Finanční orgány a orgány činné v trestním řízení spolu často spolupracují. Přestože jsou vedeny obdobným cílem – zabránit či trestat daňové úniky, nepostupují podle stejných předpisů, i postavení jednotlivých zúčastněných osob se může před těmito orgány různit. Dnešní výběr z judikatury správních soudů je věnován zajímavým rozsudkům zejména z hlediska využitelnosti důkazů získaných orgány činnými v trestním řízení pro řízení daňové.
Důkazy od orgánů činných v trestním řízení a jejich využitelnost v řízení daňovém
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
1. Podnět od policie jako důvod k nutnosti podat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2023, čj. 4 Afs 79/2022-75)
Komentář k judikátu č. 1
Žalobkyně jednak nesouhlasila s využitím informací od policie finančními orgány, jednak namítala, že měla být namísto zahájení kontroly vydána výzva k podání dodatečného daňového přiznání. Nejvyšší správní soud nesouhlasil s nezákonností využití informací od policie. Ohledně vydání výzvy namísto zahájení kontroly však konstatoval, že k pochybení došlo a že se krajský soud nedostatečně zabýval otázkou, zda toto pochybení mělo vést ke zrušení rozhodnutí o odvolání žalovaného. Finanční orgány totiž neuspěly s argumentací, že podnět od policie nebyl žádným jejím rozhodnutím, a proto relevantnost těchto informací nebyla dostatečná k podání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání. Kromě toho již v okamžiku obdržení podnětu od policie správce daně u žalobce prováděl dlouhodobější kontrolu za jiná zdaňovací období na obdobné činnosti, přičemž závěry této kontroly nevyznívaly pro žalobce dobře a nebyl důvod se domnívat, že v dalších sporných obdobích, které v okamžiku obdržení podnětu od policie ještě kontrolovány nebyly, bude situace příliš odlišná.
Stěžovatelka rozporovala, že Policie ČR byla oprávněna správci daně příslušné informace poskytnout, tj. že správce daně byl oprávněn se s příslušnými informacemi seznámit. Také namítala, že správce daně bez vlastního šetření a dokazování převzal informace od Policie ČR a postavil na nich své rozhodnutí. Dále směřovala
argumentace stěžovatelky k tomu, že v trestním řízení byla získána výpověď osoby, jejíž identita je jí neznámá, kdy tato osoba přiznala, že nechala do svého účetnictví zanést celkem třináct fiktivních faktur vystavených společností PROFI tuning. Stěžovatelka poukazovala na to, že není zjevné, v jaké pozici zmíněná osoba při podání předmětné výpovědi byla (svědek, podezřelý apod.), přičemž veškeré výpovědi nelze využít jako důkazní prostředek.
Také napadala, že jí nebylo umožněno se této výpovědi účastnit, kdy by mohla dotčené osobě pokládat otázky, a proto došlo k závažnému porušení jejích práv.Městský soud uvedl, že využívání informací z trestního řízení v rámci daňového řízení je běžnou záležitostí, jež je dovolena zákonem, avšak tyto informace musí být poskytnuty správci daně zákonným způsobem. V uvedeném případě shledal, že Policie ČR poskytla správci daně příslušné informace v souladu s právními předpisy oficiální cestou a zcela dobrovolně. Také uvedl, že podněty od Policie ČR neměly vliv na rozhodnutí orgánů finanční správy, neboť ty provedly ve věci vlastní šetření i dokazování, a proto není ani podstatné, v jakém postavení se osoba podávající výpověď Policii ČR nacházela.
Podle Nejvyššího správního soudu reagoval městský soud na žalobní argumentaci stěžovatelky dostatečně. Z jejího vypořádání je zřejmé, že městský soud neshledal v předání a použití příslušných informací žádnou právní vadu, z čehož plyne, že současně v tom neshledal žádné porušení práv stěžovatelky ani zásad dokazování.
Městský soud zároveň výslovně reagoval na argumentaci ohledně postavení osoby poskytující výpověď Policii ČR s tím, že její postavení není vzhledem k okolnostem případu podstatné.
Námitka o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku tedy není důvodná.Stěžovatelka v kasační stížnosti
namítla nezákonnost provedené daňové kontroly, neboť před jejím zahájením byly splněny podmínky pro postup podle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Správce daně totiž v té době disponoval informacemi, na základě kterých bylo možné důvodně předpokládat doměření daně.
Naopak žalovaný je toho názoru, že správce daně neměl k dispozici takové informace, jež by jej opravňovaly vydat výzvu k podání dodatečného daňového tvrzení. Městský soud se v této otázce přiklonil na stranu žalovaného a odkázal na jeho vypořádání příslušné argumentace v rozhodnutí o odvolání.Z daňového spisu vyplývá, že daňovou kontrolu na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2009 a zároveň na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec až prosinec 2009 u stěžovatelky zahájil (dne 20. 8. 2012) na základě podnětu Policie ČR obdrženého dne 5. 10. 2011 a doplněného dne 6. 10. 2011. V rámci něj bylo správci daně sděleno, že Policie ČR provádí prověřování ve věci podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, ze kterého je (byl) podezřelý jednatel společnosti PROFI tuning Petr Hýbl. Dále bylo správci daně sděleno, že během domovních prohlídek byly Policií ČR zajištěny některé účetní doklady včetně přijatých i vystavených daňových dokladů, přičemž bylo zjištěno, že jedním obchodním partnerem této společnosti je i stěžovatelka. Přílohou tohoto podnětu byl úřední záznam, podle kterého došlo mimo jiné k zajištění smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 29. 6. 2007 uzavřené mezi společností PROFI tuning a stěžovatelkou a také faktur vystavených společností PROFI tuning za rok 2009 (konkrétní odběratelé zde nebyli uvedeni). Ve zmíněném doplnění podnětu pak Policie ČR uvedla, že v rámci prohlídky kanceláře PROFI tuning zajistila daňové doklady z roku 2009, kde tato společnost vystupuje jako dodavatel obyčejných krabic, přičemž jako odběratel je uvedena stěžovatelka. Policie ČR výslovně doporučila správci daně provést daňovou kontrolu u stěžovatelky za zdaňovací období roku 2009 s příslibem, že předmětné daňové doklady správci daně zašle.
Již v době obdržení výše uvedeného podnětu prováděl správce daně u stěžovatelky daňovou kontrolu na dani z příjmů za zdaňovací období let 2007 a 2008 a na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben a červen–listopad 2007 a dále pak leden–červenec 2008 a září–prosinec 2008, jež byla zahájena dne 8. 3. 2010, během které prověřoval i obchodní spolupráci mezi stěžovatelkou a společností PROFI tuning. Uvedená daňová kontrola byla před zahájením té za zdaňovací období roku 2009 již v pokročilé fázi (v té době trvala téměř dva a půl roku). Podle stěžovatelky už byl vydán (dne 28. 6. 2012) výsledek kontrolního zjištění, v němž správce daně dospěl k závěru o fiktivnosti prověřovaných plnění přijatých od společnosti PROFI tuning. V rámci uvedené kontroly si správce daně navíc opatřil podklady (konkrétně smlouvu o pronájmu nebytových prostor), ze kterých vyplývalo, že obchodní spolupráce mezi předmětnými společnostmi pokračovala i v roce 2009. Dodatečnými platebními výměry ze dne 23. 10. 2012 pak správce daně stěžovatelce doměřil daňové povinnosti, kdy jí za zdaňovací období roku 2007 neuznal náklady na přepravu a na koupi obalového materiálu mimo jiné od společnosti PROFI tuning a za zdaňovací období roku 2008 jí neuznal náklady na přepravu, na koupi krabic a na podnájem nebytových prostor od této společnosti (viz r