Řízení procesní (občanské soudní)

Není tomu tak dávno, co nabyl účinnosti zákon č. 284/2023 Sb. , o preventivní restrukturalizaci (dále jen „zákon o restrukturalizaci“). Smyslem preventivní restrukturalizace je nalezení dohody mezi podnikatelem a jeho věřiteli, resp. jde o hledání akceptovatelné ekonomické nabídky věřitelům tohoto podnikatele při současném zachování provozu obchodního závodu. Samotná preventivní restrukturalizace je považována za selektivní mechanismus, což je dáno tím, že může být zorganizována dlužníkem s podporou nebo vynucenou podporou pouhé části dotčených stran, které mají v daných okolnostech své vlastní zájmy. Preventivní restrukturalizaci lze též považovat za jistou formu předúpadkového mechanismu, který má umožnit ozdravění podnikatelských aktivit směrem k předejití možnému hrozícímu úpadku podnikatele. Zákon o restrukturalizaci však sám o sobě může řešit jen takovou tíživou ekonomickou situaci podnikatele, který se ještě nenachází ve stavu úpadku dle zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon “). Podrobnější popis všech těchto souvisejících aspektů by však vydal na samostatný komentář. V tomto článku bychom se proto zaměřili spíše na to, v jaké míře zasahuje zákon o restrukturalizaci do pozice jednoho z věřitelů podnikatele, kterým je správce daně. V případě preventivní restrukturalizace se jedná zejména o dopady institutu všeobecného moratoria a popř. individuálního moratoria, které jsou upraveny v již zmíněném zákonu o restrukturalizaci.

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem stěžovatelky, že jazykovým výkladem citovaného ustanovení lze dospět k závěru, že dané ustanovení nepodmiňuje stavení lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení tím, že současně s žádostí o osvobození od soudních poplatků je nutno podat i samotný návrh na zahájení řízení ve věci samé. Jinak řečeno, žádost o osvobození od soudních poplatků lze podat kdykoliv v průběhu lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení samostatně, aniž by společně s žádostí musel být podán i samotný návrh na zahájení řízení. V tomto smyslu je znění vykládaného ustanovení zákona jasné a nepřipouští jinou možnost výkladu. V daném případě je nutno zdůraznit, že v žádosti ze dne 30. 8. 2019 stěžovatelka uvedla, žádá o osvobození od soudního poplatku, k němuž povinnost úhrady vznikne podáním žaloby proti konkrétnímu rozhodnutí žalovaného, a současně jasně deklarovala i svůj úmysl tuto žalobu podat.

V projednávané věci stěžovatelka oznámila, že se necítí být novým rozhodnutím žalovaného uspokojena. Městský soud tedy správně nepokračoval v postupu podle § 62 s. ř. s. a správně řízení nezastavil. Nesprávně však považoval nové rozhodnutí žalovaného za pravomocné. Jak již bylo vysvětleno shora, právní moci by nové rozhodnutí nabylo až právní mocí usnesení o zastavení řízení. Protože nebyly splněny podmínky ani pro zastavení řízení podle § 62 s. ř. s., ani pro odmítnutí návrhu kvůli novému rozhodnutí žalovaného vydanému podle § 124 daňového řádu, neboť to nenabylo právní moci a nemělo žádné právní účinky, měl městský soud pokračovat v meritorním projednání žaloby.

Žalobce, zastoupený advokátem (oba plátci DPH), měl v občanskoprávním sporu plný úspěch ve věci (§ 142 o. s. ř.). Soud proto rozsudkem mimo jiné uložil žalovanému, aby nahradil žalobci k rukám advokáta náklady řízení sestávající z odměny advokáta 9 000 Kč, náhrady hotových výdajů 1 000 Kč a DPH 210 Kč (§ 149, § 151 odst. 2 o. s. ř.), celkem tedy 10 210 Kč. Žalovaný celou částku 10 210 Kč uhradil na účet advokáta žalobce a ten ji obratem přeposlal žalobci (protože je to nárok žalobce a ne jeho advokáta, advokát je pouze platebním místem). Vzniká někomu povinnost vystavit fakturu, na jakou částku a s jakým DUZP? Vzniká žalobci povinnost z takto přijaté částky odvést DPH a v jaké výši, popř. daň z příjmu? Může si žalovaný, který částku uhradil, uplatnit odpočet DPH (za předpokladu, že je plátcem DPH) a v jaké výši, popř. uplatnit jako daňově uznatelný výdaj?

Zákon č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vyšel v částce č. 103/2017 Sb. , rozeslané 20. 9. s účinností od 30. 9. 2017. V následujícím přehledu upozorňujeme na některé vybrané změny.

V době přetrvávající finanční a hospodářské krize není pochyb o aktuálnosti otázky vymáhání pohledávek, a to jak z pohledu dlužníka, tak z pozice věřitele. Od nabytí účinnosti nového insolvenčního zákona1 se zvedla nová vlna diskuzí ohledně efektivity a způsobů vymáhání pohledávek, a s tím taktéž související postavení věřitele vůči dlužníkovi, zejména z hlediska věřitelů, jejichž pohledávka za dlužníkem je zajištěna in rem,2 a taktéž nezajištěných věřitelů v tzv. osobních bankrotech.