Ztráta

Klient (OSVČ obchodník s ojetými automobily, nakoupí a prodá cca 4 auta ročně, nic jiného v podnikání nedělá) plátce DPH koupil v 10/2022 zboží (ojetý automobil) v Německu ve speciálním režimu použitého zboží. Při koupi jsme ho v přiznání k DPH neuváděli, čekáme, až se auto prodá, abychom odvedli DPH z marže. Nákupem tohoto auta se klient dostal v roce 2022 do ztráty. Jedná se ale o dost specifické auto a klient se rozhodl si ho nechat. Potřebuju ho tedy vyřadit z majetku §7 a vyřešit DPH, daň z příjmů a sociální a zdravotní pojištění. Řekla bych, že DPH vyřeším stejně, jako kdyby se auto prodávalo (dle §13/4/a). Otázka je, za jakou cenu, těch aut v ČR jezdí v desítkách kusů, takže předpokládám znalecký posudek? A odvedu DPH z marže (tj. znalecký posudek – pořizovací cena)? U daně z příjmů jsem trochu bezradná. Žádný „příjem“ ve smyslu toku peněz tu není. Takže použiji v přiznání nějakým způsobem tu ztrátu z minulých let, která vznikla tímto nákupem? Pokud ano, tak co budu dělat se sociálním a zdravotním pojištěním? To se počítá ze základu daně, který ale nereflektuje tu ztrátu… Nebo nějakým způsobem použiji §23/3/c/8, abych snížila základ daně i pro sociální a zdravotní pojištění? A co pak udělám s tou ztrátou? 

V září 2024 došlo v souvislosti s povodní a záplavami ke značným škodám na majetku, což ovlivní i výsledky podnikatelských subjektů a řada podnikatelů se dostane za zdaňovací období roku 2024 do daňové ztráty z podnikání. Tu je možné si odečíst od celkového základu daně podle zákona o daních z příjmů . Podnikatelé mohou ztrátu uplatnit jak v roce 2024, tak zpětně za dvě předcházející zdaňovací období nebo v pěti následujících obdobích. Prakticky to znamená, že mohou snížit svou daňovou zátěž a využít ztrátu k lepšímu plánování finančních toků. V článku si podrobněji uvedeme možnosti uplatnění vzniklé daňové ztráty v rámci daňového přiznání za rok 2024.

Společnost obchoduje na platformě pro investování do nemovitostí. Jedná se o platformu pro investování do nemovitosti. Investor se může na investici podílet výběrem konkrétní úvěrované nemovitosti z nabídky a zvolenou investovanou částkou. Každý měsíc obdrží výnos z investice nebo i bonus. Společnost tedy nakupuje podíly na úvěry různých nemovitostí. Na výpise z těchto transakcí jsou investované prostředky a dále jsou zde připisovány výnosy a bonusy. Společnost je plátcem DPH. Jsou tyto výnosy a bonusy předmětem DPH? Má z nich být odváděna DPH? Budou vždy v účetním roce vynaložené náklady daňově uznatelné, a pokud za rok bude tato činnost ztrátová, bude celá ztráta daňová?

Akciová společnost (smíšené hospodářství - RV + ŽV) vykazuje při průběžném zpracování účetnictví poněkud vyšší ztrátu v rámci průběžného výsledku hospodaření. Např. za měsíc 7/2024 je to ztráta cca 5 mil. Kč, za 8/2024 3,9 mil. Kč, přičemž v minulých letech byly ztráty v těchto obdobích sice běžné, ale spíše v řádech statisíců. Samozřejmě se do toho promítá nákup manipulační techniky, nižší výnosy ze sklizně, a tak podobně. Jak jinak by šlo předejít ztrátovému výsledku hospodaření do konce roku kromě prodeje komodit?

Nejvyšší správní soud přes právě uvedené nesouhlasí s dílčím závěrem krajského soudu o tom, že posouzení otázky existence chybějící daně je otázkou právní. Naopak má ve shodě se stěžovatelkou za to, že se jedná o otázku skutkovou.

Také platí, že i když se poplatník může vzdát práva na uplatnění daňové ztráty, což je bezpochyby jeho rozhodnutí, musí tak učinit ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví, tedy ještě předtím, než prekluzivní lhůta počne běžet (§ 148 odst. 1 daňového řádu ). Stále tedy platí závěr, že jednou rozeběhlou prekluzivní lhůtu nelze zkrátit v důsledku právního jednání poplatníka.

Společnost Umím s.r.o., pořídí do majetku pozemek s dřevostavbou, kde je umístěna mateřská školka. Celý soubor pronajme. Nájemce si hradí provozní náklady. Nájem však nedosahuje 100 % výše odpisu. Navíc je záměr provádět přístavbu. Přístavba zvýší cenu nemovitosti, přepočet odpisů, ale nájem stále bude hranicí skutečných nákladů. Modelově , odpisy 100, nájem 70. Rozdíl 30 bude ve firmě jako uznatelný náklad, nebo bude přicházet v úvahu vyhodnocení rozdílu nájmů jako dar. Tedy nedaňový náklad a možnost jeho uplatnění slevy v rámci řádného daňového přiznání. 

Akciová společnost investovala 100 000 USD do nákupu podílových listů XXXXX. Účtování bylo následující: únor 2023 - nákup cenných papírů: MD 251/D 221, červenec 2023 - účtování o prodeji cenných papírů MD 561/D 251, červenec 2023 - příjem peněz z cenných papírů MD 221/D 661. Vzhledem k tomu, že se jedná o obchodování v USD, účet 251 kvůli změně kurzu vykazuje zůstatek ve výši 67 000 Kč. Jde v tomto případě o kurzovou ztrátu, která se má zaúčtovat MD 563/D 251? Společnost vydělala 1 800 USD, kvůli kurzové ztrátě byl obchod ztrátový. Společnost používá denní kurz ČNB. 

Několik let pronajímám byt a proti příjmu z § 9 ZDP uplatňuji jako jediný výdaj odpisy. V roce 2022 jsem přiznala jen příjem a základ daně snížila o ztráty minulých let. V roce 2023 bych chtěla použít jako výdaj 30% paušál a ze základu daně opět použít předcházející ztrátu. Mohu střídat každý rok jiný způsob výdaje, kterým by byl buď 30% paušál z příjmu, nebo skutečný výdaj, kterým by byl pravděpodobně opět jen odpis? Rokem, kdy uplatním paušální výdaje, se odpis bytu oddaluje o 1 rok, nebo se započítává místo paušálu? Pro DPFO za rok 2023 bych mohla využít ztráty roku 2019 nebo až roku 2020? 

Jsou mé názory na následující situace v souvislosti se vzdáním se ztráty z roku 2023 správné: a) doba pro případnou kontrolu FÚ je do 1. 7. 2027, b) bez vzdání se – doba pro kontrolu FÚ do 1. 7. 2032, c) lze uplatnit vzdání se ztráty a zároveň zpětně uplatnit v roce 2022, d) pokud se uplatní zpětně v roce 2022, tak kontrola tohoto roku končí 1. 7. 2027, e) nelze po vzdání se této ztráty v případě kontroly a následného doměření daně z ní něco uplatnit?

Je takto správně vyplnění oddílu 2 bod 2 DPFO? Řádek 39 (Příloha 2) - uplatněním skutečných výdajů oproti příjmům z pronájmu dle § 9 ZDP jsem získala ztrátu cca -14.000 Kč, řádek 38 - příjmy ze zahraničních dividend cca 12.000 Kč, ztráta z ř. 39 se mi započetla s příjmy na ř. 38, ř. 42 = 0?

OSVČ vykázala v daňovém přiznání v roce 2022 ztrátu z podnikatelské činnosti v § 7 ZDP. Zároveň tento rok měla příjmy z pronájmu v § 9 ZDP. Tyto příjmy přesáhly ztrátu, takže celková daňový základ měla osvč kladný. Vztahuje se prodloužení lhůty ze strany FU pro případnou kontrolu o 5 let na každý základ daně samostatně nebo se posuzuje jako celek, a tedy v tomto případě se lhůta neprodlužuje?

Jsme firma s. r. o., plátci DPH. Na konci roku má firma účetní hospodářský výsledek např. + 90 000 Kč, po výpočtu v daňovém přiznání vznikne daňová ztráta - 30 000 Kč. Nebudeme tedy účtovat o dani, daňovou ztrátu můžeme uplatnit v následujícím roce? Je správné v novém roce přeúčtovat 431/428 (po schválení valnou hromadou)?

Společnost podala v říjnu 2023 dodatečné DDPO za rok 2021, kde si zpětně uplatnila část daňové ztráty z roku 2022, jak by měla o tomto snížení daně společnost účtovat? 341/595 ve výši toho rozdílu?

Vznik ztráty Období, v nichž je možné ztrátu uplatnit 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027   2016 ne ano ano ano ano ano...

Argument, že daň nelze „vybrat vícekrát“, není trefný a je v rozporu s judikaturou Soudního dvora, například s rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, C-596/21, zejm. bod 40. Nárok na odpočet DPH každé osoby povinné k dani je třeba posuzovat individuálně, na základě objektivních skutečností, jež vyjdou najevo, případně s ohledem na subjektivní aspekty (vědomostní test). Nároky jednotlivých osob povinných k dani jsou tedy na tom, jak byly posouzeny nároky jiných takových osob, závislé toliko v tom smyslu, že totožné skutkové okolnosti musí být u všech osob posuzovány totožně (subjektivní aspekty se však i na základě totožných objektivních skutkových okolností mohou u jednotlivých osob lišit). Není tedy vyloučeno odepřít nárok na odpočet všem osobám v řetězci účastnícím se prodeje určitého zboží nebo služby nebo naopak přiznání nároku některým z nich a jeho odepření jiným. Je tedy bezpředmětné uvažovat o čemsi jako je „objektivní daňový“ výnos určitého řetězce transakcí. Vždy je třeba posuzovat jen a pouze individuální nárok na odpočet konkrétního plátce daně, bez ohledu na to, zda a kolik případně na DPH zaplatili nebo naopak nezaplatili jiní plátci v daném řetězci transakcí.

Mikro účetní jednotka skončila za rok 2022 ve ztrátě 45.000 Kč. Účetní jednotka má ve svých vnitřních účetních předpisech uvedeno, že částky do 2500 Kč se nemusí časově rozlišovat, ale přesto celé roky poplatky za webhosting vždy časově rozlišovala. V roce 2022 se tak nestalo. Celá částka 1200 Kč byla naúčtována do nákladů roku 2022 (700 Kč připadá na rok 2022 a 500 Kč na rok 2023). Máme přistoupit k opravě daňového přiznání za rok 2022, tzn. podat dodatečné daňové přiznání a snížit ztrátu o 500 Kč, nebo to není nutné řešit, přestože nebude zachována kontinuita účtování webhostingu?

Může si organizační složka v ČR (Anglické společnosti) uplatnit ztrátu z minulých let? 

Společnost s r. o., plátce DPH, už ví, že bude mít za rok 2023 účetní ztrátu. Nechce dosáhnout i ztráty daňové a proto by v rámci daňového přiznání chtěla v oddíle A vyloučit některé náklady. Uvažuje o veškerém zaplaceném pojistném (účet 548) a daňových odpisech. Pokud to nebude stačit, lze vyloučit např. i náklady za opravy vozidel, když už u nich byla uplatněna DPH? Které jiné náklady účtované v průněhu roku by šlo vyloučit a není to ze strany FÚ napadnutelné, že bylo zaplaceno, ale vyloučeno z nákladů?

V s. r. o. jsou zůstatky na účtech 428 a 429. Je možné provést proúčtování mezi těmito účty? Je zapotřebí v tomto případě ještě něco zohlednit nebo vyřešit před proúčtováním? Pokud je toto možné, tak předpokládám, že k tomu bude potřeba rozhodnutí jediného společníka - je to tak?