Oznamovací povinnost osvobozených příjmů

Z ustanovení § 38v ZDP vyplývá povinnost pro do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém tento příjem obdržel (termíny ve smyslu znění § 136 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „daňový řád“). Tato oznamovací povinnost platí i pro poplatníky, kteří nemají povinnost podat za zdaňovací období daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ale obdrží příjem, který je od daně z příjmů osvobozen a je vyšší než 5 mil. Kč. Oznamovací .

Důležitá je skutečnost, že . V případě dědictví je limitu 5 mil. Kč pro oznamovací povinnost podroben jednotlivý osvobozený příjem z dědictví, nikoliv výsledná výše, o kterou se zvýšilo jmění dědice (tj. bezúplatné příjmy získané z dědictví po zohlednění dluhů zůstavitele).

přijatých osvobozených příjmů poplatníkem daně z příjmů fyzických osob patří bezúplatné příjmy:

V případě bezúplatných příjmů z nabytí dědictví je důležitá otázka daňového pojetí dědictví ve smyslu znění § 239a daňového řádu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že Z toho vyplývá, že pokud zůstavitel zemřel v roce 2022, ale řízení o pozůstalosti je ukončeno až v roce 2023, pak bezúplatný příjem dědici nevzniká k okamžiku úmrtí zůstavitele, ale až v okamžiku skončení řízení o pozůstalosti a rozhodnutí soudu o dědictví, tj. v roce 2023, a v tomto případě se na dědice vztahuje oznamovací povinnost ve smyslu § 38v ZDP až za rok 2023.

V úvahu přichází rovněž , který je za podmínek uvedených v osvobozen od daně z příjmů.

S ohledem na vymezení příjmů osvobozených od daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 9 ZDP je zde malá pravděpodobnost, že osvobozený příjem dosáhne limitní výše 5 mil. Kč, takže zde oznamovací povinnost nepřichází v úvahu.

. Jak se uvádí ve sdělení GFŘ ze dne 21. 1. 2015 čj. 2899/15/7100-10111-010440 k oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob, správci daně mají přístupnou evidenci do katastru nemovitostí ČR. Ve sdělení se dále uvádí, že Tato skutečnost je rovněž obsažena v čl. I pokynu GFŘ č. D-28 k promíjení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu.

Oznámení je podáním ve smyslu daňového řádu a dle § 71 odst. 1 daňového řádu jej lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo datovou zprávou. Na rozdíl od daňového přiznání se však nejedná o daňové tvrzení. Neuplatní se tedy pravidlo, které předepisuje povinnou formu prostřednictvím tiskopisu či obdobného formuláře. pokud dodrží požadavek na obsahové náležitosti tohoto oznámení stanovené zákonem. Ministerstvo financí vydalo pod číslem „25 5252 MFin 5252 – vzor č. 1“ tiskopis k oznámení osvobozených příjmů adresovaný poplatníkem finančnímu úřadu včetně pokynů k vyplnění tohoto tiskopisu, který však je nepovinný.

Se zavedením oznamovací povinnosti o osvobozeném příjmu fyzické osoby souvisí i zavedení sankce za nesplnění této povinnosti. Podle znění § 38w odst. 1 ZDP vzniká poplatníkovi povinnost uhradit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu, pokud nepodá oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob, a to ve výši:

Z výše uvedené textace tohoto ustanovení zákona vyplývá, že správce daně nemá prostor pro správní uvážení ohledně výše pokuty, která je určena přímo prostřednictvím procenta z částky neoznámeného příjmu.

V důvodové zprávě zákona č. 267/2014 Sb., kterým byla oznamovací povinnost poplatníka zavedena, se k tomuto ustanovení uvádí, že zákon rozlišuje tři různé situace, které se řadí vzestupně podle závažnosti daného pochybení. Tím má být dosaženo nejen přiměřenosti sankce pro jednotlivé případy z hlediska závažnosti provinění, ale též vytvoření motivačního prvku pro ty poplatníky, kteří budou chtít závadný stav odstranit.

, vyjádřena pod písmenem a) odstavce 1 tohoto ustanovení, dopadá na případy, kdy poplatník sice nesplní povinnost oznámit osvobozený příjem včas, nicméně toto své pochybení napraví, aniž by k tomu byl správcem daně přímo donucen. Sankce ve výši 0,1 %, která na takového poplatníka dopadne, je ve srovnání s ostatními případy mírná, neboť v chování poplatníka lze spatřovat stále prvek dobrovolnosti (nikoli donucení).

, vyjádřena pod písmenem b) odstavce 1 tohoto ustanovení, nastane v případě, kdy poplatníka ke splnění povinnosti musel správce daně vyzvat v souladu s § 38v odst. 4 zákona. Zde je sankce vyšší než v předchozím případě (10 %), neboť poplatník je k nápravě donucen až správcem daně a lze předpokládat, že bez takového donucení by daný příjem zůstal utajen.

, vyjádřena pod písmenem c) odstavce 1 tohoto ustanovení, postihuje nejzávažnější typ prohřešku, k němuž dojde v případě, kdy poplatník oznámení neprovede ani na výzvu správce daně, který je tak nucen výši osvobozeného příjmu zjistit za něj. Zde nastupuje maximální výše sankce (15 %). To ovšem neznamená, že výsledná pokuta představuje zdanění osvobozeného příjmu. Pokuta má charakter toliko příslušenství daně ve smyslu § 2 odst. 5 daňového řádu. Platí, že současně s touto pokutou se neukládá pokuta za nesplnění povinností nepeněžní povahy dle § 247a daňového řádu.

Pokuta za neoznámení osvobozeného příjmu je přitom splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým je stanovena. Přitom pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu lze uložit nejpozději do uplynutí lhůty pro stanovení daně. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní.

, pokud k nesplnění povinnosti oznámit osvobozený příjem došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Přitom k prominutí může správce daně přistoupit v souladu s § 259 odst. 1 daňového řádu na základě žádosti (což bude obvyklejší) nebo z moci úřední.

Generální finanční ředitelství vedeno snahou dostatečně spolehlivě zabezpečit v maximální možné míře jednotné a objektivní rozhodování o žádostech o promíjení pokut, vydalo pokyn č. D-28. V pokynu se uvádí, že dle § 259 odst. 2 daňového řádu platí, že prominout lze příslušenství daně i v případě, že již bylo uhrazeno. Úhrada pokuty tedy není překážkou jejího případného prominutí. Žádost o prominutí pokuty podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč [položka 1 bod 1 písm. c) sazebníku, který je přílohou zákona o správních poplatcích], pokud je žádáno o prominutí částky vyšší než trojnásobek sazby poplatku. Pokud tedy daňový subjekt žádá o prominutí částky 3 000 Kč a méně, žádost nepodléhá správnímu poplatku.

Podle čl. II.2 pokynu . Jde o případy, kdy poplatník nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních 3 letech závažným způsobem porušil daňové nebo účetní právní předpisy. Pokyn blíže vymezuje situace, kdy dochází k tomuto závažnému porušení daňových nebo účetních předpisů.

Pokyn uvádí, že , a tato dvě kritéria specifikuje v čl. II.3.A a B. Například poplatník se dopustí prodlení s podáním oznámení o osvobozeném příjmu z důvodu hospitalizace v nemocnici a v posledních třech letech mu byla 4× pravomocně uložena pokuta za opožděné tvrzení daně. V tomto případě za naplnění ospravedlnitelného důvodu mu přísluší ohodnocení 100 %, za četné porušování povinností při správě daní je nutné odečíst 50 %, takže poplatníkovi bude prominuto 50 % z celkové výše uložené pokuty.