Podnikající fyzické osoby alias osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) zpravidla nevedou pracné účetnictví, ale daleko snazší daňovou evidenci upravenou pěti odstavci § 7b zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Tato je postavena na „hotovostním principu“, kdy příjmy a výdaje ovlivní základ daně při úhradě, až na výjimky, jako je odpisovaný hmotný majetek a finanční leasing. Ohledně obsahového vymezení složek majetku v daňové evidenci se však použijí účetní předpisy, nestanoví-li ZDP speciálně jinak. Proto i v daňové evidenci mohou být zbožím (zásobou) pozemky, pokud je předmětem činnosti dotyčné OSVČ nákup a prodej nemovitých věcí. Na rozdíl od účetních jednotek však OSVČ s daňovou evidencí jsou podle zmíněného „hotovostního principu“ výdaje za zboží daňově uznatelné již při úhradě. Dnešní soudnička ale vyjeví, že i z tohoto pravidla existuje významná výjimka. I v daňové evidenci se totiž daňový účinek výdajů za zásoby pozemků (zboží) odkládá až do okamžiku jejich prodeje, a navíc je omezen výší příjmů.