35705/18/7700-10123-050166 k nakládání s neúčinným daňovým tvrzením

Všem finančním úřadům, vč. Specializovaného finančního úřadu

Tento metodický pokyn upravuje nakládání s neúčinným podáním.

V souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 Af 45/2016-28 byla znovu otevřena otázka nakládání s podáním, které je neúčinným např. z důvodu neodstranění vady podání dle § 74 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“) nebo z důvodu neučinění podání elektronicky datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře stanovené správcem daně dle § 101a odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“).

Problematika byla již dříve řešena např. v Metodické pomůcce k povinnému elektronickému podávání podle § 101a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) pro rok 2014.

Pokud to není z povahy věci vyloučeno (např. písemnost je v důsledku nesprávné struktury nečitelná) lze neúčinné podání využít jako důkaz i jako pomůcku pro stanovení daně z moci úřední, přičemž obecně platí, že dokazování má přednost před stanovením daně podle pomůcek (§ 98 DŘ).

Pokud bude mít správce daně konkrétní pochybnosti o údajích obsažených v neúčinném podání, lze k neúčinnému podání jako k další písemnosti předložené daňovým subjektem dle § 89 odst. 1 DŘ zahájit postup k odstranění pochybností.

Důsledek neúčinnosti podání spočívá v tom, že ačkoli daný úkon vykazuje znaky podání ve smyslu § 70 a násl. DŘ, zákon s ním účinky podání nespojuje, což ve formálním významu znamená, že kde zákon zmiňuje otázku podání, je třeba vycházet z toho, že podmínka učinění podání nebyla naplněna.¹⁾ Neúčinné podání je ale nutné považovat za písemnost.

Dle § 93 odst. 1 DŘ platí, že “

Ust. § 98 DŘ pak stanoví: “

Co se týče postupu k odstranění pochybností, je třeba vyjít z § 89 odst. 1 DŘ: .

Pokud je tedy původcem neúčinného podání (písemnosti) osoba, která jej autorizovala a pokud osoba, která neúčinné podání autorizovala, také tuto písemnost předložila správci daně, pak jsou naplněny zákonné podmínky umožňující správci daně použít danou písemnost jako důkaz nebo jako pomůcku, přičemž stále platí, že dokazování má před stanovením daně podle pomůcek přednost. Za splnění těchto podmínek je k neúčinnému daňovému tvrzení jako k předložené písemnosti také možné zahájit postup k odstranění pochybností.

Správce daně ale samozřejmě může v rámci vyhledávací činnosti využít jiné postupy pro stanovení daně a daň stanovit v odlišné výši, než tvrdil daňový subjekt v neúčinném daňovém tvrzení.

Uvedený postup platí pro podání, s nimiž správce daně potřebuje dále pracovat (pokud daňový subjekt podání neučiní, musí správce daně konat z moci úřední). Do této skupiny patří zejména daňová tvrzení a obdobně lze postupovat také u podání registračních. V případě jiných neúčinných podání nastane situace, kdy např. žádost, stížnost, podnět atd. jakoby nebyly podány a řízení či postup správce daně nevede, resp. nemusí vést, pokud z obsahu podání nedospěje k závěru, že je třeba konat z moci úřední (pokud by např. neúčinná stížnost upozornila na vadu řízení, kterou může správce daně odstranit).