Občanské soudní řízení

Soud schválil smír účastníků v souladu § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu. V roce 2020 vznikly společnosti s ručením omezeným závazky 800 000 Kč a pohledávky 923 000 Kč mezi společností o obchodním partnerem. K 31. 12. 2022 došlo k zápočtu a částečně neuhrazena zůstala pouze pohledávka 123 000 Kč. V roce 2023 se odběratel soudně zpochybnil oprávněnost vystavených faktur. Soudní jednání nakonec vedlo ke schválení smíru v tomto znění: s. r. o. vrátí ve splátkách odběrateli částku 500 000 Kč. K pohledávce 123 000 Kč byla vytvořena opravná položka dle § 8a ZoR ve výši 50 %. Je potřeba vystavit opravný danový doklad k vydaným fakturám? Jak zaúčtovat v roce 2023 tento smír?

Fyzická osoba vede podvojné účetnictví jako provozovatel malé vodní elektrárny, je držitelem energetické licence. Za vodní dílo – jez – platil nájem 13 000 Kč ročně Povodí Vltava. Při zachování všech parametrů došlo k technické změně, která reguluje hladinu vody. Povodí navýšilo nájem z titulu změny stavby, včetně energetického potenciálu na 200 000 Kč + ve smlouvě je uvedena povinnost „bagrování koryta“ do délky více než 1 km. V případě těchto prací by se jednalo o náklady kolem 50 mil. Kč, což nelze reálně financovat ani z příjmů mnoha let. Podle právníků na vodní právo je postup Povodí nezákonný. Několik daňových dopadů: Podnikatel odmítl podepsat smlouvu a vede soudní spor. Klasická fyzická osoba by účtovala podle výsledků soudů. Po zaplacení třeba dvou ročních nájmů + soudní výlohy. Náklad v roce zaplacení. Ale podvojné účetnictví věci komplikuje. Účtovat o nájmu, který je předepsaný, ale odmítnutý a je u soudu? Dohadná položka je sporná. Nedaňová rezerva neřeší skutečnou daňovou povinnost. V případě uznání neoprávněného postupu Povodí, bude náklad minulých let chybný – účtovat o nájmu dohadnou položkou v ceně původní 13 000 Kč? Fyzická osoba by i uznala zvýšení nájmu, ale součást smlouvy na bagrování nemůže souhlasit. Kdyby zaplatila nájem + úrok z prodlení, ale nepodepsala smlouvu a dále se soudila, nebude zaplacení nájmu i bez podpisu smlouvy cestou, že smlouva bude právně uznána za platnou? Soudní spor se vede od roku 2022, na sklonku roku 2023 soud prvního stupně fyzická osoba prohrála. Rozsudek zní zaplatit 2 × nájem + úrok z prodlení, což je téměř 500 000 Kč. Bylo podáno odvolání ke krajskému soudu. Jak správně časově postupovat v účtování rozporovaného nájmu, možných úroků z prodlení a případných soudních poplatků v případě prohry?

Poslanecká sněmovna nyní projednává vládní návrh zákona o hromadném občanském soudním řízení (někdy také „zákon o hromadných žalobách“), který byl poslancům rozeslán jako tisk č. 523/0. Návrh zákona implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. 11. 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů (dále jen „směrnice o zástupných žalobách“). Lhůta pro implementaci směrnice přitom České republice uplynula již na konci minulého roku a nyní projednávaný návrh zákona je třetím pokusem o její transpozici. Minulé návrhy byly Poslanecké sněmovně předloženy v letech 2020 a 2021, nicméně ani v jednom z případů se v Poslanecké sněmovně nedostaly do druhého čtení.

Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že při určení výše náhrady nákladů žalobkyně za předložený znalecký posudek byl krajský soud vázán příslušným právním předpisem o způsobu výpočtu znalečného, a to do výše odpovídající výši znalečného, kterou by znaleckému ústavu za podání znaleckého posudku přiznal soud, pakliže by jeho vypracování nařídil.

Soud rozhodl o prohře klienta (on podal žalobu) a náhradě právních služeb protistraně. Je tato platba protistraně daňově uznatelný náklad? Podle jakého paragrafu postupovat?   

Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem konstatuje, že nebyla naplněna zákonná podmínka pro posečkání úhrady daně ve smyslu § 156 odst. 1 písm. e) daňového řádu . Podání žaloby, tím méně teprve očekávané podání kasační stížnosti v případě neúspěchu u krajského soudu, samo o sobě nelze považovat za možnost zániku povinnosti uhradit daň, neboť výsledek takového sporu nelze předvídat, resp. není možno výsledek brát v úvahu dříve, než je o něm skutečně rozhodnuto. Stěžovateli tudíž nelze přisvědčit v názoru, že žalovaný měl vyčkat výsledku soudního řízení ve věci přezkumu samotné daňové (odvodové) povinnosti. Správci daně, resp. žalovanému nepřísluší předjímat výsledek soudního přezkumu rozhodnutí o stanovení daně či předpokládat zrušení daňové povinnosti za situace, kdy existuje pravomocné rozhodnutí nadané presumpcí správnosti; pouze tím je správní orgán vázán. Nelze proto přisvědčit námitce, že správce daně postupoval nepřiměřeně, resp. v rozporu s § 5 odst. 3 daňového řádu , pokud nevyčkal soudního rozhodnutí ve věci stanovení daně.