V tomto článku bude pojednáno o problematice posečkání daně a následném vymáhání daňových nedoplatků u daňových dlužníků, kteří ne vždy nutně dodržují podmínky pro posečkání a současně nedbale plní své další daňové povinnosti. Přitom v souvislosti s touto jejich laxností dochází nezřídka ke vzniku daňových nedoplatků nezanedbatelné výše.
Žádost o posečkání úhrady daně v kontextu s odkladem a zastavením daňové exekuce u daňového dlužníka
Mgr.
Petr
Taranda
Správce daně tuto situaci zpravidla musí řešit tak, že nejdříve postihne exekucí finanční prostředky na bankovních účtech, kde však tento typ dlužníků zpravidla nemá žádné větší finanční prostředky. Následně proto vydá exekuční příkaz na prodej movitých věcí. Záleží přitom hodně na mentalitě daňového dlužníka, jak se bude proti tomuto postupu správce daně bránit, popř. zda zvolí zcela pasivní přístup. V souvislosti s prováděním takové daňové exekuce je daňový dlužník také vyzván, aby v rámci této exekuce vydal movité věci, které správce daně takto převezme do své úschovy. Daňový dlužník ovšem často na takovou situaci reaguje tím, že podá žádost o posečkání (úhrady daně nebo rozložením úhrady daně na splátky) a současně též žádost o odklad daňové exekuce , nejčastěji s odůvodněním, že exekuce by neměla být dále prováděna do doby, než zde bude pravomocné rozhodnutí o posečkání, resp. než správce daně rozhodne o podané žádosti o posečkání.
1. Pár poznámek k posečkání
Pokud jde o žádost o posečkání, bude správce daně při rozhodování o této žádosti vycházet z podkladů, které má již shromážděny v daňovém spise daňového dlužníka, dále též z úřední evidence, kterou sám vede, z tvrzení uvedených v žádosti a z dokladů, které ke své žádosti takto dlužník připojil. Bude posuzovat, zda existují a jsou prokázány důvody (zákonné podmínky), pro které může toto posečkání povolit. Znamená to, že za situace, kdy daňový dlužník v pozici žadatele unese své břemeno tvrzení v tom smyslu, že jím podaná žádost obsahuje
precizně popsanou skutkovou podstatu
vymezenou v některém nebo více písmenech a) až e) § 156 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), avšak své tvrzení uvedené v žádosti
nedoloží a toto ani není naprosto zřejmé z daňového spisu, nese daňový dlužník riziko možného negativního rozhodnutí v dané věci
. Nutno v kontextu s tím připomenout, že v případě takto podané žádosti jde o ryze
dispozitivní
úkon daňového dlužníka, přičemž tento nemůže být nucen k prokázání tvrzených skutečností, a to i s ohledem na dikci § 92 odst. 3 DŘ. Posečkat s úhradou daně lze z důvodů taxativně stanovených jen tehdy, nemůže-li být úhrada daně provedena. Správce daně má pravomoc povolit posečkání s úhradou daně i zpětně za situace, kdy je žádost podána daňovým dlužníkem sice již po splatnosti daně, jejíž posečkání je žádáno, avšak tato daň nebyla dosud uhrazena.1)Za poněkud kontroverzní lze považovat § 156 odst. 1 písm. d) DŘ, k