Výběr z aktuálních judikátů

První případ oblasti poskytování lázeňských služeb. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 13. 7. 2023 ve věci C-344/22, Gemeinde A proti Finanzamt musí být článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty vykládán v tom smyslu, že „poskytování lázeňských zařízení obcí“ není „poskytnutím služby za úplatu“ ve smyslu tohoto ustanovení, když tato obec od návštěvníků pobývajících v obci vybírá poplatek z pobytu v určité výši za každý den pobytu, ačkoli povinnost zaplatit tento poplatek nesouvisí s využíváním těchto zařízení, ale s pobytem na území obce, a uvedená zařízení jsou volně a bezplatně všem přístupná. Posouzení režimu DPH u různých příjmů veřejnoprávních institucí patří mezi velmi sporné otázky. Uplatnění DPH, osvobození či posouzení jakožto plnění mimo předmět DPH má ale přímý dopad na možnost uplatnit si nárok na odpočet DPH. Proto tento rozsudek SDEU může být výkladovým vodítkem pro různé odměny vybírané veřejnoprávními institucemi.

Daňovým subjektem v tomto sporu s německým správcem daně byla obec, která vybírala místní poplatek z pobytu k pokrytí výdajů vynaložených na výstavbu a údržbu zařízení poskytnutých k léčbě a rekreaci. Tato obec měla od státu povolení na provoz lázeňského místa s léčebným klimatem. Lázeňská zařízení mohla být navštěvována poplatníky poplatku (což byli zejména nerezidenti v dané obci), ale mohla být také bezplatně využívána rovněž osobami, na které se nevztahuje poplatek z pobytu. Obec z poplatku z pobytu odváděla DPH, protože byl tento poplatek z pohledu DPH posouzen jakožto odměna za provozování lázeňského zařízení. Proto si obec uplatnila nárok na odpočet DPH související se všemi plněními, která jí byla poskytnuta na vstupu a která souvisela s cestovním ruchem. V rámci daňové kontr