V následujícím příspěvku Vám přinášíme pokračování článku z minulého čísla časopisu DHK č. 9/2023, ve kterém je za pomocí praktických příkladů řešeno stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “).
Základní pravidlo při stanovení místa plnění při poskytnutí služby
Ing.
Zdeněk
Kuneš
Daňový doklad
Plátce je podle § 28 odst. 1 zákona o DPH povinen při poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani vystavit daňový doklad.
V případě, že je služba poskytnuta s místem plnění mimo tuzemsko, je plátce povinen na daňovém dokladu uvést všechny povinné náležitosti a navíc údaj „daň odvede zákazník“.
Uvádění v daňovém přiznání a v souhrnném hlášení
Pokud je služba poskytnuta s místem plnění v jiném členském státě pro osobu registrovanou k dani, uvede se na ř. 21 daňového přiznání a v souhrnném hlášení pod kódem „3“.
Pokud je služba poskytnuta s místem plnění v jiném členském státě pro osobu neregistrovanou k dani nebo se jedná o službu s místem plnění v zahraničí, uvede se na ř. 26 daňového přiznání. V kontrolním hlášení se služby poskytnuté s místem plnění mimo tuzemsko neuvádí.
Přijetí služby od neusazené osoby plátcem
Pokud přijme plátce službu od neusazené osoby v tuzemsku, je povinen podle § 108 odst. 3 písm. a) zákona o DPH přiznat daň v tuzemsku.
Osoba neusazená v tuzemsku, je definována v § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH. Osobou neusazenou v tuzemsku se rozumí osoba povinná k dani, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu a která uskuteční zdanitelné plnění spočívající v dodání zboží nebo poskytnutí služby, přičemž toto plnění má místo plnění v tuzemsku.