Dnešní soudnička nepotěší rozhádané páry, které si to navzájem chtějí osladit také skrze daně... Věcným důvodem potíží zdanění příjmů z nájmu nemovitých věcí je liberální zákon ponechávající na manželech volbu, kdo z nich ponese daňové břemeno. Co si ale počít, když se této „pocty“ nechce ujmout ani jeden? Soudci se zde pokusili najít klíč k zapeklitému řešení a la černý Petr v přisouzení břemene manželce, která podle nich „měla k příjmům z nájmu mnohem těsnější vztah“. Jak už tomu však bývá, souzený příběh provázejí komplikace, jež by byly profesně zajímavé samy o sobě. Třeba, že manžel (údajně) chtěl zdanit příjmy z nájmu formou dodatečného přiznání, což si ovšem rozmyslel a podání vzal zpět. Ačkoli to daňový řád výslovně zakazuje, tak tato (nejspíše) nezákonnost manželce nepomohla. Nicméně soudci poradili, jak by se případně ještě mohla lépe právně bránit. Nejdříve však jako obvykle krátké zasvěcení do problematiky zdanění nájmů věcí ve společném jmění manželů.
Když žádný z manželů nechce zdanit příjmy z nájmu... - prověřeno soudem
Vydáno:
17 minut čtení
Když žádný z manželů nechce zdanit příjmy z nájmu… – prověřeno soudem
Ing.
Martin
Děrgel
Společné jmění manželů
„Karle, je ti 40, nepřemýšlel jsi o manželství?“ „To víš, že přemýšlel! Jinak bych už byl dávno ženatý.“
Ačkoli se lidstvu koncept manželství dlouhodobě spíše osvědčil, má pár stinných míst. Psychologicky i právně bývá jistě nejtragičtější jeho ukončení, ať už je nedobrovolné (úmrtí partnera), nebo dobrovolné (rozvod nebo jen odluka). Nás bude pochopitelně zajímat speciálně daňová problematika, ovšem ta začíná v soukromém právu – § 708 až 753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je navýsost individuální záležitost, kde každý musí tzv. s vlastní kůží na trh a uvést (přiznat) pouze své vlastní zdanitelné příjmy a uplatnit stejně tak přísně individuální daňové výdaje… Nicméně podnikatelský i osobní život fyzických osob je daleko pestřejší, a tak někdy plynou společné příjmy více lidem a rovněž se k nim váží jejich společné výdaje. Pak pochopitelně vyvstává otázka, jak s nimi správně daňově naložit, prakticky řečeno: kdo je má přiznat a zdanit či osvobodit, resp. jak se o ně podělit.
V případě žen a mužů, kteří měli odvahu uzavřít manželství a nějaký čas v něm vydrželi, jde nejčastěji o jejich společné příjmy a výdaje. V českých podmínkách totiž manželé jen výjimečně speciálně řeší své společné jmění – dohodou před notářem nebo soudně – a proto jim prakticky všechny příjmy plynou do společného jmění. Z právního vymezení v OZ se dozvíme, že
součástí společného jmění je
obecně vše, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů. Praktičtější je si pamatovat, že do něj spadá