Pružné rozvržení pracovní doby není v zákoně č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce (dále jen „zákoník práce “), ničím novým. V uplynulých letech se využití pružné pracovní doby stalo ve většině administrativních profesí už v podstatě automatickým nastavením, které zaměstnanci i zaměstnavatelé očekávají. Neznamená to ovšem, že by tento institut nebyl bez praktických aplikačních obtíží nebo že by se jednalo jen o bezvýhradný zaměstnanecký benefit, jak se někdy traduje. Pružná pracovní doba sice přináší zaměstnancům řadu výhod, ovšem nejde o institut výhodný jen jednostranně – na straně zaměstnavatele může přinést mimo jiné řadu úspor spojených s náhradou mzdy nebo platu za překážky v práci na straně zaměstnance. Účelem toho textu je podrobněji pružné rozvržení pracovní doby představit, identifikovat problematická místa právní úpravy a načrtnout jejich možná řešení.
Výhody a úskalí pružné pracovní doby
Vydáno:
14 minut čtení
Výhody a úskalí pružné pracovní doby
Mgr.
Šárka
Homfray
Základní charakteristika
Právní úprava pružného rozvržení pracovní doby je poměrně stručná. Je obsažena zejména v ustanovení § 85 zákoníku práce. Jejím principem je režim, ve kterém zaměstnavatel rozvrhne časové úseky základní a volitelné pracovní doby, včetně jejich začátku a konce. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti a celkovou délku směny si volí sám.
Oproti dřívější právní úpravě již neplatí, že základní pracovní doba musí být vložena mezi dva volitelné úseky. Je tedy například možné, aby zaměstnavatel určil pouze dva úseky pracovní doby, první základní a druhý volitelný. Tím by všem zaměstnancům a zaměstnankyním stanovil shodný začátek směny, zaměstnanci by si pak sami určovali přesný čas odchodu. Takové rozvržení ale není v praxi obvyklé, výrazně častěji se uplatňuje režim tří úseků s volitelným začátkem i koncem pracovního dne. Tyto úseky nemusí být pro všechny dny stejné – kratší základní úsek se například v praxi používá pro pátky, pozdější začátek povinného úseku naopak v pondělky, v rámci zaužívané tradice tzv. úředních dnů je možné mít kratší volitelné úseky v pondělí či ve středu.
Zaměstnanec si musí pracovní dobu rozvrhovat tak, aby v rámci vyrovnávacího období naplnil průměrnou týdenní pracovní dobu. Délku vyrovnávacího období stanoví zaměstnavatel, v praxi se nejčastěji vyskytuje v délce