Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění zaujímala specifickou roli problematika placení pojistného zaměstnavatelem v souvislosti s poskytnutím pracovního volna bez náhrady příjmu nebo při vykázané neomluvené absenci zaměstnance. Do konce roku 2014 platilo, že v případě poskytnutí neplaceného volna se pojistné na zdravotní pojištění odvádělo, výjimky byly v zákoně taxativně vyjmenovány. Při neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci byl zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli celou částku odpovídající pojistnému, které zaměstnavatel za zaměstnance za tuto dobu uhradil neboli pojistné z důvodu neomluvené absence platil prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši absentující zaměstnanec, a to bez výjimky. Od 1. 1. 2015 však platí zejména pro zaměstnavatele odlišné podmínky, které si v následujícím textu blíže rozebereme.
Pracovní volno bez náhrady příjmu a zdravotní pojištění
Vydáno:
26 minut čtení
Pracovní volno bez náhrady příjmu a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
1 Poskytování neplaceného pracovního volna
Pracovní volno bez náhrady příjmu (neplacené volno) se zpravidla poskytuje na základě žádosti zaměstnance, který pro důvody na své straně nemůže práci konat. Zákoník práce neupravuje poskytování neplaceného pracovního volna, nejsou stanoveny ani důvody možného poskytnutí pracovního volna a není ani omezena délka takto poskytnutého neplaceného pracovního volna. Žádost o poskytnutí neplaceného podává zaměstnanec zpravidla písemně, lze však ji sdělit i ústně. Pokud zaměstnavatel s poskytnutím neplaceného volna souhlasí, doporučuje se vždy sepsat písemnou dohodu o poskytnutí neplaceného volna a jeho rozsahu. Po dobu neplaceného volna nepřísluší zaměstnanci mzda ani plat, protože práci nekoná. Zaměstnanci taktéž nepřísluší ani náhrada mzdy nebo platu, protože se nejedná o některou ze zákonných osobních překážek v práci na straně zaměstnance.
Na poskytnutí neplaceného volna se musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout, neplacené volno nesmí zaměstnavatel zaměstnanci určit a prostřednictvím neplaceného volna nelze ani řešit výrobní či provozní problémy zaměstnavatele, jako je například nedostatek zakázek.
2 Neplacené volno ve zdravotním pojištění
V oblasti neplaceného volna (a také neomluvené absence) došlo ve zdravotním pojištění k zásadní změně k datu 1. 1. 2015, kdy byly novelizovány zákony č. 592/1992 Sb. a 48/1997 Sb. v ustanoveních řešících tuto problematiku. V této souvislosti lze konstatovat, že pro placení pojistného na zdravotní pojištění fakticky již nejsou důležité kalendářní dny (nebo i měsíce) neplaceného volna nebo neomluvené absence zaměstnance. V důsledku této přelomové změny se tak pro zaměstnavatele stala prioritní otázka dodržení minimálního vyměřovacího základu (případně jeho poměrné části) u těch zaměstnanců, pro které tato povinnost platí.
Některé zásady zdravotního pojištění související s poskytnutím neplaceného volna
-
Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence. Minimální vyměřovací základ vychází z minimální mzdy.
-
U osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (např. se jedná o osoby, za které platí pojistné stát), není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnot