Následující příspěvek se nezabývá vzdělávací činností poskytovanou na školách, ale aktivitami v oblasti vzdělávání směřovanými ke komerčním subjektům. Vzhledem k tomu tvoří stěžejní část článku určení místa plnění a zkoumání činností, které je možné od daně osvobodit. Tato část je doplněna judikaturou Soudního dvora Evropské unie.
Vzdělávací služby
Ing.
Petr
Vondraš
1. Úvod
Osvobození vzdělávacích služeb od daně vychází z čl. 132 odst. 1. písm. i) a j) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice 2006/112“). Do českého zákona o dani z přidané hodnoty [zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“)] byla ustanovení směrnice implementována do § 57. Ještě než dojde na otázku, zda plnění má být osvobozeno, nebo zdaněno, je potřeba určit, kde je místo plnění. V případě oprávnění ke vstupu na vzdělávací akci je to tam, kde se akce koná. I když, jak je uvedeno v další části, neplatí toto speciální pravidlo vždy.
2. Místo plnění – změna u virtuální účasti
Pokud jde o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na vzdělávací akci, je místo plnění tam, kde se tato služba koná, ať již jde o výuku ve školách nebo pořádání konferencí či seminářů. Stejné pravidlo platí i pro služby přímo související s tímto oprávněním. Prováděcí nařízení Rady (EU) 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „nařízení 282/2011“), v čl. 33 uvádí, že takové vedlejší služby zahrnují zejména používání šaten nebo hygienických zařízení. Naopak stejné ustanovení vyčlenilo z vedlejších plnění prosté služby zprostředkování související s prodejem vstupenek. Jejich samotný prodej naopak místo plnění dle pořádané akce sdílí, protože v dalším čl. 33a Rada poskytnutí vstupenek opravňujících ke vstupu na vzdělávací akci podsunula pod čl. 53 směrnice 2006/112, který ponechává místo plnění tam, kde se vzd&