Zkušební doba je tradičním institutem pracovního práva a přináší jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům možnost otestovat vzájemnou spolupráci. Z pozice zaměstnanců si ji obvykle spojujeme zejména s vysokou mírou nejistoty, je proto účelné si připomenout, že právo se zkušební dobou spojuje i jiná pravidla než jen možnost bezdůvodného skončení pracovního poměru. Specifika zkušební doby jako přechodné fáze budou předmětem tohoto textu.
Zkušební doba jako důležitý institut zákoníku práce
Mgr.
Šárka
Homfray,
právnička, Odborový svaz státních orgánů a organizací
Představení
Základním ustanovením upravujícím zkušební dobu je § 35 zákoníku práce. Zajímavé je, že zákoník práce zkušební dobu nijak nedefinuje, nevysvětluje její účel a význam, pouze stanoví obecné charakteristiky jako je její délka, způsob, písemná forma a okamžik sjednání apod. Účel zkušební doby je tak nezbytné dovodit dalším výkladem. Zkušební doba slouží k tomu, aby se v jejím rámci zaměstnavatel i zaměstnanec navzájem poznali a ověřili si, zda jim pracovněprávní vztah bude vyhovovat a zda ted