O odložené dani v souladu s platnou českou účetní legislativou povinně účtují ty účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu, a dále ty, které tvoří konsolidační celek. Její účtování plyne z odlišného chápání výsledkových položek v účetnictví a daních (nedaňová položka bude výhledově položkou daňově účinnou).
Odložená daň
Ing.
Jiří
Strouhal,
Ph.D.
V souladu s § 59 odst. 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, je kvantifikace odložené daně založena na závazkové metodě plynoucí z rozvahového přístupu. Jde o postup, kdy bude odložená daň vztahující se k účetnímu výsledku hospodaření uplatněna v pozdějším období, a tak je třeba použít pro její výpočet sazbu daně z příjmů, která bude platit v období, kdy bude daňový závazek či daňová pohledávka uplatněna. Není-li však sazba známa, potom se použije poslední známá sazba daně z příjmů. Odloženou daň pak kvantifikujeme jako rozdíl mezi účetním a daňovým pojetím položky a vynásobíme ji právě výše uvedenou sazbou daně z příjmů. O odloženém daňovém závazku je třeba účtovat vždy, zatímco o odložené daňové pohledávce v souladu se zásadou opatrnosti. Obvykle se souvztažně proti účtu 481-Odložený daňový závazek a odložená daňová pohledávka (který dle zůstatku v rozvaze vykazujeme jako součást položky C.I Dlouhodobé závazky, resp. C.II.1 Dlouhodobé pohledávky) použijeme účet 592-Odložená daň z příjmů. Přesto existují určité výjimky z pravidla, kdy účet 592 použit nebude, a to: (i) při prvotním zachycení odložené daně (tehdy využijeme položku nerozděleného zisku či neuhrazené ztráty, tj. účty 428, resp. 429), a dále (ii) při kvantifikaci odložené daně z rozvahového přecenění cenných papírů a derivátů (tehdy využijeme právě