Podnikající fyzické osoby alias osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) v praxi často využívají nejrůznějších forem výpomoci rodinných příslušníků. Zpravidla se neřeší papíry a neuzavírají pracovní ani jiné smlouvy, vše stojí na důvěře, ochotě a loajalitě. Společný cíl je totiž nasnadě – podpořit rodinnou firmu, neboť její zisk se přímo či nepřímo promítne do osobní sféry každého člena rodiny. Této obvyklé praxi byl uzpůsoben právní institut – spolupracující osoba/osoby – umožňující rozdělení společně vydělaných peněz mezi podnikatele a jeho rodinné pomocníky. Dnešní soudnička ale vyjeví, že není radno podcenit zákonné podmínky dělení zisku.
Na spolupracující osobu se převádějí paušální výdaje podnikatele až po jejich zastropování – prověřeno soudem
Ing.
Martin
Děrgel
Kdo může být spolupracující osobou
Řada podnikatelů z řad OSVČ zřejmě potvrdí, že „nejméně vysilující je spolehnout se na vlastní síly“, ovšem na straně druhé je mrháním jejich odbornými schopnostmi, kdyby ztráceli drahocenný čas papírováním a administrativou. Navíc nejen příslovečného „osla“ umoří „stokrát nic“, proto je dobré v rozumné míře využít pomoci jiných lidí. Nemusí jít jen o zaměstnance, kteří jsou díky nízké nezaměstnanosti a vysokému pojistnému poměrně drahým řešením, a živnostníky od nich odrazuje zejména velmi silná ochrana zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – která jde na úkor jejich chlebodárce, zaměstnavatele. Je tak přirozené, že především zpočátku hledá OSVČ pomocnou ruku u svých rodinných příslušníků. Pro tyto účely je předurčen daňově pojistný institut spolupracující osoby, která má statut jakéhosi kvazipodnikatele. Spolupracující osoba nepotřebuje vlastní podnikatelské oprávnění a samostatně zdaňuje i zpojistňuje poměrnou část příjmů a výdajů převedených od podnikatele. Daňové možnosti rozdělování příjmů a výdajů na spolupracující osoby však mají jistá neopomenutelná a nepřekročitelná omezení v ustanovení § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Při uplatnění režimu spolupracujících osob
nevzniká nový právní subjekt
, neuzavírají se ani žádné smlouvy
. Členové domácnosti se zkrátka dohromady přičiňují o dosažení společného cíle – podnikatelského úspěchu. I nadále vystupuje v právních vztazích jen samotný podnikatel, jeho spolupracující osoby nejsou třetím osobám obvykle ani známy, protože to není nutné ani důležité a nemusejí mít živnostenská nebo jiná oprávnění.Před rokem 2005 režim spolupracujících osob hlavně zmírňoval progresivní zdanění. Podnikatel zkrátka rozdělil, respektive přenesl část svého základu daně na vypomáhající rodinné příslušníky. V letech 2005 až 2007 režim spolupráce zastínilo výhodnější společné zdanění manželů. A dalším hřebíčkem do rakve spolupracujících osob bylo zavedení rovné, resp. jednotné sazby daně v roce 2008, kdy přerozdělení zisku z podnikání mezi více osob nemohlo snížit procento daně z příjmů. Naopak
renesanci spolupráce přineslo od roku 2013 zavedení solid