Správce daně musí v souvislosti s nařízením daňové exekuce volit takový způsob exekuce, kdy náklady, které ponese daňový dlužník, nebyly ve zjevném nepoměru k výši vymáhaného nedoplatku. Kromě toho by měl správce daně vždy zvolit takový způsob daňové exekuce, který by (je-li to s ohledem na daný stav možné) co nejméně zasahoval do práv daňového dlužníka. Měl by proto vždy porovnat, jaké náklady vznikají při jednotlivých způsobech vymáhání, a následně zvolit takový způsob, který je pro daňového dlužníka nejpříznivější. Výjimkou z této zásady je pak situace, kdy by složitost věci vedla k ohrožení vymožení takového nedoplatku.
Volba způsobu vymáhání (daňového) nedoplatku jako důležité hledisko při provádění daňové exekuce
Mgr.
Petr
Taranda
V § 175 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“ nebo „DŘ“), je stanoven výčet způsobů vymáhání nedoplatku. Dle tohoto ustanovení může správce daně vymáhat nedoplatek daňovou exekucí anebo zabezpečit vymáhání tohoto nedoplatku prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora, popř. jej uplatnit v insolvenčním řízení anebo jej přihlásit do veřejné dražby.
V tomto svém pojednání se zaměřím prioritně na aspekty spojené s klasickou uhrazovací exekucí a problematiku vážící se k exekuci zajišťovací (a tedy i k proslulým zajišťovacím příkazům) ponechám na dobu pozdější.
V § 175 odst. 2 DŘ je zakotvena volba způsobu vymáhání, dle níž platí, že:
Z dikce tohoto ustanovení daňového řádu je zřejmé, že volba způsobu vymáhání nedoplatku není takto zákonodárcem ponechána na libovůli správce daně, nýbrž se odvíjí od poměru mezi výší nedoplatku a sumou nákladů na jeho vymáhání, které jdou k tíži daňového dlužníka. Z toho se odvíjí závěr, že
„Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.“
náklady, které ponese daňový subjekt, nesmí být ve zjevném nepoměru k výši vymáhaného nedoplatku
. Důvodová zpráva k daňovému řádu vychází z přesvědčení, že se může jednat o situaci, kdy by k vymáhání bagatelní částky měl být povolán soudní exekutor, jehož minimální odměna se pohybuje v řádech tisíců korun. Expertní komentář k daňovému řádu zastává v daném kontextu názor, že § 175 odst. 2 DŘ je nutno vykládat v souvislosti s § 5 odst. 3 DŘ, z nějž vyplývá mj. povinnost správce daně používat při vyžadování plnění povinností osob zúčastněných na správě daní jenom takové prost&