V článku je za pomoci praktických příkladů řešeno stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“).
Základní pravidlo při stanovení místa plnění při poskytnutí služby
Ing.
Zdeněk
Kuneš
Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH je předmětem daně poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku. Posouzení stanovení místa plnění při poskytnutí služby je proto velice důležité. Podle § 14 odst. 1 zákona o DPH se poskytnutím služby rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Díky této definici se zákon o DPH vztahuje na všechny činnosti, které mohou nastat. Pokud není poskytnuté plnění dodáním zboží, je poskytnutím služby.
PŘÍKLAD 1
Hokejový klub, plátce, prodal svého hráče jinému hokejovému klubu.
Hráč není zboží, jedná se o poskytnutí služby.
Službou se rozumí také pozbytí nehmotné věci, přenechání zboží k užití jinému, zřízení, trvání a zánik věcného břemene, zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určitou situaci. Za poskytnutí služby se podle § 14 odst. 5 zákona o DPH nepovažuje
pozbytí obchodního závodu (prodej podniku), vydání majetku podle zákona o restitucích a postoupení vlastní pohledávky, která plátci vznikla.
Místo plnění
Stanovení místa plnění při poskytnutí služby je rozhodujícím ukazatelem, zda plnění podléhá dani z přidané hodnoty v tuzemsku. Při stanovení místa plnění u služby je podstatné, zda je plnění poskytnuto osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani. Posuzuje se tedy, zda příjemce služby je osobou povinnou k dani, definovanou v