Tvorbou interpretací usiluje Národní účetní rada (dále také jen „NÚR“) o jednotné a vhodné používání zákona o účetnictví a navazujících účetních předpisů. Jejich cílem je dosáhnout toho, aby účetní závěrky podávaly kvalitní informace pro ekonomické rozhodování jejich uživatelů. Jednou z oblastí, které se NÚR věnovala již od samého začátku tvorby interpretací, byla odložená daň. V současné době odložená daň v českém účetnictví již zdomácněla a účetním jednotkám její účtování nečiní větší problémy. Avšak v době účetní reformy počátkem 90. let minulého tisíciletí se historicky jednalo o kategorii relativně novou, která byla převzatá z Mezinárodních účetních standardů, konkrétně ze standardu IAS 12 – Daně ze zisku (dále také jen „IAS 12“).
Odložená daň v interpretacích Národní účetní rady
prof. Ing.
Libuše
Müllerová,
CSc.
Poznámka:
Článek je zpracován jako výstup projektu Tržní selhání a jejich vliv na kvalitu auditu v České republice evidovaného u Interní grantové agentury VŠE v Praze pod označením F1/25/2019.
Problematice odložené daně se věnovaly jedny z prvních interpretací, jak vyplývá z data jejich vydání. Jedná se o tyto čtyři interpretace:
–
I-1 Přechodné rozdíly při výchozím uznání aktiv (schválena v roce 2005),
–
I-2 Přechodné rozdíly při přeměnách a vkladech (schválena v roce 2005),
–
I-4 Odložená daň z přechodných rozdílů při ocenění majetkových účastí metodou ekvivalence (schválena v roce 2005),
–
I-9 Odložená daň – první vykázání (schválena v roce 2006).
Odložená daň
Dříve než se budeme věnovat uvedeným interpretacím, připomeňme si základní pravidla účtování a vykazování odložené daně, jejichž pochopení je nezbytné pro porozumění uvedeným interpretacím.
Odložená daň vyplývá z rozdílných účetních a daňových pravidel u některých zaúčtovaných položek. Tyto rozdíly mezi účetními a daňovými pravidly však musí být
přechodné povahy
, kdy se jedná sice o daňově uznatelné položky, ale v jiném časovém rozložení oproti tomu, jak jsou zaúčtovány (tzv. časové rozdíly). Kromě toho existují situace, kdy rozdíly mezi účetními a daňovými pravidly nemají povahu časových, ale přechodných rozdílů, a tedy také generují odloženou daň (např. první účtování o odložené dani nebo odložená daň při přeměnách a vkladech). Jinak řečeno odloženou daň nelze počítat z trvalých rozdílů mezi účetními a daňovými pravidly, tedy v případě, jestliže některé účetní položky nejsou daňově uznatelné v předchozích ani v budoucích obdobích. Účtování o odložené dani vychází z předpokladu, že ve vztahu k výsledku hospodaření zjištěnému v účetnictví bude při jeho úpravě na základ daně odložená daň uplatněna v pozdějším období jako daň splatná. Historii legislativní úpravy odložené daně zavedené do české účetní legislativy představuje následující tabulka:
Období
Povinnost účtování
Zohledňované rozdíly
Metoda výpočtu
Do 31. 12. 1992
NE
—
—
Od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2000
Povinně účetní jednotky ve skupině
Povinně jen rozdíly mezi účetními a daňovými odpisy
Závazková metoda výsledkového přístupu
Od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001
Povinně účetní jednotky ve skupině
Povinně rozdíly mezi účetními a daňovými odpisy a nepovinně další přechodné rozdíly
Závazková metoda výsledkového přístupu
Od 1. 1. 2002 dosud