Zdravotní pojištění je navázáno na spoustu právních předpisů a své účinky či dopady má do této oblasti i aktuálně platné pojetí soukromého práva. V následujícím textu si v těchto souvislostech rozebereme například návaznost zdravotního pojištění na zákoník práce , atributy závislé práce s charakteristikou příjmů dani nepodléhajících nebo od daně osvobozených, postavení fyzických osob podle zákoníku práce a třeba i příjmy z nájmu.
Soukromé právo v právní úpravě zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
ZÁKONÍK PRÁCE A ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
V zákoníku práce je mj. zakotveno, že pro úkony v pracovněprávních vztazích je vyžadována písemná forma. Mimoto se právní úprava zákoníku práce promítá ve zdravotním pojištění například do přihlašování zaměstnanců na základě pracovní smlouvy nebo ovlivňuje stanovení vyměřovacího základu zaměstnance při vyplácení odstupného. Významnou roli zaujímají také překážky v práci na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele.
Smluvní strany a zúčtovaný příjem
V ustanoveních § 6 a 7 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) jsou definovány smluvní strany základních pracovněprávních vztahů. Podle § 6 je zaměstnancem fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. V navazujícím § 7 je pak uvedeno, že zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
Z pohledu zdravotního pojištění se osoba stává zaměstnancem tehdy, vykonává-li činnost podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), ze které jí od zaměstnavatele plynou, nebo by měly plynout, příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Jinými slovy, pokud je zaměstnanci zúčtováno plnění zdaňované podle zmíněného § 6 ZDP, podléhá toto (mimo zákonných výjimek) povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění – a naopak.
Pracovní smlouva a nástup zaměstnance do práce
V § 34 zákoníku práce jsou formulovány odstavce 2-4 řešící nutnost písemné formy jednak u pracovní smlouvy, jednak při odstoupení od pracovní smlouvy, včetně možnosti a podmínek, za kterých může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit v případě nenastoupení zaměstnance do práce. Ve zdravotním pojištění se za nástup zaměstnance do zaměstnání považuje u pracovního poměru včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce [blíže viz ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce]. Jak se postupuje ve zdravotním pojištění v případě, kdy je sjednaným dnem nástupu do práce 1. 5. 2022, přičemž zaměstnanec začne fakticky pracovat až v pondělí dne 2. 5. 2022? Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání je den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru uvedený v pracovní smlouvě. To znamená, že v případě sjednání pracovního poměru se dnem nástupu do práce 1. 5. 2022 vzniká účast na zdravotním pojištění tímto dnem a k tomuto datu přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny (prostřednictvím kódu „P“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele).
Pokud nemá pojištěnec řešené zdravotní pojištění (pojistný vztah) zaměstnáním podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., musí být zařazen u „své“ zdravotní pojišťovny buď jako:
–
osoba samostatně výdělečně činná podle § 5 písm. b) cit. zákona, nebo