Účast zaměstnavatele na odborném rozvoji zaměstnanců, zejména pak na prohlubování a zvyšování jejich kvalifikace můžeme počítat k významným motivačním prvkům zaměstnanců. V textu si ukážeme daňové řešení prohlubování a zvyšování kvalifikace, které souvisí a které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, a odpovíme si na otázku, jaký je rozdíl v nepeněžním nebo peněžním plnění zaměstnavatele na prohlubování a zvyšování kvalifikace. Zmíníme se rovněž o rekvalifikaci zaměstnanců.
|
Získejte na 10 dní ZDARMA
|
Daňové řešení vzdělávání zaměstnance
Ing.
Ivan
Macháček
Prohlubování a zvyšování kvalifikace v zákoníku práce
Péče zaměstnavatele o odborný rozvoj zaměstnanců je obsahem § 227-235 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), a zahrnuje:
a)
zaškolení a zaučení,
b)
odbornou praxi absolventů škol,
c)
prohlubování kvalifikace, a
d)
zvyšování kvalifikace.
Kvalifikací rozumíme určitou schopnost zaměstnance vykonávat různě složité a namáhavé práce podle příslušné profese, resp. specializace zaměstnance. Kvalifikaci zaměstnance tvoří jednak teoretické a jednak praktické zkušenosti zaměstnance získané studiem, účastí v různých kurzech a školeních, rekvalifikací, zaškolením, zaučením apod.
Prohlubování kvalifikace
Prohlubováním kvalifikace zaměstnance se dle § 230 ZP rozumí:
–
průběžné doplňování kvalifikace zaměstnance, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce,
–
udržování a obnovování této kvalifikace zaměstnance.
Dle § 230 odst. 2 ZP je zaměstnanec povinen prohlubovat si svou kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je přitom oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu nebo na jiných formách přípravy vedoucích k prohloubení kvalifikace zaměstnance.
Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje na straně zaměstnance za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda (plat).
Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace zaměstnance je dle § 230 odst. 4 ZP povinen hradit zaměstnavatel.
Požaduje-li však zaměstnanec, aby mohl absolvovat prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě, než požaduje jeho zaměstnavatel, může se na nákladech na prohlubování finančně náročnější formě kvalifikace podílet. Jak vyplývá z výkladového stanoviska AKV (Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů) přijatého na zasedání Kolegia expertů AKV dne 7. 3. 2018, možnost zaměstnance podílet se na nákladech prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě se vztahuje k těm nákladům, které by jinak zaměstnavatel nebyl ochoten z tohoto důvodu zřejmě vynaložit. Nelze připustit, aby prostřednictvím tohoto pravidla suploval zaměstnanec obecnou povinnost zaměstnavatele hradit (standardní) náklady na prohlubování kvalifikace. Mezi náklady zahrnuté do možného podílu zaměstnance nebudou spadat náklady na jeho mzdu (plat), protože tu by mu byl zaměstnavatel povinen zaplatit i v případě, že by šlo o prohlubování kvalifikace ve formě, která finančně náročnější pro zaměstnavatele není.Při prohlubování kvalifikace může být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena tzv. kvalifikační dohoda
specifikovaná v § 234 ZP. Při prohlubování kvalifikace zaměstnance může být tato dohoda uzavřena tehdy, jestliže předpokládané náklady na zabezpečení prohlubování kvalifikace zaměstnance dosahují alespoň 75 000 Kč. V takovém případě však platí, že zaměstnanci nelze prohloubení kvalifikace uložit zaměstnavatelem, musí jít o souhlas zaměstnance s takovýmto rozsahem prohloubení kvalifikace.Zvýšení kvalifikace
Zvýšením kvalifikace se podle § 231 ZP rozumí:
–
změna hodnoty kvalifikace
(dosažení nového stupně kvalifikace např. pro výkon náročnější, kvalifikovanější práce, pro výkon nové, vyšší funkce, pro který dosud zaměstnanec požadovanou kvalifikaci nesplňoval),–
získání nebo rozšíření kvalifikace.
Půjde tedy o zvyšování kvalifikace zaměstnance studiem, vzděláváním, školením nebo jinou formou přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže
je tato činnost v souladu s potřebou zaměstnavatele.
Podle znění § 205 ZP platí, že účast na školení, jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo naplnit požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele, zasahuje-li do pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu. Zatímco prohlubování kvalifikace je považováno dle ZP vždy za výkon práce, zvyšování kvalifikace je považováno za překážku v práci, a nikoli za výkon práce.
Při zvýšení kvalifikace zaměstnance lze uzavřít mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem tzv. kvalifikační dohodu.
Tato dohoda musí být uzavřena v písemné formě, jinak je neplatná. Dohoda se uzavírá před zahájením zvyšování kvalifikace zaměstnancem. Tato dohoda musí obsahovat:a)
na straně zaměstnavatele
–
závazek umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace formou poskytování pracovních úlev a hmotného zabezpečení,
b)
na straně zaměstnance
–
závazek setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, přičemž závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace,
–
nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace.
Obsahem kvalifikační dohody se zabývá § 234 odst. 3 ZP. Tento obsah dohody platí jak pro dohodu uzavíranou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na prohloubení kvalifikace (jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč), tak pro dohodu uzavíranou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace.
Výčet případů, kdy zaměstnanec není povinen hradit náklady z kvalifikační dohody,
je obsahem § 235 odst. 3 ZP. Rekvalifikace
K formám dalšího vzdělávání zaměstnance patří i rekvalifikace,
která je jedním z nástrojů realizace aktivní politiky zaměstnanosti. Definici a vymezení rekvalifikace nalezneme v § 108 zákona o zaměstnanosti. Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. Zákon o zaměstnanosti rozeznává dvě formy rekvalifikace:
a)
rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání
Rekvalifikace se uskutečňuje na základě dohody mezi úřadem práce a uchazečem o zaměstnání nebo zájemcem o zaměstnání, vyžaduje-li to jejich uplatnění na trhu práce. Za účastníka rekvalifikace hradí úřad práce náklady rekvalifikace a může mu poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací. Náležitosti dohody o rekvalifikaci jsou obsahem § 109 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). V § 109a zákona o zaměstnanosti je stanoven postup, když si rekvalifikaci zabezpečí uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání sám včetně maximální výše finanční částky, kterou může úřad práce vynaložit na zvolenou rekvalifikaci jednoho uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání.
b)
rekvalifikace zaměstnanců
Tato
rekvalifikace může být prováděna i u zaměstnavatele v zájmu dalšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců.
Rekvalifikace zaměstnanců se provádí na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Rekvalifikace zaměstnanců
spočívající v získání, zvýšení nebo rozšíření kvalifikace se uskutečňuje v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance,
za tuto dobu tudíž přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje, jen pokud je to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení.O rekvalifikaci zaměstnanců spočívající v získání, zvýšení nebo rozšíření kvalifikace může se zaměstnavatelem uzavřít dohodu i úřad práce a následně
mohou být úřadem práce plně nebo částečně hrazeny náklady rekvalifikace zaměstnanců a náklady s ní spojené,
a to zaměstnavateli nebo rekvalifikačnímu zařízení, které pro zaměstnavatele rekvalifikaci zaměstnanců zajišťuje. Jestliže rekvalifikaci zaměstnanců pro zaměstnavatele zabezpečuje rekvalifikační zařízení, uzavírá se dohoda mezi zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením, popřípadě mezi úřadem práce, zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením. Obsah písemné dohody o rekvalifikaci zaměstnanců uzavírané mezi úřadem práce a zaměstnavatelem (případně rekvalifikačním zařízením) a obsah písemné dohody o rekvalifikaci zaměstnanců uzavírané mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je uveden v § 110 odst. 2 a 3 zákona o zaměstnanosti. Daňové řešení vzdělávání u zaměstnance
Nepeněžní plnění zaměstnavatele
Daňové řešení odborného rozvoje na straně zaměstnance vyplývá ze dvou ustanovení ZDP, a to z § 6 odst. 9 písm. a) a dále z § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.
Podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), je u zaměstnance
osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti:
–
nepeněžní plnění vynaložené zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele,
–
nebo nepeněžní plnění vynaložené zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců
podle zákona o zaměstnanosti.–
Toto osvobození od daně z příjmů se vztahuje jak na případ prohlubování kvalifikace, tak na případ zvyšování kvalifikace.
Pro uplatnění osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti musí být splněny dvě podmínky:
–
jedná se o poskytnutí nepeněžního plnění zaměstnavatele,
to znamená, že zaměstnavatel hradí částky za prohlubování či zvyšování kvalifikace přímo příslušné instituci za zaměstnance, –
vzdělávání zaměstnance
souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Pokud jde o rekvalifikaci zaměstnanců, pak pro osvobození nepeněžního plnění zaměstnavatele vynaloženého na rekvalifikaci zaměstnanců od daně z příjmů ze závislé činnosti
nevyžaduje § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, aby tato rekvalifikace souvisela s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům. Osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnance se tedy vztahuje na veškerá nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele, a to ať se jedná o prohlubování kvalifikace podle § 230 ZP, nebo se jedná o zvyšování kvalifikace zaměstnanců podle § 231 ZP, které není považováno zaměstnavatelem za výkon práce, ale za překážku v práci, anebo které zaměstnanec absolvuje ve svém volném čase.
Pokud poskytne zaměstnavatel zaměstnanci nepeněžní plnění na prohloubení nebo zvýšení jeho kvalifikace, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele,
nemůže zaměstnanec využít § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, ale může využít § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 ZDP.
Podle tohoto ustanovení zákona jsou mimo jiné od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z FKSP, ze sociálního fondu, ze zisku po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě možnosti použití vzdělávacích zařízení. Podmínkou pro osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti poskytnutého nepeněžního plnění zaměstnavatele na prohlubování nebo zvýšení kvalifikace, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, je skutečnost, že poskytnuté nepeněžní plnění zaměstnavatele je hrazeno buď z FKSP, nebo ze sociálního fondu, ze zisku po zdanění, popř. jako nedaňový výdaj.Peněžní plnění zaměstnavatele
Pokud zaměstnavatel hradí vynaložené náklady na prohlubování nebo zvyšování kvalifikace, které souvisí nebo nesouvisí s předmětem jeho činnosti, jako peněžní plnění přímo zaměstnanci, jde
u zaměstnance o zdanitelný peněžní příjem.
Zdanění proběhne v měsíci, kdy je peněžní plnění zaměstnavatele zaměstnanci poskytnuto. Tento peněžní příjem se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Zdanění se zahrnutím do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění podléhá rovněž peněžní příspěvek zaměstnavatele na dopravu do vzdělávacího zařízení, pokud se nejedná o pracovní cestu v rámci výkonu práce.Daňové řešení vzdělávání u zaměstnavatele
Daňové řešení odborného rozvoje na straně zaměstnavatele vyplývá z § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 a § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP, popř. z § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP.
Daňovými výdaji (náklady) zaměstnavatele jsou podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců vynaložené na:
–
provoz vlastních vzdělávacích zařízení, nebo
–
výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle ZP a výdaje (náklady) spojené s rekvalifikací zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti,
pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Daňovými výdaji jsou veškeré výdaje zaměstnavatele na prohlubování nebo zvyšování kvalifikace (ať jde o peněžní, nebo nepeněžní plnění) a na rekvalifikaci zaměstnanců, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Daňovým výdajem zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace zaměstnance, která souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, je rovněž náhrada mzdy, poskytovaná zaměstnanci za dobu pracovního volna k účasti na zvyšování kvalifikace v souladu se ZP.Zatímco u zaměstnanců jsou osvobozena od daně z příjmů dle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP všechna nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na jejich rekvalifikaci bez vazby na podmínku, že by musela rekvalifikace souviset s předmětem činnosti zaměstnavatele, pak na straně zaměstnavatele jsou daňovým výdajem dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP výdaje na rekvalifikaci (formou peněžního nebo nepeněžního plnění), pokud tato rekvalifikace souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Výše uvedené daňové výdaje (náklady) obsažené v ustanovení zákona blíže specifikuje pokyn GFŘ č. D-22
v bodech 13 a 15 k § 24 odst. 2 ZDP následovně:–
Vzdělávacími zařízeními podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP se rozumějí pouze zařízení sloužící ke vzdělávání vlastních pracovníků. Daňovými výdaji jsou výdaje (náklady) související s provozem těchto vzdělávacích zařízení, pokud tato zařízení slouží pouze ke vzdělávání vlastních pracovníků. Jsou-li tato zařízení využívána také ke vzdělávání jiných osob nebo k jiným účelům, lze do daňových výdajů zahrnout pouze část provozních výdajů (nákladů) souvisejících se vzděláváním vlastních pracovníků, stanovenou podle vhodného kritéria (např. lůžkodny, doba trvání jednotlivých činností). Pro část výdajů (nákladů) vynaložených na vzdělávání jiných osob nebo na jiné účely platí § 25 odst. 1 písm. k) ZDP a daňové výdaje se uznávají pouze do výše dosažených příjmů.
–
Je-li při školeních zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP výdajem zaměstnavatele, který vyslal zaměstnance na školení související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance.
Podle § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP nejsou daňovým výdajem nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě možnosti používat vzdělávací zařízení s výjimkou zařízení uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP.
Pokud tedy zaměstnavatel bude jako nepeněžní
plnění hradit zaměstnanci vzdělávání, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele,
pak podle § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP tyto výdaje nejsou u zaměstnavatele daňově uznatelné, ani kdyby se k úhradě zavázal např. v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise nebo v pracovní smlouvě uzavřené se zaměstnancem. V tomto případě nelze využít znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP. U zaměstnance bude toto nepeněžní plnění osvobozeno od daně z příjmů podle znění § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.V případě, že bude zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci
peněžní příspěvek na vzdělávání zaměstnance, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele,
může zaměstnavatel využít § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP. Pokud je toto peněžní plnění zaměstnavatele sjednáno v pracovní nebo jiné smlouvě se zaměstnancem, v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, půjde o daňově uznatelný výdaj zaměstnavatele.Příklad 1
Zaměstnavatel uloží pracovníkům obchodního úseku absolvovat víceletý kurz anglické konverzace, přičemž náklady na pořádání kurzu uhradí zaměstnavatel pořádající agentuře.
Jedná se o prohloubení kvalifikace zaměstnanců, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. U zaměstnance se bude jednat o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, u zaměstnavatele půjde o daňově uznatelné náklady vynaložené na úhradu tohoto vzdělávání zaměstnance podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP.
Příklad 2
Zaměstnavatel se dohodne se zaměstnancem, že si zvýší kvalifikaci formou dálkového bakalářského studia na soukromé vysoké škole managementu a zaměstnavatel uhradí poplatky za studium. Zvýšení kvalifikace zaměstnance souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Ve smyslu ZP je sjednána kvalifikační dohoda včetně vymezení práv a hmotného zabezpečení zaměstnance.
Varianta A – nepeněžní plnění zaměstnavatele
Zaměstnavatel zaplatí příslušné poplatky za studium přímo vysoké škole. Čas věnovaný zvyšování kvalifikace je považován za překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanci přísluší od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku specifikované v § 232 ZP. U zaměstnance půjde o nepeněžní příjem, který je podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP osvobozen od daně z příjmů. Náhrada mzdy však bude podléhat zdanění i odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance jsou daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP.
Varianta B – peněžní plnění zaměstnavatele
Zaměstnavatel proplácí zaměstnanci z pokladny zaplacené školné, které zaměstnanec zaplatí vždy na příslušný semestr. U zaměstnance půjde o zdanitelný peněžní příjem a tento peněžní příjem se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance jsou daňovými výdaji zaměstnavatele podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.
Příklad 3
Zaměstnanec obchodního úseku si chce zvýšit svou stávající kvalifikaci dálkovým studiem finančního managementu na vysoké škole. I když obor studia přímo nesouvisí s jeho dosavadním pracovním zařazením, zaměstnavatel do budoucna předpokládá, že by získanou kvalifikaci zaměstnance mohl využít v rámci jeho jiného pracovního zařazení. Proto se dohodne se zaměstnancem, že bude proplácet zaměstnanci zaplacené školné.
I když zvýšení kvalifikace zaměstnance přímo nesouvisí s jeho dosavadní činností, souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, který předpokládá budoucí využití zaměstnance se zvýšenou kvalifikací na jiné pozici v rámci firmy. Zaměstnavatel proplácí zaměstnanci z pokladny zaplacené školné, které zaměstnanec zaplatí vždy na příslušný semestr. U zaměstnance půjde o zdanitelný peněžní příjem, který se rovněž zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance jsou daňovými výdaji zaměstnavatele podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.
Příklad 4
OSVČ provozující stavební činnost zaměstnává několik zaměstnanců včetně svého syna. Všichni zaměstnanci absolvují několikadenní školení u dodavatele, zaměřené na použití nových druhů materiálů při realizaci staveb. Kurzovné si hradí zaměstnanci, ale následně je zaměstnancům uhrazeno jako peněžní plnění zaměstnavatele.
V daném případě jde o prohloubení kvalifikace. U zaměstnance půjde o zdanitelný peněžní příjem, který bude připočten k jeho zdanitelné mzdě. Tento peněžní příjem se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na prohloubení kvalifikace zaměstnance jsou daňovými výdaji zaměstnavatele podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.
Příklad 5
Zaměstnanec účetní společnosti si hodlá zvýšit svou kvalifikaci návštěvou masérských kursů. Zaměstnavatel uhradí zaměstnanci kurs formou nepeněžního plnění zaplacením pořádající agentuře.
U zaměstnance nelze uplatnit znění § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, protože zvýšení kvalifikace nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Protože však jde o nepeněžní plnění zaměstnavatele, může se na zaměstnance vztahovat znění § 6 odst. 9 písm. d) ZDP a toto nepeněžní plnění bude osvobozeno u zaměstnance od daně z příjmů, pokud u zaměstnavatele půjde o nedaňový výdaj. Tato skutečnost je u zaměstnavatele splněna, protože na zaměstnavatele se vztahuje znění § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP a zaměstnavatel nemůže nepeněžní plnění poskytnuté zaměstnanci na zvýšení kvalifikace, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, uplatnit jako daňový výdaj.
V případě, že by zaměstnavatel uhradil kurs formou peněžního plnění přímo zaměstnanci na základě předložení dokladu o zaplaceném kurzovném, bylo by daňové řešení jiné. U zaměstnance by nebylo možno uplatnit ani znění § 6 odst. 9 písm. a), ani znění § 6 odst. 9 písm. d) ZDP, protože jednak zvýšení kvalifikace nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele a jednak se jedná o peněžní plnění. U zaměstnance tak půjde o zdanitelný peněžní příjem. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance by mohly být daňovými výdaji podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP, pokud se k peněžní úhradě zaměstnanci zavázal zaměstnavatel např. v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě uzavřené s pracovníkem. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.
Příklad 6
Lékař zdravotnického zařízení se rozhodl zvýšit kvalifikaci studiem francouzštiny v jazykové škole. Důvodem je jeho zájem studovat lékařské knihy v tomto jazyce. Zaměstnavatel mu uhradil po tři roky kurzovné jako peněžní plnění.
Jedná se o zvýšení kvalifikace, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že jde o peněžní plnění zaměstnavatele, bude výše peněžního plnění vždy připočtena ke hrubé mzdě a na tento příjem se bude vztahovat odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na jazykový kurz jsou daňovými výdaji podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.
Příklad 7
Zaměstnavatel uzavřel kvalifikační dohodu se zaměstnancem na zvýšení kvalifikace studiem na soukromé vysoké škole managementu. V této dohodě se zaměstnavatel zavázal hradit veškeré náklady spojené se studiem a zaměstnanec se zavázal k úhradě poměrné výše nákladů, které za něho zaměstnavatel zaplatil v souvislosti se studiem zaměstnance, v případě, že zaměstnanec ukončí pracovní poměr u zaměstnavatele do 4 let po absolvování studia. Zaměstnanec po 2 letech od absolvování studia odešel od zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli. Nový zaměstnavatel zaplatil za zaměstnance původnímu zaměstnavateli požadovanou částku nákladů podle kvalifikační dohody. Zvýšení kvalifikace zaměstnance souvisí s předmětem činnosti původního i následujícího zaměstnavatele.
U zaměstnance se bude jednat o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti a částky vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance nevstupují do vyměřovacího základu zaměstnance pro stanovení výše odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje na zvýšení kvalifikace jsou podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP daňově uznatelnými náklady u zaměstnavatele. Pokud nový zaměstnavatel uhradí část těchto výdajů původnímu zaměstnavateli, bude se i u tohoto nového zaměstnavatele jednat o daňově uznatelné náklady, pokud se bude jednat o zvýšení kvalifikace zaměstnance, kterou nový zaměstnavatel využije při své podnikatelské činnosti.
Shrnutí daňového řešení vzdělávání zaměstnance
| Formy podpory vzdělávání | Osvobození od daně u zaměstnance | Daňové výdaje u zaměstnavatele |
| Nepeněžní plnění na vzdělávání související s předmětem činnosti zaměstnavatele | ANO § 6 odst. 9 písm. a) | ANO § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 |
| Nepeněžní plnění na vzdělávání nesouvisející s předmětem činnosti zaměstnavatele | ANO § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 | NE § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 |
| Peněžní plnění na vzdělávání související s předmětem činnosti zaměstnavatele | NE § 6 odst. 3 | ANO § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 |
| Peněžní plnění na vzdělávání nesouvisející s předmětem činnosti zaměstnavatele | NE § 6 odst. 3 | ANO – splnění podmínky dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 |
| Nepeněžní plnění na rekvalifikaci zaměstnance související s předmětem činnosti zaměstnavatele | ANO § 6 odst. 9 písm. a) | ANO § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 |
| Nepeněžní plnění na rekvalifikaci zaměstnance nesouvisející s předmětem činnosti zaměstnavatele | ANO § 6 odst. 9 písm. a) | NE § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 |
| Peněžní plnění na rekvalifikaci zaměstnance související s předmětem činnosti zaměstnavatele | NE § 6 odst. 3 | ANO § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 |
| Peněžní plnění na rekvalifikaci zaměstnance nesouvisející s předmětem činnosti zaměstnavatele | NE § 6 odst. 3 | ANO – splnění podmínky dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 |
|
Získejte na 10 dní ZDARMA • Přístup ke všem článkům s příklady
|