Důvodová zpráva k zákonu č. 366/2022 Sb., změna zákona o dani z přidané hodnoty, zákona o daních z příjmů a dalších zákonů

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, je souborem novel těchto daňových zákonů:

Dále tento zákon obsahuje novely:

Zařazením těchto změn do jednoho právního předpisu se pro jejich adresáty (zejména daňové subjekty a správce daně) zvyšuje přehlednost, neboť změny daňových zákonů jsou obsaženy v návrhu jednoho právního předpisu. Pro adresáta je tak snazší orientovat se v provedených změnách, neboť nejsou obsaženy v řadě dílčích novel jednotlivých právních předpisů.

Novely jednotlivých zákonů zařazených do návrhu zákona spolu věcně souvisejí, neboť se týkají daní a jejich správy. Návrhem zákona je tak novelizována specifická část právního řádu, kterou lze označit jako pozitivní daňové právo (hmotné i procesní), ve které se uplatňují stejná pravidla a principy, a v jejímž rámci se jako obecný právní předpis používá daňový řád (obecný právní předpis upravující správu daní v širokém slova smyslu).

Rovněž z hlediska procesní ekonomie legislativního procesu je zařazení změn daňových zákonů do jednoho právního předpisu vhodné, neboť umožňuje reagovat na problémy, které vyvstanou v průběhu legislativního procesu (ať už v rámci připomínkového řízení nebo v Parlamentu) komplexním způsobem, tj. požadované změny v daňovém právu promítnout do všech relevantních předpisů.

Kromě zmíněné přehlednosti a komplexnosti je nespornou výhodou i menší administrativní a časová zátěž pro všechny subjekty podílející se na legislativním procesu, což může pozitivně přispět k délce legisvakanční lhůty. Pro daňové zákony více než pro jiné oblasti práva platí, že jejich změna je tradičním a typickým nástrojem realizace politiky vlády, přičemž se jedná o proces periodický. V případě klíčových daňových zákonů tak lze hovořit o každoroční novelizaci, k čemuž přispívá vydatnou měrou též působení evropského zákonodárce. Důsledkem toho je krátká legisvakance, neboť při průměrné délce legislativního procesu (1 rok) nelze daňovou politiku vlády pro daný rok zajistit rychleji. Časová úspora vzniklá spojením daňových zákonů, které by jinak musely být předkládány samostatně, tak pozitivně přispívá k tomu, aby legisvakance mohla být co nejdelší.

Předložený návrh zákona respektuje závazek uvedený v Programovém prohlášení vlády, podle kterého budou změny soustavy daňových zákonů prováděny pouze několika málo souhrnnými novelami.

Navrhované změny v jednotlivých předpisech jsou podrobněji popsány v následujících kapitolách s výjimkou novely daňového řádu, v jejímž případě se jedná pouze o dílčí technickou změnu ve vztahu k povinnosti činit tzv. formulářová podání při správě daní elektronicky, která je odůvodněna ve zvláštní části této důvodové zprávy.

Tato část je strukturována dle jednotlivých stěžejních témat.

Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Zákon o dani z přidané hodnoty umožňuje v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění pozdějších změn (dále jen "směrnice o DPH"), osobám povinným k dani se sídlem v tuzemsku, jejichž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 1 000 000 Kč, aby byly osvobozeny od uplatňování daně. Na základě tohoto osvobození neuplatňují tyto osoby daň na výstupu z jimi poskytovaných plnění a zároveň nejsou oprávněny k odpočtu daně na vstupu u přijatých zdanitelných plnění. Tyto osoby se tak nestávají plátci ze zákona z titulu překročení obratu. Zákon o dani z přidané hodnoty jim však umožňuje se stát plátci dobrovolně podle § 6f.

Osoby povinné k dani, které jsou osvobozeny od uplatňování daně, do obratu pro účely vzniku plátcovství k dani z přidané hodnoty započítají celkovou částku úplat, která jim náleží za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty vymezené v § 4a zákona o dani z přidané hodnoty.

Aktuální limit ročního obratu ve výši 1 000 000 Kč, který odpovídá částce 35 000 EUR při kurzu platném ke dni přistoupení České republiky k Evropské unii, byl stanoven v roce 2004 a do současné doby se nezměnil.

Předně je nutné uvést, že kontrolní hlášení bylo zavedeno jako nástroj boje s daňovými úniky, který správci daně umožňuje rychlý přístup k údajům týkajícím se daně z přidané hodnoty a křížovou kontrolu získaných údajů s daňovým přiznáním. Jako takový se tento nástroj osvědčil.

a) Úprava způsobu reakce na výzvu k podání kontrolního hlášení

V § 101g odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty je stanoveno, že pokud nebylo podáno kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vyzve správce daně plátce k jeho podání v náhradní lhůtě od oznámení této výzvy. Zákon o dani z přidané hodnoty však nestanoví konkrétní formu reakce plátce v případě, kdy povinnost podat kontrolní hlášení podle § 101c zákona o dani z přidané hodnoty nevznikla.

Od počátku zavedení institutu kontrolního hlášení většina plátců využívá uživatelsky přívětivou a zejména rychlou možnost reakce skrze elektronický formulář kontrolního hlášení. Méně než 1% plátců na výzvu reagují tvorbou vlastních písemností a jeho následným doručením správci daně.

b) Úprava lhůty pro podání následného kontrolního hlášení na základě výzvy správce daně podle § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty

V současné době má plátce na podání následného kontrolního hlášení, v němž změní nebo doplní nesprávné nebo neúplné údaje, popřípadě potvrdí původní údaje na základě správce daně podle § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, 5 pracovních dnů ode dne oznámení této výzvy (k oznámení viz § 101 odst. 6 daňového řádu). Tato úprava se vztahuje na všechny způsoby doručování. V této souvislosti lze připomenout, že již jednou došlo k prodloužení této lhůty z 5 kalendářních dnů na 5 pracovních dnů, a to s účinností od 29. července 2016.

c) Úprava pokut za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením

Zákon o dani z přidané hodnoty obsahuje úpravu pokut v případě porušení povinností související s kontrolním hlášením, a to v ustanovení § 101h. Jedná se o pokuty vznikající ze zákona () v zákonem stanovené výši podle závažnosti porušení povinností. Správce daně tak nemá prostor pro správní uvážení ohledně její výše. Výše těchto pokut je stanovena ve výši (i) 1 000 Kč v případě pozdního podání kontrolního hlášení bez výzvy správce daně, (ii) 10 000 Kč, je-li kontrolní hlášení podáno až v náhradní lhůtě na základě výzvy správce daně, (iii) 30 000 Kč, pokud není podáno následné kontrolní hlášení na základě výzvy správce daně podle § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, a (iv) ve výši 50 000 Kč v případě, že není kontrolní hlášení podáno ani v náhradní lhůtě.

Zákon o dani z přidané hodnoty obsahuje určité zmírnění dopadu těchto pokut prostřednictvím (i) "prominutí" první pokuty ve výši 1 000 Kč v kalendářním roce (vyloučení vzniku pokuty za nepodání kontrolního hlášení podle § 101j zákona o dani z přidané hodnoty) a (ii) prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení podle § 101k zákona o dani z přidané hodnoty v případě pokut ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč, pokud k nepodání došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Bližší vymezení důvodů pro prominutí je stanoveno v pokynu Generálního finančního ředitelství k prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení.

a) Zvýšení limitu pro paušální režim

S účinností od 1. ledna 2021 byl zaveden tzv. paušální režim pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob. Cílem této úpravy bylo zavést režim založený na dobrovolné bázi, který u vybrané skupiny poplatníků s příjmy ze samostatné činnosti významně sníží administrativní náročnost, a to nejen ve vazbě na povinnosti související s daní z příjmů, ale i na povinnosti související s veřejnými pojistnými, a to paušalizací těchto tří plnění. Paušalizace daně z příjmů a veřejných pojistných nabízí poplatníkovi poměrně jednoduchý režim, kdy paušalizovanými platbami na daň z příjmů a veřejná pojistná zohledněnými v jedné měsíční platbě uskutečněné poplatníkem v paušálním režimu vůči správci daně, který je následně redistribuuje správcům veřejných pojistných, je splněna povinnost k dani z příjmů i povinnost k veřejným pojistným, a to bez navazujících povinností souvisejících s podáváním daňových přiznání a pojistných přehledů, s omezeným rozsahem evidenčních povinností a s výrazným omezením nejistoty vůči vstupům kontrolních činností správce daně.

Poplatníci daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze samostatné činnosti mohou za splnění určitých podmínek (zejména příjmy za předcházející zdaňovací období do 1 mil. Kč a skutečnost, že poplatník není plátcem daně z přidané hodnoty) vstoupit do tzv. paušálního režimu. Poplatníci v paušálním režimu platí každý měsíc správci daně paušální zálohu, která je stanovena pro všechny v jednotné částce a zahrnuje zálohu na daň z příjmů, na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a na pojistné na zdravotní pojištění. Správce daně výnos zálohy na pojistné na zdravotní pojištění převádí na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění, který vede Všeobecná zdravotní pojišťovna, a výnos zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti převádí na centrální účet České správy sociálního zabezpečení. Poplatník tak zasílá pouze jednu platbu namísto tří.

Záloha na daň z příjmů fyzických osob je stanovena na 100 Kč, výše zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění je vypočítána z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné (50% průměrné mzdy) a výše zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se vypočítá z nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu (25% průměrné mzdy) zvýšeného o 15%. Tyto částky jsou pro všechny poplatníky v paušálním režimu stejné.

Za splnění určitých podmínek (zejména příjmy za dané zdaňovací období do 1 mil. Kč a skutečnost, že poplatník není plátcem daně z přidané hodnoty) má poplatník za dané zdaňovací období daň rovnu paušální dani, která se rovná součtu měsíčních záloh na daň z příjmů, které platil v průběhu zdaňovacího období, a jeho pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění se také rovnají součtu příslušných měsíčních záloh. Poplatník tedy za takové zdaňovací období nemusí podávat daňové přiznání ani přehledy k veřejným pojistným. Výše daně z příjmů fyzických osob i veřejných pojistných jsou tedy pro všechny poplatníky, kteří byli v paušálním režimu a splnili podmínky pro to, aby byla jejich daň rovna paušální dani, stejné bez ohledu na výši jejich příjmů (pokud nepřesáhne 1 mil. Kč).

Současně je poplatníkovi poskytnuta možnost platit pojistné na důchodové pojištění nad rámec základní paušalizované částky pojistného na důchodové pojištění, aby se mohl rozhodnout, v jaké výši bude na pojistném na důchodové pojištění přispívat do systému sociálního zabezpečení, a tím mohl ovlivnit výši důchodů, které mu následně poplynou na základě zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"). Toto pojistné na důchodové pojištění placené nad rámec základní paušalizované částky pojistného na důchodové pojištění, které není součástí paušálních záloh, je spravováno odděleně od paušálních záloh paušálních veřejných pojistných okresní správou sociálního zabezpečení.

b) Společné oznámení

Pro zjednodušení administrativních povinností poplatníků byla současně s paušálním režimem zavedena možnost pro poplatníky, kteří zahajují samostatnou výdělečnou činnost a zároveň ihned vstupují do paušálního režimu, podat správci daně tzv. společné oznámení, ve kterém uvedou jak náležitosti oznámení o vstupu do paušálního režimu, tak údaje požadované v oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti podávaném okresní správě sociálního zabezpečení a údaje požadované v obdobném oznámení podávaném zdravotní pojišťovně. V případě podání společného oznámení správci daně již nemusí zahájení samostatné výdělečné činnosti oznamovat okresní správě sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovně, protože správce daně údaje ze společného oznámení předá těmto institucím (resp. zdravotní pojišťovně je předá prostřednictvím správce registru všech pojištěnců, tedy Všeobecné zdravotní pojišťovny) za poplatníka a tímto předáním je splněna poplatníkova oznamovací povinnost.

Zákonem č. 609/2021 Sb. byly znovuzavedeny mimořádné odpisy, a to na majetek pořízený v období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2021. Možnost uplatňovat mimořádné odpisy se vztahuje na hmotný majetek zařazený v první nebo druhé odpisové skupině, kdy majetek zařazený v první odpisové skupině lze v tomto režimu odepsat za 12 měsíců a majetek zařazený ve druhé odpisové skupině za 24 měsíců. Mimořádné odpisy se stanoví za kalendářní měsíce, a to tak, že majetek zařazený v první odpisové skupině se odepíše rovnoměrně do 100% vstupní ceny a majetek zařazený ve druhé odpisové skupině se odepíše v prvních 12 měsících do výše 60% vstupní ceny a v následujících 12 měsících do 40% vstupní ceny. Uplatňování mimořádných odpisů je možností, nikoli povinností poplatníků, uvedený hmotný majetek tedy může odpisovat podle obecného režimu, pokud se tak rozhodne.

Nesplnění podmínek pro odpočet na podporu pořízení majetku na odborné vzdělávání

Základ daně lze snížit o odpočet na podporu odborného vzdělávání, který se skládá z odpočtu na podporu pořízení majetku na odborné vzdělávání a odpočtu na podporu výdajů vynaložených na žáka nebo studenta v rámci odborného vzdělávání. Odpočet na podporu pořízení majetku na odborné vzdělávání může využít poplatník, který pořídí majetek pro účely odborného vzdělávání, kterým se rozumí praktické vyučování ve středním vzdělávání, odborná praxe ve vyšším odborném vzdělávání a část akreditovaného studijního programu vysoké školy uskutečňované na jeho pracovišti, a tento majetek používá na odborné vzdělávání ve 3 bezprostředně po sobě následujících zdaňovacích obdobích. Základ daně lze snížit o odpočet při pořízení takového majetku, v případě porušení podmínky jeho používání pro stanovený účel po 3 zdaňovací období však musí být základ daně o stejnou částku zase zvýšen.

Během pandemie nemoci covid-19 někteří poplatníci porušili podmínku využívání majetku na odborné vzdělávání z důvodu zákazu prezenční výuky, včetně praktické části výuky na pracovišti takového poplatníka, a vznikla jim tedy povinnost zvýšit základ daně o již uplatněný odpočet. Vzhledem k tomu, že k tomuto porušení podmínky nedošlo vinou poplatníků, bylo vydáno rozhodnutí ministryně financí č. j. 10575/2021/3901-2, zveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 20/2021, kterým poplatníkům prominula daň z příjmů v části odpovídající tomuto zvýšení základu daně ve zdaňovacích obdobích započatých od 1. dubna 2019 do 30. dubna 2021. Zároveň je v rozhodnutí stanoveno, že podmínka využití majetku na odborné vzdělávání musí být splněna v tolika dodatečných následujících zdaňovacích obdobích, na kolik se prominutí vztahuje. Pokud by poplatník podmínku využití majetku v dodatečných zdaňovacích obdobích porušil, musela by prominutá daň být vrácena i s úroky počítanými od zdaňovacího období, kdy byla podmínka porušena poprvé.

Uvedené rozhodnutí pomohlo poplatníkům, kteří měli za dané zdaňovací období kladný základ daně, a tedy si mohli daň o prominutou částku snížit. Nedalo se však aplikovat na poplatníky, kteří vykázali daňovou ztrátu, protože jim nevznikla žádná daň. Do výše daňové ztráty se rozhodnutí o prominutí nijak nepromítlo (tedy daňová ztráta se nezvýšila o částku zvýšení základu daně).

Stejně tak se rozhodnutí o prominutí neaplikovalo na poplatníky, kteří majetek pořídili teprve ve zdaňovacím období započatém od 1. dubna 2019 do 30. dubna 2021 a ihned ve zdaňovacím období jeho pořízení podmínku porušili, protože v jejich případě problém nespočíval v nutnosti zvýšit základ daně o již uplatněný odpočet, ale v nemožnosti odpočet vůbec uplatnit.

Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, přičemž je rozdělena podle jednotlivých tematických celků. Výsledkem by mělo být ucelené obecné pojednání o klíčových tématech navrhované právní úpravy.

Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

V současné nelehké ekonomické situaci, ke které významně přispěla jak celosvětová pandemie nemoci COVID-19, tak i následný prudký růst globálních cen energií, je nutné podporovat rozvoj malých podniků s omezenou hospodářskou činností. Tuto podporu představuje, kromě jiného, zvýšení limitu ročního obratu pro vznik plátcovství k dani z přidané hodnoty z částky 1 000 000 Kč na částku 2 000 000 Kč. Navrhovaná úprava zároveň reflektuje jeden z cílů obsažených v Programovém prohlášení vlády vydaném v lednu 2022, jímž je podpora podnikání a vytváření příznivých podmínek pro ty, kteří svou aktivitou financují chod země a vytvářejí pracovní příležitosti.

Důsledkem navrhované změny limitu ročního obratu bude výrazné snížení administrativní zátěže u malých podniků s obratem do 2 000 000 Kč (na základě navrhované změny se předpokládá nárůst osob osvobozených od uplatňování daně z přidané hodnoty cca o 11%). Těmto podnikům odpadne povinnost registrovat se jako plátci daně z přidané hodnoty a plnit řadu s plátcovstvím spojených povinností, jakými jsou například vedení evidence pro účely daně z přidané hodnoty, podávání daňových přiznání, kontrolních hlášení a podobně.

Podle čl. 287 bodu 7 směrnice o DPH může Česká republika poskytnout osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je nejvýše roven ekvivalentu v národní měně částky 35 000 EUR při kurzu platném ke dni přistoupení České republiky k Evropské unii. Právní úprava, která umožní členským státům navýšit prahovou hodnotu pro uplatnění osvobození od daně z přidané hodnoty až do částky 85 000 EUR, bude použitelná nejdříve od 1. ledna 2025. Aby mohly malé podniky navýšený limit prahové hodnoty využívat již před použitelností nové unijní úpravy, požádala Česká republika koncem roku 2021 o zvýšení současné prahové hodnoty pro osvobození od daně z 35 000 EUR na 85 000 EUR, a to na omezenou dobu do 31. prosince 2024. Na základě této žádosti bylo přijato prováděcí rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/865 ze dne 24. května 2022, kterým se České republice povoluje zavést zvláštní opatření odchylující se od čl. 287 směrnice o DPH, které umožňuje České republice využít limit 85 000 EUR, resp. ekvivalent této částky v národní měně.

Jedním z bodů Programového prohlášení vlády z ledna roku 2022 v oblasti veřejných financí je parametrická úprava kontrolních hlášení. Pro naplnění tohoto bodu se navrhují následující změny.

a) Úprava způsobu reakce na výzvu k podání kontrolního hlášení

Z důvodu sjednocení způsobu reakce plátce na výzvu správce daně podle § 101g odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty se navrhuje, aby i v případě sdělení, že plátci povinnost kontrolní hlášení nevznikla, bylo využito formuláře kontrolního hlášení. Jedná se o formát, který je pro plátce známý, používaný a v případě sdělení se nejedná o zvýšení administrativní zátěže, neboť plátci budou moci využít zaškrtávacího políčka "Nemám povinnost podat kontrolní hlášení (KH)". Vzhledem k tomu, že se jedná o plátce, kterému nevznikla povinnost podat kontrolní hlášení podle § 101c zákona o dani z přidané hodnoty, a pouze tuto skutečnost správci daně potvrzuje, nevztahuje se na něho pokuta podle § 101h odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty.

b) Úprava lhůty pro podání následného kontrolního hlášení na základě výzvy správce daně podle § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty

Navrhuje se upravit lhůtu pro podání následného kontrolního hlášení na základě výzvy správce daně podle § 101g odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, ale pouze v případě doručování výzvy prostřednictvím datové schránky. V této souvislosti je vhodné zmínit, že na základě zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění účinném od 1. ledna 2023 (dále jen "zákon o elektronických úkonech"), budou mít povinně zřízenu datovou schránku všechny podnikající fyzické osoby, advokát, daňový poradce a další osoby, které budou zapsány do příslušné evidence nebo rejstříku, a rovněž právnické osoby zapsané v registru osob. Vzhledem ke skutečnosti, že v případě plátců, kteří jsou osobami neusazenými v tuzemsku, povinnost mít datovou schránku ze zákona neplyne, zůstává stávající úprava a délka lhůty zachována pro ostatní způsoby doručování než doručování prostřednictvím datové schránky.

Nově bude lhůta pro podání následného kontrolního hlášení stanovena v délce 17 kalendářních dnů ode dne dodání výzvy do datové schránky příjemce. Při stanovení této lhůty se vycházelo ze stávajícího stavu, kdy je nejzazší lhůta pro doručení do datové schránky stanovena v délce 10 kalendářních dnů od dodání datové zprávy do datové schránky (tzv. doručení upravená v § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech), a lhůta pro reakci na výzvu správce daně je stanovena v délce 5 pracovních dnů (§ 101g odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty).

Vzhledem k tomu, že se již nebude počítat lhůta 5 pracovních dnů od doručení výzvy, ale lhůta 17 kalendářních dnů poplyne od dodání výzvy do datové schránky plátce (příjemce), získají touto úpravou výhodu ti plátci, kteří se s výzvou seznámí co nejdříve poté, co jim byla výzva dodána. Na počítání této lhůty se uplatní úprava § 33 odst. 2 daňového řádu. Pokud se plátce s výzvou seznámí ve stejný den, v němž nastalo její dodání, budou mít plátci na reakci celých 17 kalendářních dnů. Takto je plátcům dán velký prostor na reakci, aniž by tato úprava znamenala zásadní zásah do fungování systému kontrolních hlášení. Pokud jde o volbu okamžiku dodání jako skutečnosti určující počátek běhu lhůty, namísto oznámení, je třeba zdůraznit, že toto pojetí v žádném případě nepředstavuje budoucí trend při nastavování lhůt, nýbrž zohledňuje specifické potřeby související právě s výše uvedeným prodloužením lhůty. Tímto dojde k vyslyšení řady podnětů veřejnosti, že v určitých situacích může být lhůta v délce 5 pracovních dnů vnímána jako příliš krátká, avšak při zachování účinnosti a flexibility institutu kontrolního hlášení a prostoru pro kontrolní činnost na straně správce daně, který je vázán 30 denní lhůtou na vrácení nadměrného odpočtu.

V případě, že bude doručeno na základě tzv. doručení, budou mít plátci prostor na reakci v délce 7 kalendářních dnů, což představuje náhradu za stávající lhůtu 5 pracovních dnů z důvodu sjednocení lhůty vyjádřené v kalendářních a pracovních dnech.

c) Úprava pokut za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením

Cílem je zmírnit dopad pokut podle § 101h odst. 1 písm. b) až d) zákona o dani z přidané hodnoty, tedy pokut ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč na plátce, kteří dopad pokut v těchto výších pociťují nejcitelněji, a to na živnostníky a společnosti s ručením omezeným, v nichž je fyzická osoba jediným společníkem a rovněž na plátce, jejichž zdaňovací období je kalendářní čtvrtletí. Navrhuje se, aby v případě vzniku pokut ukládaných těmto osobám byla výše pokuty poloviční. V ostatním zůstává systém nastavení fungování pokut (vznik ze zákona, v zákonem stanovené výši atd.) nezměněn.

Společně se zavedením poloviční výše pokuty pro určité typy plátců se navrhuje automatické vyloučení vzniku první pokuty ve výši 10 000 Kč v kalendářním roce, tedy pro pokutu, která vznikne v situaci, kdy plátce podá kontrolní hlášení až na základě výzvy správce daně (viz § 101h odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty). Vyloučení vzniku pokuty se stejně jako v případě pokuty ve výši 1 000 Kč bude vztahovat na první pokutu vzniklou v daném kalendářním roce bez ohledu na to, k jakému období se váže povinnost podat kontrolní hlášení, jež byla porušena. Důležitý je okamžik vzniku pokuty, který musí nastat v daném kalendářním roce. Pokuta vzniká v situaci, kdy je naplněna celá skutková podstata stanovená v § 101h odst. 1 písm. a) a b) zákona o dani z přidané hodnoty.

a) Zvýšení limitu pro paušální režim

V návaznosti na zvýšení limitu pro plátcovství daně z přidané hodnoty na 2 mil. Kč se zvyšuje i hranice příjmů ze samostatné činnosti pro vstup do paušálního režimu z 1 mil. Kč na 2 mil. Kč. Jednou z podmínek pro vstup do paušálního režimu je skutečnost, že poplatník není plátcem daně z přidané hodnoty, a z toho důvodu byl také původní limit příjmů pro vstup do paušálního režimu stanoven na 1 mil. Kč. Vychází se totiž z logiky, že paušální režim má pomáhat zejména menším poplatníkům, které administrativa spojená s daní z příjmů fyzických osob a veřejnými pojistnými výrazně zatěžuje, ale pokud je poplatník plátcem daně z přidané hodnoty, jeho podnikatelská činnost je již takového rozsahu, že není nutné mu stanovit úlevu v podobě paušálního režimu. Pokud tedy nyní bude vznikat povinné plátcovství daně z přidané hodnoty až od 2 mil. Kč, je vhodné stejně zvýšit i limit příjmů ze samostatné činnosti pro vstup do paušálního režimu.

Protože však po navrhovaném zvýšení limitu bude moci být daň v paušální výši stanovena poplatníkům daně z příjmů fyzických osob s velmi širokým rozpětím příjmů, nebude již všem stanovena daň v paušální výši a veřejná pojistná ve stejné výši, ale zavádí se 3 pásma paušálního režimu odvozená od výše a charakteru příjmů poplatníka. V každém pásmu budou poplatníci platit jinou výši paušálních záloh a v návaznosti na to tedy budou jinak vysoké i jejich daně a veřejná pojistná.

Do prvního pásma se bude moci přihlásit poplatník, jehož příjmy ze samostatné činnosti za předcházející zdaňovací období nepřesáhly 1 mil. Kč. Pokud se poplatník vejde do tohoto limitu, není rozhodné, z jaké samostatné činnosti jeho příjmy plynou. Dále se do tohoto pásma bude moci přihlásit poplatník s příjmy ze samostatné činnosti až do výše 1,5 mil. Kč, pokud alespoň 75% těchto příjmů tvoří příjmy, k nimž lze uplatnit výdaje ve výši 80% nebo 60% z příjmů, a poplatník s příjmy ze samostatné činnosti až do výše 2 mil. Kč, pokud alespoň 75% těchto příjmů tvoří příjmy, k nimž lze uplatnit výdaje ve výši 80% z příjmů. Důvodem tohoto pravidla je snaha o to, aby daň v paušální výši alespoň přibližně odpovídala dani, kterou by poplatník zaplatil podle obecných pravidel zákona o daních z příjmů. Ten v § 7 odst. 7 umožňuje k příjmům ze samostatné činnosti uplatnit výdaje paušální částkou, a to v různém procentu z příjmů podle charakteru činnosti. Poplatníci se stejnou výší příjmů tedy neplatí daň ve stejné výši, pokud jejich příjmy pocházejí z rozdílných činností a k těmto činnostem lze uplatňovat rozdílné paušální výdaje. Proto je poplatníkům s příjmy, ke kterým lze uplatnit vyšší paušální výdaje, umožněno vstoupit do prvního pásma paušálního režimu, ačkoli poplatníci se stejnou výši příjmů, ke kterým však lze uplatnit nižší paušální výdaje, mohou vstoupit jen do vyššího pásma (a tedy platit vyšší paušální zálohy a od toho odvozené i vyšší daně a veřejná pojistná, viz níže).

Do druhého pásma se bude moci přihlásit poplatník, jehož příjmy ze samostatné činnosti nepřesáhly v předcházejícím zdaňovacím období 1,5 mil. Kč, a to bez ohledu na to, z jaké samostatné činnosti pocházejí (tedy jaké by k nim byly uplatnitelné paušální výdaje). Zvýšený limit 2 mil. Kč platí pro poplatníky, kteří měli 75% příjmů, ke kterým lze uplatnit výdaje ve výši 80% nebo 60% příjmů.

Do třetího pásma potom budou moci vstoupit všichni poplatníci, kteří splní podmínky vstupu do paušálního režimu, tedy, jejichž příjmy ze samostatné činnosti nepřesáhly 2 mil. Kč.

Z uvedeného je patrné, že pro vstup do určitého pásma paušálního režimu jsou vždy stanoveny pouze horní limity, nikoli dolní, což znamená, že někteří poplatníci si budou moci vybrat mezi několika pásmy, resp. konstrukce je taková, že pokud poplatník splňuje podmínky pro vstup do určitého pásma, splňuje zároveň vždy i podmínky pro vstup do vyššího pásma. Obecně je vždy výhodnější vstupovat do co nejnižšího pásma, protože čím vyšší pásmo, tím vyšší jsou paušální zálohy (a tedy i daň stanovená v paušální výši a veřejná pojistná), vstup do vyššího pásma je však vhodný v situaci, kdy poplatník očekává, že v nastávajícím zdaňovacím období překročí limity pro pásmo, které dosud splňoval, ale naplní limity pro vyšší pásmo. I pokud však poplatník vstoupí do nižšího pásma a po skončení zdaňovacího období zjistí, že jeho příjmy přesáhly rozhodné příjmy pro toto pásmo, ale nepřesáhly rozhodné příjmy pro vyšší pásmo, může mít stále stanovenu daň v paušální výši, ale odpovídající uvedenému vyššímu pásmu, viz níže.

Paušální záloha pro první pásmo zůstává ve stejné výši, j