s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 50 29,2 a zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 115 nouzovou s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 50 51,0 a dvojnásobku zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 115 ------------------------------------------------------------------------------ N3 provozní s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 40 19,9 a zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 115 nouzovou s je menší nebo rovno součtu 0,15 krát V0 40 33,8 a dvojnásobku zlomku, v jehož čitateli je V0 na druhou a ve jmenovateli 115 ------------------------------------------------------------------------------ d) Vozidla kategorie O Provozní brzdění aa) průběžné nebo poloprůběžné součet brzdových sil na obvodu brzděných kol se musí rovnat nejméně 45% síly tíže vozidla naloženého na celkovou hmotnost, bb) nájezdové při suvné síle ve spoji vozidel nepřesahující 6% součtu největších sil, kterými působí kola přívěsu na vozovku; součet brzdových účinků na obvodu kol musí být nejméně 45% síly tíže vozidla naloženého na celkovou hmotnost.
(2) Souprava, v níž je alespoň jedno vozidlo určené pro
hromadnou dopravu osob, musí splňovat podmínky stanovené pro
vozidla kategorie M2 a M3.
(3) Soupravy složené z motocyklu a přívěsného vozíku musí
splňovat podmínky stanovené pro tažné vozidlo.
(4) Parkovací brzdění musí být schopno spolehlivě zabránit
protáčení kol vozidla při jeho celkové hmotnosti na svahu (ve
stoupání i klesání):
a) u vozidel kategorie L - nejméně 16%,
b) u vozidel kategorie M1 - nejméně 18%,
c) u vozidel kategorie M2, M3 a N bez použití vypojitelného
pohonu náprav - nejméně 18% u jednotlivého vozidla a nejméně
12% u souprav,
d) u vozidel kategorie O odpojených od tažného vozidla - nejméně
18%.
Přitom nesmí být překročena nejvyšší přípustná ovládací síla
(§ 21).
§ 19
Motor a výkon motoru
(1) Motor musí být pro každý typ vozidla konstruován tak, aby
při výkonu potřebném pro dosažení předepsaných jízdních vlastností
vozidla nebo soupravy byl jeho chod v celém pracovním režimu
rovnoměrný, klidný a zajišťoval hospodárný provoz; motor musí být
schválen. 28)
(2) Motor, jeho díly a příslušenství musí být konstrukčně
provedeny a sestaveny tak, aby
a) byl umožněn snadný přístup ke všem místům běžné obsluhy
a údržby,
b) byla snadná demontáž příslušenství a jednotlivých dílů pro
běžné opravy, bez demontáže motoru z vozidla.
(3) Motory vozidel kategorií M, N a L5 musí být konstruovány
a provedeny tak, aby bez pomoci cizího zdroje energie byly snadno,
spolehlivě a v době co nejkratší uvedeny do chodu po stání vozidla
trvajícím nejméně 14 hodin, při teplotě oleje, elektrolytu
akumulátorů (§ 41 odst. 3) a nasávaného vzduchu -15 stupňů C, za
podmínek a postupů stanovených výrobcem vozidla a za použití
výrobcem předepsaných provozních hmot běžné obchodní jakosti
a běžně dosažitelných na tuzemském trhu.
(4) Výkon motoru vozidel musí činit nejméně 4,4 kW na 1
t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo soupravy. U vozidel
kategorie M a N, jejichž technická způsobilost je schválena po
1.1.1973, s výjimkou vozidel speciálních nebo se sklápěcí
karosérií, musí výkon motoru činit 29) nejméně 5,15 kW na 1
t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo soupravy; výkon
motoru vozidel určených pro mezinárodní dopravu musí činit nejméně
5,9 kW na 1 t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo
soupravy; u těžkých silničních tahačů 30) musí činit výkon motoru
nejméně 2,2 kW na 1 t celkové hmotnosti soupravy.
(5) Motory vozidel kategorie L1 nesmějí mít objem válců větší
než 50 kubických cm. 31)
(6) Motory vozidel kategorie L1 musí být na snadno přístupném
místě označeny znakem sestávajícím z písmen CM a číslic
vyjadřujících zdvihový objem válců. Označení musí být lehce
čitelné, nesnímatelné a odlité nebo vyražené (např. CM - 48
kubických cm). 32)
(7) Ustanovení tohoto paragrafu, s výjimkou odstavce 5,
neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena
před 1.7. 1972.
(8) Ustanovení odstavců 3 až 6 se netýkají vozidel poháněných
elektrickou energií.
(9) Zážehové benzinové motory vozidel vyrobených nebo
dovezených po 1.1.1992 musí umožňovat provoz vozidla na
bezolovnatý benzin.
(10) Zážehové motory kategorie L5 a pohotovostní hmotností
vyšší než 400 kg a vozidel kategorie M a N uvedených do provozu po
nabytí účinnosti této vyhlášky nesmí být mazány na principu směsi
paliva s mazacím olejem.
§ 20
Řízení vozidel
(1) Motorová a přípojná vozidla s výjimkou vozidel kategorie
L musí z hlediska řízení splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy 33) a musí být podle nich schválena. Řízení musí být
konstruováno tak, aby byla stále zaručena snadná, rychlá
a bezpečná ovladatelnost vozidla. 34) Mechanismus řiditelné
nápravy (náprav) a geometrie řízení musí být konstruovány
a provedeny tak, aby nevznikaly kmity (shimmy) a rázy v řízení.
Šroubové spoje musí být bezpečně zajištěny.
(2) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší
než 25 km/h - s výjimkou vozidel kategorie L - musí mít
konstruováno řízení tak, aby se řízená kola po projetí zatáčky
samočinně vracela do přímého směru nebo aby k vracení kol do
přímého směru byla potřebná podstatně menší síla než pro pohyb do
zatáčky. Tato podmínka neplatí pro vozidla se strojním řízením.
(3) Řídící ústrojí motorových vozidel při nastavení kol do
přímého směru nesmí mít mechanickou vůli na volantu větší než 36
úhlových stupňů u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí
nepřesahující 25 km/h, větší než 27 úhlových stupňů u vozidel
s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřesahující 100 km/h a větší
než 18 úhlových stupňů u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí
převyšující 100 km/h. 35) Tolerance axiální vůle u vozidel
kategorie L s řídítky musí být udržována podle předpisu výrobce.
(4) Řízení motorových vozidel, pokud není vybaveno
posilovacím zařízením, musí být konstruováno tak, aby počet otáček
volantu nepřesáhl 5 z polohy odpovídající vychýlení vnitřního
řízeného kola vozidla o 35 úhlových stupňů zprava do stejné polohy
vlevo nebo z jedné krajní polohy do druhé, pokud není docíleno
úhlu vychýlení řízeného kola 35 úhlových stupňů. Krajní vychýlení
řídících kol musí být omezeno dorazy.
(5) Motorová vozidla, u nichž hmotnost připadající na řízenou
nápravu (nápravy) činí nejméně 3,5 t, musí mít řízení vybaveno
posilovacím zařízením. Při selhání tohoto zařízení musí být možno
řídit vozidlo (soupravu) svalovou silou řidiče, i když se značně
vyšší ovládací silou (§ 21).
(6) Vozidla kategorie M1 a N1 - s výjimkou bezkapotových
a polokapotových provedení, u nichž více než polovina délky motoru
je za nejpřednějším bodem základny čelního skla nebo u nichž náboj
volantu je v přední čtvrtině délky vozidla - musí z hlediska
ochrany řidiče proti mechanismu řízení splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy 36) a musí být podle nich schválena.
(7) Vozidla určená k provozu na pozemních komunikacích
nesmějí být vybavena strojním řízením. Samojízdné pracovní stroje
a samojízdné zemědělské a lesnické stroje opatřené koly
s pneumatikami, u kterých je jízda po pozemních komunikacích
povolena pouze k přejetí z místa stanoviště na pracoviště a zpět,
mohou být vybaveny strojním řízením, jestliže
a) v případě poruchy speciálního zařízení (zdroje energie) je
zajištěno ovládání vozidla nejméně dvakrát z přímého směru do
plného pravého a levého krajního vychýlení řídících kol,
b) porucha speciálního zařízení je opticky nebo akusticky
signalizována řidiči,
c) potrubí (hadice) odolává čtyřnásobku nejvyššího provozního
tlaku udávaného výrobcem,
d) hadice jsou označeny údajem o nejvyšším provozním tlaku
s datem výroby.
V technických podmínkách stroje musí být uveden časový rozvrh
kontrol řízení a výměny hadic.
(8) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972. První věta
odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.1.1985.
§ 21
Ovládací a kontrolní zařízení
(1) Zařízení, která slouží k ovládání motorového vozidla za
jízdy, a ostatní zařízení obsluhovaná řidičem za jízdy musí být ve
všech vozidlech umístěna v operačním dosahu řidiče 37) tak, aby je
řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ze svého místa
ovládat, aniž by musel měnit polohu trupu a odvracet pozornost od
jízdní dráhy.
Jedná se zejména o
- řízení
- brzdění provozní, nouzové, parkovací a odlehčovací,
- zařízení pro zvukovou signalizaci,
- akcelerační zařízení (plynový pedál, rukojeť),
- řazení,
- vypínání a zapínání spojky,
- zapalování,
- spouštěcí a zastavovací zařízení motoru (včetně žhavení),
- sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční), je-li umístěn
v kabině řidiče,
- obrysová, dálková, potkávací a směrová světla, výstražná světla
a světla do mlhy
- světelné výstražné zařízení,
- vnitřní zpětné zrcátko,
- vnější zpětné zrcátko alespoň na levé straně vozidla, pokud je
ovládáno zevnitř vozidla,
- systém stírání a ostřikování čelního, popřípadě zadního skla
a světlometů,
- systém topení a větrání, zapínání, vypínání a regulace,
- systém odmlžování a odmrazování skel,
- clona proti slunci u řidiče,
- systém ovládání bočních oken na straně řidiče,
- zapalovač cigaret pro řidiče,
- otvírání a zavírání dveří řidiče automobilu,
- rozhlasový přístroj a přehrávač kazet (nevztahuje se na dálkové
autobusy s vícečlennou obsluhou vozidla),
- popelníček pro řidiče,
- osvětlení interiéru vozidla.
V osobním automobilu nesmí žádné z výše uvedených zařízení svým
umístěním a tvarovým provedením bránit řidiči přemístit se ze
svého sedadla za účelem vystoupení z vozidla na opačné straně, než
kde sedí.
(2) Pedály brzdy, spojky a akcelerace musí být provedeny tak,
aby z nich noha při jejich ovládání nesklouzávala a nebyla
nadměrně unavována. Pedál akcelerace musí být umístěn tak, aby při
jeho ovládání byla pata nohy podepřena.
(3) Motorové vozidlo musí mít ovladače zařízení obsluhovaných
za jízdy řidičem a sdělovače označeny symboly stanovenými
zvláštními předpisy 38) a podle nich schválenými.
(4) Vozidla vybavená automatickými převodovkami musí mít
polohy voliče označeny písmenným nebo číselným kódem (dále jen
"symbol"). Výrobce (dovozce) musí v návodu k obsluze vozidla určit
význam symbolů. Z použitých symbolů musí vždy znamenat
P - parkování, R - zpětný chod, N - neutrál. 39) Voliče
automatických převodovek automobilů musí splňovat tyto podmínky:
a) je-li volič v poloze N, musí být možný běh motoru a jeho
spouštění spouštěčem,
b) při poloze voliče pro jízdu vpřed a vzad musí být vyloučeno
spouštění motoru spouštěčem,
c) je-li volič pákový, pod volantem a upevněn na sloupek řízení,
musí být pohyb páky z polohy N do polohy pro jízdu vpřed ve
směru pohybu hodinových ručiček (zleva doprava),
d) je-li v postupném řazení pákového voliče zahrnuta i poloha P
pro parkování s mechanickým blokováním, musí být tato poloha
na konci řazení za polohou pro jízdu vzad označenou písmenem
R.
(5) Vozidlo vybavené automatickou převodovkou, která má více
než jeden rychlostní stupeň pro jízdu vpřed, musí při poloze páky
označené L, popřípadě 1 a 2, mít zajištěn větší účinek brzdění
motorem.
(6) U automobilů musí mít řidič ve svém zorném poli trvale
vyznačenou posloupnost řazení; poloha řadicí páky pro jízdu vzad
musí být označena vždy písmenem R.
(7) Vozidla musí být vybavena kontrolními přístroji buď
stupnicovými, které ukazují vzrůstající hodnoty stupnic stejným
směrem (doprava nebo nahoru) 40) nebo bezestupnicovými. Hodnoty
stupnic musí být vyznačeny zřetelnými symboly, (písmeny,
číslicemi, znaky, barevnými poli nebo jejich vzájemnými
kombinacemi), provedenými výraznými kontrastními barvami; zásady
pro čitelnost číslicových údajů platí i pro bezestupnicové
tlačítkové kontrolní přístroje.
(8) Nejvyšší přípustné síly (N = newton) na ovládacím orgánu
spojky nesmějí přesahovat u vozidel kategorie M1 - 150 N,
u vozidel kategorie L - 80 N a u ostatních vozidel - 200 N.
(9) Ustanovení odstavců 1, 2, 5, 6, 7 a 8 neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.7.1972; ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.1.1985.
§ 22
Výhled z místa řidiče a zpětná zrcátka
(1) Každé motorové vozidlo musí být konstruováno a vybaveno
tak, aby byla zajištěna za všech provozních a povětrnostních
podmínek největší možná viditelnost z místa řidiče všemi směry.
Vozidla kategorie M musí z hlediska výhledu z místa řidiče
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 41) a musí být
podle nich schválena. Podmínky stanovené zvláštním předpisem pro
výhled z místa řidiče autobusu platí přiměřeně i pro vozidla
kategorie N, trolejbusy a tramvaje. Není-li u vozidel
bezkapotového provedení splněna podmínka výhledu dolů těsně před
vozidlo, musí být vozidlo vybaveno nejméně jedním zrcátkem, které
zajistí viditelnost průsečnice dolní roviny vozidla s rovinou
vozovky v celé šířce vozidla. Pokud konstrukce samojízdného
pracovního stroje s pracovním zařízením umístěným v přední části
stroje v přepravní poloze neumožňuje výhled z místa řidiče, musí
být výhled umožněn pomocí zrcátek tak, aby byl zajištěn bezpečný
provoz vozidla.
(2) Na zasklené plochy vozidel lze připevňovat pouze
průhledné barevné folie, které nemění ani nepohlcují barvu
předmětů, návěstních světel a světelných signálů a jsou schváleny
podle § 4. V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty
(např. okrasné a upomínkové), které by omezovaly výhled řidiče,
s výjimkou schválených označení určených k umístění na sklo
vozidla.
(3) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno zpětnými zrcátky
pro sledování vozovky za vozidlem a vedle vozidla, a to
a) jednostopá motorová vozidla nejméně jedním zpětným zrcátkem na
levé straně vozidla,
b) vozidla kategorie L2, L5 a M1 jedním vnitřním zpětným zrcátkem
a nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně
vozidla; vozidla kategorie L2 a L5 v provedení s karosérií
a vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1.1.1986 musí
mít další vnější zpětné zrcátko na pravé straně vozidla,
c) vozidla kategorie M2, M3 a N vyrobená nebo dovezená po
1.7.1984 nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na každé
straně vozidla,
d) zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí nejméně jedním
vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla.
(4) Zpětná zrcátka musí
a) být plochá, opticky klidná, nezkreslující a se sníženou
odrazivostí,
b) mít barevnou reprodukci obrazu takovou, aby byly jasně
rozlišitelné dopravní světelné signály,
c) mít povrch účinné plochy odolný proti odírání a narušování
vlivem čištění.
Jestliže by ploché zrcátko svou velikostí bylo neúměrné vnitřnímu
prostoru vozidla nebo by přesahovalo nadměrně vnější celkový obrys
vozidla, může být použito sféricky vypouklých zpětných zrcátek.
(5) Konstrukce a provedení zrcátek u souprav musí zajistit
řidiči tažného vozidla stejnou viditelnost jako u jednotlivého
vozidla, bez ohledu na šířku přípojných vozidel; pro stanovení
viditelnosti se vychází z nejzazších vnějších okrajů nejširšího
vozidla soupravy.
(6) Zpětná zrcátka musí být na vozidle, popřípadě ve vozidle
umístěna tak, aby
- co nejméně bránila ve výhledu z místa řidiče,
- řidič viděl do vnějších zpětných zrcátek buď bočními okny nebo
plochou čelního skla očisťovanou stírači,
- při provozu byla co nejméně znečisťována.
(7) Zpětná zrcátka určená pro vozidla kategorie M a N musí
z hlediska vlastností a provedení a z hlediska umístění na vozidle
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 42) a musí být
podle nich schválena. Podmínky stanovené těmito předpisy platí
přiměřeně i pro vozidla kategorie L. Při použití zrcátek sféricky
vypouklých nesmí u vozidel kategorie L být poloměr zakřivení menší
než 1000 mm a větší než 1200 mm.
(8) Hodnota koeficientu odrazivosti nesmí být
a) u jednopolohového zpětného zrcátka menší než 40%,
b) u dvoupolohového zpětného zrcátka (denní a noční poloha) menší
než 40% v denní poloze a menší než 4% v noční poloze.
(9) Vozidla kategorie M2 a M3 a vozidla kategorie N určená
pro dálkovou a mezinárodní dopravu musí být vybavena zpětnými
zrcátky s vyhřívacím zařízením.
(10) Ustanovení odstavce 1 s výjimkou první věty a ustanovení
odstavce 7 neplatí pro zpětná zrcátka a vozidla, jejichž technická
způsobilost je schválena před 1.10.1984. Ustanovení odstavce 9
neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1.10.1986.
§ 23
Zařízení pro zpětnou jízdu a zajištění vozidel
proti samovolnému pohybu
(1) Každé motorové vozidlo - s výjimkou tříkolových
motorových vozidel s koly souměrně umístěnými k podélné střední
rovině vozidla, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 400 kg
a jednostopých motorových vozidel - musí být opatřeno zařízením
pro zpětnou jízdu (couvání), které je ovladatelné z místa řidiče.
(2) Motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5
t a přípojná vozidla o celkové hmotnosti větší než 750 kg musí být
vybavena nejméně jedním zakládacím klínem. Motorová a přípojná
vozidla se třemi a více nápravami, jednonápravové přívěsy
o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí být vybaveny
nejméně dvěma zakládacími klíny. Tyto klíny musí být schopny
účinně zajistit vozidlo proti samovolnému pohybu, musí být lehce
přístupné obsluze a bezpečně uchopitelné.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972. Ustanovení
odstavce 2 se nevztahuje na zemědělské a lesnické traktory, pásová
vozidla a pojízdné pracovní stroje, které je možno zajistit proti
samovolnému pohybu vlastní součástí stroje.
§ 24
Kryty kol a protiskluzové řetězy
(1) Vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 20
km/h musí mít všechna kola opatřena účinnými kryty (blatníky,
podběhy) a alespoň u kol poslední nápravy i účinnými lapači
nečistot, které v dostatečné míře zabrání rozstřiku nečistot
dozadu za jedoucím vozidlem.
(2) Blatníky, podběhy a lapače nečistot vozidel uvedených
v odstavci 1 musí překrývat šířku běhounu pneumatiky a vnější
boční okraje blatníků musí být zaobleny; u předních řízených kol
přívěsu může být za tyto kryty považována nástavba (karosérie
přívěsu); u dvou a více náprav jdoucích bezprostředně za sebou,
postačí společný kryt kol. U vozidel se sklápěcí karosérií
postačí, jsou-li zadními kryty opatřena kola poslední nápravy na
jejich zadní straně.
(3) Kryty kol a lapače nečistot musí splňovat tyto další
podmínky:
a) při pohotovostní hmotnosti automobilů, přívěsů a návěsů musí
kryty kol - s výjimkou zadních blatníků vozidel se sklápěcí
karosérií - zakrývat kola tak, aby přední i zadní hrana krytu
kola byla nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející
středem kola,
b) zadní kryt na zadní straně u vozidel se sklápěcí karosérií
musí být svou horní hranou nejméně tak vysoko, jako je
nejvyšší bod pneumatiky při celkové hmotnosti vozidla,
a spodní hranou tak nízko, aby byla vždy níže, než je střed
kola vozidla při jeho pohotovostní hmotnosti,
c) při pohotovostní hmotnosti jednostopého a jeho přípojného
vozidla musí být kryty kol provedeny tak, aby přední hrana
byla před svislou rovinou procházející středem kola a zadní
hrana nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející
středem kola,
d) při pohotovostní hmotnosti zemědělského a lesnického traktoru,
který je určen i k provozu na pozemních komunikacích, musí
kryty kol zakrývat kola tak, aby přední hrana u přední nápravy
byla před svislou rovinou procházející středem kola a aby
zadní hrana u přední nápravy a přední a zadní hrana u zadní
nápravy byla nejvýše jednu čtvrtinu výšky kol nad vodorovnou
rovinou procházející středem kol,
e) lapače nečistot musí být spodní hranou tak nízko, aby rovina
proložená teoretickým bodem styku pneumatiky při celkové
hmotnosti vozidla a spodní hranou lapače svírala s rovinou
vozovky úhel nejvýše 15 úhlových stupňů, u jednostopých
motorových vozidel a u zemědělských a lesnických traktorů
nejvýše 25 úhlových stupňů.
(4) U vozidel kategorie M1 musí být možné namontovat
protiskluzové řetězy na kola hnací nápravy. U vozidel kategorie
M2, M3 a N musí být možné namontovat protiskluzový řetěz na kola
zadní hnací nápravy (náprav); v případě použití protiskluzového
řetězu ve dvojmontáži musí být zaručena taková konstrukce vozidla
a řetězu, aby nedocházelo při jeho použití k přetěžování vnějších
pneumatik ve dvojmontáži. Prostor mezi koly a podběhy, karosérií,
rámem vozidla apod. musí být tak velký, aby při celkové hmotnosti
vozidla byla dostatečná vůle mezi pevnými částmi vozidla a koly
s protiskluzovými řetězy.
(5) Protiskluzové řetězy musí být dodávány s osvědčením
o schválení, návodem k montáži a s uvedením rozměrů pneumatik, na
které mohou být namontovány.
(6) Ustanovení odstavce 2, odstavce 3 písm. a) až d)
a odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost
byla schválena před 1.7.1972.
§ 25
Kola, pneumatiky a plné pryžové obruče
(1) Kola vozidel musí být opatřena pneumatikami 43) - pokud
při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak
- a jim odpovídajícími ráfky. Pneumatiky musí být pro každý typ
vozidla voleny tak, aby jejich konstrukce, provedení, rozměry
a huštění odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové hmotnosti
vozidla (hmotnostem připadajícím na nápravy) a jeho nejvyšší
konstrukční rychlosti, a přitom dosahovaly co největší životnosti
a hospodárnosti provozu vozidla. Na celém obvodu a v celé šířce
běhounu musí být pneumatiky opatřeny profilovými drážkami nebo
zářezy. Pneumatiky pro vozidla kategorie M1 a jejich přípojná
vozidla vyrobená nebo dovezená po 1.1.1976 a pneumatiky pro
vozidla kategorie M2, M3 a N a jejich přípojná vozidla vyrobená
nebo dovezená po 1.1.1985 musí splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy 44) a musí být podle nich schváleny.
(2) Na vozidle - pokud při schválení technické způsobilosti
typu není stanoveno jinak - smí být používáno pouze pneumatik
určených pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem
pneumatik. Nosnost pneumatik nesmí být nižší, než je hmotnost
vozidla připadající na kolo (nápravu) vozidla při celkové
hmotnosti vozidla. Jako náhradního kola s pneumatikou smí být
použito pro nouzové dojetí kolo s pneumatikou jiné nebo zvláštní
konstrukce určené pro tento účel výrobcem vozidla a výrobcem
pneumatiky.
(3) Na vozidle nesmějí být - s výjimkou nouzového dojetí 45)
- na téže nápravě současně pneumatiky různých konstrukcí; 46)
v případě použití různých konstrukcí pneumatik na vozidle musí být
- pneumatiky radiální na zadní a pneumatiky diagonální nebo
smíšené konstrukce (BIAS.BELTED) na přední nápravě,
- pneumatiky smíšené konstrukce (BIAS.BELTED) na zadní
a pneumatiky diagonální na přední nápravě,
- pneumatiky s označením ALL STEEL na zadní a pneumatiky
s označením STEEL na přední nápravě,
- pneumatiky s označením ALL STEEL a STEEL nesmějí být
kombinovány s pneumatikami jiných konstrukcí.
Pneumatiky různých konstrukcí nesmějí - s výjimkou nouzového
dojetí - být na nápravách dvounápravy. Na téže nápravě (nápravách
dvounápravy) smějí být, s výjimkou nouzového dojetí, jen
pneumatiky stejného typu dezénu. 47) Od 1.1.1986 smějí být na téže
nápravě vozidla používány pouze shodné pneumatiky. 48)
(4) Pneumatiky musí být vždy řádně nahuštěny na tlak
předepsaný výrobcem pneumatik ve spolupráci s výrobcem vozidla.
U dvojité montáže kol musí být pro huštění vnitřní pneumatiky
ventily uspořádány a kola provedena tak, aby tlak vzduchu
v pneumatice se dal kdykoli snadno upravit nebo měřit, a to ze
strany vnějšího kola, bez demontáže kol nebo jiné obtížné
manipulace. Náhradní pneumatiky musí být nahuštěny nejméně na tlak
odpovídající nejvyššímu huštění pneumatik na vozidle.
(5) Pláště pneumatik nesmějí mít na svém vnějším obvodu
(oblast koruny, ramene, boku a patky pláště) trhliny nebo
poškození, které obnažují kordovou kostru nebo ji narušují. Činná
plocha pláště pneumatiky v provozu musí mít po celém obvodu a celé
šíři vrchního běhounu jasně viditelný dezén s hloubkou dezénových
drážek nebo zářezů nejméně 1 mm.
(6) Vzájemný rozdíl vnějších průměrů jednotlivých
nezatížených pneumatik ve dvojité montáži nesmí být větší než 2%
vnějšího průměru.
(7) Pneumatiky mohou být protektorovány jen se souhlasem
výrobce pneumatik a protektorovaná pneumatika smí být zařazena
pouze do své původní nebo nižší rychlostní kategorie. Podmínky
protektorování pneumatik stanoví zvláštní předpisy. 49)
(8) Drážky dezénu plášťů pneumatik určených pro vozidla
kategorie M2, M3, N a jejich přípojná vozidla, označených výrobcem
50) smějí být dodatečně prohloubeny jen způsobem předepsaným
výrobcem pneumatik. Prohlubování drážek desénu plášťů pneumatik
osobních automobilů je zakázáno.
(9) Používání pneumatik s protiskluzovými hroty je pro
všechna vozidla, s výjimkou vozidel záchranné služby, zakázáno;
tento zákaz platí i pro vozidla v mezinárodním provozu.
(10) Speciální vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí do
20 km/h mohou být výjimečně opatřena plnými pryžovými obručemi;
hmotnost vozidla připadající na 10 mm šířky základní plochy obruče
nesmí překročit 100 kg a u vozidel s nejvyšší konstrukční
rychlostí do 8 km/h 125 kg.
(11) Každá pneumatika musí být dodána s návodem k obsluze,
který musí obsahovat alespoň údaje o maximální rychlosti, huštění,
způsobu montáže a typu vozidla, pro který je určena.
§ 26
Pérování vozidel
(1) Každé motorové vozidlo - s výjimkou zvláštních motorových
vozidel uvedených v části třetí s nejvyšší konstrukční rychlostí
nepřevyšující 40 km/h - musí být dostatečně odpruženo, s případným
použitím tlumičů pérování a stabilizátorů. Pérování a jeho tlumení
musí být voleno tak, aby vozidlo vykazovalo co nejmenší dynamické
síly do vozovky a karosérie; zároveň musí být zajištěn co nejmenší
úhel klopení (kolébání) vozidla.
(2) Sanitní automobily musí být odpruženy tak, aby vykazovaly
co nejnižší dosažitelné zrychlení karosérie ve všech směrech.
(3) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
Karosérie vozidel a kabina řidiče
§ 27
(1) Karosérie vozidel a kabina řidiče musí být konstruovány
tak, aby zajišťovaly co největší míru bezpečnosti jak při
nárazech, tak i při převrácení vozidla. Vozidla kategorie M1 a ode
dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, kategorie
N musí z tohoto hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy. 51) Podmínky stanovené v těchto předpisech platí
přiměřeně i pro vozidla kategorie M2 a M3.
(2) Karosérie vozidel kategorie M a kabina řidiče musí být
těsněny proti vnikání prachu, vody (jak proudem vody o tlaku
nejméně 150 kPa, tak i mírným oplachováním při stání vozidla),
výfukových plynů a jiných nečistot. Spojení s hnacími i hnanými
orgány vozidla, popřípadě s podvozkem, musí být provedeno tak, aby
se hluk a vibrace od jejich zdrojů přenášely do karosérie, kabiny
řidiče a na ovládací orgány vozidla v co nejmenší míře. Hodnoty
vibrací nesmějí přesáhnout hodnoty uvedené ve zvláštních
předpisech. 52)
(3) Motorový prostor a prostor s jakýmkoli jiným zdrojem
tepla (např. nezávislé topení, výfukové potrubí) musí být oddělen
od prostoru pro cestující a pro náklad buď pevnou stěnou, která
tvoří nedílnou součást karosérie, nebo víkem, které je
s konstrukcí karosérie spolehlivě spojeno. Stěny a víka, která
oddělují prostor motoru od prostoru pro cestující a pro náklad,
musí být konstruovány a provedeny tak, aby nemohlo dojít k jejich
nasáknutí palivem, mazivem ani mycími prostředky a aby její
hořlavost nepřekročila 125 mm/min. 53) Na stěnách ani v prostoru
motoru se nesmí zdržovat olej, palivo ani jiné hořlavé materiály.
Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na jednostopá motorová
vozidla a na ložné prostory automobilů, u nichž je dostatečná
vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a motorem.
(4) Jsou-li v podlaze vozidel otvory pro přístup k obsluze
a údržbě podvozkových a hnacích orgánů, musí být jejich kryty
upraveny tak, aby jimi byl vyloučen jakýkoli nežádoucí zásah
zvenčí do vnitřku karosérie.
(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 28
(1) Vnitřek vozidla určený pro řidiče a cestující musí být
uspořádán tak, aby nemohlo dojít k poranění osob při obvyklé
manipulaci s vozidlem a aby případná poranění při neočekávaném
prudkém zastavení nebo nárazu byla vhodným vybavením a provedením
omezena na nejmenší míru. Vozidla kategorie M1 musí z tohoto
hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 54)
a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené v těchto
předpisech platí přiměřeně i pro ostatní motorová vozidla.
Hořlavost materiálů použitých v interiéru vozidla nesmí být větší
než 101,5 mm/min. Splnění tohoto limitu se ověřuje podle
zvláštních předpisů. 53)
(2) Vnější povrch vozidel kategorie M, N a O nesmí mít
špičaté nebo ostré výčnělky směřující ven (mimo spojovací zařízení
na zadní části vozidla a spřáhla tramvají), které by svým tvarem,
rozměry nebo tvrdostí zvětšovaly nebezpečí poranění osob, na které
by karosérie narazila nebo které by se po karosérii v případě
kolize sunuly. Části směřující ven, které by mohly zachytit
ostatní účastníky silničního provozu, musí být opatřeny ochrannými
lištami nebo podobným zařízením tvořícím dostatečný náběh nebo
vedení přibližně rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla.
Používání křídlových matic nábojů kol a jejich okrasných
napodobenin není dovoleno.
(3) Vozidla kategorie M1, N a O musí z hlediska vnějších
výčnělků splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 55)
a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené v předpisech
pro kabinu vozidel kategorie N platí přiměřeně i pro vozidla
kategorie M2 a M3.
(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972. Ustanovení
odstavce 3 neplatí pro vozidla kategorie M1, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1.7.1972 a pro vozidla kategorie
N, O, M2 a M3, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.1.1985.
§ 29
(1) Kabina řidiče musí mít vnitřní světlou šířku 56), 57)
nejméně
jednomístná ...................................... 750 mm,
dvoumístná ...................................... 1250 mm,
třímístná ....................................... 1700 mm,
třímístná a dvoumístná s lůžkem (lůžky) ......... 1900 mm.
(2) U vozidel kategorie N a O s valníkovou skříňovou nebo
sklápěcí karosérií musí být odjištění a zajištění, otvírání
a zavírání bočnic, zadních čel nebo dveří a jejich sklápění
umožněno takovým konstrukčním provedením kování, závěsů a závěrů,
aby jakákoli ruční (svalová) manipulace byla snadná, bez nadměrné
fyzické námahy a pokud možno bez jiných pomůcek. U vozidel se
sklápěcí karosérií může být otvírání a zavírání zadního čela nebo
bočnic, popřípadě zadního čela a bočnic automatické nebo ovládané
z místa řidiče. Sklápěcí karosérie musí být konstrukčně provedena
tak, aby byla zajištěna proti samovolnému pohybu. Bočnice musí být
konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému
otvírání a odolné proti bočním deformacím způsobujícím změnu
vnějšího obrysu vozidla. Při ruční manipulaci se zadním čelem
a s bočnicemi nesmí ovládací síla (svalová) přesahovat 245 N.
(3) Ložné plochy vozidel kategorie N a O s pevnou
(nesklápěcí) karosérií musí být konstruovány tak, aby splňovaly
požadavky pro ložení normovaných krabic, beden, palet
a kontejnerů, přičemž výška ložné plochy karosérie nad vozovkou
musí být co nejmenší.
(4) Každé vozidlo určené nebo použité k přepravě sloupů nebo
tyčového materiálu (roury, klády, tyče apod.) s výjimkou deskového
nebo hraněného řeziva, který posunem při náhlém prudkém zabrzdění
nebo nárazu může ohrozit bezpečnost osob v kabině řidiče, musí být
konstruováno nebo vybaveno tak, aby samo nebo jeho ochranné
zařízení odpovídalo těmto podmínkám:
a) musí udržet rovnoměrně rozloženou sílu 7850 N z každé započaté
tuny nákladu vozidla,
b) zabránit alespoň v rozsahu celé šířky a celé výšky kabiny
řidiče posunu nákladu vozidla.
Při přepravě tyčového nebo trubkového železného materiálu je
dovoleno použít pro vnitřní stěnu čela vozidla nebo ochranného
zařízení žlábkované železné desky 5 mm tlusté.
(5) U vozidel se sklápěcí karosérií o celkové hmotnosti
nejméně 8,5 t musí být ochranným zařízením chráněn prostor mezi
kabinou řidiče a korbou; u vozidel určených pro práci pod bagrem
a k nakládání balvanů, kamení apod. musí být chráněna také kabina
řidiče.
(6) Ustanovení odstavců 2, 3 a 5 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 30
(1) Minibusy musí z hlediska konstrukce, provedení
a vybavení, s výjimkou samoobslužného otvírání dveří, splňovat
podmínky stanovené zvláštním předpisem 58) a musí být podle něj
schváleny. Obdobně se postupuje u autobusů. 59) Tyto předpisy se
vztahují přiměřeně na osobní autobusové přívěsy.
(2) V autobusech (vozidla kategorie M2 a M3) a v osobních
autobusových přívěsech se stanoví minimální plocha rovné podlahy
na jedno místo
a) k stání ... 0,125 m čtverečních .. u městských autobusů a trolejbusů, ... 0,150 m čtverečních .. u meziměstských autobusů,
b) k sezení .. 0,315 m čtverečních .. u všech autobusů a osobních
autobusových přívěsů.
Předepsaná plocha pro jednu osobu má tvar pravoúhlého
čtyřúhelníku, u něhož poměr kratší k delší straně není větší než
1 : 1,2; místa k sezení mohou být nad podběhy kol. Na dobře
viditelném místě uvnitř vozidla musí být vyznačen počet míst
k sezení a k stání.
(3) V městských a meziměstských autobusech vyrobených po
1.1.1985 musí být možnost snadno vytvořit prostor pro bezpečnou
přepravu dětského kočárku nebo invalidního vozíku (v neskládacím
provedení) včetně vhodného zařízení zabraňujícího jejich
samovolnému pohybu.
(4) Každý minibus, autobus a osobní autobusový přívěs, musí
být podle obsaditelnosti opatřen nouzovými východy, a to nejméně
- třemi při obsaditelnosti od 9 do 16 osob (mimo řidiče) minibus,
- čtyřmi při obsaditelnosti od 17 do 22 osob (mimo řidiče),
- pěti při obsaditelnosti od 23 do 35 osob (mimo řidiče),
- šesti při obsaditelnosti nad 35 osob (mimo řidiče).
Nouzové východy musí být rozmístěny tak, aby - kromě případných
dveří v zadní stěně vozidla - na každém boku vozidla byl
v podstatě stejný počet nouzových východů. Na pravém boku vozidla
může být o jeden nouzový východ méně, je-li již nouzový východ
v zadní stěně vozidla. Každý nouzový východ musí být opatřen
zřetelným nápisem "Nouzový východ", umístěným na dobře viditelném
místě uvnitř i vně karosérie; u každého ovladače nouzového východu
musí být stručný a jasný návod k jeho otevření. U kloubového
autobusu se jeho části posuzují jako samostatné vozidlo.
(5) Meziměstský autobus může být vybaven střešním nosičem
nákladů, který musí být opatřen na všech stranách bezpečným
zábradlím, vysokým nejméně 0,25 m. Na střešní nosič nákladů musí
být bezpečný přístup ze zádi nebo z pravé strany vozidla.
(6) Ustanovení odstavců 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972, a odstavce 1
pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.1.1985.
§ 31
Sedadla a lůžka vozidel
(1) Sedadlo řidiče motorových vozidel musí být konstruováno
tak, aby řidič při jízdě byl co nejméně psychicky a fyzicky
unavován; 60) to platí obdobně i pro sedadla cestujících. Každé
sedadlo vozidel kategorie M1 - včetně zařízení pro jeho uchycení
k vozidlu - musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy
61) a musí být podle nich schváleno. Podmínky stanovené těmito
předpisy se vztahují přiměřeně i na sedadla ostatních motorových
vozidel.
(2) Sedadlo řidiče musí mít šířku činných ploch nejméně 450
mm a jeho sedák musí mít hloubku nejméně 400 mm. Sedadla
cestujících musí mít šířku a hloubku činných ploch sedáku pro 1
osobu nejméně 400 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro
sportovní modifikace osobních automobilů, jednostopá motorová
vozidla a jejich modifikace.
(3) Sedadlo řidiče u vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,
5 t musí být samostatné a podle míry odpružení vozidla jako celku,
též samostatně odpruženo se seřiditelnou tuhostí podle hmotnosti
řidiče. Sedadlo musí být seřiditelné v podélném směru v rozmezí
nejméně 100 mm, ve svislé rovině musí být seřiditelné v rozmezí
nejméně 80 mm, s výjimkou sedadel, jejichž posuv v podélném směru
je větší než 100 mm, a musí být zajištěno dosažení
nejpříznivějších úhlů tělesných částí řidiče. U vozidel o užitečné
hmotnosti nepřevyšující 3,4 t - s výjimkou jednostopých vozidel
a jejich modifikací - pokud není zajištěna seřiditelnost sedadla
řidiče ve svislém směru, musí být sedadlo řidiče samostatné
a seřiditelné v podélném směru alespoň v rozmezí 150 mm.
(4) Sklon opěradla sedadla řidiče a sedadla vedle sedících
spolujezdců musí být - s ohledem na nejpříznivější fyziologickou
polohu sedící osoby - konstruován a proveden nebo seřiditelný - od
1.1.1986 konstruován, proveden a seřiditelný směrem dozadu od
vertikály
a) u vozidel kategorie M1 v rozmezí 19 až 25 úhlových stupňů,
b) u vozidel kategorie M2, M3 a N v rozmezí 14 až 25 úhlových
stupňů.
Při nastavování uvedeného rozmezí úhlu sklonu opěradla nesmí být
úhel mezi sedákem a opěradlem sedadla menší než 95 úhlových
stupňů. Sedák sedadla musí být pro dosažení potřebné stability
sezení skloněn dozadu pod úhlem nejméně 2 úhlové stupně od
horizontály. 62)
(5) Sklopná sedadla a sklopná opěradla sedadel musí být
vybavena automaticky blokovaným přídržným mechanismem
konstruovaným tak, aby zamezil uvolnění opěradla nebo sedadla při
zpoždění 20 gn ve směru podélné osy vozidla. Stejně musí být
konstruováno ovládací zařízení tohoto mechanismu a musí být snadno
přístupné osobě sedící na sedadle nebo osobě sedící za sedadlem.
Při zatížení vodorovnou silou působící ve směru podélné osy
vozidla v těžišti opěradla nebo celého sedadla směrem vpřed
a rovnou 20 násobku celkové hmotnosti opěradla a nesmí se
zajišťovací zařízení uvolnit nebo selhat.
(6) Vozidla kategorie M1 musí z hlediska vztahu mezi
sedadlem, volantem a nožními pedály splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy 63) a musí být podle nich schválena. Pedály
pro provozní brzdění a spojky vozidel kategorie M2, M3 a N musí
být umístěny tak, aby
- mezi nimi procházela podélná střední svislá rovina sedadla,
vzdálenosti středů nášlapných ploch těchto pedálů od uvedené
roviny nepřekročily 180 mm a součet vzdáleností zmíněných
středů od uvedené roviny 320 mm,
- mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající ke
spojkovému pedálu a odvrácenou hranou nášlapné plochy tohoto
pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně 100
mm nad ním volný prostor široký nejméně 130 mm,
- mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající
k brzdovému a akceleračnímu pedálu (např. kryt motoru,
převodovky) a k ní přivrácenou hranou nášlapné plochy brzdového
pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně
100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 140 mm,
- mezi sousedními hranami nášlapných ploch pedálů spojky a brzdy
nebyla vzdálenost menší než 50 mm, pedálů brzdy a akcelerace
menší než 60 mm a pedálů spojky a akcelerace menší než 150 mm.
U vozidel kategorií M a N musí být dostatečný prostor pro
odpočinek volné levé nohy řidiče sedícího na sedadle v uvolněné
poloze.
(7) Vnitřek kabiny řidiče nebo karosérie vozidla musí být
konstruován takto:
a) vzdálenost mezi bodem H 57) a stropem měřená v podélné střední
svislé rovině sedadla na přímce jdoucí tímto bodem a skloněné
o 8 úhlových stupňů od vertikály směrem dozadu musí být
nejméně 1000 mm u řidičských kabin při nejnižší poloze výškově
seřiditelného sedadla a současně v zadní krajní poloze určené
výrobcem k sezení a nejméně 820 mm u vozidel kategorie M1
s výjimkou jejich sportovních modifikací,
b) kolem volantu musí být volný prostor široký nejméně 100 mm,
měřeno v rovině věnce volantu,
c) ve výši loktů řidiče 64) musí být volný ovládací prostor
řidiče široký nejméně 640 mm, symetricky k sedadlu řidiče,
a to v celém rozsahu poloh sedadla určených výrobcem k sezení,
d) minimální vzdálenost povrchu zatíženého opěradla sedadla od
věnce volantu musí být u vozidel kategorie M1 nejméně 380 mm
a u vozidel ostatních kategorií 350 mm, 65)
e) spodní okraj volantu musí být vzdálen od povrchu nezatíženého
sedáku sedadla při všech polohách nastavení sedadla u vozidel
kategorie M1 nejméně 120 mm a u vozidel ostatních kategorií
- s výjimkou sedáků sedadel, jejichž konstrukce a odpružení
umožňuje snadné posazení na sedadlo a odchod z něj - nejméně
180 mm,
f) rukojeť řadicí páky převodovky nesmí být svým horním okrajem
v jednotlivých pracovních polohách níže než povrch řidičova
sedadla zatíženého figurínou o hmotnosti 75 kg a seřízeného do
nejvyšší a krajní zadní polohy určené výrobcem k sezení,
g) kolem rukojetí ovládacích pák (páky převodových ústrojí,
závěru diferenciálu, parkovací, nouzové a odlehčovací brzdy)
ve všech pracovních polohách musí být volný prostor nejméně
70 mm; toto ustanovení se nevztahuje na ovladače vzduchových
a hydraulických rozvaděčů a u vozidel kategorie M1 na rukojeti
ovládacích pák za podmínky, že je umožněno jejich rychlé
a bezpečné uchopení.
(8) Sedadla řidiče a cestujících mohou být vybavena hlavovými
opěrkami, jež mohou být buď pevnou, popřípadě výsuvnou součástí
sedadel nebo součástí doplňkového vybavení sedadla. Sedadla
cestujících v dálkových autobusech musí mít buď opěradla
v integrovaném provedení s opěrkou hlavy nebo musí být vybavena
opěrkami hlavy. Od 1.1.1986 musí být opěradlo sedadla řidiče
a spolujezdce u vozidel určených pro mezinárodní kamionovou
dopravu a dálkových autobusů buď v provedení integrovaného
opěradla s opěrkou hlavy nebo vybaveno opěrkou hlavy. Ode dne,
který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být ve
vozidlech kategorie M1 opěrky hlav (integrovaná opěradla
s opěrkami hlav) alespoň na předních místech k sezení. Opěrky musí
být konstruovány a provedeny tak, aby bylo účinně sníženo
nebezpečí poranění hlavy a krčních obratlů při působení
setrvačných sil ve směru podélné roviny vozidla. Opěrky musí
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 66) a musí být
podle nich schváleny.
(9) Sedadla vozidel, za nimiž se nacházejí další místa
k sezení, musí být provedena, zejména v horní části opěradla tak,
aby nemohla zvýšit nebezpečí nebo vážnost zranění cestujících;
tato sedadla vozidel kategorie M1 musí splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy 67) a musí být podle nich schválena.
(10) V autobusech a osobních autobusových přívěsech
vyrobených (dovezených) po 1.1.1985 musí sedadla vyhrazená pro
osoby tělesně postižené splňovat tyto podmínky:
- před každým z těchto sedadel musí být volný prostor nejméně 600
mm ve směru sezení,
- v případě umístění sedadel proti sobě musí být tento prostor
nejméně 1200 mm.
(11) Čalounění a potahové materiály použité v interiéru
vozidla v ploše styku s tělem člověka musí být hygienicky
nezávadné a prodyšné. Prodyšnost těchto materiálů vodní parou musí
být
- na sedadlech vozidla kategorie M1 nejméně 140 g*m na mínus
druhou*h na mínus první,
- na sedadlech řidičů a ostatních členů osádky vozidel kategorie
M2, M3 a N nejméně 150 g*m na mínus druhou*h na mínus první,
- na sedadlech pro cestující ve vozidlech kategorie M2 a M3
s výjimkou městských
a meziměstských autobusů nejméně 120 g*m na mínus druhou*h na
mínus první,; splnění těchto limitů se ověřuje podle zvláštních
předpisů. 68)
Čalounění a potahové materiály musí odolávat běžným desinfekčním
prostředkům, krátkodobě i palivům a mazivům. Potahy sedadel
a jejich opěradel přímo vystavených povětrnostním vlivům musí být
provedeny z materiálů, které nesají vodu.
(12) Pevná lůžka v kabině řidiče vozidel kategorie N a ve
vozidlech kategorie M2 a M3 nesmí mít menší rozměry než 550*1900
mm a světlá výška nad nezatíženým lůžkem nesmí být menší než 550
mm. Lůžko musí být vybaveno zábranou proti možnému vypadnutí
ležící osoby.
(13) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro zvláštní
motorová vozidla uvedená v části třetí a pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972. Ustanovení
odstavců 6, 7 a 11 neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1.1.1985.
§ 32
Podlaha a bočnice karosérií vozidel
(1) Bočnice, podlahy a podlahové krytiny, pokud jsou ze dřeva
nebo jiného hořlavého materiálu, musí být v místech, která mohou
být vystavena vysokým teplotám při poruše funkčních částí vozidla
(nezávislé topení, pneumatiky apod.) chráněny ohnivzdorným
materiálem. Materiál bočnic, podlah a podlahových krytin musí též
krátkodobě vzdorovat palivům, mazivům, vodě a běžným dezinfekčním
prostředkům.
(2) Víka v podlaze i bočnicích musí dobře přiléhat
a pohyblivé orgány 69) procházející podlahou musí být řádně
utěsněny proti vnikání prachu, nečistot a hluku; musí být upraveny
podle § 27 odst. 4.
(3) Podlahy a bočnice karosérií vozidel a jejich případné
krytiny, potahy a rohože musí být řešeny tak, aby se daly snadno
čistit. Podlahy karosérií vozidel kategorie M2 a M3 musí být
potaženy vhodnou krytinou nebo rohoží zabraňující uklouznutí.
Přechody u kloubových autobusů musí být provedeny tak, aby je
mohli cestující za jízdy bezpečně přecházet a na nich stát.
(4) Dřevěné podlahy a bočnice karosérií vozidel musí být
zhotoveny beze spár. Podlahy vozidel se sklápěcí karosérií,
není-li karosérie celokovová, musí být oplechovány.
§ 33
Dveře, dveřní závěsy a závěry
(1) Dveře vozidel musí být při zavření zajištěny tak, aby se
za jízdy samovolně neotevřely, ani nemohly být neúmyslně otevřeny.
U bočních jednokřídlových dveří musí být dveřní závěsy vpředu ve
směru jízdy; tato podmínka se nevztahuje na automobily, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.1.1960, a zvláštní
motorová vozidla uvedená v části třetí, u nichž je kabina řidiče
nebo obsluhy z každé strany nejméně o 200 mm užší, než je největší
šířka vlastního vozidla. Systémy dveřních závěsů a závěrů
u bočních dveří osobních automobilů musí splňovat podmínky
stanovené zvláštními předpisy 70) a musí být podle nich schváleny.
(2) Zavřené dveře vozidel nesmějí být příčinou zvýšeného
hluku při jízdě; dveře, dveřní závěsy a závěry musí být provedeny
tak, aby při jejich zavírání nevznikaly rušivé zvuky.
(3) Dveře určené pro nastupování do prostoru a vystupování
z prostoru pro řidiče nebo cestující musí mít zajištění proti
otevření se dvěma jasně rozlišitelnými polohami ovladatelné
zevnitř vozidla. Toto ustanovení neplatí pro nouzové dveřní
východy vozidel kategorie M2 a M3 a pro dveře těchto vozidel,
které jsou ovládány dálkově z místa řidiče a které musí mít
automatické zajištění proti otevření.
(4) Vstupní dveře k místům řidiče a cestujících musí mít
světlou šířku nástupního prostoru nejméně 650 mm; 71) toto
ustanovení neplatí pro sportovní modifikace vozidel kategorie M1
a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.
U bezkapotových automobilů musí mít dveřní otvor na úrovni podlahy
světlou šířku nejméně 250 mm. V autobusech a osobních autobusových
přívěsech musí být z vnější strany vozidla na dobře viditelném
místě označeny dveře určené pro nástup osob tělesně postižených
k sedadlům pro ně vyhrazeným (§ 31 odst. 10) a dveře určené pro
nástup osob s invalidními vozíky a dětskými kočárky do prostoru
pro ně vyhrazeného (§ 30 odst. 3).
(5) Dělené dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů
musí být uspořádány tak, aby cestující při nastupování nebo
vystupování nepřišli do styku s jejich vnější stěnou; pokud jsou
přidržovací tyče pro usnadnění vystupování a nastupování upevněny
na dveřích, musí být na jejich vnitřní stěně. U autobusů
a osobních autobusových přívěsů vyrobených (dovezených) po
1.1.1985 nesmějí být přidržovací tyče umístěny dále než 200 mm od
roviny vymezující největší šířku vozidla v místě 1000 mm nad
povrchem vozovky.
(6) Jsou-li dveře autobusů a osobních autobusových přívěsů
dálkově ovládány z místa řidiče, musí zařízení pro dálkové
ovládání dveří spolehlivě pracovat i za nepříznivých
povětrnostních podmínek a za teplot až -15 stupňů C. V případě
potřeby musí být možno dveře otevřít i ručně, pokud nejsou
zajištěny. Jsou-li dveře v pohybu, musí být možno je zastavit
silou 147 N.
(7) Dálkově ovládané dveře autobusů a osobních autobusových
přívěsů musí mít spáru mezi uzavíracími díly provedenou tak, aby
nemohlo při přivření dojít ke zranění prstů ruky cestujícího a aby
současně byla zaručena potřebná těsnost.
(8) Stav otevření či zavření dveří u autobusů a autobusových
přívěsů musí být řidiči spolehlivě oznámen zřetelným optickým
znamením. Toto ustanovení neplatí pro vozidla, která jsou vybavena
zařízením zamezujícím rozjezd vozidla při otevřených dveřích.
(9) U skříňových karosérií nesmějí zadní a boční dveře ve
zcela otevřeném stavu přesahovat obrys vozidla o více než
o vlastní tloušťku dveří v místě jejich uchycení.
(10) Ustanovení odstavce 1 poslední věty a odstavců 3, 4,
6 a 9 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.7.1972.
§ 34
Zařízení pro nastupování a vystupování
(1) Do kabiny řidiče a do karosérie vozidel kategorie M musí
být umožněn pohodlný a bezpečný nástup a výstup z nich. Nejnižší
nástupní a výstupní schůdek do prostoru místa řidiče a spolujezdce
u vozidel kategorie N nesmí být u nezatíženého vozidla výše než
650 mm nad vozovkou; u vozidel, jejichž technická způsobilost je
schválena po 1.1.1973, s výjimkou vozidel terénních a se sklápěcí
karosérií, nesmí být výše než 500 mm nad vozovkou. Schůdky musí
být provedeny tak, aby zabraňovaly v co největší míře uklouznutí
při nastupovaní a vystupování. 72)
(2) Madla pro usnadnění nastupování a vystupování u vozidel
kategorie N musí být umístěna tak, aby jejich spodní okraj nebyl
výše než 1650 mm nad povrchem vozovky.
(3) U trolejbusů a ostatních vozidel s elektrickým pohonem
musí být nástupní a výstupní schůdky a madla elektricky
odizolovány od skříně karosérie.
(4) Vozidla kategorie N a jejich přípojná vozidla, s výjimkou
vozidel se sklápěcí karosérií, musí mít zařízení pro bezpečný
vstup na ložnou plochu nebo do ložného prostoru a výstup z nich,
72) jestliže výška jejich podlahy nad vozovkou převyšuje 650 mm
při pohotovostní hmotnosti vozidla.
(5) Vstupní dveře vozidel kategorie N a O se skříňovou
karosérií musí být vybaveny pevným nebo snímatelným zařízením pro
bezpečný a pohodlný vstup a výstup.
(6) Je-li autobus vybaven žebříkem pro výstup na střechu
a sestup z ní, musí být žebřík na pravém boku nebo na zádi
autobusu; je-li žebřík umístěn na boku autobusu, musí být
odnímací.
(7) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na vozidla uvedená do
provozu před 1.1.1985.
§ 35
Nádrž na paliva
(1) Nádrž na kapalná paliva musí být těsná a odolávat
přetlaku nejméně 30 kPa; musí vzdorovat vnější i vnitřní korozi
a spolehlivě odolávat namáháním vznikajícím za všech provozních
podmínek vozidla. Musí být provedena a umístěna tak, aby z ní
palivo nevytékalo při šikmé poloze vozidla, při jízdě v zatáčce
nebo při nárazu, při kterém nedošlo k převrácení vozidla nebo
porušení (roztržení) vlastní nádrže. Měkce připájené díly na
nádrži musí být současně přinýtovány, přišroubovány nebo jinak
bezpečně připevněny.
(2) Přetlak v nádrži, který přesahuje hodnotu provozního
tlaku, musí být snižován vhodným samočinným zařízením (otvory,
bezpečnostními ventily apod.). Plnicí a odvětrávací otvory musí
být vyvedeny mimo uzavřené prostory vozidla tak, aby se výpary
nemohly shromažďovat v uzavřených prostorech (např. v zavazadlovém
prostoru). Odvzdušňovací otvory musí být snadno přístupné pro
čištění a nesmí jimi vnikat nečistota a při údržbě a mytí vozidla
voda do nádrže.
(3) Vozidla kategorie M1, jejichž technická způsobilost je
schválena po 1.1.1985, musí z hlediska ochrany proti vzniku požáru
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 73) a musí být
podle nich schválena. Tyto předpisy se vztahují přiměřeně i na
ostatní vozidla a na palivové nádrže nezávislých topení.
(4) Plnicí otvor nádrže musí být snadno přístupný
a dimenzován tak, aby bylo možné bez obtíží ručně plnit nádrž
z nádoby se záložním palivem. Při plnění nádrže palivem nesmí
- s výjimkou jednostopých motorových vozidel - ani při jejím
přelití dojít k polití horkých částí vozidla, výfukového potrubí
nebo elektrického příslušenství. Plnicí otvor palivové nádrže
u automobilů musí být opatřen zajišťovacím zařízením proti
odcizení nebo znehodnocení jejího obsahu nepovolanou osobou.
(5) Plnicí potrubí palivové nádrže - s výjimkou palivových
nádrží pro nezávislé topení a nádrže jednostopých motorových
vozidel - musí být provedeno tak, aby nedocházelo ke zpětnému
vystřikování paliva při rychloplnění u čerpací stanice u vozidel,
- rychlo
a) jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.1.1976,
- rychlostí nejméně 60 l/min u vozidel kategorie M1 a N1,
- rychlostí nejméně 100 l/min u vozidel ostatních kategorií,
b) jejichž technická způsobilost byla schválena po 1.1.1976,
- rychlostí nejméně 75 l/min u vozidel kategorie M1 a N1,
- rychlostí nejméně 150 l/min u vozidel ostatních kategorií.
(6) Palivová nádrž nesmí být umístěna v kabině řidiče
a obsluhy, v prostoru pro cestující, pro náklad, popřípadě pro
zavazadla a v motorovém prostoru. Oddělení nádrže včetně potrubí
od těchto prostorů - s výjimkou prostorů pro náklad u vozidel
kategorie N, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou
podlahou ložného prostoru a palivovou nádrží - musí být provedeno
pevnou stěnou z nehořlavého materiálu, která tvoří nedílnou
součást konstrukce karosérie nebo je s touto konstrukcí pevně
a vodotěsně spojena. U vozidel kategorie M1 nemusí být nádrž
oddělena od zavazadlového prostoru pevnou stěnou za předpokladu,
že při poruše nádrže (po nárazu apod.) nemůže palivo vytéci do
zavazadlového prostoru.
(7) U motorových vozidel kategorie M a N musí být v palivové
nádrži nouzová zásoba paliva, která umožní ujetí nejméně 50 km
u vozidel kategorie M1 a 100 km u vozidel kategorie M2, M3 a N.
Vozidla kategorie M a N musí být vybavena palivoměrem a nouzová
zásoba paliva musí být řidiči jednoznačně a zřetelně signalizována
optickým světelným zařízením umístěným v zorném poli řidiče.
Různobarevné provedení ukazatele palivoměru se nepovažuje za
optické světelné zařízení. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.1.1985.
(8) Palivová nádrž jednostopých motorových vozidel musí mít
zařízení pro nouzovou zásobu paliva, která umožní ujetí nejméně
30 km. Po spotřebování hlavní zásoby paliva musí být tato nouzová
zásoba paliva jednoznačně a zřetelně signalizována řidiči alespoň
uspořádáním přepouštěcích kohoutů.
(9) Nádoby na záložní palivo musí být provedeny tak, aby
palivo při jakékoli poloze nádoby nemohlo vytékat. Nádoby ve
vozidle musí být umístěny tak, aby nepřesahovaly nebo netvořily
obrys vozidla a aby byly od rovin vymezujících největší šířku
vozidla vzdáleny nejméně 150 mm a od roviny vymezující délku
vozidla vpředu nebo vzadu nejméně 250 mm.
(10) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 36
Palivové potrubí
(1) Celistvost a těsnost palivového potrubí nesmí být
porušitelná vibracemi, krutovým nebo ohybovým namáháním přenášeným
z vozidla v normálních provozních podmínkách; potrubí musí být
chráněno zároveň před mechanickým poškozením. Trubkové spoje musí
být šroubené nebo spájené natvrdo; přípustné jsou též přesuvné
spoje s pružnými, palivuvzdornými hadicemi z těžko hořlavých
materiálů zajišťujících těsnost při všech provozních teplotách.
(2) Palivové potrubí a všechny orgány, kterými prochází
palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem; je nepřípustné,
aby palivo z potrubí, popřípadě ze zařízení namontovaných v jeho
obvodu odkapávalo a odpařovalo se na horké části vozidla, výfukové
potrubí a elektrické zařízení vozidla.
(3) Motorová vozidla, s výjimkou motorových vozidel uvedených
v části třetí, u nichž se palivo dopravuje z nádrže ke karburátoru
nebo vstřikovacímu čerpadlu vlastním spádem, musí mít u nádrže
uzavírací zařízení pro přerušení dodávky paliva, které je snadno
přístupné a lehce obsluhovatelné z místa řidiče.
(4) U vozidel kategorie M2 a M3 nesmí být palivové potrubí
v prostoru pro cestující ani v prostoru řidiče; palivo nesmí být
dopravováno vlastním spádem nebo přetlakem v palivové nádrži.
§ 37
Provozní hmoty
(1) K pohonu vozidel a k plnění mazacích, chladicích a jiných
podobných systémů se smí používat pouze provozních hmot takových
složení, která byla schválena příslušným ústředním orgánem
republiky z hlediska přípustných limitů znečišťování ovzduší
provozem vozidel.
(2) Automobilové benziny a motorové nafty určené k pohonu
spalovacích motorů silničních vozidel smí obsahovat nejvýše
a) 0,15 g olova v 1 litru olovnatého benzinu,
b) 0,005 g olova v 1 litru bezolovnatého benzinu,
c) 0,3 g síry v 1 kg motorové nafty.
V 1 litru olovnatého benzinu musí být nejméně 0,03 g olova.
§ 38
Výfukový systém
(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno výfukovým
potrubím k odvedení výfukových plynů do atmosféry a účinným
tlumičem k tlumení hluku vycházejících plynů; tlumič výfuku musí
být trvale zapojen do výfukového potrubí.
(2) Výfukové potrubí musí být od podlahy a jiných hořlavých
částí vozidla odděleno a k dílům spodku vozidla nebo karosérie
připevněno tak, aby tyto díly byly zvukově i tepelně od výfukového
systému izolovány.
(3) Je-li vozidlo vybaveno výfukovou odlehčovací brzdou, musí
být výfukové potrubí včetně těsnění až k ovládacímu ventilu brzdy
dimenzováno pro příslušný tlak a teplotu. Spojovací šrouby
a matice výfukového potrubí musí být dostatečně chráněny proti
korozi. 74)
(4) Koncová část výfukového potrubí musí být směrována vzhůru
nad vozidlo nebo dozadu rovnoběžně s podélnou střední rovinou
vozidla nebo dozadu vlevo pod úhlem až 45 úhlových stupňů k této
rovině. U tahačů návěsů nesmí docházet k přímému ofukování návěsu
výfukovými plyny. Koncová část výfukového potrubí (vyústění) nesmí
přesahovat, s výjimkou jednostopých motorových vozidel, jinou
pevnou část zadního a bočního obrysu vozidla. Osa vyústění koncové
části výfukového potrubí, s výjimkou potrubí směrovaného vzhůru
nad vozidlo, musí být rovnoběžná s vodorovnou rovinou nebo
odkloněná od ní tak, aby prodloužená osa potrubí ve vzdálenosti
1 m od ústí byla nejvýše 200 mm nad rovinou vozovky, na níž stojí
vozidlo o pohotovostní hmotnosti. Vyústění výfukového potrubí musí
být vedeno tak, aby bylo co nejvíce omezeno vnikání výfukových
plynů dovnitř karosérie a aby výfukové plyny neznehodnocovaly
náklad.
(5) Pokud je výfukové potrubí vozidel vyvedeno svisle vzhůru,
musí být jeho vyústění v levé polovině vozidla a nejméně 100 mm
nad střechou kabiny řidiče nebo karosérie.
(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 39
Emise škodlivin ve výfukových plynech
(1) Vozidla se zážehovými benzinovými motory musí při
schválení z hlediska emisí škodlivin výfukových plynů splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy.75) Množství oxidu
uhelnatého (CO) a množství součtu nespálených uhlovodíků a oxidů
dusíku (HC+NOx) ve výfukových plynech vozidel M1 a N1 se
zážehovými motory, jejichž technická způsobilost bude schválena po
1. 10. 1992 nebo budou vyrobeny nebo dovezeny po 1.10.1993,
nesmí být při schválení typu vyšší než 19 g/test HC+NOx 75a) a pro
kontrolu shodnosti výroby vyšší než 22 g/test CO a 6 g/test
HC+NOx.
(2) Vozidla se vznětovými motory vyrobená nebo dovezená po 1.
1. 1976 musí z hlediska emisí škodlivin výfukových plynů splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy 76) a musí být podle nich
schválena. Vozidla kategorie M2, M3, N2 a N3 vyrobená nebo
dovezená po 1. 1. 1985 musí kromě toho splňovat další podmínky
stanovené zvláštními předpisy 76) a musí být podle nich schválena.
Ve výfukových plynech vozidel o celkové hmotnosti nad 3,5 t,
jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 10. 1992 a
která budou vyráběna nebo dovážena po 1. 10. 1993, nesmí množství
oxidu uhelnatého (CO) překročit 4,5 g/kWh, množství nespálených
uhlovodíků (HC) 1,1 g/kWh, množství oxidů dusíku (NOx) 8,0 g/kWh;
měrné množství pevných částic u těchto vozidel s motorem o výkonu
do 85 kW nesmí překročit 0,63 g/kWh a u vozidel s motorem nad 85
kW nesmí překročit 0,35 g/kWh.
(3) Palivové vstřikovací čerpadlo smí seřizovat a opravovat
jen opravna specializovaná na opravu palivových vstřikovacích
čerpadel. Čerpadlo musí být plombováno proti neoprávněným zásahům.
(4) Opacita výfukových plynů (kouřivost) vozidel se
vznětovými naftovými motory se v provozu zjišťuje metodou volné
akcelerace podle zvláštních předpisů.78) Před měřením kouřivosti
musí být provedena kontrola a seřízení palivového zařízení vozidla
podle dokumentace výrobce, popřípadě oprava a kontrola těsnosti a
funkčnosti výfukového systému.
(5) Na orgánech motoru nesmějí být provozovateli vozidla
prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly emise škodlivin ve
výfukových plynech.
(6) Škodlivé složky ve výfukových plynech u vozidel se
zážehovými motory se ověřují po záběhu motoru 79) při volnoběhu.
Koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a nespálených uhlovodíků (HC)
při tomto ověřování nesmí překročit hodnoty:
a) 6,0% CO a 2000 ppm HC u vozidel vyrobených do konce roku 1972
včetně,
b) 4,5% CO a 1200 ppm HC u vozidel vyrobených od roku 1973 do
konce roku 1985 včetně,
c) 3,5% CO a 800 ppm HC u vozidel vyrobených od roku 1986 včetně.
Před měřením koncentrace CO a HC musí být provedena kontrola a
seřízení zapalovacího a palivového zařízení vozidla podle
dokumentace výrobce, popřípadě i oprava a kontrola těsnosti a
funkčnosti výfukového systému. Ustanovení tohoto paragrafu se
nevztahuje na vozidla kategorie L1, L2, L3, L4 a L5 s pohotovostní
hmotností nižší než 400 kg. U motorů mazaných směsí paliva a
mazacího oleje se HC nekontrolují.
(7) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje i na motory
používané k provozu zvláštních zařízení trvale nebo přechodně
připojených na vozidlo.
(8) Ustanovení odstavce 2 se vztahuje i na zvláštní vozidla
uvedená v § 67, 68, 69 a 70 se vznětovými motory, jejichž
technická způsobilost bude schvalována po 1. 10. 1992 a na vozidla
vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1994.
(9) Počínaje rokem 1992 u motorových vozidel v provozu se v
pravidelných intervalech ověřuje splnění přípustných limitů
škodlivých exhalací ve výfukových plynech podle odstavců 4 a 6, s
výjimkou složek nespálených uhlovodíků (HC) u vozidel se
zážehovými motory, jejichž ověřování bude zavedeno počínaje rokem
1993. Toto ověření se provádí u vozidel používaných k hospodářské
činnosti vždy po 12 měsících, u ostatních vozidel vždy po 18
měsících. U vozidel, která podléhají pravidelným technickým
prohlídkám v kratším termínu je časový interval pro ověření
škodlivých exhalací určen intervalem jednotlivých technických
prohlídek. Ověření se provádí na náklad provozovatele vozidla na
pracovištích k tomu určených na základě předvolání podle
zvláštního předpisu.80a)
§ 40
Hluk vozidel
(1) Vozidla, jejich motory, díly a všechny orgány, ve kterých
dochází k pohybu částí, větrací a vytápěcí zařízení, sací
a výfukové potrubí s tlumiči, výfuková odlehčovací brzda, brzdová
zařízení, spojení nástavby s konstrukcí vozidla a vnitřní vybavení
vozidla musí být konstruovány a provedeny tak, aby hluk vně
i uvnitř vozidla byl co nejmenší.
(2) Z hlediska hladiny vnějšího hluku musí vozidla vyrobená
nebo dovezená po 1.1.1985 splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy 81) a musí být podle nich schválena. Hladina vnějšího
hluku vozidel po generální opravě nesmí být vyšší, než byla při
schválení technické způsobilosti vozidla. Hodnoty nejvyšších
přípustných hladin vnějšího hluku vozidel jsou uvedeny v příloze č. 2, která je
součástí této vyhlášky. Hladina vnějšího hluku
silničních motorových vozidel kategorie M a N, jejichž technická
způsobilost bude schvalována po 1. 10. 1993 nebo budou vyrobena
nebo dovezena po 1. 10. 1994 nesmí překročit hodnoty uvedené v
příloze č. 3, která je součástí této vyhlášky.
(3) U vozidel uváděných do provozu po 31.12.1982 se zapisuje
do technického průkazu vozidla referenční hodnota hladiny vnějšího
hluku výfukového systému zjištěná zkušebnou provádějící
homologační zkoušky vozidel z hlediska hluku. U vozidel uvedených
do provozu do 31.12.1982 musí výfukový systém splňovat tyto
referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku v dB (A):
schválení technické způsobilosti ------------------------------------------------------------------ před od 1.1.1972 od 1.1.1976 kategorie r. 1972 do 31.12.1975 do 31.12.1982 ------------------------------------------------------------------ Vozidla kategorie L do 50 kub. cm 105 103 103 nad 50 do 125 kub. cm 107 105 105 nad 125 do 500 kub. cm 109 107 107 nad 500 kub. cm 110 108 108 Vozidla kategorie M do 9 míst 82) 102 100 98 přes 9 míst do 3,5 t 83) 112 110 108 nad 3,5 t 83) 116 114 112 Vozidla kategorie N do 3,5 t 83) 112 110 108 nad 3,5 t 83) 116 114 112 ------------------------------------------------------------------
Referenční hodnota hladiny vnějšího hluku nesmí být za provozu
vozidla překročena. Způsob a zjišťování referenční hodnoty hladiny
vnějšího hluku výfukového systému vozidel v provozu stanoví
zvláštní předpis. 84)
(4) Z hlediska hladiny vnitřního hluku musí vozidla kategorie
M a N splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem 85) a musí
být podle něj schválena.
(5) Pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí se
použije podle jejich celkové hmotnosti ustanovení zvláštního
předpisu 81) platných pro vozidla kategorie N.
(6) Výrobce vozidel je povinen umožnit organizaci pověřené
prováděním homologačních zkoušek, aby nejméně jednou ročně
provedla kontrolní měření hluku u nejméně šesti namátkově
vybraných vozidel každého hromadně vyráběného typu. Stejnou
povinnost má dovozce vozidel každého hromadně dováženého typu (tj.
více než 5 vozidel téhož typu), pokud nepředloží v příslušném roce
osvědčení o shodnosti výroby z hlediska hluku.
(7) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být
prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly hluk nad stanovené
meze.
(8) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje i na nástavby
a motory užívané k provozu zvláštních zařízení trvale nebo
přechodně připojených na vozidlo.
(9) Ustanovení odstavců 6 a 8 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 41
Zdrojové soupravy elektrické energie
(1) Akumulátor musí být na vozidlo upevněn a upraven tak, aby
z něj elektrolyt nevystřikoval a aby jeho poloha na vozidle byla
zachována i při zpoždění nebo zrychlení nejméně 5 gn všemi směry.
Akumulátor musí být umístěn tak, aby nemohlo dojít k neúmyslnému
zkratu s vodivými díly vozidla a nejde-li o bezúdržbový
akumulátor, aby k němu byl snadný přístup a aby byla snadná jeho
montáž a demontáž.
(2) Akumulátor smí být umístěn jen v takovém prostoru, kde je
zaručeno dostačující odvětrávání. Vyústění odvětrávání akumulátoru
nesmí být vedeno do prostoru pro cestující, obsluhu, náklad ani do
jiného uzavřeného prostoru vozidla ani do blízkosti palivové
nádrže a jejího odvětrávání.
(3) Akumulátor musí při stavu nabití na 66% jmenovité kapacity
umožnit spolehlivé spuštění motoru vozidla za podmínek stanovených
v § 19 odst. 3. Toto ustanovení se netýká jednostopých motorových
vozidel a jejich modifikací a zvláštních motorových vozidel
uvedených v části třetí.
(4) Zařízení vyrábějící elektrickou energii na motorovém
vozidle musí mít takový výkon, aby krylo - i na přípojných
vozidlech, pokud jsou motorová vozidla k jejich tažení určena
- s dostatečnou rezervou spotřebu na všech elektrických
spotřebičích vozidla včetně doplňků, které výrobce na přání
odběratele montuje nebo běžně povoluje dodatečně montovat,
a přitom zajistilo řádné dobíjení akumulátoru.
(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7..1972.
§ 42
Elektrická instalace vozidla
(1) Elektrické vedení musí být izolováno a umístěno tak, aby
bylo zamezeno poškození vodičů nebo vzniku zkratu. Izolaci
jednotlivých vodičů nutno volit podle prostředí, druhu a způsobu
uložení. Elektrická instalace musí být provedena podle příslušné
technické normy 86) a vozidla kategorie M1, jejichž technická
způsobilost je schválena po 1.1.1985, musí splňovat podmínky
stanovené zvláštními předpisy 73) a musí být podle nich schválena.
(2) Motorová vozidla s výjimkou jednostopých musí být opatřena
zásuvkou pro přenosnou elektrickou svítilnu.
(3) Připojení elektrické instalace pro předepsané osvětlení
návěsu a přívěsu k tažnému vozidlu musí být provedeno sedmipólovým
elektrickým vedením se sedmipólovou zásuvkou a jí odpovídající
vidlicí černé (tmavé) barvy; 87) zásuvka a vidlice pro jiné účely
(doplňkové) musí být pro rozlišení bílé (světlé) barvy. 88)
Zásuvky a vidlice co do provedení, barvy a umístění musí od
1.1.1985 splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 89)
a musí být podle nich schváleny. Vozidla s elektrickou instalací
24 V určená k tažení přípojných vozidel, vyrobená (dovezená) do
31.12.1990 musí být ode dne 1.7.1985 vybavena vhodným zařízením
(přechodným dílem), umožňujícím vzájemné propojení zásuvek
a vidlic ISO 24 V se zásuvkami a vidlicemi 12 V doposud
používaných i pro napětí 24 V. Propojení elektrické instalace mezi
zemědělským a lesnickým traktorem a jejich přípojným vozidlem může
být provedeno pětipólovým elektrickým vedením, avšak sedmipólovou
zásuvkou a jí odpovídající vidlicí a schéma zapojení jednotlivých
konektorů musí být shodné se zapojením u vozidel kategorie N.
(4) Vozidla kategorie N musí mít elektrické zařízení opatřeno
snadno přístupným odpojovačem nebo nejméně jednou rychloupínací
svorkou vodiče na akumulátoru, která umožní jeho odpojení od
kostry vozidla bez použití nástrojů. Vozidla kategorie M2 a M3
musí mít elektrické zařízení opatřeno snadno přístupným
odpojovačem od akumulátoru.
(5) Ustanovení odstavce 1 třetí věty, odstavce 2, odstavce 3
poslední věty a odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 43
Osvětlení vozidel
(1) Na vozidle se smí používat jen takových světelných zdrojů
a zařízení - i co do počtu - která jsou pro druh a kategorii
vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení na vozidlech,
jejichž technická způsobilost je schválena po 1.7.1972, světelná
zařízení vyrobená nebo dovezená po 1.1.1976 a světelné zdroje
a zařízení vyrobené nebo dovezené po 1.1.1985 musí splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy 90) a musí být podle nich
schváleny.
(2) Poloha světelných zařízení a geometrická viditelnost
jednotlivých světel u vozidel vyrobených nebo dovezených po
1.10.1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy
91) a musí být podle nich schválena.
(3) Světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby
se jejich poloha a referenční osy samovolně neměnily. Poloha
světelných zařízení se stanoví při pohotovostní hmotnosti vozidla
a zatížení sedadla řidiče hmotností 75 kg. Dodatečně montovaná
světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby
nenarušovala výhled z místa řidiče ani stanovenou geometrickou
viditelnost ostatních světel.
(4) Vertikální nastavení světlometů s potkávacím světlem,
s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí,
měřeno při stání v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti
vozidla, musí zůstat v rozsahu sklonů minus 0,5% až minus 2,5%,
přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině vozovky vlevo
od podélné svislé roviny procházející středem zdroje potkávacího
světla nesmí být dále než 115 m od předního obrysu vozidla.
U vozidel, u nichž podmínka 115 m znamená snížení meze sklonu 0,
5% o určitou hodnotu, je přípustné snížit o stejnou hodnotu mez
sklonu 2,5%. Pro zajištění tohoto rozmezí sklonu musí být
u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1.1.1985, pokud není
splněn výše uvedený rozsah nastavení, použito zařízení upravující
sklon světlometu vzhledem ke karosérii podle zatížení, které musí
být ovladatelné z místa řidiče (ručně) nebo musí pracovat
samočinně. Pro každý typ vozidla musí výrobce (dovozce) stanovit
základní nastavení, které musí být nejméně v rozmezí minus 1% až
minus 1,5%, a od 1.10.1984 musí být schéma správného nastavení
(seřízení) potkávacích světel uvedeno na zvláštním nesnadno
měnitelném nebo odstranitelném štítku umístěném na snadno
přístupném místě a v návodu k obsluze.
(5) Každá dvojice téhož druhu vnějšího světelného zařízení
musí být na vozidle - pokud není stanoveno jinak - umístěna
souměrně k podélné střední rovině vozidla, ve stejné výši nad
vozovkou a musí vykazovat stejné světelné parametry a barevné
odstíny.
(6) Všechna vnější světelná zařízení, pokud jsou v činnosti,
musí svítit stálým a nepřerušovaným světelným tokem, s výjimkou
směrových světel (§ 48).
(7) Motorová vozidla mohou být vybavena jedním světlometem
s hledacím světlem bílé barvy, který nesmí být uveden v činnost na
jedoucím vozidle.
(8) Všechna vnější světelná zařízení musí vyzařovat světlem
té barvy, která je pro jednotlivé druhy světel v příslušných
ustanoveních uvedena. Vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.7.1972, mohou mít barvu světla vyzařovaného
- světlomety - žlutou - předními ukazateli směru - bílou - zadními ukazateli směru - červenou.
(9) Silniční tahače, pokud nesou nářadí nebo táhnou za sebou
stroje nebo jiná přípojná vozidla, která nejsou vybavena vlastní
světelnou výstrojí (obrysovými, brzdovými a směrovými světly),
musí být vybaveny přenosnou soupravou světelných zařízení 92)
upravenou pro jejich snadnou dočasnou montáž na nesené nářadí nebo
na tažené vozidlo.
(10) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro bílá světla
určená
a) k osvětlení ložné plochy vozidla,
b) k osvětlení spojovacího zařízení pro přípojná vozidla,
c) na zádi tahačů návěsů k osvětlení návěsů při zapojení vozidel
do souprav,
d) k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo veřejné
pozemní komunikace.
Činnost těchto světel však musí být - u zemědělských a lesnických
traktorů, jejichž technická způsobilost je schválena po 1.1.1985
- signalizována dalším světelným zařízením s nepřerušovaným
světlem žluté barvy v zorném poli řidiče.
§ 44
Světlomety vozidel
(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou zvláštních motorových
vozidel uvedených v části třetí, musí být vybaveno světlomety
s potkávacími a dálkovými světly. Dálková i potkávací světla musí
být bílé barvy a mohou být sloučena do jednoho světlometu s jinými
světly svítícími dopředu. Činnost dálkového světla musí být
signalizována nepřerušovaně svítícím kontrolním světlem modré
barvy v zorném poli řidiče.
(2) Vozidla kategorie M a N a motorová vozidla širší než 1,
3 m se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině
vozidla musí být vybavena dvěma světlomety s potkávacím světlem
a dvěma světlomety s dálkovým světlem. Nejvyšší souhrnná svítivost
dálkových světel nesmí být větší než 225 000 cd. Na vozidle může
být použito čtyř světlometů s dálkovým světlem, pokud součet
jejich svítivosti nepřesáhne tuto hodnotu. Světlomety s potkávacím
světlem musí být umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy
nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl vzdálen
více než 400 mm od této roviny a aby vzájemná vzdálenost jejich
nejbližších bodů činné svítící plochy nebyla menší než 600 mm.
Světlomety s dálkovým světlem nesmějí být svým vnějším okrajem
činné svítící plochy blíže rovině vymezující největší šířku
vozidla než vnější okraj činné svítící plochy světlometu
s potkávacím světlem.
(3) Jednostopá motorová vozidla a motorová vozidla se třemi
koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla,
jejichž šířka je nejvýše 1,3 m, musí být vybavena jedním
světlometem s potkávacím světlem a jedním světlometem s dálkovým
světlem. Mopedy musí být vybaveny jedním světlometem s potkávacím
světlem a mohou být vybaveny jedním světlometem s dálkovým
světlem. 91) Světlomet s potkávacím světlem a světlomet s dálkovým
světlem musí být umístěny tak, aby jejich referenční osy byly
v podélné střední rovině vozidla.
(4) Světlomety s potkávacím světlem nesmějí být svým
nejnižším bodem činné svítící plochy níže než 500 mm a nejvyšším
bodem činné svítící plochy výše než 1200 mm 93) nad rovinou
vozovky.
(5) Přepínání potkávacích a dálkových světel musí být
provedeno tak, že nesmí dojít k jejich současnému vypnutí. Dálková
světla mohou být zapnuta buď všechna současně nebo ve dvojicích.
Po přepnutí z potkávacích světel na dálková musí být zapnuta
alespoň jedna dvojice dálkových světel. Potkávací světla mohou
svítit současně s dálkovými. Po přepnutí z dálkových světel na
potkávací musí být vypnuta všechna dálková světla.
(6) Motorová vozidla vybavená více než jednou dvojicí
dálkových světel mohou mít jednu dvojici dálkových světel
pohyblivou v závislosti na řízení vozidla.
(7) Rozsvícení potkávacích světel nebo dálkových světel nesmí
být možné, nejsou-li současně v činnosti obrysová světla vozidla
a osvětlení zadní státní poznávací značky. Tato podmínka neplatí
pro použití potkávacích nebo dálkových světel jako světelného
výstražného zařízení.
(8) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972, dálkovými
světly musí být tato vozidla vybavena, je-li jejich nejvyšší
konstrukční rychlost vyšší než 40 km/h.
§ 45
Obrysová a parkovací světla
(1) Každé motorové vozidlo, které má nejméně čtyři kola,
a každé motorové vozidlo se třemi koly uspořádanými symetricky
k podélné střední rovině vozidla musí být vybaveno k vyznačení
vnějších obrysů dvěma předními obrysovými světly bílé barvy
a dvěma zadními obrysovými světly červené barvy. 94)
(2) Přípojné vozidlo, s výjimkou postranního vozíku
k jednostopému motorovému vozidlu, jehož boční obrys přesahuje
boční obrys tažného vozidla o více než 100 mm anebo jehož šířka je
větší než 1,6 m, musí být vybaveno 2 předními obrysovými světly
bílé barvy a každé přípojné vozidlo, s výjimkou přípojných vozidel
k jednostopému motorovému vozidlu, musí být vybaveno dvěma zadními
obrysovými světly červené barvy.
(3) Obrysová světla vozidla nesmějí být svým nejnižším bodem
činné svítící plochy níže než 350 mm a nejvyšším bodem činné
svítící plochy výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar
karosérie neumožňuje dodržet výšku 1500 mm, může být obrysové
světlo ve výši až 2100 mm nad rovinou vozovky. Bod činné svítící
plochy předního bílého obrysového světla nejbližší rovině
vymezující největší šířku vozidla nesmí být u motorového vozidla
dále než 400 mm, u přípojného vozidla dále než 150 mm od této
roviny; u zadního červeného obrysového světla nesmí být tato
vzdálenost větší než 400 mm. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů
činné svítící plochy předních obrysových světel i zadních
obrysových světel nesmí být menší než 600 mm.
(4) Jednostopá motorová vozidla, s výjimkou mopedů, musí být
vybavena jedním předním obrysovým světlem bílé barvy a jedním
zadním obrysovým světlem červené barvy. Mopedy musí být vybaveny
jedním zadním obrysovým světlem červené barvy a mohou být vybaveny
jedním předním obrysovým světlem bílé barvy. Přívěsný vozík za
jednostopé motorové vozidlo musí být vybaven jedním zadním
obrysovým světlem červené barvy. Obrysová světla musí být umístěna
v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné svítící
plochy obrysového světla nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod
činné svítící plochy nesmí být výše než 1200 mm nad rovinou
vozovky.
(5) Postranní vozík k jednostopému motorovému vozidlu musí
být vybaven jedním bílým obrysovým světlem svítícím dopředu
a jedním červeným obrysovým světlem svítícím dozadu. Bod činné
svítící plochy každého světla nejbližší rovině vymezující největší
šířku vozidla nesmí být dále než 150 mm od této roviny. Nejnižší
bod činné svítící plochy těchto světel nesmí být níže než 350 mm
a jejich nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než
1200 mm nad rovinou vozovky.
(6) Obrysová světla při zapnutí musí svítit všechna současně.
U vozidel, jejichž technická způsobilost je schválena po 1.1.1977,
musí být činnost obrysových světel signalizována nepřerušovaně
svítícím kontrolním světlem zelené barvy v zorném poli řidiče;
signalizování kontrolním světlem se nevyžaduje, je-li možné
osvětlení přístrojové desky zapnout i vypnout jen současně
s obrysovými světly.
(7) Při stání a parkování se k světelnému vyznačení vnějších
obrysů vozidla používá parkovacích nebo obrysových světel.
U motorových vozidel, jejichž délka nepřesahuje 6 m a šířka
2 m - s výjimkou jednostopých - smějí parkovací světla svítit
pouze na straně přivrácené ke středu vozovky. Jednostopá motorová
vozidla mohou mít k světelnému vyznačení při stání jedno parkovací
světlo v podélné střední rovině vozidla, viditelné zepředu
i zezadu. Parkovací světlo musí svítit dopředu světlem bílé
a dozadu světlem červené barvy. Parkovací světla musí být umístěna
podle odstavce 3, u jednostopých motorových vozidel podle odstavce 4 a u postranního
vozíku k jednostopému motorovému vozidlu podle
odstavce 5. Se samostatným parkovacím světlem (světly) nemusí
svítit žádné jiné osvětlovací zařízení.
(8) Vozidla kategorie M, N a O vyrobená nebo dovezená po
1.10.1985
a) se šířkou větší než 2,1 m musí být vybavena doplňkovými
svítilnami s obrysovými světly,
b) mohou být vybavena zdvojenými zadními svítilnami s obrysovými,
brzdovými a směrovými světly.
Doplňková obrysová světla musí svítit dopředu světlem bílé, dozadu
světlem červené barvy a současně s obrysovými světly.
U doplňkových svítilen s obrysovými světly umístěných na střeše
vozidla se smí referenční osa světelného toku těchto světel
odchýlit od podélné střední roviny vozidla nejvýše o 30 úhlových
stupňů.
§ 46
Zařízení pro osvětlení zadní státní poznávací značky
a osvětlení směrových tabulek
(1) Každé vozidlo musí mít zařízení pro osvětlení zadní
státní poznávací značky, pokud je jí vozidlo vybaveno. Zařízení
pro toto osvětlení musí být konstruováno a provedeno tak, aby bylo
možno přečíst údaje na tabulce ze vzdálenosti nejméně 25 m od
zadního obrysu vozidla. Barva světla tohoto osvětlení musí být
bílá.
(2) Přední a postranní směrové tabulky na autobusech určených
pro veřejnou dopravu musí být osvětleny dopadajícím nebo průchozím
světlem bílé nebo slabě žluté barvy tak, aby hlavní údaj byl
čitelný zepředu nebo ze strany alespoň ze vzdálenosti 20 m od
vozidla; světlo nesmí oslňovat řidiče vozidla ani ostatní
účastníky provozu na pozemních komunikacích. Osvětlení směrových
tabulek musí mít zvláštní spínač a jeho zapínání nesmí být vázáno
na ostatní světla vozidla. Jas směrových tabulek vzniklý jejich
osvětlením musí být v každém místě jejich osvětlené plochy nejméně
2 cd/čtvereční m.
§ 47
Brzdová světla
(1) Každé vozidlo, které má nejméně čtyři kola, a každé
vozidlo se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední
rovině vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než
20 km/h, musí být opatřeno vzadu dvěma brzdovými světly červené
barvy.
(2) Nejnižší bod činné svítící plochy brzdového světla nesmí
být níže než 350 mm a jeho nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí
být výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie
neumožňuje dodržet výšku do 1500 mm, může být brzdové světlo ve
výši až 2100 mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost
nejbližších bodů činné svítící plochy brzdových světel nesmí být
menší než 600 mm.
(3) Jednostopé motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční
rychlostí nejméně 50 km/h nebo s objemem válců motoru větším než
50 kubických cm a jeho přípojné vozidlo musí být vybaveno vzadu
jedním brzdovým světlem červené barvy. Brzdové světlo musí být
v podélné střední rovině vozidla a může být skupinové nebo
sloučené s obrysovým světlem. Nejnižší bod činné svítící plochy
nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné svítící plochy výše
než 1200 mm nad rovinou vozovky. Svítilna brzdového světla
postranního vozíku musí být umístěna podle § 45 odst. 5.
(4) Jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, musí se
brzdová světla jednotlivého vozidla i všech vozidel soupravy
rozsvítit současně při působení řidiče na ovládací orgán
provozního nebo nouzového brzdění, pokud ovládací orgán nouzového
brzdění je oddělen od ovládacího orgánu parkovacího brzdění.
(5) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro nouzové brzdění
vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.1.1972.
§ 48
Směrová světla
(1) Všechna motorová a jejich přípojná vozidla - s výjimkou
jednostopých motorových vozidel s konstrukční rychlostí nižší než
50 km/h a s objemem válců motoru nejvýše 50 kubických cm
a s výjimkou vozidel uvedených v části třetí - musí být vybavena
směrovými světly provedenými a umístěnými na vozidle tak, aby
řidiči i ostatní účastníci silničního provozu mohli bezpečně
a včas postřehnout zamýšlenou změnu směru jízdy vozidla. Používání
vysouvacích ramen je zakázáno. Mopedy mohou být vybaveny směrovými
světly, která musí splňovat podmínky tohoto paragrafu.
(2) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže k rovině
vymezující největší šířku vozidla. Nejnižší bod jejich činné
svítící plochy nesmí být níže než 350 mm nad rovinou vozovky
a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy nesmí být nad rovinou
vozovky výše než
- 1200 mm u jednostopých motorových vozidel a jejich postranních
vozíků,
- 1500 mm u ostatních vozidel; jestliže provedení karosérie
neumožňuje dodržení této výšky, může být světlo umístěno až do
výše 2100 mm.
(3) Směrová světla musí být uspořádána
a) u jednostopých motorových vozidel
- buď symetricky po jednom na levé i pravé straně k podélné
střední rovině vozidla, pokud je zajištěna jejich
viditelnost zezadu i z příslušné strany; vzájemná vzdálenost
nejbližších bodů činných svítících ploch směrových světel
nesmí být menší než 560 mm,
- nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně k podélné
střední rovině vozidla. Tato světla musí být na každé straně
vozidla umístěna tak, aby jedno bylo v první třetině délky
vozidla a druhé co nejvíce vzadu; vzájemná vzdálenost
nejbližších bodů činných svítících ploch směrového světla
a světlometu nesmí být menší než 100 mm; vzdálenost činné
svítící plochy směrového světla od roviny vymezující vzadu
největší délku vozidla nesmí být větší než 200 mm; jestliže
konstrukce vozidla neumožňuje dodržet uvedenou vzdálenost,
smí být tato vzdálenost nejvýše 400 mm;
b) u motorových vozidel, která mají čtyři kola, nebo motorových
vozidel se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné
střední rovině vozidla symetricky po třech na levé i pravé
straně k podélné střední rovině vozidla, z nichž jedno musí
být umístěno co nejvíce vpředu, druhé na boku vozidla a třetí
co nejvíce vzadu; boční svítilna musí být umístěna v přední
třetině délky vozidla, nejdále však 1,8 m od roviny vymezující
vpředu délku vozidla; není-li zaručena geometrická viditelnost
vlivem provedení karosérie, může být boční svítilna umístěna
až do vzdálenosti 2,5 m od roviny vymezující vpředu největší
délku vozidla;
c) u přívěsů a návěsů symetricky k podélné střední rovině vozidla
po jednom světle na levé straně a pravé straně, co nejvíce
vzadu.
(4) U všech motorových vozidel, s výjimkou jednostopých,
nesmí být vzdálenost mezi předními směrovými světly a světlomety
s potkávacím světlem a předním světlometem se světlem do mlhy
menší než 40 mm. Menší vzdálenost je dovolena jen tehdy, není-li
intenzita směrového světla v referenční ose menší než 400 cd.
(5) Směrová světla musí svítit přerušovaným světlem oranžové
barvy (autožluť). Přerušování směrového světla musí mít kmitočet
1,5 plus minus 0,5 Hz; poprvé se musí rozsvítit nejpozději za
1 s po zapnutí a prvně zhasnout nejpozději za 1,5 s. Trvání
světelného toku musí být mezi 40 - 80% doby cyklu, aby účinek
směrového světla byl zřetelně a dostatečně vnímatelný (ověřuje se
při zkušebním napětí žárovek).
(6) Směrová světla musí být možno uvést v činnost nezávisle
na ostatním vnějším osvětlení vozidla. Činnost směrových světel
musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky nebo
akusticky. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické, musí být
světlo přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu směrových
světel a musí být zelené barvy. Akustické kontrolní zařízení musí
být umístěno ve vozidle tak, aby zaručovalo řidiči bezpečnou
slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého světelného
zdroje soustavy směrových světel, s výjimkou doplňkových bočních,
musí být řidiči tato porucha zřetelně signalizována (výraznou
změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým svícením bez přerušování
kontrolního optického signálu, obdobnými změnami akustického
signálu apod.). Tyto podmínky se vztahují na motorové vozidlo
i jízdní soupravu.
(7) Motorové vozidlo s výjimkou jednostopého musí být
vybaveno zvláštním zařízením - spínačem - umožňujícím výstražnou
funkci všech směrových světel motorového i přípojného vozidla;
přitom směrová světla musí svítit za podmínek stanovených
v odstavcích 5 a 6. Výstražná činnost směrových světel musí být
signalizována zvláštním optickým kontrolním zařízením
s přerušovaným světlem barvy červené, které může být v činnosti
s optickým kontrolním zařízením podle odstavce 6. Jednostopé
motorové vozidlo může být též tímto zařízením vybaveno.
(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972 a pro vozidla,
která nemusí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy. 90),
91)
§ 49
Odrazky
(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou jednostopých
motorových vozidel, musí být vybaveno dvěma zadními odrazkami
červené barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu, popřípadě
může být vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy
netrojúhelníkového tvaru. Pokud jsou tato vozidla vybavena
zakrývatelnými světlomety, jsou přední odrazky povinné. Bod činné
plochy přední a zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší
šířku motorového vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny.
(2) Každé přípojné vozidlo, s výjimkou přívěsného nebo
postranního vozíku k jednostopému motorovému vozidlu, musí být
vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového
tvaru a dvěma zadními odrazkami červené barvy tvaru rovnostranného
trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm upevněnými tak, aby
jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla
vodorovná. Bod činné plochy zadní odrazky nejbližší rovině
vymezující největší šířku vozidla nesmí být dále než 400 mm od
této roviny; bod činné plochy přední odrazky nejbližší rovině
vymezující největší šířku vozidla nesmí být u vozidel vyrobených
nebo dovezených před 1.1.1985 dále než 400 mm, u vozidel
vyrobených nebo dovezených po 1.1.1985 dále než 150 mm od této
roviny.
(3) Umístění odrazek musí být takové, aby nejnižší bod jejich
činné plochy nebyl níže než 350 mm a výše než 900 mm nad rovinou
vozovky; v případě, že konstrukce a tvar karosérie neumožňuje
dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být přední odrazky bílé barvy
svým nejnižším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou
vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy
předních nebo zadních odrazek nesmí být menší než 600 mm; tato
vzdálenost může být zmenšena až na 400 mm u dvoustopých vozidel,
jejichž celková šířka je nejvýše 1,3 m.
(4) Vozidla kategorie M2, M3 a N jejichž celková délka je
větší než 6 m, a vozidla kategorie O musí být vybavena na každé
straně vozidla nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy
(autožluť) netrojúhelníkového tvaru umístěnou v prostřední třetině
vozidla. Odrazky nesmějí být svým nejnižším bodem činné plochy
níže než 350 mm a nejvyšším bodem činné plochy výše než 900 mm nad
rovinou vozovky; neumožňuje-li konstrukce a tvar karosérie dodržet
nejvyšší výšku 900 mm, smějí být odrazky svým nejvyšším bodem
činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Odrazky nesmějí
být vzdáleny více než 3 m od roviny vymezující délku vozidla
vpředu (u vozidel kategorie O včetně oje), 1 m od roviny
vymezující délku vozidla vzadu a vzájemná vzdálenost nejbližších
bodů činné plochy bočních odrazek nesmí být větší než 3 m.
Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem
účinnosti této vyhlášky, musí být vybavena odrazkami podle
ustanovení tohoto odstavce nejpozději do 1.1.1987.
(5) Jednostopá motorová vozidla musí být vybavena jednou
zadní odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnou
tak, aby střed odrazky byl v podélné střední rovině vozidla a její
nejnižší bod činné plochy nebyl níže než 350 mm a nejvyšší bod
činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Mopedy vyrobené
nebo dovezené po 1.1.1986 musí být vybaveny ještě
- přední odrazkou netrojúhelníkového tvaru bílé barvy umístěnou
v podélné střední rovině vozidla; její nejnižší bod činné
plochy nesmí být níže než 400 mm a nejvyšší bod činné plochy
výše než 1200 mm nad rovinou vozovky,
- na každé straně jednou nebo dvěma odrazkami netrojúhelníkového
tvaru oranžové barvy, které musí být umístěny tak, aby nemohly
být zakryty řidičem nebo spolujezdcem nebo jejich oděvem.
V případě, že je moped opatřen pedály, musí být každý pedál
vybaven odrazkami oranžové barvy, viditelnými zepředu i zezadu.
(6) Přívěsný vozík k jednostopému motorovému vozidlu musí být
vybaven dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového
tvaru umístěnými tak, aby bod činné plochy nejbližší rovině
vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 100 mm od této
roviny, a jednou zadní odrazkou červené barvy tvaru rovnostranného
trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm upevněnou tak, aby
jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna strana byla
vodorovná, a umístěnou v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší
bod činné plochy odrazek nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod
činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky.
(7) Postranní vozík k jednostopému motorovému vozidlu musí
být vybaven jednou přední odrazkou bílé barvy a jednou zadní
odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnými tak,
aby bod činné plochy odrazek nejbližší rovině vymezující největší
šířku vozidla nebyl dále než 150 mm od této roviny, nejnižší bod
činné plochy níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než
900 mm nad rovinou vozovky.
(8) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na
závěsech 95) za jízdy volně pohyblivých. Odrazky musí být na
vozidle upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné
a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou střední
rovinou vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné střední rovině
vozidla s tolerancí ve vodorovné i svislé rovině plus minus 3
úhlové stupně.
§ 50
Světlomety a svítilny se světly do mlhy,
zpětnými světly a s hledacím světlem
(1) Vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová
vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední
rovině vozidla smějí být vybavena dvěma předními světlomety se
světlem bílé barvy do mlhy, jednou nebo dvěma zadními svítilnami
se světlem červené barvy do mlhy, jednou nebo dvěma svítilnami se
zpětným světlem bílé barvy a jedním světlometem s hledacím
světlem. Jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené
barvy do mlhy a jednou nebo dvěma svítilnami se zpětným světlem
bílé barvy musí být vybavena vozidla kategorie M1 vyrobená nebo
dovezená po 1.10.1985 a motorová vozidla kategorie M2, M3
a N vyrobená nebo dovezená po 1.10.1986. Vozidla kategorie
O vyrobená nebo dovezená po 1.10.1986 musí být vybavena jednou
nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy.
V případě použití jedné svítilny se světlem červené barvy do mlhy
musí být tato svítilna umístěna v levé polovině vozidla.
U motorových vozidel vyrobených nebo dovezených po 1.10.1985
výrobce v návodu k obsluze stanoví způsob montáže a umístění
předních světlometů se světlem do mlhy.
(2) Jednostopé motorové vozidlo smí být vybaveno jedním
předním světlometem se světlem bílé barvy do mlhy, jednou zadní
svítilnou se světlem červené barvy do mlhy.
(3) Přední světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle
umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině
vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 400 mm od této
roviny, nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než nejvyšší
bod činné svítící plochy potkávacího světla a nejnižší bod činné
svítící plochy níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Pro nastavení
předních světlometů se světlem do mlhy platí ustanovení § 43 odst.
4. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny
tak, aby nejnižší bod jejich činné svítící plochy nebyl níže než
250 mm a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než 1000 mm
nad rovinou vozovky; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné
svítící plochy zadní svítilny se světlem do mlhy a brzdového
světla nesmí být menší než 100 mm. Referenční osy zadních svítilen
se světlem do mlhy musí být v rovinách rovnoběžných s podélnou
střední rovinou vozidla a rovinou vozovky. Svítilna se zpětným
světlem musí být na vozidle umístěna tak, aby nejnižší bod její
činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod její
činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky. Na
jednostopých motorových vozidlech musí být přední světlomet se
světlem do mlhy i zadní svítilna se světlem do mlhy umístěny ve
stejných výškách nad rovinou vozovky jako u ostatních vozidel, ale
v podélné střední rovině vozidla.
(4) Přední světlomety se světly do mlhy musí být možné
zapnout nebo vypnout nezávisle na dálkových a potkávacích světlech
a jejich činnost signalizována v zorném poli řidiče kontrolním
nepřerušovaným světlem zelené barvy. Rozsvícení zadních světlech
do mlhy smí být možné pouze svítí-li potkávací světla nebo přední
světla do mlhy. Jejich činnost musí být signalizována v zorném
poli řidiče kontrolním nepřerušovaným světlem oranžové barvy.
Současně se světly do mlhy musí svítit obrysová světla a osvětlení
zadní státní poznávací značky. Svítilna se zpětným světlem může
být v činnosti pouze při zařazeném zpětném chodu a jsou-li
zapojena zařízení pro jízdu.
§ 51
Světelné výstražné zařízení
(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou vozidel uvedených
v části třetí, jehož technická způsobilost je schválena po
1.1.1985, musí být vybaveno světelným výstražným zařízením.
(2) Zapojení světelného výstražného zařízení musí být
uspořádáno tak, aby i při vypnutém vnějším osvětlení vozidla
umožňovalo zapínání světel dálkových nebo potkávacích.
(3) Světelné výstražné zařízení musí být provedeno tak, aby
nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací
orgán a nesmí umožňovat ani rozsvícení ani zhasnutí ostatního
osvětlení vozidla.
§ 52
Zvláštní výstražná světla
(1) Motorová a přípojná vozidla
a) požární ochrany
b) ozbrojených sil a ozbrojených sborů, která určí příslušná
ministerstva,
c) zdravotnické a důlní záchranné služby, poruchové služby
plynárenských zařízení,
d) pojízdné pracovní stroje a speciální automobily, vykonávající
práci za jízdy nebo při stání v jízdní dráze 96) za
neuzavřeného silničního provozu,
e) která svými rozměry nebo rozměry svého nákladu přesahují míru
stanovenou v § 11, pokud to stanoví orgán schvalující
technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla,
anebo orgán, který vydal povolení k zvláštnímu užívání
silnice, 97)
f) pro něž to stanoví orgán, jemuž přísluší schválit technickou
způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla,
g) pro něž to stanoví federální ministerstvo vnitra,
h) Sboru národní bezpečnosti určená zejména pro doprovod skupiny
vozidel,
musí být kromě předepsaného osvětlení vybavena ještě jedním nebo
dvěma zvláštními výstražnými světly, která i svou barvou zřetelně
upozorňují všechny účastníky silničního provozu na zvláštní
charakter těchto vozidel.
(2) Činnost těchto světel musí být nezávislá na ostatním
vnějším osvětlení vozidla a musí být snadno a spolehlivě
kontrolovatelná z místa řidiče opticky stálým nepřerušovaným
kontrolním světlem žluté barvy.
(3) Světlo výstražných svítilen musí být nepřerušované,
svítí-li dopředu, nebo přerušované (majáčky), svítí-li na všechny
strany vozidla.
(4) Zvláštní charakter vozidla a jeho postavení vůči ostatním
účastníkům silničního provozu je určen barvou výstražného světla,
a to
- červenou nebo modrou u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a),
jehož technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972,
- modrou u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož
technická způsobilost byla schválena po 1.7.1972, a u vozidla
uvedeného v odstavci 1 písm. b), c) a g),
- oranžovou (autožluť) u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. d) až f),
- červenou a modrou u vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. h).
(5) Efektu přerušovaného světla musí být dosaženo jiným
způsobem než přerušovanou činností světelného toku zdroje
(vlákna), to znamená, že zdroj světla musí svítit stálou
intenzitou a efektu přerušovaného světla se dosahuje např.
rotující clonkou nebo žárovkou s vybíjecím proudem (výbojkou,
svítilnou se stacionárními záblesky).
(6) Výstražné přerušované světlo musí být umístěno na
nejvyšším místě karosérie nebo nástavby, a to přibližně v podélné
střední rovině vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách
této roviny.
(7) Zvláštní výstražná přerušovaná světla musí být na vozidle
umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné
z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou,
vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.
(8) Ve vzdálenosti menší než 750 mm v libovolném směru od
světelného zdroje výstražného světla nesmí být na vozidle jiné
světelné zdroje, jež by mohly způsobit vzájemnou záměnu nebo mylný
výklad zvláštních výstražných světel.
(9) U výstražných světel
a) kmitočet (f) přerušování výstražného světla musí být 2 až 4
Hz;
b) svítivost světelného záblesku modrého světla v rozmezí
vertikálních úhlů geometrické viditelnosti plus minus 4 úhlové
stupně musí být nejméně 13 cd, oranžového světla v rozmezí
vertikálních úhlů geometrické viditelnosti plus minus
8 úhlových stupňů musí být nejméně 40 cd;
c) trvání světelného záblesku nesmí být delší než 0,6/f.
(10) Zvláštní výstražná světla musí splňovat podmínky
stanovené zvláštními předpisy 98) a musí být podle nich schválena.
§ 53
Vnitřní osvětlení vozidel
(1) Kabina řidiče motorových vozidel, karosérie vozidel
kategorie M a osobních autobusových přívěsů musí být uvnitř
osvětlena tak, aby za snížené viditelnosti byl řidiči
a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště
řidiče musí být vybaveno osvětlením
- u vozidel kategorie M1 nejméně 6 lx, měřeno 500 mm od svítilny,
- u vozidel kategorie M2, M3 a N nejméně 40 lx, měřeno alespoň na
jednom místě na obvodu věnce volantu.
Osvětlení musí mít zvláštní spínač, aby se dalo zapnout i bez
vnějšího osvětlení vozidla.
(2) Kontrolní přístroje na přístrojové desce musí být
osvětleny při zapnutí vnějšího osvětlení vozidla; osvětlení
přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit rušivě při řízení
vozidla a přístroje se nesmějí zrcadlit v čelním skle.
(3) Vozidla kategorie M2 a M3 a osobní autobusové přívěsy
musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro cestující.
Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení vozidla; musí
být možno je ztlumit z místa řidiče bez ohledu na ostatní světla
na vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie autobusů a jejich osobních
přívěsů - s výjimkou dálkových autobusů, které jsou vybaveny
bodovým osvětlením nad každým sedadlem - musí mít ve výši 1 m nad
podlahou alespoň 60 lx, při plně tlumeném osvětlení nejméně 5 lx
v kterémkoli přímo osvětleném místě karosérie. Při otevření dveří
musí být vstupní a výstupní schůdky dostatečně osvětleny pro
bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení nesmí být ovlivňováno
tlumením vnitřních světel.
(4) Vozidla se skříňovou karosérií musí být vybavena vnitřním
osvětlením a osvětlením vstupních a výstupních schůdků a jejich
nejbližšího okolí.
(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 54
Zvuková výstražná zařízení
(1) Motorová vozidla, s výjimkou pásových vozidel s nejvyšší
konstrukční rychlostí nepřevyšující 8 km/h, musí mít alespoň jedno
zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu. Tato motorová
vozidla, pokud jejich technická způsobilost je schválena po
1.1.1985, musí z hlediska zvukových výstražných zařízení a jejich
signálů splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 99) a musí
být podle nich schválena. Mopedy mohou být vybaveny výstražnými
zvonky [§ 73 odst. 1 písm. h)].
(2) Každé zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené
po 1.1.1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy,
100) musí být podle nich schváleno a musí být na vozidle umístěno
tak, aby při provozu za jakýchkoli podmínek nedocházelo k jeho
poškození nebo změně zvukových vlastností. Je-li zařízení uvedeno
v činnost, musí vydávat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše
nebo v harmonickém akordu. Zařízení, která vydávají pronikavé
zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako píšťaly, sirény, gongy
apod., nejsou přípustné.
(3) Vozidla uvedená v ustanovení § 52 odst. 1 písm. a), b),
c), která jsou vybavena zvláštními výstražnými světly, musí kromě
předepsaných zvukových výstražných zařízení mít ještě zvláštní
zařízení vydávající typická zvuková znamení, u nichž spodní
hranice hladiny zvuku musí být nejméně 105 dB (A).
§ 55
Stírače a ostřikovače čelních a zadních skel,
odmrazování a odmlžování skel, zařízení k čistění světlometů
(1) Motorová vozidla s kabinou řidiče nebo s uzavřenou
karosérií musí být opatřena nejméně jedním samočinným stíračem
a ostřikovacím zařízením pro čistění vnějšího povrchu čelního skla
s motorickým pohonem a odmrazovacím a odmlžovacím systémem.
Motorová vozidla kategorie M1, jejichž technická způsobilost je
schválena po 1.1.1985, musí z hlediska vybavení systémem čistění
a ostřikování čelních skel a systémem odmrazování a odmlžování
a z hlediska výhledu z vozidla splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy 101) a musí být podle nich schválena. Tyto
předpisy se přiměřeně vztahují na vozidla ostatních kategorií a na
uvedená zařízení použitá na zadní skla vozidel.
(2) Stírač musí být řešen tak, aby se jeho raménko po vypnutí
stíracího zařízení samočinně vracelo do základní polohy. Stírací
raménko musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního
čistění skla.
(3) Ostřikovací zařízení čelního skla musí být vyrobeno
z materiálů, které se nepoškodí při zamrzání kapaliny a současně
odolávají účinku teplot až do 80 stupňů C. Činnost ostřikovacího
zařízení se nesmí zhoršit, je-li použito nemrznoucí směsi. Nádržka
na kapalinu musí být umístěna ve vozidle tak, aby byl snadný
přístup k nalévacímu hrdlu při doplňování; tato podmínka je
splněna i v případě, že je nádržka snadno a bez odpojování
vyjímatelná. Nádržka na kapalinu u vozidel kategorie M2, M3
a N musí mít objem nejméně 2,8 kubických dm, u ostatních vozidel
musí mít objem nejméně 1,4 kubických dm.
(4) Motorová vozidla, jež mají před řidičem průhledný
ochranný čelní kryt takového provedení, které nedovoluje řidiči za
deště nebo sněžení bezpečný výhled mimo něj, musí mít buď
samočinný stírač nebo průzorový otvor (štěrbinu apod.).
(5) Motorová vozidla mohou být vybavena zařízením k čistění
světlometů s potkávacím světlem. Dálkové autobusy a motorová
vozidla kategorie N určená pro mezinárodní dopravu vyrobená nebo
dovezená po 1.1.1986, musí být tímto zařízením vybavena. Vozidla
a zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy
102) a musí být podle nich schválena.
(6) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972. Pro zvláštní
motorová vozidla uvedená v části třetí platí ustanovení o omývacím
zařízení a o odmrazovacím a odmlžovacím systému od 1.10.1985;
ustanovení odstavce 2 první věty se na tato vozidla nevztahuje.
§ 56
Odrušení vozidel
(1) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno
a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie
(dále jen "rušení") vznikající při provozu nepřesáhlo mezní
hodnoty rušení. 103) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena po 1.7.1972, musí z hlediska odrušení splňovat podmínky
stanovené zvláštními předpisy 104) a musí být podle nich
schválena.
(2) Výrobce vozidel je povinen umožnit organizaci pověřené
prováděním homologačních zkoušek, aby nejméně jednou ročně
provedla kontrolní měření odrušení u nejméně šesti namátkově
vybraných vozidel každého hromadně vyráběného typu. Stejnou
povinnost má dovozce vozidel, pokud nepředloží jednou ročně
osvědčení o shodnosti výroby z hlediska odrušení.
(3) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být
prováděny takové zásahy a při výměně nesmějí být originální díly
nahrazovány takovými díly, které by zvyšovaly rušení nad
stanovenou hranici.
§ 57
Zasklení vozidel a clona proti slunci
(1) Výplně oken (i střešních) a mezistěn motorových a jejich
přípojných vozidel musí být zhotoveny z bezpečnostního skla; 105)
od 1.1.1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy
106) a musí být podle nich schváleny. Vozidla kategorie M1
vyrobená nebo dovezená po 1.1.1987 musí být vybavena zařízením pro
elektrické vyhřívání zadních oken.
(2) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být
použita jen pro zasklení
- vnitřních mezistěn a přepážek,
- otevíracích střešních oken,
- oken skládacích dveří (např. u autobusů),
- oken přípojných vozidel za osobní automobily,
- ochranných čelních krytů jednostopých vozidel a jejich
modifikací bez kabiny řidiče,
- oken obytných nástaveb určených k rekreačním účelům.
(3) Nekryté hrany zasklení (např. vyklápěcích větracích
okének, spouštěcích dveřních oken, mezistěn) musí být dostatečně
zaobleny. U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být
tyto hrany vhodně olemovány.
(4) U autobusů a osobních autobusových přívěsů nesmějí být
nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.
(5) Karosérie a kabina řidiče motorového vozidla musí mít dvě
clony (rolety) proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem.
Kabina řidiče zemědělských a lesnických traktorů a každá
jednomístná kabina řidiče musí mít alespoň jednu clonu proti
slunci.
(6) Clona proti slunci 54) musí být provedena buď
z materiálu, který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto
materiálem úplně pokryta; jsou-li clona a její držák provedeny
z tuhého materiálu, nesmějí mít nebezpečné ostré hrany a jejich
zaoblení nesmí mít poloměr menší než 3,5 mm.
(7) Ustanovení odstavců 2, 5 a odstavce 6 první věty neplatí
pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.7.1972.
§ 58
Rychloměry, tachografy a počítače ujeté vzdálenosti
(1) Každé motorové vozidlo, jehož nejvyšší konstrukční
rychlost je vyšší než 50 km/h a které nemá tachograf s ukazatelem
rychlosti, musí být v zorném poli řidiče vybaveno rychloměrem
s počítačem ujeté vzdálenosti. Motorová vozidla vyrobená nebo
dovezená po 1.1.1985 musí být z tohoto hlediska schválená podle
zvláštních předpisů. 107)
(2) Autobusy a nákladní automobily s nejvyšší konstrukční
rychlostí vyšší než 40 km/h, které mají celkovou hmotnost větší
než 7 t, musí být vybaveny tachografy. Od data, které stanoví
federální ministerstvo dopravy, se toto ustanovení vztahuje i na
městské autobusy.
(3) Počítače ujeté vzdálenosti a tachografy namontované na
vozidlech musí splňovat tyto podmínky:
a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat
vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně plus minus 5%
z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté
vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy
(dopředu-dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat;
b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy
dopředu a dozadu je méně než 80:20, musí být vybaveny takovým
zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává
a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m;
c) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům
počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání
při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů.
Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
(4) Tachograf a rychloměr, jakož i jejich pohon musí být
možné u vozidel všech kategorií vyrobených nebo dovezených po
1.1.1986 zaplombovat.
§ 59
Vytápěcí a větrací systém
(1) Vozidla s kabinou pro řidiče nebo s uzavřenou karosérií
musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče
a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí konstrukcí,
provedením ani činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu
řidiče a cestujících, a není-li možno proudění vzduchu regulovat
co do množství a směru, musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.
108)
(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1.1.1973 musí být
vytápěcí a větrací systém snadno obsluhovatelný a jeho výkon
regulovatelný nejméně ve dvou stupních; 109) toto ustanovení
neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve
vozidle. Podle zvláštních předpisů 110) se ověřují podmínky, které
musí splňovat zařízení pro vytápění a větrání vozidel kategorie
M a N.
(3) K vytápění je zakázáno používat přímo horkých potrubí
výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může
být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorách
výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být
žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo
plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito
jiných materiálů, musí mít tyto materiály stejnou odolnost proti
korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění
použito chladícího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru,
musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému
prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro
vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé
provozem vozidla a jeho zařízení 111) a musí být filtrován od
hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích
zařízeních - s výjimkou zařízení podle odstavce 4 - nesmí být
odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně
řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí
být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl
omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito
vozidly.
(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen
u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů
a návěsů se skříňovou karosérií určených za pracoviště nebo
ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být nehořlavě
odizolovány.
(5) Vytápěcí systém musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém
prostoru pro cestující za těchto podmínek:
a) u všech automobilů, s výjimkou městských autobusů, musí
vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném
prostoru karosérie 112) při okolní teplotě -15 stupňů
C výslednou teplotu nejméně + 18 stupňů C; u vozidel
s největší konstrukční rychlostí vyšší než 80 km/h musí být
tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí
odpovídající 80% nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne
nižší než 80 km/h a ne vyšší než 140 km/h;
b) u městských autobusů musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat
v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie 112) při okolní
teplotě - 15 stupňů C výslednou teplotu nejméně + 14 stupňů C;
na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza;
c) povrchová teplota v bezprostředně přístupných místech
a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit +40 stupňů C.
Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými
místy k sezení nebo stání je 6 stupňů C, u autobusů a osobních
autobusových přívěsů, s výjimkou městských autobusů, kde se
rozdíl nelimituje, 8 stupňů C. Výsledná teplota v místech hlav
může být až o 9 stupňů C nižší, popřípadě až o 3 stupně
C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být
splněna u městských autobusů a nevztahuje se na přídavná
topení, která mají regulovatelný výstup nebo odklon proudění
vzduchu.
(6) Vytápěcí a větrací systém prostoru karosérie musí být
a) u osobních automobilů, v prostoru kabiny řidiče nákladních
automobilů a silničních tahačů přetlakový a musí zajišťovat
při zavřených oknech a dveřích nejméně 35 kubických m vzduchu
za 1 hodinu na každé místo k sezení za jízdy i při stání
vozidla;
b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů přetlakový
a v prostoru pro cestující při zavřených oknech a dveřích musí
zajišťovat nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za 1 hodinu
při stání vozidla (ve vztahu k objemu větraného prostoru)
a nejméně 35 kubických m vzduchu za 1 hodinu u meziměstských
a dálkových autobusů bez klimatizačního zařízení a nejméně 25
kubických m vzduchu za 1 hodinu u meziměstských a dálkových
autobusů s klimatizačním zařízením na každou sedící osobu za
jízdy vozidla rychlostí odpovídající 80% nejvyšší konstrukční
rychlosti vozidla.
U městských autobusů nemusí být vytápěcí a větrací systém
přetlakový.
(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého topení,
tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním
palivem, musí - s výjimkou zařízení podle odstavce 4 - vyhovovat
těmto požadavkům:
a) zařízení musí být pojištěno proti přehřátí (tepelnou
pojistkou),
b) spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod
dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 50
kPa (zkouška na těsnost),
c) u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým
způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,
d) ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového
procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,
e) nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího
prostoru a při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí
automaticky zastavit dodávka paliva,
f) instalace nezávislého topného zařízení musí být provedena tak,
aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických),
tedy i při stání vozidla, bylo zamezeno pronikání spalin
tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie.
(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972,
ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená
před 1.1.1973.
§ 60
Zařízení proti neoprávněnému použití vozidla
(1) Motorová vozidla a přípojná vozidla se skříňovou
karosérií musí mít zajištění dveří, jakož i vík zavazadlového
a - s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů - motorového
prostoru proti neoprávněnému otevření zvenku; přitom nejméně jedny
dveře musí být zvenku uzamykatelné. Ustanovení tohoto odstavce se
nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.1.1973, a na samojízdné zemědělské a lesnické
stroje a pojízdné pracovní stroje.
(2) Motorová vozidla musí být vybavena kromě zajištění podle
odstavce 1 ještě dostatečně účinným zajišťovacím zařízením
konstruovaným a provedeným tak, aby zabránilo jejich neoprávněnému
použití. Z tohoto hlediska musí vozidla kategorie M a N splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy 113) a musí být podle nich
schválena. Ustanovení tohoto odstavce platí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost je schválena po 1.1.1973, a pro zvláštní
motorová vozidla uvedená v části třetí, jejichž technická
způsobilost je schválena po 1.1.1978.
(3) Vozidla kategorie L musí mít zajišťovací zařízení
působící na jedno z těchto ústrojí
- řízení,
- převodovku,
- řadicí páku nebo ovládání řazení převodů,
- zařízení zabraňující běhu motoru,
- paprsky nebo ramena kol.
Zajišťující zařízení působící na řízení se nesmí porušit při
působení momentem nejméně 300 Nm. 114) Ustanovení tohoto odstavce
se nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.1.1985.
§ 61
Zařízení ke spojování vozidel
(1) Vozidla, která jsou určena ke spojování do soupravy, musí
být vybavena spojovacím zařízením, které musí být provozně
bezpečné, lehce a rychle ovladatelné. Spojovací zařízení musí
přípojné vozidlo zajišťovat proti samovolnému uvolnění dvojitou
mechanickou pojistkou a musí působit samočinně nebo polosamočinně
(druhá pojistka působí až po ručním ovládání); zařízení působící
samočinně však musí mít mechanické dvojité zajištění a zajištěnou
polohu zřetelně viditelnou. Nesamočinným zařízením mohou být
vybavena pouze jednostopá motorová vozidla, vozidla kategorie M1
a N1 pro tažení jednonápravového přípojného vozidla kategorie O1
a O2 a tažná vozidla určená ke spojování s jednonápravovým
přívěsem o celkové hmotnosti do 3,5 t. Spojovacím zařízením
nesmějí být vybaveny jednonápravové přívěsy a přívěsy s nájezdovou
brzdou.
(2) Spojovací zařízení musí být provedeno
a) u jednostopých motorových vozidel pro tažení jednokolových
přívěsů křížovým kloubem,
b) u vozidel kategorie M1 a N1 pro tažení jednonápravového
přípojného vozidla kategorie O1 a O2 s koulí ISO 50, přičemž
největší přípustné statické zatížení od přívěsu na kouli nesmí
být větší než 980 N ve svislém směru; celý spoj, tj. koule
tažného a závěs přípojného vozidla musí být schválen, 115)
c) u ostatních vozidel pro tažení přívěsů systémem válcový čep -
oko; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena
před 1.7.1972, u speciálních terénních vozidel a u zvláštních
motorových vozidel uvedených v části třetí je přípustný též
systém hák - oko, má-li tažený přívěs odpovídající oko oje.
(3) Spojovací zařízení pro tažení přívěsu musí umožnit pohyb
jeho oje nejméně
- ve svislé rovině .................... plus minus 20 úhl. stupňů,
- ve vodorovné rovině ............... plus minus 75 úhl. stupňů,
u zemědělských a lesnických traktorů plus minus 60 úhl. stupňů,
- okolo podélné osy závěsného zařízení plus minus 25 úhl. stupňů,
u zemědělských a lesnických traktorů plus minus 20 úhl. stupňů,
(4) Vozidla kategorie N3 určená k tažení přípojných vozidel
kategorie O4, která jsou určená pro mezinárodní dopravu, musí být
vybavena schváleným 116) zařízením systému válcový čep - oko
o průměru 50 mm není dovoleno u jiných vozidel nově uváděných do
provozu. Závěs tažného vozidla musí být odpružený, celý spoj, tj.
závěs - oj, smí vykazovat jen kmity velmi nízké amplitudy.
(5) Spojovací zařízení motorových vozidel systému válcový čep
- oko, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií pouze nazad, smí
mít osu válcového čepu vzdálenou od zadního obrysu vozidla (směrem
k jeho přídi) nejvýše 300 mm.
(6) Vozidla s výjimkou jednostopých, která jsou určena
k tažení přívěsů, musí mít kromě hlavního spojovacího zařízení
vybavena též závěsy pro pojistné spojovací zařízení (lana,
řetězy), a to
a) vozidla s kulovým závěsem podle odstavce 2 písm. b) určená pro
tažení přívěsů o hmotnosti větší než 350 kg závěsy pro křížové
nebo vidlicovité zavěšení podle § 64 odst.4,
b) ostatní vozidla, pokud nejsou vybavena schváleným spojovacím
zařízením, závěsy pro křížové zavěšení.
Zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny závěsy pro
pojistné spojovací zařízení dnem, který stanoví federální
ministerstvo dopravy.
(7) Oko oje, s výjimkou přípojných vozidel k zvláštním
motorovým vozidlům uvedeným v části třetí, musí být upevněno k oji
tak, že jeho otáčení kolem podélné osy oje je vyloučeno. Oka ojí
přívěsů k automobilům uvedeným v odstavci 4 musí být schválena.
116)
(8) Přívěsy, s výjimkou přívěsů za jednostopá motorová
vozidla, musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením (lana,
řetězy), která musí při poruše hlavního spoje a následném
přerušení spojení brzdové a elektrické soustavy mezi tažným
vozidlem a přívěsem zajistit ještě částečnou řiditelnost přívěsu,
popřípadě zabránit padnutí oje na vozovku. Přívěsy za zemědělské
a lesnické traktory musí být vybaveny pojistným spojovacím
zařízením podle předcházející věty dnem, který stanoví federální
ministerstvo dopravy. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro
vozidla jízdní soupravy vybavená schváleným spojovacím zařízením.
116)
(9) Dvou- a více nápravové přívěsy musí mít oj vyváženou tak,
aby se po odpojení nemohla dotknout vozovky, na níž přívěs stojí
nebo po níž jede, a aby spojování přívěsu s tažným vozidlem se
mohlo dít s nejmenší možnou námahou. Oko oje těchto přívěsů musí
být přibližně ve stejné výšce nad vozovkou, jako je závěs tažného
vozidla nebo musí být oj na tuto výšku seřiditelná.
(10) V případě, že síla pro ruční zvedání oje u návěsů
a jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti větší než 100 kg
přesahuje 245 N, musí mít návěs, popřípadě přívěs přední převislou
část před nápravou nebo oj vybavenou podpěrným zařízením, které
a) zabrání převrácení vozidla při odpojení od tažného vozidla
v rozsahu provozních zatížení i při nerovnoměrném rozdělení
nákladu a při ložných manipulacích připuštěných v návodu
k obsluze vozidla,
b) umožní, že přípojné vozidlo může být v podepřeném stavu
samočinně nebo - u závěsů s koulí - s nejmenší námahou
zapojeno do spojovacího zařízení tažného vozidla.
(11) U dvou- a vícenápravových přívěsů s točnicovým řízením
musí být oj tak dlouhá, aby vzdálenost mezi osou oka oje a osou
točnice byla nejméně o 1,2 m větší, než je obrysový poloměr přední
části karosérie opsaný z osy točnice.
(12) Tahače návěsů musí mít pro spojovací čep návěsu buď
polosamočinnou nebo samočinnou točnici odpovídající nejvyššímu
povolenému zatížení tahače. Točnice musí umožnit vzájemné
vychýlení tahače a návěsu
- ve vodorovné rovině v rozsahu plus minus 90 úhlových stupňů,
tj. 180 úhlových stupňů celkově,
- ve svislé podélné rovině nejméně plus minus 8 úhlových stupňů,
- v příčné svislé rovině nejvýše plus minus 3 úhlové stupně.
Ovládání točnice musí být umístěno v pravé polovině tahače, pokud
není provedeno z místa řidiče. Tahače musí být na převislé části
za točnicí opatřeny nájezdovými ližinami, které umožňují bezpečné
zapojení návěsu bez jeho zvedání i při částečném poklesu návěsu.
(13) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti
větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být
schválena 116) a musí mít spojovací systém uzpůsoben pro uchycení
spojovacího čepu návěsu o průměru 50,8 mm.
(14) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti
větší než 15 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být
schválena i co do umístění, 116) které musí splňovat zejména tyto
požadavky:
a) svou horní plochou musí být výše než 1,25 m ve stavu zatížení
návěsem a níže než 1,47 m ve stavu bez zatížení návěsem,
b) části tahače nad rovinou točnice a před svislou osou otáčení
spojovacího čepu v točnici musí být vně rotačního kužele,
jehož osa je totožná s osou otáčení spojovacího čepu
v točnici, jehož vrchol s polovičním vrcholovým úhlem 6
úhlových stupňů je pod rovinou točnice a jehož poloměr průseku
s rovinou točnice je 2,09 m,
c) části tahače pod rovinou točnice, za svislou osou otáčení
spojovacího čepu v točnici musí být uvnitř rotačního, zhruba
válcového tělesa, jehož osa je totožná s osou spojovacího čepu
a má poloměr nejvýše 2,2 m.
(15) Spojovací čep návěsu musí odpovídat největšímu
povolenému zatížení návěsem.
(16) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 10
t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválen 116) a musí
mít průměr činné části 50,8 mm. 117)
(17) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 15
t a pro svislé zatížení na spojovací čep nejvýše 20 t musí být
schválen i co do umístění, 116) které musí splňovat zejména tyto
požadavky:
a) i nejvzdálenější části návěsu, s výjimkou pružných spojů
brzdových a elektrických systémů, před svislou osou čepu a nad
myšlenou rovinou točnice musí ležet uvnitř válcového tělesa
o poloměru 2,04 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu,
b) spodní části návěsu - tzv. labutí krk - za svislou osou čepu
a pod myšlenou rovinou točnice musí být vně rotačního, zhruba
válcového tělesa o poloměru nejméně 2,3 m, jehož osa je
totožná se svislou osou čepu.
(18) Motorová vozidla o pohotovostní hmotnosti větší než 400
kg musí být vpředu a od 1.1.1985 i vzadu konstrukčně upravena
a provedena tak, aby je bylo možné tyčí nebo lanem - vléci jinými
vozidly (vyproštění, odtažení); motorová vozidla o celkové
hmotnosti větší než 3,5 t musí být možno vléci tyčí. U pojízdných
pracovních strojů, např. s čelně umístěným nářadím apod., lze
takové zařízení umístit vzadu.
(19) Tyče nebo lana k vlečení vozidel uvedených v odstavci 18 musí být
zřetelně viditelné; tyče musí být opatřeny po celé
délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana červeným
praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200 x 200 mm. 118)
(20) Ustanovení odstavce 1 druhé věty, odstavce 2 písm. a)
a b), odstavce 4, odstavce 7 druhé věty a odstavců 10 až 14 a 16 až 18 neplatí
pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.7.1972; ustanovení odstavce 2 písm. b) však platí
i pro tato vozidla, jestliže se za ně připojí jednonápravový
přívěs uvedený do provozu po 1.1.1976.
§ 62
Nárazníky automobilů, přípojných vozidel
a zařízení proti vklínění malých vozidel pod velká vozidla
(1) Automobily o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t musí
být opatřeny předním a zadním nárazníkem, pokud karosérie není
provedena tak, že přejímá funkci nárazníků.
(2) Nárazník nesmí mít ostré okraje nebo výstupky, které
mohou zranit chodce; povrch nárazníku, který nejčastěji vstupuje
ve styk s jiným vozidlem (popř. kly), musí být pokryt pryží nebo
jiným měkkým materiálem. Boční letmé konce nárazníku musí být
zahnuty co nejblíže ke karosérii vozidla směrem k jeho podélné ose
tak, aby bylo vyloučeno nebezpečí zaháknutí (zaklesnutí,
zachycení) s jiným vozidlem nebo chodcem či cyklistou apod. Tuhé
vnější hrany nárazníku nebo klů, pokud nejsou zakryty pryží nebo
jiným měkkým materiálem, musí být zaobleny s poloměrem nejméně
5 mm.
(3) Nárazník v celé šířce rozchodu kol a při zatížení vozidla
v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla musí být
svými horními okraji - nebo je-li opatřen svislými kly, horními
okraji klů - výše než 420 mm a dolními okraji nesmí být výše než
390 mm od roviny vozovky. V těchto rozmezích musí být povrch
nárazníku nejčastěji vstupující ve styk s jiným vozidlem nebo
jinou překážkou souvislý a rovný nebo zaoblený s poloměrem nejméně
500 mm, měřeno ve svislé rovině řezu. Ustanovení tohoto odstavce
se nevztahuje na velmi nízké sportovní modifikace automobilů.
(4) Vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1.1.1986
musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 119) a musí
být podle nich schválena. Podmínky stanovené těmito předpisy se
vztahují přiměřeně i na vozidla kategorie N1.
(5) U vozidel uvedených v odstavci 4 musí být nárazník a jeho
držáky včetně upevnění konstruovány tak, aby po stránce pevnosti
vyhověly při odtlačení vozidla o přibližně stejné hmotnosti,
nezabrzděného, s nezařazeným rychlostním stupněm na vodorovné
rovině bez poškození vozidel v rozmezí zrychlení od 1 m/s na
druhou do 2 m/s na druhou.
(6) Automobily o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být
vybaveny vpředu i vzadu, přípojná vozidla vzadu nárazníky, které
omezí nebezpečí úrazu osob při čelním nebo zadním střetu s malým
vozidlem (dále jen "zařízení proti vklínění"). Tyto automobily
a přípojná vozidla musí z hlediska zařízení proti vklínění
umístěných na zádi vozidla splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem 120) a musí být podle něj schválena.
(7) Zařízením proti vklínění nemusí být vybavena vozidla
s právem přednostní jízdy, 121) tahače návěsů, rozpojitelná
přípojná vozidla a vozidla určená a konstruovaná pro speciální
účely, u nichž montáž zařízení proti vklínění malých vozidel není
slučitelná s určením vozidla.
(8) Ustanovení odstavce 5 neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.1.1985.
§ 63
Bezpečnostní pásy a jejich kotevní úchyty
(1) Vozidla kategorie M1
a) uvedená do provozu před 1.1.1969 musí být vybavena na předních
sedadlech bezpečnostními pásy jen pokud jsou vybavena
předepsanými kotevními úchyty,
b) uvedená do provozu po 1.1.1969 musí být vybavena na předních
místech k sezení bezpečnostními pásy a příslušnými kotevními
úchyty v karosérii; bezpečnostní pásy musí být u vozidel
vyrobených nebo dovezených po 1.10.1986, s výjimkou provedení
"Standart" samonavíjecí,
c) vyrobená nebo dovezená po 1.1.1976 musí být vybavena
předepsanými kotevními úchyty v karosérii i na zadních
sedadlech,
d) vyrobená nebo dovezená po 1.10.1986 musí být vybavena
bezpečnostními pásy i na zadních sedadlech,
e) dosud neevidovaná a jezdící pod prozatímní státní poznávací
značkou nemusí být bezpečnostními pásy vybavena.
(2) Přední řada sedadel a sedadla vyhrazená pro osoby tělesně
postižené v dálkových autobusech musí být od 1.1.1985 vybavena
bezpečnostními pásy.
(3) Bezpečnostní pásy a jejich kotevní úchyty musí splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy 122) a musí být podle nich
schváleny.
(4) Bezpečnostní pásy musí být s tříbodovým uchycením;
s dvoubodovým uchycením 123) jsou přípustná pouze pro
a) vozidla se sklopnou, shrnovací nebo odnímatelnou střechou,
b) prostřední sedadla; pro tato sedadla je přípustný jen pás
břišní,
c) zvláštní vozidla uvedená v části třetí.
(5) Osobní automobily mohou být vybaveny zadržovacími systémy
pro děti do 12 let (bezpečnostní pásy, sedačky atd.). Tyto systémy
vyrobené nebo dovezené po nabytí účinnosti této vyhlášky musí
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy 124) a musí být
podle nich schváleny.
§ 64
Přívěsy za osobní automobily
(1) Celková hmotnost přívěsu nesmí být větší než 80%
pohotovostní hmotnosti tažného osobního automobilu a smí být
nejvýše 1800 kg.
(2) Pokud příslušný orgán republiky při schvalování technické
způsobilosti typu přívěsu nestanoví jinak, nesmí být nejvyšší
rychlost přívěsu vyšší než 80 km/h. Přívěsy nesmí být používány
k přepravě osob.
(3) Obytné přívěsy za osobní automobily (caravany) hromadně
vyráběné nebo hromadně dovážené, s výjimkou obytných přívěsů,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.1.1985, musí
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy a musí být podle
nich schváleny. 125) Předpisy pro obytné přívěsy 125) platí
přiměřeně i pro ostatní přívěsy za osobní automobily, s výjimkou
přívěsů, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.1.1985.
(4) Přívěsy, jejichž celková hmotnost převyšuje 350 kg, musí
být rovněž vybaveny pojistným závěsným zařízením, kterým se
připojují k tažnému vozidlu křížově nebo vidlicovitě, přičemž
vrchol vidlice smí být pouze na tažném vozidle.
§ 65
Jednostopá motorová vozidla
(1) Jednostopé motorové vozidlo musí být opatřeno stojánkem
nebo jiným zařízením umožňujícím jeho bezpečné postavení. Vozidla,
jejichž technická způsobilost je schválena po 1.1.1985 a jejichž
pohotovostní hmotnost je větší než 150 kg, musí být opatřena ještě
pohotovostním stojánkem.
(2) Primární řetěz, a pokud je použit, také sekundární řetěz,
musí mít bezpečnostní kryt.
(3) Ochranné kryty (kryt před řidičem, kryt kolen apod.)
nesmějí přesahovat největší šířku vozidla měřenou přes řídítka,
snižovat manévrovací schopnost a ovládání vozidla, snižovat výhled
ani být příčinou zranění řidiče.
(4) Mezi ovládacími orgány vozidla a pevnými částmi vozidla
musí být ve směru obvyklého přístupu k těmto orgánům a jejich
pohybu dostatečně velký, nejméně 70 mm široký volný prostor;
u pedálů se tato hodnota posuzuje od středu nášlapných ploch na
obě strany.
(5) Všechny ovládací orgány vozidla, které mohou při dopravní
nehodě zvětšit vážnost zranění jak řidiče, tak osob střetnuvších
se s vozidlem, musí být zakončeny tak, aby bylo možno do této
části vepsat kouli o průměru nejméně 19 mm. Ustanovení tohoto
odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.7.1972.
(6) Pokud bylo při schválení technické způsobilosti typu
jednostopého motorového vozidla dovoleno přepravovat na vozidle
spolujezdce, musí být vozidlo vybaveno dalším sedadlem umístěným
za sedlem řidiče nebo dvojsedlem; v tom případě po obou stranách
vozidla na jeho pevných částech musí být namontovány opěry pro
nohy spolujezdce. Sedlo musí být upevněno bezpečně a pevně a musí
být odpovídajícím způsobem odpruženo.
§ 66
Přípojná vozidla jednostopých motorových vozidel
(1) Postranní vozíky jsou určeny pro přepravu buď jedné
dospělé osoby nebo nákladu; postranní vozíky smějí být připojeny
jen k jednostopému motorovému vozidlu, u něhož objem válců motoru
je nejméně 170 kubických cm a jehož konstrukce toto připojení
umožňuje.
(2) Celková hmotnost postranního vozíku nesmí být větší než
60% celkové hmotnosti jednostopého motorového vozidla.
(3) Rozvor mezi kolem postranního vozíku a předním kolem
jednostopého motorového vozidla nesmí být větší než rozvor kol
tažného vozidla.
(4) Přívěsný vozík za jednostopé motorové vozidlo je určen
pouze pro přepravu nákladů; smí být připojen k jednostopému
motorovému vozidlu, jehož konstrukce připojení umožňuje.
(5) Celková hmotnost přívěsného vozíku nesmí být větší než
50% pohotovostní hmotnosti jednostopého motorového vozidla;
přívěsný vozík nemusí být vybaven brzdou.
(6) Vzdálenost nápravy nebo osy kol přívěsného vozíku od osy
zadního kola tažného vozidla nesmí být větší, než je rozvor kol
tažného vozidla.
(7) Za jednostopé motorové vozidlo s postranním vozíkem lze
připojovat ještě přívěsný vozík za podmínek, že objem válců motoru
jednostopého motorového vozidla je větší než 450 kubických cm
a kolo postranního vozíku je tímto motorem poháněno.
ČÁST TŘETÍ
Další podmínky konstrukce
a provedení zvláštních vozidel
§ 67
Zemědělské a lesnické kolové traktory
(1) Zemědělské a lesnické kolové traktory (dále jen
"traktory") jsou dvounápravové stroje opatřené pneumatikami, které
jsou určeny k sunutí, nesení a pohonu pracovního zařízení nebo
nářadí, k vykonávání různých prací hlavně tažnou silou a k tažení
přípojných vozidel, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost
nepřevyšuje 25 km/h. 126) Ustanovení platná pro traktory platí
přiměřeně i pro pásové traktory určené ke stejným pracím; pro
jejich užívání na pozemních komunikacích platí ustanovení § 2 odst. 2.
(2) Pro traktory platí ustanovení části druhé, pokud z nich
nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 3 až 12.
(3) Traktor může být vybaven sedadly pro spolujezdce
(popřípadě další obsluhu mimo řidiče) za těchto podmínek:
a) sedadla pro spolujezdce mohou být nejvýše dvě,
b) jsou-li tato sedadla umístěna na blatnících (krytech kol), smí
být na jednom blatníku pouze jedno sedadlo,
c) každé sedadlo pro spolujezdce musí být spolehlivě připevněno
k traktoru, musí mít opěradlo nejméně s jednou loketní opěrou
nebo madlem pro držení a odpovídající opěru pro nohy,
d) sedadlo pro spolujezdce musí mít šířku nejméně 400 mm
a hloubku nejméně 300 mm,
e) žádné sedadlo pro spolujezdce včetně opěry pro nohy, nesmí
přesahovat vnější obrys traktoru, s výjimkou traktorů
o celkové šířce nejvýše 1,4 m, u nichž sedadlo spolujezdce smí
přesahovat obrys nejvýše o 50 mm na každé straně vozidla.
(4) V rozsahu od pohotovostní až po celkovou hmotnost
traktoru nesmí být hmotnost připadající na řízenou nápravu
- měřeno při stání na vodorovné vozovce - menší než 25% okamžité
hmotnosti traktoru. Připouští se však nižší hmotnost připadající
na řízenou nápravu po namontování různých pracovních nářadí
a nákladních plošin při současném snížení nejvyšší rychlosti na
15 km/h; přitom hmotnost připadající na řízenou nápravu nesmí být
menší než
- 20% u traktorů o okamžité hmotnosti nejvýše ............ 3,2 t, - 19% u traktorů o okamžité hmotnosti vyšší než .......... 3,2 t, avšak nejvýše ......... 4,5 t, - 18% u traktorů o okamžité hmotnosti vyšší než .......... 4,5 t.
(5) Na traktoru může být upevněna nákladní plošina za těchto
podmínek:
a) plošina musí být upevněna souměrně k jeho podélné střední
rovině a nesmí být výše než 1,5 m nad rovinou vozovky,
b) plošina nesmí snižovat výhled řidiče, omezovat ovladatelnost
traktoru a narušovat předepsanou geometrickou viditelnost jeho
vnějšího osvětlení,
c) šířka plošiny nesmí přesahovat jeho celkovou šířku.
(6) Traktorem nesené nářadí a jeho upevnění musí
v transportní poloze na pozemní komunikaci odpovídat požadavkům na
plošinu [odstavec 5 písm. b)]; šířka nesmí být větší než 3 m.
(7) Traktory musí být vybaveny schváleným ochranným rámem
nebo kabinou řidiče se stejnými vlastnostmi z hlediska bezpečnosti
jako ochranný rám. Kabina řidiče musí splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy. 127) Ustanovení § 27 až 29 pro traktory
neplatí.
(8) Světelná zařízení traktoru musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem a musí být podle něj schválena;
128) v odůvodněných případech mohou být umístěna odchylně, a to:
a) světlomety s potkávacím světlem ve výši 1500 mm; další dva
doplňkové světlomety s potkávacím světlem, v případě, že je
traktor vybaven zařízením pro čelně nesené nářadí, ve výši až
2800 mm, přičemž elektrické zapojení musí být provedeno tak,
že nesmí svítit oba páry současně,
b) svítilny s obrysovými světly ve výši až 2100 mm nad rovinou
vozovky, přičemž vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů činných
svítících ploch nesmí být menší než 500 mm,
c) svítilny s brzdovými světly ve výši až 2100 mm nad rovinou
vozovky,
d) svítilny se směrovými světly ve výši až 2100 mm, přičemž
spodním okrajem činné svítící plochy nesmí být níže než 500 mm
nad rovinou vozovky,
e) zadní odrazky spodním okrajem činné plochy ve výši nejméně 500
mm a horním okrajem činné plochy nejvýše 1200 mm nad rovinou
vozovky, přičemž vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů jejich
činných ploch nesmí být menší než 500 mm; tato odchylka platí
i pro traktorem nesené nářadí.
(9) Nářadí nesené (polo- nebo zcela) traktorem musí být
vybaveno jednou nebo dvěma (podle druhu nářadí) zadními odrazkami
tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm
upevněnými tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a jedna
strana byla vodorovná.
(10) Traktory, pokud nesou nářadí nebo táhnou za sebou stroje
nebo jiná přípojná vozidla, která nejsou vybavena vlastní
světelnou výstrojí (obrysovými, brzdovými a směrovými světly),
musí být vybaveny přenosnou soupravou světelných zařízení
upravenou pro jejich snadnou dočasnou montáž na nesené nářadí nebo
na tažené vozidlo. Připojení této soupravy se provede podle § 42 odst. 3 na elektrickou
instalaci traktoru při každé přepravě po
veřejné pozemní komunikaci. Délka spojovacího kabelu přenosné
soupravy musí být nejméně 10 m. Pro montáž přenosné soupravy
světelných zařízení musí být nesené nářadí, stroje a přípojná
vozidla vybavena vhodnými držáky.
(11) Vertikální nastavení světlometů s potkávacím světlem,
měřeno při stání a v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti
vozidla, u světlometů, jejichž výška je
a) 500 mm až 1200 mm, musí být v rozsahu sklonů minus 0,5% až
minus 4%, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině
vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející středem
zdroje potkávacího světla nesmí být dále než 115 m od předního
obrysu vozidla,
b) 1200 mm až 1500 mm, musí být v rozsahu sklonů minus 4% až
minus 6%, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině
vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející středem
zdroje potkávacího světla nesmí být dále než 115 m od předního
obrysu vozidla,
c) nad 1500 mm, nesmí být žádný bod osvětlené plochy ležící
v rovině vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející
středem zdroje potkávacího světla dále než 15 m od předního
obrysu vozidla.
(12) Zařízení, která zajišťují brzdění provozní, parkovací
a nouzové, mohou mít společné části za těchto podmínek:
a) musí mít nejméně dva na sobě nezávislé a oddělené ovládací
orgány a převody,
b) ovládací orgány a převody pro provozní a parkovací brzdění
musí být vždy nezávislé,
c) je-li společný orgán pro provozní a nouzové brzdění, musí být
soustava parkovacího brzdění provedena tak, aby mohla působit
i při pohybujícím se vozidle,
d) činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací
brzdění musí být udržovány v zabrzděné poloze výhradně
mechanickými částmi.
(13) Soubor brzdových zařízení na traktoru nebo jeho jízdní
soupravě musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy
129) a § 14 odst. 2 a musí být podle nich schváleny. Při provozním
brzdění nesmějí vozidla vybočovat ze směru jízdy a nesmí docházet
k blokování kol. Jestliže brzdové zařízení působí pouze na kola
jedné nápravy, nesmí působit přes vypínatelná převodová ústrojí
(ozubená převodová kola). Účinek parkovacího brzdění musí
spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla zatíženého na celkovou
hmotnost na svahu (ve stoupání i klesání) nejméně 18% bez použití
vypojitelného pohonu náprav. 130)
(14) Ustanovení odstavců 7 a 12 neplatí pro traktory, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.1.1972, a ustanovení
odstavců 8 a 13 pro traktory, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1.7.1985.
§ 68
Jednonápravové kultivační traktory a jejich přívěsy
(1) Jednonápravový kultivační traktor (dále jen "kultivační
traktor") je samojízdný víceúčelový stroj, který je řiditelný
pomocí řídítek. Může táhnout pouze takový přívěs nebo přípojné
zemědělské nářadí, které jsou opatřeny sedadlem pro řidiče.
Motorová sekačka, půdní fréza apod. jsou posuzovány stejně jako
kultivační traktor, i když nejsou řešeny jako víceúčelové stroje.
Pro rozměry a hmotnosti kultivačních traktorů a jejich přívěsů,
pokud není stanoveno jinak, platí mezní hodnoty uvedené v § 11
a 13.
(2) Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru
řízeného výlučně pěšky jdoucím řidičem nesmí být vyšší než 6
km/h. Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru řízeného
řidičem sedícím na sedadle přívěsu nebo přípojného zemědělského
nářadí nesmí být vyšší než 20 km/h.
(3) Kultivační traktor, jehož celková hmotnost přesahuje 100
kg, musí být opatřen zařízeními pro provozní a parkovací brzdění,
přičemž obě mohou mít společné části. Brzdové zařízení musí být
dostatečně robustní konstrukce a musí umožnit odstupňovatelné
řízení brzdného účinku. Zařízení pro provozní i parkovací brzdění
musí působit výhradně mechanicky.
(4) Kultivační traktor může být zapojován do soupravy
s přívěsem nebo přípojným zemědělským nářadím jen tehdy,
odpovídá-li taková souprava brzdným účinkům provozního
i parkovacího brzdění podle odstavce 3, i když jeho celková
hmotnost nepřesahuje 100 kg.
(5) Provedení i umístění světelných zařízení na kultivačním
traktoru musí odpovídat ustanovení § 67 odst. 8; nepřesahuje-li
největší šířka traktoru 1 m, musí být vybaven nejméně jedním
světlometem se světlem bílé barvy svítícím dopředu, umístěným
v jeho podélné střední rovině.
(6) Kultivační traktor řízený pěšky jdoucím řidičem nemusí
být vybaven vnějším osvětlením s vlastním energetickým zdrojem;
nesmí se však vůbec pohybovat na silnicích I. a II. třídy, za
snížené viditelnosti na silnicích III. třídy a na veřejných
polních a lesních cestách.
(7) Přívěs tažený kultivačním traktorem musí z hlediska
světelných zařízení vyhovovat ustanovením § 45, 48 a 49.
(8) Ustanovení odstavců 4 a 7 neplatí pro kultivační
traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.7.1972, a ustanovení odstavců 3 a 5 pro kultivační traktory,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.7.1985.
§ 69
Samojízdné zemědělské a lesnické stroje
(1) Pro samojízdné zemědělské a lesnické stroje (dále jen
"stroje") platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá
jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 2 až 6.
(2) Stroj, z něhož není vzhledem k jeho technickému
uspořádání zajištěn potřebný výhled dopředu z místa řidiče, musí
být opatřen zvláštním sedadlem pro pomocníka řidiče, s vhodnými
podmínkami pro výhled dopředu. Je-li stroj vybaven kabinou řidiče,
musí tato kabina splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.
127) Ustanovení § 27 až 29 pro stroje neplatí.
(3) Soubor brzdových zařízení stroje, jehož nejvyšší
konstrukční rychlost nepřevyšuje 25 km/h, musí splňovat podmínky
§ 67 odst. 12 a 13. Soubor brzdových zařízení stroje, jehož
nejvyšší konstrukční rychlost převyšuje 25 km/h, musí splňovat
podmínky § 70 odst. 3 a 8.
(4) Za stroj nesmí být při provozu na veřejných pozemních
komunikacích zapojována žádná přípojná vozidla, s výjimkou
vlastních součástí stroje.
(5) Světelná zařízení stroje musí splňovat podmínky stanovené
v § 44 až 49; v odůvodněných případech mohou být umístěna podle
§ 67 odst. 8 a 11.
(6) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro stroje, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1.7.1972.
§ 70
Pojízdné pracovní stroje
(1) Pojízdné pracovní stroje jsou vozidla, která podle svého
účelu a podle svých zvláštních, s vozidlem pevně spojených
zařízení jsou zejména určena a vhodná k vykonávání práce. Tyto
stroje jsou buď samojízdné nebo přípojné. 131)
(2) Pro pojízdné pracovní stroje platí ustanovení části
druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými
v odstavcích 3 až 13.
(3) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů
s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h musí splňovat
podmínky stanovené pro brzdění provozní, nouzové a parkovací
v § 14 a 15. 132) Pro výpočet brzdné dráhy platí tyto vzorce:
provozní brzdění s je menší nebo rovno součtu 0,15*(V s dolním
indexem 0) a podílu druhé mocniny (V s dolním indexem 0) a 115.
nouzové brzdění s je menší nebo rovno součtu 0,15*(V s dolním
indexem 0) a dvojnásobku podílu druhé mocniny (V s dolním indexem
0) a 115
s tím, že (V s dolním indexem 0) = 40 km/h, a u strojů které této
rychlosti nedosahují, (V s dolním indexem 0) = nejvyšší
konstrukční rychlosti.
(4) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů
s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí
splňovat podmínky § 14 odst. 2. Účinek provozního brzdění nesmí
být menší než odpovídá plnému zpomalení 3 m/s na druhou.
(5) Soubor brzdových zařízení přípojných pracovních strojů
s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h musí splňovat
podmínky stanovené pro brzdění provozní a parkovací podle § 14
a 16.
(6) Účinky jednotlivých brzdových zařízení přípojných
pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující
25 km/h musí odpovídat účinkům brzdových zařízení tažného vozidla.
(7) Sezónní a charakterem použití podobné 133) přípojné
pracovní stroje, jejichž celková hmotnost nepřesahuje 1,5 t,
nemusí být vybaveny zařízením pro provozní brzdění při současném
snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 15 km/h; jestliže jejich
celková hmotnost nepřesahuje 2,5 t, nemusí být vybaveny zařízením
pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti
soupravy na 10 km/h; sezónní přípojné pracovní stroje, které
nemají přepravní charakter a jejichž celková hmotnost nepřevyšuje
5,5 t, musí mít brzděnu nejméně jednu nápravu.
(8) Účinek parkovacího brzdění pojízdných pracovních strojů
musí spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla zatíženého na
celkovou hmotnost na svahu (ve stoupání i klesání) nejméně 18%
u samojízdných pracovních strojů bez použití vypojitelného pohonu
náprav.
(9) Je-li pojízdný pracovní stroj opatřen kabinou řidiče nebo
obsluhy, musí tato kabina splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy; 127) ustanovení § 27 až 29 pro pojízdné pracovní stroje
neplatí.
(10) Světelná zařízení pojízdných pracovních strojů musí
splňovat podmínky stanovené v § 44 až 49, v odůvodněných případech
s odchylkami uvedenými v § 67 odst. 8 a 11.
(11) Za samojízdný pracovní stroj nesmí být při provozu na
pozemní komunikaci zapojováno žádné přípojné vozidlo, s výjimkou
vlastních součástí stroje. Přípojný pracovní stroj může být
zapojen pouze za motorové tažné vozidlo, nikoli za přípojné
vozidlo.
(12) Pojízdné pracovní stroje s přepravním charakterem 134)
musí být vybaveny rychloměrem a počítačem ujeté vzdálenosti podle
§ 58.
(13) Ustanovení odstavců 3 až 9 a 12 neplatí pro pojízdné
pracovní stroje, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1.7.1972.
§ 71
Motorové ruční vozíky
(1) Motorové ruční vozíky smějí mít největší
- celkovou délku (bez vodicí oje) 3 m,
- celkovou šířku 1,8 m,
- celkovou hmotnost 3 t,
- konstrukční rychlost 8 km/h.
(2) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny svítilnami
s obrysovými světly podle § 45 a vpředu dvěma bílými a vzadu dvěma
červenými odrazkami netrojúhelníkového tvaru podle § 49.
(3) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny brzdovým systémem
umožňujícím odstupňovatelné řízení brzdného účinku, aniž by řidič
vozíku při jeho ovládání musel sejmout ruce z řízení (vodicí oje),
a umožňující udržení stojícího vozidla na svahu 16% (ve stoupání
i klesání) za nepřítomnosti řidiče; je-li zaručen předepsaný
brzdný účinek, je přípustný brzdový systém působící
prostřednictvím ovládání akcelerace nebo u elektricky poháněných
vozíků přerušením dodávky elektrického proudu.
(4) Motorové ruční vozíky musí být provedeny tak, aby bylo
zabráněno jejich neoprávněnému použití. Řídicí a ovládací zařízení
se musí automaticky vypojit z funkce, jestliže z nich řidič sejme
ruce; přitom současně musí vstoupit v činnost brzdový systém
vozíku.
ČÁST ČTVRTÁ
Další podmínky konstrukce
a provedení nemotorových vozidel
§ 72
Potahová vozidla
(1) Potahová vozidla musí mít alespoň jednu brzdu snadno,
rychle a bezpečně ovladatelnou z místa vozky beze změny jeho
polohy na sedadle. Není-li vozidlo vybaveno sedadlem pro vozku,
musí být uzpůsobeno pro řízení a ovládání brzdy z pravé strany.
Účinnost brzdy musí být taková, aby u plně zatíženého vozidla
spolehlivě zabránila protáčení kol na svahu (ve stoupání
i klesání) nejméně 20%.
(2) Vozidlo musí být vybaveno vpředu dvěma bílými a vzadu
dvěma červenými odrazkami shodnými a shodně umístěnými jako
odrazky předepsané pro přívěsy (§ 49 odst. 2 a 3).
(3) Za snížené viditelnosti musí být vozidlo vybaveno
- na přídi buď jednou svítilnou s bílým světlem na straně
přivrácené ke středu vozovky nebo dvěma svítilnami s bílým
světlem na každé straně vozidla vyznačujícími jeho největší
obrysovou šířku vpředu,
- na zádi dvěma svítilnami s červeným světlem na každé straně
vozidla vyznačujícími jeho největší obrysovou šířku vzadu.
Tato světla musí být viditelná v noci bez atmosférických poruch na
vzdálenost nejméně 150 m zepředu a zezadu. K osvětlení je zakázáno
používat pochodně a lampy s otevřeným ohněm, s výjimkou lamp
povoznických.
(4) Pokud kola vozidla nejsou vybavena pneumatikami nebo
plnými pryžovými obručemi, musí být šířka kovových obručí nejméně
70 mm. Kovové obruče nesmějí mít na svém povrchu ostré výstupy,
výčnělky, hroty a ostré hrany, které by mohly poškozovat vozovku.
Rychlost vozidla s kovovými obručemi nesmí přesáhnout 8 km/h.
(5) Stanoviště pro vozku, je-li jím vozidlo vybaveno, musí
být opatřeno oporou pro nohy, zábradlím vysokým nejméně 800 mm
a umístěným před sedadlem vozky. Sedadlo musí být opatřeno zadním
a postranními opěradly. V případě, že je nutné ke stanovišti vozky
vystupovat, musí být vozidlo vybaveno schůdky pro výstup na toto
stanoviště a sestup z něj.
§ 73
Jízdní kola
(1) Jízdní kola musí být vybavena
a) účinnými blatníky, které musí překrývat šířku běhounu
nezatížené pneumatiky z každé strany; toto ustanovení neplatí
pro závodní silniční kola opatřená galuskami,
b) dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s odstupňovatelným
řízením brzdného účinku; jízdní kola pro děti předškolního
věku vybavená volnoběžným nábojem a protišlapací brzdou,
nemusí být vybavena přední brzdou,
c) světlometem schváleného typu 135) svítícím dopředu bílým
světlem; světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby
referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve
vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení
nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče měnit;
světlomet musí být zapojen tak, aby svítil současně se zadním
obrysovým světlem červené barvy,
d) svítilnou se zadním obrysovým světlem červené barvy
schváleného typu; 135) podmínky pro umístění této svítilny
jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky
podle písmene f),
e) zdrojem elektrického proudu; jde-li o zdroj se zásobou
energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle
písmen c) a d) po dobu nejméně 1,5 hodiny bez přerušení,
f) zadní odrazkou červené barvy; 136) tato odrazka může být
kombinována se svítilnou se zadním obrysovým červeným světlem;
odrazka musí být pevně umístěna v podélné střední rovině
jízdního kola nebo po levé straně co nejblíže k ní ve výšce
250 - 900 mm nad rovinou vozovky; činná plocha odrazky musí
být kolmá k rovině vozovky v toleranci plus minus 10 úhlových
stupňů a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola
s tolerancí plus minus 3 úhlové stupně,
g) odrazkami oranžové barvy 136) (autožluť) na obou stranách
šlapátek (pedálů),
h) jasně znějícím zvonkem slyšitelným na dostatečnou vzdálenost;
jízdní kola pro děti předškolního věku mohou být vybavena
zvukovým signálním zařízením jiným než zvonkem,
i) volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny
(zátkami, rukojeťmi apod.),
j) zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít
hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii nebo -
jsou-li použity tuhé materiály - musí mít hrany o poloměru
zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové
matice, rychloupínače nábojů kol, držáky a konce blatníků musí
mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii nebo
- jsou-li použity tuhé materiály - musí mít hrany o poloměru
nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé
nejméně 2 mm,
k) matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací nebo
v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být uzavřené,
l) jízdní kola vyrobená nebo dovezená po 1.1.1985 musí být
vybavena
- přední odrazkou bílé barvy umístěnou v podélné střední
rovině nejméně 100 mm nad povrchem pneumatiky předního kola
u stojícího kola. Plocha odrazky nesmí být menší než
2000 mm čtverečních, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít
jednu stranu dlouhou nejméně 40 mm, činná plocha odrazky
musí být kolmá k rovině vozovky s tolerancí plus minus 10
úhlových stupňů a kolmá k podélné střední rovině jízdního
kola s tolerancí plus minus 3 úhlové stupně,
- na paprscích předního nebo zadního kola nebo obou kol
nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy 136) (autožluť)
na každé straně kola; plocha odrazky nesmí být menší než
2000 mm čtverečních, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít
jednu stranu dlouhou nejméně 20 mm; ke zvýraznění bočního
obrysu jízdního kola může být použito ještě jiných
odrazových materiálů na bocích kola nebo na bocích plášťů
pneumatik a na koncích blatníků.
(2) Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu
dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno na rám jízdního
kola před cyklistou a opatřeno pevnými opěrami pro nohy dítěte.
Sedadlo a opěry musí být provedeny a umístěny tak, aby nemohlo
dojít ke zranění dítěte při jízdě ani k ohrožení bezpečnosti
jízdy.
(3) Jízdní kola určená pro děti ve věku do 10 let vybavená
pro silniční provoz podle ustanovení odstavce 1 písm. a), b) a f) až l), jsou způsobilá
k provozu na pozemních komunikacích pouze za
nesnížené viditelnosti. Jinak musí být tato kola plně vybavena
podle odstavce 1.
(4) Ustanovení odstavce 1 písm. j) a k) neplatí pro jízdní
kola vyrobená nebo dovezená před 1.1.1973.
(5) Závodní kola nemusí být vybavena podle ustanovení
odstavce 1 písm. c) až h) a l); v tom případě jich však smí být
používáno pouze za nesnížené viditelnosti nebo na uzavřených
tratích nebo po dobu závodů na pozemní komunikaci.
(6) Jízdní kola mohou být vybavena dodatečně pomocným
motorkem; přitom však musí být zachován původní charakter jízdního
kola a jízdní kolo
a) musí vyhovovat svým provedením a vybavením § 19, 22, 35, 39,
42, 56 a 65,
b) musí být vybaveno světlometem s potkávacím světlem seřízeným
tak, aby osvětlení ve vzdálenosti 25 m před světlometem na
rovině kolmé k vozovce ve výši referenční osy světlometu a nad
ní nebylo větší než 1 lx,
c) nesmí mít motor o objemu válců větším než 50 kubických cm.
§ 74
Ruční vozíky
(1) Každý ruční vozík s celkovou šířkou větší než 0,6 m,
používaný v provozu na pozemních komunikacích - s výjimkou
dětských kočárků - musí být vybaven schválenými odrazkami 90)
takto:
a) dvounápravový vozík na přední straně dvěma bílými odrazkami
a na zadní straně dvěma červenými odrazkami; odrazky musí být
netrojúhelníkového tvaru, umístěné co nejblíže k bočním
obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než
250 mm a ne výše než 900 mm,
b) jednonápravový vozík na přední i zadní straně po dvou
červených odrazkách netrojúhelníkového tvaru, umístěných co
nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou,
avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm.
(2) Každý ruční vozík s celkovou hmotností větší než 400 kg
musí být vybaven alespoň jednou brzdou podle § 72 odst. 1.
ČÁST PÁTÁ
Doplňková výstroj a vybavení vozidel
§ 75
Ochranné přilby pro motoristy
Ochranné přilby a jejich doplňkové příslušenství musí být od
1.1.1986 schváleny. 137)
§ 76
Výrobní (tovární) štítky, výrobní čísla
a homologační čísla
(1) Motorová a jejich přípojná vozidla vyrobená nebo dovezená
po 1.1.1985 musí mít na snadno přístupném místě v přední části
pravé strany vozidla dobře čitelný a trvanlivý výrobní (tovární)
štítek s kódovým číselným a písmenným označením 138) výrobce
a typu vozidla, který nesmí být snadno měnitelný nebo
odstranitelný; dále musí být na štítku uvedeny zejména tyto údaje:
- celková hmotnost,
- nejvyšší přípustná hmotnost připadající na přední nápravu,
- nejvyšší přípustná hmotnost připadající na zadní nápravu
(nápravy),
- celková hmotnost přípojného (přípojných) vozidla; u vozidel
kategorie M1 celková hmotnost brzděného a nebrzděného
přípojného vozidla,
- celková hmotnost jízdní soupravy (u tažných vozidel).
(2) Na snadno přístupném místě v přední části pravé strany
rámu nebo jej nahrazující části musí být čitelně vyraženo výrobní
číslo podvozku; na karosérii osobních automobilů a vozidel bez
samostatného podvozku výrobní číslo karosérie; na motoru výrobní
číslo motoru.
(3) Není-li výrobní číslo podvozku, karosérie nebo motoru
čitelné nebo vůbec zjistitelné, nebo nelze-li je bezpečně určit,
musí být vyraženo nové číslo přidělené orgánem, u něhož je vozidlo
evidováno.
(4) Každé vozidlo, jeho výstroj a součást vyrobené nebo
dovezené po 1.1.1985 schválené podle zvláštních předpisů, 7) musí
být opatřeno štítkem s vyznačeným schvalovacím znakem homologace.
Schvalovací znak homologace 139) musí obsahovat tyto údaje: země
schválení, číslo zvláštního předpisu, 7) série změn zvláštního
předpisu, číslo protokolu o homologaci. Vozidlo, jeho výstroj
a součást, protokol o homologaci musí být opatřeny shodným
schvalovacím znakem homologace.
§ 77
Značení některých údajů na vozidle
(1) Vozidla kategorie M2, M3, N a O a vozidla uvedená v části
třetí - s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů - musí mít
na zádi karosérie, a to pokud to konstrukce vozidla dovoluje,
v levé polovině vyznačenou nejvyšší povolenou rychlost
zaokrouhlenou
- u vozidel s konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h na
nejbližší nižší celé číslo,
- u ostatních vozidel na nejblíže nižší celé číslo dělitelné
pěti. Označení se provede bílým kruhem červeně lemovaným
o vnějším průměru 200 mm; písmena v kruhu musí mít výšku "k"
35 mm, "m" 24 mm, číslice 75 až 80 mm, tloušťku písmen 6 mm,
číslic 12 mm, barvu nápisu černou. Kruh nesmí být zakryt.
(2) Není-li možno u přípojných vozidel za osobní automobily,
u samojízdných zemědělských a lesnických strojů a u pojízdných
pracovních strojů umístit značku o průměru 200 mm, je přípustné
použít značky o průměru 150 mm.
(3) Vozidla - s výjimkou jednostopých a jejich přípojných
vozidel, osobních automobilů a přívěsů za ně - musí mít na
blatnících nebo jiném vhodném místě vyznačen předepsaný tlak
v pneumatikách (§ 25 odst. 4).
(4) Vozidla - s výjimkou vozidel uvedených v § 61 odst. 2 písm. a) a b)
- jež jsou vybavena spojovacím zařízením, musí mít
v blízkosti tohoto zařízení zřetelně a kontrastně vyznačenu
celkovou hmotnost přípojného (přípojných) vozidla, které je možno
bezpečně táhnout za všech provozních podmínek.
(5) Ostatní nápisy, které musí být vyznačeny na karosérii
vozidla podle této vyhlášky, musí mít rozměry písmen a číslic
alespoň: výšku 24 mm, popř. 35 mm, tloušťku 6 mm; barva nápisu
musí být bílá.
§ 78
Hasicí přístroje
(1) Autobusy s obsaditelností do 22 osob mimo řidiče, městské
autobusy, osobní autobusové přívěsy a obilní samojízdné sklizňové
stroje musí být vybaveny jedním nebo několika hasicími přístroji
s celkovou náplní nejméně 6 kg; ostatní autobusy musí být vybaveny
hasicími přístroji s celkovou náplní nejméně 12 kg. Povinnost
vybavení vozidel taxislužby hasicími přístroji stanoví zvláštní
předpis. 140)
(2) Hasicí přístroje musí být schváleného typu (§ 4 odst. 2),
ve vozidle musí být v pohotovostním stavu, umístěny na dobře
viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj musí
být v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.
§ 79
Přenosný výstražný trojúhelník
Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci
musí být motorová vozidla, s výjimkou jednostopých motorových
vozidel, vybavena přenosným výstražným trojúhelníkem schváleného
typu. 141)
§ 80
Další výbava motorových a přípojných vozidel
(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno prostředky
a pomůckami, s jejichž pomocí je možno opravit běžné závady
vzniklé na vozidle.
(2) Vozidla kategorie M a N musí mít tuto minimální výbavu:
a) klíč na zapalovací svíčky nebo klíč na upevnění vstřikovače
a převlečné matice vedení paliva (podle druhu motoru);
b) nejméně jednu zapalovací svíčku s těsněním;
c) nejméně jeden vstřikovač s nejdelším vedením paliva od
vstřikovacího čerpadla ke vstřikovači (neplatí pro osobní
automobily);
d) náhradní elektrické pojistky, pokud jsou v elektrické
instalaci používány;
e) po jedné náhradní žárovce od každého druhu žárovky používané
pro vnější osvětlení vozidla;
f) příruční zvedák schváleného typu o nosnosti rovnající se
alespoň zatížení nejvíce zatížené nápravy vozidla nebo
rovnající se hmotnosti zvedané části z celkové hmotnosti
vozidla při zvedání této části způsobem stanoveným výrobcem
pro použití zvedáku;
g) klíč na matice kol;
h) náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou a s takovým upevněním
držáku, které zajišťuje, že síla při snímání nebo vkládání
kola z držáku nebo do držáku nepřesáhne 490 N; tato povinnost
se nevztahuje na vozidla, která mají opatřena všechna kola
pneumatikami zvláštní konstrukce umožňující nouzové dojetí po
defektu; tahač návěsu může mít náhradní kolo umístěno na
připojeném návěsu;
i) měřič tlaku vzduchu v pneumatikách;
pro zemědělské a lesnické traktory, pro jednonápravové kultivační
traktory a pro samojízdné pracovní stroje platí ustanovení tohoto
odstavce, s výjimkou písmene h).
(3) Přívěsy o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy
musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu
a rozměru upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při snímání
nebo vkládání kola z držáku nebo do držáku nepřesáhne 490 N;
souprava tahače s návěsem může v případě stejných rozměrů
pneumatik a stejného provedení kola mít jedno společné náhradní
kolo. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro jednoúčelové
zemědělské a lesnické přípojné pracovní stroje; výrobce, popřípadě
dovozce k nim dodá náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou volně
ložené.
(4) Vozidla kategorie L3, L4 a L5 musí mít tuto minimální
výbavu:
a) jednu zapalovací svíčku s těsněním,
b) jednu náhradní pojistku,
c) po jedné náhradní žárovce od každého druhu žárovky používané
pro vnější osvětlení vozidla,
d) hustilku nebo láhev se stlačeným plynem (vzduchem),
e) klíč na zapalovací svíčku,
f) záložní duši nebo soupravu pro opravu duše.
(5) Motorová vozidla uvedená v odstavcích 2 a 4 a zemědělské
a lesnické traktory musí být vybaveny zdravotnickými potřebami
v samostatném pouzdře (dále jen "lékárnička"). Lékárnička
předávaná s novým vozidlem musí obsahovat předměty, jež stanoví
zvláštní předpisy. 142) Provozovatel je povinen lékárničku řádně
udržovat.
(6) Vozidla jednotlivých kategorií musí mít kromě toho ještě
vybavení stanovené technickými a přejímacími podmínkami výrobce
nebo odběratele.
(7) Nové vozidlo musí vybaveno při jeho předávání prodejní
organizací minimální výbavou podle odstavců 2 až 6.
ČÁST ŠESTÁ
Závěrečná ustanovení
§ 81
Výklad některých pojmů
(1) Nejvyšší konstrukční rychlost vozidla je nejvyšší
rychlost určená konstruktérem nebo výrobcem vozidla; tato rychlost
při seřízení vozidla předepsaném konstruktérem nebo výrobcem je
zpravidla - pokud příslušný orgán republiky nestanoví jinak
- nejvyšší povolenou rychlostí vozidla. Zkouškou zjišťovaná
skutečná nejvyšší rychlost vozidla se nesmí za předepsaných
podmínek lišit od nejvyšší konstrukční rychlosti o více než + 10%
u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h
a o + 5% u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující
25 km/h, přičemž skutečná rychlost vozidla nesmí být nikdy nižší
než rychlost udávaná přístrojem.
(2) Celková hmotnost vozidla je součet pohotovostní
a užitečné hmotnosti. V jízdních soupravách se celkovou hmotností
jednotlivého vozidla rozumí numerický součet hmotností
připadajících na jednotlivé nápravy.
(3) Pohotovostní hmotností vozidla se rozumí hmotnost
kompletně vybaveného vozidla, tj. s předepsaným nářadím
a předepsanou výbavou, s plnou zásobou paliva, maziv a chladicí
kapaliny; do pohotovostní hmotnosti se zahrnuje i hmotnost
pomocných nebo pracovních zařízení k vozidlu trvale pevně
připojených (např. navijáky, nakládací jeřáby apod.).
(4) Užitečnou hmotností vozidla se rozumí hmotnost nákladu,
osob a pomocného nebo pracovního zařízení přechodně i nepevně
připojeného (např. snímatelná sněhová radlice u upravených běžných
silničních vozidel pro dopravu po pozemních komunikacích,
demontovatelné nástavné díly výložníků a protizávaží těžkých
kolových samojízdných jeřábů, rypadel, automobilových jeřábů,
automobilových rypadel apod.).
(5) Okamžitou hmotností vozidla se rozumí hmotnost vozidla,
v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla, zjištěná
v daném okamžiku při provozu.
(6) Obsaditelností vozidla se pro účely této vyhlášky rozumí
počet míst k sezení.
(7) "Vozidla uvedená do provozu..." jsou vozidla, jimž je
poprvé přidělována státní poznávací značka, nebo vozidla, která
jsou připuštěna k provozu bez státní poznávací značky a která
provozovatel poprvé použije k provozu na pozemních komunikacích.
§ 82
Výjimky
Příslušný orgán republiky může v odůvodněných případech při
schválení typu vozidla nebo pro typ vozidla nebo pro provoz
jednotlivých vozidel povolit výjimku z této vyhlášky; pokud
výrobce (dovozce) žádá o povolení výjimky související
s bezpečností a ochranou zdraví při práci a pracovními podmínkami
pracovníků obsluhujících motorová a jejich přípojná vozidla, musí
k žádosti připojit stanovisko Českého úřadu bezpečnosti práce nebo
Slovenského úřadu bezpečnosti práce; pokud výrobce (dovozce) žádá
o povolení výjimky související s ochranou zdravých životních
podmínek při práci včetně zdraví při práci a s pracovními
podmínkami, musí k žádosti připojit stanovisko hlavního hygienika
ČSR nebo hlavního hygienika SSR. Každé povolení výjimky musí být
vyznačeno v technickém průkazu, popřípadě v technickém osvědčení
vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak. Výjimky
nelze udělit z části první a z § 14 až 18, § 39, 40 a 56.
§ 83
Přechodná ustanovení
(1) Ustanovení této vyhlášky platí i pro vozidla, která byla
uvedena do provozu, vyrobena nebo dovezena nebo jejichž technická
způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky,
pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak; v těchto
případech musí vozidla splňovat podmínky stanovené dřívějšími
předpisy. 143)
(2) Nahrazuje-li se nebo doplňuje-li se na vozidle nějaká
část, ústrojí, příslušenství, výstroj nebo výbava, musí nová část,
ústrojí, příslušenství, výstroj nebo výbava splňovat podmínky
stanovené pro ně touto vyhláškou, včetně schválení, je-li pro ně
předepsáno. To platí i tehdy, jestliže původní část, ústrojí,
příslušenství, výstroj nebo výbava vozidla tyto podmínky nemusely
splňovat, protože vozidlo bylo uvedeno do provozu, vyrobeno nebo
dovezeno nebo jeho technická způsobilost byla schválena přede dnem
stanoveným pro platnost příslušného ustanovení.
(3) Změní-li se zvláštní předpis 7) postupuje se podle
změněného znění, není-li v něm stanoveno jinak, u vozidel
(výstroje, součástí)
a) dosud podle dřívějšího znění zvláštního předpisu
nehomologovaných dnem vstupu změněného znění v platnost,
b) již podle dřívějšího znění zvláštního předpisu homologovaných
po uplynutí jednoho roku ode dne vstupu změněného znění
v platnost.
§ 84
Technická nezpůsobilost vozidel k provozu
(1) Neodpovídá-li vozidlo technickým podmínkám stanoveným pro
jeho provoz v takové míře, že ohrožuje bezpečnost a plynulost
provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuje pozemní
komunikaci a znehodnocuje životní prostředí, musí být vyřazeno
z provozu po dobu, pokud závady nejsou odstraněny. 45)
(2) Za závady podle odstavce 1 se pokládají zejména:
1. nedosahuje-li účinnost brzd stanoveného limitu nebo rozdíl
brzdných sil na obvodu jednotlivých kol téže nápravy je větší
než 30%;
2. je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy před
vyvoláním brzdného účinku;
3. vůle řízení převyšující povolenou maximální hodnotu nebo
deformace řídícího ústrojí;
4. zjevné deformace náprav;
5. podstatné poškození čelního skla (např. poškrábání stírátky,
u vrstveného skla popraskání);
6. převyšuje-li opotřebení nebo poškození pneumatik přípustnou
mez;
7. poškozené pérování a tlumiče pérování;
8. zjevné unikání paliva nebo oleje;
9. nesvítí-li potkávací, obrysové nebo brzdové světlo u vozidla
alespoň na straně přivrácené ke středu vozovky nebo směrová
světla nebo nesplňují-li předepsanou svítivost;
10. nemožnost přepnutí dálkových světel na potkávací;
11. chybně seřízené nebo poškozené světlomety s potkávacími světly
a světlomety a svítilny se světly do mlhy způsobující oslnění
a chybně zapojená jednotlivá světla;
12. použití jiného než schváleného bezpečnostního skla u vozidel
vyráběných (dovážených) s těmito skly;
13. poškození nebo deformace podvozku nebo karosérie, která mohou
bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu;
14. převyšuje-li objemový obsah oxidu uhelnatého (CO) nebo
koncentrace nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech
zážehového motoru nebo stupeň kouřivosti vznětového naftového
motoru nebo vnější hluk vozidla povolenou hodnotu.
§ 85
Technické kontroly motorových a jejich
přípojných vozidel v provozu
(1) Provádění kontrol technického stavu motorových a jejich
přípojných vozidel, která byla již uvedena do provozu, upravují
zvláštní předpisy. 145)
(2) Při technických kontrolách motorových a jejich přípojných
vozidel se kontrolují především ústrojí a funkce, jejichž
nevyhovující technický stav může ohrozit bezpečnost a plynulost
provozu nebo bezpečnost osob a majetku, způsobit poškození pozemní
komunikace nebo narušit ve zvýšené míře kvalitu životního
prostředí. Způsob kontroly činnosti jednotlivých ústrojí
a zařízení vozidel stanoví federální ministerstvo vnitra v dohodě
s federálním ministerstvem dopravy.
(3) Ústrojí a zařízení motorových a jejich přípojných
vozidel, kontrolovaná z hlediska jejich stavu a činnosti ve
stanici technické kontroly, jsou uvedena v příloze této vyhlášky.
§ 86
Zrušovací ustanovení
Ve vyhlášce federálního ministerstva dopravy č. 90/1975 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se zrušují:
1. § 15 až 22 dnem 1.1.1985 pro vozidla vyrobená nebo dovezená po
1.7.1984,
2. § 24 dnem 1.1.1985 pro vozidla, jejichž technická způsobilost
byla schválena po 1.7.1974,
3. § 25 odst. 3 dnem 1.1.1985 pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena po 1.7.1984,
4. § 26 odst. 6 až 16 dnem 1.1.1986 pro vozidla vyrobená nebo
dovezená po 1.7.1984,
5. § 29 odst. 3 dnem 1.1.1986,
6. § 32 odst.3 dnem 1.1.1986,
7. § 32 odst. 7 dnem 1.1.1985 pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1.1.1985,
8. § 36 odst. 1 dnem 1.1.1985 pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1.1.1985,
9. § 38 odst. 2 dnem 1.1.1987,
10. § 43 odst. 3 dnem 1.1.1985,
11. § 55 odst. 1 a 2 dnem 1.1.1985,
12. § 63 odst. 4 dnem 1.1.1985 pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1.1.1985,
13. § 78 dnem 1.1.1986,
14. § 79 odst. 1 dnem 1.1.1985 pro vozidla vyrobená nebo dovezená
před 1.1.1985,
15. ostatní ustanovení dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
Ministr:
Ing. Blažek v.r.
Příl.1
Ústrojí a zařízení motorových a jejich přípojných vozidel
kontrolovaná z hlediska stavu a činnosti
ve stanici technické kontroly
1. Brzdové soustavy
a) účinnost brzdového ústrojí pro provozní, nouzové a parkovací
brzdění (brzdné síly na obvodech jednotlivých kol, ovládací
síly) a rovnoměrnost brzdného účinku na protilehlých kolech;
b) funkce odlehčovací brzdy, popřípadě automatické brzdy přívěsu;
c) stav a činnost ovládacího ústrojí brzd, těsnost rozvodu
ovládacího média (kapaliny, vzduchu);
d) náběh tlaku vzduchu na nejnepříznivějším místě vozidla (jízdní
soupravy).
2. Řízení
a) stav a upevnění volantu, sloupku a převodovky řízení;
b) obvodová vůle volantu, plynulost přenosu síly;
c) stav rejdového ústrojí, vůle v kloubech a uložení;
d) geometrie řízení (sbíhavost a odklon kol, popřípadě příklon a
záklon čepů);
e) stav a činnost posilovače řízení.
3. Nápravy, kola, pérování, hřídele a klouby
a) stav náprav a zavěšení kol, vůle v zavěšení a uložení kol;
b) stav pneumatik (tlak huštění, hloubka dezénu, poškození);
c) stav, upevnění a házivost kol, poškození disků nebo ráfků;
d) stav pérování a tlumičů pérování;
e) stav spojovacích hřídelů a kloubů.
4. Podvozek a karosérie
a) stav podvozku (nosná konstrukce);
b) stav a upevnění předních a zadních nárazníků;
c) vnější stav karosérie a kabiny řidiče (kapota, blatníky,
dveře, bočnice, funkce zámků a jejich zajištění, stav okenních
mechanismů, stav a druh skel apod.);
d) stav interiéru, karosérie a kabiny řidiče (sedadla, čalounění,
podlaha, těsnost apod.);
e) otvírání a zavírání dveří;
f) stav, upevnění a funkce předepsaných bezpečnostních pásů;
g) stav, počet, umístění a upevnění zpětných zrcátek, clon proti
slunci a hasicích přístrojů;
h) stav, počet a činnost stíračů a ostřikovačů skla;
i) upevnění, zajištění a pojišťovací zařízení plošiny (korby)
sklápěcí karosérie a funkce a těsnost hydraulických systémů.
5. Spaliny (výfukové plyny)
a) hodnoty koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a množství
nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových plynech zážehových
motorů;
b) stupeň kouřivosti vznětového naftového motoru;
c) stav a těsnost výfukového potrubí a tlumiče výfuku, směr
vyústění.
6. Osvětlení a světelná signalizace
a) stav a funkce, popřípadě závislost zapojení hlavních
světlometů, obrysových světel, osvětlení zadní státní
poznávací značky, brzdových světel, směrových světel
a ostatních předepsaných nebo povolených osvětlovacích
zařízení;
b) seřízení světlometů s dálkovým a potkávacím světlem;
c) stav, umístění, geometrická viditelnost, tvar, barva a rozměry
předních a zadních, popřípadě bočních odrazek;
d) funkce, barva a umístění předepsaných kontrolek;
e) stav a seřízení světlometů a svítilen se světly do mlhy.
7. Spojovací zařízení
a) stav, upevnění a činnost závěsu pro přívěs, popřípadě zařízení
k připojení návěsu;
b) stav elektrického propojení a hadic k vedení vzduchu nebo
kapaliny pro spojení tažného a přípojného vozidla;
c) stav tažné oje přívěsu;
d) stav a upevnění pojistného spojovacího zařízení.
8. Ostatní ústrojí a zařízení
a) činnost zvukových výstražných zařízení;
b) stav a upevnění elektrických vedení (pokud jsou viditelná)
a akumulátoru;
c) těsnost ústrojí a potrubí proti unikání kapalin, maziv nebo
vzduchu;
d) těsnost ústrojí a potrubí vytápěcího a větracího systému
a objemový obsah kysličníku uhelnatého (CO) ve spalinách
u nezávislého systému vytápění;
e) stav a upevnění palivové nádrže;
f) stav a funkce rychloměru (tachografu) včetně pohonu;
g) odrušení elektrických přístrojů a zařízení, úplnost
odrušovacích prvků.
9. Vnější hluk vozidla - funkce výfukového systému.
10. Převodové ústrojí
Řazení rychlostních stupňů a funkce spojky.
11. Zvláštní výbava
Stav a uložení předepsané zvláštní výbavy některých druhů
vozidel (plachta a oblouky, nádoby na záložní palivo a jejich
držáky, naviják, hydraulická ruka, zvedací čelo, třmeny na
lůžka v autobusech apod.) a hasicí přístroj, pokud je
předepsán.
12. Účinnost a činnost brzd, funkce spojky a funkce řazení
rychlostních stupňů se kontroluje na válcové zkušebně brzd
(válcovém dynamometru) nebo decelerometrem (decelerografem);
seřízení světlometů se provádí na kontrolní stěně nebo
optickým přístrojem.
13. Před zahájením technické kontroly se zkontrolují doklady
vozidla (technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu);
zároveň se ověří, zda fyzický stav vozidla odpovídá ve všech
částech údajům uvedeným v dokladech.
Příl.2
Nejvyšší přípustné hodnoty hladin vnějšího hluku vozidel
Jednostopá motorová vozidla ------------------------------------------------------------------ Objem válců motoru (v kubických cm) dB (A) ------------------------------------------------------------------ menší nebo rovno 80 78 menší nebo rovno 125 80 menší nebo rovno 350 83 menší nebo rovno 500 85 větší než 500 86 ------------------------------------------------------------------ Vozidla kategorie M a N ------------------------------------------------------------------ Kategorie vozidel dB (A) ------------------------------------------------------------------ M1 80 M2 jejichž hmotnost nepřevyšuje 3,5 t 81 M2 a M3 jejichž hmotnost převyšuje 3,5 t 82 M2 a M3 jejichž motor má výkon 147 kW nebo více 85 M2 a M3 určená pro městskou hromadnou dopravu osob 80 146) N1 81 N2 a N3 86 N3 jejichž motor má výkon 147 kW nebo více 88 ------------------------------------------------------------------
Příl.3
Nejvyšší přípustné hodnoty hladin vnějšího hluku
vozidel kategorie M a N, jejichž technická způsobilost
bude schvalována po 1. říjnu 1993
Kategorie vozidel Hladina vnějšího hluku dB (A) ------------------------------------------------------------------ M1 74 M2, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t 77 M2 a M3, jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t 78 M2 a M3, jejichž výkon motoru je vyšší než 147 kW 80 M2 a M3 určená pro městskou hromadnou dopravu osob 80 N1, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 2 t 76 N1, jejichž celková hmotnost převyšuje 2 t 77 N2 a N3, jejichž motor nepřevyšuje výkon 75 kW 77 N2 a N3, jejichž motor má výkon 75 kW a více, avšak nepřevyšuje 147 kW 79 N2 a N3, jejichž motor převyšuje výkon 147 kW 80
1) § 1 odst. 2 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích
(silniční zákon).
2) ČSN 30 0024.
3) Úmluva o silničním provozu (Vídeň, 1968).
5) Zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění
dalších změn a doplňků (úplné znění č. 105/1991 Sb.).
6) Zákon SNR č. 347/1990 Sb., o organizaci ministerstev a jiných
ústředních orgánů státní správy Slovenské republiky.
7) Předpisy Evropské hospodářské komise Organizace spojených
národů (dále jen "EHK"), které tvoří přílohy Dohody o přijetí
jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti)
a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí
motorových vozidel - Ženeva 1958 (vyhláška ministra
zahraničních věcí č. 176/1960 Sb.). České znění lze objednat
jako informační materiál v Ústavu pro výzkum motorových
vozidel, Praha. Výklad uvedených předpisů provádí federální
ministerstvo dopravy ve spolupráci s příslušnou zkušebnou
pověřenou homologací.
8) Elektrotechnický zkušební ústav, Praha-Trója (dále jen "EZÚ"),
Ústav silniční a městské dopravy, Jánský vršek 13, Praha 1
(dále jen "ÚSMD"), Ústav pro výzkum motorových vozidel,
Lihovarská 12, Praha 9 (dále jen "ÚVMV"), Výzkumný ústav
gumárenské a plastikářské technologie, Gottwaldov (dále jen
"VÚGPT").
9) Typy hasicích přístrojů (§78) schvaluje ministerstvo vnitra
ČSR - Hlavní správa požární ochrany nebo ministerstvo vnitra
SSR - Hlavní správa požární ochrany podle předpisů o požární
ochraně. Tento orgán stanoví také podrobnější podmínky
týkající se provedení, upevnění ve vozidle a kontroly hasicích
přístrojů.
9a) Předpis EHK č. 67.
9b) § 74 odst. 2 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956
Ú.l.
(Ú.v.), o provozu na silnicích.
10) Stavbu jednotlivého vozidla povoluje podle
§ 75 vyhlášky
ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l. (Ú.v.) , o provozu na
silnicích, dopravní inspektorát VB. Souhlas národního výboru
je jen jedním z podkladů pro rozhodnutí dopravního
inspektorátu VB.
11) Přestavbu silničního motorového vozidla povoluje podle
§ 77
vyhlášky č. 145/1956 Ú.l. (Ú.v.) dopravní inspektorát VB.
Souhlas národního výboru je jen jedním z podkladů pro
rozhodnutí dopravního inspektorátu VB.
12a)
Vyhláška FMD č. 10/1991 Sb., o podmínkách provozu silničních
motorových vozidel poháněných stlačeným plynem.
13) § 26 a 27 zákona č. 51/1964
Sb., o dráhách.
§ 36 a 37 vyhlášky ministerstva dopravy č. 52/1964 Sb., kterou
se provádí zákon o dráhách.
Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 18/1981 Sb.,
o schvalování drážních vozidel a zvláštních drážních
mechanizačních zařízení.
14) Beze změny podstatné části podle § 77 odst.
2 vyhlášky
č. 145/1956 Ú.l. (Ú.v.).
15) ČSN 28 0312.
16) ČSN 30 0552.
17) § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva
dopravy č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních
komunikacích (silniční zákon).
18) Poddajností se rozumí možnost vychýlení zařízení
silou 45 N
působící na volný konec tykadla.
19) Celková hmotnost vozidla v provozu
může být z důvodů
znečištění (bláto, sníh, voda apod.) překročena o 3%.
20) Vyhláška č. 35/1984 Sb.
21) Jde o jednonápravové přívěsy určené pro práce v zemědělství,
lesnictví a stavebnictví; v terminologii používané v uvedených
odvětvích jsou nazývány návěsy.
22) Předpis EHK č. 13; prováděním homologačních
zkoušek je pověřen
ÚVMV. Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne
30. března 1984 o podmínkách, které musí z hlediska brzdění
splňovat některé druhy vozidel a souprav.
23) Brzdění se pokládá za odstupňovatelné, pokud v normálním
rozsahu činnosti zařízení, a to jak při brzdění, tak i při
odbrzďování
- řidič může v každém okamžiku zvětšit nebo zmenšit brzdnou
sílu působením na ovládací orgán;
- brzdná síla se mění ve stejném smyslu jako působení na
ovládací orgán;
- je možné snadno regulovat dostatečně jemně brzdnou sílu.
24) Termín "ovládat beze změny polohy trupu" vychází z podmínky,
že řidič je v sedadle upoután tříbodovým bezpečnostním pásem.
U jednostopých motorových vozidel a u vozidel, při jejichž
řízení řidič stojí, se tímto termínem rozumí, že jednotlivé
orgány jsou řidiči snadno dosažitelné a že při jejich ovládání
nemusí odvracet pozornost od jízdní dráhy ani sejmout obě ruce
z řízení vozidla.
25) ČSN 30 3558.
26) ISO 3583.
27) Vzdáleností se rozumí brzdná dráha, kterou vozidlo ujede od
okamžiku, kdy řidič začne působit na ovládací orgán, až do
okamžiku, kdy se vozidlo zastaví. Počáteční rychlost je
skutečná rychlost v okamžiku, kdy řidič začne působit na
ovládací orgán brzd. Ve vzorcích pro měření účinnosti brzd se
symboly rozumí
s - brzdná dráha v metrech
V s dolním indexem 0 - skutečná počáteční rychlost v km/h;
nedosahuje-li vozidlo rychlosti uvedené v tabulce, pak
V s dolním indexem 0 = nejvyšší dosažitelné rychlosti
vozidla.
28) Podkladem schválení je protokol o dlouhodobé zkoušce motoru,
který předloží výrobce, popřípadě dovozce. Protokol
o dlouhodobé zkoušce motoru u vozidel kategorie M,
N a L vyráběných v ČSSR vystaví ÚVMV.
29) Výkon se měří a udává podle metody uvedené v dokumentu
TRANS/SC 1/WP 29/78, Annex 1 (R.E.3), popřípadě ISO 1585, ČSN
30 2008.
ISO 4164 - pro mopedy.
ISO 4106 - pro motocykly.
ISO 2288 - pro zemědělské a lesnické traktory.
30) Těžkými silničními tahači se rozumějí speciální automobily
zpravidla s tzv. mrtvou zátěží, uzpůsobené pro tažení těžkých
nadlimitních přípojných vozidel, jako např. podvalníků,
nízkoložných návěsů apod., kdy celková hmotnost soupravy je
větší než 48 t.
31) Je nepřípustné montovat do jízdních kol [§ 73 odst. 6 písm. c)] motory s
objemem válců přesahujícím 50 kubických cm;
stane-li se tak, je takové vozidlo považováno za motocykl.
32) Bližší určení velikosti a umístění označení se ponechává na
vůli výrobce.
33) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK,
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/GRRF/R.72.
34) V závislosti na zdroji energie nezbytné pro nastavení řízených
kol rozlišuje se řídicí ústrojí
a) ruční řízení - síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí je
zabezpečována pouze svalovou silou řidiče,
b) řízení s posilovačem - síla pro změnu pohybu řídicího
ústrojí je zabezpečována jak svalovou silou
řidiče, tak speciálním zařízením
s mechanickou zpětnou vazbou,
c) strojní řízení - síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí je
zabezpečována pouze speciálním zařízením
bez mechanické zpětné vazby. Speciální
zařízení zabezpečuje doplňující nebo
nezávislou energii. Tato energie může být
získána prostřednictvím mechanických,
hydraulických, pneumatických nebo
elektrických systémů nebo jejich
kombinací.
35) Hodnoty vůle řízení se měří při umístění řídicích kol vozidla
na točnách s valivým uložením. Měří se při pohotovostní
i celkové hmotnosti vozidla.
36) Předpis EHK č. 12; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚMVM.
37) Operační dosažitelnost ovladačů se zjišťuje podle ONA 30 0731.
38) Ověřování provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK, obsaženého
v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.1 Rev. 3 a ČSN 30 0110.
39) ČSN 30 0029.
40) U sdružených kruhových přístrojů, to znamená u kruhových
stupnic, u nichž vertikální složka rozsahu stupnice převažuje
nad horizontální nebo je jí rovná, platí pohyb směrem nahoru.
41) Ověřování provádí ÚVMV
- pro vozidla kategorie M1 podle návrhu Předpisu EHK,
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.43;
- pro vozidla kategorie M2 a M3 podle návrhu Předpisu EHK
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.43;
- pro vozidla kategorie M a N podle metodiky ÚVMV č. D - 11.2.
42) Předpis EHK č. 46; prováděním homologačních zkoušek jsou
pověřeny EZÚ z hlediska optických vlastností a rozměrů
zrcadlové plochy a ÚVMV z hlediska rozmístění na vozidle,
z hlediska výhledu z místa řidiče a z hlediska pasivní
bezpečnosti.
43) ČSN 64 0001.
44) Předpis EHK č. 30 pro vozidla kategorie M1 a jejich přípojná
vozidla;
Předpis EHK č. 54 pro vozidla kategorie M2, M3 a N a jejich
přípojná vozidla. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen
VÚGPT.
45) § 4 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva vnitra č.
100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu.
46) Konstrukcí pneumatiky se pro účely této vyhlášky rozumí
konstrukce diagonální, radiální, smíšená (BIAS.BELTED), STEEL
a ALL STEEL.
47) Typem desénu pneumatiky se rozumí desén letní, zimní (na
bočnici pneumatiky musí být označení M+S, M.S nebo M/S nebo
MS), terénní a univerzální.
48) Shodnou pneumatikou se rozumí pneumatika shodné konstrukce,
typu desénu a značky.
49) ČSN 63 1910.
ČSN 63 1912.
50) Na obou stranách bočnice pneumatiky musí být vyznačen symbol
-\/- v kroužku, jehož průměr je nejméně 20 mm, nebo nápis
"REGROOVABLE".
51) Předpisy EHK č. 29, 32 a 33; prováděním homologačních zkoušek
je pověřen ÚVMV.
52) Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb.,
o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
Vyhláška ministerstva zdravotnictví SSR č. 14/1977 Sb.,
o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
Směrnice č. 41, 42 a 43 publikované ve Sbírce hygienických
předpisů svazek č. 37 z roku 1977.
Směrnice č. 53 publikované ve Sbírce hygienických předpisů
svazek č. 46 z roku 1977.
53) ISO 3795; ověřování provádí ÚVMV.
54) Předpis EHK č. 21; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚVMV.
55) Homologační zkoušky provádí ÚVMV
- pro vozidla kategorie M1 podle Předpisu EHK č. 26,
- pro vozidla kategorie N a O podle návrhů Předpisů EHK
obsažených v dokumentech TRANS/SC 1/WP 29/R.244 a R.245.
56) Počtem míst k sezení ve vztahu k šířce vozidla se rozumí počet
míst v jedné příčné řadě. Vnitřní světlá šířka se měří ve
výšce 495 mm nad bodem H.
57) Bodem H se rozumí střed kyčelního kloubu zkušební trojrozměrné
figuríny podle ČSN 30 0725.
58) Předpis EHK č. 52 - pro vozidla určená pro dopravu 9 až 16
sedících cestujících (minibusy). Prováděním homologačních
zkoušek je pověřen ÚVMV.
59) Předpis EHK č. 36 - pro vozidla určená pro dopravu 17 a více
sedících cestujících (autobusy). Prováděním homologačních
zkoušek je pověřen ÚVMV.
60) Např. z hlediska hodnot vibrací vyhláška č. 13/1977 Sb.
a vyhláška č. 14/1977 Sb. ONA 30 0735.
61) Předpis EHK č. 17; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚVMV.
62) Měření úhlů se provádí pomocí zkušební trojrozměrné figuríny
podle ČSN 30 0725.
63) Předpis EHK č. 35; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚVMV.
64) Měřeno ve vzdálenosti 175 mm od bodu H na ose trupu figuríny
podle ČSN 30 0725.
65) Kontrola tohoto ustanovení se provádí v poloze sedadla
odpovídající figuríně podle ČSN 30 0725 50% velikostní skupiny
při výškovém nastavení sedadla do poloviny rozsahů seřízení.
66) Předpis EHK č. 25; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚVMV.
67) Předpis EHK č. 21; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚVMV.
68) ONA 30 0575; ověřování provádí ÚVMV.
69) Pohyblivými orgány se rozumějí např. pedály, sloupek řízení,
páka řazení, páka parkovací brzdy apod.
70) Předpis EHK č. 11; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚVMV.
71) Tato šířka se měří ve výši ramen zkušební trojrozměrné
figuríny podle ČSN 30 0725. U vozidel kategorie M2 a M3 se
světlá šířka provozních dveří měří po celé výšce dveří.
72) Náboje kol a ráfky kol se nepovažují za zařízení pro
nastupování a vystupování.
73) Předpis EHK č. 34; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚVMV.
74) ONA 30 1002.
75) Předpis EHK č. 40, 47, 15 a 83. Prováděním homologačních
zkoušek je pověřen ÚVMV.
75a) Množství CO, HC a NOx se zjišťují podle metodik předpisu EHK
č. 83.
76) Předpis EHK č. 24 a č. 49. Pokud vozidlo kategorie M1 a N1 se
vznětovými motory není homologováno podle těchto předpisů,
musí být homologováno podle předpisu EHK č. 83.
Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.
78) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10729 ze dne 30.
března 1984 o zjišťování kouřivosti vznětových motorů vozidel
v provozu.
79) Záběhem vozidla se pro tyto účely rozumí kilometrický průběh
vozidla v záruční době do výrobcem určené prohlídky, při které
se seřizuje vozidlo z hlediska emisí škodlivin ve výfukových
plynech, nejvýše však do 3000 km.
80a) § 83 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l. (Ú.v.).
81) Předpis EHK č. 9 pro tříkolová motorová vozidla.
Předpis EHK č. 41 pro motocykly.
Předpis EHK č. 51 pro vozidla kategorie M a N.
Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV. Homologační
zkoušky mopedů provádí ÚVMV podle návrhu předpisu EHK
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.261.
82) Včetně místa řidiče.
83) Nejvyšší celková hmotnost vozidla.
84) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne 30.
března 1984 o zjišťování referenční hodnoty hladiny vnějšího
hluku výfukového systému vozidel v provozu.
85) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne 30.
března 1984 pro schvalování motorových vozidel z hlediska
jejich vnitřního hluku.
86) ČSN 30 4002.
87) ISO 1724-12 V(N).
ISO 1185-24 V(N).
88) ISO 3732-12 V(S).
ISO 3731-24 V(S).
89) Homologační zkoušky provádějí EZÚ (z hlediska provedení)
a ÚVMV (z funkčního hlediska a z hlediska umístění) podle
návrhů Předpisů EHK obsažených v dokumentech TRANS/SC 1/WP
29/R.12 a R.90/Rev.1.
90) Předpisy EHK č. 1 až 8, 19, 20, 23, 38, 50, 56 a 57 pro
světelná zařízení a č. 37 pro světelné zdroje (žárovky).
Prováděním homologačních zkoušek je pověřen EZÚ.
91) Předpis EHK č. 48 pro umístění světelných zařízení na
vozidlech kategorie M, N a O.
Předpis EHK č. 53 pro umístění světelných zařízení na
motocyklech. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.
Homologační zkoušky z hlediska umístění světelných zařízení na
mopedech provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK obsaženého
v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/87.
92) ON 47 0004.
93) Za optimální se považuje výška do 900 mm.
94) Zadní obrysová světla červené barvy jsou světly koncovými.
95) Za pohyblivý závěs se nepovažují např. dostatečně tuhé pryžové
závěsy, které jsou pro daný účel speciálně určeny.
96) Speciálními automobily vykonávajícími práci za jízdy jsou
např. zametací, kropicí, posypové a podobné automobily,
odklizová vozidla havarijní služby, automobily s montážními
plošinami pro opravu vrchních tramvajových, trolejbusových
a podobných vedení, automobily silniční služby se sněhovými
pluhy a radlicemi; pojízdnými pracovními stroji jsou např.
silniční grejdry, stroje pro horizontální značení silnic,
silniční válce pracující na neuzavřených veřejných pozemních
komunikacích.
97) § 11 vyhlášky č. 35/1984 Sb.
98) Homologační zkoušky provádí EZÚ podle návrhu Předpisu EHK
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.16/Rev. 1.
99) Předpis EHK č. 28; prováděním homologačních zkoušek vozidel je
pověřen ÚVMV.
100) Předpis EHK č. 28; prováděním homologačních zkoušek zvukových
zařízení je pověřen EZÚ.
101) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhů Předpisů
obsažených v dokumentech TRANS/SC 1/WP 29/R.36/Rev.2
a R.44/Rev.1.
102) Předpis EHK č. 45; prováděním homologačních zkoušek vozidel
je pověřen ÚVMV, prováděním homologačních zkoušek zařízení je
pověřen EZÚ.
103) § 9 a 19 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích.
§ 8 vyhlášky Ústřední správy spojů č. 111/1964 Sb., kterou se
provádí zákon o telekomunikacích.
ČSN 34 2875.
104) Předpis EHK č. 10; prováděním homologačních zkoušek je
pověřen ÚVMV.
105) Bezpečnostní skla jsou z vrstveného nebo tvrzeného skla nebo
z plastického materiálu. Vrstvené sklo je zasklívací materiál
ze dvou nebo více vrstev skla spojených jednou nebo více
mezivrstvami z plastické hmoty (např. polyvinylbutyralu).
Tvrzené sklo je homogenní zasklívací materiál zvlášť
zpracovaný tak, že je vysoce odolný vůči nárazu
deformovatelného předmětu a po nárazu se charakteristicky
rozpadne v nesčetné malé úlomky. Plastickým materiálem
k zasklení je míněno např. akrylické sklo nebo jiné
rovnocenné materiály.
106) Předpis EHK č. 43; prováděním homologačních zkoušek je
pověřen ÚVMV.
107) Předpis EHK č. 39; prováděním homologačních zkoušek je
pověřen ÚVMV.
108) Bezprůvanovým pohybem vzduchu se rozumí proudění vzduchu
o střední rychlosti v prostoru hlav cestujících nejvýše
0,5 m/s.
109) Rozumějí se jiné dva stupně než stupeň, kdy je systém mimo
činnost.
110) ONA 30 0535; zkoušky provádí ÚVMV.
111) Ve vzduchu pro větrání a topení nesmí koncentrace CO
překročit 300 mg*m na minus třetí.
112) To znamená při uzavřených oknech, ventilačních klapkách
apod.
113) Předpis EHK č. 18; prováděním homologačních zkoušek je
pověřen ÚVMV.
114) Podmínky měření stanoví zkušební metodika oborové zkušebny
Československých automobilových závodů "Kontrola a pevnostní
zkouška uzávěru řízení". Ověřování provádí ÚVMV.
115) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.90/Rev.1.
116) Předpis EHK č. 55.
117) Bližší rozměrové údaje jsou obsaženy v ČSN 30 3664 nebo v ISO
337.
118) § 26 vyhlášky č. 100/1975 Sb.
119) Předpis EHK č. 42; prováděním homologačních zkoušek je
pověřen ÚVMV.
120) Výnos federálního ministerstva dopravy čj. 10 729 ze dne 30.
března 1984 o zařízení proti vklínění malých vozidel pod
velká vozidla. Ověřování provádí ÚVMV.
121) § 28 vyhlášky č. 100/1975 Sb.
122) Předpis EHK č. 16 pro bezpečnostní pásy a od 1.1.1985 podle
série změn 03; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
ÚSMD.
Předpis EHK č. 14 pro kotevní úchyty; prováděním
homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.
123) Bezpečnostním pásem s dvoubodovým uchycením se rozumí
- pás diagonální, který vede přes ramenní část trupu a jehož
upevnění do karosérie vozidla je provedeno do jednoho
kotevního úchytu v podlaze nebo prostřednictvím
odpovídající součásti po straně sedadla a do druhého
kotevního úchytu výše nad podlahou v zadní nebo boční části
karosérie,
- pás břišní, který vede přes břišní část trupu a jehož
upevnění do karosérie vozidla je provedeno do dvou
kotevních úchytů v podlaze nebo prostřednictvím
odpovídajících součástí po stranách sedadla.
Bezpečnostní pás s tříbodovým uchycením je kombinací
diagonálního a břišního pásu.
124) Předpis EHK č. 44; prováděním homologačních zkoušek je
pověřen ÚSMD a ÚVMV.
125) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.90/Rev.1.
126) Nejvyšší rychlost traktorů se měří na vozovce se sklonem do
1,5% na úseku nejméně 100 m dlouhém, s novými pneumatikami
největšího průměru určenými pro daný typ traktoru a při
nejnižším celkovém převodovém poměru (nejvyšší rychlostní
stupeň); přitom skutečně naměřená nejvyšší rychlost nesmí
převyšovat o více než 10% nejvyšší konstrukční rychlost.
127) ČSN 47 0002, ČSN 30 0417, ČSN 47 0070. Vyhláška ministerstva
zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb. a vyhláška č. 14/1977 Sb.,
výnos ministerstva zdravotnictví SSR č. 7/1978 o hygienických
požadavcích na pracovní prostředí (Věstník ministerstva
zdravotnictví SSR).
128) Homologační zkoušky provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK
obsaženého v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.284.
129) Návrh předpisu EHK v dokumentu TRANS/SC 1/WP 29/R.274.
130) Účinky brzdění se hodnotí při pohotovostní i celkové
hmotnosti traktoru (jízdní soupravy) a rozložení hmotností
připadajících na jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz na
pozemních komunikacích schváleny.
131) K pracovním strojům patří např. bagry, lopatkové nakladače,
silniční válce, lokomobily, půdní frézy, jeřáby a podobná
zdvihací zařízení, odklízecí stroje, buldozery, grejdry apod.
132) Účinky brzdění se hodnotí při pohotovostní i celkové
hmotnosti stroje (jízdní soupravy) a rozložení hmotností na
jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz na pozemních
komunikacích schváleny.
133) Za tato vozidla se považují taková vozidla, která se
používají jen v určitém ročním období nebo jsou občasně
přemísťována.
134) Pracovními stroji s přepravním charakterem se rozumějí např.
dumper, přívěs jednonápravového tahače, scraper apod.
135) Svítivost tohoto světla se hodnotí na zkušební stěně ve
vzdálenosti 10 m od činné svítící plochy a přitom se požaduje
a) u světla světlometu ve světelném středu osvětlení nejméně
3 lx a v rozsahu plus minus 4 úhlové stupně v horizontální
rovině nejméně 50% hodnoty naměřené ve světelném středu,
b) u zadního obrysového světla červené barvy v rozmezí
horizontálních a vertikálních úhlů plus minus 10 úhlových
stupňů od referenční osy světla svítivost 0,1 cd.
136) Předpis EHK č. 3; prováděním homologačních zkoušek je pověřen
EZÚ.
137) Předpis EHK č. 22.
138) Mezinárodní celosvětové identifikační číslo vozidla.
Norma ČAZ 30 0170.
139) Příklad schvalovacího znaku homologace:
E8 10R-01 0047
(E8 musí být v kruhu) E8 = země schválení (ČSSR)
10R = předpis EHK č. 10
01 = série změn 01 předpisu EHK č. 10
0047 = číslo protokolu o homologaci
podle předpisu EHK.
140) § 21 odst. 2 vyhlášky federálního ministerstva dopravy č.
122/1979 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě
a vnitrostátním zasílatelství.
141) Podklady pro schválení zpracovává EZÚ.
142) ON 84 6635.
143) Vyhláška ministerstva dopravy č. 145/1958 Ú.l. (Ú.v.),
o podmínkách provozu vozidel na silnicích.
Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 32/1972 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 90/1975 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
145) § 83 vyhlášky č. 145/1956 Ú.l. (Ú.v.).
146) Vztahuje se na vozidla vyrobená nebo dovezená po 1.1.1985.