Základ daně z nemovitých věcí

Je možné pronajmout v domě jednatele konkrétní místnost jeho firmě? Reálný stav je, že jednatel má ve svém RD kancelář (i sídlo firmy) a reálně z kanceláře vykonává ekonomickou činnost. (Jednatel je také majitelem RD jako FO, dům není v obch. majetku). Před RD parkuje na pozemku náležejícímu k domu (zastavěná plocha - dlažba) firemní automobil. Jaké má toto dopady na daň z nemovitých věcí? A řeší se z hlediska daně z nemovitosti např. i zmíněná zastavená plocha u domu, která je využívána smíšeně - pro parkování firemního automobilu i druhého osobního automobilu rodiny?

Dostává se Vám do rukou nové číslo časopisu Účetnictví v praxi s obvyklým úvodníkem přinášejícím přehled novinek v účetní a daňové oblasti za uplynulý měsíc. Při přípravě příspěvku, lehce pod aktuálním tlakem okolností, jsme poprvé zkusili využít možností umělé inteligence a s její pomocí připravit obsah podkapitoly Legislativní novinky vážně nevážné. Přejeme zajímavé čtení.

Do skupiny majetkových daní patří především daň z nemovitých věcí, dobře známá všem vlastníkům nemovitostí, ale i daň z nabytí nemovitých věcí, která je spojena se změnami vlastnického práva k nemovitostem. Daň z nemovitých věcí má oproti jiným daním poměrně stabilní právní úpravu, zatímco daň z nabytí nemovitých věcí prošla častějšími změnami. Daň z nemovitých věcí je každoroční povinností, zatímco daň z nabytí nemovitých věcí přichází ojediněle v průběhu času a vypořádává se každý případ změny vlastnického práva jednotlivě, jednorázově.

Blíží se 31. 1. 2019, termín pro podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2019. Přestože u této daně nedochází oproti předchozímu zdaňovacímu období ke změnám, chceme při této příležitosti připomenout povinnosti poplatníků daně a upřesnit či doplnit některé již dříve publikované informace.

„I ta nejzkušenější vláda, když již zdanila všechny předměty vhodné ke zdanění, musí se uchýlit i ke zdaňování předmětů nevhodných.“ Adam Smith, zdá se, předvídal i naši nespravedlivou daň z nemovitých věcí. Tuto speciální majetkovou daň je totiž třeba platit z titulu vlastnictví nemovité věci, kterou si poplatník pořídil ze svého vydělaného a také zdaněného a „zpojistněného“ příjmu. Naštěstí celý výnos daně z nemovitých věcí alespoň plyne do rozpočtu dané obce. I tuto daň upravuje speciální zákon, jak vyžaduje Ústava ČR , tak se na něj trochu blíže podívejme.

Blíží se termín pro podání přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2018. Tento příspěvek má, kromě každoročního připomenutí povinností spojených s podáním daňového přiznání, informovat o novele č. 225/2017 Sb. zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 338/1992 Sb. “), účinné od 1. 1. 2018, a také na příkladu ukázat postup výpočtu daně v zatím málo obvyklém případě částečně dokončené zdanitelné stavby podle § 7 odst. 4 zákona č. 338/1992 Sb.

Opět se blíží termín pro podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí. Na rozdíl od předchozích let, kdy byl zákon č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDNV“), téměř každoročně novelizován, nedochází v této oblasti na zdaňovací období roku 2017 k legislativním změnám oproti roku 2016. Namísto obvyklého seznámení se s novelou zákona se proto budeme podrobněji věnovat povinnostem poplatníků daně z nemovitých věcí, souvisejícím s podáním daňového přiznání a placením daně, které jsou častým předmětem dotazů nebo chybování.