V příspěvku se zaměříme na nejbolavější situaci v rodině, a to na úmrtí jednoho z členů rodiny. Ukážeme si, jak je nutno z hlediska daně příjmů postupovat, pokud tento člen rodiny vykonával samostatnou výdělečnou činnost jako podnikatel, popřípadě měl příjmy z pronájmu, a dále pokud tento člen rodiny měl příjmy ze závislé činnosti jako zaměstnanec.
Úmrtí v rodině z pohledu daně z příjmů
Ing.
Ivan
Macháček
Smrt fyzické osoby z pohledu daňového řádu
Pro účely správy daní se dle § 239a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), na právní skutečnosti úmrtí fyzické osoby hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
Daňovou povinností zůstavitele
se pro účely správy daní rozumí daňová povinnost vzniklá zůstaviteli do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
Zemřelý člověk (podnikatel, pronajímatel, zaměstnanec) se pro daňové účely považuje i po úmrtí nadále za „živého“ až do skončení dědického řízení a vyřízení pozůstalosti. Z hlediska daňového se okamžik přechodu daňové povinnosti zůstavitele na jeho dědice posouvá až do doby, kdy je znám
oprávněný dědic na základě soudního rozhodnutí o dědictví;
dědic tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele. Pro daňovou pohledávku, která vzniká v důsledku daňové povinnosti zůstavitele, neběží lhůta pro placení daně ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti.Podle znění § 239b DŘ
osoba spravující pozůstalost plní daňovou povinnost zůstavitele, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti. Osoba spravující pozůstalost je povinna podat: