Žádost o posečkání daně

Podle § 153 daňového řádu je nedoplatkem částka daně, která není uhrazena a u které zároveň uplynul den splatnosti daně. Nedoplatek hradí daňový subjekt jako svůj daňový dluh.

Kromě zjištění a stanovení daně je cílem správy daní též zabezpečení úhrady daně. Správce daně v souladu se zásadou součinnosti a ve smyslu § 153 odst. 3 daňového řádu (ačkoliv daňový subjekt zpravidla existenci svého daňového nedoplatku zná zejména na základě jeho vlastních úkonů či z náhledů do daňové informační schránky). Je-li tedy daňový subjekt kontaktní, nestane se, že by o existenci svého daňového nedoplatku nevěděl.

Není-li ani po tomto vyrozumění daňový nedoplatek dobrovolně uhrazen, správce daně může přistoupit k . Škála vymáhacích úkonů je pestrá a její popis přesahuje koncept tohoto příspěvku.

Správce daně krom úkonů směřujících k faktickému vybrání daně bude zároveň v závislosti na výši dlužné daně a dalších okolnostech za dobu existence daňového nedoplatku.

Zkráceně tedy lze uvést, že daňový subjekt, který nebude daňový nedoplatek nijak řešit, bude zatížen a jeho daňový nedoplatek bude . Strkání hlavy do písku v případě existence daňového nedoplatku tedy přijde doslova draho.

Na tuto otázku existuje jednoduchá a rychlá odpověď. V případě existence daňového nedoplatku , že:

K bodu 1.: I přes povolené posečkání na osobním daňovém účtu daňového subjektu týkající se posečkané daně . Požádá-li však daňový subjekt v době, po kterou je posečkání úhrady daně povoleno, o tzv. toto potvrzení o stavu osobního daňového účtu , na potvrzení však . Je mi známo, že v případě refinancování úvěrů žádá peněžní ústav o tzv. potvrzení bezdlužnosti klienta. Je-li však na osobním daňovém účtu evidován neřešený nedoplatek (který má být často navíc částečně uhrazen právě i refinancováním), ztíží (či dokonce znemožní) existence takového daňového nedoplatku na osobním daňovém účtu přístup daňového subjektu k financování.

K bodu 2.: Ačkoliv po dobu posečkání s úhradou daně existuje na osobním daňovém účtu nedoplatek (daňový dluh), – k tomu viz § 180 daňového řádu, podle kterého může být daňová zcela nebo zčásti odložena, nebo § 181 odst. 2 písm. c) daňového řádu, podle kterého správce daně daňovou . Daňový subjekt se proto nemusí v době povoleného posečkání obávat žádných exekučních úkonů a má čas a klid zajistit financování svého podnikání a svých závazků.

K bodu 3.: Pokud daňový subjekt svůj nedoplatek na dani neřeší v součinnosti se správcem daně, je tento daňový nedoplatek úročen dle § 252 daňového řádu. Pokud však daňový subjekt úspěšně požádá o posečkání s úhradou daně, je daň, u které bylo povoleno posečkání, úročena toliko dle § 253 daňového řádu, který je poloviční ve srovnání s úrokem z prodlení²⁾.

Dává tedy dobrý smysl nevyhýbat se v případě existence daňového nedoplatku kontaktu se správcem daně a řešit s ním tento nedoplatek aktivním způsobem. To bylo ostatně též úmyslem zákonodárce, který shora uvedenými praktickými dopady daňové subjekty komunikující se správcem daně a aktivně řešící své případné daňové problémy.

Žádost o navrhované variantě posečkání logicky závisí na ekonomické úvaze daňového subjektu a jeho finančních možnostech. Daňový subjekt s ohledem na své finanční možnosti může požádat o (tj. o možnost uhradit celou částku dlužné daně najednou v pozdějším termínu), (tedy o rozložení úhrady dlužné daně do několika splátek) a může též požádat o , která představuje nedoplatek.

Lze zároveň upozornit, že daňový subjekt může požádat o posečkání úhrady daně, která není zaplacena, a to buď o posečkání úhrady celé nezaplacené daně nebo jen její části. Splní-li daňový subjekt všechny podmínky, viz dále, může (tzn. nedoplatku). Tento postup lze logicky doporučit, když a podmínky případného rozhodnutí o posečkání naplnit.

Podle § 156 odst. 2 daňového řádu správce daně o žádosti o posečkání s úhradou daně . Tuto lhůtu je potřeba vnímat jako krátkou, a tedy vhodnou pro operativní řízení závazků daňového subjektu.

Z mé zkušenosti plyne, že lze-li žádost o posečkání projednat, rozhodne správce daně zpravidla do dvou týdnů po jejím obdržení.

Pokud žádost o posečkání neobsahuje náležitosti požadované ustanovením § 70 odst. 3 daňového řádu, tj. (tj. nedostatečná identifikace žadatele, neurčitý, nesrozumitelný a neúplný obsah podání nebo není zřejmé, co se navrhuje), dle § 74 daňového řádu, ve které tyto vady popíše a stanoví daňovému subjektu lhůtu k tomu, aby vady odstranil. – netřeba však dodávat, že projednání žádosti se logicky prodlouží. Nebudou-li vady odstraněny, stává se žádost o posečkání neúčinnou, správce daně její neúčinnost poznamená do spisu a meritorně se žádostí o posečkání zabývat vůbec nebude.

poplatek (viz níže), postupuje správce daně v souladu se zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Podle § 5 odst. 2 tohoto zákona správce daně žadatele . Nezaplatí-li žadatel ve stanovené lhůtě správní poplatek, správce daně řízení o žádosti zastaví a žádostí se tedy meritorně zabývat vůbec nebude.

Pokud žádost o posečkání obsahuje požadované náležitosti dle ustanovení § 70 odst. 3 daňového řádu, tj. netrpí podstatnými vadami, a zároveň správní poplatek byl uhrazen, nicméně , nebude správce daně vyzývat k odstranění vad podání, ale zahájí s daňovým subjektem a vydání meritorního rozhodnutí se proto opět logicky poněkud oddálí, maximálně však právě na dobu trvání zákonné lhůty 30 dnů ode dne podání žádosti. Je proto v zájmu daňového subjektu, aby žádost o posečkání bylo možno projednat (tj. aby žádost byla bezvadná a doložená) „na první přečtení“. Pokud žadatel neposkytne racionální vysvětlení, jak uvedeno výše, či svá vysvětlení logicky nedoloží, vydá správce daně ve lhůtě 30 dnů ode dne podání žádosti rozhodnutí, kterým předmětnou žádost zamítne. Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 5 Afs 155/2019 ze dne 30. 9. 2020, bod 16, mj. uvedl:

Třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí o posečkání s úhradou daně je lhůtou pořádkovou, tedy . Z toho plyne, že vydá-li správce daně rozhodnutí o posečkání s úhradou daně (schvalující či zamítavé) po uplynutí této třicetidenní lhůty po podání žádosti, jedná se i přesto o . Žadateli, o jehož žádosti nebude ve lhůtě 30 dnů ode dne podání rozhodnuto, lze doporučit, aby , když i neformálně je možné případná nedorozumění odstranit. V konečném důsledku je neformální komunikace rozhodně nejrychlejším a nejefektivnějším řešením.

Nebude-li rozhodnutí o posečkání ani pak vydáno, lze žadateli doporučit dle § 38 daňového řádu.

Zároveň platí, že je-li žádost o posečkání daně tzv. projednatelná (bezvadná a doložená) a logická (opírá se o racionální argumentaci, která je doložená), správce daně posečkání úhrady daně povolí. Ačkoliv je v § 156 odst. 1 daňového řádu uvedeno, že správce daně „může“ povolit posečkání úhrady daně, a tedy by se jevilo, že správce daně disponuje jistou rozhodovací autonomií, judikaturní výklad institutu posečkání úhrady daně však svědčí o tom, že jsou-li splněny podmínky posečkání, správce daně posečkání s úhradu daně musí vždy povolit. K tomu například rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 88/2010, ve kterém se uvádí:

Ze shora uvedených skutečností tedy jednoznačně plyne, že posečkání je vynikajícím instrumentem pro řízení peněžního toku u daňového subjektu v situaci, kdy se dostává či již dostal do obtížné ekonomické situace. Jedná se o nástroj rychlý a přímočarý. Rozhodně se však vyplácí tak, aby správce daně bez problémů a potřeby vést další, upřesňující neformální komunikaci s daňovým subjektem mohl o žádosti rychle rozhodnout.

Ve zkratce jde v podstatě o to správci daně , které žádost o posečkání odůvodňují, a zároveň představit smysluplný finanční plán na úhradu předmětné daně v budoucnu. Tyto skutečnosti je pak třeba opět racionálně a logickým způsobem doložit.

Žádost o posečkání je zpoplatněna, . Předmětný poplatek je v této výši upraven zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, konkrétně částí I., položka 1 odst. 1 písm. d) sazebníku k zákonu o správních poplatcích. Jakkoliv je částka správního poplatku dlouhodobě neměnná, pro zjištění aktuální výše poplatku neuškodí se s dotazem obrátit na správce daně.

Žádost o posečkání daňový subjekt doručuje správci daně standardními způsoby. Je-li žádost o posečkání doručena v listinné podobě, je správní poplatek ve výši 400 Kč uhrazen na listinu žádosti (vylepením je kolek fyzicky znehodnocen a správní poplatek fakticky zaplacen) nebo převodem . V případě elektronicky doručované žádosti se pak správní poplatek logicky hradí na bankovní účet správce daně. Je-li správní poplatek uhrazen na bankovní účet správce daně, je potřeba, aby byla platba identifikována tak, že variabilním symbolem bude daňové identifikační číslo žadatele. Správce daně je pak schopen přijatou platbu na svém bankovním účtu spárovat se žádostí o posečkání a úhradu poplatku tak konstatovat. Čistě (den úhrady, částka 400 Kč a číslo protiúčtu). Poslední doporučení není nezbytné, jen zrychlí správci daně práci a umožní vydat rozhodnutí co nejdříve.

Daňový řád logicky neukládá žádné speciální časové omezení pro podání žádosti.

Nejlepší smysl však logicky dává, aby o posečkání daňový subjekt požádal v době . Z praxe je mi známo, že poplatníci a plátci o tom, že nebudou schopni svou daňovou povinnost nebo její část uhradit, vědí zpravidla s předstihem. Podají-li v takovém případě žádost o posečkání ještě před splatností daně, může správce daně vydat rozhodnutí o tomto posečkání dokonce i před splatností daně, dle § 156 odst. 4 daňového řádu však lze logicky povolit posečkání nejdříve ode dne splatnosti.

Výhodou takového postupu pak je, že na osobním daňovém účtu je od samého počátku řešen posečkáním a daňový subjekt se tak efektivně vyhne kontaktům pracovníků vymáhacích útvarů a namísto úroku z prodlení .

Žádost o posečkání lze samozřejmě podat také . Pak ovšem správce daně o žádosti rozhodne logicky také až po splatnosti předmětné daně. Pak je ovšem na osobním daňovém účtu po určitou dobu evidován exekvovatelný na dani a po tuto dobu bude daňový subjekt .

V této souvislosti je vhodné upozornit na znění § 156 odst. 4 daňového řádu, podle kterého nejdříve ode dne splatnosti, a to . Z toho plyne, že řeší-li daňový subjekt žádostí o posečkání již existující daňový nedoplatek, . I tuto skutečnost, tj. účinnost rozhodnutí o posečkání od splatnosti daně, však daňový subjekt .

V prvé řadě je potřeba uvést, že neexistuje žádný formulář, který by žadatel mohl vyplnit. Žádost o posečkání s úhradou daně je vždy . Bylo by proto nelogickým svazovat takovou žádost striktní formou, v konečném důsledku by takový formulář byl naopak matoucím.

Podstatným proto je, aby ze žádosti o posečkání, stejně jako z jakéhokoliv jiného podání, bylo patrno:

Těmito požadavky je tak fakticky dána struktura žádosti o posečkání s úhradou daně.

Daňový subjekt musí svou žádost o posečkání nejen ale také . Je mi známo, že daňové subjekty v rámci neformální komunikace s pracovníkem správce daně uvádí naprosto racionální ekonomické či sociální důvody, , aniž by uváděli, jakým konkrétním způsobem a v jakém rozsahu jsou u něj tyto důvody naplněny. Není třeba dodávat, že a vyžaduje opět další neformální komunikaci ze strany správce daně, a tedy zcela zbytečné oddálení vydání rozhodnutí o posečkání, ať již zamítavého či vyhovujícího. Ovšem ani neformální komunikace nestačí, pokud dle jejího obsahu není žádost doplněna.

Další , že případné naplnění podmínek některé ze shora uvedených situací . Daňový subjekt na jedné straně požívá významné informační autonomie, na straně druhé však musí vnímat, že žádá o svým způsobem mimořádnou výhodu (oproti ostatním daňovým subjektům, kteří hradí svou daňovou povinnost ke dni její splatnosti). Správce daně sice nemůže rozhodnout o změně splatnosti daně, když ta je dána ze zákona, ale může právně závazným způsobem rozhodnout o tom, že bude „tolerovat“ opožděnou úhradu této daně. Správce daně, který vede osobní daňové účty statisícům plátců DPH a milionům poplatníků daně z příjmů, zpravidla nemůže znát aktuální osobní či ekonomickou situaci žadatele. Má-li však řešit tíživou situaci žadatele rychle (daňový řád přesně za tímto účelem uvádí lhůtu pro rozhodnutí 30 dní), musí žadatel, který chce být (stejně rychle) úspěšným, správci daně, a též sám sobě, jednoduše pomoci a , a to s ohledem na to, z jakých důvodů je žádáno. Lze jen doplnit, že uvádí-li ve své žádosti daňový subjekt nějaké skutečnosti, pak již fakticky do sféry své informační autonomie zasáhl, byť toliko tvrzením, prokázání tvrzeného stavu již nejde nad její rámec.

Pokud daňový subjekt podá u správce daně žádost o posečkání, byť formálně i obsahově bezvadnou, ale tuto , kterými by jeho tvrzení mohlo být doloženo, správce daně bude postupovat tak, že se pokusí o s daňovým subjektem a sdělí mu, že žádost je doložena nedostatečně, nicméně nebude oficiálně vyzývat k předložení důkazních prostředků. k tomu, aby skutečnosti, které v žádosti o posečkání daňový subjekt tvrdí, také prokázal, ustanovení § 92 odst. 4 daňového řádu se proto v případě řízení o posečkání úhrady daně nebude aplikovat. Neprokázání skutečností, které jsou daňovým subjektem v žádosti o posečkání tvrzeny, není proto spojeno se žádnou sankcí, nicméně nijak nebo zcela o posečkání . Nebude-li žadatel reagovat na neformální komunikaci ze strany správce daně, .

Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 3 Afs 74/2014 mj. vyslovil:

Rovněž žádost, která nebude podložena nijak, bude právě z tohoto důvodu zamítnuta.

Ustanovení § 156 odst. 1 daňového řádu vymezuje úhrady daně takto:

Shora uvedené okruhy důvodů, které zakládají posečkání, jsou zcela zjevně vymezeny obecně. Důvodem takového legislativního přístupu bezesporu je, aby takto neurčitě vymezené okruhy mohly pokrýt co největší okruh vážných sociálních či ekonomických situací, resp. aby některé vážné ekonomické či osobní situace nebyly nelogicky a apriorně vyloučeny. Protože výčet ekonomických a sociálních situací relevantních pro rozhodnutí o posečkání s úhradou daně je v podstatě nekonečný, není možné všechny takové situace v tomto příspěvku výslovně uvést. Lze však .

Opět je nutno zdůraznit, že okruh takových situací je již ze své podstaty nekonečný a záleží na specifické situaci u daňového subjektu. Z praxe jsou mi známy tyto nejčastější důvody:

Je zároveň nezbytné upozornit, že všechny tyto (a jistě mnohé další) důvody musí být ve vztahu k podnikatelské činnosti žadatele, a to apod. Dojde-li například k platební neschopnosti u odběratele, který z pohledu ročního obratu žadatele o posečkání tvoří jen několik procent, nebude se patrně jednat bez dalšího o důvod posečkání. Důvodem posečkání rovněž není relativně běžný pokles výroby či tržeb, který není spojen se ztrátou významného odběratele či trhu. Založí-li daňový subjekt svou žádost na snížení tržeb, které se s relativní pravidelností opakuje či je logické s ohledem na sezónnost podnikání daňového subjektu, ani této žádosti správce daně nevyhoví.

Zároveň je nutno upozornit, že žadatel o posečkání jiných věřitelů. Založí-li tedy žadatel svou žádost na tom, že musí nejdříve zaplatit svým dodavatelům, splatit úvěr bance, leasingové splátky a na splatnou daň mu tedy již nezbývají finanční prostředky, bude taková žádost zamítnuta právě s ohledem na rovnost pohledávek, tedy faktický .

V neposlední řadě je nutno upozornit na skutečnost, že důvodů uvedených v žádosti o posečkání , . Bude tak například řešit žadatele a jeho se správcem daně, žadatele (a tedy schopnost dostát svým daňovým povinnostem) a podobně.

Všechny shora uvedené písemnosti je zpravidla užitečné či v některých případech přímo nezbytné / z bankovních účtů s tím, že z nich bude plynout nedostatek finančních prostředků. Je také velmi vhodné . Z mé zkušenosti plyne, že v době elektronicky vedeného účetnictví není nijak zatěžujícím sestavit výsledovku či rozvahu, sestavit apod. Na tyto účetní výkazy se pro účely rozhodování o posečkání s úhradou daně rozhodně jako na skutečnou rozvahu či výkaz zisku a ztráty, jde jen o rychlý a okamžitý vhled do majetkové a finanční situace daňového subjektu. Jakkoliv se takový vhled nemusí daňovému subjektu líbit, je nutno připomenout, že je to právě daňový subjekt, který něco od správce daně chce – žádá o to, aby správce daně souhlasil s pozdější úhradou daně – a tomu musí žádost přizpůsobit. Lze jen zopakovat, že má-li být žádost o posečkání úspěšná, musí obsahovat smysluplnou a logickou úvahu a ta musí být doložena logicky a pravdivě.

V této souvislosti lze upozornit, že . Tvrdí-li tedy daňový subjekt nedostatek finančních prostředků, může si správce daně za účelem ověření těchto tvrzení zajistit identifikaci všech bankovních účtů daňového subjektu a následně pak též obraty a zejména zůstatky na těchto bankovních účtech. V případě, že žadatel založí svou žádost o posečkání na tvrzení o klesajících obratech, logicky správce daně prověří zejména řádky 1 a 2, 20 a 21 daňových přiznání k DPH, která jsou podávána zpravidla na měsíční bázi, a proto podávají poměrně aktuální obraz o výkonech (tržbách) daňového subjektu.

Opět platí, že žadatel, chce-li být úspěšným, musí svá tvrzení doložit. Účinné je provést (nájemné, výdaje na výchovu a výživu dětí apod.) a porovnat s rodinnými příjmy. K tomu neexistuje žádný specifický návod. – například , popř. , obdobně v případě a v neposlední řadě též (stravování ve škole, kroužky, dojíždění apod.). V obecnosti lze uvést, že je vhodné předložit též aktuální výpis z bankovního účtu, ze kterého jsou patrné nejen rodinné či osobní výdaje, ale též nízké zůstatky na tomto účtu.

Logickým výstupem takového výpočtu pak je fakt, že v případě včasné úhrady daně (tj. do dne její splatnosti) by došlo k vážným problémům při zajištění výživy daňového subjektu a jeho rodiny. Správce daně pak v kontextu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, resp. nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách).

Zde se lze odkázat na shora uvedený obsah komentáře k důvodům uvedeným pod písm. a) ve věci vážné újmy v případě okamžité úhrady daně. Tyto situace fakticky mohou obsahově naplnit jak podstatu situací popsanou pod písm. a) tak i pod písm. c).

Nadto lze doplnit, že v případě postupu podle písm. c) je nutno provést . Účinná je například stručná ekonomická úvaha, podle které by u daňového subjektu byly po okamžitém uhrazení splatné daně dány . Zároveň by zpeněžením majetku (majetkové podstaty) žadatele nedošlo k úhradě předmětné daně.

Aby byla žádost o posečkání skutečně úspěšná, je v této situaci potřebné v žádosti či spolu se žádostí předložit správci daně , ze kterého vyplyne, že žadatel bude .

Na , tedy na srovnání varianty zániku daňového subjektu v případě okamžité úhrady daně na straně jedné a na variantě budoucí schopnosti daň uhradit na straně druhé, je pak fakticky založeno rozhodnutí správce daně.

Z praxe je mi známo, že tento bod využívají ve svých žádostech po nových bytech či výrobních a prodejních prostorech tak, jak tomu je v roce 2022 a 2023. Je totiž zřejmé, že mají proinvestované finanční prostředky v nemovitém majetku, který jen obtížně za dané finanční a ekonomické situace prodávají. Pokud by tedy správce daně za daných okolností trval na okamžité úhradě daně, mohl by takový požadavek (byť daný zákonem) znamenat konec podnikání daňového subjektu. Pokud však správce daně povolí posečkání úhrady daně na pozdější termín, umožní developerovi nemovitosti za standardní tržní cenu prodat a z prodeje uspokojit též správce daně.

Opět lze uvést, že popsané pod písm. a), c) a d) . Žadatel není povinen si jednu z těchto variant vybrat, může svou žádost založit na tom, že jsou naplněny jak důvody uvedené pod písm. a), tak i c), popř. d). Pokud však žadatel uvede ve své žádosti . Samozřejmě platí, že z těchto důvodů a tento dostatečně spolehlivě a racionálně , s úhradou daně .

Obdobně jako v případě postupu dle písm. c) lze uvést, že ekonomická úvaha dle písm. d) musí být založena na . Daňový subjekt musí tvrdit a doložit, že v současné době není možné daň najednou vybrat (k tomu je třeba doložit zejména výpisy z bankovního účtu, na kterých nejsou finanční prostředky v dostatečné hodnotě), a zároveň představit smysluplný posečkané daně (a k tomu například předložit evidenci pohledávek s vyznačenou splatností a tyto rozhodné pohledávky správci daně doložit včetně vyznačené splatnosti – například předložit faktury a obchodní smlouvy u vybraných pohledávek, z nichž zamýšlí žadatel posečkanou daň v budoucnu uhradit).

Také v případě žádosti o posečkání dle písm. e) musí být žádost odůvodněna a doložena. Ze znění daňového řádu opět neplyne explicitní výčet situací, které mohou posečkání s úhradou daně vyvolat. Jedná se tedy o situace, kdy předmětná daňová povinnost existuje (daň je splatná), přičemž lze očekávat, že tato daňová povinnost zanikne. Podstatným je přitom, že toto . V této souvislosti lze uvést, že se v praxi setkávám poměrně často s tím, že žádost o posečkání dle písm. e) je založena pouze na tom, že proti zamítavému rozhodnutí o odvolání . Z takové skutečnosti však ještě , že očekávání částečného či úplného zániku povinnosti uhradit daň je skutečně důvodné, když správní soudy mohou rozhodnutí správce daně potvrdit. Zde proto záleží na intenzitě a odbornosti argumentace žadatele. Má-li být taková žádost o posečkání úspěšná, musí žadatel doplnit , podle které správní soudy pravděpodobně rozhodnou ve prospěch žadatele. Dobrým podkladem může být – odkáže-li se žadatel na rozsudky správních soudů revidující obdobná rozhodnutí správce daně, je posečkání s úhradou daně logickým. I přesto, že nelze dost dobře odhadnout, kdy správní soudy v prvním či druhém stupni rozhodnou, je nutno v těchto případech žádat o prodloužení do určitého, konkrétně vymezeného dne. Zde lze předpokládat, že rozhodl-li správce daně poprvé o posečkání s úhradou daně z důvodu možného negativního rozsudku soudu, vyhoví i další žádosti o posečkání založené na stejných důvodech, když jedinou faktickou okolností je toliko to, že správní soud dosud nerozhodl.

Dle mého názoru zvládne žadatel sám (s významnou podporou svého účetního) kvalifikovaně podat a odůvodnit žádost o posečkání s úhradou daně dle písmen a) až d), když tyto žádosti lze chápat spíše jako věcné a racionální. Naopak v případě žádosti pod písm. e) založené na změně judikaturní praxe lze silně doporučit komunikaci s odborníkem (daňovým poradcem či advokátem) žadatele.

Další situace, která může být řešena dle písm. e), může být vykázanou v řádném daňovém přiznání. Než bude dodatečné daňové přiznání doměřeno (a daňová povinnost správcem daně snížena), lze též na tuto daň aplikovat žádost o posečkání, když existuje důvodný předpoklad částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.

V obecnosti lze k dokládání skutečností rozhodných pro posečkání popsaným shora k písm. a) až e) doplnit, že (správci daně na ně poukázat). Takto lze například správce daně odkázat na náhled do insolvenčního rejstříku, obchodního rejstříku, katastru nemovitostí a zejména na obsah daňového spisu žadatele, když tento spis již může obsahovat písemnosti rozhodné pro rozhodnutí o posečkání.

Rozhodne-li správce daně o posečkání, je nutno upozornit, že v souvislosti s ustanovením § 156 odst. 4 daňového řádu , které si přímo v rozhodnutí „vymíní“ správce daně. Je proto důležité se s výrokem rozhodnutí o posečkání dobře seznámit, když v něm mohou být uvedeny podmínky, které žádost o posečkání neobsahovala. Tyto doplňující podmínky nesměřují k důvodům, na jejichž základě bylo o prominutí žádáno, ale v podstatě k . Z praxe plyne, že , kterou správce daně v rozhodnutí o posečkání ukládá, , zejména platebních. Bude-li taková podmínka správcem daně v rozhodnutí o posečkání uložena, . Dále si často správce daně vymíní, že na téže dani, přeplatky na jiné dani a také nadměrné odpočty v případě DPH .

Pokud dojde během doby posečkání úhrady daně ke , na kterém byla žádost o posečkání založena (zkráceně sociální či ekonomické důvody), . Pokud tedy daňový subjekt v žádosti o posečkání například tvrdí obtížnou dobytnost pohledávky u svého nejvýznamnějšího odběratele a správce daně právě na základě této skutečnosti o posečkání rozhodne, rozhodnutí o posečkání zůstává účinným i v případě, že tento odběratel daňovému subjektu v době posečkání svůj závazek uhradí. Z důvodu právní jistoty se proto i v případě, že tvrzený stav, který zakládal posečkání, již neplatí, může daňový subjekt plně spolehnout na výrok rozhodnutí a daň, u které bylo posečkání povoleno, uhradit až v posečkaném termínu. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt je po dobu posečkání , lze však tak, aby minimalizoval své úrokové zatížení (úrok z posečkané daně je stanoven za každý den posečkání, kdy daň nebyla uhrazena – logicky tedy za dny po faktické úhradě posečkané daně se úrok již nevyčíslí).

Pokud by nicméně v době posečkání došlo ke u daňového subjektu a ten by věděl, že nebude moci posečkanou částku (či některou ze splátek) uhradit tak, jak bylo v rozhodnutí o posečkání uloženo, .

Za povoleného posečkání s úhradou daně neexistuje žádná přímá sankce, nicméně dle § 157 odst. 1 daňového řádu platí, že není-li dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, . O tom správce daně vydá rozhodnutí.

Nedodrží-li daňový subjekt podmínky rozhodnutí o posečkání, zejména , než je povoleno (byť o jeden jediný den), přichází od okamžiku selhání o veškeré výhody, které povoleným posečkáním úhrady daně získal.

S ohledem na situaci v tomto příkladě lze proto jednoznačně doporučit, aby daňový subjekt . Počet žádostí o posečkání ve věci jedné daně není daňovým řádem nijak omezen, není proto vyloučeno, aby daňový subjekt , respektive aby požádal o změnu podmínek původního rozhodnutí. Je ale nutno zdůraznit, že v případě rozhodování o takové opakované žádosti týkající se stejné daně správce daně k již jednou nedodrženým podmínkám posečkání vždy přihlédne. Lze proto doporučit o posečkání týkající se téže daně , a to vysvětlující okolnosti nedodržení podmínek a významně precizovanou úvahou o pravděpodobnosti úhrady v prodlouženém termínu. Lze také zvážit .

V případě drobnějších částek a velmi krátké navrhované doby posečkání či splátkování (v řádu týdnů) zcela postačí, precizuje-li daňový subjekt důvody své žádosti a doloží-li je pravdivými a relevantními důkazními prostředky.

Žádá-li však daňový subjekt o (v řádu mnoha měsíců nebo i v případě splátkování let) či se jedná o (stovky tisíc či miliony korun), je velmi účelné svou žádost podpořit návrhy aplikace dalších nástrojů. V prvé řadě lze poukázat na možnost nabídnout správci daně ve smyslu § 170 daňového řádu. Z praxe plyne, že žadatel o posečkání často nedisponuje vhodným majetkem, ke kterému by mohla být zřízena zástava. Je proto relativně běžné, že žadatel navrhne , a to ve smyslu ustanovení § 170 odst. 3 daňového řádu. Často tak jako zástava slouží například , která žádá o posečkání, či majetek ve vlastnictví jiné v holdingu. K tomu postačí, pokud žadatel o posečkání správci daně doručí , ke kterému je zřízena zástava (tedy například jednatele, společníka žadatele apod.).

Takový postup lze považovat za bezbolestný, když k předmětnému majetku si správce daně zřídí zástavní právo, a bude-li daň skutečně uhrazena v posečkané době, správce daně zástavní právo automaticky zruší.

Další možností, jak podpořit žádost o posečkání, je dle § 173 daňového řádu, podle kterého správce daně může rozhodnout o přijetí ručení třetí osoby odlišné od daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně, a to . V žádosti o posečkání může být správci daně navržena osoba, která je ochotna za předmětnou daň ručit pro případ, že by daň nebyla ani v době určené rozhodnutím o posečkání uhrazena. Je pak na správci daně, zda osobu navrhovaného ručitele přijme. Z praxe je mi známo, že za ručitele je často navrhován solventní statutární zástupce či společník , která o posečkání žádá.

, vydá o tom rozhodnutí. Existují dvě faktické cesty, jak na zamítavé rozhodnutí, se kterým žadatel nesouhlasí, reagovat, a to o posečkání.

Odvolání proti zamítavému či pouze částečně vyhovujícímu rozhodnutí o posečkání je zásadně přípustné. Odvolání může směřovat proti zamítavému výroku rozhodnutí, ale také v případě, že správce daně rozhodne o posečkání, proti případným dalším podmínkám, které správce daně v rozhodnutí uvede.

Opět je však třeba upozornit na to, že nestačí určité skutečnosti tvrdit, tyto skutečnosti musí být též doloženy/prokázány.

Zamítne-li správce daně žádost daňového subjektu o posečkání proto, že daňový subjekt v žádosti sice určité skutečnosti tvrdil, ale nedoložil (vůbec nedoložil či doložil zcela nedostatečně), může se daňový subjekt . , když předmětné doklady přece měly a mohly být stejně dobře doloženy spolu se žádostí o posečkání nebo na základě neformální komunikace a nebylo proto potřeba řešit odvolání. Znovu proto doporučuji předložení všech relevantních listin a podkladů přímo se žádostí o posečkání, když takový postup vyhovuje jak správci daně (rychle a bezproblémově vyřídí žádost) i žadateli (rychle a bezproblémově dosáhne posečkání, o které usiluje). Budou-li však rozhodné podklady doloženy až v rámci odvolacího řízení a budou-li dostačující, rozhodne o odvolání správce daně v prvním stupni (tj. příslušné územní pracoviště) autoremedurně ve smyslu ustanovení § 113 odst. 1 daňového řádu a posečkání povolí. Je potřeba upozornit, že i v případě autoremedurního rozhodnutí o odvolání se může žadatel .

Pokud prvostupňový správce daně nemůže odvolání vyhovět, postoupí toto odvolání se stanoviskem bez zbytečného odkladu .

Pokud odvolací orgán odvolání zamítne, rozhodnutí prvostupňového správce daně se stává pravomocným. Neúspěšný žadatel se pak se může obrátit na správní soudy.

Daňový řád žádným způsobem o posečkání týkajících se jedné konkrétní daně . Lze tak čistě teoreticky podat neomezené množství žádostí o posečkání (je však logické, že pokud by počet žádostí překonal přiměřenou míru, vyhodnotil by správce daně počínání žadatele jako obstrukční, a nikoliv v dobré víře se všemi důsledky).

Lze proto spíše doporučit, aby se neúspěšný žadatel , a následně podal novou, již perfektní žádost o posečkání.